Pokud by vás tohle potkalo při jednom výběhu, tak byste byli po něm nejspíše zralí na mašli nebo na antouška. Zvláště pak, pokud každému říkáte, jak vás běh nabíjí, jak si při něm odpočinete a vyčistíte hlavu. Prostě den blbec. Naštěstí se vám to nejspíš všechno najednou nepřihodí, ale ono bude úplně stačit, když vás to potká odděleně. Věřte, že nebudete ani první, ani poslední a že vás to potká při běhání mnohokrát, ale i přesto – běh je nejlepší způsob, jak si vyčistit hlavu, odpočinout si, abyste do běžného života mohli vplout jako nový člověk. Fakt!

Červená na semaforu nezastaví jen auta, ale i běžce

Úplně to vidím:
… běžíte, zrovna jste se perfektně uvolnili, rozdejchali, užíváte si každý krok, cítíte se dnes prostě naprosto skvěle – báječně, koutkem oka ověříte čas na svém sporttesteru a těšíte se na nový tréninkový rekord. V tom blik – a na semaforu vám zasvítí červená.
… běžíte…, těšíte se na nový rekord a v dohledu zaregistrujete semafor, na němž svítí zelená, přejdete do sprintu s tím, že se hecujete: „To dám, to musím dát…” Doběhnete k semaforu, pot z vás stříká, průdušky se snaží roztrhnout váš hrudník, žaludek projít jícnem a ústní dutinou ven – a blik, nestihli jste to. K…! K…! K…! ulevujete si, tréninkový osobák se rozplývá s každou vteřinou, kterou musíte strávit ponižujícím čekáním na zelenou. Pomalu stydnete… Konečně se dočkáte, ale nadšení, uvolnění a síla jsou pryč. Cítíte se, jako byste zestárli o deset let a to jen kvůli té pitomé, blbé červené.

Ale upřímně, kolikrát už jste po téhle trase běželi, když jste se chystali na osobák? Určitě ne poprvé, takže o tom semaforu víte, určitě jste neměli až dodnes kliku, že by vám vždy umožnil volný průběh na druhou stranu silnice. 

Jak se vyhnout podobnému zklamání, či jak se vyhnout podobné situaci?

Předně, když vidíte v dálce na semaforu před sebou zelenou, i když se vám běží skvěle a útočíte na osobák – nezrychlujte a běžte dál v tempu, jímž běžíte. Buď to stihnete nebo ne, každopádně se však vyhnete tomu, že u semaforu (zasvítí-li na něm náhle červená) budete muset zastavit rozpálení do běla či do ruda. Honíte-li vteřiny, tak většina dnes používaných sporttesterů vám umožní čas na něm po dobu čekání vypnout. Nechcete-li mezi tím vychladnout, opisujte malé kolečko v blízkosti semaforu, můžete běžet na místě, skákat jakoby přes švihadlo, procvičovat si běžeckou abecedu, abyste mohli hned, jak naskočí zelená, opět běžet dál. Nezapomeňte v tu chvíli ale opět zapnout čas. Rozhodně však, dělí-li vás od semaforu delší vzdálenost než 20 – 30 metrů, nezrychlujte, zákon schválnosti vám u něj ve většině případů vystaví stopku.

Vyběhnete a ve chvíli jste červení jak rak, jak se toho zbavit

Uběhnete sotva pár metrů, maně se podíváte na svůj obraz ve výloze, či jej zahlédnete v zrcátku auta a zjistíte, že jste opět červení jak rak. Děsně vás to namíchne, ostatně už vás to zlobí nějakou tu dobu a říkáte si: „Sakra, vždyť jsem běžec, běhám už tak dlouho, tak snad bych takhle po pár metrech vypadat neměl, tady je určitě něco špatně!“

Něco špatně být může, ale nemusí, každý z nás je v mnoha ohledech jedinečný a efekt přehřívání nebo nadměrného pocení mezi faktory jedinečnosti patří. Otázka stojí poněkud jinak a sice: vadí vám při vašem výkonu to, že se nadměrně potíte, že nadměrně červenáte? Pokud ne, tak se tím nestresujte. Možné ba přímo velmi pravděpodobné však je, že se na běhání nadměrně oblékáte. Zkuste provést pár experimentů s tím, že se na běh budete oblékat méně a méně. Pokud se budete nadměrně potit či nadměrně červenat i tehdy, kdy budete vybíhat na svůj běh s tím, že budete pociťovat mírný chlad, pak je vaše termoregulace prostě nastavena jinak a jak už jsem výše napsal – pokud to nesnižuje nebo neovlivňuje negativně vaši výkonnost, tak se s tím nestresujte. Možná to má i psychickou příčinu – prostě čekáte, že to přijde, tak to přijde. Vyrovnáte-li se s tím, tak to může poznenáhlu odeznít, a když ne, tak prostě zůstanete navždy „rudým” běžcem.

Smrdět jako tchoř nikdo nechce

Kdo běhá, ten se prostě potí. Někdo má své „pižmo” více, někdo méně ostré. Žádný pot ale nevoní. Pravdou také je, že to, jak „vůni” vašeho potu vnímá váš partner, může být docela dobrým indikátorem vašeho vztahu. Mluvím z vlastní zkušenosti. Dokud byl náš vztah s mou první manželkou v pohodě, moje zpocené věci, visící stále v koupelně, jí nijak nevadily. Ve chvíli, kdy se náš vztah začal rozpadat, jí začaly smrdět. Vyřešil jsem to tím, že jsem začal věšet své běžecké oblečení za okno. To je jedna z možností, kterou máte, najít si místo, kde vám běžecké oblečení uschne a nebude nikomu vadit. Další možnost je – hodit jej hned do pračky. Moderní druhy praček mají program na krátký (cca 15 minutový) program na přeprání spodního či funkčního oblečení. Pokud ani po vyprání neztratí vaše oblečení váš pach, tak by bylo dobré se poohlédnout po takovém, které pachy tolik nezachycuje, třeba z merino vlny, či se stříbrem, což je však trošku dražší záležitost. 

Když se hodinky s GPS nedokáží spojit s mateřskou lodí

Konečně jste rozbili prasátko a koupili si vysněné hodinky s vodotryskem, pardon s GPS. Všechno na nich funguje, jen s těmi družicemi kroužícími kolem matičky Země se ty mrchy hodinky ne a ne a ne spojit. Už jste ztratili ze svého času, který jste si vyšetřili ve svém nabitém dni na běhání, 15 minut a furt nic. Kašlete na hodinky a vyběhněte si jen tak, jak jste běhali doposud, svůj běh řiďte toliko svou intuicí, tepem svého srdce a nenechte, aby jej řídily nějaké nesmyslné hodinky na vaší ruce, nota bene, když si postavily ciferník. 

Praktickým řešením však je, dát vaše miláčky čtvrt hodiny před tím, než se chystáte vyběhnout, na balkon nebo za okno, aby si tam zatím signál našly. Pak je třeba si také uvědomit, že existují situace, kdy signál je velmi slabý a přes veškerou snahu k vašim hodinkám nedojde. K těmto situacím patří vysoká zástavba, hustý les, hluboké údolí, nízké a těžké mraky. Pokud se jim chcete vyhnout, pořiďte si sporttester s foot-podem, který si přiděláte na botu a který funguje na principu krokoměru (u něj je ale potřeba znát a nastavit na něm průměrnou délku svého kroku). 

Chytráky potkáte i při běhu, dopřát sluchu jim však nemusíte

Přestože běhá čím dál tím více lidí, tak se stále najdou vtipálkové – většinou z řad těch, kteří „tiše” závidí, že vy už jste dokázali vyběhnout, zatímco oni o tom pořád ještě jen žvaní. Ti pak mají často potřebu si na vás honit brka a to prostřednictvím „vtipných” hlášek: „Přidej, přidej, budeš v Dikobraze!” (to pokřikovali po nás čtenáři oblíbeného to humoristického týdeníku). „Hop, hop, hop!“, na vás křiknou dnes ti bez větší fantazie. „Běž, budeš první!“. „A rychlejc by to nešlo?” v tomto případě se nabízí elegantní řešení v podobě „Běžím tak pomalu, protože jsem lemra, nebo protože mi to poradil Miloš“

Dobrým řešením je běhat se sluchátky. Sluchátka na uších většinou vtipálka odradí, neboť je natolik inteligentní, že si dokáže spočítat, že jeho vtipnou glosu nejspíš neuslyšíte. Dalším velmi dobrým řešením je běhání ve dvou či ve skupině – přesila dobře trénovaných jedinců je dobrým argumentem nechat ústa zavřená, byť člověka pálí sebevíc. A pak je tu řešení, které s oblibou používám já a jímž je odpověď: „Poběž se mnou!“.