Po prvním roce na střední … „Další rok proběhnul celkem klidně, akorát že v novinách napsali, že do celostátního fotbalového výběru se dostal idiot a mně začaly odevšad chodit dopisy. Máma to všecko sbírala a udělala mi z nich takový památník. A z New Yorku mi dokonce přišel balíček, ve kterém byl basebalový míček, co se s ním hrají oficiální mistrovství, podepsaný celým manšaftem New York Yankees. To byla fakt paráda. Hrozně jsem si ho považoval, ale jednou, když jsem si házel na dvorku, přiběhl velký pes, který ho z voleje chytnul a sežral mi ho. Ale takový věci se mi stávají pořád.“

• Z vysoké školy … „Učebnice Moderní teorie fyziky světla vážila skoro tři kila a připadala mi, jako by ji napsal nějaký Číňan, ale stejně jsem s ní každý večer sedával na posteli pod žárovkou a četl si v ní. A i když absolutně nechápu čím to bylo, tak za nějakou dobu mi to všecko začalo dávat smysl. Proč jsem si to všechno zapisoval mi nebylo jasný dál, ale ty rovnice byly jednoduchý jak facka. Náš profesor se jmenoval Hooks a po první písemce si mě zavolal a řekl, Forreste, přiznejte se, že vám někdo při testu napovídal, ale já vrtěl hlavou, tak mi dal papír s nějakými dalšími příklady a když jsem je vypočítal a profesor Hooks se na ně podíval, tak jenom kroutil hlavou a pořád opakoval: to jsem blázen, to jsem teda vážně blázen.“
• Z války ve Vietnamu …„Týdny se vlekly tak pomalu, že jsem měl pocit, jestli náhodou čas nejde pozpátku. To bylo pořád nejdřív do kopce a pak zase z kopce a pořád dokola, akorát, že někdy byli na kopci rákosníci a jindy zase ne. Seržant Kranz tvrdil, že všechno je v ažuru, že takhle se postupně probijeme zpátky domů do Států, protože až opustíme Vietnam, budeme pokračovat přes Laos a přes Čínu a Rusko až na Severní Pól a pak po ledě na Aljašku, kde už na nás budou čekat mámy. Ale Bubba povídal, ať ho neberu vážně, že je to dement.“
• Když vařil guláš pro celou rotu v kotli … „Povídám, už jenom chviličku, seržante a v té chvíli začal kotel tak nějak brumlat a otřásat se a zpod víka syčela pára a pak mu upadla noha. Co to má znamenat, chtěl vědět seržant, vy v tom bojleru něco vaříte? No přeci večeři, já na to a seržantovi se v obličeji objevil takový překvapený kukuč, který vzápětí vystřídalo zděšení, jako když člověk jede autem a vidí, že ho čeká karambol, kterému se už nevyhne a pak kotel vybouchnul. Co bylo dál si už přesně nepamatuju. Akorát vím, že to vodneslo střechu a vyrazilo všecky okna a dveře. Maníka, co umýval nádobí, to prohodilo zdí a ten, co štosoval talíře, vylít k nebi jak rachejtle.“
• Když se loučil s Bubbou … „A pak Bubba povídá, Forreste mohl bys mi zahrát na harmoniku? Tak já ji vytáh a začal hrát ani nevím co a Bubba říká, Forreste nemohl bys mi prosím zahrát Way Down the Swanee River, a já na to, jasně Bubbo. Tak jsem votřel dírky a začal hrát, i když kolem se střílelo pořád pryč a já věděl, že by jsem měl být za kulometem, ale řekl jsem si co, a foukal dál.“
• Z nemocnice, kde si povídal o životě s poručíkem Danem … „Já si myslím, že jak jsem tam tak sedával s Danem a povídal si s ním, mělo to velký vliv na můj další život. Já vím, že jako idiot nemám nárok mít nějakou životní filosofii, ale to je možná jenom proto, že si nikdo nedal tu práci, aby se mnou o takových věcech mluvil. Dan říkal, že všechno co se nám v životě přihodí a vůbec všechno na světě určují přírodní zákony, co řídí celý vesmír. Bylo to hrozně složitý, ale to podstatné, co jsem z toho pochytil, mi pomohlo změnit náhled na svět. Já v životě neměl ponětí, o co kráčí, protože věci se dály nejdřív jedna, pak druhá a tak pořád dál a nic mi nějak nedávalo smysl. Jenže Dan říkal, že je to všechno součástí nějakého Velkého Plánu a nejlíp prý člověk udělá, když si sesumíruje, jak do něj zapadá a toho se má držet. Když jsem tohle pochopil, začala mi být spousta věcí jasnějších.“
• Po další rozmluvě s Danem … „Tu noc jsem pak ležel na kavalci a přemýšlel o Bubbovi a jak by byl rád, že mi ty krevety tak šmakujou a taky o té lodi a vůbec. Chudák Bubba. A druhý den jsem se Dana zeptal, proč musel Bubba umřít a co je to za blbý přírodní zákon, když je něco takového možný. Dan chvilku přemýšlel a pak povídal: Víš Forreste, ty zákony k nám opravdu nejsou moc shovívavý, ale jsou jaký jsou a s tím nic nenaděláš. To máš jako když v džungli tygr sežere opici. Pro tu opici je to blbý, pro toho tygra dobrý. Prostě tak už to na světě chodí.“

A pak že život není zajímavej a je nuda! Užijte si pěknou neděli, a bacha na divočáky. Když vás sežere divočák, tak pro divočáka dobrý, pro vás blbý, prostě tak už to v životě běží.