Podzim, někteří jej milují, některým moc nevoní, zkrátka je to jako se vším, někdo má rád holky, jiný zase vdolky. Každopádně běžecký podzim není až tak obdobím sklizně, jako obdobím odpočinku, regenerace a nabírání energie na rok příští.

Specifika podzimního běhání

1. rozmary počasí – ráno mlha a rosa – v poledne pohoda – večer kosa – k tomu připočítejte časté dešťové přeháňky, vítr všech stupňů a bláto
2. denní světlo – ráno tma – přes den vidím – po šesté to chce čelovku – ženám bych pak doporučoval buď jako doprovod statného Bivoje nebo strach nahánějícího českého fouska
3. překonávání podzimních depek a únav – je těžké vyprovokovat tělo k jakékoliv činnosti, když jedinou jeho touhou je zalézt do brlohu a zahájit zimní spánek :). 
4. rozvoj všeobecné vytrvalosti
5. zdokonalování běžeckého stylu
6. zapracování na ohebnosti a pružnosti těla – protahování a strečink
7. rozvoj síly – celého těla – v běhu sice nejvíce zapojujeme nohy, ale i ruce, trup, záda a břicho je třeba posilovat
8. zapracování na správném dýchání – naučte se dýchat bránicí – nafukujte bříško
9. nezapomeňte se hýčkat – wellness, balneo, zábaly, horké kameny, teplé ruce maséra či masérky – rozeženou vaše chmury a vyženou z vašeho těla podzimní chlad a ztuhlost – nevíte-li kam zajet tak zkuste třeba hotel Lanterna či Horal v resortu Valachy.

Co na sebe obléknout ráno a co večer

Ráno a večer bych se oblékl trošku víc už vzhledem k tomu, že lze očekávat větší vlhkost vzduchu, která zalézá pěkně pod kůži, je tma a tak by běh měl být spíše pomalejší, tudíž se méně zahřejete. Doporučil bych tedy:

1. na tělo funkční triko (zda s krátkým či dlouhým rukávem záleží na tom, jak jste zimomřiví či horkokrevní)
2. na něj lehčí mikinu z funkčního materiálu (toto je opět individuální a u každého jiné)
3. pokud bude chladněji nebo pršet, ještě běžeckou větrovku nebo nepromokavou bundu
4. na hlavu (na čelo) čelenku nebo šátek
5. na nohy elasťáky (podle teploty tříčtvrteční či dlouhé) – je dobré mít kolena a všechny svaly v teple, v případě deště možné vzít nepromokavé běžecké kalhoty

Co si obout

1. pokud je sucho a poběžíte po silnici, stačí normální silniční běžecké boty, v nichž jste běhali v létě
2. pokud vyběhnete do terénu, doporučil bych trailovou běžeckou botu, umožní vám lepší odraz a vůbec vás lépe ochrání před možnými riziky (podvrtnutí, napíchnutí na větev, sklouznutí po kamenech apod.) a což není zanedbatelné, i svršek má odolnější než silniční boty
3. pokud vybíháte do deště, nebo je obloha těhotná deštěm – jen jen spustit – vezměte si obuv s GoreTexem nebo na níž byla použita Nano technologie, která vodu odpuzuje
4. ponožky – ať je léto, podzim, zima funkční ponožka je prima 

Během dne platí v podstatě totéž, co pro ráno či večer. Dá se však očekávat, že bude tepleji, tak můžete nechat doma mikinu – záleží na teplotě – i na podzim může být přes den pěkná zima, pak bych si uvázal mikinu kolem pasu a v případě potřeby jí na sebe navlékl.

Po doběhnutí rychle do suchého

Když doběhnete, lehce se projděte tak 5 minut a pak se co nejdříve převlékněte do suchého – nemáte-li možnost se hned osprchovat. Rozhodně nechoďte do sprchy nebo nesedejte do auta ještě celí rozhicovaní, tady i když jsme zdraví jako buci, může vlivem prudkého stažení – ve sprše či vaně roztažení – vašich tepen a žil dojít k problémům se srdcem respektive ke kardiovaskulárním příhodám!

To rychlé převléknutí do suchého vás ochrání, kromě otužování, případně vitamínu C a česneku, proti možnému nachlazení!

Známe z historie řadu příkladů, že různí lidé si tak dlouho ukrajovali ze spánku, až už nemohli vůbec usnout. Prostě naše tělo spánek potřebuje, aby mělo alespoň minimální energii na všechny životně důležité funkce. Nebudete-li věnovat v rámci svého života dostatečnou pozornost spánku, tak můžete makat jak šílení, ale výsledek se mine účinkem.

Nikdo ještě nevynalezl lepší způsob regenerace než spánek

Ve spánku naše tělo nejlépe regeneruje. Vrcholoví sportovci to velmi dobře vědí, takže zařazují spánek i mezi jednotlivé denní fáze tréninku.

Jaká kvalita vašeho spánku bude, o tom rozhoduje například i obyčejný polštář a matrace, na níž ležíte. Matrace by měla být pevná, nemusí být ale jak prkno, takže by měla být i patřičně pružná. Určitě se vyplatí si zajít do studia pro zdravý spánek a zjistit tam, jaký typ matrace je pro nás nejvhodnější. Pokud jde o polštář, tak zajímavou a pro někoho lepší volbou, než klasický (je jedno zda vycpaný peřím nebo dutým vláknem) je ergonomicky tvarovaný polštář, který podepře vaši hlavu tak, abyste si při spánku nekřivili páteř.

Pokud jde o teplotu, tak rozhodně byste neměli mít tam, kde spíte, přetopeno (ideální je teplota kolem 18 stupňů Celsia. A před tím, než ulehnete, je dobré si i pořádně vyvětrat, abyste měli na noc zajištěno dostatek čerstvého vzduchu.

Váš spánek by neměl trvat méně než šest hodin, ideálních je osm a pokud jste opravdu v tvrdém tréninku, tak devět až deset hodin denně. Určitě nemusím připomínat, že za každých 10 kilometrů odběhnutých navíc v tréninku byste si měli přidat hodinu spánku. 

Proč je spánek tak důležitý

Spánek je důležitý a nejen pro běžce či běžkyně (mimochodem ženám se doporučuje spát o hodinu více než mužům) z toho důvodu, že se v něm uvolníte (vypnete stresové faktory), takže si odpočine i vaše psychika. Ve spánku se také vaše tělo opravuje, co se během dne pokazilo (různé mikrotrhlinky ve svalech, úponech…), buduje (nové buňky), doplňují se zásoby (energie, minerálů, stopových prvků), čistí (vyplavují se z těla všechny odpady, ať už vaše vlastní mrtvé či poškozené buňky, nebo to, co tam nepatří (viry, bakterie). 

Jak vidíte, vaše tělo se ve spánku nijak nefláká, ale odpovědně maká, abyste bylo ráno připraveno na všechno, co mu ten den zase naložíte. Takže pokud si spánek zkracujete, nežehrejte pak na to, že vám pořád něco je. Je to důsledek toho, že jste neposkytli tělu čas k odpočinku a regeneraci.

Mějte na paměti, že všechny uvedené procesy vyžadují čas, tělo je neumí urychlit, tak pokud chcete být zdraví a chcete, aby vám vaše forma utěšeně rostla směrem k závodu, který jste si vybrali jako ten hlavní, tak si do tréninkového plánu nezapomeňte napsat i spánek (6 – 10 hodin).

Tvoje tělo, to je stroj, tak jej čistý udržuj. Jen se o něj pěkně starej, pravidelně promazávej. Nepokaz si jeho díly, donesou tě k Tvému cíli. Stehna, boky, kotníky, začni pěkně od píky. B. Argisleová

Vpravdě, výstižně popsáno, jak to v těle běhá, tedy, že vše se správně protáčí, když se člověk otáčí, když se pěkně a pravidelně hýbe.

Klouby v lidském těle jsou promazávány nejlépe za pohybu, bez něj se netvoří, nebo ve velmi omezené míře, kolagen, což je svým způsobem něco jako olej či vazelína pro stroje, které vymyslel a vyrobil člověk.

Když kolečka stroje dobře nepromažete, tak se vám stroj brzo zadře a záhy zcela zastaví.

Stejné je to s tělem, naštěstí pro člověka, lidské tělo nereaguje tak rychle a strpí nám i několik let zahálky, i když už to v něm taky skřípe, jak ve starých pendlovkách, které mistr hodinář dlouho nepromazal.

Argumenty lékařů, když k nim přijde člověk, který si za léta sezení vyseděl „pěkné“ a objemné tělo a náhle se rozhodl začít chodit či dokonce běhat, že to je sebevražda nejen pro ně, ale hlavně pro jejich pohybový aparát, který je nejen neunese, ale ani nepřenese, neboť je naprosto zatuhlý, hovoří proti nim.

Hovoří proti nim, neboť si neuvědomují, že jakmile se takový člověk začne hýbat, pravidelně hýbat, začne krev jeho tělem proudit, s ní i kyslík, energie a látky, s jejichž pomocí si tělo začne vyrábět kolagen, klouby se promažou a vše v těle začne fungovat, jak má.

Takže, máte-li v těle všechno zamrzlé, klouby vám vržou až hrůza, začněte pěkně promazávat za pomocí pravidelného pohybu stehna, boky, kotníky a to pěkně od píky.

Začněte třeba tím, že se obléknete, jako kdybyste šli na svižnou procházku, vyjdete ven a v tom čase, co strávíte venku, chvilku půjdete a chvilku si zlehka popoběhnete.

Zkuste to, brzy zjistíte, jak vám tyhle vycházky dělají dobře, tak dobře, že si při nich uděláte i pár dřepů, pár výpadů, pár kliků, poskočíte si tu po levé, tu po pravé noze a zase vám bude o chlup líp.

No a nakonec z vás budou třeba i běžci, či běžkyně, nebo aspoň indiánky či indiáni.

Nikdy není pozdě se začít hýbat! To platí úplně pro všechny bez rozdílu a vůbec nezáleží na tom, jak dlouho už to nedělali, nebo zdali to v životě vůbec někdy dělali. 

Tu a tam se objeví, ve vztahu k vrcholovým sportovcům, že by měli končit na vrcholu, aby si „nepošpinili“ pověst. To neuznávám. Proč? To by jako nikdo, komu je přes pětadvacet let, neměl právo žít? Kdy člověk správně pozná, že je na vrcholu? Když něco má rád, proč by to nemohl dělat dál? Mít strach, co na to řeknou ostatní? Tohle neuznávám.

To je, jako když se někdo v mládí chodí rád procházet do lesa a najednou ve stáří by si řekl, že už ho při tom hrozně bolej´ nohy, tak radši nikam chodit nepůjde. Vždyť je to blbost“.

Jaromír Jágr k tomu kdysi řekl: „Zastávám názor: Pořád je lepší jít na led i s tím, že jsem o něco málo horší, než ostatní, než sedět v hospodě a dělat chytráka, jak jsem v minulosti býval dobrý“.

Osobně tenhle názor zastávám taky a dodávám, že je zcela lhostejné, na jaké úrovni člověk sport kdy dělal nebo dělá. Vždy je lepší žít aktivně, než mít z úst prachárnu. 

Je to už pár let, kdy se psalo o Britovi Fauja Singhovi, který tehdy udivil celý sportovní svět několika běžeckými světovými rekordy.

Jen si to vezměte: v jeden den vytvořil osm světových rekordů ve své věkové kategorii, když například uběhl 100 metrů za 23,14, 1500 metrů za 11 a půl minuty a 5000 metrů za 50 minut. Tři dny na to pak běžel maraton v čase 8 hodin 11 minut a 6 sekund.

Singh přitom nebyl sportovcem od mládí, ale začal běhat až po smrti své manželky, to už mu bylo 81 let! Běhat začal proto, že sedět doma jej zabíjelo! Jak inspirující pro všechny, kteří se doma perou se svými gaučovými démony a vymlouvají se na to, že na jakékoliv hýbání jsou již staří. 

Aby to měli se svými argumenty ještě těžší, bude dobré připomenout, že Singh zaběhl svůj nejlepší maraton, když mu bylo 92 let, a to v čase 5 hodin 40 minut.

Je mi jasné, že Jaromír Jágr či Fauja Singh jsou svým způsobem výjimeční v tom, co dělají, v tom, čeho v životě všeho dosáhli, ale jejich životní osudy jsou natolik rozdílné. Zatímco Jágr se hokeji začal věnovat už jako dítě, Singh začal běhat až v jedenaosmdesáti. 

Co to dokazuje? Dokazuje to to, že na nic není v životě pozdě, že nikdy není pozdě začít dělat věci, na něž jsme si dříve z různých důvodů netroufli, a také to znamená, že věk není žádným mezníkem, ať už člověk dělá cokoliv. 

Pokud bych měl několika slovy na závěr říct, proč jsem vlastně tenhle článek psal, jaké je jeho poselství, tak bych napsal:

ČLOVĚČE, VSTAŇ ZE SVÉHO GAUČE A ZAČNI SI PLNIT SVÉ SNY – OBJEV SVOU ZLATOU ŽIVOTNÍ ŽÍLU.

Pojďte hledat svou zlatou žílu, svůj zlatý potok společně se mnou Danou 16. – 19. října na náš camp na Pasečné

Hýbat se uvnitř, nebo raději v přírodě. Rozhodně jsem zastáncem toho, že pohyb, v jakékoliv jeho formě, člověku jen prospívá. Na druhou stranu však preferuji všechny pohybové aktivity prováděné venku v přírodě, zejména v období cca od poloviny října do konec března. Období, kdy si velké procento lidí stěžuje na únavu a stres, které jsou vyvolány nedostatkem denního světla a pobytem v uzavřených prostorách.

Lékaři už dokonce tento stav označili za nemoc, kterou nazvali SAD. O co jde, o nic míň a o nic víc, než o to, že člověk je tvor zimomřivý a veškerým komfortem značně zhýčkaný a sotva začne být venku mlhavo a pošmourno, zalézá do svých jeskyň. Tam za ním nemůže denní světlo a tak řadu měsíců tráví tím, že je na umělém osvětlení. To přírodní, z nějž jsme coby živočišný druh napájeni, se nám najednou nedostává. A tak lékaři společně s vědci vymysleli lék. Tím lékem je světlo o jisté barevnosti a jistých dalších vlastnostech, které na člověka působí blahodárně a vrací mu energii a vitalitu. 

No dobře, ale nešlo by to řešit jinak? Jsem přesvědčen, že šlo a to velmi jednoduše. Prostě být každý den alespoň 15 – 20 minut na denním světle. Záměrně neříkám venku, protože na začátku zimy jsem měl konzultaci s jedním svým klientem – pánem, kterému je již 71 let. Žije v horské oblasti, celý život lyžoval, ale protože ho začalo bolet rameno, začal běhat. Běžecká sezóna skončila a on najednou nemohl čtrnáct dní spát. Začal mu scházet pohyb, pohyb na denním světle. Byl učitelem a tak dříve denně chodil do školy několik kilometrů pěšky, tam i zpět. Samozřejmě za denního světla. Teď najednou nic. 

Sotva mi svůj problém popsal, ptám se ho: „Chodíte ven, když nyní máte tréninkovou pauzu?“ A on: „Chodím.“ Tak jsem to zkusil jinak: „Chodíte ven za světla?“ A on na to: „Ne, až večer.“ Zeptal jsem se: „A co vám brání, chodit ven za světla?“ „Nic, jen manželka mi říká, že jsem blázen, a v těch 71 letech už bych si mohl dát pokoj!“ Vycítil ale, kam svými otázkami mířím a řekl mi, že byl u lékaře a ten mu předepsal melatonin, tedy hormon, který naše tělo produkuje ve chvíli, kdy je vystaveno dennímu světlu. Hormon, který je zodpovědný za to, že se cítíme dobře, máme dobrou náladu a máme dobrý spánek. Pochopil bez dalšího dlouhého vysvětlování, že tím, že najednou zůstává zavřený doma, v bytě, nechodí za světla ven, se prostě melatonin v jeho těle nemůže tvořit. A o to celé jde, když říkám: „Snažte se být každý den 15 – 20 minut venku, na denním světle. 

Kde na to vzít čas? To je jednoduché, stačí, když si ráno přivstanete a projdete se těch 15 – 20 minut kolem svého bydliště – jezdíte-li do práce autem. Jezdíte-li do práce prostředky hromadné dopravy – jednu či dvě stanice na začátku, nebo na konci se projděte. Žehrání na nedostatek času je jen naše věčná výmluva, protože člověk má tolik času, kolik si ho na sebe udělá. A na co jiného by si měl udělat čas, než na sebe. Vezměte to tak, že vše, co v životě máte, mate jen proto, že jste si na to museli vydělat. Kdo nebo co vám pomohlo si na to vše vydělat? Vaše auto? Váš počítač? Vaše televize? Vaše lednička? Váš šéf? Vaše …? 

NE! Pomohlo vám k tomu vaše tělo, a proto bychom se o něj měli postarat nejlépe, jak umíme, abyste si společně s ním mohli váš život pořádně užívat. Pokud se o něj staráte tím, že chodíte cvičit do fitka, chodíte plavat, hrajete squash, tenis, volejbal, cokoli si vymyslíte v hale, dobře, nic proti tomu, ale nezapomínejte na to, že stejně funguje naše tělo na sluneční energii, stejně jako na ní fungují všechny systémy, všechny stroje, které člověk vynalezl a důmyslně sestrojil. Protože co je benzín, co je ropa, co je zemní plyn, co je dřevo? To vše je přetransformovaná sluneční energie. Zrovna tak přírodní potraviny, protože než kráva sežere trávu, musí ta tráva z něčeho vyrůst a jedním z těch faktorů je zase sluneční světlo. 

Prostě a jednoduše, když na vás sedne podzimní, zimní, jarní depka, vyrazte ven a buďte tam co nejčastěji, nabijte se tou nejpřirozenější energií, na níž naše tělo jede, běží, cvičí, hraje …

Nabijte se světlem od sluníčka a pozor, vůbec při tom nevadí, když je v tu chvíli, kdy my jsme venku, za mraky.

Člověk stále usilovně hledá recept na dlouhověkost. Ovšem je rozdíl dožít se vysokého věku a dožít se vysokého věku a moci si této výsady aktivně užívat. Chůze a pomalý běh jsou prostředkem k aktivní dlouhověkosti, ale i prostředkem k běžecké dlouhověkosti.

Takže je mi záhadou, proč se lidé stále někam ženou, jako by jim někdo zapálil koudel u zadku. Nejhorší na tom je, že když proběhneš životem sprintem, na jeho konci stejně zjistíš, že jsi toho nestihl víc, než kdybys běžel tempem maratonce.

Jediný rozdíl je v tom, že při tempu maratonce toho víc uvidíš a i prožitek bude hlubší. Navíc pomalý běh, v tomto období, je právě to, co vám dopomůže v příští sezóně k rychlejším časům.

Vše kolem nás se točí velkou rychlostí. Několikrát za den člověk slyší: rychle, rychle, rychle. Pokud se týče tréninku, tak nejvyhledávanější jsou typy, kdy za pokud možno nejkratší čas člověk dosáhne největšího zrychlení nebo zlepšení.

Jasně – fartlek, intervalové úseky, sprinty mají mnoho co člověku dát, pokud mu jde o to, dosáhnout během určitého času konkrétního zlepšení na desítce, v půlmaratonu, maratonu, či zhubnout 5 kilo. 

Ovšem stanovit přitom odpovídající míru zatížení a odpočinku nepřijde těžké jen začátečníkům, ale mnohdy i zkušeným běžcům. To bylo i jedním z důvodů, proč byla provedena jedna z nejrozsáhlejších dlouhodobých evropských studií, v jejímž rámci bylo definováno nejzdravější běžecké tempo jako pomalé, nebo přiměřené (podle vlastního subjektivního hodnocení účastníka studie). 

U účastníků studie, kteří pravidelně joggovali v těchto tempech (pomalém či přiměřeném), se snížilo riziko úmrtí o 63 % respektive 47 %, což odpovídá prodloužení očekávané délky života až o 6 let. Zajímavé bylo, že u těch, kteří označili ve studii své běžecké tempo jako rychlé, se vliv na změnu délky života téměř vůbec neprojevil. 

Prostě, jak na to tak koukám, tak studie potvrdila přesně to, co říkám, a sice že běh by měl člověk brát jako prostředek relaxace, uvolnění se od běžných životních stresů a naopak by neměl do života člověka přinášet další stresy. 

Vědci zjistili, že s ohledem na očekávanou délku života má největší smysl běhat či joggovat dva až tři dny v týdnu, dohromady 1 až 2,5 hodiny, a to právě v tom pomalém či přiměřeném tempu, prostě se nikam nehonit, neštvat. 

Co se týče toho, jak najít to správné, pohodlné tempo, tak i odborníci doporučují tempo, při němž můžete plynně konverzovat (když běžíte sami, můžete podle odborníků mluvit sami se sebou, ale upřímně, raději jen, budete-li mimo civilizaci, aby na vás někdo aktivní nezavolal Chocholouška :)).

I když to není přesné, tak je to lepší než dlouho doporučované tempo 130 tepů za minutu, neboť něco jiného je 130 tepů za minutu pro dvacetiletého a něco jiného pro šedesátiletého člověka. Je však i pravdou, že existují jedinci s pomalou frekvencí nádechů, kteří jsou schopni umluvit i poměrně rychlé tempo. Takže nejlepší je nechat si změřit toto tempo při zátěžovém testu a pak si při běhu kontrolovat tep pomocí sporttesteru a držet ho mezi 75 – 80 % TF max.

Rizika běhání v zimě

Zranění

V zimě, pokud se před během dobře nezahřejete, osobně doporučuji malou běžeckou abecedu, třeba hopsáním či pomalým během a rovnou nasadíte rychlé tempo, zvyšujete pravděpodobnost, že se vám něco stane, neboť vaše svaly, klouby, šlachy, úpony jsou ztuhlé.

Nachlazení, „Open Window“ efekt otevřeného okna

Zvláště po velmi rychlém nebo dlouhém běhu je váš imunitní systém oslabený a vaše tělo je tím náchylnější něco „chytit“. Podle stupně zatížení a vaší osobní odolnosti trvá efekt „otevřeného okna“ pro viry a infekci od 3 do 72 hodin. Většinou jsou zasaženy dýchací cesty, v jejichž sliznicích je po intenzivním tréninku k dispozici méně imunoglobulinu, který za běžných podmínek stojí na stráži proti škodlivým bakteriím a virům. Proto odborníci radí především v zimě své tempo kontrolovat, abyste své okno infekci moc neotvírali. 

Dokonce i mezi výkonnostními sportovci je považována zima za období regenerace a budování základní vytrvalosti. Proto také, pokud potřebují opravdu zamakat na tempu, dělají to buď na páse ve fitku, v hale či jedou za teplem do teplých krajin. 

Pokud nemáte tyto možnosti, je dobré se zamyslet nad vrcholy své běžecké sezóny a jde-li to, posunout je spíše k létu či podzimu, a v zimě se přizpůsobit rytmu přírody. Více relaxovat, případně si dopřávat běh v meditativním tempu, prostě nestát u „otevřeného okna“, když to není bezpodmínečně nutné. Možná si nezaběhnete osobní výkony na těch závodech, na nichž jste chtěli, ale proběhnete zimou zdraví, o rok si prodloužíte svůj život a vytvoříte si tak dosmrtný osobák. 

Dvanáctitýdenní tréninkový plán na proběhnutí zimou ve zdraví

První a druhý týden pro proběhnutí zimou ve zdraví

Třetí a čtvrtý týden pro proběhnutí zimou ve zdraví

Pátý a šestý týden pro proběhnutí zimou ve zdraví

Sedmý a osmý týden pro proběhnutí zimou ve zdraví

Devátý a desátý týden pro proběhnutí zimou ve zdraví

Jedenáctý a dvanáctý týden pro proběhnutí zimou ve zdraví