Jsem velmi jednoduchý člověk, řídím se celý život zásadou: jestli člověk touží v životě něčeho dosáhnout, neměl by moc přemýšlet o tom, jde to – nejde to, ale jít a udělat to. 

Ano, existují limity, které nám mohou nakonec náš záměr zhatit, ale dokud o nich nevíme, dokud o nich nepřemýšlíme, mají nad námi malou moc. Tím, že začneme nad nimi přemýšlet, rozpitvávat je, začneme je krmit, stávají se většími a většími, až vyrostou do obřích rozměrů a rozdrtí nás. 

Když o nich dopředu nevíme a ony se objeví, tak se jim postavíme, když budeme mít kliku, odstraníme je z cesty, když nebudeme mít kliku, tak je obejdeme. Protože jsme však už na cestě, z níž se nedá vrátit, pokračujeme dál.

Ten problém, který jsme nebyli schopni vyřešit, byl jen zkouškou, jestli je naše odhodlání dosti silné, jestli cíl, za nímž jsme se vydali, za to stojí, nebo jsme na cestě někde udělali chybu, i to se stává.