Modré nebe nad hlavou, zelená louka pod nohama, nádherné panoramatické výhledy. Trailové běhání je plné intenzivních zážitků. Bohužel vzhledem k nepřehlednému a často extrémnímu terénu se zvyšuje kromě intenzity zážitků i možnost zranění. Vědět, jak si pomoc sám nebo kamarádovy se určitě vždycky hodí.

Puchýře

Jak poznáme, že se nám „urodil“ puchýř?

Velmi snadno, najednou vás překvapí pálivá bolest, a když se podíváte na místo, kde to pálí, uvidíte vyboulenou kůži naplněnou vodou.

Nejčastější příčina vzniku puchýřů?

Příčinou vzniku je přílišné tření, kamínek nebo jiná tvrdá nečistota v botě, mokré nohy – vlhkost může změnit to, jak vám bota padne.

Jak ošetřit puchýř, abyste mohli běžet dál?

Propíchněte ho a desinfikujte. Když ho přelepíte speciální náplastí na puchýře, ochráníte postižené místo před dalším třením a možnou infekcí.

Jak se nejlépe vzniku puchýřů vyhnout?

Třeba speciálními návleky přes boty – zabrání napadání kamínků, jehličí či větviček do boty. Známý trailový běžec a fyzioterapeut Simon Gutierrez také doporučuje, když víte, že na své trase budete probíhat vodou, namočit si boty už před startem a 5 minut se v nich proběhnout, boty naberou podobu, ve které poběžíte po většinu trasy.

Modré nehty

Jak modré nehty poznáte?

Jednoduše – nehty na nohou vám zmodrají podlitou krví a prsty jsou nateklé.

Jak k modrým nehtům přijdete?

Způsobíte si je tím, že špičky nehtů narážejí do boty, tohle nebezpečí hrozí zejména při dlouhých sebězích kopců – máte příliš dlouhé nehty nebo malé boty.

Jak modré nehty ošetřit?

Když to vydržíte, tak to ignorujte. Když je bolest příliš silná a brání vám běžet dál, nahřejte jehlu a propíchněte v nehtu malou dírku. Nahromaděná krev odteče a vy můžete opatrně pokračovat. Nehet nezachráníte, časem odpadne, ale nemusíte se bát, kůže pod ním se rychle zregeneruje a nemusí se s ní nic dalšího dělat.

Jak si modré nehty vůbec neopatřit?

Kupujte si běžecké boty minimálně o půl až číslo větší než boty, které běžně nosíte!

Vyvrtnutý kotník

Jak se pozná vyvrtnutý kotník?

Kotník vám nateče a bude to dost bolet.

Zvrtnout si kotník je co by dup

Kotník je sice velmi pohyblivý kloub, ale když běžíte po nerovném podkladě, nevyhnete se kolikrát tomu, abyste občas nešlápli tak, že se vám kotník podlomí. Někdy to „jenom“ zabolí, někdy si bohužel kotník vyvrtnete. Dosti často si člověk kotník zvrtne ve chvíli, kdy proběhl těžším terénem, podvědomě uleví v ostražitosti a je tam.

Jak si vyvrtnutý kotník ošetřit?

V tom případě nohu pokud možno nezatěžujte, ledujte a držte ji 2 dny, je-li to možné, ve vyvýšené poloze. Léčení urychlí pevný, pružný obvaz, který omezí otok. První tréninky po vyléčení se snažte běhat jen na měkkém a rovném podkladě.

Jak docílit toho, abyste si kotník nezvrtli?

Nejlépe se ochráníte tím, že budete mít při běhu v terénu oči na „stopkách“, speciální posilování nohy, například provádění liftinku je velmi dobrou prevencí proti zvrtnutí.

Bolesti v zádech

Co bolesti v zádech předchází, jak poznáme, že přijdou?

Poznáte je podle tupé bolesti, která se šíří dolů zády ve směru k hýždím a dále do nohou. Může být jednostranná nebo na obou stranách zad.

Důvody bolestí v zádech?

Důvodem je to, že časté běhání po nerovném povrchu může dostat celý pohybový aparát do různých nepřirozených a bolestivých poloh. Tento problém postihuje hlavně běžce, kteří nemají stejné dlouhé nohy. Jestli se vám zdá, že to je něco neobvyklého, každý ortoped vás ve chvilce vyvede z omylu.

Jak si pomoci, když nás začnou záda bolet?

Při těchto potížích je nejlepší vyhledat fyzioterapeuta nebo lékaře, který vás tzv. srovná. To je ale řešení až seběhneme mezi lidi, na místě je dobré najít místo, kde se můžeme položit na zem (na záda, na břicho) a buď sami, nebo za pomoci kamaráda bolestivé místo promnout.

Jak předcházet tomu, aby nás bolest v zádech nepostihla?

Nechte se prohlédnout u ortopeda nebo fyzioterapeuta, abyste zjistili, jestli máte končetiny stejné dlouhé. Pomoci vám mohou speciální vložky do bot, které rozdíl vyrovnají. Posilujte oblast kříže, boků a zad, svaly vám pomůžou stabilizovat klouby.

Natržení svalu

Jak poznáme natržený sval

Tato zranění mohou mít různě těžkou formu – při prvním stupni je postiženo jen malé množství svalových vláken, cítíte jen lehké pnutí ve svalu, ale funkce svalu zůstává nezměněná. Druhý stupeň je už podstatně bolestivější, protože je přetrženo větší množství svalových vláken. Sval nemůžete napnout bez výrazné bolesti, chůze je ztížena, některé pohyby jsou vyloučeny. Stupeň třioznačuje nejtěžší formu – kompletní přetržení. Zde je mnohdy nutný chirurgický zákrok. Nejčastěji postižené bývají svaly lýtka a zadní strany stehen.

Jak si člověk sval natrhne?

Náhlým zabrzděním, rychlou změnou směru, zakopnutím, nedostatečným zahřátím či rozcvičením, únavou svalů, přetížením, svalovými dysbalancemi, předchozím nedostatečným doléčením zranění.

Co s natrženým svalem?

48 hodin postižený sval maximálně šetřete, pokud je to možné, moc sval nezaměstnávejte. V těchto 2 dnech ledujte – jestliže máte možnost, každé 3 hodiny na 8 minut. Průtok krve můžete omezit také kompresním obvazem a tím, že postiženou nohu zvednete (z téhož důvodu). Můžete použít různé masti s protizánětlivým a analgetickým účinkem. Nechte si poradit od fyzioterapeuta cviky na posílení svalů.

Jak se před natažením či natržením svalu chránit? Tím, že se dostatečně před během rozcvičíte a rozehřejete. Také tím, že nebudete běhat ve zvláště těžkém terénu, když budete pociťovat zvýšenou únavu. V případě špatné viditelnosti/tmy používáním čelovky či baterky.

Při trailovém běhání se také často nevyhnete různým odřeninám a tržným ranám. Ohroženy jsou hlavně ruce/paže a nohy. Pokud se odřete, očistěte si postižené místo vodou a při nejbližší příležitosti desinfikujte a překryjte sterilním obvazem. Je-li rána příliš velká či hluboká, nebo se vám nedaří zastavit krvácení, vyhledejte co nejrychleji lékaře. Ránu vám profesionálně vyčistí a bude-li to nutné, tak i zašije. Nezapomeňte si obnovovat v potřebných intervalech očkování proti tetanu.

Pokud je důvodem vaší tréninkové pauzy naplánovaná přestávka, menší zranění či lehčí nemoc, tak doba 4 – 6 týdnů, kdy máte tréninkový výpadek, se dá z hlediska běžecké formy dohnat celkem rychle. Zvláště pak, když v této době nevypadnete z tréninku zcela, ale 2 – 3x v týdnu můžete zařadit nějakou alternativní formu pohybu (plavání, cyklistiku, aqua jogging/running…).

Jak se na vaší fyzické kondici (sportovní fotmě), projeví čtyř až šesti týdenní pauza

Pokud během 4 – 6 týdenní pauzy nemůžete provádět ani alternativní formy tréninku, které by vám pomohly udržet obecnou vytrvalost, nemáte po této pauze prakticky na čem stavět. 

Jak trénovat první dva týdny po tréninkové pauze, která trvala 4 – 6 týdnů

Pokud jde o svaly, tak 4 týdny nečinnosti, pokud už máte svalový aparát dobře vybudovaný, s nimi moc negativního neprovede. Přesto je dobré v prvních dvou týdnech po pauze se zaměřit zejména na vytrvalostní formy tréninku prostřednictvím pomalých běhů a k tomu si přidat posilovat core. 

Jak trénovat v třetím a dalších týdnech po tréninkové pauze trvající 4 – 6 týdnů

Od třetího týdne již můžete do tréninku zařadit lehký fartlek s vkládáním rychlejších úseků do délky 300 metrů. V dalších týdnech pak můžete délku tempových úseků postupně prodlužovat. Postupně budete cítit, jak si tělo vzpomíná na již známé tréninkové podněty, na to, co jste v tréninku běhali nebo prováděli před pauzou, jak se vám forma vrací. 

Po čtyřech až šesti týdnech už by pro vás neměl být problém ani tempový trénink, tedy v tom případě, že jste ho prováděli už před pauzou. 

První závodní test si můžete udělat cca po osmi týdnech návratu do tréninku. Nečekejte však od něj žádný zázrak a už vůbec ne zaběhnutí osobního rekordu. Je to skutečně jen test vaší výkonosti po osmi týdnech tréninku, abyste věděli, jak na tom se svou formou jste, co ještě není úplně tak, jak by mělo být a na čem je třeba zapracovat. 

Osobní zkušenost s aqua runningem

V létě na soustředění v Chorvatsku nám Katarina nechala nahlédnout do aqua runningu. Nikdy bych nevěřil, že se dá ve vodě tak zpotit. Pokud se vám při vyslovení nebo napsání názvu „aqua running“ vybaví obrázek lidí běhajících po dně bazénu s hloubkou vody do 60 – 80 centimetrů, tak vězte, že si pletete aqua running s regeneračním běháním ve vodě. I když i to dá jednomu pořádně zabrat, ale v případě některých zranění můžete těžko v tréninku uplatnit. 

Při aqua runningu se běhá ve vodě stejně jako na suchu, ale v hloubce, tedy v žádném případě to není ani v nejmenším běhání po dně, ale jen a jen běhání ve vodě. Všichni, kdo jsme to v to poslední odpoledne našeho soustředění absolvovali, jsme si to hodně užili a jak říkám, zpocení jsme byli, jako bychom tu půlhodinu běhali v kopečcích okolo Tučep. Tak tolik dnes k aqua runningu, do konce roku vám o něm napíšeme mnohem víc, abyste ho mohli do svých tréninků zařazovat v době, kdy nebudete moci z důvodu nějakého zranění normálně běhat, nebo abyste si svůj trénink mohli zpestřit.

Další články k tématu: Jak začít trénovat po delším výpadku v tréninku

Návrat po delší pauze do běžeckého tréninku

Mnoho běžců a běžkyň na pauzy nevěří a běhají, dokud jim prostě tělo nevystaví stopku. Ne každý má pak možnost nebo vůbec náladu zařadit v době zranění či zdravotních problémů alternativní formy tréninku, takže skutečně celou dobu, kdy nemohou běhat, nedělají vůbec nic.

Jednou ale nastane den, kdy chtějí znovu vyběhnout a pak si kladou otázku: „Jak mám nejlépe začít, abych se co nejrychleji dostal zpět do formy?“ 

Vzpomínám si, že když jsem ještě běhal na dráze, po posledních závodech jsme si dali od běžeckého tréninku na pár týdnu klid a pak na něj naběhli.

Začínali jsme většinou v tělocvičně, krátkými rychlými úseky, výběhy schodů, výběhy krátkých kopců apod. Chodil jsem domů jak zmlácený, celou noc se převaloval, protože jsem měl svaly v jednom ohni, chytaly mě křeče a já měl pocit, že už to snad nikdy nepřejde.

Postupně jsem si uvědomil, že je to způsobeno tím, že si tělo již za pár týdnů odvykne a není možné na něm po pauze hned chtít, aby zvládalo to, co před pauzou a začal jsem trénink na začátku trošku „šulit“. Ukázalo se však a dnešní výzkumy z oblasti tréninku to dokazují, že jsem intuitivně poznal, co je správné a jak na to. 

K tomu, aby rady vedoucí k návratu do běžeckého tréninku měly smysl, je třeba znát příčiny a délku vysazení v tréninku. V mém případě šlo většinou o plánovanou pauzu, ale jsou situace, které vás donutí neběhat, aniž byste si to dopředu naplánovali. V takových případech je třeba být velmi obezřetný, zapojit rozum a dát na rady zkušenějších. Ve všech těchto situacích platí, že je třeba vyzkoušet, co vám z formy zbylo a pak to akceptovat. Rozhodně se nesnažit to přeprat! Jediné, čeho byste snahou „nebejt měkkejš“ dosáhli, by bylo to, že buďto byste si obnovili staré zranění, způsobili si nové, nebo by vám minimálně návrat do původní formy trval mnohem déle! 

Vzorec pro návrat do původní formy před pauzou

Ať už jste si tréninkovou pauzu naplánovali, či jste k ní byli z nějakých důvodů donuceni, pro návrat do původní formy platí jednoduchá rovnice a sice:

DOBA NÁVRATU DO FORMY (VÝKONNOSTI) PŘED PAUZOU = DOBA PAUZY

Z výše uvedeného vzorce si můžete tedy snadno spočítat, jak dlouho se budete trápit návratem do původní formy, když si o sobě budete myslet, že na vás přírodní zákony neplatí, a že je můžete nějak přechytračit.

Pokud už se vám někdy stalo, že jste se vraceli po delší pauze a chtěli to uspěchat, spočítejte si, jak dlouho vám nakonec, s dalšími vynucenými přestávkami, návrat do původní doby trval. Pokud jste se do ní tedy ještě někdy dostali!

Deštivé počasí v sobě skrývá pro běžce poměrně velké nebezpečí v tom, že se oblékne podle venkovní teploty, i v dešti může být poměrně teplo a zapomene na déšť. Nejlepší způsob, jak si zadělat na nachlazení. V deštivém počasí si nezapomeňte s sebou vzít (nemusíte mít nutně hned na sobě) lehkou běžeckou bundu, která vás pak ochrání hlavně jak před deštěm, tak následným chladem.

Většina z nás, kterým pohyb přirostl k srdci, se zřejmě už nejednou ocitla v situaci, kdy se po zdravotní stránce necítila dobře. Pobolívala vás hlava, měli jste ucpaný nos nebo vás škrábalo v krku. Současně jste však měli pocit, že byste zvládli několik kilometrů. Jak se v takové situaci zachovat? Máme podlehnou a dát si pauzu, nebo si můžeme jít bez jakýchkoliv starostí o své další zdraví zaběhat? 

Zatímco při onemocnění se zřetelnými příznaky, kdy se cítíme velmi zle a ani nás nenapadne uvažovat o tréninku, je situace jednoznačná, při lehčím respiračním onemocnění není rozhodování až tak jednoduché. 

Výkonnostní běžec se obává nesplnění tréninkového plánu a stagnace výkonnosti, pohybově aktivní jedinec nechce zase přijít o příjemný zážitek z vyjížďky na kole, z plavání, proběhnutí či jiné oblíbené tělesné aktivity. 

Zkušenosti ukazují, že v případě lehkých forem prochladnutí může mít pohybová aktivita příznivé (ba přímo léčivé) účinky. Uvolní ucpaný nos, zpříjemní nepříjemný pocit z „těžké hlavy“, podpoří odkašlávání a pročistí dýchací cesty bez toho, aby se zhoršil průběh prochladnutí, případně prodloužila délka jeho trvání. Děje se tak pravděpodobně působením katecholamínů a beta-endorfinů, jejichž hladina se při svalové práci mírně zvyšuje. 

Beta-endorfiny mohou přispívat i ke zlepšení subjektivních pocitů, tak jako je to běžné při normálním stavu. 

Z praktického hlediska je však často problém rozlišit mezi lehkou formou, kdy sportování může působit příznivě, a onemocněním, při němž je tělesné zatížení nevhodné, či dokonce nebezpečné.

Pokud tedy máte pocit, že by vám pohyb mohl pomoci, případně se nedokážete vyrovnat s myšlenkou, že vynecháte trénink, všimněte si nejprve bližších příznaků. Pokud jsou lokalizovány „nad krkem“ (ucpaný nos, kýchání, pocit těžké hlavy, škrábání případně bolest v krku), průměrná tělesná námaha by neměla vést ke zhoršení. Ale i zde je třeba zachovat nejvyšší opatrnost. Zatížení by mělo být zpočátku mírné (přibližně poloviční intenzity). Pokud po 10 minutách cítíte zlepšení, můžete úsilí mírně zvýšit a trénink dokončit. V opačném případě je třeba zachovat zdravý rozum a trénink přerušit.

Trénink je v každém případě třeba odložit, pokud jsou příznaky onemocnění lokalizovány i „pod krkem“. K takovým projevům patří zejména svalové bolesti (pocit rozlámanosti), zimnice, dráždivý kašel, zvýšená teplota, zvracení, nebo průjem. Tělesná námaha v těchto případech přinejmenším zvýrazní symptomy a zvýší dehydrataci. Mnohem závažnější však je zbytečné zvýšení rizika na postižení srdečního svalu, tzv. myokarditidy, které může mít závažné, v extrémním případě až fatální následky. V takové chvíli je třeba si položit otázku, zda takové „sportovní násilí“ má skutečně nějaký smysl. Nebo zda organizmus, který už beztak bojuje s infekcí, je třeba ještě vystavovat nadměrné tělesné zátěži. Může být trénink v takovémto stavu natolik kvalitní, aby vedl k pozitivním adaptačním změnám, především pokud jsou v důsledku oslabení organizmu snížené samotné výchozí podmínky pro regenerační procesy?

Pokud na několik dní vynecháte trénink, určitě to nebude znamenat konec světa. Naopak v tomto případě je mnohem vhodnější poskytnout organizmu dostatečný čas na regeneraci, než ho „dorazit“ náročným zatížením ve stavu oslabení a dostat ho do stavu, z něhož se bude dostávat další cenné dny či týdny.

Po těžším respiračním onemocnění, k němuž se přidá horečka, je možné se vrátit k tréninku až po úplném odeznění příznaků. Existují i konzervativnější názory, podle nichž by se měla doba rekonvalescence prodloužit o každý den onemocnění, v němž horečka přesáhla 38 stupňů. 

Při rozhodování, zda při akutním respiračním onemocnění běhat nebo ne, je potře brát v úvahu i další faktor, a sice riziko šíření infekce. Především pokud trénujete ve větších kolektivech, je rozumnější zůstat po dobu infekce v izolaci. 

Při lehčích formách, pokud postižený chodí do kolektivu, je třeba dbát na dodržování hygienických zásad, jako je používání kapesníku při kašlání a kýchání, časté mytí rukou, používání vlastní láhve s nápojem a vlastního ručníku.

Preventivně je možné uvažovat o očkování proti chřipce. Hlavní problém účinku imunizace při chřipce spočívá ve značné variabilitě jejího původce. Účinná bývá zpravidla pouze vakcína, připravená s pomocí viru, který působí právě probíhající epidemii. Očkování starými vakcínami nechrání proti aktuálnímu viru, zrovna tak očkování aktuální vakcínou nezaručuje imunitu do budoucna.

Jak se bránit nachlazení

Užívání antioxidantů

Preventivní účinky má užívání antioxidantů. U intenzivně trénujících vytrvalců, kde po dlouhodobé intenzivní zátěži hrozí zhoršení imunitních parametrů prakticky po každém tréninku, snižuje užívání kombinace vitamínu C (1000 mg denně), vitamínu E (100 mg) a betakarotenu (25 000 m. j.) významně výskyt respiračních infekcí v období náročného tréninku. 

Masivní dávky vitamínu C patří k velmi užívaným léčebným prostředkům respiračních onemocnění z prochladnutí. Je třeba však říci, že jejich skutečný účinek na samotný průběh a trvání onemocnění při rozvinuté infekci nebyl prokázaný.

Co dělat po skončení tréninku

Pokud vás v průběhu tréninku překvapí déšť a dobíháte s mokrým oblečením a botami, tak se snažte doběhnout až domů bez toho, abyste někde zastavovali. Pokud jedete někam na trénink autem či nějakým dopravním prostředkem a čeká vás pak cesta domů, zařiďte si to tak, abyste se na cestu mohli převléci a přezout do suchého. Dokud totiž běžíte, tak vám voda neublíží, ve chvíli kdy ale zastavíte a začnete „stydnout“, tak je průšvih. 

Jste-li zvyklí se po doběhu protáhnout, nechte si to až na doma, až budete pěkně v suchu.

Jak mám myslet pozitivně, když můj život běží na levačku? Častý argument, který slyším poměrně často. Takže to zopakuji ještě jednou, byť trošku jinak: Základem životní harmonie je pozitivní mysl.

Jak vytrénovat silnou a pozitivní mysl

Když si uděláte anketu na téma: „Proč běháte?“, většina vám odpoví: „Abych si udržel svou váhu“ či: „Abych zhubnul!“ Fajn. Je to pořád lepší než držet nějakou dietu. Přesto spousta z těch dotazovaných, když jim dáte doplňující otázku: „Jak se vám to daří?“ odpoví: „Popravdě moc ne“, nebo: „Nejsem spokojený s tím, co vidím.“ 

Důležité je si jasně stanovit cíl

V čem je problém? Problém je ve stanovení cíle. Přiznejme si, že nejde jen o samotnou váhu, ale i o to, vypadat dobře, cítit se dobře. 

Jak dosáhnout cíle dobře se cítit 

To je váš domácí úkol! Každý z nás má své představy o kráse, když se na to podívám očima muže, tak někdo má rád u žen plnější tvary, jiný dá zase spíše na dobře formovanou postavu a dámy, upřímně, u mužů se moc „Twiggy“ nenosí, zkrátka proto, že dáme nejen na pohled, ale i na dotek. Pohled na ženu s širokým hrudníkem, úzkým pasem, kulatým zadečkem, dobře formovanými pažemi a stehny v nás vyvolává nejen příjemný estetický dojem, ale také to v nás vyvolává dojem určité fortelnosti, s níž se takováto žena dokáže postavit k úkolům, které jí život postaví do cesty. 

Ženy na mužích zase ocení silné nohy, silné paže, široký hrudník a ytrvalost.

Sžijte se se svým cílem

Pokud už máte ve svých cílech jasno, tak se snažte s nimi sžít! 

S tímhle krokem je trošku problém, tedy pokud je vaším cílem život v harmonii. Dost často se lidem stává, že se se svým cílem vnitřně zcela ztotožní, ale pak nejsou schopní vidět nic jiného, což pak má za následek vychýlení z rovnováhy těla a ducha. Takže, při sžívání se se svým cílem by pořád měla zůstat hlavním cílem životní harmonie a v jejím kontextu pak pracovat na cílech, které vám ji dovedou naplnit.

Jako podpora sžití se se svým cílem dobře poslouží, když si svůj cíl napíšete na nějaké viditelné místo: nástěnku, stranu monitoru počítače, přebal diáře… Dobře poslouží i to, když svůj cíl někomu řeknete, někomu, kdo je vám blízký a o němž víte, že je vás schopný ve vašich snahách podpořit. 

Při stanovení cíle buďte objektivní a pozitivní

V celém našem životě hraje důležitou roli pozitivní myšlení. Jelikož naše cíle nejsou nic jiného, než přání, která si toužíme splnit, pak je nabíledni, že má-li se nám podařit jejich splnění, musíme věřit, že to dokážeme, protože sebedůvěra nám dodává sílu ve chvílích, kdy to vypadá, že to nedáme. Takže: „Důvěřuj si, i když to v nějaké chvíli zrovna nevypadá!“ 

Kromě sebedůvěry je však třeba, abychom byli při stanovování cílů objektivní. Je-li naším cílem snížení váhy, dosažení nějakého výkonu, vytvarování některých partii těla, duševní rovnováha…, měli bychom nejdříve objektivně zhodnotit výchozí stav. Měli bychom si také říct, jak dlouho jsme si na tento stav „zakládali“. Závěr naší analýzy by nám měl jasně říci: „Na tento stav jsme si zakládali 5, 10, 15, 20… let, nemůžu chtít být za měsíc lev salónů, královna pláží, budu rád či ráda, když to stihnu za půl roku.

Změna na celý život

Rozhodli jste se, že odteďka budeš zdraví, silní a fit, tak to ber tak, že je to rozhodnutí na zbytek tvého života. Vy chcete být krásní, zdraví a fit, ten úkol vám nikdo nedal, to rozhodnutí vyvěrá z vás, tak začněte věřit sami sobě a dáte to. Tohle neděláte proto, aby byste se chtěli zalíbit jiným, i když samozřejmě taky, ale hlavně proto, aby vaše tělo, duše, mysl byly s vámi jako jejich schránkou v pohodě.

Vy to chcete, vy jste se tak rozhodli, tak kde je problém si říct: „Tak od téhle chvíle jsem jiný člověk!“ A stát se jím se vším co to přináší, to znamená i mít se začít rád, myslet na sebe, starat se o své tělo i svou duši, žít svůj život podle svých představ. Nebojte se toho. Udělejte si to. Staňte se sami sebou. 

Těšte se z každého svého úspěchu

Netrpělivost je vlastnost, která není nikomu cizí. Je zcela přirozené, že člověk chce všechno hned. Na druhou stranu to, co člověk dostane, toho si neváží, není s tím totiž spojena ta cesta, kterou musel vykonat, aby mu připomínala: co byl, jak vypadal, jak se cítil…, aby věděl, že to, jak vypadá dnes, jak se cítí dnes, kým je dnes, nebylo zadarmo.

Lidská psychika, tělo, každá část lidského bytosti, dokonce i každá věc, kterou se obklopíme, má svůj biorytmus. Ty biorytmy na sebe vzájemně působí, proto by měly být vzájemně sladěny, aby ladily, abychom pak i my ladili se svým životem. Proto se těšte z každého úspěchu, z každého krůčku, který na své cestě za krásou, zdravím, dobrou fyzickou a duševní kondicí učiníte. Každá dobrá změna k lepšímu je potvrzením, že jdete, že běžíte po správné cestě. 

Nezapomeňte se odměňovat

Nikdo vás nedokáže tak ocenit a nakonec adekvátně odměnit, jako vy sami. Tak to dělejte, odměňujte se. Když se vám podaří vytvarovat postavu, kupte si nové oblečení. Potřebujete podpořit svou motivaci, abyste běhali nebo cvičili? Kupte si nové oblečení pro své sportování, kupte si něco, v čem se budete cítit dobře, v čem se budete sami sobě líbit. Nebojte se, i když budete v těchto chvílích myslet na sebe, brzy zaznamenáte ve svém okolí, že i ono pozitivně vnímá každou vaši změnu a čím dál častěji vám to bude dávat znát.

Možná se to nezdá, ale člověk z principu raději chválí, než kárá. Pokud vy nejste v pohodě a myslíte na to, odrazí se to i ve vnímání vaším okolím.

Lidé kolem vás budou raději dělat, že vás nevidí, než aby vám řekli, jak vás vidí. Když se naučíte ze svých pokroků radovat, budete kolem sebe vyzařovat štěstí, lidé kolem vás jakoby najednou prohlédnou, uvidí vás novýma očima – vašima „novýma“ očima a začnou vám s radostí vracet vaši radost tím, že vás začnou chválit, jak dobře vypadáte. 

Může se, ale taky stát, že se vás zeptají, jestli nejste nemocní, pokud vás naposledy viděli přetékat a to doslova :).

Snažte se trávit čas s lidmi, s nimiž se dobře cítíte

Je zcela přirozené, že se člověk obklopuje lidmi, s nimiž se cítí dobře, s nimiž je mu dobře. Je to dáno vzájemnou synergií, vzájemnou blízkostí. Blízký člověk umí potěšit, ale také umí říct, když se mu něco nelíbí. 

Člověk však může narazit i na upíra v lidské podobě. Upír v lidské podobě je člověk bez sebevědomí, který se potřebuje „krmit“ vaší energii, přivlastňovat si vaše myšlenky, vaše nápady. „Za odměnu“ vás krmí samou chválou, takže třeba dost dlouho nepoznáte, že jste vlastně vysáváni. Jak poznáte, že zrovna ten či onen člověk je lidským upírem?

Není to těžké, chvála od něj vás přirozeně těší, ale cítíte, že vám na něm něco nesedí. Lidský upír se dost často uchyluje k citovému vydírání. Když takového člověka ve své blízkosti ucítíte, nemusíte s ním hned ukončit všechny své styky, úplně postačí, když mu ve svém životě vydělíte jeho místo, takové, jaké si zaslouží.

Nebojte se toho, protože i upír potřebuje pomoc, aby našel svoje místo na zemi, svou cestu. Tím, že se nenecháte od něj vydírat, mu prokazujete službu. Pokud jeho chování vůči vám je upřímné, a „vydírání – vysávání“ se děje neúmyslně, tak se začne ptát po příčině změny vašeho chování vůči němu a je-li to člověk vnímavý, zjistí, že problém je v něm, že problém je on a začne pracovat na své změně zevnitř sebe.

Vidíte, jak se nám to zase vše vrátilo zpět na začátek, k pozitivnímu myšlení, k pozitivním změnám a proto, abychom je podpořili, se zase vrhneme na fyzický trénink.

Jdeme běhat! Trošku protichůdných povel, co? Nevylepšíme to, ani když řekneme: půjdeme si zaběhat. A není jedno, jestli půjdete nebo poběžíte, když chůze je nejpomalejší variantou běhu? Hlavní je, když uděláte svých 10000 kroků denně.

K čemu vám může být 10000 kroků denně? Třeba k tomu, abyste po šedesátce nemuseli běhat po doktorech, ale mohli běhat po venku a proto:

 Prvého jitra se probudíš, vyběhneš a běžíš, běžíš, běžíš…, nevíš kam, nevíš proč, nevíš…, prostě nevíš nic, jen si tak běžíš, neřešíš krok, dech, tíhu zemskou, nad hlavou se ti klene nebeská báně, v duši cítíš volnost a lehkost křídel ptačích, v plicích cítíš vlahý dech země, v očích se ti zračí úžas…, rozhodíš ruce, necháš je klesnout a jen tiše děkuješ prozřetelnosti, jež dnes ráno vedla tvé kroky k tomu, abys vyběhl a zřel a zažil tuto krásu…

Když se podruhé probudíš do jitra v němž vyběhneš, vzpomeneš si na to, jakou lehkost bytí jsi včera prožíval při ranním běhu, ruce už samy hledají běžecký šat a boty, by je oblékly na tvé tělo a ty jen jakoby mimoděk tomu všemu přihlížíš, opět vybíháš a opět vše, tak jak včera, prožíváš znovu…, v hlavě už ti ale začíná svítat a ty si začneš uvědomovat, že včerejším dnem jsi se vydal na novou cestu, na cestu, z níž už není návratu, neboť se budeš vždy a znovu těšit na tu volnost a lehkost křídel ptačích, jež se odráží v tvé duši, v tvé mysli, v celém tobě…

Třetího jitra se probudíš a už se ani nesnažíš divit, ruce samovolně obléknou a obují tvé tělo, zaklapneš za sebou dveře a jediné na co dokážeš myslet je běžet, běžet, běžet, běžet až někam k obzoru, k horám, do lesů a do strání, kde zrovna sekáč kosí první traviny, jež ve chvíli, kdy plavně uléhají na matičku zemi, vydávají kořeněnou vůni, která naplňuje tvé chřípí. U cesty uzříš velké, hnědé oči koloucha, oči, v nichž se zračí úžas, láska a obdiv k životu, který právě začíná pulzovat všude vůkol a to i přesto, že ty pokosené traviny vlastně uléhají k věčnému spánku…

Čtvrtého jitra se probudíš, ale dnes nevyběhneš, jen vyjdeš ven, sice oblečený, ale bosý. Zamíříš k pokosenému pažitu, mezi prsty necháš proplouvat zbytky travin a polních květů, budeš se s nimi laskat, budeš si užívat pocitu chladu, který tebou prostoupí ve chvíli, kdy ucítíš na chodidlech ranní rosu, budeš si užívat první paprsky vycházejícího slunce, budeš si užívat zpěv ptáků, kteří budou vítat příchod nového dne, opět zahlédneš udivené, velké, hnědé oči koloucha a vše ti bude připadat tak známé a jako by ses ocitl uprostřed svého domova – a ty jsi doma, protože člověk je všude doma, kde je vítán a kde je mu dobře.

Pátého jitra se probudíš a odpočatý vystřelíš jak vítr, bys cítil proudit kolem svého těla vzduch, bys cítil každý sval ve svém těle, každý došlap, každý odraz, máš pocit že běžíš ladně jak leopard sledující svou kořist. Máš pocit, že neběžíš, ale že se vznášíš, že ve vzduchu plaveš. Běžíš a před očima ti vyvstává obraz volavky běžící po hladině rybníka, těsně před tím, než se vznese do výšky a zakrouží nad vodní hladinou.

Šestého jitra se probudíš a máš před sebou celý boží den. Dnes, dříve než se vydáš na svou běžeckou výpravu, lehce posnídáš, připravíš si ledvinku, do ní trošku datlí, láhev s vodou a pak už tě nic doma neudrží. Vyběhneš, bys prozkoumal místa, která nemáš čas v běžném dnu proběhnout, neboť čas je tím, kdo určuje, jak dlouho smíš venku s během zůstat. Dnes však máš celý den jen pro sebe, chvilku běžíš, chvilku jdeš, chvilku se zastavíš, zadíváš se na vodní hladinu, jak si klidně plyne, zadíváš se na stříbřitou rybku, která nad ní vyskočila, by si ulovila mušku v letu, shýbneš se k jarní květince, abys jí polaskal pohledem a načichal se její vůně, prostě běžíš, jdeš a užíváš dne…

Sedmého jitra, ještě než se probudíš, si v podvědomí přehraješ všech těch šest dnů, které jsi během posledního týdne prožil a prožiješ si tu krásu ještě jednou, pak se oblékneš, obuješ a vyběhneš, zorničky máš rozšířené jako by sis šlehnul, jsi v extázi a nikdo na světě by ti nedokázal vymluvit, že běžet znamená ŽÍT.

Osmého jitra se probudíš a máš jasno – běhat, chodit, hýbat se, znamená být volný, mít možnost běhat po venku, místo běhání po doktorech, mít možnost všude si dojít či doběhnout, ne protože musím, abych byl zdravý a v kondici, ale protože prostě chci, protože mě to uspokojuje, protože mě to činí spokojeným, vyrovnaným a šťastným.

Je lepší být celý život závislý na pohybu, než na státem podporovaném dopingu – práškách!