Běžecké trendy směřují ke 3D. Zpočátku se běhalo jen na atletické dráze, pak se běh přesunul do ulic velkých měst a nyní objevuje stále více běžců dobrodružství běhu v přírodě, běh po nezpevněných cestách, přes výmoly, větve, kořeny, hory a doly.

Možná vám bude následující příběh povědomý: náš hrdina, říkejme mu třeba Petr, běhá každý rok na jaře i na podzim maraton. Doma už mu visí pěkná řádka medailí a diplomů ze závodů. A najednou se mu na ten další v řadě prostě nějak nechce. Dokonce se mu tak nějak nechce běhat vůbec…

A v tomto okamžiku vstupuje do našeho příběhu Pavel. Pavel už mu zkřížil cestu několikrát, bydlí hned ve vedlejším domě, ví o něm, že také běhá, ale ačkoli běhají oba po stejných místech, na svých běžeckých trasách ho nikdy nepotkal. Nebylo by na něm nic nápadného, kdyby ovšem neměl vždycky při návratu tak neuvěřitelně špinavé běžecké boty. Když se zase potkali na cestě k blízkému lesíku, kde si chtěli oba odběhnout svou rundu, zvítězila v Petrovi zvědavost a zeptal se Pavla, jak je možné, když oba běhají ve stejném lese a ve stejnou dobu, že se nikdy nesetkají na jedné z cest, které les protkávají. 

Pavel nebyl vůbec překvapený a vysvětlil Petrovi, že na cestě se potkat nemůžou, protože on po nich prostě neběhá. Běhá mimo zpevněné cesty, terénem, ve kterém moc lidí nepotká. Je to vždycky dobrodružství a čas při tom utíká jako splašený. Na Petra to udělalo dojem a tak se domluvili hned na druhý den, že si vyběhnou spolu a Pavel mu ukáže, jak vypadá takový trailový běh v praxi.

Ráno vyběhl Petr ve svých lehoučkých závodních botách, Pavel měl na nohou běžecké boty s výrazně profilovanou podrážkou a goretexovou membránou. Petr les vůbec nepoznával! Je možné, že tudy skoro každý den běhával tolik let? „Své” cesty občas akorát občas křižoval, ale jinak ho Pavel vedl opravdu výhradně mimo ně, přes kořeny, díry, mech, kapradím… Petr se sice víc klouzal, než běžel, ale i tak si užíval přírody i běhu plnými doušky. 

Najednou ho Pavel zastavil a ukázal mu srnku, která se poklidně pásla opodál. To se mu při jeho trénincích nikdy nestalo. Pak se ho Pavel zeptal, jestli se bojí vody. Chvíli poté, co řekl, že ne, už se brodili mělkým potůčkem. Po 70 minutách se proklestili větvemi zase na kraj lesa, oba mokří až po kolena, špinaví i za ušima, zpocení – ale šťastní. A Petr byl chycen kouzlem trailového běhání.

Jestli se vám příběh Petra a Pavla líbil, zřejmě jste jedni z mnoha, které nový trend oslovil. 

Od přespoláků a crossu po trail

Zdá se vám, že jste objevili nový svět? Ale kdeže. Trailové běhání se objevilo mnohem dříve než v posledních dvaceti letech. Dokonce tu bylo mnohem dříve, než to běhání na dráze či po ulicích velkých měst. Když jsem začínal běhat, což už je 46 let, tak většina závodů, které jsem běhal, byly právě závody v přírodě. Tehdy se jim říkalo přespoláky. Dneska jsou to crossy nebo trailové běhy, holt i tady dostává čeština a našinec na frak. 

Dokonce i hrdinové největšího současného světového – běžeckého bestselleru – Born To Run neběhají nic jiného než trail. Všichni etiopští nebo keňští běžci, co jich dnes po savanách běhá, začínají běhat v přírodě, tedy běhají trail. Z toho se dá vyvodit, že běhat trail je vlastně in. Ba není to jen in, ona je to holá nutnost. Asi není úplně od věci, že takoví běžci z „nedaleké” české běžecké minulosti, jako třeba Ivan Uvízl, Jiří Sýkora, Vlastimil Zwiefelhofer přiběhli z lesů, respektive z polí – a to doslova. Ivan a Vladimír začali jako orientační běžci a Vlasta trénoval svůj lehkonohý běh v hluboké oranici na polích v okolí Kdyně. A když se mu nechtělo běhat po polích, vyběhl si do lesů šumavských či do Českého lesa. 

Běhání v přírodě, v terénu, je zážitek nad zážitky

Abyste pochopili, proč je dobré běhat v terénu, řeknu vám, jaký je rozdíl mezi běháním po silnici nebo rovných zpevněných cestách a běháním v terénu.

Běhání po silnici a rovných cestách

Při běhání po silnici a rovných cestách nemusíte dávat tolik pozor na to, kam šlapete, můžete se tedy v klidu věnovat jen tempu, rytmu vašeho srdce a dívat se v klidu, co kde lítá. Tento typ běhu je samozřejmě mnohem bezpečnější i pro váš pohybový aparát, pokud běháte technicky správně. Na druhou stranu monotónní běh může vést k tomu, že vaše smysly brzo otupí, tělo si na běh zvykne a tak se stane, že i když běháte pořád stejně, stejně daleko, stejně rychle, stejně často, najednou zjistíte, že výsledný efekt je daleko menší, než byl třeba před rokem či dvěma. Prostě vaše tělo si na podněty, kterému jej vystavujete, natolik zvykne, že už jej nechávají docela v klidu. Běhat více nemáte čas. Běhat rychleji, na to nemáte sílu a plíce. Co pak? Pak přichází čas na změnu. Tou změnou může být právě návrat do přírody. Stejně jako se vrátil do přírody v našem příběhu Petr.

Běhání v přírodě

Při běhu v terénu najednou musíte hledat, kam šlapete. Vašima očima už nejsou jen oči, ale stávají se jimi i nohy. Najednou musíte řešit nejen, kam šlapete, ale i jak šlapete. Nemůžete nasadit rovnoměrné tempo a to si držet po celou dobu tréninku. Každých pár metrů pro vás znamená změnu rytmu, změnu tempa, změnu délky kroku. Co chvíli se odrážíte vzhůru nebo naopak skáčete dolů. Zabrat nedostávají jen nohy, ale i ruce, břicho, trup – prostě celý člověk. Po absolvování tréninku v terénu se budete cítit ve srovnání s tréninkem absolvovaným na silnici mnohem více zničení, na druhou stranu vaši výkonnost posune úplně někam jinam – daleko výš. Běhání v terénu vám může v tréninku docela dobře nahradit intervalový trénink. Běhání v terénu je takový fartlek, jako nic jiného. Tady si s během nebudete hrát vy, tady si běh bude hrát s vámi. A věřte – nevěřte, začne se vám to líbit. Líbit víc než běhání různě dlouhých a různě rychlých úseků, do kterých se vám nikdy nechce, protože většinou bolí. Při běhání v terénu si ani neuvědomíte, že vás něco bolí, to si uvědomíte, až trénink skončí, ale zato vás pak bude bolet úplně všechno. Z toho však nemusíte mít strach, protože kromě té bolesti vám to přinese i spoustu krásných zážitků, které byste při běhání po silnici nikdy nezažili. Nebo proč si myslíte, že trailový běh zažívá v posledních letech v celém světě takový boom?

To není móda, to je přirozenost

Tak jako se v celém světě ubírá stále více a více lidí k duchovnosti, znovu objevuje podstatu života a bytí vůbec, tak ze stejného důvodu se stále více a více lidí uchyluje k trailovému běhání. Prostě najednou si člověk začíná uvědomovat, že do té přírody patří. Že do ní patří stejně tak, jako kanec, srnka, zajíc či bažant, které najednou při svých výbězích za hranice všednodennosti potkává. Najednou si začne uvědomovat, že nepotřebuje „komfort” silnice, že je mu daleko lépe, když si trošku „hrábne“, protože pak cítí, že najednou už není jen monotónní stroj, který stačí nastavit na určité otáčky a on si pak bez další obsluhy kroutí ty „své” kilometry, bez ohledu na to, kde se zrovna, v kterém městě, nalézá. 

Běhání v přírodě je šancí naučit děti, aby měly rády běh a přirozeně pochopily co je ekologie

Dospělý člověk není nic jiného než velké dítě. Jestliže se tohle velké dítě může naučit mít rádo běh v terénu, oč lehčí by to mělo být u dětí? To už je ale asi otázka do úplně jiného tématu. Ale mám za to, že sem patří. Minimálně proto, že naše děti přeci také musí jednou objevit, jak je běh a běhání krásné a že příroda je matkou života.

P.S.

Již brzy vás pozveme na výlet s Výletem. Že nevíte co to je Výlet, vyčkejte času, včas se to dozvíte.