Bečov nad Teplou si většina lidí spojí s místním zámkem a v něm vystavenou unikátní románským relikviářem sv. Maura, nebo s botanickou zahradou, kam se můžete též podívat, když si přijedete zaběhnout již sedmdesátý ročník lesního běhu kolem třech rybníků, jež se už po 25. poběží jako memoriál Josefa Machta.

DATUM KONÁNÍ: NEDĚLE 17. ZÁŘÍ 2023

PREZENTACE: Kabiny TJ SLAVOJ u fotbalového hřiště v Bečově nad Teplou (výpadovka z Bečova

na Plzeň, vlevo u bývalé restaurace „Hubertus“ a pod bývalým autokempem)

Žákovské kategorie: od 8:40 do 9:40

Hlavní závod: do 11:30

PŘIHLÁŠKY: Nejpozději do 15.9.2023 online na  SOKOTIME nebo při prezentaci na místě za zvýšené startovné

START A CÍL: Před kabinami TJ SLAVOJ, žákovské kategorie přímo na fotbalovém hřišti. Šatny, sprchy a občerstvení – vše zajištěno přímo v kabinách TJ Slavoj

STARTOVNÉ: hlavní závod: 150,-Kč při online přihlášení a platbě předem,

200,-Kč při přihlášce / platbě na místě 

žáci 2008 – 2017: 30,- Kč při online přihlášení a platbě předem, 50,-Kč při přihlášce / platbě na místě předškoláci 2018 a mladší: zdarma

ODMĚNY ZÁVODNÍKŮM : 1. – 3. místo medaile a diplomy + pro všechny účastníky závodu upomínkové dárky k jeho 70. výročí

STARTY : žákovské kategorie od 10:00 hodin, hlavní závod ve 12:00 hodin

VYHLÁŠENÉ ŽÁKOVSKÉ KATEGORIE ZÁVODU

KATEGORIE ( VĚK ) ROČNÍK NAR. DÉLKA TRATI START

PŘEDŠKOLÁCI/ČKY  2018 a mladší 50 m – fotbalové hřiště 10:00

Pořadatel si vyhrazuje právo sloučit tuto kategorii v případě nízkého počtu přihlášených dětí k závodu

NEJMLADŠÍ PŘÍPRAVKA 2016 – 2017 100 m – fotbalové hřiště cca 10:05

MLADŠÍ PŘÍPRAVKA 2014 – 2015 200 m – fotbalové hřiště cca 10:10

STARŠÍ PŘÍPRAVKA 2012 – 2013 400 m – fotbalové hřiště cca 10:20

MLADŠÍ ŽACTVO 2010 – 2011 800 m – fotbalové hřiště cca 10:30

STARŠÍ ŽACTVO 2008 – 2009 800 m – fotbalové hřiště cca 10:30

HLAVNÍ ZÁVOD – délka trati 6 730 m. Vyhlášeny tyto kategorie:

– DOROSTENCI / DOROSTENKY: ročník narození 2006 – 2007

– ŽENY A: ročník narození 1989 – 2005, ŽENY B ročník 1979 – 1988, ŽENY C ročník 1978 a starší

– MUŽI A ročník narození 1984 – 2005, MUŽI B ročník 1974 – 1983, MUŽI C ročník 1964 – 1973,

– MUŽI D ročník 1963 a starší

Pozn.: Konání akce umožnil podnik Lesy České republiky, s.p., Město Bečov nad Teplou a další vlastníci pozemků na trase závodu.

ŘEDITEL ZÁVODU: ing. Pavel Špak, předseda TJ, mob.: 725 005 855,

POŘADATEL: Tělovýchovná jednota Slavoj Bečov nad Teplou, z. s.

V lůně šumavských hvozdů je život těžký, ale odnepaměti zde žijí lidé, zvířata a příroda ve vzácné symbióze, nejspíš proto, že všichni cítí, že jeden bez druhého by prostě nepřežili. V lůně šumavských hvozdů se již po sedumnácté uskuteční běžecký závod Zlatá stezka, který startuje a končí v malebné šumavské obci nesoucí jméno blízkého vrcholu – Stožec.

Před osmnácti roky jsme se domluvili s mým kamarádem a mým prvním vydavatelem Janem Tuláčkem, že by bylo hezké přivést běžce do Stožce na přeshraniční běh (trať vede po cestách Šumavy i Bavorského lesa, respektive Česka i Německa) v létě, kdy v obvyklých lidských sídlech vládne žhavý vzduch, do šumavských lesů, kde vládne kromě ozdravujícího klidu a míru i příjemný chlad. No s tím chladem nám to moc nevyšlo, neboť většinu ročníků i proto, že se startuje v pravé poledne, provázelo spíše saharské vedro, ale ten mír a klid, společně s velmi přátelskou atmosférou, tu vládne vždycky.

V sobotu 5. srpna, jak už bylo výše naznačeno, se startuje ve 12:00 před obecním úřadem ve Stožci. Trať vede po asfaltových silničkách a lesních cestách, měří cca 15 kilometrů, a i když převýšení je v konečném důsledku nulové (co nastoupáte, zase seběhnete), dá se označit za poměrně těžkou. Kdysi byla certifikovaná, ale po změně trati (původně se startovalo z Horních Žlebů), jsme již od přesného měření upustili, neboť při takovémto závodě si můžete maximálně porovnat svůj čas s těmi ostatními běženými na stejné trati, rozhodně však ne s jinými závody na 15 km. 

To, že startujeme v pravé poledne, má svůj důvod, a sice aby se do Stožce dostali včas třeba i ti, kteří jedou z větší dálky, a nevlastní vlastní přibližovalo, tudíž aby to stačili i vlakem. 

Bližší podrobnosti a přihlašovací formulář najdete na stránkách www.behzlatastezka.cz.

Těším se na vás, budu vás na trati navigovat na cestu, tak doufám že vám ukážu tu správnou, abyste trefili zpátky domů, do Čech.

Když zazní tóny Vltavy, neznamená to, že se z vás má stát velká voda aneb nepodléhejte běžeckému davu! V České republice se pořádá čím dál tím víc běžeckých závodů, v nichž se na startu tísní stovky až tisíce lidí. Tohle velké množství lidí, při němž je ve vzduchu spousta adrenalinu, způsobuje (a nejen u běžeckých nováčků), že se po zaznění startovního výstřelu rozeběhnou společně s davem, stejně jako to vidíme u velkých stád sudokopytníků, když mu vystřelíte za zadkem.

Běžíme se stádem

Na toto téma jsme se dostávali pravidelně při výbězích táhlých a poměrně strmých stoupání od koryta Vltavy. V zafunění se dostávala na přetřes celkem logická otázka: Jakým tempem rozebíhat běžecký závod. V zafunění proto, že valná většina běžců a běžkyň vyběhne při těchto závodech s davem (stádem) bez ohledu na to, jaká je jejich výkonnost, a po pár kilometrech jsou zafunění a nevadilo by jim ani, kdyby je v tu chvíli někdo sežral. Ten stádní mechanismus prostě máme někde hluboko v nás zafixován a velmi těžko se jej zbavujeme. 

Běh se stádem je ochrana před ulovením

Před pár lety jsem byl pozván na natáčení pořadu Čajovna jeho dalšími hosty byl MUDr. Peter Stica a Tomáš Jurkovič, překladatel z japonštiny, díky němuž si můžeme číst v češtině knihu Haruki Murakamiho O čem mluvím, když mluvím o běhání. Povídání to bylo zajímavé a mezi jiným jsme narazili na to, že člověk běhal v prehistorii ze dvou důvodů. Když chtěl něco ulovit a když byl loven. V podstatě v obou případech jej pudil k běhu strach. V prvním případě, že když nic neuloví, nebude co jíst, v druhém případě, že když bude uloven, přestane mít starosti s tím, že nic neuloví. Otázkou je, který z těch stimulů byl pozitivní a který negativní. 

Je s podivem, kolik přirozených instinktů, které jsme zdánlivě tím, že jsme změnili za ty milióny let způsob svého života, potlačili, se nám vrací a začneme se podle nich chovat ve chvílích, kdy se dostáváme do situací, v nichž před těmi milióny let zcela spontánně zafungovaly. V tomto případě ocitneme-li se v tisícihlavém stádu nomádů směřujících k jednomu cíli, ve chvíli, kdy někdo vystřelí, se v nás spustí utíkací – prchající syndrom a my běžíme na plné kule, bez ohledu na to, zda na to máme či ne, aby nás ten lovec nedostal. Běh uprostřed stáda je totiž tou nejlepší ochranou. Proto také všechna stádní zvířata přizpůsobují rychlost, jakou se stádo pohybuje, mláďatům, případně slabším kusům, aby je ochránila. V případě člověka to ale tak nefunguje. V případě lidského stáda se každý jedinec snaží zachránit hlavně svou vlastní kůži, takže všichni běží, dokud to jde – co to jde. Ti silnější (trénovanější) pokračují v nezměněném tempu dál, ti slabší (méně trénovaní) postupně v tempu uvadají, až přejdou do chůze, v krajních případech zůstanou ležet podél trati a stávají se tak „kořistí“ „selky“.

Člověk se může stále učit od zvířat

Pokud jste pravidelnými návštěvníky Běžecké školy, tak víte, že už jsem mnohokrát napsal, že nejen v případě startů na velkých městských bězích je dobré se rozebíhat pomaleji. Že to samé platí i v případě těch, kteří s běháním začínají. Že je to důležité proto, abychom tělo dostatečně nasytili kyslíkem – prokysličili, aby mělo dost kyslíku jak pro činnost svalů, tak také pro tvorbu ATP respektive fungování našeho metabolismu, v jehož rámci se potrava pro svaly, ono ATP tvoří. Mám na mysli to, jak se stáda zvířat rozebíhají pomalu, také to nerozjedou hned od startu, od chvíle, kdy na ně šelma zaútočí. Ostatně je to dané i tím, že predátor, pokud si vyhlédne kořist ve stádu, zezačátku spíš stádo zpovzdálí sleduje, než si vytipuje nejslabší kousek. Takže obě strany pak jsou už rozcvičené, rozdýchané a může začít tanec – lov. Člověk má rád všechno hned, proto většinou jedná zbrkle a taky to podle toho dopadne. Většina lidí prostě ztratila cit pro situaci a z toho důvodu buď hned střílí, nebo nevystřelí nikdy. 

Ani dobře trénovaní nejsou proti přepálení tempa imunní

To je další důvod, proč se vracím k tomuto věčnému tématu, neboť í ti ambicióznější – nadupanější mají sklony, i přes nabyté zkušenosti, neustále zkoušet, zda to tentokrát přeci jenom nevyjde. Z vlastních (mnohačetných) zkušeností vám mohu říci, že PŘEPÁLENÝ ZÁVOD UŽ ČLOVĚK NEROZDÝCHÁ!

V lůně šumavských hvozdů je život těžký, ale odnepaměti zde žijí lidé, zvířata a příroda ve vzácné symbióze, nejspíš proto, že všichni cítí, že jeden bez druhého by prostě nepřežili. V lůně šumavských hvozdů se již po šestnácté uskuteční běžecký závod Zlatá stezka, který startuje a končí v malebné šumavské obci nesoucí jméno blízkého vrcholu – Stožec.

Před sedmnácti roky jsme se domluvili s mým kamarádem Janem Tuláčkem, že by bylo hezké přivést běžce do Stožce na přeshraniční běh (trať vede po cestách Šumavy i Bavorského lesa, respektive Česka i Německa) v létě, kdy v obvyklých lidských sídlech vládne žhavý vzduch, do šumavských lesů, kde vládne kromě ozdravujícího klidu a míru i příjemný chlad. No s tím chladem nám to moc nevyšlo, neboť většinu ročníků i proto, že se startuje v pravé poledne, provázelo spíše saharské vedro, ale ten mír a klid, společně s velmi přátelskou atmosférou, tu vládne vždycky.

V sobotu 6. srpna, jak už bylo výše naznačeno, se startuje ve 12:00 před obecním úřadem ve Stožci. Trať vede po asfaltových silničkách a lesních cestách, měří cca 15 kilometrů, a i když převýšení je v konečném důsledku nulové (co nastoupáte, zase seběhnete), dá se označit za poměrně těžkou. Kdysi byla certifikovaná, ale po změně trati (původně se startovalo z Horních Žlebů), jsme již od přesného měření upustili, neboť při takovémto závodě si můžete maximálně porovnat svůj čas s těmi ostatními běženými na stejné trati, rozhodně však ne s jinými závody na 15 km. 

To, že startujeme v pravé poledne, má svůj důvod, a sice aby se do Stožce dostali včas třeba i ti, kteří jedou z větší dálky, a nevlastní vlastní přibližovalo, tudíž aby to stačili i vlakem. 

Bližší podrobnosti a přihlašovací formulář najdete na stránkách www.behzlatastezka.cz.

Těším se na vás, budu vás navigovat na správnou cestu cca na 9. km závodu, abyste trefili zpátky domů, do Čech

V sobotu 16. července se v brdských lesích poblíž obce Skořice odehrála pátá zastávka běžeckého seriálu Běhej lesy. Ideálních podmínek a krásných tras si užilo 1468 závodníků.

Richard Valoušek Communications Director Raul s.r.o.

Bývalý vojenský újezd v Brdech přivítal přátele lesního běhání velmi příjemným počasím. Ve vsi Skořice bylo od rána polojasno s teplotou kolem 20 °C ve stínu, závodníkům tak vyšlo prakticky ideální běžecké počasí.

Na startovní čáře se sešlo 196 šnečků, veverčat, zajíčků, lišek, vlčáků a kolouchů. Krom šnečků (ti si zaběhli pouze na konec koridoru a zpět) čekalo na všechny asi 500metrové kolečko poblíž startovního areálu. Starší kategorie si ho střihly dvakrát.

Hlavní závod na 22 kilometrů ovládl mezi muži Petr Pechek, jenž podal opravdu skvělý sportovní výkon. Borec z Úpice triumfoval za hodinu a 18 minut. Tomáši Eisnerovi a Martinovi Frelichovi nadělil přes tři minuty.

I ženské startovní pole brdské hvozdy pořádně nasekaly. Barbora Langer svou konkurenci předčila o osm minut. Stříbrnou ekologickou medaili si odváží Michaela Luňáčková a bronz Ester Šlechtová. „Běžela jsem tu naposledy před covidem v roce 2019 a překvapil mě ten kopeček na závěr. Ráda běhám v přírodě, a tak myslím, že ten mix šotoliny a terénu tady byl ideální,“ hodnotila vítězka dlouhé trasy.

Kratší distanci na 12 kilometrů vyhrál Filip Vabroušek, který o svém jasném triumfu rozhodl už v první polovině závodu. „Byla to úplná nádhera. Střídala se scenérie a trať byla velmi pestrá. Užil jsem si to od začátku do cíle. Do třetího kilometru jsem běžel v čelní skupině, poté jsem nastoupil a náskok jsem si udržel až do cíle,“ uvedl vítěz trasy, kterou organizátoři kvůli blátivé cestě museli upravit.

V ženské kategorii nebrala ohled na soupeřky závodnice s příznačným příjmením Jana Vojáková, kterou na stupně vítězů doprovodily druhá Johanka Šafránková a třetí Anežka Kopecká. „Radši se při závodě neotáčím. Trať se mi líbila až na závěrečný kopec, který pro mě byl už trochu přes čáru,“ řekla unavená vítězka.

Součástí seriálu je i charitativní PVZP FénixRun, v němž běžci svou účastí pomáhají charitativním organizacím. V Brdech se běželo na podporu Pink Bubble, která pomáhá mladým lidem s rakovinou, a rodiny Terezky postižené vzácným genetickým onemocněním. V Brdech trasa měřila 4 kilometry a přišlo na ní 195 dobrých duší, dalších 121 se přidalo virtuálně.

Další zastávkou bude specifický závod v beskydské Bílé. Účastníky dopraví na start lanovka, a poté se klesavým profilem s několika výstupy vydají nádhernou přírodou do cíle. Díky poloze je to skvělá příležitost pro setkání se slovenskými přáteli, kteří běhají v bratrském seriálu. Na tento souboj českých a slovenských běžců vyrážíme už v sobotu 6. srpna.