Deštivé počasí v sobě skrývá pro běžce poměrně velké nebezpečí v tom, že se oblékne podle venkovní teploty, i v dešti může být poměrně teplo a zapomene na déšť. Nejlepší způsob, jak si zadělat na nachlazení. V deštivém počasí si nezapomeňte s sebou vzít (nemusíte mít nutně hned na sobě) lehkou běžeckou bundu, která vás pak ochrání hlavně jak před deštěm, tak následným chladem.

Většina z nás, kterým pohyb přirostl k srdci, se zřejmě už nejednou ocitla v situaci, kdy se po zdravotní stránce necítila dobře. Pobolívala vás hlava, měli jste ucpaný nos nebo vás škrábalo v krku. Současně jste však měli pocit, že byste zvládli několik kilometrů. Jak se v takové situaci zachovat? Máme podlehnou a dát si pauzu, nebo si můžeme jít bez jakýchkoliv starostí o své další zdraví zaběhat? 

Zatímco při onemocnění se zřetelnými příznaky, kdy se cítíme velmi zle a ani nás nenapadne uvažovat o tréninku, je situace jednoznačná, při lehčím respiračním onemocnění není rozhodování až tak jednoduché. 

Výkonnostní běžec se obává nesplnění tréninkového plánu a stagnace výkonnosti, pohybově aktivní jedinec nechce zase přijít o příjemný zážitek z vyjížďky na kole, z plavání, proběhnutí či jiné oblíbené tělesné aktivity. 

Zkušenosti ukazují, že v případě lehkých forem prochladnutí může mít pohybová aktivita příznivé (ba přímo léčivé) účinky. Uvolní ucpaný nos, zpříjemní nepříjemný pocit z „těžké hlavy“, podpoří odkašlávání a pročistí dýchací cesty bez toho, aby se zhoršil průběh prochladnutí, případně prodloužila délka jeho trvání. Děje se tak pravděpodobně působením katecholamínů a beta-endorfinů, jejichž hladina se při svalové práci mírně zvyšuje. 

Beta-endorfiny mohou přispívat i ke zlepšení subjektivních pocitů, tak jako je to běžné při normálním stavu. 

Z praktického hlediska je však často problém rozlišit mezi lehkou formou, kdy sportování může působit příznivě, a onemocněním, při němž je tělesné zatížení nevhodné, či dokonce nebezpečné.

Pokud tedy máte pocit, že by vám pohyb mohl pomoci, případně se nedokážete vyrovnat s myšlenkou, že vynecháte trénink, všimněte si nejprve bližších příznaků. Pokud jsou lokalizovány „nad krkem” (ucpaný nos, kýchání, pocit těžké hlavy, škrábání případně bolest v krku), průměrná tělesná námaha by neměla vést ke zhoršení. Ale i zde je třeba zachovat nejvyšší opatrnost. Zatížení by mělo být zpočátku mírné (přibližně poloviční intenzity). Pokud po 10 minutách cítíte zlepšení, můžete úsilí mírně zvýšit a trénink dokončit. V opačném případě je třeba zachovat zdravý rozum a trénink přerušit.

Trénink je v každém případě třeba odložit, pokud jsou příznaky onemocnění lokalizovány i „pod krkem“. K takovým projevům patří zejména svalové bolesti (pocit rozlámanosti), zimnice, dráždivý kašel, zvýšená teplota, zvracení, nebo průjem. Tělesná námaha v těchto případech přinejmenším zvýrazní symptomy a zvýší dehydrataci. Mnohem závažnější však je zbytečné zvýšení rizika na postižení srdečního svalu, tzv. myokarditidy, které může mít závažné, v extrémním případě až fatální následky. V takové chvíli je třeba si položit otázku, zda takové „sportovní násilí” má skutečně nějaký smysl. Nebo zda organizmus, který už beztak bojuje s infekcí, je třeba ještě vystavovat nadměrné tělesné zátěži. Může být trénink v takovémto stavu natolik kvalitní, aby vedl k pozitivním adaptačním změnám, především pokud jsou v důsledku oslabení organizmu snížené samotné výchozí podmínky pro regenerační procesy?

Pokud na několik dní vynecháte trénink, určitě to nebude znamenat konec světa. Naopak v tomto případě je mnohem vhodnější poskytnout organizmu dostatečný čas na regeneraci, než ho „dorazit” náročným zatížením ve stavu oslabení a dostat ho do stavu, z něhož se bude dostávat další cenné dny či týdny.

Po těžším respiračním onemocnění, k němuž se přidá horečka, je možné se vrátit k tréninku až po úplném odeznění příznaků. Existují i konzervativnější názory, podle nichž by se měla doba rekonvalescence prodloužit o každý den onemocnění, v němž horečka přesáhla 38 stupňů. 

Při rozhodování, zda při akutním respiračním onemocnění běhat nebo ne, je potře brát v úvahu i další faktor, a sice riziko šíření infekce. Především pokud trénujete ve větších kolektivech, je rozumnější zůstat po dobu infekce v izolaci. 

Při lehčích formách, pokud postižený chodí do kolektivu, je třeba dbát na dodržování hygienických zásad, jako je používání kapesníku při kašlání a kýchání, časté mytí rukou, používání vlastní láhve s nápojem a vlastního ručníku.

Preventivně je možné uvažovat o očkování proti chřipce. Hlavní problém účinku imunizace při chřipce spočívá ve značné variabilitě jejího původce. Účinná bývá zpravidla pouze vakcína, připravená s pomocí viru, který působí právě probíhající epidemii. Očkování starými vakcínami nechrání proti aktuálnímu viru, zrovna tak očkování aktuální vakcínou nezaručuje imunitu do budoucna.

Jak se bránit nachlazení

Užívání antioxidantů

Preventivní účinky má užívání antioxidantů. U intenzivně trénujících vytrvalců, kde po dlouhodobé intenzivní zátěži hrozí zhoršení imunitních parametrů prakticky po každém tréninku, snižuje užívání kombinace vitamínu C (1000 mg denně), vitamínu E (100 mg) a betakarotenu (25 000 m. j.) významně výskyt respiračních infekcí v období náročného tréninku. 

Masivní dávky vitamínu C patří k velmi užívaným léčebným prostředkům respiračních onemocnění z prochladnutí. Je třeba však říci, že jejich skutečný účinek na samotný průběh a trvání onemocnění při rozvinuté infekci nebyl prokázaný.

Co dělat po skončení tréninku

Pokud vás v průběhu tréninku překvapí déšť a dobíháte s mokrým oblečením a botami, tak se snažte doběhnout až domů bez toho, abyste někde zastavovali. Pokud jedete někam na trénink autem či nějakým dopravním prostředkem a čeká vás pak cesta domů, zařiďte si to tak, abyste se na cestu mohli převléci a přezout do suchého. Dokud totiž běžíte, tak vám voda neublíží, ve chvíli kdy ale zastavíte a začnete „stydnout“, tak je průšvih. 

Jste-li zvyklí se po doběhu protáhnout, nechte si to až na doma, až budete pěkně v suchu.