V době, kdy jsem začal běhat, jsem začal i cvičit. Bylo mi jedenáct let, byl jsem neposedné dítě, dnes bych byl nejspíše označen za „hyperaktivního“. Prostě už tehdy jsem měl rád pohyb ve všech jeho podobách. To mi zůstalo dodnes a jsem přesvědčen, že to je nejlepší způsob, jak se udržet fyzicky aktivní do pozdního věku, bez ohledu na to, kdy s hýbáním začnete. Prostě proto, že ZMĚNA JE ŽIVOT!
Aktivní v každé životní fázi
Pokud se ptáte, proč to tahá do seriálu „Běžecká škola krok za krokem“, tak to má několik důvodů. Prvním je ten, že mnozí mají neposedné děti za „nemocné” a běží s nimi k doktorovi, aby je zklidnil. Je-li to lékař na správném místě, tak vám doporučí dítě zklidnit pomocí pohybu. Je-li to doktor, který k „léčbě” předepisuje léky, tak si doma pomalu a jistě začínáte pěstovat feťáka.
Druhým důvodem je to, že vám na svém příkladu chci doložit, že příliš brzká specializace, nebo spíš jen úzká specializace není potřeba k tomu, abyste mohli být dobří, že pro život je mnohem lepší rozvíjet všestrannost, mít vůli a vytrvalost.
Vše, co jsem kdy dělal, dělal jsem naplno a rád
Jak jsem napsal v úvodu, ve chvíli, kdy jsem začal běhat, jsem začal i cvičit, tedy cíleně běhat a cíleně cvičit. V praxi to vypadlo tak, že jsem přišel domů ze školy a šel do obýváku, kde jsem si zřídil domácí posilovnu. Zařízení představovaly jednoruční činky (první vážily 4 kg, postupně jsem přidával na 6 a 10 kg), opěradla křesel, s jejichž pomocí jsem prováděl různé cviky, žehlicí prkno jako lavice.
Cvičil jsem půl – dvě hodiny, v několika sériích. Na zahradě jsem pak na borovici dělal shyby. Po odcvičení jsem šel na druhou fázi, buď na trénink do atletického oddílu, kde jsme také jen neběhali, ale využívali veškeré zařízení tělocvičny (ribstoly, medicinbaly, kozu, švédskou bednu, kruhy), běhali, skákali, vrhali, trénovali všechny atletické disciplíny, čímž jsme rozvíjeli rychlost, pružnost, vytrvalost, sílu.
Nebo jsem šel běhat sám, obvykle do lesa, kde jsem si dával fartlek, střídal výběhy a seběhy, kličkoval mezi stromy, prostě si hrál. Večer jsem byl pravidelně orvanej jak vorvaň, umyl se, navečeřel se a zalehl do postele.
Jak roky ubíhaly a mě přibývaly, prodlužoval jsem vzdálenosti, začal jezdit na vandry, výjimkou nebyly několikadenní až 60 km dlouhé toulky s teletem na zádech. Tohle vše bylo základem mé běžecké vytrvalosti a dlouhověkosti, protože čím déle člověk stoupá na vrchol, tím déle je pak schopný na něm vydržet, protože základna je velmi široká.
Fyzická kondice a zdraví nejsou vystavovány zátěži, na níž nejsou připraveny, všechny systémy těla se rozvíjejí postupně – nehrozí jednostranná přetížení, ba naopak vše se rozvíjí harmonicky.
Kyslík se dostává do všech buněk těla a natrénujete i metabolické systémy, aby byly schopné energii (jídlo) přijímat průběžně a bez problémů a to jak před, při, tak po výkonu a přijatou energii transportovat tam, kde je jí třeba.
Život, můj učitel
Život mě naučil, že:
- všechno v našem životě vyžaduje trénink – na vše je třeba se připravit
- trénink je i příprava na různé situace, které v životě člověka nastanou, aby nás nezaskočily, neparalyzovaly v nejméně vhodnou chvíli
- si máme nakládat jen tolik, kolik uneseme! Znáte to – líný se strhá!
- bychom si věnovat denně jednu hodinu času (nemusí to být najednou, můžeme si ji rozdělit i na menší časové úseky)
- je třeba se snažit být co nejvíce na denním světle. Denní světlo žádné žárovky nenahradí
- když jíte – jezte, nedělejte u toho tisíce jiných věcí. Na jídlo si je třeba udělat čas, je to rituál, v němž kromě doplňování energie i odpočíváme a říkáme svému tělu: MÁM TĚ RÁD A PŘEJI SI PRO TEBE TO NEJLEPŠÍ
- naše tělo je parťák na celý život, proto je třeba se o něj dobře starat, ale nerozmazlovat ho, jinak se z něj stane rozmazlený parchant, který nesnese žádnou zátěž
- si máme najít svou cestu a po té jít bez ohledu na to, zda se jiným líbí či nelíbí. Když narazíme, dobře, narazili jsme my, protože jsme šli proti zdi, ale nenarazili jsme, protože nás do té zdi někdo strčil
- v životě jsme zodpovědní jen sami sobě, sami za sebe, to ale neznamená, že bychom neměli brát ohledy na druhé (ty druhé může zastupovat i naše tělo)
- demokracie neznamená anarchii. Demokracie je sdílená harmonie, která je plně vědomá a nevynucená (tělu musíme umět naslouchat, vnímat jeho potřeby, odměnou za to nám bude ustavičný růst ve všech možných směrech a rovinách)
- porušení harmonie znamená úraz, nemoc, epidemie, války, hladomor, netoleranci
Život mi dal
- Život, jaký si zasloužím a to přesto, že občas poruším, co mě naučil, ale kdybych neudělal tu chybu a občas něco neporušil, nepoznal bych, že to opravdu funguje (přeloženo do tréninku: zkusím několikrát, zda tělo neznásilním, aby dělalo to, co chci já, abych se vždy přesvědčil, že jdu jen sám proti sobě, že znásilňuji sám sebe)
- Životní zkušenost, že nemám nikoho hodnotit, stavět si jej na piedestal, neboť i on je „jen” člověk a pokud zná svou cestu, tak z ní nebude uhýbat jen proto, aby se mi zalíbil, aby splnil moje očekávání (přeloženo do tréninku: ani tělo nebude dělat, co chci já, jen proto, aby se mi zalíbilo)
- Zkušenost, že bez ohledu na to, kam jsem v životě doběhl, co jsem poznal, mám stále co objevovat, co poznávat (přeloženo do tréninku: nikdy není pozdě začít, stále mám šanci někam dojít, doběhnout, stačí se jen držet své cesty – nekličkovat, nesnažit se běžet cestou jiných)
- Životní zkušenost, že každý jsme originál a je jen na mně, zda budu světlonošem či můrou útočící na světlo
Než vyběhnete do nového běžeckého života, lhostejno, zda jste běžecký začátečník, hobík, výkonnostní běžec či běžkyně, udělejte si inventuru toho, jak jste dosud trénovali a žili, nic víc než právě toto vás na vaší běžecké a životní pouti neposune dál. Teď je na to ten správný čas.
0 komentářů