Svoboda je slovo, které rozvibrovalo (rozkmitalo) svět, do takových obrátek, že už nikdo nikdy nedokáže ten chaos zastavit. Současná doba by se mohla s klidem nazývat „revoluce svobody“, neboť každý se svobodou ohání, přičemž většina ji vnímá jako nástroj sebe zviditelnění se, a tím svoboda rozhodně není.

Svoboda je možnost, volit, rozhodovat a jednat, podle své vůle, přičemž je třeba si uvědomit, že za vše, co člověk v životě učiní, nese osobní zodpovědnost.

 „Když tvá svoboda dovolí ledovcům, aby se roztekly v močál, zůstaneš sám, neboť přestaneš být prvkem ledovce, který se pod svým sněhovým pláštěm zvedal k slunci. A jeden druhému podobni, budete se pak ve vzájemné rovnosti nenávidět pro to, v čem se lišíte. A spočinuvše v klidu, do něhož se záhy navracejí promíchané koule, nepodřízeni již ničemu, co by vám vládlo, ba ani absolutnu jazyka, ztratíte napříště veškerou možnost vzájemného sdělování a každý z vás si najde vlastní jazyk, určí si vlastní den svátků a budete i nadále jedni od druhých odříznuti a vaše osamělost bude větší než nepřekonatelná samota hvězd.“ – Antoine de Saint-Exupéry

Po přečtení výše uvedených slov by mohl mnohý jedinec nabýt dojmu, že svoboda je něco nepatřičného, či dokonce škodlivého. Tak to však není.

Být svobodný neznamená být osamělý. Se svobodou a samotou se to má tak. Extrovert – člověk vyhledávající společnost – má rád chvíle, kdy může být sám. Introvert – člověk vyhledávající samotu – v samotě nachází sebe sama, nachází cestu k vnitřní svobodě. Z radosti nad tím, co našel, pak touží svůj poklad ukázat světu. Ne proto, aby mu svět záviděl, ale aby i jiným pomohl najít jejich cestu. Svoboda tedy neznamená ničit – bořit, ba právě naopak, svoboda může znamenat i tvořit.

Běh je svoboda, snad proto je mezi běžci tolik lidí schopných vnímat, naslouchat, slyšet a vidět realitu reálně.