Běháš přes patu, ty zas přes špičku, aneb jak se chytáme na něčem, co je úplně mimo. Od vydání knihy Born to run jsem často chytán za patu, hlavně těmi, kteří mají pocit, že když začali běhat po špičkách, tak vyhráli, protože nyní se jim už nemůže při běhu přece nic stát, když běhají tak, jak se má. Ale to je široce zakořeněný omyl, stejně jako je to u patařů.

Špička – pata

Tenhle spor je naprosto zbytečný, stejně jako se zbytečně vyhraňuje spor mezi všežravci a lidmi vyznávajícími alternativní způsoby stravování. Každý by měl běhat a jíst tak, aby si běh a jídlo užil a hlavně to prospívalo jeho zdraví.

Proběhněte se naboso

Chcete-li sami v sobě rozhodnout spor, zda dopadat na patu či na špičku, tak existuje naprosto jednoduchý test, který vám dá jednoznačnou odpověď. Zujte si boty a proběhněte se jen tak, a okamžitě budete znát pravdu.

Tak, už máte hotovo!? A teď popravdě, dopadali jste při tom na patu či na špičku? Pokud ano, tak lituju vaše nohy, které si s vámi opravdu užijí a vy tedy s nimi taky, protože vám dají často najevo svůj nesouhlas, jak s nimi zacházíte.

Předpokládám však, že většina z vás dopadla na bříška, tedy na střed nohy (tedy ani na špičku a ani na patu), přesto ale ani pata, ani špička nepřišly nakonec o to, se do vašeho běhu zapojit.

Když si dopad nohy a její následnou práci (odvalení) rozebereme podrobněji, tak to celé vypadá následovně:

Došlap a odvalení nohy, jak to vidíme, když jsme naboso – detail

1. Dopad na střed nohy s mírným nášlapem do supinace

2. Přišlápnutí na vnitřní hranu chodidla a na patu

3. Odvalení ve střední ose chodidla (přes celou plochu chodidla) dopředu – prakticky přepadnutí přes nohu (přes špičku) a následný let dopředu

Došlap nohy a následné odvalení, jak to vidíme, když je noha obutá v běžecké botě – detail

Nyní se vrátím k tomu chytání za patu. Když se noha (chodidlo) dotkne poprvé povrchu, po němž běžím, tak já osobně cítím, že první kontakt s povrchem mám na středu chodidla. Tento moment je však vnějšímu pozorovateli (tomu, kdo sleduje můj běh ať už přímo, nebo se dívá na fotografii) pouhým okem nepozorovatelný (zachyťte pouhým okem, co se právě odehrává v čase kratším než setina vteřiny, zvláště když to hlavní vám zakrývá bota, v níž je běžec obutý). 

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak vám tento klíčový okamžik přiblížit obrazem a popsat, aby to bylo viditelné, jasné a snadno pochopitelné. A pokud vím, tak tohle je první takto provedený popis průběhu běžeckého kroku, takže máte to štěstí vidět to první a získat tím náskok před celým světem.

Běháme sice po nohou, ale ruce jsou při běhu neméně důležité

Čím víc s lidmi běhám a učím je běhat přirozeně správně, tím víc si všímám, že ruce hrají hlavní roli v postavení těla při běhu, ale nejen postavení těla (náklonu), nýbrž i v mnoha chybách při došlapu. Je to tím, že naše ruce byly kdysi (před milióny let) předníma nohama a od té doby neztratily svou vedoucí funkci, prostě nohy sledují ruce a řídí se jejich příkladem.

Předpaž a běž!

Nosiči rukou

Nosiči vody jsou prospěšní jiným, ale k čemu je vlastně dobrý nosič rukou? Popravdě k ničemu, navíc ten, kdo si při běhu ruce jen nosí, si tím notně škodí. Jak už bylo uvedeno výše – ruce vedou nohy a když si ruce jen nesete, místo toho, aby vám pomáhaly do kroku a dýchat, tak to odnáší minimálně kolena. Jak je to možné? Velmi snadno, kdo si ruce jen nese, brzo se ohne v pase a tím pádem začne při běhu nadměrně zatěžovat kolena. 

Správná práce rukou při běhu

Běž jako bys měl upito, prostě přepadávej repektive přelétávej přes došlapovou nohu

Přemýšlím, jak co nejlépe slovy demonstrovat, co má člověk při přirozeném způsobu běhu dělat, aby to pochopil. Chce se totiž po vás nic míň, nic víc než to, abyste stále přepadávali dopředu a pak se snažili tím, že si nohu přitáhnete pod sebe, chytit balanc a opět přepadnout dopředu, prostě jako byste byli nadrátovaní a měli problém s tím, abyste nespadli na ústa. 

Tempo vašeho běhu pak není řízenou silou odrazu a délkou skoku dopředu, ale tím, jak máte pružný kotník a koleno, a svaly a vazy, které je ještě s kyčlí vzájemně spojují, tedy tím, jak rychle a vysoko jste schopni „zakopnout“ patu. Čím jsou vaše klouby flexibilnější a vaše svaly společně s vazy pružnější, tím vás to dál dostřelí (déle letíte).

Při chůzi dohání tělo nohy, při běhu nohy tělo

Když toto píšu, mám tím na mysli chvíli došlapu, ne když letíme, aby mě zase někdo nechytal za slovo. To, že noha dohání tělo, platí i při běhu z kopce, kde chodidlo dopadá (přičapává k povrchu) naprosto stejně, jako když běžíte po rovině či do kopce. 

Ideálně by váš běh měl vypadat takto

Je zcela nepodstatné zda občas došlápnete nejdříve na patu nebo na špičku, daleko podstatnější je, abyste běželi a neskákali!

Praxe mě naučila, že naučit se běhat přirozeně není opravdu těžké, když víte jak, ale také mě naučila, že většinou se to člověk nenaučí podle článku návodu na internetu, knížky, ba ani podle videa, ale že je potřeba, aby se člověk viděl, aby viděl chyby které dělá a dostalo se mu vysvětlení, co a jak má dělat, aby chyby odstranil a začal skutečně přirozeně běhat. Proto jsem začal nabízet službu individuální výuky přirozeného běhu.