Proč já vlastně běhám?

Proč já vlastně běhám?

Proč běhám? Protože miluju život! Běhám, protože miluju pohyb a bez něj bych byl mrtvý muž! Lidská populace, hlavně ta moderní západní, postupně vymírá, mnohé už nebaví nic, ani milování. Vliv globalizace (importování života západní civilizace do rozvojových zemí) bude postupně znamenat i jejich vymírání. Že vám to připadá smutné? Je i není. Nakonec se totiž vrátí na Zem rovnováha a s ní možná i ráj.

Proč člověk běhá?

Je tisíc důvodů, proč člověk běhá, přitom by stačil jen jeden, a sice protože mu běh dělá dobře a to bez ohledu na to, jestli se mu běhat chce, nebo ho k tomu něco pudí.

Už jste se někdy vážně zamysleli nad tím, proč vlastně běháte?

Pokud položím tuhle otázku sobě, tak budu muset upřímně odpovědět, že vlastně nevím! Už si totiž nepamatuji ten prvotní impuls, který mě k běhání přivedl.

Teda pamatuji si, že to byl můj kamarád Jirka, který mi řekl o závodě, který se běží na cestě u hájovny v Pražském lese a protože to bylo jen, co by člověk doběhnul, tak jsem tam šel a svou kategorii mladších žáků vyhrál.

Ale jestli jsem tam běžel jen proto, že mě běhat bavilo, že jsem běhal docela dobře, nebo proto, abych se stal běžcem – závodníkem, tak to už si tedy rozhodně nepamatuji.

Pamatuji si, že mě to vítězství nadchlo, pamatuji se, že jsem se pak začal připravovat v atletickém oddíle s panem Jiřím Babuškou, který se tak tímto stal mým prvním trenérem.

Pamatuji si na krajské kolo běhu Mladé fronty, které se běželo v parku Dobříšského zámku, a že tam jsem dostal pěknou nakládačku a skončil předposlední.

Pamatuji se, že když jsem pak přijel domů, dostal jsem doma od otce pěknou držkovou a asi i nějakej ten pohlavek, že jsem nešel na kytaru, kde jsem měl zaplacenou hodinu a raději běhal po všech čertech a ještě dělal ostatním stafáž.

Pamatuji se na to, že pak už mě běhání nikdy nepustilo, že mi začalo být málo, co nám trenér nakládal a začal si přidávat tréninky sám.

Běhal jsem při tom po lese, po pastvinách, běhal jsem povětšinou sám, protože kamarádi, i když taky běhali, až tak téhle mojí vášni nepropadli.

Běhal jsem ráno, běhal jsem večer, když jsem si nestačil odběhat sebou naordinovanou dávku přes den, protože jsem běhal za holkama, odběhal jsem si to v noci, třeba i o půl.

A když jsem věděl, že další den budu mít zase rande, tak jsem si šel lehnout jen na pár hodin (doslova) a ve čtyři ráno jsem už běhal zase.

Je fakt, že jsem se takhle docela pěkně vyběhal. Nikdo mě neučil, jak mám běhat, nikdo mi neříkal, co mám běhat, prostě jsem běhal a i proto, že jsem byl malý vzrůstem a běh mi pomáhal se vytáhnout i na daleko větší kluky.

Mějte krásný jarní den a užijte si ho v běhu, nebo jakémkoliv pohybu, abyste ten ráj mohli zažít v plné síle, optimismu, svěžesti a radosti!

Poznej místo kde žiješ v pohybu

Poznej místo kde žiješ v pohybu

Pohyb je to, co hýbe světem a zejména on dokáže, že je člověk zdravý, silný, vitální a cítí se po všech stránkách dobře.

V nedávné minulosti, co je nějakých dvě stě let v historii lidstva, měl člověk pohybu až nad hlavu a tak není divu, že přišla průmyslová revoluce, jejíž výdobytky člověku pomohli se převážnému běžnému pohybu, většina lidí by to spíše charakterizovala – námaze, zbavit.

Jenže pak se to nějak zvrtlo, člověk, místo aby rozvíjel své schopnosti, začal soustředit svou pozornost na vše, co jej od sebe samého oddalovalo.

Nechci mluvit o schopnosti intuice a schopností spíše psychických, ale o schopnosti se hýbat, která byla člověku dána darem, jako všem ostatním tvorům na Zemi, ve vzduchu či ve vodě.

Možná že problém je v tom, že schopnost pohybu byla dána v jisté míře všem tvorům, kdyby byla dána jen člověku, tak by znamenala jeho výsadu, jeho jedinečnost, možnost povýšit se nad ostatní tvory, ale takhle?

K čemu je nám dobré se hýbat, copak jsem nějaká zvířata, ptáci či hmyz, kteří se musí lopotit a to usilovně od slunka do slunka, aby mohli přežít?

Nám byl dán mozek, abychom se mohli toho znevažujícího pohybu zbavit, vymyslet a posléze zkonstruovat pomocníky, kteří udělají vše za nás a my si budeme všeho toho blahobytu moci užívat někde v přepychovém prostředí a buď sedět někde pěkně na pozadí, nebo když budeme mít chuť, tak dobrá, půjdeme si protáhnout na hodinku, dvě či tři někam kostru.

To pak ale zase musí stát zato, musíme při tom někoho porazit, buď soupeře, nebo své předcházející výkony, každopádně ale musíme VYHRÁT!

Pohyb nám byl dán pro život, ne pro zábavu svou či jiných

Další problém s pohybem je v tom, že si neuvědomujeme, že nám byl DÁN pro ŽIVOT, a NE pro ZÁBAVU.

Neuvědomujeme si proto jeho ŽIVOTNÍ důležitost a vliv jeho absence na náš ŽIVOT, na naše ZDRAVÍ fyzické i psychické.

Tím, že se pohybu vzdáváme, pácháme na sobě dobrovolnou a pomalou SEBEVRAŽDU! 

Jak se vám to líbí? Asi moc ne, co? Radši tyhle kydy, stejně to nic jiného není, než přebujelá fantazie úchylného vyznavače pohybu, číst nebudu, říkáte si teď možná. Fajn, taky řešení, dokonce jedno z nejčastějších, které člověk, když se mu něco nelíbí, činí. Prostě to odsoudí, zatratí, roztrhá, vypne, přepne, hlavně rychle od toho pryč, když to neuvidím, tak to zmizí.

Bohužel to zmizí jen z našeho zorného pole, ale problém tu zůstane nevyřešen a neřešení problémů přináší trable.

To už ale víte, když neplatíte včas splátky, ozvou se exekutoři. Exekutorem zdraví je nemoc, a pokud tohoto exekutora ignorujeme, tak nepřijdeme o majetek, ale přijdeme o mnohem víc – přijdeme o zdraví a někdy i o život.

Přitom stačilo jen přijmout fakt, že POHYB NÁM BYL DÁN, abychom ŽILI.

Když mluvím o pohybu, nemluvím o sportu

Když mluvím o pohybu, nemluvím o sportu. To je kategorie sama pro sebe a se zdravím nemá v mnoha případech nic společného. Bohužel však na rozdíl od chodících a jinak se pohybujících lidí je sport „výkladnicí” společnosti, a tak státy podporují sport, ale na podporu pohybu zapomínají.

Raději vymýšlejí programy na podporu zdraví, na prevenci zdraví, zaplatí vám v jejich rámci všemožná vyšetření, ale aby vás motivovali k tomu, abyste se pravidelně, nejlépe denně, v přirozené míře hýbali, to už je mimo jejich rozlišovací schopnost, protože to bude stát jen peníze a výsledek je v nedohlednu.

Kdežto za čísla o tom, kolik lidí se nechalo vyšetřit na to či ono, dostanu od nějaké komise alespoň body a ty my přinesou do pokladny zase další prostředky na další vyšetření. Promiňte, ale tohle je prevence na pytel!

Když mluvím o pohybu, myslím tím, že budete chodit, pomalu běhat, lézt po čtyřech, dělat shyby, kliky, dřepy, prostě něco na způsob sokolského: Ve zdravém těle zdravý duch.

Prostě budete v pohybu, jako byl kdysi neandrtálec, který kočoval za migrujícími stády, tu vylezl na strom, aby si utrhl něco z jeho plodů, plazil se po zemi jako had, když hledal kořínky či bylinky. Budete v pohybu, jako jsou kluci z Afriky, než je odvezou na turné po světě, aby ukázali, jak může být člověk rychlý a pružný, když ctí to, že mu byl dán do vínku POHYB. 

Pohyb nic nestojí!

Nejlepší na tom je, že pohyb nic nestojí, fakt ne!

Abyste se mohli hýbat nemusíte kupovat drahé sportovní vybavení, nemusíte za ním jezdit kilometry daleko, naprosto stačí vyrazit z domova do nejbližšího okolí a poznat místo ke žijete, a máte-li potřebu se s přáteli a známými podělit o to, co jste viděli, co jste zažili, dejte jim to vědět.

Pokud vás pohyb začne bavit a naplňovat, tři tipy bych pro vás měl a sice:

Modrá knížka o běhání a o životě

Evangelium pohybu

Běhání pro všechny

 

Běh je jen jeden

Běh je jen jeden

Nové trendy v běhání je zvláštní pojem, který 4 slovy přivede člověka vždy k tomu prvotnímu, k tomu základnímu, k běhu.

Můžete před něj připnout jakýkoliv přívlastek – Chi, naboso, v minimalistických botách, silový, do kopce, z kopce, na dráze, v terénu, na silnici…, stále zůstane BĚHEM a jeho vyznavači BĚŽCI nebo BĚŽKYNĚMI.

Prostě běh zůstane během, nejrychlejším přirozeným prostředkem člověka, jak se dostat vlastními silami z místa A do místa B a to dokonce i tehdy, když jej bude muset prokládat chůzí.

Protože na rozdíl od závodní chůze, což je sportovní disciplína, kterou si člověk vymyslel, Bůh ví proč, snad proto, aby rozšířil repertoár sportovních disciplín, u běhu je zcela jedno, jestli po celou dobu jeho provádění letíte, nebo jste stále jednou nohou na zemi, nebo jestli při něm máte propnutá kolena.

Dokonce je úplně jedno, zda při tom, jako první došlápnete na špičku, bříško či patu. Že ten či onen došlap má své odpůrce i vyznavače, že je účelnější či pro tělo zdravější, je vzhledem k běhu jako takovému taky zcela nepodstatné.

 

Podstatné je, že člověk vstane a jde se proběhnout, má-li chuť a potřebu, tak přirozeně běhat se může naučit vždycky.

Běh si totiž nevybírá mezi svými vyznavači, to jen člověk má potřebu jiné hodnotit a šoupat do příslušných šuplíků, možná proto, aby byl schopný se sám do nějakého šuplíku šoupnout.

Vtipné na tom je, že na konci života všichni skončíme v jednom šuplíku, který nám udělá mistr tesař na míru. Jen ten běžec či běžkyně jej budou mít nejspíš trošinku užší.

Poslední rady před startem běžeckého závodu

Poslední rady před startem běžeckého závodu

Pokud byste listovali učebnicemi (rubrikami a články) Běžecké školy, našli byste rady ohledně toho, jak se na závod obléknout, jak ošetřit tělo (pomazat a promazat), abyste si běh užili a kromě bolavých nohou, případně zvyšující se únavy vás nic netrápilo; co dělat, jak se chovat po proběhnutí cílem; co dělat v dalších dnech po závodě, jak nejúčinněji regenerovat, na řadě míst. Ale protože na nás dohlíží matka Opakování, o níž víme, že je matkou Moudrosti, tak jsem ji požádal, aby to ještě jednou všechno shrnula. Takže tady jsou ta její moudra:

Jak se na závod obléknout
Ráno si prostudujte jaké lze očekávat při závodě počasí a podle toho si připravte oblečení. 

Jak se obléknout bude-li teplo a bude pršet

Proti dešti se chránit nemusíte. Pokud jde o tu vodu, která poteče shůry, proti ní nemusíte dělat nic, ať si teče. Nakonec pokud bude pršet, tak nemusí ani tolik vadit ta vlhkost vzduchu, neboť ta nepříjemná lepkavá hmota tvořící se na naší kůži ze směsice potu (soli) a prachu, bude přirozenou cestou odplavena a vaše tělo bude moci bez omezení dýchat.

Jak se ochránit proti možným odřeninám

Pokud prší, tak nejlepší na to je obléknout si přiléhavé (pružné) funkční triko a krátké elasťáky (také funkční a přiléhavé, respektive pružné). 

Proč funkční?
Protože pokud poběžíte v bavlně, tak ta vlivem nacucání vody na vás velmi ztěžkne a pak není pružná – přiléhavá! Vlivem toho se začne na vaše tělo lepit, tvořit varhánky a ty pak při pohybu po vašem těle budou působit jako šmirgl a odírat vaší kůži. Funkční – přiléhavé triko, obepne vaše tělo a nenasává vodu, takže jeho váha zůstane po celou dobu závodu stejná. Pokud se jej bráníte vzít, protože máte na těle sem tam nějaký ten varhánek způsobený podkožním tukem, tak věřte, že každý bude mít při běhu tolik svých starostí, že na toto se zrovna soustředit nebude.

Proč ne běžecké trenky či dokonce šortky, ale pružné elasťáky?
Na různých závodech jsem si všiml, že spousta mužů i žen neběží v běžeckých trenkách, či sukýnkách, ale běží v šortkách. Vypadá to efektně (ležérně), možná to skryje něco, co chceme zakrýt a co přiléhavé elasťáky nezakryjí, ale za odřená stehna to určitě nestojí. Móda je sice krásná na korzu, ale v případě běžeckých závodů je to s ní stejné jako s Popelčiným syndromem při koupi běžeckých bot – aby to nevypadalo, že mám na noze lodě, tak i když vím, že si mám koupit běžecké boty o číslo větší, než si kupuji normální boty, tak si je koupím v tom svém čísle. Prostě sportovní móda ano, ale funkční!, přičemž ta funkce je ochránit vás a vaše tělo před všemožnými útrapami.

Odřeniny a puchýře mají na svědomí spíš špatně zvolené ponožky něž boty

Na nožky funkční ponožky. Na nohy byste si měli vzít funkční ponožky, s přemírou elastických vláken. Důvod je stejný jako u trika a elasťáků – přiléhavost k tělu, v tomto případě k noze. Bavlněná ponožka je v dešti nejlepší pobídka k tomu, abyste si způsobili puchýře a to klidně po celé ploše chodidla i prstech!

Pomazání

V případě deště je namazání zatěžovaných míst, zvláště když neposlechnete výše uvedené rady, stejně důležité jako při horku, kdy vaše tělo ohrožuje tkanina napuštěná solí. Namažte si místa, kde na tělo přiléhají švy vašeho oblečení, namažte si vnitřní stranu stehen a namažte si nohy – chodidla.

Chlapi, nebuďte máča a přelepte si bradavky!

V případě deště a následného přilehnutí tkaniny na tělo dochází ke zvýšené míře tření se bradavek o triko, a to i v případě použití pružných a přiléhavých trik či běžeckých dresů. Takže pánové lepíme, lepíme, nebo pak trpíme, trpíme!

Co dělat po doběhu

V cíli, i když budete padat únavou, se snažte udržet na nohou, napijte se, lehce pojezte z toho, co se vám v cíli nabídne, a choďte. Pokud budete potřebovat, zajděte si lehnout na masáž, ale jinak si raději nesedejte. Nemuseli byste se zvednout. Pokud budete do cíle finišovat, může se snadno stát, že z důvodu vyčerpání posledních energetických zásob a minerálových zásob se o vás budou v cíli pokoušet křeče, i z toho důvodu radím zůstat na nohou, případně mít někde v dosahu připravený Magneslife, nebo nějaký podobný prostředek, který vás rychle křečí zbaví. 

Co dělat v prvních dnech po závodě

První dny po závodě byste neměli rozhodně dát nohy nahoru a jen ležet a čekat, až se z nich únava vyplaví. Den po závodě se běžte alespoň projít, když to nepůjde běhat, to samé udělejte třetí a pátý den po závodě. A doplňujte minerály! Doplňování minerálů po takovémto závodě je stejně důležité jako jejich doplňování před závodem. Před závodem je doplňujeme proto, aby jich mělo tělo dostatek pro výkon, po závodě zase proto, aby si je doplnilo a rychleji regenerovalo.

Jak rychle a jak daleko je třeba běžet

Jak rychle a jak daleko je třeba běžet

Začínající adept či adeptka běhání často před tím, než vyběhne na svou první běžeckou rundu, řeší otázku: Jak rychle a jak daleko mám běžet, aby to stálo za to, aby to k něčemu bylo?

Pokud jste se běhu dlouho bránili a nyní jste si řekli: tak jo, dám mu šanci, tak vůbec neřešte, kolik byste měli uběhnout a jak rychle byste měli běžet.

Prostě se oblékněte, jako že jdete běhat. Běžte ven na půl či tři čtvrtě hodiny, chvilku jděte, chvilku běžte.

Tempo nechte řídit váš dech (abyste to byli schopni v pohodě, bez zalykání se, udýchat).

Tento čas v pohybu si naplánujte ob den. Vydržíte-li to měsíc, tak za něj zjistíte, že chodecké vložky jsou čím dál tím kratší a ty běžecké naopak čím dál tím delší, až jednoho dne zjistíte, že celou dobu běžíte.

Až přijde ten čas, tak ani pak neřešte: jak rychle a jak daleko bych měl běžet, aby to za něco stálo?

Tempo nechte řídit váš dech a vzdálenost nechte určovat vaši spokojenost, vaši radost z toho, že se hýbete, že je vám to příjemné, že vás to baví, že vás to naplňuje.

Budete-li to dělat tímto způsobem, budete schopni klidně jednoho dne uběhnout pět kilometrů, deset kilometrů, půlmaraton, maraton, sto kilometrů, či jakoukoliv vzdálenost, kterou si umanete a vše to uběhnete s radostí a stále vás bude běh naplňovat štěstím.

Pokud necháte, aby váš běh ať už od začátku, či kdykoliv později, určoval výkon, stane se pro vás běh jen dalším životním stresem a radost z něj pocítíte jen málo kdy.

Neznámé se stane známým, jakmile to objevíme

Neznámé se stane známým, jakmile to objevíme

Člověk se bojí všeho neznámého, bojuje s různými nemocemi. S těmi, které tu jsou s ním na Zemi po celou dobu, jen je dříve neuměl pojmenovat, i s těmi, které umí pojmenovat již dávno, ale proti nimž doposud nenašel lék, nebo lék našel, ale ony nějak zmutovaly a boj začíná znovu. Přitom největším nebezpečím pro člověka je HUBNUTÍ.

Jak jsem k tomu dospěl?

Prostým pozorováním.

Stačilo si uvědomit, kolik stránek se každý den popíše na toto téma. Člověk by si mohl myslet, že tenhle problém už by mělo mít lidstvo dávno vyřešený, když se mu v podstatě věnují skoro všichni.

O cukrovce, o rakovině, o chřipce, o moru toho určitě tolik nenapíšeme, ani se jim tolik nevěnujeme, jako hubnutí. A pořád jsme na začátku. Nejspíš proto, že to v podstatě žádný problém, žádná nemoc není, je to jen lidská nechuť si přiznat, že se raději bude trápit, než by přiložil ruku k dílu.

Taky o čem by si pak lidi povídali, že? A čím by se živili ti, kteří si dali boj s tloušťkou za celoživotní úkol? A je úplně jedno, zda stojí na straně těch, kteří předepisují na hubnutí všechny možné recepty, nebo těch, co je pak s menší či větší pravidelností při každé příležitosti porušují.

Myslíte si, že jednou lidstvo vymaže tuhle „nemoc” z povrchu zemského, nebo jí bude dál úspěšně vykrmovat?