Být trenérem neznamená jen dostat svého svěřence pomocí různých technik do takové fyzické kondice, aby byl schopen podat výkon, na nějž se chystá. Být trenérem také znamená být psychologem, který dokáže dostat svěřence do takové psychické pohody, aby to co natrénoval také prodal, nebo dokonce dostal ze sebe v pravý čas víc, než se odváží myslet, že v sobě má.
Trenér by měl být takovým průvodcem na cestě za splněním snů. Problém mnohých trenérů je v tom, že jaksi nechápou jemný rozdíl mezi tím, že mají být průvodci za splněním snů svých svěřenců a ne snů svých. To je ostatně problémem mnohých z nás i v běžném životě.
Přitom být průvodcem na cestě za splněním snů druhého člověka je neskutečně krásný a silný pocit. Osobně neznám nic lepšího. Popravdě řečeno mi dělá větší radost, když mohu prožívat úspěch druhého. Úspěch, na němž mám jen tu zásluhu, že jsem druhému dodal kuráž a sílu jít za jeho snem a tento sen si splnit. To, že jsem mu i poradil, jakými cestami se ubírat, není podstatné, protože on musel odvést všechnu práci, on musel nakonec uvěřit, že na to má!
Asi to zažil každý z vás – stojíte či sedíte, pozorujete úsilí jiných, vyberete si svého favorita, kterému bezmezně fandíte a on vyhraje. Vaše radost často nezná mezí, cítíte se, jako byste vyhráli sami. A vy jste skutečně vyhráli, protože celou dobu, co jste svému favoritovi fandili, jste mu posílali energii, kterou on svými jemněhmotnými smysly zachytil, nasál ji do sebe a ona mu pak společně s jeho energií dopomohla k vítězství.
Dobrý trenér nesmí chtít svého svěřence nikdy ovládnout, musí mu umět naslouchat, musí umět odezírat ze rtů, musí umět vnímat mimosmyslové projevy, musí zkrátka vidět a slyšet i to, co nebylo řečeno, nebo nebylo vědomě naznačeno. Být dobrým trenérem znamená umět se do člověka vcítit a to i tenkrát, když jste toho člověka nikdy v životě neviděli.
Trenér, který zná svého svěřence jen z e-mailů či z telefonických rozhovorů, musí umět číst mezi řádky a musí umět zachytit v hlase člověka nejen to, co mu sděluje – jeho slova, ale musí z tónu hlasu, z intonace, síly a kadence hlasu poznat, jak se člověk na druhé straně aparátu cítí. Dobrý trenér to dokáže poznat i z pouhých slov poslaných e-mailem, prostě jiný slovosled použijeme, když jsme O.K. a jiný když jsme K.O.
Zdá se vám to trošku jako duchařina? Možná, že je, i když na druhou stranu určitě dobře znáte ten pocit, když slyšíte hlas v telefonu a hned po prvních slovech poznáte, jestli ten druhý je v pohodě, nebo je v nějakém stresu. V podstatě je to velmi podobné, jako když ten dotyčný stojí proti vámi, jen s tím rozdílem, že v tom případě vám pomáhá vidět i váš zrak. Vidíte, jak ten naproti uhýbá očima, kouká do stropu, nervózně si olizuje rty, hraje si s rukama, nervózně poposedává apod.
Dobrý trenér tohle všechno ovládá, ale musí mu to sloužit vždy jedině k tomu, aby mohl svého svěřence správně vést. Aby mu pomohl získat sebevědomí. Sebevědomí je totiž to první, co člověk potřebuje, aby podal co nejlepší výkon. Dobrý trenér se proto svého svěřence snaží motivovat k výkonu pochvalou, spíš než zatracováním a spíláním o neschopnosti. Musí ale také vědět, jak kterého svěřence motivovat, aby ten neměl pocit, že už je king a měl sám snahu se dále zlepšovat. Navíc dobrý trenér nesmí dát na sobě nikdy vědět, že svého svěřence prokoukl v jeho fíglech, jak zastřít svou nejistotu.
Být průvodcem člověka na cestě ke splnění snů je ta nejkrásnější práce, co znám. Na člověku vyžaduje „jediné” – být otevřený, vnímavý, umět přijímat, umět dávat, ale hlavně neustále se učit, být otevřený všemu novému a nikdy nikoho nepodceňovat nebo dokonce předem odepisovat. Protože člověk, který je správně motivován, dokáže v životě vše, co si vezme do hlavy, jen tomu musí sám věřit!
0 komentářů