Spartahlon 2021 – druhá cesta ke Králi

Spartahlon 2021 – druhá cesta ke Králi

Když nám 20 dní před plánovaným zahájením Spartathlonu 2020 bylo oznámeno, že je závod zrušen, bylo to fakt pro všechny smutný. Nakonec jsme to, ale vzali jako pozitivní věc. Rok přípravy navíc, to musíme využít. Sedli jsme ke stolu s Milošem a Mirkem a naplánovali jak běhat, jak posilovat, jak to celé poskládat. Mohli jsme také testovat novinky v oblasti stravy a suplementů (Sport Code).

Milan Šumný

Takže vytoužený druhý start na bájném Spartathlonu se ze dvou let posunul na tři. Uteklo to jako voda a 24.9.2021 v 7h ráno jsem vyrazil na svůj další pokus zdolat 246km dlouhou trasu. Plán, který jsem si stanovil, věděli před startem jen ti nejbližší. Gábinka, Miloš a Mirek. Naplánováno bylo vše do nejmenšího detailu. V tomhle jsem dost puntičkář a musel jsem s tím už být otravný, když jsme to procházeli znovu a znovu. Naposledy ve čtvrtek před startem s Mirečkem na pokoji.

První třetina závodu je relativně rovinatá a velká část vede okolo moře, takže je možnost se pokochat krásnými výhledy. Díky rozvážnějším začátkům si to můžu vychutnávat. Obloha je vymetená a krásně modrá. Opět mě dostal Korinth – naprostá nádhera (v neděli, když jsme jeli ze Sparty jsme se tady zastavili a vše důkladně prohlédli aprostudovali). Na check pointu v Korinthu si dávám první větší jídlo a na cestu si beru Edgara (Edgar Power Drink) – pro Ultra ideální!

Druhá třetina je ve znamení stoupání, které je zakončeno výstupem na nejvyšší bod Spartathlonu ve výšce přes 1000 m. n m. na metě 160km. Po 100km přichází lehká krize žaludku, který naštěstí dává dohromady polévka a trochu nealko piva. Přecházíme do tmy a na cestu nám svítí měsíc, který mě doprovází až do cíle. Obloha je posetá hvězdami. Opět čas se chvilku kochat. Kopce jsou tužší a tužší, ale běžím bez zastavení nebo přechodu do chůze. Prostě „Olympijsky“ – zůstat v pohybu! Support funguje na jedničku. Gábinka s Mirkem už jsou sehraní! Těsně pod kopcem se oblékám. Snažím se na check pointech zdržovat jen nejnutnější dobu. I přesto mi Garmin v cíli oznámí, že jsem prostál 49min. Nejhorší fáze Spartathlonu je pro mě seběh z hory. V mém podání spíše pokus nezabít se a doskákat dolů ve zdraví.

V poslední třetině závodu na nás čekají dvě záživná stoupání a nakonec cca 25km seběh dolů do Sparty – do cíle. Již před prvním Spartathlonem jsem dostával rady, že Spartathlon začíná za horou, tedy v poslední třetině. A letos to bylo potvrzeno na 100%! Pořadí jsem neřešil, i když na výrazu Gábinky a Mirka jsem začínal poznávat, že se blíží něco velkého. Po předběhnutí Litevce Matisse Vecvagagarise a po odstoupení vítěze z roku 2019 Maďara Bódise Tamáse jsem se ocitl na čtvrtém místě. Wow.

Někde kolem 210 km jsem se poprvé přiblížil v té době třetímu Španělovi Ivánovi Penalbovi. Chvilku jsem s ním běžel a poslouchal, jak dýchá. Když jsme společně doběhli na check point, on si rychle nabral věci a mazal dále. Já jsem se v klidu občerstvil, nabral zásoby, zklidnil tělo a za svitu měsíce, vyrazil na steč, do boje. Rozhodnutý, že mu to nedám zadarmo. Po chvilce jsem Ivána doběhl a na nic nečekal. Zvýšil jsem tempo a držel ho pár kilometrů. Ani jsem nezaznamenal pokus se mě zachytit. Bez ohlédnutí za sebe jsem doběhl na poslední check point, kde jsem se mohl potkat s Gábinkou a Mirkem. Je to na 236km u čerpací stanice Shell. Zde jsem dostal info, že máme dostatečnou rezervu! Nabral jsem předem domluvený drink na doběhnutí – cola s vodou a za společnosti doprovodného vozu vyrazil do Sparty. Bylo to mých nejdelších 10km v životě, i když trvali něco málo přes 50 minut. Na poslední 2,5km se můj doprovod změnil z auta na děti na kolech. Ty mě doprovodily až do cíle. Doběhnutí se nedá popsat. Být na bedně na Spartathlonu! Úžasný, nepopsatelný pocit, který bych přál každému.

Po klasickém ceremoniálu: olivový věnec, napít se vody z místní řeky (v které jsem se byl druhý den vykoupat tak jako legendární Kouros Yannis), přijmout gratulace od místních politiků a představitelů Spartathlonu a hurá za supportem.

Díky Gábinko, Mirku, byli jste úžasní! Vše dopadlo dle plánu. A ten plán? Ten byl pokusit se o čas pod 24h. Takže časem 23:53:19 hlásím splněno. Bedna jako bonus 🙂

A povedla se jedna zásadní věc, být stále v přítomnosti a nemyslet na nic co se stalo nebo může stát. Podařilo se mi to poprvé udržet po celou dobu závodu! I když v posledních 10km to bylo opravdu náročné, ale zůstal jsem koncentrovaný až do konce.

Spartathlon 2021 se zapíše do dějin nejen českého Ultra běhání, ale i do historie Spartathlonu. Dva Češi na bedně (Radek Brunner 2. místo) a čtyři v TOP 12 (Jiří Horčička 6. míst a Marek Jirásek 12. místo). Krásné představení hobby běžců reprezentující Českou republiku! Bylo by hezké, kdyby tento úspěch byl motivací pro další lidi v téhle bláznivé „sedící“ době.

Letošní Spartahlon měl ještě jednu důležitou věc, faktor X. I když bych měl napsat faktor K! Mého kamaráda a fanouška všech ultra běžců Kyriakose – Kiru! Tenhle úžasný člověk se měsíc před závodem rozhodl, že na své náklady přiletí do Athén a pomůže se vším co bude potřeba + bude fandit. Byl obrovskou posilou! Jistotou! Svou nezištnou obětavostí pomáhal nejen mě, ale všem z českého týmu, kdo něco potřeboval zajistit, objednat, převézt, přivézt apod. Navíc je Kira chodící encyklopedie takže jsme načerpali i spousty nových poznatků snad ve všech oblastech.

Spartahlon 2021 – druhá cesta ke Králi - s týmem snů

 

Takže, Gábinko, Mirku, Kiro, Miloši, moc děkuji za podporu v mých nápadech a už se těším na další. A modří už vědí :).

Taky děkuji za všechny gratulace, kterými jste mě zahrnuli. Bylo to úžasné a motivující.

A nezapomeňte, zůstaňte v pohybu!

Pro milovníky čísel přidávám ještě údaje z Garminu: celková vzdálenost 246Km, tempo 5:50 na km, nastoupáno 3012m, průměrná TF 123, maximální TF 145, spáleno 18283 kcal.

Samkovou na skokanském můstku nahradila mladší sestra

Samkovou na skokanském můstku nahradila mladší sestra

Extrémní běžecký závod Red Bull 400 absolvovala také hvězdná smíšená štafeta českých reprezentantů a olympioniků. Čtyřsetmetrový svah na skokanském můstku ve skiareálu Ještěd u Liberce zdolala oštěpařka Nikola Ogrodníková, beachvolejbalistka Bára Hermanová, běžec Filip Sasínek a také Jana Samková, která zaskočila za svoji nemocnou sestru Evu.

Vladimír Michna content&media

 Dříve než se začtete, nalaďte se do atmosféry videem

„Dozvěděla jsem se o své účasti na závodu včera, takže jsem moc netrénovala. Navíc nikdy moc neběhám. Jen jsem se rozcvičila a šla hned na věc,“ říká s úsměvem Jana Samková, mladší sestra zlaté olympioničky ve snowboardcrossu.

Čtyřčlenná štafeta pojmenovaná Toyota Team skončila devátá s časem 04:21, nejrychlejší byli Lucky Losers v čase 3:08. Zlato mezi jednotlivci získal Jakub Šiarnik v čase 3:36, v ženské kategorii zvítězila Petra Vavříková v čase 5:34.

„Cítila jsem tlak kvůli tomu, že mám dobrý tým a že jim to pokazím. Nic mě teď nebolí, běžela jsem ten nejlehčí první úsek po rovině. Připomnělo mi to tréninky štafet ještě ve škole, ale na takový závod se moc extra připravit nedá,“ dodává Jana Samková.

Samková: Urvat to, i kdyby měl člověk chcípnout

Eva Samková si ale stejně nenechala závod ujít, takže jí na místě byla přidělena alespoň náhradní role. „Nominovali mě na šétrenérku týmu, takže jsem měla rozhodnout, kdo který úsek poběží. Řekla jsme jim taky, že nejde šetřit síly, tam se nesmí na nic čekat, dokud nejste unavení. Je třeba to prostě urvat, i kdyby měl člověk chcípnout,“ říká nekompromisně Eva Samková.

„Čekal jsem, že když jsem profesionální běžec, tak všem uteču, ale nestalo se to. Tři dny jsem měl volno, abych byl odpočatý, ale nezafungovalo to. Nejvíc mě bolelo sejít celé ty schody dolů,“ říká běžec a bronzový medailista z Mistrovství Evropy v Bělehradě Filip Sasínek.

Ogrodníková: Hodně to klouzalo

„Všichni jsme byli v této akci nováčci, nevěděli jsme do čeho jdeme. Nejtěžší bylo plazit se nebo běžet v těch sítích na svahu, protože to hodně klouzalo. Po tom běhu mi úplně vyply nohy, jako by mi vůbec nepatřily. To jsem ještě nezažila. Myslela jsme si, že ty kopce, které běháme s trenérem, jsou fakt hustý, ale tohle bylo ještě horší,“ říká oštěpařka Nikola Ogrodníková.

„Taktika? Napálit to na Kristiinu a vyrvat nohy z prd…“

Beachvolejbalistka Bára Hermannová po doběhnutí a sestupu zpět pod můstek přiznala, že se jí klepou nohy, jako by skákala přes švihadlo.

„Chtěla jsem to napálit a jít minimálně do půlky rychlým tempem, ale tato myšlenka mě brzy přešla, protože mi to začalo hodně podklouzávat. Nahoře jsem už vůbec necítila nohy. Taktika byla napálit to takzvaně na Kristiinu a vyrvat nohy z prd….,“ vzpomíná na už legendární příměr své atletické kolegyně a běžkyně Kristiiny Mäki Bára Hermannová, která běžela po Janě a Nikole třetí úsek štafety.

„Nahoře mě strašně bolely nohy a zadek, ale teď mě nic nebolí. Na beachvolejbale se takhle tvrdě člověk nevydá. Dlouho jsem takový trénink neměla, ale natrénovat se na to dá,“ dodává Bára Hermannová.

Legendární liberecký skokanský můstek je 134 metrů vysoký a leží v nadmořské výšce 375 metrů nad mořem.

ADIDAS ADIZERO ADIOS PRO 2 ČEKÁ VÁS NEJRYCHLEJŠÍ BĚH V ŽIVOTĚ

ADIDAS ADIZERO ADIOS PRO 2 ČEKÁ VÁS NEJRYCHLEJŠÍ BĚH V ŽIVOTĚ

Začátkem září byla uvedena nová verze nejrychlejší boty značky adidas. V loňském roce model ADIZERO ADIOS PRO debutoval s velkým ohlasem a hned se v něm překonávaly světové rekordy. Ten svůj můžete stanovit i vy na Výstavišti, kde je možné si do 23. září tento model otestovat a zaběhnout v něm nejrychlejších 40 metrů v životě.

Daniela Pokorná daniela.pokorna@vmlyr.com

V návaznosti na uvedení novinky se v neděli 12. září v sídle společnosti adidas v německém Herzogenaurachu uskutečnil závod ADIZERO: ROAD TO RECORDS, kde se více než 80 sportovců adidasu, včetně RunCzech Racing Teamu, pokusilo překonat světové rekordy. A to se bezesporu povedlo – v závodech žen na 5 km a 10 km padly hned dva světové rekordy. Agnes Jebet Tiropová vytvořila nový ženský světový rekord na 10 km s časem 30:01, kdy z 19 let starého rekordu ukrojila 28 sekund. Etiopanka Senbere Teferiová pak překonala světový ženský rekord na 5 km o 15 sekund časem 14:29.

A závody budou pokračovat i u nás. Od pondělí 13. 9. do čtvrtka 23. 9. si bude moci každý, kdo miluje svižný běh a rychlost, vyzkoušet novinku ADIDAS ADIZERO ADIOS PRO 2 a zaběhnout si v ní nejrychlejší sprint svého života. Na Bruselské cestě na Výstavišti pro vás totiž adidas a RunCzech postavily speciální měřenou běžeckou dráhu na 40 m, kde si v botech adizero můžete zkusit, co to znamená běžet jako vítr na maximum.

ADIZERO ADIOS PRO 2 – rychlost na prvním místě

Boty ADIZERO ADIOS PRO 2 byly vyvinuty ve spolupráci s nejrychlejšími světovými dálkovými běžci a přinášejí především jednu zásadní změnu – nižší hmotnost. Obsahují dvě přepracované vrstvy lehké mezipodešve LIGHTSTRIKE PRO, která nabízí vylepšenou konstrukci pro plynulý a dynamický přechod od paty ke špičce, optimální odpružení a výbušnost. Pět karbonových dílů ENERGYRODS, charakteristických pro tento model, zaručuje perfektní spojení nohy s botou a zamezuje tak ztrátě cenné energie. Částečně recyklovaný ultralehký svršek CELERMESH 2.0 je zárukou prodyšnosti, flexibility a lehkého zpevnění. Nedílnou součástí modelu je i podrážka z gumy CONTINENTAL, která nabízí perfektní trakční zónu pro rychlejší akceleraci. Nová lehká konstrukce paty udržuje nohu pevně zajištěnou protiskluzovým uchycením a její měkčí struktura zvyšuje pohodlí při nošení. Ambice tohoto modelu je jasná – být těmi nejrychlejšími botami na světě.

Sledujte #adizeroadiosPro, #adizeroBoston, #adizeroPrimeX a @adidasrunning.

Skateboardista Habanec udělal výjimku a vyrazil běhat

Skateboardista Habanec udělal výjimku a vyrazil běhat

Jeden z nejlepších českých skateboardistů Max Habanec běhání rozhodně nevyhledává, minulý týden ale udělal výjimku. Zúčastnil se totiž Olympijského běhu v Praze.

Vladimír Michna content&media

 Šestinásobnému mistrovi České republiky ve streetu letos na poslední chvíli utekla nominace na Olympijské hry v Tokiu, přesto na dění spojené s pěti kruhy nezanevřel. Během olympiády působil v pražském Toyota Skateparku, kde zájemcům předváděl techniku a úskalí tohoto sportu. Účastnil se i dalších akcí pořádných Českým olympijským výborem, kde mezi ty nejmasovější patří právě Olympijský běh, jehož partnerem je rovněž Toyota.

Účast na olympijském běhu podle Habance nebyla úplně jednoduchá, protože měl zrovna po závodech.

„Běhu se spíše vyhýbám, protože to pro mě znamená další nárazy na nohy a klouby, kterých už víc nepotřebuju. Navíc jsem byl rozlámaný po závodech, ale nakonec to nějak šlo a zaběhl jsem v rámci možností. Bylo skvělé se zase takhle zapojit do závodu s velkým počtem lidí,” říká Habanec.

V budoucnu se akce rád zúčastní znovu, i když by podle svých slov dal přednost spíše krátkým tratím, ideálně 100 nebo 200 metrů.

První ročník odstartoval sám Emil Zátopek

Olympijský běh je spjatý s tradicí Olympijského dne, jehož historie sahá až do roku 1894, kdy byl založen Mezinárodní olympijský výbor. Na počest této události se každoročně pořádá Olympijský den, který oslavuje sportovní aktivity všeho druhu. 

V Česku se v rámci toho pořádají pod záštitou Českého olympijského výboru běžecké závody pro všechny věkové kategorie, a to už od roku 1987. První ročník startoval legendární Emil Zátopek. K Praze se v průběhu let přidávala i další města, až postupně akce narostla do současných 81 závodů, kterých se letos zúčastnilo přes 71 000 běžců.

NOČNÍ BOLETICE ZAKONČILY BĚŽECKOU LESÁCKOU SEZONU S VÍCE NEŽ TISÍCOVKOU BĚŽCŮ

NOČNÍ BOLETICE ZAKONČILY BĚŽECKOU LESÁCKOU SEZONU S VÍCE NEŽ TISÍCOVKOU BĚŽCŮ

To byl panečku závěr sezóny! 1 014 běžců vyrazilo z Rekreačního střediska Olšina za svým běžeckým dobrodružstvím. Na trasách v délce 13 a 20 kilometrů na ně navíc čekala noční atmosféra a trať osvětlená jen čelovkami, svitem hvězd a třpytem měsíce.

www.behejlesy.cz

Kouzlo Šumavy si na poslední chvíli přijel užít rekordní počet účastníků. Boletice podobný zájem nepamatují. Pomohla k tomu i novinka v podobě extra dlouhé trasy na 43 km. Tu odstartovali ultramaratonci už v 11 hodin dopoledne.

V parádním čase zvítězil Vašek Bauer (3:21:54 hodiny), když druhému v cíli nadělil neuvěřitelných 23 minut. Mezi ženami se prvenstvím mohla pyšnit Iva Kadeřávková s časem 4:46:27. Na nočních distancích se žádné překvapení neodehrálo. Na dvacítce nedal nikomu šanci Jaromír Hradecký, na nejkratší 13km trase pak Oliver Polanský. Mezi ženami uspěly Marcela Rambová (20km) s Míšou Lunáčkovou (13km).

Běhej lesy však nejsou jen o vítězích, však i proto v cíli dostane medaili úplně každý, a to i ti nejmenší, kterých se na start postavilo celkem 174. Závěr posledního závodu patřil oslavám. Nejdříve si aplaus v cílové rovince zasloužil úplně poslední závodník letošní sezóny, kterého doprovodil do cíle ohňostroj a pak se oceňovali ti nejvěrnější, tzv. osmeráci, tedy běžci, kteří nechyběli na žádném z osmi letošních závodů lesní série.

Letošní ročník Běhej lesy je za námi, je čas ji na chvíli uložit ke spánku. Ale nebojte, registrace do sezóny 2022 budou zahájeny v průběhu podzimu. Sledujte sociální sítě a webové stránky behejlesy.cz.

 

Bedřichov, Nová Louka, Kristiánov, Jizerka. Letní „Padesátka“ opět přilákala tisíce běžců

Bedřichov, Nová Louka, Kristiánov, Jizerka. Letní „Padesátka“ opět přilákala tisíce běžců

V zimě na běžkách, v létě po svých, a to doslova. Sedmý závod seriálu Běhej lesy zavedl účastníky do srdce Jizerských hor, do stop slavné Jizerské 50. Letní podoba legendárního závodu přivítala 2 311 účastníků, kterým nabídla hned šest tratí.

Richard Valoušek – Raul s.r.o.

Tradičně si lesní závodníci mohli vybrat z distancí na 5, 11, 22 a 50 km, pro děti pak byly připraveny tratě na 500 a 1 000 metrů.  Od rána se na bedřichovském stadionu bylo na co dívat a čím se bavit. Běžecký festival s názvem Běhej lesy nabídl nejen celodenní závodní dobrodružství, které zahájili ti největší vytrvalci na 50km trati, ale také celou řadu aktivit v zázemí. 

Nechyběly ani oblíbené rozcvičky s Veronikou Preti a příjemné běžecké počasí. Ačkoli předpovědi varovaly před vytrvalými srážkami, realita byla o dost příjemnější. První kapky spadly v Jizerských horách až v odpoledních hodinách, kdy většina běžců už byla v cíli. 

A tak se mohlo spontánně tleskat těm nerychlejším. Obsypaná cílová rovinka aplaudovala vítězi královské trati na 50 km Miloši Nykodýmovi, který doběhl v čase 3:11:12 hodiny. Mezi ženami si zasloužený potlesk užila suverénka ultradistancí Radka Churáňová (3:47:30). Té mohla zatleskat i dlouholetá sokyně a kamarádka v jedné osobě, Marcela Jóglová, která dorazila na svou autogramiádu v zázemí.

Mezi účastníky nechyběl již tradiční účastník, světový šampion v boxu, Lukáš Konečný nebo Gábina Partyšová. A i když i když na pódium vystoupají jen tři nejrychlejší, odměnu si zaslouží každý. V cíli tedy čeká medaile na všechny účastníky, kteří překonali na trase sami sebe. A o tom Běhej lesy jsou.

Svou sezonu zakončí druhou zářijovou sobotu na Šumavě, u rekreačního střediska Olšina. Poběží se za přítmí, kdy běžcům na cestu budou svítit jen hvězdy, měsíc a dobře nabité čelovky. Registrace stále běží na www.behejlesy.cz. Ale pozor, mnoho míst nezbývá, tak se svou přihláškou dlouho neváhejte.

Stejně tak upozorněte, pokud se chcete přidat k Jizerské 50 i v zimě na běžkách. Jenom do konce září si totiž pořídit startovné za nejvýhodnější cenu. Mrkněte na www.jiz50.cz a zažijte Jizerky na vlastní běžky.

Za mě byl letošní ročník Jizerské 50 naprosto super, sice jsem se jí od patnáctého kilometru, díky zažívacím problémům před startem, spíš protrápil, banány už nechci rok vidět :), co však bylo úplně nejvíc, byl vývar a teplá voda na občerstvovačkách a vodní sprcha mezi 40 – 45 kilometrem, která zchladila bolavé nohy a dodala adrenalin na poslední kilometry. – Miloš Škorpil