Specifika podzimu v běhu

Specifika podzimu v běhu

Podzim, někteří jej milují, některým moc nevoní, zkrátka je to jako se vším, někdo má rád holky, jiný zase vdolky. Každopádně běžecký podzim není až tak obdobím sklizně, jako obdobím odpočinku, regenerace a nabírání energie na rok příští.

Specifika podzimního běhání

  1. rozmary počasí – ráno mlha a rosa – v poledne pohoda – večer kosa – k tomu připočítejte časté dešťové přeháňky, vítr všech stupňů a bláto
  2. denní světlo – ráno tma – přes den vidím – po šesté to chce čelovku – ženám bych pak doporučoval buď jako doprovod statného Bivoje nebo strach nahánějícího českého fouska
  3. překonávání podzimních depek a únav – je těžké vyprovokovat tělo k jakékoliv činnosti, když jedinou jeho touhou je zalézt do brlohu a zahájit zimní spánek :). 
  4. rozvoj všeobecné vytrvalosti
  5. zdokonalování běžeckého stylu
  6. zapracování na ohebnosti a pružnosti těla – protahování a strečink
  7. rozvoj síly – celého těla – v běhu sice nejvíce zapojujeme nohy, ale i ruce, trup, záda a břicho je třeba posilovat
  8. zapracování na správném dýchání – naučte se dýchat bránicí – nafukujte bříško
  9. nezapomeňte se hýčkat – wellness, balneo, zábaly, horké kameny, teplé ruce maséra či masérky – rozeženou vaše chmury a vyženou z vašeho těla podzimní chlad a ztuhlost – nevíte-li kam zajet tak zkuste třeba hotel Lanterna či Horal v resortu Valachy.

Co na sebe obléknout ráno a co večer

Ráno a večer bych se oblékl trošku víc už vzhledem k tomu, že lze očekávat větší vlhkost vzduchu, která zalézá pěkně pod kůži, je tma a tak by běh měl být spíše pomalejší, tudíž se méně zahřejete. Doporučil bych tedy:

  1. na tělo funkční triko (zda s krátkým či dlouhým rukávem záleží na tom, jak jste zimomřiví či horkokrevní)
  2. na něj lehčí mikinu z funkčního materiálu (toto je opět individuální a u každého jiné)
  3. pokud bude chladněji nebo pršet, ještě běžeckou větrovku nebo nepromokavou bundu
  4. na hlavu (na čelo) čelenku nebo šátek
  5. na nohy elasťáky (podle teploty tříčtvrteční či dlouhé) – je dobré mít kolena a všechny svaly v teple, v případě deště možné vzít nepromokavé běžecké kalhoty

Co si obout

  1. pokud je sucho a poběžíte po silnici, stačí normální silniční běžecké boty, v nichž jste běhali v létě
  2. pokud vyběhnete do terénu, doporučil bych trailovou běžeckou botu, umožní vám lepší odraz a vůbec vás lépe ochrání před možnými riziky (podvrtnutí, napíchnutí na větev, sklouznutí po kamenech apod.) a což není zanedbatelné, i svršek má odolnější než silniční boty
  3. pokud vybíháte do deště, nebo je obloha těhotná deštěm – jen jen spustit – vezměte si obuv s GoreTexem nebo na níž byla použita Nano technologie, která vodu odpuzuje
  4. ponožky – ať je léto, podzim, zima funkční ponožka je prima 

Během dne platí v podstatě totéž, co pro ráno či večer. Dá se však očekávat, že bude tepleji, tak můžete nechat doma mikinu – záleží na teplotě – i na podzim může být přes den pěkná zima, pak bych si uvázal mikinu kolem pasu a v případě potřeby jí na sebe navlékl.

Po doběhnutí rychle do suchého

Když doběhnete, lehce se projděte tak 5 minut a pak se co nejdříve převlékněte do suchého – nemáte-li možnost se hned osprchovat. Rozhodně nechoďte do sprchy nebo nesedejte do auta ještě celí rozhicovaní, tady i když jsme zdraví jako buci, může vlivem prudkého stažení – ve sprše či vaně roztažení – vašich tepen a žil dojít k problémům se srdcem respektive ke kardiovaskulárním příhodám!

To rychlé převléknutí do suchého vás ochrání, kromě otužování, případně vitamínu C a česneku, proti možnému nachlazení!

Běh a energie

Běh a energie

Cítíte se po běhu nabití, vybití, či dokonce dobití? Pokud odpovíte nabití, děláte to dobře, pokud odpovíte ano na vybití či dobití, děláte něco špatně.

Běh, chůze, posilování, jóga, prostě hýbání se, nás „nutí“ dýchat. Dýcháním naplňujeme plíce vzduchem, krev kyslíkem. Kyslík je prvek, který se nejvíce podílí na tom, jestli se cítíme plni energie, či jsme naopak bez energie.

Samotné zvýšení tepové frekvence neznamená, že tělo bude mít tolik kyslíku, kolik jej v dané chvíli potřebuje, pokud nedostanete vzduch do plic, tak se vaše srdce může zbláznit, proto je nutné přizpůsobit vaše tempo, jak při běhu, tak v životě, tomu, abyste jej byli schopní udýchat.

V podstatě všechny procesy probíhající v našem těle potřebují ke svému fungování kyslík.

Kyslík je do lidského těla transportován nejprve dýchacím ústrojím – ústní dutina (většinou), nosní dutiny (lepší), průdušky, plíce, odtud do krve a jejím prostřednictvím cévním systémem, za pomocí krve, do celého těla.

Jedním z  produktů metabolických procesů při zapojení kyslíku je glykogen, jehož energií jsou poháněny naše svaly. Dalšími produkty jsou laktát (kyselina mléčná), oxid uhličitý a voda. 

Prostřednictvím metabolizmu je potrava, kterou přijímáme, postupně přeměněna na glukózu, která je primárním energetickým zdrojem – palivem lidského těla.

Glukóza je transportována ke každé buňce našeho těla. Uvnitř buňky je glukóza odbourávána a při tomto procesu se vytváří adenozitrifosfát (ATP), oxid uhličitý a voda. Pro tento proces je zapotřebí kyslík (aerobní systém). 

ATP je energie potřebná pro pohyb běžce. Oxid uhličitý a voda se z těla dostávají dýcháním a pocením. 

Náš výkon je závislý na naší schopnosti pochopit, jak naše tělo funguje a podřídit tomu svůj trénink

Energetická výkonost těla je schopnost anaerobního a aerobního energetického systému využít energetický potenciál lidského těla uložený ve svalech, v játrech a v každé buňce. Postupně jak se zvyšuje fyzická kondice (zdatnost) je tělo schopno lépe přeměňovat energii uskladněnou ve formě glykogenu a tuků na ATP a ten pak efektivně využít uvnitř buněk. 

Na začátku běhu nebo při jeho velké intenzitě tělo jede na anaerobní systém (bez přístupu kyslíku), dodávka paliva (krevního glykogenu) pro tento proces je však velmi omezena. Nechceme-li se dostat do energetického dluhu – vyčerpání, musíme tělu poskytnout dostatečný přísun kyslíku, aby mohlo spustit druhý systém – aerobní. Aerobní systém se spouští již za mírné intenzity pohybu (rozklusání, rozejití, rozcvičení) kdy nastává rovnováha mezi přísunem kyslíku a výdejem oxidu uhličitého. Pokud tělo po zahřátí ženeme do vyšších obrátek, musí si zabezpečit přísun energie opět pomocí anaerobního systému. Doba, po kterou je však tělo schopno čerpat energii z tohoto systému, je časově omezena. Záleží na intenzitě, jakou běžíme a na stavu (množství) našich energetických zásob (glykogen a tuk).

ATP- creatinfosfátový systém a anaerobně glykolytický systém jsou dalšími energetickými systémy lidského těla. Oba tyto systémy jsou anaerobní.

ATP

Adenozintrifosfát (ATP) je jediným možným zdrojem energie pro svalové buňky, pro výstavbu nových tkání, transport minerálů a odpadních látek v těle. Když tělo potřebuje okamžitý přísun energie pro rychlostní nebo silové pohyby, používá výlučně zásob ATP uložených v buňkách. ATP se slučuje s CP (creatinfosfát), přičemž vzniká velké množství energie. Tělesné buňky však mohou skladovat pouze 80 – 100 gramů ATP, což postačí tělu tak na 1 minutu chůze nebo 5 – 6 vteřin sprintu. Jakmile jsou zásoby ATP a CP vyčerpány, začíná se ve svalech jako vedlejší produkt rozpadu ATP hromadit kyselina mléčná (laktát). Tím zahajuje činnost anaerobní systém.

Anaerobně glykolytický systém

Ve chvíli, kdy dojdou našim buňkám zásoby ATP, nastartovává se anaerobní glykolýza, která má za úkol doplnit vyčerpané zásoby ATP. Zdrojem pro tento proces jsou cukry. Jejich zásoby jsou uloženy ve svalech a v játrech ve formě glykogenu nebo glukózy v krevním oběhu. 

Glykolýza

Je chemický proces, při kterém se glykogen postupně odbourává na glukózu. Anaerobní glykolýza znamená, že se glykogen štěpí na glukózu bez přístupu kyslíku. Tento proces pracuje souběžně s procesem aerobním. Anaerobní glykolýza není zrovna efektivní způsob získávání energie. Jejím výsledkem jsou pouze dvě molekuly ATP, zatímco při aerobním procesu vznikne 38 molekul ATP. 

Anaerobně glykolytickým systémem získáme energii zhruba na 60 – 80 vteřin intenzivní svalové činnosti (než stačíme vyšplhat před lvem na strom). Limitujícím faktorem při anaerobní glykolýze nejsou zásoby glykogenu nebo glukózy, ale hromadění kyseliny mléčné ve svalech.

Laktát – kyselina mléčná

Vzrůst hladiny kyseliny mléčné ve svalech zabraňuje vytváření ATP, snižuje svalovou sílu a zhoršuje koordinaci. Je také zdrojem fyzické a psychické únavy. Naproti tomu ale není, i když se za ní považuje, zodpovědná za bolest ve svalech po skončení běhu nebo cvičení. 

Cíleným tréninkem v aerobní zóně můžeme dosáhnout zpomalení tvorby kyseliny mléčné a tréninkem anaerobního glykolytického systému dřívější odbourání laktátu ze svalů a z krve (rozklusání – rozcvičení na začátku tréninku resp. vyklusání – protažení na konci tréninku).

Kyselina mléčná není jen odpadním produktem naší látkové výměny, i když její velká část je poměrně rychle odstraněna ze svalů krví, ale je též naším tělem využita jako zdroj energie v aerobním systému. 

Proč se nesnažit při každém tréninku o traťový rekord a je lepší vyklusat, vychodit, uvolnit aerobním cvičení

Lehkým aerobním cvičením, mezi které lze zařadit i vyklusání či vychození po intenzivnějším tréninku – tréninku, při němž se naše TF max pohybuje nad 65 % – se stimuluje náš krevní oběh a tím se kyselina mléčná rychleji odstraňuje ze svalů. Tuto fázi tréninku byste tedy neměli, stejně jako fázi rozcvičení – rozklusání, nikdy vynechat.

Při vysoké intenzitě běhu tělo produkuje více kyseliny mléčné, než je schopno odbourávat. Její hladina v krvi potom stoupá. Bod (stupeň zatížení), ve kterém hladina kyseliny mléčné začne prudce stoupat, se nazývá laktátový (anaerobní) práh.

Laktátový práh máme na úrovni 80 % TF max. Trénovaný člověk na něj leze pomalu, netrénovaný se na něj dostane dříve než řekne švec, tak na to myslete, protože ztratit fyzickou kondici můžete rychle, ale nabrat trvá dlouho.

Dospělí už nerostou, ale mohou se rozvíjet

Dospělí už nerostou, ale mohou se rozvíjet

Když dosáhneš bodu, kdy nevíš, co dál, nezavírej se do sebe, neškrábej, neplivej kolem sebe síru, ale snaž se v tom objevit pro sebe sdělení pro budoucnost, a neumíš-li být sám se sebou v klidu domova – vyběhni do polí, luk, lesů, hor a skrze tu vnější krásu objev svou vnitřní krásu, která dá rozplynout tvým černým myšlenkám a nakonec ti ukáže cestu, kudy máš směřovat své další kroky.

Pavel Kosorin

„Změňme pohled na zaměstnávání současných padesátníků, jsou plni síly, elánu a zkušeností mají na rozdávání,” vyzývá zaměstnavatele personalista. 

V pokročilejším věku může mít člověk potíže s hledáním zaměstnání, to všichni víme. Ale taky je mít nemusí, v to všichni doufáme. 

Citované prohlášení personalisty neplatí pro všechny padesátníky, ale pouze pro takové, kteří se patřičně udržují v žádoucí a konkurenceschopné kondici. Protože realita je skutečně drsná. Například pro rok 2013 byl nepsaný limit pro získání manažerských pozic neoficiálně snížen na čtyřicet pět let věku.

Toto je realita, ať se nám to líbí nebo ne – po pětačtyřicítce jsme už z pohledu některých personalistů příliš staří. Je to směšné, ale je to tak. Co s tím? Budeme se snažit změnit vnímání firem nějakými moralistickými deklaracemi v tisku nebo na internetu? To by byla zbytečná ztráta času, který můžete mnohem efektivněji investovat do svého seberozvoje. Protože pouze všestranná kondice – kondice mentální (sebevzdělávání), kondice fyzická (běhání) a kondice sociální (silné vztahy) – je tím, co se počítá.

Stránku doufám dopíše Miloš:)

To si říká kamarád?! Zničehonic vám přiletí e-mail a v něm nadcházející sdělení: „Ahoj Milošu, začal jsem psát něco nového, nový seriál, mimo jiné i pro Běžeckou školu. Nechceš se přidat? Pokud ano, dopiš stránku, jinak ji dopíšu sám a bude to mnohem horší!“

Chvíli jsem přemýšlel, jestli mu mám sdělit: „Hele, kamaráde, jak stárneš, tak blbneš, a ti personalisti nejspíš vědí, co činí, takže víš co? Máš padáka. Pak jsem si ale řekl, že to vlastně není vůbec špatný začátek, protože přesně tohle udělá většina lidí ve chvíli, kdy se dostanou do situace, kterou nečekali, třeba když byli před tím ve svém povolání velmi úspěšní, pak dostanou padáka a najednou je nikdo nechce. Stáhnou se do sebe, začnou trucovat, přestanou bojovat… 

Přitom by měli udělat úplně něco jiného – měli by to vzít jako svou životní šanci. Jako šanci něco ve svém životě změnit, začít dělat něco, co chtěli dělat vždycky, co by je neobohacovalo jen hmotně, ale i vnitřně.

Takže jsem si řekl: „Pavle, dobře, máš mít, co jsi chtěl! Běžím s tebou do toho, TĚŠ SE!, ale taky se připrav, že ti nedám nic zadarmo, stejně tak, jako nedává nic zadarmo život.

Ale abys neřekl, že jsem k tobě stejně krutý jako život, tak na závěr ti ocituji pár slov Antoine de Saint-Exuperyho, která se myslím na úvod našeho společného snažení velmi hodí, a co víc, velmi se hodí k tématu dne:

Říkal jsem ti, že modlitba díky mlčení Boha je cvičením v lásce. V okamžiku, kdy bys Boha nalezl, by ses dovršil a rozplynul se v něm. Proč bys potom rostl a snažil se uskutečnit? A když se ten muž skláněl nad ženou, jež byla ve své pýše jako za trojí hradbou a bylo tak nemožné ji zachránit, pociťoval beznadějnou lítost nad osudem lidí: „Já rozumím, Pane,” říkal, „a čekám na slzy. Slzy jsou déšť, v němž se rozpustí nebezpečí bouře, povolí pýcha a je možné odpuštění. Ať se ta žena uvolní a pláče a já jí odpustím. Ona však, jako divoké zvíře, které se zuby i drápy brání nespravedlnosti stvoření, ona nedokáže nelhat.” A litoval ji, že se tolik bojí. A hovořil k Bohu, maje na mysli lidi: „Tys jim všemi zuby, ostny, drápy, jedy, ostrými šupinami a trním svého stvoření jednou provždy nahnal strach. Potrvá jim nějaký čas, než se uklidní a vrátí zpátky.” A věděl, že ona prolhaná žena je velice daleko, velice ztracená, a že bude muset velmi dlouho jít, aby se vrátila. A litoval lidi, že mají v sobě takové dálky, a že je nedovedou poznat.

Mně výše ocitovaným textem Antoine de Saint-Exupery říká: Když dosáhneš bodu, kdy nevíš co dál, nezavírej se do sebe, neškrábej, neplivej kolem sebe síru, ale snaž se v tom objevit pro sebe sdělení pro budoucnost, a neumíš-li být sám se sebou v klidu domova – vyběhni do polí, luk, lesů, hor a skrze tu vnější krásu objev svou vnitřní krásu, která dá rozplynout tvým černým myšlenkám a nakonec ti ukáže cestu, kudy máš směřovat své další kroky.

Běhání ve tmě. Snažte se vidět, neoslňovat a být vidět

Běhání ve tmě. Snažte se vidět, neoslňovat a být vidět

Na silnici běhejte za tmy vždy proti směru dopravy. Počítejte s tím, že vás řidiči mohou přehlédnout. Proto si pro tyto případy oblékejte oblečení s převažující reflexní plochou, tady se určitě šetřit nevyplatí, protože tady jde skutečně o život. Pokud běháte za tmy po silnici pravidelně, věřte, že čelovka a blikačka to nespraví, přesto vám pomohou, hlavně když při nočním běhu narazíte na neosvětleného cyklistu nebo inlainistu.

Běhání ve tmě za krále klacka

Osobně jsem se častokrát přesvědčil, že s čelovkou či blikačkou si nevystačím. Asi nejintenzivnější zážitky z běhání potmě jsem prožíval, ještě když jsem před vojnou běhal ráno, než jsem šel do práce. Šichta začínala v 6 hodin. Běhal jsem tak 2 – 3x týdně z Horních Počernic do Dolních Počernic, a odtud pak po „Kolínské” do Běchovic, pak na Xaverov a domů. Byla to taková příjemná desítka. Vybíhal jsem ve 4 ráno, až do Dolních Počernic pohoda, ale po té státovce to bylo fakt o život. Moc toho tehdy nejezdilo, ale pár tiráků vždycky ano. Když mě málem párkrát nasály pod sebe, tak jsem pak raději ještě před tím, než mě minul, volil zbabělý útěk do příkopu. V té době – psaly se roky 1972-73 – ještě čelovky a blikačky nebyly, ale jak jsem zjistil později, ani ty by mi nepomohly.

V roce 2002 už čelovky a blikačky byly. Běžel jsem závěrečnou část svého přeběhu České republiky z Hodonína do Aše. Na cestě mě doprovázel Roman Psůtka, který nosí brýle. Byli jsme už doslova kousek od cíle (cca 60 km), byly 4 hodiny ráno, pršelo a byli jsme na hodně frekventované silnici. Osobáků moc nejezdilo, ale „tiráci” jeden za druhým. Byli jsme ověšený blikačkama jak vánoční stromečky, na hlavě čelovky, ale stejně jsme byli furt v příkopu. 

Běháte-li ve tmě na frekventovaných cestách, pořiďte si reflexní, nejlépe celoplošné oblečení

Dnes už bych se na silnici ve tmě, zvláště je-li mokrá silnice, nevydal bez oblečení, které mi zaručí, že se budou spíš řidiči bát mě, než já jich. 

Mít čelovku je základ

Čelovku oceníte tam, kde potřebujete vidět zejména vy a pak tam, kde jezdí neosvětlení cyklisté, což bývají hlavně cyklostezky. Takže víte-li, že poběžíte za tmy místy, která nejsou osvětlena nebo po cyklostezce, tak si vezměte kromě reflexního oblečení i čelovku, protože před nesvítícím cyklistou vás reflexní oblečení neochrání – není-li světlo, nemají reflexní plochy co odrážet! Běžíte-li však se svítící čelovkou, tak vás zaregistruje i cyklista jedoucí za vámi, přibližující i když svítící od něj kužel světla mu o vás řekne. 

Při běhání ve tmě buďte uvolnění, zmírní to následky možného pádu

Cvičení (protahování, posilování), ale hlavně rozehřátí na počátku tréninku je pevnou součástí běžeckého tréninku, proto nezapomínejte na to, na začátku tréninku se zahřát pomalým během. 

Protažení nechte až budete zahřátí, nikdy se neprotahujte ani neposilujte, když je vaše tělo ještě chladné a ztuhlé! Pokud běháte ráno, rozhodně „neskočte” rovnou z postele do běžeckých bot a nevyběhněte v tempu na trať, jednak to není zdravé (jak uvedeno výše), ale ani rozumné vzhledem k tomu, že váš den teprve začíná. Běhat ráno je nesmírně fajn, protože běh vás dokonale probudí a zvládnete-li běžet jen na půl plynu (do 70% vaší TF max), tak tělo perfektně prokrvíte, prokysličíte a nastartujete metabolismus. Doma se pak osprchujete, nasnídáte a máte před sebou den jak malovaný. Pokud ranní běh pojmete v intenzivním tempu, tak si můžete způsobit nějaké zranění, přinejlepším pak po dvou hodinách v práci usnete, nebo abyste neusnuli, začnete do sebe nalívat kafe a shánět se po něčem sladkém, co by dobilo vaše baterky a to přesto, že v těle máte (ve svých tukových zásobárnách) energie na rozdávání. Tělo však nemůže ty vaše tukové elektrárny spustit, protože mu chybí kyslík, ten mu dodáte právě a jen pomalým během. 

 

Zásady rozehřátí, rozcvičení a protažení

  • Trpělivost. Výsledky pravidelného cvičení se nedostaví hned. Ale už po několika týdnech zaznamenáte významné zlepšení hybnosti kloubů a pružnosti svalů, na které se při protahování zaměříte. 
  • Protahování (svalů) a mobilizaci (kloubů) provádějte celoročně, nejen v době intenzivního tréninku.
  • Před protahováním se vždy zahřejte, stačí pět minut velmi volného běhu. Zahřáté svaly se lépe napínají a tak zabráníte jejich poranění.
  • Po protažení se uvolněte, případně si na pár minut lehněte.
  • Při výběru cviků začínejte těmi jednoduššími. Když je zvládnete bez problémů, přejděte na obtížnější.
  • Jednotlivé svaly protahujte pomalu a maximálně s třicetivteřinovou výdrží (pokud s protahováním začínáte, úplně postačí, když v dané poloze vydržíte 10 vteřin) v poloze, která vám nepůsobí bolest ani není jinak nepříjemná. Pak sval na pár vteřin uvolněte a cvik zopakujte ještě jednou.
  • Cviky provádějte pomalu, nikoliv švihem nebo kmitem. Při druhém pokusu zkuste krajní polohu ještě o kousek „posunout“.
  • Při protahování dbejte na pomalé, pravidelné a kontrolované dýchání. Vydechujte v předklonu, při protažení dýchejte pomalu a pravidelně. Nezadržujte dech.
  • Zacvičte si před intervalovým tréninkem, ale i po něm. Protahováním svalů předcházíte jejich krácení a podporujete dobré prokrvení. Bezprostředně po tréninku protažení pomáhá zabránění ztvrdnutí svalů a pozdějším bolestem.
  • Být při běhu zahřátý a uvolněný, když běžíte v noci a ve tmě je obzvlášť důležité, neboť když sebou praštíte ve tmě o zem, když jste celý zatnutí a zatuhlí, tak si velmi snadno něco utrhnete nebo zlomíte.
Maraton se běží už zítra. Maratonské počty

Maraton se běží už zítra. Maratonské počty

Kolikrát uběhneš maraton, tolikrát jsi člověkem. Kdyby tohle pravidlo platilo, tak by mělo tisíce a tisíce běžců, respektive jejich duší jistotu, že v podstatě vždycky, když se znovu zrodí, budou člověkem. Nevím, jestli toto pomyšlení by mě motivovalo k tomu zaběhnout si další a další maraton. I když na druhou stranu se mi zdá, že člověk běhající a tím spíše člověk běhající maraton je člověkem myslícím, ba přímo moudrým, což se o těch, kteří provozují gaučink, říci mnohdy nedá.

Již zítra se postavíte na start maratonu. Takže dnešek věnujte zklidnění, nikam nespěchejte, ničím se nestresujte, dobře jezte, zkrátka doplňujte energii a možná vám od odreagování se od toho, co vás zítra čeká, pomůže i zamyšlení se nad tím, že kromě toho, že běháním pomáháte sobě, se dá běháním pomáhat i jiným. A můžete tak udělat první krok.

Krok naděje

Napadá, že by stálo za to, že by firmy vyrábějící a prodávající běžeckou obuv a běžecké oblečení, běžecké doplňky, mohly jednou korunou z každého prodaného kusu svého zboží přispívat na projekt KROK NADĚJE. Prostředky, které by se takto získaly, by mohly sloužit k tomu, aby mohli běhat ti, kteří z finančních důvodů nemohou, přesto, že by rádi – např. děti z dětských domovů, děti mentálně či fyzicky postižené, ale i dospělí, kteří se dostanou do svízelné životní situace a kterým by běh nebo prostý pohyb mohl velmi pomoci najít správný směr.

Až vyrazíte na svůj závod, svůj trénink, popřemýšlejte o tomto, zejména to platí pro manažery výše uvedených firem, a pokud vás něco moudrého napadne, dejte vědět. Moc rádi se o váš nápad podělíme s ostatními běžci a bude-li to opravdu dobrý nápad, pokusíme se jej realizovat.

Ať jsou všechny vaše kroky šťastné a znamenají naději pro vás, vaše zdraví, ale i šťastný a spokojený život všech, co po tomhle světě chodí či běhají.

A dneska si už jen lehce vyběhněte na 25 – 30 minut, abyste se zahřáli, prokysličili a přišli na jiné myšlenky, zkrátka abyste pořád nemysleli, co vás zítra čeká. Věřte, že zítra to bude dobré a ono bude.

PŘEDMARATONSKÝ TÝDEN

Seriál, o tom, co dělat, na co nezapomenout, jak běžet, a další rady, které by vám měli pomoci si zaběhnout maraton v dobrém čase a ve stavu, který vás nevyřadí z provozu na několik dní, či týdnů po něm.

Do maratonu zbývá týden, co dělat, abyste svůj trénink zúročili k plné spokojenosti

Maraton se běží za šest dní

Maraton se běží za pět dní

Maraton se běží za čtyři dny

Maraton se běží za tři dny

Maraton se běží za dva dny

 

Maraton se běží za dva dny, je třeba se na něj pořádně vyspat

Maraton se běží za dva dny, je třeba se na něj pořádně vyspat

Do startu maratonu zbývají už jen hodiny. Všechno už bylo napsáno, všechno už bylo řečeno, všechno už bylo vyzkoušeno, úhledné hromádky s připravenými běžeckými svršky a spodky jsou srovnány a čekají na to, až je obléknete a dáte jim zazářit na maratonském jevišti. Ještě si obout sedmimílové boty, na prsa připnout číslo a opona může letět vzhůru.

Je čas se probudit

Budíček – vstávat, mobil vyzvání jak splašený budící melodii. Je sobota a on si to stejně nechce nechat rozmluvit. Vy máte pocit, že jste právě usnuli, jak jste nemohli celou noc nervozitou a očekáváním věcí příštích usnout. No nedá se nic dělat, snídaně nepočká, startuje se v 9 hodin. Takže protřít oči, nalít do konvice vodu na čaj nebo na kafe, konvici položit na sporák, odskočit si, připravit si snídani, odskočit si, sednout si ke stolu, usrknout čaje nebo kávy, odskočit si, polknout první sousta, odskočit si… Připadáte si jak koroptev? To je v pohodě, lepší skákat (odskakovat) teď než na trati.

Předmaratonský svaťák před maratonskou maturitou

V tomto týdnu jste si mohli na Běžecké škole číst seriál

PŘEDMARATONSKÝ TÝDEN

Seriál, o tom, co dělat, na co nezapomenout, jak běžet, a další rady, které by vám měli pomoci si zaběhnout maraton v dobrém čase a ve stavu, který vás nevyřadí z provozu na několik dní, či týdnů po něm.

Do maratonu zbývá týden, co dělat, abyste svůj trénink zúročili k plné spokojenosti

Maraton se běží za šest dní

Maraton se běží za pět dní

Maraton se běží za čtyři dny

Maraton se běží za tři dny

Takže teď už byste měli vědět všechno. Ještě si to přechroupat, abyste to uvedli do praxe, a pak už vás nemůže na trati maratonu nic ohrozit, tedy až na vaši hlavu, protože i když k dobrému běhu je potřeba mít silné nohy, silné plíce, silné srdce, silného ducha a tempo udávající ruce a dech, tak stejně je to pořád o hlavě, a ta když se splaší, tak…, ale čtou to i děti, tak zůstanu jen u náznaku:-).

Poslední rady na maratonskou cestu

Takže poslední níže uvedené rady do maratonského uzlíčku se týkají vlastního závodu a jsou určeny hlavně vaší hlavě, aby vás na trati pohlídala:

Neblázni, ty všechny před sebou stejně nikdy nedohoníš, proto se zklidni, aby tě nezačali předbíhat ti za tebou!

Občerstvovačky a osvěžovačky jsou na trati proto, abychom se občerstvili a osvěžili, takže se nesnažme je minout, co nejrychleji to jde. Když se nenapijeme a nedoplníme energii, tak určitě za 5 minut začneme mít žízeň a hlad!

Začíná být podezřelé teplo, možná ještě před chvílí byl příjemný chládek, ale běžíme na otevřené silnici, kde neplatí údaje o teplotě ve stínu, ale pokud nám svítí nad hlavou slunce, je o 5 – 10 stupňů víc. Respektuj to prosím, nech mě ochladit

Teď už jen si zopáknout, co jsme si tenhle týden řekli, vyfasovat číslo, instruovat doprovod, kde mě povzbudit a pak v cíli sebrat a při vlastním závodě pak nezapomeňte povzbuzovat všechny co budete míjet, a to ať běží před vámi, či za vámi. 

Trénink na dnešek a zítřek

Dva dny před maratonem si dejte běžecké volno a den před maratonem pak 25 minut lehkého běhu na 65-75 % TF max; 5x 80 m stupňovaně; 1 km (75-65 % TF max).

Nejdůležitější noc před maratonem je právě ta dnešní

Dnes je nejdůležitější noc před vaším startem na maratonu. Noc, která bude mít velký vliv na váš konečný výsledek. Proto se snažte dnes neponocovat, ale naopak dostat se pokud možno do postele, tedy jít spát, do 22 hodin, nejdéle pak do 23 hodin. Hodiny naspané před půlnocí vám totiž dodají nejvíce síly. Tělo běžce potřebuje minimálně sedm a půl hodiny spánku. V době ladění formy, což je právě nyní, až devět hodin spánku denně (nejlépe v noci). 

Co se odehrává v našem těle,  když spíme

Lidské tělo prochází v době spánku pěti fázemi

První fáze spánku

První fáze zabere z celkové doby spánku 4 – 5 %. Je to doba těsně po ulehnutí a dochází v ní ke snižování svalové aktivity. Občas se projeví snižování svalové aktivity záškuby svalů. Znáte to, máte pocit, že někam padáte, najednou to s vámi škubne, jako by vás zachytilo lano, jímž jste jištěni. 

Druhá fáze spánku

Druhá fáze spánku je naopak nejdelší a zabere z celkové doby spánku 45 – 55 %. V této fázi spánku se zpomalí rytmus dýchání a klesne tepová frekvence. Tělesná teplota se však mírně zvýší, proto je zdravé a lépe se spí v místnosti, kde je nižší teplota, než v jaké si hovíte během dne. 

Třetí fáze spánku

Třetí fáze je opět krátká a z doby spánku zabere jen 4 – 6 %. V této fázi začínáme upadat do hlubokého spánku a náš mozek začíná produkovat pomalé delta vlny.

Čtvrtá fáze spánku

Čtvrtá fáze spánku zabere z jeho celkové doby 12 – 16 %. V této době spíme jak špalek, rytmicky dýcháme, svalová aktivita je omezena na minimum, mozek produkuje delta vlny, prožíváme právě velmi hluboký spánek.

Pátá fáze spánku

Pátá fáze spánku přichází před probuzením a z celkové doby spánku zabírá 20 – 25 %. Je to doba, kdy se vám zdají sny, a nazývá se REM fáze. V REM fázi se zrychlují mozkové vlny, svaly jsou uvolněné, tepová frekvence se zrychluje, dýcháte rychle a mělce (asi jak ve snu před někým utíkáte, či někoho honíte).

Nespíte před maratonem doma, přibalte si sebou svůj polštář

Pokud nebudete spát před maratonem ve své vlastní posteli, ale v nějaké jiné, nezapomeňte si do tašky s vybavením na závod zabalit i vlastní polštář. 

Naše tělo si totiž i přes stovky let, co už nejsme lovnou zvěří, uchovalo svou ostražitost a pokud nespíme v důvěrně známém prostředí, tak jedna mozková hemisféra je pořád na stráži, kdyby se objevilo nějaké nebezpečí a mi museli rychle vyběhnout, abychom si zachránili holý život. Možná i to je jeden z důvodů (to že většina účastníků velkých městských maratonů nespí ve své posteli), že ve chvíli kdy zazní startovní výstřel, se v nás uvolní adrenalin nastřádaný v době, kdy jsme leželi nachystáni jen, jen vyběhnout, a rady, nerady, vyběhne většina účastníků jako splašený kůň. Ten zakódovaný instinkt dávného lovce či lovené zvěře však můžeme vypnout tím, že si vezmeme sebou a pak i v cizím prostředí spíme, na vlastním polštáři. Takže si připravte na cestu na maraton trošku větší tašku a nezapomeňte si do ní dát (jako první věc) vlastní polštář!