Malé ohlédnutí do doby, kdy ještě nebyl orel Orlem, kdy neměl ani tušení o tom, že napíše knihu Cestou orla, ale těžkou lamou. Do doby, kdy ještě ani nesnil o tom, že bude prvním Čechem, který získá slavný běžecký Grand Slam – Miloš Škorpil

Nyní už necháme mluvit Jana Hanouska alias 12Honzade

Tak už je to tady, jako každý rok na oslavu mých narozenin pan prezident dává vyznamenání a dokonce i vyhlásil státní svátek! Ten sváteční duch mě vždy dostane a vzpomínám, že před 20+ lety mi to umožňovalo se „hrdinně“ zúčastnit různých demonstrací, protože jsem věděl, že když by došlo na lámání chleba (a policisté začali různě lidí rozebírat), tak jsem vždy mohl zbaběle předstírat opilost a vykřikovat, že mám narozeniny.

Jo, doba se mění, ale státní svátek zůstává. 

Každý má nějak tendenci hodnotit a ohlížet se zpátky, asi abychom nezapomněli odkud a kam jdeme, udělám to dneska taky. Na prosbu LL a dalších snad z popudu, abych jiné začínající (a přitom ne nutné mladé věkem) běžce povzbudil, přidávám pár milníků na své běhací cestě. Myslím, že je z toho vidět naprosto průměrný, ale takový poctivý přístup k trenýrkovému plánu, což vlastně ukazuje, že to funguje téměř na každého, když to fungovalo na moji maličkost, že?  

Ted když se zastavuju a listuju proto ve svém zdejším zápisníčku, až mě to příjemné „vyděsilo”. Před dvěma roky jsem se na jedné party nechal Ďurim (za což mu budiž vesmírný dík) vyprovokovat a začal se připravovat na PIM 1/2 maraton. Ještě před začátkem roku 2009 jsem téměř nebyl schopen souvisle uběhnout víc jak 400 m (a to na pásu!) a vážil jsem dnes neuvěřitelných 104 kg. 

Začal jsem na svůj věk opravdu zostra, každý druhý den jsem maličko přidával, zrušil jsem výtah v práci a snažil se běhat a běhat. Žádnou dietu jsem nedržel, ale ono když jdete běhat, tak se před tím nějaký čas nedá jist a potom se taky nelze úplně nafutrovat. Celý leden jsem běhal na pasu, jako veverka v kleci:), občas mi v mém úsilí pomáhala přítomnost žen:), ale i teď s odstupem času musím říci, že co mi při tom všem pomáhalo, byl pocit, že si to nesmírně užívám, což je určitě pravda. Asi ten, kdo sem přišel a zalistoval v mých starších záznamech, potvrdí. 

Pár souhrnných čísel za první rok, protože ten letošní už byl opravdu běžecký a ještě neskončil, i když se postupně připravuji na další sezónu.

Prostě ke konci prvního měsíce (ledna) jsem překonal 10 km na pasu ve fitku za 67 minut a pokusil se překonat rychlost 9 km/h! V březnu jsem dál 1/2 maraton za 1:56 h tedy pod 2 hodiny a moc jsem se z toho radoval. Můj první maraton PIM v květnu, tedy po 4 měsících usilovného treningu, jsem „dal“ za 4:20, dodnes vím (co jsem si vyslechl), jak se běžci dívají na časy začátečníků začínajících 4, ale bylo to tam! 

Miloš mi udělal můj první detailní trenýrkový plán a já podle něj běhal celé léto, a na podzim 2009 pražská Stromovka se radovala se mnou ze zlepšení skoro o 40 minut! Maraton za 3:41 byl mým druhým závodem na 42 km distanci a já pokořil hranici 4 hodin hned v prvním roce mého běhání [loňské TESCO bylo za 47 minut, letošní pod 41, jinak já závody moc nevyhledávám].

Kilometry nalétané v roce 2010

Tož tak, zatím i letošní rok mi přinášel také celou náruč běžecké radosti. Po usilovném zimním pobíhání jak venku, tak i na pásu, jarní Brdská stezka (4:40) znamenala pro mě zdolání 50 km hranice, před pár dny jsem si udělal radost v Amsterdamu časem 3:23:33, tedy 17 minut zlepšení od loňského podzimu.

Prostě, běh jako takový mi spoustu věci dal, něco vzal, mimo jiné oněch zmíněných cca 25 kg a asi je to Milošovým vlivem, ztratil jsem velkou část svého orientačního smyslu, velmi snadno zabloudím (asi jak se kochám v přírodě) a vede to k humorným situacím:). A taky jsem asi větší mimoň:). Jako například nedávno jsem při přípravě na maraton dobíhal po 32 km domů a teď si říkám, herdek jednosměrka a už jsem to otáčel, že to oběhnu, když jsem si uvědomil, že nejedu v autě, ale běžím. Zase jindy dostávám rodinu a kamarády tím, že nechtěně při plánování výletu uvažuju ve vzdálenostech, co oni berou za děsnou celodenní túru jako dopolední procházku, příjemné 1.5 – 2 hodinové proběhnutí.. Sice nejsem žádný Škorpil ani Orálek, ale prostě 5 km není žádná míra, to bych nijak neřešil. 

A tak nám všem přeju radostné a veselé pobíhání! Ať si to hezky užijem a furt nás to baví!