K tomuhle zamyšlení mě přivedla knížka, která mě dostala stejně, jako před čtyřiceti roky Keruacova On the road. A není to tím, že nese velmi podobný název „Bob Marley na cestě“. Napsal ji Mark Miller a je fakt výborná. 

V knížce je uveřejněný i jeden z četných rozhovorů, které Bob Marley poskytl za svého krátkého života (zemřel na rakovinu v 36 letech). Tenhle rozhovor s ním vedl Mumia Abu Jamal, který rozhovor začal otázkou:

Bobe, jaké je poselství ganji (mariánky)?

Bob Marley na ni odpověděl: Ganja léčí národy, jasný? Jakmile si lidi jednou zakouřej, myslej všichni stejně. No a když myslej všichni stejně, znamená to, že jsou všichni na stejný lodi, no a když jsou všichni na stejný lodi, je jasný, že se daj dohromady. Někdy lidi říkaj „nekuřte trávu“! Prostě nechtěj, abychom se sjednotili, že jo, tak říkaj „nekuřte trávu“. Tak to fakt je! Takže tráva je lékem národů a lidi ji musej dostávat k uspokojení svých potřeb. Když ji chtěj kouřit, ať kouřej. Když si ji chtěj vařit jako čaj, ať si ji vařej. Když ji chtěj kouřit přes vodní dýmku, ať to maj, když ji chtěj trošku sníst, ať si daj, ale musí ji mít“.

Poselství běhu a vše, co je provází

Na rozdíl od „marjánky“ běh můžou mít všichni, a to ve všech jeho podobách, včetně té, kdy jste po něm pěkně „zkouření“. Přičemž jako ganja: 

• běh léčí národy
• když si lidi zaběhaj, jsou najednou na stejný lodi se všemi, kdo běhají a dají se dohromady
• někdy jim doktoři říkaj: „Neběhejte, není to pro vás…“, prostě mají strach, že pak přijdou o své pacienty, protože už je pak nebudou potřebovat
• takže běh je lékem národů a lidi musejí běhat, aby se cítili dobře

Potřebuje člověk k tomu, aby mohl běhat závody? – NEPOTŘEBUJE!  

Potřebuje člověk k tomu, aby mohl běhat, to nejkvalitnější vybavení (boty, oblečení, hodinky, speciální doplňky stravy)? – NEPOTŘEBUJE! 

Potřebuje člověk k tomu, aby mohl běhat, trenéra? – NEPOTŘEBUJE! 

Vše, co jsem uvedl v předcházejících třech bodech, skutečně k tomu, abyste mohli běhat, nepotřebujete. Jistě, zpříjemní vám to vaše běhání, dá to vašemu běhání nějaký směr, pomůže vám to běhat tak, abyste si běháním nezpůsobili nějaké zdravotní problémy, ale není to nutná podmínka k tomu, abyste vyběhli a běhali.

Takže, když jsem v úvodu napsal, že běh se stal velkým businessem a že je to nejspíš moment, kdy jeho boom vrcholí, tak to tak být nemusí, a to proto, že běh je časově nejméně náročným sportem, vzhledem k tomu, co vám všechno nabízí a sice:

• být sám sebou
• sám se sebou
• poznat sebe sama
• nabít se pozitivní energií
• vybít ze sebe všechny negativní emoce

To všechno máte hned po ruce – čeká to za vašimi dveřmi, stačí je jen za sebou zvenku zabouchnout a tak, jak jste, vyjít a posléze vyběhnout:

Běhat přirozeně je velmi snadné. Stačí se volně rozejít, postupně se začít naklánět dopředu a za chvíli běžíte, ani nevíte jak. Jediné, co nesmíte udělat ve chvíli, kdy se vám začnou nohy odlepovat samy od země, je poklesnout v kolenou a snažit se silou mocí zvýšit náklon tím, že se předkloníte. Když k tomu přidáte ještě správnou práci rukou, tak máte vyhráno.

Odpovídej na zášť ctností, rozhoduj těžké, dokud lehké je

V Mahábháratě je krásná anekdota. Pět synů Pánduových, Judhišthira, Bíma, Ardžuna, Nakula a Sahavéda, se po nějaký čas schovávalo v lesním úkrytu. Jednoho dne přišel žebrák. Před chatrčí právě seděl Judhišthira a žebrák ho požádal o kousek chleba a pár placek.

Judhišthira hluboce přemýšlel. Když se objeví nějaký žebrák, nejraději byste celou věc odložili, tak už to bývá. Řeknete mu, aby přišel jindy, zítra, jen abyste se mu vyhnuli. Nechcete být hrubí a odehnat ho se slovy: Nedám ti nic.“ Chcete si zachovat image, udržet dojem šlechetného dárce. A tak mu řeknete: „Teď mne neruš. Přijď zítra.“ Judhišthira se zachoval stejně: Řekl: „Přijď zítra.“
Bíma, jeho bratr, který se nevyznačoval velkou moudrostí a inteligencí – avšak právě takoví lidé vás někdy překvapí, se najednou začal smát a se smíchem se rozeběhl z chýše směrem k městu. Judhišthira za ním volal: „Kam jdeš?“ „Do města,“ odpověděl mu Bíma, „musím lidem říct, že můj brat přemohl čas! Slíbil žebrákovi almužnu, pokud přijde zítra!“
Najednou Judhišthira pochopil. Protože jak můžete říct „Přijď zítra“? Zítra tu nemusí být.
Žebrák tu nemusí být, Judhišthira tu nemusí být. Judhišthira vyskočil, chytil žebráka a dal mu vše, co mu mohl dát. Od té doby přestal slibovat. Slib je možný jen tehdy, je-li zítřek jistý. Ale kdo něco ví o zítřku?  OSHO –Tři poklady TAO

Je to už poměrně dávno, co mě zaujal a potěšil rozhovor Martina Haška s Věrou Čáslavskou v deníku Sport. Článek jsem na webu vyhledal, protože o takových lidech jako byla paní Věra Čáslavská, bychom měli vědět, připomínat si je, připomínat si jejich odkaz.

Ptáte se, proč jsem si po letech ten článek vyhledal, jak souvisí s tou citací v úvodu? Velmi, této citaci totiž předchází jiná, o ctnosti, o lásce a nenávisti, a zdá se, že tady se máme hodně stále co učit.

Článek v té době vyvolal kromě ohromné vlny solidarity a lásky k paní Věře, i velkou vlnu odsouzení. Možná, kdyby ti, co jí odsoudili, znali to, co vám tu nyní budu předkládat, tak by si své komentáře nechali pro sebe, protože by zjistili ke svému úžasu, že paní Věru vlastně milují! Jen se s tím nedokáží vyrovnat a tak raději plivou sliny.

Je to stejné jako se všemi radikály, kteří jsou ve své podstatě velmi citliví, jen se nějak vnitřně nedokáží se svou citlivostí vyrovnat, protože silní přeci nebrečí a tak svou citlivost maskují tím, že někomu dají přes pusu, zapálí dům, aby si někdo náhodou nevšiml, že jsou to vlastně ciťové.

Odpovídej na zášť cností

„Co je ctnost? Ctnost je vyrovnanost. Ctnost je soucit, ne láska. Rozdíl mezi nimi je velice subtilní, ale velký. Když nějakou osobu milujete, je vaše emoce vřelá. Když někoho nenávidíte, i tehdy je vaše emoce vřelá. Jedna věc je tedy stejná: jste ve vřelém vztahu.
Když jste k někomu lhostejní, jste chladní, v žádném případě není ve vašem vztahu teplo. Vlastně to žádný vztah není: ani láska, ani nenávist, ani zájem, ani starosti. Jste indiferentní, jdete si svou vlastní cestou. Proto také člověka nic nezraní víc než netečná lhostejnost.
Když člověka nenávidíte, tolik mu to neublíží, protože ví, že mu věnujete pozornost – sice negativní, ale přesto pozornost. Avšak jste-li neteční, hluboce ho zraňujete. Když si vás lidi nevšímají, když je míjíte a nikdo vám nevěnuje žádnou pozornost, cítíte se téměř mrtví! To netečnost zabíjí, ne nenávist. Nenávist dodává energii. Láska dodává energii. Láska je příjemný pocit, nenávist je nepříjemná, ale pokud si budete muset vybrat mezi nenávistí a netečností, určitě si vyberete nenávist. Nikdy si nezvolíte netečnost. Netečnost je absolutně chladná a zabíjí.
Soucit není chladný, soucit je klidný. Chlad znamená smrt, klid znamená vyváženost. Zkusím to vysvětlit ještě jinak. Soucit je klidný, lhostejnost je chladná. Když srovnáte soucit s láskou a nenávistí, je klidný. Když ho srovnáte s lhostejností, je teplý. V porovnání s lhostejností a jejím chladem je soucit hřejivý. V porovnání s láskou a nenávistí a jejich vřelostí je klidný a osvěžující.
Ctnost, to je soucit. Není to láska, není to nenávist, je to rovnováha mezi dvěma. V žádném případě to však není lhostejnost. Soucit je životodárný. Ovšem pokud ho nepoznáte, bude vám připadat jako netečnost. Rozdíl je sotva patrný. Klid působí jako chlad, ale je živý, je svěží. Chlad je mrtvý, nic víc. Ctnost znamená soucit.“

Cesta dlouhá tisíc mil začíná prvním krokem

… jak trefné a pravdivé! Po přečtení téhle věty, kterou napsal Lao-c´, mi hned vytanulo na mysli, co si říkám před každým dlouhým během a je zcela lhostejné, zda jde o závod, nějakou mou akci, či charitativní běh:

Teď uděláš první krok, pak další, další a další, až je pěkně poskládáš jeden za druhým a po tom posledním budeš v cíli, budeš na konci té krásné cesty, a pak si zase vymyslíš něco jiného a budeš se opět těšit ze všech kroků, které učiníš.

OSHO k tomu říká: „Nestarej se o cíl, První krok je zároveň poslední, Začátek je zároveň konec. Tento okamžik je vše. Tisíc mil dlouhá cesta začíná u vašich nohou. Nestarejte se o cíl, radujte se, buďte šťastní, že děláte první krok; druhý krok vyjde z prvního a třetí bude následovat. Nemusíte se ničím zabývat, nemusíte se o to vůbec starat. Zítřek ať se postará sám o sebe. Nemyslete na zítřky. Radujte se! Tento krok je tak krásný! Těšte se z něj tak, že samotný prostředek se stane cílem.“

Tak na co ještě čekáte, hybaj ven začít dělat své kroky, první, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, tisící a prosím vás neusněte při tom, jako při počítání oveček 🙂

Žít je tak úžasné a tak nevěřte těm, kteří vám říkají, že láska a zejména sex je cosi, s čím se musí hrozně opatrně, kteří vám stále ukazují zdvižený prst, který vám má ukázat, že byste měli být, pokud jde o lásku a sex, zdrženliví.

Pak není divu, že tolik lidí má se sexem potíže a má potíže s celým svým žitím.

Můj oblíbený OSHO v knize Tři poklady TAO říká o lásce a sexu toto: „Největší zázrak života je láska, a láska je zároveň největší mystérium, láska je mystérium větší než život sám, neboť je to esence, díky níž život existuje. Láska je počátek a láska je konec. A tak ten, kdo promešká lásku, promeškal vše. Nesmíte však lásku mylně chápat jako emoce. Ne, láska nejsou emoce, není to cit. Je to ta nejjemnější energie vesmíru, energie sotva znatelná, energie jemnější než elektřina. Je to základní substrát vší energie. Manifestuje se mnoha způsoby. A tak zkuste nejdříve porozumět lásce a pak snadno porozumíte i ostatním Lao-c´eho klenotům. Kdybyste se zeptali mne, co jsou tři největší poklady, řekl bych vám: první je láska, druhý je láska a třetí je láska“.

Tolik OSHO, já bych k tomu dodal své vysvětlení: První je láska k sobě, druhá je láska k ostatním, třetí je láska k veškerému životu.

Tak běžte a nechť vás láska provází!

Nedávno jsem zachytil jeden povzdech novinářky, v němž říkala, že lidi už zajímá jen to, co se kde hnusného stalo.

Bohužel, když se člověk zamyslí, tak si uvědomí, že ať se dnes podívá na zprávy kamkoliv – oficiální média či sítě, tak převážná většina informací je negativních.

Není divu, že jsou lidé tak frustrovaní, vystrašení, ochromení…

Dnes jsem zachytil na IG, že frčí smutek, lidi už nechtějí číst a dívat se, jak je někdo šťastný, veselý, happy, oni  chtějí vidět, že i jiní jsou na dně, protože v tom nejsou sami, navíc vyjádřením podpory tomu nešťastníkovi se cítí líp, neb někomu v nouzi pomohli.

Blbý na tom je, že pokud tyto trendy budou pokračovat, tak už člověka fakt nic nezachrání před vyhynutím. Protože když se člověk sám neutopí  v těch všech srágorách, tak ho sežerou jiní, protože jim kazí hru.

Osobně to radši půjdu rozběhat, protože venku je svět ještě normální, a nejlepší je v místech, kde není žádný signál. A pokud vás ještě výše zmíněná davová psychóza nezasáhla, tak vám radím jít si taky zaběhat a pak hodit na sítě, jak to bylo skvělé a jak nádherně se po té očistě ducha cítíte.

Ten, kdo jednou začne běhat, propadl běhu, se nevyhnutelně vrací do lůna přírody, znovu se stává dítětem a dokáže prožívat obyčejné lidské štěstí.

Z tvrdého byznysmena se stává člověk. Potkáte jej po běhu zářícího jak sluníčko, přímo na něm vidíte, jak se s vámi chce rozdělit o ty nádherné pocity, které uvnitř sebe cítí. Místo toho však jen sklopí oči, smutně a těžce si oddechne a jde dál.

Co změnilo jeho rozhodnutí? Možná to byl odlesk neporozumění ve vašich očích, povytažené obočí, úšklebek, který zaznamenal v koutku vašich úst. Stačí velmi málo k tomu, aby se náš vnitřní stav změnil z euforie do zatracení.

A můžeme se ptát znovu: „Co změnilo jeho vnitřní rozjásanost?“ V podstatě to bylo vaše neporozumění jeho vnitřnímu stavu. Také jak byste mu mohli rozumět, když zrovna v mysli řešíte, jak dál naložit se svým životem, co udělat, abyste si ho mohli užívat a ne jen přežívat!

Běh a běhání je jako meditace. Během běhu, pokud běžíte uvolněně, lehce, bez ambicí na nějaký výkon, díváte se kolem sebe, nasáváte atmosféru, kterou kolem vás vytváří světlo, stíny, příroda, jíž probíháte… vdechujete vůni vody, mechu, kůry, pryskyřice – cítíte, jak se všechny ty vůně vzájemně mísí a zároveň z nich tu a tam některá přímo vystřeluje a zasahuje vaše chřípí.

Šťastlivče, který jsi právě přiběhl a nenašel jsi porozumění v očích těch, které jsi po běhu potkal, nenech si vzít štěstí, jež jsi během běhu nabil, uchovej si ten poklad v sobě, čerpej z něj, pro nešťastníky měj pochopení, ale nedovol, aby ses za své štěstí cítil vůči nim provinilý.