Jakmile se naučíme, jak umírat, naučíme se, jak žít. Jakmile se naučíme nebát smrti, naučíme se nebát života“. Jak jednoduché, jak prosté.
Také se říká: „Okamžik zrození je i začátkem cesty ke smrti. Prostě v životě to tak jednoduše běží, je to stále o přeměně jedné energie v druhou.
To, jak využijeme svou dobu života, jak využijeme energii, kterou nám Universum poskytuje, abychom ji předali dál, je jen na nás.
Někteří lidé nás dokáží nabít jen svou pouhou přítomností, svým úsměvem či smíchem, svou „bezstarostností“. Ač to vypadá, že tito lidé dostali do vínku všechno, že je pro ně vše hračkou, většinou se za tím vším skrývá celoživotní práce, kterou nikdo nevidí, neboť vidět je jen ten vrcholek, ta nenapodobitelná lehkost bytí.
Ty roky bezejmennosti vidět nejsou, protože svět se o bezejmenné nezajímá. „Bezstarostní” však mají vždy před těmi, kteří padají pod tíhou starostí, náskok, protože se naučili žít, naučili se, že smrt není zlá a tak se jí přestali bát.
Taky proč se bát něčeho, čemu stejně nikdo z lidí neunikne.
Tak zahoďte starosti, přestaňte spřádat pletichy, které vám pomohou k bezstarostnému životu, nic takového neexistuje.
Každý má své starosti, i ten „bezstarostný“, jen se jimi neohání, radši je řeší, protože jen to jej může posunout na jeho cestě ke šťastnému konci.
Já mám teď jedinou starost, užít si šest dní běhu v Konstantinových lázních. Jak mě to jde a běží, můžete sledovat zde. Když v pondělí po dvanácté hodině uvidíte, že se několik hodin nehýbu, není to proto, že se mi něco stalo, ale proto, že si musím odskočit do Sokolova na jednu událost, na níž se účast neodmítá.
P.S. A tímto se omlouvám, že si beru týden dovolenou, takže sedm dní na Běžecké škole nevyjde žádný článek. Pokud bude co sdělovat, budu to sdílet na svém instagramu či FB profilu a VIP FB profilu.
0 komentářů