Když přepálíš začátek závodu, už to nerozdýcháš

Když přepálíš začátek závodu, už to nerozdýcháš

Když zazní tóny Vltavy, neznamená to, že se z vás má stát velká voda aneb nepodléhejte běžeckému davu! V České republice se pořádá čím dál tím víc běžeckých závodů, v nichž se na startu tísní stovky až tisíce lidí. Tohle velké množství lidí, při němž je ve vzduchu spousta adrenalinu, způsobuje (a nejen u běžeckých nováčků), že se po zaznění startovního výstřelu rozeběhnou společně s davem, stejně jako to vidíme u velkých stád sudokopytníků, když mu vystřelíte za zadkem.

Běžíme se stádem

Na toto téma jsme se dostávali pravidelně při výbězích táhlých a poměrně strmých stoupání od koryta Vltavy. V zafunění se dostávala na přetřes celkem logická otázka: Jakým tempem rozebíhat běžecký závod. V zafunění proto, že valná většina běžců a běžkyň vyběhne při těchto závodech s davem (stádem) bez ohledu na to, jaká je jejich výkonnost, a po pár kilometrech jsou zafunění a nevadilo by jim ani, kdyby je v tu chvíli někdo sežral. Ten stádní mechanismus prostě máme někde hluboko v nás zafixován a velmi těžko se jej zbavujeme. 

Běh se stádem je ochrana před ulovením

Před pár lety jsem byl pozván na natáčení pořadu Čajovna jeho dalšími hosty byl MUDr. Peter Stica a Tomáš Jurkovič, překladatel z japonštiny, díky němuž si můžeme číst v češtině knihu Haruki Murakamiho O čem mluvím, když mluvím o běhání. Povídání to bylo zajímavé a mezi jiným jsme narazili na to, že člověk běhal v prehistorii ze dvou důvodů. Když chtěl něco ulovit a když byl loven. V podstatě v obou případech jej pudil k běhu strach. V prvním případě, že když nic neuloví, nebude co jíst, v druhém případě, že když bude uloven, přestane mít starosti s tím, že nic neuloví. Otázkou je, který z těch stimulů byl pozitivní a který negativní. 

Je s podivem, kolik přirozených instinktů, které jsme zdánlivě tím, že jsme změnili za ty milióny let způsob svého života, potlačili, se nám vrací a začneme se podle nich chovat ve chvílích, kdy se dostáváme do situací, v nichž před těmi milióny let zcela spontánně zafungovaly. V tomto případě ocitneme-li se v tisícihlavém stádu nomádů směřujících k jednomu cíli, ve chvíli, kdy někdo vystřelí, se v nás spustí utíkací – prchající syndrom a my běžíme na plné kule, bez ohledu na to, zda na to máme či ne, aby nás ten lovec nedostal. Běh uprostřed stáda je totiž tou nejlepší ochranou. Proto také všechna stádní zvířata přizpůsobují rychlost, jakou se stádo pohybuje, mláďatům, případně slabším kusům, aby je ochránila. V případě člověka to ale tak nefunguje. V případě lidského stáda se každý jedinec snaží zachránit hlavně svou vlastní kůži, takže všichni běží, dokud to jde – co to jde. Ti silnější (trénovanější) pokračují v nezměněném tempu dál, ti slabší (méně trénovaní) postupně v tempu uvadají, až přejdou do chůze, v krajních případech zůstanou ležet podél trati a stávají se tak „kořistí“ „selky“.

Člověk se může stále učit od zvířat

Pokud jste pravidelnými návštěvníky Běžecké školy, tak víte, že už jsem mnohokrát napsal, že nejen v případě startů na velkých městských bězích je dobré se rozebíhat pomaleji. Že to samé platí i v případě těch, kteří s běháním začínají. Že je to důležité proto, abychom tělo dostatečně nasytili kyslíkem – prokysličili, aby mělo dost kyslíku jak pro činnost svalů, tak také pro tvorbu ATP respektive fungování našeho metabolismu, v jehož rámci se potrava pro svaly, ono ATP tvoří. Mám na mysli to, jak se stáda zvířat rozebíhají pomalu, také to nerozjedou hned od startu, od chvíle, kdy na ně šelma zaútočí. Ostatně je to dané i tím, že predátor, pokud si vyhlédne kořist ve stádu, zezačátku spíš stádo zpovzdálí sleduje, než si vytipuje nejslabší kousek. Takže obě strany pak jsou už rozcvičené, rozdýchané a může začít tanec – lov. Člověk má rád všechno hned, proto většinou jedná zbrkle a taky to podle toho dopadne. Většina lidí prostě ztratila cit pro situaci a z toho důvodu buď hned střílí, nebo nevystřelí nikdy. 

Ani dobře trénovaní nejsou proti přepálení tempa imunní

To je další důvod, proč se vracím k tomuto věčnému tématu, neboť í ti ambicióznější – nadupanější mají sklony, i přes nabyté zkušenosti, neustále zkoušet, zda to tentokrát přeci jenom nevyjde. Z vlastních (mnohačetných) zkušeností vám mohu říci, že PŘEPÁLENÝ ZÁVOD UŽ ČLOVĚK NEROZDÝCHÁ!

Je tady adventní maraton. Z Prahy až do Dobříše přes Cukrák a Brdy

Před třemi lety povstal z popela nejstarší český maraton z Prahy do Dobříše, vedený podél Vltavy, přes golfové hřiště v Lipencích, dále na Cukrák a pak stezkami Brdského lesa. Ani covid ho předloni nesložil, byť se běžel jako „individuální časovka“ bez hromadného startu. Což se loni pro velký úspěch (a s následným velkým úspěchem) opakovalo. A chystá se tak i do třetice, v sobotu 10. prosince.

Tomáš Nohejl

„Chceme tak na závěr sezony dát šanci běžcům utéct z předvánočního šílení a užít si přírodu. A taky připomenout čas, kdy jsme museli společně překonávat těžkosti. Myslím, že tímhle individuálním adventním maratonem jsme založili novou tradici. A teď můžeme pozvat i na posezení v cíli v restauraci Vlaška,“ říká Martin Dvořák, ředitel oblíbeného seriálu Trail Running Cupu, nejstaršího svého druhu na české půdě. Jediného, který ani v posledních dvou podivných letech nezrušil jediný závod.

Předloni taktéž těsně před Vánoci bylo nádherně, slunce, v lese ležel sněhový poprašek…  Loni se zamračilo, ale sníh nechyběl… Maraton má 593 metrů převýšení, doprovodná desítka z kytínské návsi 125 metrů. „Hodně zajímavý profil, velmi pestrý, ani rovina, ani těžké kopce,“ pochvalují si účastníci. Loni vyhráli Petr Švarc za 3:12 a Kateřina Kadlečková za 3:54, předloni také v samoběhu Aleš Sedlák za 2:58, předtím David Gerych za 3:00. Ale loni se přidal i vyhlášený sběratel Tomáš Ulma za 6:55 jako svůj 86. maraton roku 2021…

Vyráží se mezi osmou a jedenáctou z A Parku vedle bývalých ledáren v Braníku, tam dostanete startovní číslo a odpípnou vám časomíru. Ti, kdo se chtějí vydat pouze na desetikilometrovou trasu, se mohou připojit mezi dvanáctou a jednou v Kytíně. A do cíle v SK Vlaška na kraji Dobříše je potřeba dorazit do čtvrté hodiny  odpolední. Za světla. Není nutné to rvát domrtva, stačí se proběhnout pro radost. S přáteli. I když body do celkového pořadí Trail Running Cupu tady získáte po zásluze.

„Paráda, moc se mi to líbilo. I ten formát. Běžíš si podle sebe, jasně, že chceš, co nejlíp, ale nejsi v takovým stresu z pevného startu, honičky na začátku, postupně se to stejně roztrhá a najdeš si sem tam někoho k sobě,“ říkal Jan Šeliga, který přijel ráno vlakem až z Mariánských Lázní.

A k tomu si připomenul historii starých c. a k. sportsmanů, vždyť tenhle maraton oslaví už 115. narozeniny. Kníže Jeroným Colloredo – Mansfeld (jeho vnuk Jerome nyní opět žije na dobříšském zámku), sportovní nadšenec a protektor závodu, tehdy poprvé v roce 1908 věnoval stříbrný pohár jako hlavní cenu pro nejrychlejšího běžce. Určil trať (tenkrát ještě) z Prahy-Smíchova do Dobříše v délce 40 kilometrů a dal podnět organizátorům závodu z S. K. Slavia.

Díky tomu v nově vytvořeném závodu odstartoval legendární sportovní buditel a spoluautor olympijské charty Jiří Guth-Jarkovský, z tehdejšího kraje Prahy šest běžců doprovázených nejméně dvaceti cyklisty, dvěma automobily a čtyřmi fiakry do Dobříše. Pořadí běžců ještě lze dohledat v Národní knihovně, časy prvních dvou však bohužel nikoliv, neboť byli v cíli dříve, než to stihl oficiální časoměřič na fiakru…

Letošní ročník se těší podpoře starostů obcí startu i cíle, tedy Prahy 4 i Dobříše.

Více informací i přihlášky najdete na www.trailrunningcup.cz a na facebooku

Zlatá stezka se běží již po šestnácté

Zlatá stezka se běží již po šestnácté

V lůně šumavských hvozdů je život těžký, ale odnepaměti zde žijí lidé, zvířata a příroda ve vzácné symbióze, nejspíš proto, že všichni cítí, že jeden bez druhého by prostě nepřežili. V lůně šumavských hvozdů se již po šestnácté uskuteční běžecký závod Zlatá stezka, který startuje a končí v malebné šumavské obci nesoucí jméno blízkého vrcholu – Stožec.

Před sedmnácti roky jsme se domluvili s mým kamarádem Janem Tuláčkem, že by bylo hezké přivést běžce do Stožce na přeshraniční běh (trať vede po cestách Šumavy i Bavorského lesa, respektive Česka i Německa) v létě, kdy v obvyklých lidských sídlech vládne žhavý vzduch, do šumavských lesů, kde vládne kromě ozdravujícího klidu a míru i příjemný chlad. No s tím chladem nám to moc nevyšlo, neboť většinu ročníků i proto, že se startuje v pravé poledne, provázelo spíše saharské vedro, ale ten mír a klid, společně s velmi přátelskou atmosférou, tu vládne vždycky.

V sobotu 6. srpna, jak už bylo výše naznačeno, se startuje ve 12:00 před obecním úřadem ve Stožci. Trať vede po asfaltových silničkách a lesních cestách, měří cca 15 kilometrů, a i když převýšení je v konečném důsledku nulové (co nastoupáte, zase seběhnete), dá se označit za poměrně těžkou. Kdysi byla certifikovaná, ale po změně trati (původně se startovalo z Horních Žlebů), jsme již od přesného měření upustili, neboť při takovémto závodě si můžete maximálně porovnat svůj čas s těmi ostatními běženými na stejné trati, rozhodně však ne s jinými závody na 15 km. 

To, že startujeme v pravé poledne, má svůj důvod, a sice aby se do Stožce dostali včas třeba i ti, kteří jedou z větší dálky, a nevlastní vlastní přibližovalo, tudíž aby to stačili i vlakem. 

Bližší podrobnosti a přihlašovací formulář najdete na stránkách www.behzlatastezka.cz.

Těším se na vás, budu vás navigovat na správnou cestu cca na 9. km závodu, abyste trefili zpátky domů, do Čech

Okořenit si život na Běhej lesy Brdy přijelo necelých 1 500 běžců

Okořenit si život na Běhej lesy Brdy přijelo necelých 1 500 běžců

V sobotu 16. července se v brdských lesích poblíž obce Skořice odehrála pátá zastávka běžeckého seriálu Běhej lesy. Ideálních podmínek a krásných tras si užilo 1468 závodníků.

Richard Valoušek Communications Director Raul s.r.o.

Bývalý vojenský újezd v Brdech přivítal přátele lesního běhání velmi příjemným počasím. Ve vsi Skořice bylo od rána polojasno s teplotou kolem 20 °C ve stínu, závodníkům tak vyšlo prakticky ideální běžecké počasí.

Na startovní čáře se sešlo 196 šnečků, veverčat, zajíčků, lišek, vlčáků a kolouchů. Krom šnečků (ti si zaběhli pouze na konec koridoru a zpět) čekalo na všechny asi 500metrové kolečko poblíž startovního areálu. Starší kategorie si ho střihly dvakrát.

Hlavní závod na 22 kilometrů ovládl mezi muži Petr Pechek, jenž podal opravdu skvělý sportovní výkon. Borec z Úpice triumfoval za hodinu a 18 minut. Tomáši Eisnerovi a Martinovi Frelichovi nadělil přes tři minuty.

I ženské startovní pole brdské hvozdy pořádně nasekaly. Barbora Langer svou konkurenci předčila o osm minut. Stříbrnou ekologickou medaili si odváží Michaela Luňáčková a bronz Ester Šlechtová. „Běžela jsem tu naposledy před covidem v roce 2019 a překvapil mě ten kopeček na závěr. Ráda běhám v přírodě, a tak myslím, že ten mix šotoliny a terénu tady byl ideální,“ hodnotila vítězka dlouhé trasy.

Kratší distanci na 12 kilometrů vyhrál Filip Vabroušek, který o svém jasném triumfu rozhodl už v první polovině závodu. „Byla to úplná nádhera. Střídala se scenérie a trať byla velmi pestrá. Užil jsem si to od začátku do cíle. Do třetího kilometru jsem běžel v čelní skupině, poté jsem nastoupil a náskok jsem si udržel až do cíle,“ uvedl vítěz trasy, kterou organizátoři kvůli blátivé cestě museli upravit.

V ženské kategorii nebrala ohled na soupeřky závodnice s příznačným příjmením Jana Vojáková, kterou na stupně vítězů doprovodily druhá Johanka Šafránková a třetí Anežka Kopecká. „Radši se při závodě neotáčím. Trať se mi líbila až na závěrečný kopec, který pro mě byl už trochu přes čáru,“ řekla unavená vítězka.

Součástí seriálu je i charitativní PVZP FénixRun, v němž běžci svou účastí pomáhají charitativním organizacím. V Brdech se běželo na podporu Pink Bubble, která pomáhá mladým lidem s rakovinou, a rodiny Terezky postižené vzácným genetickým onemocněním. V Brdech trasa měřila 4 kilometry a přišlo na ní 195 dobrých duší, dalších 121 se přidalo virtuálně.

Další zastávkou bude specifický závod v beskydské Bílé. Účastníky dopraví na start lanovka, a poté se klesavým profilem s několika výstupy vydají nádhernou přírodou do cíle. Díky poloze je to skvělá příležitost pro setkání se slovenskými přáteli, kteří běhají v bratrském seriálu. Na tento souboj českých a slovenských běžců vyrážíme už v sobotu 6. srpna.

Běžecké workshopy Běžecké školy s Bosoboty Leguano

Běžecké workshopy Běžecké školy s Bosoboty Leguano

Jeden z nejčastějších dotazů, které dostáváme, je poptávka, zda bychom tu či onde neuspořádali běžecký workshop. Konečně pro vás máme dobrou zprávu, od října je budeme pořádat společně s Bosoboty Leguano a vy můžete pomoci s tím, kde proběhnou.

Běžecké workshopy Běžecké školy s Bosoboty Leguano

Stačí, když z obchodů, respektive měst, kde se Leguány prodávají, vyberete to, kde byste se zúčastnili, a napíšete to do komentáře pod článkem. Ve městech, kde bude největší zájem, je uspořádáme.

Program workshopu

  • jak napravit nesprávné nebo neefektivní pohybové vzorce, které mohou vést k předčasné únavě, bolesti či zranění
  • správný běžecký styl, a to jak v barefoot, tak i v „klasické obuvi“
  • jak efektivně posilovat a protahovat
  • nácvik malé běžecké abecedy. 

Cena 

400,- Kč 

Doba trvání 

2 hodiny

Již jisté termíny worksopů

8.10.2022 – Děčín, prodejna v ulici Bočná 952/1, začátek 10:00

5.11.2022 – Kolín, prodejna v ulici Antonína Dvořáka 1101, začátek v 10:00

12.11.2022 – Hradec Králové v ulici Vrchlického 1230, začátek v 10:00

26:11.2022 – Lysá nad Labem v ulici Masarykova 2062, začátek v 10:00

3.12.2022 – naBoso, Poděbradská 1020/30, začátek v 10:00

Poznej Českou republiku po svých křížem krážem

Poznej Českou republiku po svých křížem krážem

V současné době se stalo velmi populárním obcházení České republiky po Severní a Jižní stezce, případně ji přejít či přeběhnout od severu na jih, či obráceně.

Přiznám se, ten nápad mě taky napadl. Na druhou stranu už máme s Pomalým Pepou rok v plánu oběhnout po obvodu Karlovarský kraj, a tento plán dostal přednost.

A protože část trasy vede i po hranicích Česka s Německem, a pak po místech, kde hraničí s Plzeňským a Ústeckým krajem, napadlo mě, že postupně bychom mohli oběhnout všechny kraje republiky – a tím vlastně oběhnout i celou republiku.

Ty úseky, které proběhneme již při obíhání předchozích krajů, už obíhat nebudeme, takže třeba Středočeský kraj oběhneme při obíhání Ústeckého, Libereckého, Královehradeckého, Pardubického, Vysočiny, Jihočeského a Plzeňského kraje.

Co si od toho slibuji? 

Je mi jasné, že je to plán na několik let, takže minimálně po tu dobu se budu muset udržet v takové formě, abych to byl schopen absolvovat.

Za druhé poznáme život v těchto krajích lépe, než když je člověk projíždí autem, i když třeba podle údržby silnic v zimě, aniž byste viděli cedule na pomezí krajů, poznáte, v kterém kraji se zrovna nacházíte.

A třeba se k nám tu a tam nějaký běžec či běžkyně přidají, takže poznáme nejen nové zvyky, ale i nové přátele.

A protože mě při tom pobíhání doběhne spousta myšlenek, tak je budu průběžně zapisovat, a když bude zájem, kdo ví, možná z toho bude i knížka: Jak jsme s Pomalým Pepou běhali po všech čertech.