Jak začít běhat, cvičit, trénovat, hýbat se po prodělání Corony nebo těžší formě chřipky? To je otázka, která zajímá čím dál tím víc lidí, kteří žijí aktivně a kteří to už mají za sebou – tedy zkušenost s Coronou.
Proč do toho zahrnuji i chřipku? Zkrátka proto, že jsme na jaře s Danou prodělali opravdu hnusnou chřipku, kdy zejména v prvních dnech jsme byli schopni jen být. Vysoké horečky, bolely nás všechny klouby, slabost, ztráta chuti a čichu, kašel.
Koncem února jsme byli pracovně v Itálii, v Neapoli. Letěli jsme tam v den, kdy se odpoledne objevila první zpráva, že v Itálii zjistili první případ Corony. Domů jsme se vraceli v den, kdy na letišti byl poprvé štáb televize a ptal se navrátivších se z Itálie, jak to vidí.
Zhruba deset dní po návratu jsme oba s Danou lehli. Dana se snažila, aby se nám dostalo ošetření, nebo vyšetření, jak chcete. Volala obvoďákovi a na hygienu, jejich odpověď zněla: vrátili jste se do chřipkového období, takže klídek, teploučko, čajíček, máte chřipku.
Laboratoř, kde se testy vyhodnocovaly, Daně po dovolání se sdělila, že oni vyhodnocují jen to, co jim pošle hygiena, že sami netestují.
Tak jo, máme chřipku, řekli jsme si a týden leželi jak lazaři.
Před atakem chřipky jsme byli oba ve výtečné formě, v té Neapoli jsem běžel půlmaraton, neskutečně si ho užil a i čas byl takový, jaký jsem si představoval, na jaký jsem se připravoval.
Po týdnu marodění byla veškerá forma ta tam, jako bychom se váleli celý život. Vyjít doma schody, udělat dřep, zvednout činku, to vše bylo skoro nad naše schopnosti.
Ještě bych rád předeslal, že před Coronou jsem měl průměrnou klidovou tepovou frekvenci okolo 50 tepů za minutu. V den, kdy jsem začal marodit, mi vylétla na 89!!!. VO2 max jsem měl před nemocí 43, po nástupu nemoci mi spadla na 36!
Ještě 3 měsíce po „vyléčení“ jsme se ani jeden necítili v pohodě, průměrná tepovka mi klesala velmi pozvolna a až za 4 měsíce jsem se dostal na hodnoty před nemocí. VO2 max mám nyní, 8 měsíců po, na 39.
Z toho jasně pramení, že ta mrcha vám zasáhne dýchací systém.
Už před touto zkušeností jsem lidem radil začínat po chřipce zvolna, nesnažit se vrátit co nejdříve do tréninku. Po téhle zkušenosti to radím o to víc.
Takže pokud jde o běhání, ale myslím, že se to dá aplikovat na všechny vytrvalostní sporty, tak doporučuji (a sám aplikuji) první týden obden jen 30 minut lehkého běhu, a když cítím, že to fakt nejde, tak klidně přejdu i do chůze. Hlavní je nesnažit se to přeprat (zlomit), protože pak je návrat delší.
Když už se trošku vzpamatujete, zařaďte jednou týdně krátké intervaly, třeba 5 x 10 vteřin do kopce (postupně můžete přidávat na opakování), nebo kruhový trénink v posilce. Cviky provádět spíš v čase, tedy např. 25 vteřin kliky, dřepy, výpady, sklapovačky. Mezi cviky 5 – 10 vteřin na vydýchání. Jde o to, tu naší pumpu trošku rozpumpovat, napumpovat do těla krev a kyslík, a tím postupně zase dostat celé tělo do formy.
Nám s Danou se tahle mravenčí práce vyplatila, a věříme, že pomůže i vám. Ostatně teď je stejně blbej čas se za čímkoliv honit, ten čas (pevně věříme) přijde na jaře, a to už budeme všichni v cajku :).
Ani se mi nechce věřit té hodnotě VO2 max před nemocí, opravdu jen 43? Běžec s takovou historií a dosahovanými výkony? Můj Garmin mě přesvědčuje, že mám až 50 a to nemám ani historii, postavu, výkony a běhám 7 roků.
Aha… Garmin, zajdi si na „sprtovní medicínu“ na kompletní vyšetření, nespoléhej se na aplikace.