Léto v pohybu

Léto v pohybu

Léto. Dovolená, prázdniny, slunce, hory, lesy, voda, nekonečné prostory, neomezený čas věnovat se sobě, trávit chvíle s těmi, co máme rádi, číst si, poslouchat hudbu, poslouchat šumění vody, ševelení stromů, zpěv ptáků, kuňkání žab, houkání sov, pozorovat dravce v letu… To vše skýtá ten blažený čas, který právě nastává.

Pohyb je tím, co hýbe světem a jen on dokáže, že se v životě budete cítit zdraví a silní jsem napsal v názvu tohoto svého zamyšlení. Jakou spojitost má pohyb, respektive to, co tvrdím, že dokáže, s tím ostatním? 

Spojitost tu je a to velmi intenzivní, neboť vše uvedené v prvním odstavci můžeme prožívat v pohybu, stejně jako to vše, snad kromě dovolené (tu v té době ještě naši prehistoričtí předci neznali), prožívali první lidé a člověk ještě dlouhou část své existence na zemi. Teprve až s příchodem průmyslové revoluce se to celé nějak zvrhlo a člověk, místo aby rozvíjel své schopnosti, začal soustředit svou pozornost na vše, co jej od sebe samého oddalovalo.

Dnes ale nechci mluvit o schopnosti intuice a schopností spíše psychických, ale o schopnosti se hýbat, která byla člověku dána darem, jako všem ostatním tvorům na Zemi i ve vzduchu. A možná v tom je ten problém, že schopnost pohybu byla dána v jisté míře všem tvorům, kdyby byla dána jen člověku, tak by znamenala jeho výsadu, jeho jedinečnost, možnost povýšit se nad ostatní tvory, ale takhle? K čemu je vlastně dobré se hýbat, copak jsem nějaké zvíře, pták či hmyz, kteří se musí lopotit a to usilovně od slunka do slunka, aby mohli přežít? Mně byl dán mozek, abych se mohl toho znevažujícího pohybu zbavit, vymyslet a posléze zkonstruovat pomocníky, kteří udělají vše za mě a já si budu všeho toho blahobytu moci užívat někde v přepychovém prostředí a buď sedět někde pěkně na pozadí, nebo, když budu mít chuť, tak dobrá, půjdu si protáhnout na hodinku, dvě či tři někam kostru. To pak ale zase musí stát zato, musím při tom někoho porazit, buď soupeře, nebo své předcházející výkony, každopádně ale musím VYHRÁT!

 

POHYB NÁM BYL DÁN PRO ŽIVOT, NE PRO ZÁBAVU SVOU ČI JINÝCH, I KDYŽ BAVIT BY NÁS MĚL, NE ŽE NE

 

Další problém s pohybem je v tom, že si neuvědomujeme, že nám byl DÁN pro ŽIVOT, a NE pro ZÁBAVU. Neuvědomujeme si proto jeho ŽIVOTNÍ důležitost a vliv jeho absence na náš ŽIVOT, na naše ZDRAVÍ fyzické i psychické. Tím, že se pohybu vzdáváme, pácháme na sobě dobrovolnou a pomalou SEBEVRAŽDU! 

Jak se vám to líbí? Asi moc ne, co? „Radši tyhle kydy, stejně to nic jiného není, než přebujelá fantazie úchylného vyznavače pohybu, číst nebudu“, říkáte si teď možná. Fajn, taky řešení, dokonce jedno z nejčastějších, které člověk, když se mu něco nelíbí, činí. Prostě to odsoudí, zatratí, roztrhá, vypne, přepne, hlavně rychle od toho pryč, když to neuvidím, tak to zmizí. Bohužel to zmizí jen z našeho zorného pole, ale problém tu zůstane nevyřešen a neřešení problémů přináší trable. To už ale víte, když neplatíte včas splátky, ozvou se exekutoři. Exekutorem zdraví je nemoc a pokud tohoto exekutora ignorujeme, tak nepřijdeme o majetek, ale přijdeme o mnohem víc – přijdeme o zdraví a někdy i o život. Přitom stačilo jen přijmout myšlenku, že POHYB NÁM BYL DÁN, abychom ŽILI.

Když mluvím o pohybu, nemluvím o sportu

Když mluvím o pohybu, nemluvím o sportu. To je kategorie sama pro sebe a se zdravím nemá v mnoha případech nic společného. Bohužel však na rozdíl od chodících a jinak se pohybujících lidí je sport „výkladnicí“ společnosti, a tak státy podporují sport, ale na podporu pohybu zapomínají. Raději vymýšlejí programy na podporu zdraví, na prevenci zdraví, zaplatí vám v jejich rámci všemožná vyšetření, ale aby vás iniciovaly k tomu, abyste se pravidelně, nejlépe denně, v přirozené míře hýbali, to už je mimo jejich rozlišovací schopnost, protože to bude stát jen peníze a výsledek je v nedohlednu. Kdežto za čísla o tom, kolik lidí se nechalo vyšetřit na to či ono, dostanu od nějaké komise alespoň body a ty my přinesou do pokladny zase další prostředky na další vyšetření. Promiňte, ale tohle je prevence na pytel!

Když mluvím o pohybu, myslím tím, že budete chodit, pomalu běhat, lézt po čtyřech, dělat shyby, kliky, dřepy, prostě něco na způsob sokolského: „Ve zdravém těle zdravý duch“. Prostě budete v pohybu, jako byl kdysi neandrtálec, který kočoval za migrujícími stády, tu vylezl na strom, aby si utrhl něco z jeho plodů, plazil se po zemi jako had, když hledal kořínky či bylinky. Budete v pohybu, jako jsou kluci z Afriky, než je odvezou na turné po světě, aby ukázali, jak může být člověk rychlý a pružný, když ctí to, že mu byl dán do vínku POHYB. 

Takže, až o dovolené vyrazíte někam do přírody, zkuste místo čekání na autobus nebo na vlak popojít po svých, přitáhnout se na větev nějakého stromu, prolézt houštinou, přeskákat na druhý břeh potoka. Zkuste se vrátit do dětství, a pokud máte děti, tak je nezapomeňte k té zábavě přibrat. Nerad předbíhám událostem, ale věřím, že pokud mě poslechnete, tak vás čeká skvěle strávené léto, což vám také ze srdce přeji!

Slunce a teplo budiž pochváleno, ale jak v tom má jeden běhat, na co si má dát pozor?

Slunce a teplo budiž pochváleno, ale jak v tom má jeden běhat, na co si má dát pozor?

Když prší a je zima nadáváme, když přijdou slunné a horké dny, jedni si je pochvalují, jedni s láskou vzpomínají na to, když bylo chladno. Běhání v teplých až horkých dnech má svá specifika, ale běhat se v nich dá, stejně jako se dá běhat v mrazech. Chce to jen se přizpůsobit podmínkám a tomu, jak naše tělo reaguje na změny počasí-

Tepová frekvence se v teplých dnech zvyšuje, je to nebezpečné?

Ve velmi horkých dnech se naše tělo nachází ve stavu stresu, protože při vysokých teplotách musí vydávat mnohem víc energie na přirozené chlazení prostřednictvím tvorby potu. Tato energie pak samozřejmě chybí při výkonu. Důsledkem toho je, že pro dosažení stejné rychlosti, jako v přijatelné teplotě (cca do 20 stupňů), musíme vyvinout mnohem větší úsilí.

Při jednom z ročníků Miřejovickém půlmaratonu, bylo ve stínu 35 stupňů. Při takovéto extrémní teplotě je třeba   připočíst alespoň 10 minut, k výkonu na něž jste se připravovali a na tento výkon také běžet, ne se to snažit přeprat.

To se samozřejmě týká i tréninku. Při velkých hicech je více než kdy jindy dobré používat při tréninku sporttester, abyste měli své úsilí (srdce) pod kontrolou a nevystavovali se zbytečnému riziku z kolapsu způsobeného přetížením (z přehřátí).

Je běhání při extrémně vysokých teplotách nebezpečné?

V zásadě ne, ale je důležité se důsledně snažit držet tepovou frekvenci v obvyklých číslech a to i za cenu toho, že poběžíte mnohem pomaleji. Právě proto používáme při tréninku sporttester, aby trénink probíhal na těch intenzitách, na nichž je předepsán, jinak nemá smysl trénovat.

Jako vždy, tak i v případě velkých veder platí, že víc není víc, ale právě naopak, že víc znamená méně. Tedy aby to bylo úplně jasné, pokud se budete snažit běžet v těchto podmínkách tak, abyste splnili nějaké časy bez ohledu na to, jak to vnímá vaše tělo, tak jej dostanete do únavy, z níž se nemusíte dlouho vzpamatovat!

V těchto dnech se snažte vyvarovat běhání na přímém slunci. Snažte se svůj trénink odběhat ráno, kdy je vzduch ještě čistý a chladnější a běhejte raději po zpevněných cestách nebo v lese, neboť asfalt velmi rychle nasává teplo ze slunce a naopak dlouho jej drží. V těchto dnech – více než v jiných – je též důležitý pitný režim. Pijte po celý den, v malých dávkách 1,5 – 2 dcl cca každých 20 minut. 

Vysoké hodnoty ozónu v ovzduší, jak při nich reagovat ve svém tréninku

V průběhu dne nestoupá jen teplota, ale s každou slunečnou hodinou také stav ozónu v ovzduší. Hraničních hodnot, nevhodných pro běhání nebo vůbec pro vyšší fyzickou aktivitu venku, bývá dosahováno až v odpoledních hodinách. I z tohoto důvodu se doporučuje běhat v létě brzo ráno.

Co se vám může při běhání nebo vyšší fyzické aktivitě prováděné v době vysokého stavu ozónu v ovzduší přihodit? Když se dostane ozón s vdechovaným vzduchem do plic, může podráždit sliznice.

Může vyvolávat slzení očí, kašel, malátnost, snížení sportovní výkonnosti. V těchto podmínkách je třeba více než kdy jindy dát na signály svého těla!

Jakmile zaznamenáte výše popsané či dále: bolest hlavy, problémy se žaludkem (nevolnost), začnete se klepat, začnete ztrácet rovnováhu, je třeba se zastavit, vyhledat stín, sednout si či pokud je to možné lehnout tak, abyste měli nohy nahoře. 

Hodnoty ozónu, kdy je možné běhat venku a kdy už raději uvnitř

  • Do 180 mg na metr krychlový můžete vyběhnout bez obav
  • 180 – 360 mg – běhejte brzo ráno nebo pozdě večer. Při těchto hodnotách se nedoporučuje dlouhá fyzická námaha nebo provádění vytrvalostních sportů
  • Přes 360 mg – už byste neměli běhat a měli byste zapomenout na jakékoliv sportování venku

Jak se oblékat v horkých slunných dnech

Co se oblékání týče, tak v tomto případě rozhodně neplatí, že méně je více. Běžci s obnaženou horní polovinou těla určitě přitáhnou hodně pohledů, ale rozumné to rozhodně není. Kdo chce šetřit životně důležitými tekutinami, tak by si měl raději něco obléknout.

Moderní funkční oblečení má i chladící efekt a pomáhá tělu transportovat pot od těla. Pokud vám syntetické funkční oblečení nevyhovuje, existují i přírodní funkční materiály, např. bambusové vlákno, které vám umožní být v suchu a zároveň chladit povrch těla.

V horkých slunečních dnech je dobré si chránit i hlavu a zejména zátylek, tady udělají velmi dobrou práci kšiltovka s překrytím přes krk. Kšiltovka by měla být pokud možno světlé barvy a prodyšná.

Od věci není, když si ji před startem a při každé další příležitosti namočíte. Části těla, které jsou bez pokrytí, byste si měli tak 20 – 30. Dnes existují i speciální přípravky pro sportovce.

Co kompresní návleky či podkolenky, jsou v horku vhodné

Kompresní podkolenky (návleky) pomáhají celkovému prokrvení. Také se však již vyrábějí takové, které umožňují takzvaný klimamanagement – podporují chlazení těla. Mají sice trošku slabší kompresní účinek, zato pro horké dny jsou vhodnou alternativou. Stejně jako u čepice je možné si je při běhu namočit, čímž chladící efekt zvýšíte.

Jdi, běž a staň se člověkem

Jdi, běž a staň se člověkem

Možná vám tahle krátká věta něco připomene. Jak by také ne, když jsme jí, jeden každý z nás, vypravováni na svět, ve chvíli, kdy náš duch splyne s právě oplodněným vajíčkem.

Tenhle příběh je starší, než si kdo z nás pamatuje a datuje se od chvíle, kdy planetu Zemi obšťastnil svou přítomností první člověk. Jestli to byl Adam, to už se asi nedozvíme, i když kdo ví, třeba se někdo z nás při pouti vedoucí jeho předchozími životy zpět najednou objeví v těle Adama. To pak teprve nastane šrumec.

Vstoupí a vidím

Věta, která mi uvízla nejvíce v paměti ze dávného setkání Pátečníků. Celé to vyplynulo z hovoru otce Hrušky s Julinkou, když se jí ptal, co dělá, tedy čím se živí a ona mu odpověděla, že mu to raději nebude říkat, ale pak řekla, že kromě jiného i vykládáním karet, ale že ty karty jsou spíš jen takové divadélko, které si klienti přejí. Podle mě to je i určitá ochrana před nedůvěrou, člověk spíše uvěří kartám než tomu, že do vás někdo vidí, tedy že je schopen vidět, co vás v životě čeká. Protože co je to na tom světě za pořádky, že on to vidí a já ne?

Tahle věta mi uvízla v paměti mimo jiné i proto, že jsem si uvědomil, proč byli v minulosti (hony na čarodějnice, druidy, šamany…) lidi vidoucí, vidící do budoucnosti, vidící do druhých, upalováni, mučeni a zabíjeni.

Dnes jsou znevažováni, pomlouváni, stavěni do role nesvéprávných, v podstatě zabíjeni zaživa. Je to prosté, může za to strach z odhalení. Z odhalení toho, že nejsme těmi, za něž se vydáváme. Že hrajeme nějakou roli, kterou jsme si našli, protože představuje buďto moc nebo snadný život, a člověk s vhledem přijde do stejné místnosti, kde jsme, ani se na nás nemusí koukat a vidí, že je to všechno jen nepovedené divadlo. Šaty spadnou a král je nahý.

Kdybychom se řídili všichni tím prvotním: běž a staň se člověkem, kdybychom se všichni snažili plnit své pravé role, role, s nimiž jsme na Zemi přišli, byl by na Zemi ráj a nikdo by nám nemusel říkat: chovej se, jak my ti přikážeme a pak, až skončí tvá pozemská pouť, vejdeš do ráje.

Houby s octem a ještě na kyselo. Když budeme všichni hrát své pravé role, budeme si žít ráj už tady. To bychom se však nesměli bát lidí s vhledem a museli bychom jim věřit, když za nimi přijdeme s prosbou: babo raď, když nám skutečně poradí, neb baba či děd VIDÍ, vidí víc než my, protože k tomu co vidí, nám nepomůže ani nejjasnější zrak, ale pouze vhled. Vhled, který těmto požehnaným umožňuje VIDĚT, ne se jen dívat.

Člověk byl stvořen, proto, aby se stal na Zemi hospodářem

Věřím tomu, že člověk byl skutečně stvořen k tomu, aby se stal na Zemi hospodářem, aby půdu obdělával, zušlechťoval, aby se staral o všechno živé (rostliny, živočichy) i „neživé“. Jeho posláním je Zemi sloužit, aby zde nebyl porušován vesmírný řád, aby zde vše žilo a koexistovalo ve vzájemné harmonii. Člověk nebyl stvořen, aby panoval a předělával Boží dílo – dílo přírody, ale jedině ke službě. 

K čemu byl stvořen politik?

Politik byl stvořen též ke službě. Tedy nejdříve politici nebyli, byli stařešinové a rada moudrých, která sloužila za pomoci svých vědomostí a zkušeností ostatním tak, aby rod přežil a mohl růst. Aby vyrostli Zemi nový hospodáři, kteří ji dále zušlechtí a pomohou jí každé jaro znovu rozkvést a přivést na svět další živé tvory. Kteří každé léto sobě odpočinou, aby pak na podzim mohli sklidit úrodu a připravit se zimu.

Pak přišel na scénu politik. Původní jeho funkcí bylo sloužit svému lidu. Lid si jej zvolil, aby zajistil, že to co si lid přeje, bylo naplněno, aby se mohl plně věnovat své práci pro zušlechťování Země.

Co se ale nestalo, politici se vymkli kontrole a stali se z nich páni, kteří vládnou bez toho, aby se zajímali, co si lid žádá, co lidu a zemi slouží k dobru. 

POZOR, tohle není apel na to, aby se vrátil socialismus, či nedej Bože komunismus či jiné diktatury, ani náhodou. Kdo by si to takto vykládal, se zlou by se u mě potázal, protože: rovnost, svornost bratrství – není o stejných žaludcích.

Čistému vše čisté

Plní-li člověk na Zemi úlohu, s níž na svět přišel, plní ji natolik dobře, že ostatní mají pocit, že vlastně nic nedělá. Že vše, co činí, mu jde jakoby samo. Nevidí tu spoustu práce, kterou udělá, protože tenhle člověk dělá všechno s nadšením a láskou. Není upocený, uondaný, znechucený, jen se na všechny usmívá a životem si jen tak, jako by nic pluje.

S většinou lidí si rozumí, protože k nim přichází s čistou, předjímáním nezatíženou myslí. Přichází k nim a vidí je čisté, takové, jací přišli na svět, vidí je jako hrající si a smějící se děti. Když mu provedete něco špatného, brzy se z toho otřepe a jde si dál svou cestou, proč by měl řešit vaše nedospělé problémy, když vy sami je nechcete řešit, když vy sami se nechcete podívat pravdě do očí a stát se JEDNÍM, splynout v jedno s universem a ostatními, stát se hospodáři, stát se těmi, kdo obdělávají i sklízí, těmi, kteří se radují i pláčou, stát se čistými, jimž je vše čisté.

Jo, a také si uvědomují, že z jednoho koláče, se musí nakrmit všichni a ukousne-li si někdo větší díl koláče, na jiného zbyde díl menší, či žádný a začne problém – VELKÝ PROBLÉM!

Jak se vrátit do tréninku po výpadku trvajícím dva až pět měsíců

Jak se vrátit do tréninku po výpadku trvajícím dva až pět měsíců

Dva až pět měsíců je z pohledu lidského života čas velmi krátký, co to však znamená pro člověka, který je zvyklý se hýbat a najednou nemůže, respektive, jak obtížné bude se po této pauze do formy zase vrátit?

Vysadit v tréninku pár týdnů ještě není žádná tragédie, jak po takové pauze znovu do tréninku naskočit jsme si řekli v článku: Návrat do tréninku po delší pauze.

Pauza trvající čtyři až šest týdnů je už z hlediska udržení fyzické kondice a pohybových návyků problém větší, ale pořád ještě docela dobře řešitelný, co se týče návratu do tréninku. Jak se po takto dlouhé pauze do tréninku vrátit jsme si řekli v článku: Měli jste tréninkový výpadek 4 – 6 týdnů. Jak se vrátit zpět do tréninkového procesu?

Míra zranění či závažnost nemoci, jež budou pro vás znamenat vysadit na dobu dvou až pěti měsíců, jsou už většinou takové, že vám nedovolí provádět nějaké alternativní formy tréninku. O to je pak návrat do běžeckého tréninku těžší a je třeba mít velkou trpělivost, abyste jej neuspěchali. 

V případě takto dlouhého tréninkového výpadku je třeba zapomenout na všechno, co jste dělali v tréninku před ním. Nic z toho už vaše tělo nezvládne, budete muset začít takřka od píky, ale nebojte se, budete-li trpěliví, tak si vaše tělo začne poznenáhlu vzpomínat a vaše fyzická kondice půjde nahoru rychleji, než kdybyste opravdu začínali od 0, tedy pokud byste nikdy v životě nesportovali.

Rozhodující pro vás bude v první fázi naučit vaše svaly znovu zvládat zátěž a ve spolupráci s ostatními systémy těla a vybudovat základní vytrvalost. Na to vám nejlépe poslouží chůze, indiánský běh, jogging, jízda na kole či aqua jogging.

Posilování byste si měli do vašeho tréninkového plánu zařadit 2x týdně, abyste svaly připravili na zvyšující se zátěž. Většina běžců na toto zcela peče, před očima mají jen jeden cíl a to je: dostat se co nejrychleji do „svých“ tréninkových objemů, které byli zvyklí dávat před pauzou. A to dělají velkou chybu, velmi dobře o tomto problému píše Rich Roll v knize Hledání ultra, kdy i on nejdříve tuto chybu udělal. Možná by stálo za to si přečíst z této knihy alespoň kapitolu „Zrození vytrvalosti“. Věřím, že pak se na tuhle problematiku začnete dívat jinak a třeba zjistíte, že má Miloš v lecčems pravdu, třeba v tom, že: „Dobře trénované svaly jsou klíčem k tomu, abyste mohli absolvovat větší objemy a zůstali při tom zdraví a nezranili jste se“. 

Jak trénovat v prvních dvou až čtyřech týdnech po pauze trvající dva až pět měsíců

V prvních dvou až čtyřech týdnech se nechte vést tím, co vám bude říkat vaše tělo, přičemž se připravte na to, že vás bude všechno bolet a budete mít třeba i lehkou svalovou horečku. Zdůrazňuji lehkou, protože to bude znamenat, že mu poskytujete efektivní tréninkové podněty. Pokud by ta horečka byla taková, že vám nedovolí spát, tak jste to přehnali. Lehká svalová horečka by vás měla postihovat skutečně jen v těch prvních týdnech po návratu do tréninku, pokud by tomu tak nebylo a provázela by vás i dále, tak to znamená, že byť na začátku jste se dokázali držet v tréninku zpátky, tak pak jste si začali nakládat víc, než je zdrávo, víc, než je prospěšné pro váš výkonnostní růst a vaše zdraví, což může znamenat, že brzo budete mít zase tréninkový výpadek. Takže si dobře rozmyslete, než do toho začnete zase bušit! 

Jak trénovat v pátém až sedmém týdnu po pauze trvající dva až pět měsíců

Po prvních čtyřech týdnech, kdy jste se zaměřovali hlavně na obnovu funkce svalů, základní svalové síly a celkové vytrvalosti si můžete konečně zase užívat radosti z běhu. Ale pozor, ještě vás nepustím do intervalových tréninků, v těchto dalších třech týdnech (5. – 7. po pauze) budeme ještě stále běhat pomalu, ale prodlužovat vzdálenost. Úroveň tepové frekvence by měla být stejná, jaké jste dosahovali při dlouhých vytrvalostních bězích před pauzou, tedy na úrovni 75 – 80% TF max. I na dálku cítím vaší netrpělivost a ve vzduchu položenou otázku: „A co tempo/rychlost, kdy budu moci začít pracovat na ní?“ Odpověď je jednoduchá: „Na rychlosti budete moci začít pracovat, až se dostanete při tepové frekvenci 75 – 80% TF max na ty rychlostní hodnoty, kterých jste dosahovali před pauzou!“ Tím je řečeno i to, že někdo se může na tuto výkonost dostat za 6 týdnů tréninku po pauze a někdo třeba za 9. Takže ten údaj 5. – 7. týdnů je spíše orientační, abyste měli určitou časovou představu, vždy však se spíš snažte ctít to, co vám říká vaše tělo, v tomto případě, co vám říkají údaje o tepové frekvenci a rychlosti, jíž běžíte. 

Jak trénovat v osmém až jedenáctém týdnu po pauze trvající dva až pět měsíců

Nejdříve po osmi týdnech si začněte hrát s rychlostí, zařazujte do tréninku fartlek. Zprvu v mírnějších variantách, postupně můžete přidávat na délce a množství zrychlených úseků či strmosti vybíhaných kopců.

Jak trénovat ve dvanáctém  a dalších týdnech po pauze trvající dva až pět měsíců

Po dvanácti týdnech už by mělo být vaše tělo dostatečně připravené na to, aby bylo schopné zvládat trénink na té úrovni, jako před pauzou trvající dva až pět měsíců. Takže můžete začít trénovat tak, jak jste byli zvyklí trénovat, než vás výpadek postihl, můžete zkusit i něco nového, dosud nevyzkoušeného, třeba 30-20-10. Trénink vás bude bolet, ale na to jste určitě už zvyklí z dřívějška, ale co je hlavní, vydržíte-li nespěchat, vaše běžecká forma půjde rychle dopředu.

Správně nastavená laťka aneb cíl si stanov jen takový, na jaký skutečně máš!

Správně nastavená laťka aneb cíl si stanov jen takový, na jaký skutečně máš!

Bez cílů, stejně jako bez chleba se člověk ve svém životě neobejde. Správně zadělaný chleba, počínaje kváskem, správný technologický postup prověřený věky a zkušenostmi mistrů pekařů, při jeho pečení je blaho v puse. Stejně se to má s cílem, který si stanovíme, neměl by být ani lehký, ani nepřekonatelný a vede k němu cesta dlouhá, kterou nejde ani ošvindlovat, ani zkrátit, jinak blamáž.

Ke konečnému cíli šplhejte postupně, nezapomínejte na tábor číslo jedna, dva, tři, čtyř…, pro pozitivní motivaci a nakonec i radost z dosažení cíle, je zdolat jej postupnými kroky, jimiž stále směřujeme víš a víš, než že z původně stanoveného cíle ubíráme a ubíráme.

Nejen běžecký svět řeší zapeklitou otázku: mám se snažit být v každém závodě co nejlepší, nebo je lepší si zvolit v sezóně jen pár závodů, které budu brát jako svoji „one man show“ a ostatní brát jen jako přípravu na ně?

Osobně jsem měl vždy v téhle věci jasno – volit pár vrcholů a pro ně obětovat všechno ostatní, ale jak to napsat, aby to ostatní pochopili? Normálně sednu, „chytnu slinu“ a píšu. Tentokrát jsem začínal 3x a furt jsem nebyl spokojený. Když už nebylo zbytí, tak mě konečně „políbila“ múza. Tak teď jen doufám, že pochopíte mé argumenty.

Závod, výsledek, je cíl a vede k němu dlouhá cesta

V životě je to člověku většinou jasné – ví, že k cíli vede cesta dlouhá a že na ní musí projít řadou zkoušek. Ví také, nebo si to uvědomuje, že vlastně cesta je cílem a vlastní „cíl“ je jen jakýmsi prostředkem – majákem, který nám ukazuje směr, jak se k onomu cíli dostat. 

V životě vás nenapadne si stanovit na každý týden nějaký velký cíl, ale pokud jde o sport, o běh, tak mnoho běžců nechápe, že každý týden nelze běhat rekordy, že každý týden nelze vyhrávat a přesně o to se snaží. Není pak nic divného, že výkonnost takto uvažujících běžců nestoupá, a mohou být rádi, když neklesá, neboť takovýto přístup v sobě nese velké nebezpečí zranění z přetížení.

Tím, že poběžíte každý závod naplno se nezlepšíte

Ještě takto – lze se zlepšovat, i když poběžíte každý závod naplno. Ovšem jen tenkrát, když se postavíte na start závodu 2 – 3x za rok, a mezi tím se budete věnovat usilovnému tréninku a patřičné regeneraci. Protože o to právě jde. Pokud se někdo staví na start závodu každý týden s tím, že každý týden chce podat co nejlepší výkon, pak zákonitě v době mezi jednotlivými závody nemůže pořádně trénovat. Musí totiž nejdříve dostat z těla únavu z předchozího závodu a to se mu nepodaří, pokud poběží kvalitní trénink, a před dalším závodem by měl vyladit, aby v něm měl co nejvíce sil. To znamená, že mezi jednotlivými závody bude jen poklusávat a jediný kvalitní běh bude mít právě jen ten závod. Z toho zákonitě vyplývá, že i když si to nebude připouštět, každý jeho závod pak bude kvalitním tréninkem, nikoliv však opravdovým závodem.

Závod je nejlepší trénink

Silný argument běžců – závodníků v diskuzi o tom, zda je třeba si v sezóně vybrat jen pár závodních vrcholů a všechny ostatní závody mezi nimi pojímat jako trénink. S tímto naprosto souhlasím, ALE?! 

V tom „ale“ je zakopaný pes. Tím zakopaným psem je pak nepochopení významu slova TRÉNINK!

Trénink znamená na něco se připravovat. Na něco se připravovat znamená vyvíjet po určitý daný čas určité úsilí, jehož výsledkem bude, že budu silnější, vytrvalejší, rychlejší, psychicky odolnější, ale hlavně, že dosáhnu svého cíle.

Cesta, po níž poběžím –trénink, mi dopomůže k tomu, že až stanu u bran svého dlouhodobého – hlavního (nejvyššího) cíle, až ten cíl zdolám, tak budu schopný nastoupit na novou cestu daleko silnější, vytrvalejší, rychlejší, psychicky odolnější, než jsem byl na počátku předchozí cesty. 

Mít za hlavní tréninkový prostředek závod vede k opačnému pólu, a sice že jste unavenější, pomalejší, slabší a psychicky labilnější.

Kde se stala chyba

Podle mě k tomu došlo tím, že se popletlo několik informací týkajících se tréninku v období roku mezi sebou a to nejspíše proto, že nejčastěji se dočtete v různých publikacích či časopisech informace o posledním období tréninku – o posledních 16 týdnech, kdy už samozřejmě má zařazování závodů své opodstatnění, a to z několika důvodů.

Závod je kořením tréninku

Nikoho nebaví jen trénovat, každý si chce ověřit, zda jeho trénink je sestaven dobře, zda se jeho výkonnost vyvíjí správným směrem. K tomu sice slouží i kontrolky – speciální trénink na ověření si, zda jsem v daném čase dostatečně rychlý, silný a vytrvalý, abych mohl uvažovat o čase, na nějž si myslím, na nějž se připravuji. Pokud při kontrolce zjistím, že v některém směru není vše v pořádku, tak se pak na daný segment v tréninku více zaměřím. Cítím-li v kontrolce, že mi dochází síla – přidám v tréninku více tréninků zaměřených na běžeckou sílu, třeba běhy do kopce, běhy se zátěží apod. Zjistím-li, že mi chybí rychlost – tempo, zaměřím se v dalším tréninku více na tréninky, které mi pomohou ztrátu dohnat. Chybí-li mi vytrvalost, přidám více tréninků na rozvoj obecné vytrvalosti.

POZOR!
Když však někde přidáte, měli byste někde ubrat, neboť stále platí pravidlo 10%, to znamená, že byste neměli navyšovat svou kilometráž v dalším období o více než 10% oproti minulému tréninkovému bloku. 

Přípravný závod je speciální kontrolka

Přípravný závod nám slouží k ověření si určitých dovedností, ale také k jejich rozvíjení. 

Trénink tempa a psychické odolnosti

Tak třeba si řeknete, že v tomto závodě – bez ohledu na to, jak se pro vás bude vyvíjet ohledně toho, kdo běží, na jakém místě běžíte – poběžíte od začátku do konce tempem 4 min/km. Přes to nesmí jet vlak, ať vás bude předbíhat Petr nebo Pavel. V tomto závodě si ověřujete, zda máte na to držet stanovené tempo a vydržet jej po celou dobu závodu bez ohledu na to, zda běžíte po rovině, do kopce, z kopce a také svou psychickou odolnost.

Trénink silného závěru – dlouhého finiše

V dalším přípravném závodě si řeknete, že poběžíte celý závod zadrženě (třeba na 80% TF max) a nastoupíte pak k dlouhému závěru (třeba, že poslední kilometr či dva poběžíte, co to půjde). V začátku závodu vás nesmí rozhodit, že vás předbíhají běžci, kteří na vás nikdy nemají – zase je tu trénink vaší psychické odolnosti. V závěru si pak vyzkoušíte, jestli jste schopni celý úsek, který jste si předsevzali, běžet tak, jak jste si řekli. 

Trénink nástupů či chytání nástupů soupeřů

V závodě, před nímž si dáte tento cíl, se budete řídit tím, jak poběží vaši soupeři, ale také je budete chtít nachytat na hruškách, pokud vám na to zbudou síly. Zkrátka, budete se snažit číst – předvídat chování soupeřů na trati, aby vás nezaskočili ostrým nástupem, či naopak, abyste jim nastoupili ve chvíli, kdy ucítíte, že jim dochází dech.

Variant toho, na co se v závodě, který poběžíte jako trénink, zaměříte, je spousta. To, jak poběžíte, co si v daném závodě ověříte, by mělo vycházet z toho, čeho chcete v závodě, k němuž směřují všechny vaše tréninkové kroky, dosáhnout. Může to být vítězství, ale také to může být výkon, vše ostatní pak je nutné podřídit tomuto jedinému cíli – chcete-li být vítěz, chcete-li porazit soupeře z nejtěžších – sebe.

Začátek jsme věnovali spíše tomu, čemu bychom se měli věnovat až potom, co přijde nyní. Tedy tomu, jak si naplánovat svůj běžecký rok. Upřednostnění vysvětlení si, jak důležitý je závod pro váš trénink, však bylo důležité, abyste nyní lépe chápali, jak si běžecký rok správně naplánovat.

Určete si vrcholy sezóny

Nelze si myslet, že každý závod, který absolvujete, bude vrcholem sezóny. Třeba že v každém závodě si zaběhnete osobní rekord. Tím dosáhnete jediného – vyčerpání, zranění, frustrace. Plán by měl být postaven tak, že v něm budete mít cíle – závody, v nichž budete třeba plnit taktické úkoly (například, že i když vás bude předbíhat Lojza nebo Máňa, tak si dál poběžíte předem stanoveným tempem). V plánu si naplánujte vrcholy (maximálně 3 – 4), na něž se budete připravovat v tréninku a ostatních závodech. Na vrchol musí být člověk připraven po všech stránkách (fyzicky, psychicky, takticky). Když tyto zdroje vyčerpáte v každém závodě, vrcholu nikdy nedosáhnete. Když se horolezci vydají zdolat osmitisícovku, také budují postupné tábory, než zaútočí na vrchol. U běžců by to nemělo být jinak. 

Plánování začíná objektivní analýzou

Upřímnost k sobě je základním pilířem k tomu, abyste neopakovali chyby minulosti a mohli popoběhnout ke splnění nových cílů. Máte-li se poučit z minulých chyb, musíte si je nejdříve přiznat a pak je poznat, jen tak se jich můžete napříště vyvarovat. Takže je třeba si položit spoustu otázek, a být při jejich pokládání, ale hlavně zodpovídání, k sobě naprosto upřímní. 

Ty otázky mohou například znít:

  • nebyly cíle, které jsem si stanovil v loňském roce, příliš ambiciózní nebo naprosto nereálné?
  • jaká byla moje tréninková disciplína – jak jsem plnil, co jsem si stanovil?
  • jak mé výsledky ovlivnila situace v rodině, v zaměstnání – měl jsem vůbec dostatečný prostor své plány splnit?

Odpovědi na tyto a další otázky byste měli použít jako základ pro naplánování si nové – úspěšnější sezóny. Přičemž pojem úspěšnější nemusí nutně znamenat jen lepší časy, delší uběhnutou vzdálenost, ale i lepší pocit z prožitého. Záleží na tom, co je hlavním smyslem vašeho běhání. 

Mentální a psychické zdroje motivace

Často podceňujeme základní předpoklad jakékoliv sportovní, ale i nesportovní činnosti – vaše vnitřní nastavení (váš postoj). Tím je myšleno to, že když opravdu něco chceme, musíme tomu dát prostor a čas:

  • na trénink
  • na závod
  • na masáž nebo fyzioterapeuta

Ale také se nebát námahy a sebeobětování se pro věc – prostě méně večírků, tlachání, hledání důvodů, proč to nejde…

Když se chystáte na maratonský debut, tak holt vám nebude stačit běhat v tréninku jen 10 kilometrů, ale budete si muset udělat čas na dlouhé, až 32 kilometrové či 3 – 4 hodinové výběhy či intervalový trénink. Zrovna tak ani 10 kilometrů nezaběhnete lépe, když zůstanete u toho, co jste běhali doposud. Chcete být vítězem, pak si stanovte strategii vítězů.

Stanovené cíle musí být reálné a dosažitelné

Jednou z nejčastějších chyb je stanovení si příliš vysokých cílů. Ale ani stanovení si nízkých cílů není výhra. Je naprostá hloupost stanovit si, že chci uběhnout maraton, když jsem před tím absolvoval jen závod na 10 kilometrů. Stejně praštěné je si stanovit za cíl uběhnutí desítky za 50 minut, když můj nejlepší výkon je 58 minut. Pokud jste úspěšně zvládli 10 kilometrů, stanovte si jako další cíl ½maraton, pokud jste uběhli nejlépe 10 kilometrů za 58 minut, dejte si za cíl 55 minut, ale s tím, že se k tomuto času propracujete během celého roku, ne že jej zaběhnete při prvním závodě. 

Když víte CO, snáze se dopracujete k tomu, JAK! Příliš vysoké cíle ničí vaší motivaci, příliš nízké cíle vás neuspokojí. 

Jak si naplánovat běžecký rok

Celý běžecký rok byste si měli rozdělit podle toho, k jakému cíli chcete směřovat. Tohle byste si měli uvědomit už na samotném počátku a ne střádat své plány až někdy v průběhu roku – podle toho, jak se to šikne, podle toho, na jaké závody se připravují vaši soupeři – abyste se jim vyhnuli… Prostě, i když si nikdy nemůžete být zcela jisti výsledkem, měli byste mít v hlavě cíl a od něj si naplánovat cestu. Pokud to neuděláte, zůstanete neustálými zkoušeči náhody, zůstanete neustále nespokojení, protože kde není cesta, není ani vysněný cíl!

Sportovní literatura zabývající se strukturováním tréninků, bez ohledu na to, o jaký sport se jedná, dělí sportovní rok vždy na několik částí – etap. 

Etapy běžeckého roku

Běžecký rok si můžeme rozdělit do pěti etap:

  • Regenerační
  • Kondiční – tvorba základny výkonnostní pyramidy
  • Vývojová – práce na zlepšení výkonnosti (fyzické kondice)
  • Stabilizační – stabilizujeme výkonnost
  • Závodní – ladíme na závod 
Etapa regenerační

V této etapě se věnujeme regeneraci po sezóně. Absolvujeme lázeňský pobyt, hodně dbáme na to, abychom vyléčili všechna zranění a neduhy, které jsme si během předchozích tří fází přivodili. Pokud jde o vlastní trénink, tak běh by v něm měl zabírat jen menší část, měli byste se více věnovat alternativním sportům nebo činnostem, při nichž budete tělo jen lehce (aerobně) zatěžovat, případně zkusíme zapracovat na partiích, na něž nebyl v průběhu roku čas – snažíme se vybalancovat (odstranit) dysbalance. V regenerační etapě byste měli naběhat zhruba poloviční pemzum kilometrů etapy kondiční, respektive stabilizační.

Etapa kondiční

Nabírání a zvyšování fyzické kondice. V této etapě nejvíce kilometrů naběháme na úrovni obecné vytrvalosti (LDL) – regenerační a dlouhý vytrvalostní běh na úrovni 65 – 75 % TF max. V tomto období je dobré používat i jiné tréninkové prostředky jako je plavání, H.E.A.T. Program, jízda na veslařském trenažéru, jízda na kole, rotopedu, spinning, vždy však v tepových frekvencích 65 – 75% TF max. Tyto další formy tréninku zařazujeme ze tří důvodů:

  • Prvním důvodemje rozbití tréninkového stereotypu (ne každý má schopnost dlouhé a dlouhé hodiny běhat a obdivovat při tom krásy přírody).
  • Druhým důvodemje, že měněním tréninkových prostředků nutíme tělo na tyto změny reagovat, zapojujeme a tím posilujeme i jiné svalové skupiny. Tím zabraňujeme nebo snižujeme možnost zranění z důvodu přetížení (dysbalancí) jednotlivých oporných systémů našeho těla.
  • Třetím důvodemje to, že si tím tělo nezvyká na stereotypní pohyb běhu, je nuceno pracovat jako celek. To oceníte zejména ve chvílích, kdy budete muset překonávat nadměrnou únavu v dalších etapách tréninku, hlavně však potom v závodech. V neposlední řadě si tak vytváříte zásobu energie v podobě svalového glykogenu.

V druhé části této etapy začínáme zařazovat střední vytrvalostní běh (MDL) – běh na úrovni 75 – 85% TF max.

Etapa vývojová

V této etapě rozvíjíme vytrvalost, tempo, rychlost i sílu, tedy všechny vlastnosti, které budete potřebovat, až začnete ze svého tréninku skládat účty – při závodě.

Etapa stabilizační

V této etapě vše, co jsme se naučili ve vývojové etapě, stabilizujeme, aby naše výkonnost byla – jaké překvapení – STABILIZOVANÁ, abyste se mohli spolehnout na to, že když nasadíte nějaké tempo, tak v tomto tempu vydržíte celý závod – tedy pokud nenastanou nějaké nepředvídatelné okolnosti, třeba jako že zakufrujete a trasu si prodloužíte. Ale i o tom je stabilizace výkonnosti, protože čím více si věříte, čím lépe jste natrénovali, tím jste méně nervózní a máte přehled, kudy běžíte.

Etapa závodní

Jak název této etapy naznačuje, tady už nic nevymýšlíme, zde máme jediný úkol – nemrhat silami a všechno směřovat k hlavnímu závodu!

Vytrvalostní formy tréninku

Obecná vytrvalost (LDL)

Regenerační a dlouhý vytrvalostní běh na úrovni 65 – 75 % TF max.

Tempová vytrvalost (MDL)

Vytrvalostní běh na úrovni 75 – 85 % TF max.

Rychlostní vytrvalost (TDL)

Vytrvalostní běh na úrovni 85 – 90 % TF max.

Poměr těchto tří forem vytrvalostního tréninku by měl být v závislosti na tréninkové etapě, kde je budeme používat, v průměru 60 % LDL : 30 % MDL: 10 % TDL. Pokud se chystáte na maraton a plánujete jej zaběhnout za 4 hodiny, měli byste týdně naběhat zhruba 70 kilometrů, což bude znamenat naběhat 42 km na úrovni LDL, 21 km na úrovni MDL a 9 km na úrovni TDL.

Fartlek

Fartlek běháme zejména v terénu, tempo a rychlost běhu přizpůsobujeme profilu a složitosti terénu, nebo také individuelní potřebě. Při fartleku běháme až na úroveň TDL.

Intervalový (extenzivní) běh

Cílem tohoto tréninku je natrénovat maximální prokysličení (příjem kyslíku). Intenzita tréninku by se měla pohybovat okolo, ale neměla by překročit hranici 90 % TF max!, což znamená 3 – 5 mmol laktátu. Je to tedy trénink v oblasti přechodu mezi aerobním a anaerobním pásmem. Jako tréninkové prostředky se zde používají spojité úseky s meziklusem, např. 10x 300 m, ale také 10 – 20x 400 m v tempu odpovídajícímu vašemu maximu na pěti, respektive desetikilometrové trati.

Pokud se chystáte na maraton, tak alternativou tohoto tréninku jsou úseky 8 – 10x 1000 m, 4 – 5x 2000 m, po 4 – 8 týdnech systematického tréninku byste se měli dostat na 3 – 4x 3000 m. To vše v tempu maratonu. Pak byste se měli vrátit zpět ke kilometrovým úsekům, tentokrát však v tempu ½maratonu. 

Běh v terénu

I když v podstatě se dá označit každý běh mimo dráhu jako terénní běh, používáme tento termín zejména pro běh v těžkém terénu (mimo silnice a zpevněné cesty), ale také běh do kopce. Za terénní běh se dá považovat i horský běh. V případě horského běhu je potřeba zkrátit krok, zvýšit dynamiku odrazu a více zapojit ruce. Horní část těla je více předkloněna. Velmi vhodnou alternativou, nebydlíte-li v blízkosti hor, je H.E.A.T. Program. V případě terénního běhu mluvíme o tréninku silové vytrvalosti.

Stupňovaný běh

Stupňovaný běh (crescendo) je velmi oblíbený zejména u keňských, ale i etiopských běžců. Jedná se o běh, kdy začínáte trénink ve volnějším tempu a postupně zvyšujete intenzitu. Efekt stupňovaného běhu spočívá v tom, že šetří glykogenové zásoby, které přijdou velmi vhod ke konci tréninku nebo také na konci maratonu. Proto je tak vhodné začínat maraton ve volnějším tempu a třeba dokonce běžet druhou polovinu rychleji než první. 

Závěrečný otázaka: Když poběžím závod každý týden, jak mám mezi tím trénovat?

Pokud se rozhodnete pro variantu běhat závody každý týden, nesnažte se honit dva zajíce najednou a v týdnu si dopřejte spíše odpočinek nebo zařaďte do svého tréninku jen volný běh. Také vám doporučím, abyste do vašeho jídelníčku zařadili potravní doplňky, které vašemu organismu umožní lepší regeneraci a sníží možnost vzniku nějakého zranění.

Svaly a chodidla

Svaly a chodidla

Svaly neslouží člověku jen k tomu, aby se mohl hýbat, ale i k tomu, aby mohl rovně stát, aby nevypadal jak zlomená haluz, aby nebyl tučný, ale štíhlý a také si s jejich pomocí vyrábí hormony. Správná funkce chodidla při běhu a chůzi má pozitivní vliv na váš svalový korzet.

Každý den, kdy se hýbete je pro vaše tělo posvícením

Začne-li člověk překonávat sám sebe pohybem, stává se pro něj každý den, kdy něco v tomto ohledu udělá, SVÁTKEM. Začne-li chodit, běhat, plavat, cvičit denně, stává se pro něj život jedním velkýýýýýýýýýýýým svátkem. Nemusí nijak tlačit na pilu, prostě a jednoduše se hýbe v rytmu svého srdce, což značí v pohodovém tepu – tempu, v tempu odpovídajícím 65 % jeho TF max. Je to mírně nad 50 % a to zcela stačí, aby mu proudila krev a lymfa a aby z něj mohlo odcházet vše, co je jeho tělu k nepotřebě. 

A protože takto člověk může oslavovat každý den jako svátek, může si i něco dobrého (ale s mírou) dopřát na oslavu. V pohodě tak dosáhne rovnováhy mezi příjmem a výdejem, nebo dokonce toho, že výdej bude větší než příjem a pomaloučku pomalu začne snižovat svou váhu, aniž by pro to musel trpět, aniž by musel své tělo terorizovat a odmítat mu to, co má nejradši – odmítat mu papů :).

Kdo nemá dostatek svalů, tak tuční

Začnete-li se pravidelně hýbat, začnou vám pomaloučku přibývat po těle svaly. Čím bude váš pohyb pestřejší, tím více svalových skupin budete zapojovat, tím budete souměrnější, budete se sami sobě více líbit, ale hlavně budete ořezávat čím dál tím více ze svých špeků. Během jednoho roku se z vás stane člověk, který se nebude stydět za to, jak vypadá. Vaše lenost nezmizí, pořád budete mít rádi svůj klídek nad knížkou, u televize, u počítače, nad šálkem dobré brazilské kávy či dobrým zeleným čajem, ale také se zároveň budete těšit na chvilky, kdy se budete hýbat.
Učiníte, aniž si to uvědomíte, zásadní krok ve svém životě, začnete ŽÍT a užívat si života aktivně. K tomu, aby se to stalo, bude stačit jen 15 minut, které začnete věnovat každý den sobě – svému pohybu pro život. 

Zdravá chodidla, brána ke zdraví

Koupil jsem si jednu zajímavou knížku: Reflexologie od A do Z, od Louise Keetové, vydalo nakladatelství Metafora.

Reflexologie, hlavně reflexologie chodidla je pro nás velmi zajímavá i z toho důvodu, že jen „pouhou“ správnou chůzí (správně prováděnou technikou chůze a běhu, kdy naše chodidlo od chvíle, kdy se noha dotkne podložky, učiní pohyb začínající na vnější patě a končící odrazem mezi palcem a prostředníkem), činíme našemu tělu dobře. 

To, co platí o reflexní terapii, platí stejnou měrou i pro správnou techniku chůze a běhu.

Reflexní terapie a její vliv na krevní oběh

Reflexní terapie v první řadě zlepšuje krevní oběh. Stres, napětí, špatné držení těla a těsné boty, omezují tok krve a zpomalují oběhový a lymfatický systém. V důsledku toho může vyléčení infekce, jako např. dermatomykózy nebo vředu na chodidle či noze, trvat několik týdnů. Pokud je krevní nebo lymfatický oběh nedostatečný, okysličená krev, živiny a bílé krvinky se jen těžko dostávají do nejrůznějších částí chodidla, aby tam mohly bojovat s infekcí, ničit bakterie, odstraňovat toxiny a odpadní látky. Pravidelná reflexní terapie zlepšuje stav chodidel a činnost oběhových systémů. 

Já jen znovu podtrhuji, že i pravidelná chůze a běh ve správných botách (správných co do funkce i velikosti) a správnou technikou, zlepšuje naše celkové zdraví.

Reflexní terapie a buňky

Reflexní terapie zrychluje krevní oběh, čímž se zlepšuje přenos energie do všech buněk, podporuje odstraňování odpadních látek a tím pomáhá zabránit vzniku nejrůznějších onemocnění.

Běh a chůze, pohyb, při němž zapojujeme nohy – chodidla, funguje skrze jejich zapojování – bez toho bychom samozřejmě těžko mohli chodit, běhat, skákat, jezdit na kole, jezdit na veslařském trenažéru, stejně jako reflexní terapie.

I když budete pravidelně chodit, běhat, cvičit je dobré občas dojít si na masáž, či přímo na reflexní masáž. Pokud na to nemáte čas, není vůbec špatné si občas provést reflexní masáž sami. A protože si povídáme o proudění energie a léčebných účincích hýbání se, naučíme se, jak energii v našem těle rozproudit a jak spustit v našem těle samoléčebné procesy.

Vnitřní energie dýchání

Svaly a chodidla - vnitřní energie dýchání

Položte levý palec na reflexní plošku solar plexu na pravém chodidle a pravý palec na tutéž plošku levého chodidla (viz obrázek). Na okamžik zavřete oči a soustřeďte se na energii proudící vaším tělem od hlavy do prstů u rukou a nohou.
Pět sekund se zhluboka nadechujte a přitom drobnými kroužky masírujte reflexní plošky solar plexu. Pak zadržte na pět sekund dech a pokračujte v masáži stejným způsobem. Nakonec pět sekund vydechujte, pokračujte v masáži, ale tlak, jímž působíte svými palci na oblast plošek solar plexu zmírňujte. Nakonec nechte palce položeny jen volně na ploškách solar plexu a čtyřikrát se zhluboka nadechněte.

Reflexní ploška plic

Svaly a chodidla - reflexní poška plic

Jednou rukou podepřete chodidlo (viz obrázek) a palcem druhé ruky postupujte nahoru od linie bránice (pata šipky nejvíce vpravo) k reflexní plošce celkové oblasti očí a uší (špička šipky nejvíce vpravo). Masírujte mezi nártními kůstkami, abyste plíci správně stimulovali (u každé šipky 30 vteřin). Postupně proveďte po drahách všech šipek. Zopakujte 2x a ujistěte se, že jste masírovali mezi všemi nártními kůstkami.
Masáž této plošky pomáhá při plicních onemocněních a posiluje funkci plic.

Reflexní ploška bránice

Svaly a chodidla - reflexní polška bránice

Jednou rukou podepřete chodidlo a palcem druhé ruky masírujte oblast (viz obrázek) na plosce pod hlavami nártních kůstek od vnitřní strany k vnější. Postupujte pomalu a zopakujte 4x.
Masírování této plošky pomáhá při stavech úzkosti, stresu a dýchacích obtížích

Apollónův dech

Svaly a chodidla - Apollónův dech

Provádějte při jakýchkoliv zdravotních obtížích, napadne-li vás, že tohle by mohl být způsob si pomoci, věřte své intuici.
Položte obě ruce na pravé chodidlo (viz obrázek) tak, že prsty budou na nártu a palce na plosce. Palce by měly být v oblasti reflexní plosky plic asi 2,5 cm od sebe. Zlehka přitlačujte prsty směrem k sobě a zároveň při tom vyvíjejte trošku větší tlak na palce. Při tom si představujte, jak se při nádechu šíří dech vaším tělem, dostává se k místu, které potřebuje nejvíce pomoci a uzdravuje ho. Masáž by měla trvat 30 sekund. Zopakujte 5x a pak totéž proveďte na levém chodidle.

Vše výše uvedené vám určitě pomůže se zbavit problémů s chodidly, ale lepší než problémům předcházet, aby vůběc nenastala, a i to je proč dělám individuální kurzy přirozeného běhu.