Léto v pohybu
Léto. Dovolená, prázdniny, slunce, hory, lesy, voda, nekonečné prostory, neomezený čas věnovat se sobě, trávit chvíle s těmi, co máme rádi, číst si, poslouchat hudbu, poslouchat šumění vody, ševelení stromů, zpěv ptáků, kuňkání žab, houkání sov, pozorovat dravce v letu… To vše skýtá ten blažený čas, který právě nastává.
Pohyb je tím, co hýbe světem a jen on dokáže, že se v životě budete cítit zdraví a silní jsem napsal v názvu tohoto svého zamyšlení. Jakou spojitost má pohyb, respektive to, co tvrdím, že dokáže, s tím ostatním?
Spojitost tu je a to velmi intenzivní, neboť vše uvedené v prvním odstavci můžeme prožívat v pohybu, stejně jako to vše, snad kromě dovolené (tu v té době ještě naši prehistoričtí předci neznali), prožívali první lidé a člověk ještě dlouhou část své existence na zemi. Teprve až s příchodem průmyslové revoluce se to celé nějak zvrhlo a člověk, místo aby rozvíjel své schopnosti, začal soustředit svou pozornost na vše, co jej od sebe samého oddalovalo.
Dnes ale nechci mluvit o schopnosti intuice a schopností spíše psychických, ale o schopnosti se hýbat, která byla člověku dána darem, jako všem ostatním tvorům na Zemi i ve vzduchu. A možná v tom je ten problém, že schopnost pohybu byla dána v jisté míře všem tvorům, kdyby byla dána jen člověku, tak by znamenala jeho výsadu, jeho jedinečnost, možnost povýšit se nad ostatní tvory, ale takhle? K čemu je vlastně dobré se hýbat, copak jsem nějaké zvíře, pták či hmyz, kteří se musí lopotit a to usilovně od slunka do slunka, aby mohli přežít? Mně byl dán mozek, abych se mohl toho znevažujícího pohybu zbavit, vymyslet a posléze zkonstruovat pomocníky, kteří udělají vše za mě a já si budu všeho toho blahobytu moci užívat někde v přepychovém prostředí a buď sedět někde pěkně na pozadí, nebo, když budu mít chuť, tak dobrá, půjdu si protáhnout na hodinku, dvě či tři někam kostru. To pak ale zase musí stát zato, musím při tom někoho porazit, buď soupeře, nebo své předcházející výkony, každopádně ale musím VYHRÁT!
POHYB NÁM BYL DÁN PRO ŽIVOT, NE PRO ZÁBAVU SVOU ČI JINÝCH, I KDYŽ BAVIT BY NÁS MĚL, NE ŽE NE
Další problém s pohybem je v tom, že si neuvědomujeme, že nám byl DÁN pro ŽIVOT, a NE pro ZÁBAVU. Neuvědomujeme si proto jeho ŽIVOTNÍ důležitost a vliv jeho absence na náš ŽIVOT, na naše ZDRAVÍ fyzické i psychické. Tím, že se pohybu vzdáváme, pácháme na sobě dobrovolnou a pomalou SEBEVRAŽDU!
Jak se vám to líbí? Asi moc ne, co? „Radši tyhle kydy, stejně to nic jiného není, než přebujelá fantazie úchylného vyznavače pohybu, číst nebudu“, říkáte si teď možná. Fajn, taky řešení, dokonce jedno z nejčastějších, které člověk, když se mu něco nelíbí, činí. Prostě to odsoudí, zatratí, roztrhá, vypne, přepne, hlavně rychle od toho pryč, když to neuvidím, tak to zmizí. Bohužel to zmizí jen z našeho zorného pole, ale problém tu zůstane nevyřešen a neřešení problémů přináší trable. To už ale víte, když neplatíte včas splátky, ozvou se exekutoři. Exekutorem zdraví je nemoc a pokud tohoto exekutora ignorujeme, tak nepřijdeme o majetek, ale přijdeme o mnohem víc – přijdeme o zdraví a někdy i o život. Přitom stačilo jen přijmout myšlenku, že POHYB NÁM BYL DÁN, abychom ŽILI.
Když mluvím o pohybu, nemluvím o sportu
Když mluvím o pohybu, nemluvím o sportu. To je kategorie sama pro sebe a se zdravím nemá v mnoha případech nic společného. Bohužel však na rozdíl od chodících a jinak se pohybujících lidí je sport „výkladnicí“ společnosti, a tak státy podporují sport, ale na podporu pohybu zapomínají. Raději vymýšlejí programy na podporu zdraví, na prevenci zdraví, zaplatí vám v jejich rámci všemožná vyšetření, ale aby vás iniciovaly k tomu, abyste se pravidelně, nejlépe denně, v přirozené míře hýbali, to už je mimo jejich rozlišovací schopnost, protože to bude stát jen peníze a výsledek je v nedohlednu. Kdežto za čísla o tom, kolik lidí se nechalo vyšetřit na to či ono, dostanu od nějaké komise alespoň body a ty my přinesou do pokladny zase další prostředky na další vyšetření. Promiňte, ale tohle je prevence na pytel!
Když mluvím o pohybu, myslím tím, že budete chodit, pomalu běhat, lézt po čtyřech, dělat shyby, kliky, dřepy, prostě něco na způsob sokolského: „Ve zdravém těle zdravý duch“. Prostě budete v pohybu, jako byl kdysi neandrtálec, který kočoval za migrujícími stády, tu vylezl na strom, aby si utrhl něco z jeho plodů, plazil se po zemi jako had, když hledal kořínky či bylinky. Budete v pohybu, jako jsou kluci z Afriky, než je odvezou na turné po světě, aby ukázali, jak může být člověk rychlý a pružný, když ctí to, že mu byl dán do vínku POHYB.
Takže, až o dovolené vyrazíte někam do přírody, zkuste místo čekání na autobus nebo na vlak popojít po svých, přitáhnout se na větev nějakého stromu, prolézt houštinou, přeskákat na druhý břeh potoka. Zkuste se vrátit do dětství, a pokud máte děti, tak je nezapomeňte k té zábavě přibrat. Nerad předbíhám událostem, ale věřím, že pokud mě poslechnete, tak vás čeká skvěle strávené léto, což vám také ze srdce přeji!