Běháte, chodíte, cvičíte, všemožně se hýbete už nějaký čas. Ze začátku to fungovalo skvěle.  Hubnuli jste, cítili jste se lépe a lépe. Pak se to zarazilo a nakonec se to začalo i zhoršovat. Přitom děláte všechno stejně! A v tom je ten zakopaný pes. 

Vím, že to takto funguje, tedy spíš nefunguje, mnoho let. Také vím, kde je ten pes zakopaný, ale jedna věc je vědět a druhá někomu vysvětlit, o co jde, proč tomu tak je.

Vysvětloval jsem to různě, třeba že tělo je mrcha, která si zvykne na všechno, a v tu chvíli, když si zvykne, už to pro něj není nic překvapivého, namáhavého, ale běžná rutina.

Vysvětloval jsem, že abychom mu tu navyklou rutinu rozbili, je třeba jej pořád něčím překvapovat. Třeba tím, že pokud běháte jen objemy, tak nestačí vzdálenost jen prodlužovat, ale je třeba zařazovat i intenzivní (intervalové tréninky), kruhové tréninky, případně zařazovat i jiné sporty. Prostě je třeba tělo neustále překvapovat, aby si moc nezvykalo.

Znovu jsem si to uvědomil včera, když jsem vesloval na zahřátí před tréninkem ve fitku na vesláku. Před rokem jsem spálil při ujetí 8 kilometrů cca za stejný čas 320 kcal, no a nyní jen 280 kcal. A podobně to vypadá se všemi aktivitami, které děláte delší dobu. 

Jaké z toho plyne pro nás poučení

No jaké? Hledat a zařazovat do tréninku nové věci, případně méně se odměňovat něčím dobrým za vykonanou práci.

Pozitivní na tom, že nyní spálím při veslování na vesláku na stejné vzdálenosti ve stejném čase méně kalorií, je to, že můj trénink funguje, jak má, neboť trénink je účinný jen tehdy, když jsme rychlejší či vytrvalejší, a při tom se na to méně nadřeme. A o to běží!

Myšlenky rodí tvořivou sílu, která není ani přízemní, ani hvězdná. Myšlenky vytvářejí nové nebe, novou nebeskou klenbu, nový zdroj energie, z kterého prýští nová umění. Když se člověk rozhodne něco stvořit, vybuduje si nové nebe a odtud do něj proudí to, co touží vytvořit. – Philipus Aureolus Paracelsus

Přestaňte myslet na to, že musíte běžet co nejrychleji či doběhnout co nejdál, přestaňte se vší silou o to snažit a ono se to stane realitou.

Nic neučiníme skutečným, když se o to snažíme, co to jde. Naopak to uskutečníme tak, že myšlenku vypustíme do světa, necháme ji růst, jako když zasadíme semínko stromu, jen ji opatrujeme a najednou stojíme pod krásným stromem a žasneme, kde se tu vzal.

Získat tu moc, běhat s větrem o závod, vydržet s ním běžet dokud neztratí svou sílu, je stejně prosté, protože abyste toto mohli, musíte tomu dát čas a pochopit, že to jde jen potud, pokud to dokážete s co nejmenší námahou, prostě že nikdy nepřetlačíte sebe sama.

Kromě toho, běh by neměl být samoúčelný, protože pokud je, ztrácí devadesát procent svého smyslu.

Život také nemá být samoúčelný, proto se zbavte představy mít vše co nejdřív za sebou, protože pak se vám může snadno stát, že vám uběhne tak rychle, že nestačíte ani zaregistrovat, proč jste se vůbec zrodili, proč jste začali běhat.

Výsledek – zase jeden bez nápravy!

Nejenom během živ je člověk. Určitě nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že většina lidí, kteří už teď plánují jarní běžecké závody, řeší dilema: lyžování, zimní dovolená x stihnu kvalitně natrénovat? 

Podle mých zkušeností – osobních i přenesených, kdy jsem to mnohokrát řešil – a úspěšně – se svými klienty, to žádné dilema není. Tedy, pokud jste vážně rozhodnuti se na závod připravit. Vždy je to jen otázka toho, srovnat si vše v hlavě, nastavit si správně priority a pak skloubit jedno s druhým, stejně jako to řešíte v běžném životě.

Zimní sporty jsou skvělou přípravou na běžecké závody

Zimní sporty jsou skvělou přípravou na půlmaraton i maraton, jen považte, jaké bonusy do vašeho tréninku vám přinášejí: vytrvalost – je naprosto jedno, zda strávíte celý den na běžkách, sněžnicích, sjezdovkách či snowboardu sílu – platí nemlich to samé jako u vytrvalosti 

Vytrvalost

Položíte-li si otázku: „Jak mi může k běžecké vytrvalosti pomoci, že strávím celý víkend nebo dokonce celý týden na horách a přitom budu běhat jen minimálně nebo dokonce vůbec?“, tak vězte, že VELMI! 

U vytrvalosti jde vždy jen o vytrvalost, tedy naučit tělo dlouho pracovat, a je zcela lhostejné, co během toho děláte. Vytrvalost je o tom, překonat své vnitřní strašáky, které vám našeptávají při prvních příznacích nepohody: 

• Přestaň! 
• Dej si pauzu! 
• Na to ještě nemáš! 
• Co když se zraníš? 
• Jak zabezpečíš svoji rodinu, když nebudeš moci dělat svou práci? 
• … 

Vytrvalost je ve svých argumentech velmi vynalézavá, velmi pragmatická. Vždy používá takové argumenty, na něž slyšíte. Z vlastní zkušenosti však vím, že po nějaké chvilce, pokud její argumenty neoslyšíte, samozřejmě pokud jste si nepřivodili nějaké zranění, nebo už jste se silami skutečně na dně, vám tyto argumenty přestanou v hlavě znít a vy se vydáte bez obav vstříc svému životnímu dobrodružství. U vytrvalosti zkrátka stačí, nebo by se spíše hodilo říci, musíte – VYTRVAT! A tady je opravdu naprosto nepodstatné, jakou činnost zrovna provádíte, zda běžíte, běžíte na běžkách, celý den jezdíte nahoru a dolů na sjezdovkách či snowboardu, či se procházíte po sněžných pláních na sněžnicích. 

Vytrvalostní síla

Provozování zimních sportů pomáhá běžci naprosto přirozeně rozvíjet sílu a vytrvalostní sílu v celém těle. Při sjezdování posilujete svalstvo nohou i trupu, core. Při jízdě na běžkách i sílu rukou. Při chůzi na sněžnicích celého člověka. Při zimních sportech navíc nehledíte na čas, jako třeba ve fitku, neboť většinou počítáte s tím, že na to máte celý den – celé dny. 

Orientace

Tříbíte si orientaci pro chvíle, až se budete muset prodírat davem běžců při velkých městských závodech. 

Snažit se naplno trénovat a užívat si zimní sporty může vést k přetrénování!

Když vyrazíte na víkend či na týden v zimě na hory a máte výčitky, že vůbec nevyběhnete a ztratíte tím pádem cit pro běh, pak není problém si k zimnímu vybavení přibalit i vybavení na běh a nejlépe ráno si vyběhnout na pár kilometrů nebo 20 minut, jen pro ten pocit běhu. Rozhodně se při tom nesnažte o žádný výkon, toho si užijete až až při zimních sportech a v týdnu. 

Trénovat (nejen) v zimě můžete i jinak než při sportu. Níže máte tabulku, kolik energie vynaložíte při různých činnostech. I tyto činnosti, pokud je někdy vykonáváte, si pak můžete do svého tréninku zakomponovat, respektive započítat.

Poznámka: Uvedená čísla u jednotlivých aktivit představují počet spálených kJ za hodinu na 1 kg hmotnosti hýbatele – toho, co se zrovna hýbe.

Tak vidíte, člověk – pokud se hýbe a dělá manuální práci, může trénovat pořád. Krásné na tom je, že to ani za trénink nepovažuje, ale považuje to za přirozenost. Pak je na tom krásné i to, že kolikrát za to nemusí vůbec platit, a to se vyplatí. 

Zapomeňte ve svém uvažování, jak kvalitně natrénovat na 5 či 10 km, půlmaraton či maraton, na to, že váš trénink musí být v kuse. Tedy že musíte například běžet alespoň hodinu či dvě, aby to mělo vůbec smysl. Možná vás to překvapí, ale mnohem víc dostanete, když si svůj trénink rozdělíte během dne, na více kratších dílů. Vaše tělo pak bude vlastně v záběru skoro neustále, neboť ono neskončí s pohybem ve chvíli, kdy se vy zastavíte, kdy vy odložíte raketu, brusle či lyže.

Pozitivní procesy jako okysličování, proudění krve, spalování respektive přeměna tuků na svalový glykogen v něm probíhají ještě dlouho po tom. Čím jste tedy během dne, co se různých úkonů, znamenajících pohyb, aktivnější, tím více jste pak připraveni i na běh. 

Během týdne vám pak stačí, když v týdnech, kdy jezdíte na hory, vyběhnete alespoň 2 – 3x k cílenému běžeckému tréninku, aby tělo nezapomnělo, jak běh chutná. Až sleze sníh nebo po dovolené párkrát potrénujete i vytrvalostní běh a bude to tam. To mi věřte.

Před šedesáti roky bylo běhání v tehdejším Československu popelkou. Potkal-li mě někdo na ulici běžet, pomyslel si, že jsem flink či blázen, protože jinak bych se věnoval něčemu smysluplnému, třeba choval králíky. Naštěstí tahle doba je pryč a ti co jim to zdravě myslí, tak je jim jasné, že bez pravidelného pohybu nebudou zdraví a ani moudří.

Bohužel, mnoho lidí si myslí, že běhat se nemusí učit, protože jako se naučil jako malý chodit, umí každý už od přírody běhat. Stejně tak jako se plete v tom, že umí chodit, se plete i v tom, že umí běhat. Tedy abych to uvedl na pravou míru. My všichni chodit a běhat samozřejmě umíme, ale povětšinou ne správně – přirozeně.

Přirozený běžecký styl

Běh začíná od nohy

Co si to zase na nás vymýšlíš za další hlavolam? To je přece jasné, že běh a chůze začíná od nohy, vždyť po hlavě nechodíme. Ano. Potud je vaše rozhořčení oprávněné. Skutečně, chodíme a běháme po nohách. NOHOU se však v anatomii míní naše dolní končetina od kotníku dolů, jinak to, co také považujeme za nohu, je dolní končetina. Nebojte, nechci vás zkoušet z anatomie, ale je třeba si alespoň toto vysvětlit, protože skutečně od NOHY se odvíjí to, zda správně chodíme či běháme. 

Od nohy se dokonce odvíjí, i zda správně, či chybně stojíme, neboť naše chodidlo, když mu ponecháme volnost, třeba tím, že chodíme v minimalistických botách, či botách, které mají velmi flexibilní (pružnou) podrážku a mezipodrážku, může dobře odvalovat a tím se náš postoj (držení těla) zpevňuje a to má pak výrazný vliv i na styl vaší chůze a běhu.

Nášlap

Ohledně správného nášlapu nohy a správného odvalení po povrchu, po němž běžíte, je to trošku složitější a vypadá to, jako kdybyste pohyb ryby přenesli na souš, připomíná to totiž pohyb ryby ve vodě. V reálu, když pozorujete většinu běžců, to pak vypadá, jako když se ryba mrská na suchu, taky skáče, ale schválně zkuste si to představit. 

Ideální došlap a následné odvalení, když si ten pohyb zpomalíme a rozfázujeme, vypadá, jako když ryba mrskne ocasem.

Plochost nohy je kapitola sama pro sebe. Tam už budete jednoznačně potřebovat pomoc podiatra. 

Ale nebojte se, 90 % lidí na světě má nějakou dysfunkci NOHY, tak si nedělejte starosti s tím, jestli máte platfus nebo nějak divně šmajdáte. Se vším se dá něco dělat. A začít byste měli výběrem ideálních bot pro vaše nohy, a běhat, chodit v takových, v kterých se vaše nohy cítí komfortně a ne jak ve „španělské botě“, vy sami také nemáte rádi, když vás někdo sešněrovává a nutí dělat věci, které nechcete. Tak do toho nenuťte ani vaše nohy.

Zdraví a fyzická kondice jsou jako siamská dvojčata, také je těžké je od sebe oddělit

V tomto směru asi bude se mnou souhlasit každý, problém je spíše v tom, že se většinou přeceňujeme nebo máme pocit, že když se pořádně nezpotíme, nezadýcháme, nezrušíme, nemá náš trénink smysl. Proto velké procento lidí, kteří začnou s během, po krátké době končí, protože usoudí, že prostě to běhání není sport pro ně, neboť:

• nejsou schopni uběhnout v tempu, kterým od začátku vyrazili, více jak několik stovek či desítek metrů
• nejsou schopni to udýchat
• po chvíli běhu mají nohy jak z olova
• mají pocit, že se na ně každý dívá a jsou lidem pro smích

Všechny toto problémy jsou sice objektivní, ale rozhodně nejsou důvodem k tomu, abyste svoje rozhodnutí ZAČÍT BĚHAT opustili.

Stačí, když intenzitu svého běžeckého tréninku přizpůsobíte své fyzické kondici. 

Klidně začněte tím, že budete střídat rychlou a pomalou chůzi a až vám nebude dělat problém tímto způsobem zvládnout hodinový trénink, přejdete na kombinaci rychlé chůze s pomalým během či joggingem. Je to, jako když se chcete naučit cizí jazyk, taky se ho nenaučíte tím, že si dáte za cíl naučit se denně 100 nových slovíček. Tak jako váš mozek potřebuje čas, aby si něco zapamatoval a zapamatované dlouhodobě uchoval, potřebují vaše svaly, kosti, plíce, ale i orgány podílející se na metabolizmu a vylučování, čas přizpůsobit se fyzické zátěži, kterou na ně vyvíjíte. 

Takže si zapamatujte:
Je lepší se podcenit, než přecenit. Je lepší připadat si na začátku nemožně, ale postupně se vypracovávat, než připadat si jako geroj a za týden skončit a vrátit se ke gaučinku.

Čas na pohyb si plánujte v minutách či hodinách, lépe ho pak sladíte se svým diářem

Ve chvílích, kdy se rozhodujete, že začnete něco dělat pro své zdraví, svou fyzickou kondici, nebo dokonce, že začnete běhat, je důležité si také říci:

• kde budete trénovat – venku nebo ve fitku
• v kterých dnech v týdnu a kolik tomu budete moci věnovat času, respektive stanovte si rovnou přesnou dobu (den a hodinu), kdy budete běhat.
• pokud jde o to s kým, tak je dobré vždy mít nějakého parťáka. Je to dobré jednak proto, že vám přijde hloupé ho nechat na holičkách a také proto, že to člověka vždy donutí k lepšímu výkonu. V počátcích je dobré spolupracovat také s trenérem, který vám pomůže odstranit začátečnické chyby.

Oblékejte se podle skutečného počasí a míře předpokládaného zatížení

Oblečení na běh by mělo být lehké a vzdušné. Rozhodně je chybou si myslet, že zhubnu víc, když se hodně obléknu a pořádně se vypotím. Naopak se ztrátou tekutin se proces hubnutí zpomaluje, protože k tomu, aby vaše tělo bylo schopné transportovat do těla kyslík, který je potřeba pro spalování (metabolizmus), potřebujete, aby vám tělem proudila krev, k tomu potřebujete vodu. Pokud chcete, aby vaše tělo při běhu dobře a správně fungovalo, nesmí se přehřívat, pocení je proces, jímž regulujeme tělesnou teplotu, k tomu opět potřebujeme vodu. 

Funkční materiály nám pomáhají k tomu, že se cítíme při běhu nebo sportování lépe, protože na nás netěžknou, nasáty naším potem. Slouží nám také k tomu, že naše tělo může dýchat. Pomáhají při ochlazování našeho těla. Jejich funkčnost je opravdu mnohostranná a vyplatí se do nich při nakupování výbavy pro běh investovat.

Nečekejte výsledky hned, mějte trpělivost a vůli vydržet, pak se výsledky stoprocentně dostaví

Vůli jsem si nechal až na konec, i když u ní by to mělo prakticky všechno začít. Na vůli a na vašem cíli. Nebudete-li mít dostatek vůle a cíl, který vás bude dlouhodobě motivovat k práci na sobě a se sebou, výsledku se nedočkáte. 

Jaký by měl být ten základní cíl? Nebo lépe, co byste si měli před tím, než začnete běhat, ujasnit? Měli byste si ujasnit, že to, co chcete dělat, není jen nějaká kratochvíle na krátký čas, která skončí ve chvíli, kdy například shodíte pět, deset, patnáct, dvacet kilo. Měli byste si ujasnit, že pokud něčeho skutečně chcete dosáhnout – cítit se lépe, cítit se zdravě, musíte změnit svůj životní styl a ten už pak držet. Neznamená to žádné diety ani nějaký spartanský, nudný život. Naopak znamená to mít život navýsost naplněný a pestrý.

Všichni to známe, jedna věc je předsevzetí, druhá pak realizace. Dneska nám spadlo pár milimetrů sněhu, bylo pod nulou. Den před tím jsme si dali s Danou ve fitku trošku do těla, a tak jsem si řekl, že to je správný čas obout bosoboty (aby mě nehonily), a vyzkoušet je v mrazu a na sněhu.

Běžím si, kochám se pohledem na vločky poletující mi před očima. Voda v Ohři líně plyne na své cestě k moři, aby se za pár let, možná zase ve formě sněhových vloček, snesla na tato místa.

Prostě zemský ráj to na pohled.

Běžím si, nikam se neženu, nic mě nežene, a v tom odkudsi přilétla myšlenka: hele, ty konečně běžíš tak, jak sis už tisíckrát v životě říkal, že poběžíš. Že poběžíš, nikam se nepoženeš, protože není důvod se někam hnát, zvlášť v tento adventní čas, kdy má člověk tendence spíše rozjímat nad tím, co je, co není, co by mohlo být. Prostě takové to sladké nicnedělání, na jehož konci, odehrává-li se v běhu, je úžasný pocit lehké únavy a chuť na svařák nebo na grog.

Běžím si lehce prohnutý jako luk, líně odvaluji – a vtom druhá myšlenka. Koukám kolem sebe, jestli ony tu nemají nějaký slet, ale nikde nic, asi budou v mé hlavě. No nic, to jsem trošku odběhl od tématu. Tak zpět k oné myšlence. Došlo mi, že sebevážněji míněná rozhodnutí „dnes poběžím pomalu“ končí už ve chvíli, kdy si člověk obuje běžecké boty.

Zkrátka a dobře, je to v těch botách, jako by do nich výrobci zakódovali podprahovou informaci: jakmile si vás on či ona obují, tak jim nedovolte běhat pomalu, protože vy tu nejste od toho, aby se flákali, ale aby makali, protože my nevyrábíme boty pro nějaký flákače, kochající se během po lese, kde je (vás) nikdo nevidí, my vyrábíme boty pro vítěze a potřebujeme, abyste spolu byli vidět na stupních vítězů!

No nějak tak to bude, protože když si obuji bosoboty a vyběhnu, tak mě nic nenutí do tempa, ba naopak si v nich uvědomuji, jak se celé tělo při každém došlapu, při každém odvalení lehce propne. Při došlapu od palce až po hlavu, při odvalování od paty až po temeno.

Běžím si, protahuji se, dýchám si a užívám si, že jsem, že žiji, vracím se do doby, kdy jsem byl děcko, kdy mi bylo putna všecko.

Takže, když někde uslyšíte „bosoboty nejsou jen boty, je to životní styl“, tak tomu věřte, je to životní styl, který bychom všichni rádi žili, ale protože většinu života strávíme v botách, co nás někam ženou, tak toho nejsme schopni.