Jednou jsi mistr světa, podruhé jsi amoleta. Ber to sportovně – změna je život. Stát se z mistra světa amoletou není vůbec žádný problém.

Dokonce bych řekl, že je to velmi běžný jev. Problém je v tom, že vždy „víme“, jak by to měl udělat druhý, ale když přijde řada na nás, abychom naplnili slova skutkem, většinou nás to posadí pevně na zadek. Takže jinak řečeno: výše uvedený bonmot Pavla Kosorina sedí jak naše pozadí na nočníku. Jak se těchto závěrů vyvarovat? Snadno! Méně mluvit, více makat. Pokud jde o běh a hlavně maraton, tak běhat, běhat, běhat, ale snažit se běhat s radostí a s lehkostí, protože o tom hlavně běh je. Také platí: ŽIVOT je BĚH a BĚH je ŽIVOT. Tady mám nyní na mysli to, že: 

Nejčastější chybou, kterou udělá běžec začátečník, je to, že to od začátku co nejvíc napálí, jako by mu šlo o život. Asi to máme zakódováno, protože běh nám byl dán proto, abychom jako druh přežili. Tedy jako druh „zbraně“, kterou jsme používali v lovu – uštvat zvěř. A pak také jako nástroj, který jsme používali k záchraně života – utéct před nebezpečím. 

Nejčastější chybou v životě člověka je, že chceme dosáhnout všeho hned – teď. 

Vidíte, jak se nám to pěkně zbíhá dohromady. V obou případech jde o to, že máme potřebu spěchat, přitom největší radost, největší štěstí, pociťujeme tenkrát, když jsme si museli něco vydobýt dlouhodobým usilováním!