Témata | Běžecká škola Miloše Škorpila

Jak se vyvíjela lidská noha

autor: Miloš Škorpil | Srp 8, 2025 | Témata, Zdravý životní styl

Dolní končetina, u ní všechno začíná a teď nemyslím jen běh. Postavením se na nohy se začal člověk odlišovat od ostatních živočichů žijících na naší planetě. Získal tím jednak možnost i na obyčejné cestě vidět dále a tím si vyhlédnout kořist ještě před tím, než ona zpozorovala jeho. Vidět taky dříve možné nebezpečí, které se k němu mohlo blížit ať už v podobě silnějšího zvířete, nebo později příslušníka jiné tlupy, která nebyla té jeho zrovna přátelsky nakloněna.

Tím, že se postavil na dolní končetiny, ale také získal ruce, které se postupně naučil stále důmyslněji používat. No vidíte a to jsme teprve na počátku dějin. Dolní končetina však má velký význam pro člověka i dnes, už jen proto, že bez ní bychom nedolezli ani do toho našeho auta. Takže se vydáme na malou procházku do jejího vývoje.

Vývoj dolní končetiny člověka

Vývoj dolní končetiny sahá počátkem někam k vývoji savců, tedy asi nějakých sto milionů let zpátky. Naši prapředci byli ze skupiny savců, jež se původně pohybovali ve stromoví, tedy prvotní funkce nohy byla úchopová.

V další etapě vývoje se dolní končetina přizpůsobuje pohybu po zemi a posléze vzpřímenému postoji. Toto období je pro vývoj homo sapiens rozhodující – tedy osvobození ruky k práci!

V tomto období též dochází k zásadní změně v postavení a funkci dolní končetiny. Z funkce úchopové se stává funkce stojná bipedální – tedy stoj na dvou končetinách, zcela rozhodující pro další pohyb člověka. S tímto souvisí i některé charakteristiky a zvláštnosti lidské dolní končetiny.

Lidská dolní končetina tedy není optimálně přizpůsobena pro pohyb po rovném a tvrdém povrchu, který nám přinesla vědeckotechnická revoluce během posledních staletí. S tím samozřejmě i změnu běžných denních aktivit. Sportování k zachování zdraví, fyzické i psychické kondice je též fenomén posledních desetiletí. Jistě pozitivním přínosem je vývoj běžecké obuvi, vývoj poznatků biomechaniky pohybu, diagnostiky, léčení a prevence, nutrice, tréninkových programů, atd.

Anatomie nohy a dolní končetiny

Kosti jsou spojeny klouby, tyto drží pohromadě pomocí vazů. Za postavení a funkci odpovídají však nikoli svaly nohy, ale svaly celé dolní končetiny.

S tímto tedy souvisí i různorodost možných obtíží při některých přetíženích nebo poruchách postavení.

Jistě jste si stačili všimnout, že se nám sem nějak zatoulal nový pojem – noha. Mluvíme-li tedy o noze, měli bychom si pod tímto pojmem představit vždy část dolní končetiny od kotníků dolů.

Funkce nohy

funkce tlumiče pro dopad na patu
zprostředkovává stabilní stoj a koordinaci
funkce efektivního odrazu
funkce periferního srdce pro žilní návrat
zprostředkovává kontakt s povrchem a okolím
napomáhá správnému vývoji motorických a psychických funkcí, proto bychom jí neměli nadměrně svazovat a ponechat jí co největší volnost (flexibilní podrážka a mezipodrážka), chůze na boso či v bosobotách je pro nohy a tím i pro naši motoriku a psychiku úplný balzám.

Je to sice k vzteku, ale musíme vzít v úvahu fakt, že lidská noha není optimálně přizpůsobena pro běhy na dlouhé tratě a trénink vrcholového sportovce. Ale ani rekreační běžci se nemohou radovat, protože i u nich hrozí častá zranění, pokud se nenaučí správně chodit a běhat. Statisticky každý třetí rok dochází u běžců k obtížím či zraněním, která aktivitu dočasně znemožní. U vrcholových atletů vedou chronické nebo opakované obtíže k ukončení sportovní kariéry nebo znemožňují dosažení výkonnosti nebo cílů.

Běžecká mobilizace

autor: Miloš Škorpil | Srp 7, 2025 | Témata, Zdravý životní styl

Než jsem začal svou běžeckou pouť, chodil jsem čtyři roky do Sokola, kde jsme cvičili na všem možném a i prostná. Pak jsem to zkusil půl roku jako gymnasta a prakticky až někdy do 45 let se poctivě protahoval a posiloval. V posledních pěti letech jsem se k tomu vrátil a vůbec nelituji.

Pohyblivost – uvolněnost kloubů je velmi důležitým faktorem pro váš výkon. Berte to tak, že když jsou vaše převody (klouby) zatuhlé, dá vám velkou práci, celý ten stroj (tělo) rozhýbat a držet v pohybu. Nedostatečná pohyblivost může kromě toho být (a často je) i příčinou zranění nebo obtíží způsobených přetížením zatěžovaných partií (součástek) vašeho těla.

Většinou se nám podaří vždy naše tělo donutit k tomu, že udělá, co chceme. Pokud jsou ale naše klouby, vazy a svaly nedostatečně pohyblivé (nejsou uvolněné – zahřáté), snaží se naše tělo tenhle deficit nějak kompenzovat. Nejčastěji vyrovnávacími pohyby, jejichž výsledkem je to, že se suneme vpřed, ale důsledkem to, že přetěžujeme některé už tak velmi zatěžované partie. Navíc tím, jak se naše tělo snaží kompenzovat naší nedostatečnost v rozsahu pohybu, zafixováváme si špatné návyky v běžeckém stylu, ty samozřejmě v době zvýšené zátěže, třeba při tempovém, rychlostním tréninku nebo při závodě, se jen prohlubují a pak se divíme, kde jsme si ten zánět nebo třeba únavovou zlomeninu uhnali, když jsme vlastně nic špatného nedělali. My jsme ale bohužel nedělali ani nic proti tomu, aby se tak nestalo.

Následujících 7 cviků je dobré dělat i před strečinkem. Jedná se o mobilizační cvičení, což znamená, že tyto cviky mobilizují důležité klouby. Není špatné toto cvičení zařadit i na konec tréninku, v tom případě jde o cvičení uvolňující a proto je nutné k němu i takto přistupovat. Pokud jste absolvovali hodně těžký a náročný trénink, tak cvik číslo 6. Procvičení kyčlí provádějte nadmíru opatrně, nebo vynechejte.

Mobilizace kloubů

Cvik číslo 1 – kroužení ramen

Stůjte zpříma a rameny opisujte velké kruhy zepředu dozadu.

Cvik číslo 2 – úklony do stran

Ve stoji rozkročmo se opřete jednou rukou o stehno, druhou paži zvednete nahoru a natahujete ji ve směru zapřené ruky. Proveďte 3 – 5 pomalých opakování. Potom udělejte to samé, ale obráceně.

Cvik číslo 3 – vejtaha

Střídavě natahujte paže nahoru, jako byste chtěli trhat ovoce, k němuž jen stěží dosáhnete. Proveďte 5 opakování a snažte se dosáhnout co nejvýš.

Cvik číslo 4 – uvolnění (procvičení) kotníku

Stůjte zpříma, váha těla by měla spočívat nejprve na patách, zvedněte špičky prstů. Pak přeneste váhu na přední část chodidel – na špičky, přičemž zvedněte paty.

Cvik číslo 5 – procvičení páteře

Běžecká mobilizace - procvičení páteře 1

Běžecká mobilizace - procvičení páteře 2

Mírně se rozkročte. Opřete se rukama o stehna. Střídavě pak vyhrbujte a prohýbejte záda. Ramena zůstávají stále dole.

Cvik číslo 6 – procvičení kyčlí

Postavte se zpříma na jedné noze. Druhou nohou švihněte vysoko nahoru a do strany, potom na druhou stranu před stojnou nohou. Zopakujte 5x a pak vyměňte nohy.

Cvik číslo 7 – procvičení krční páteře

Bradu tlačte k hrudní kosti a pomalu otáčejte hlavou v půlkruzích ze strany na stranu. Všechny pohyby provádějte pomalu a kontrolovaně. Pokud vás to začne bolet, cvičení přerušte!

Přihlaste se na sedmý ročník Běhu dobré vůle

autor: Miloš Škorpil | Srp 6, 2025 | Témata

Registrace na 7. ročník charitativního závodu Běh dobré vůle Nadace Olgy Havlové je oficiálně spuštěna! Běh se uskuteční 9. září 2025 v oboře Hvězda v Praze 6. Hlavní závod odstartujeme v 18:00. Výtěžek ze startovného směřuje na pomoc rodinám v nepříznivé životní situaci ovlivněné nemocí, ztrátou bydlení či domácím násilím.

Tereza Kopelentová – VDV nadace Olgy Havlové

Pro koho je závod určen?

Běh dobré vůle je otevřený všem věkovým kategoriím a úrovním běžeckých schopností. Účastníci si mohou vybrat z několika tratí:

Individuální běh na 10 km (muži i ženy)
Běh na 5 km (muži i ženy)
Štafeta 4×2,5 km
Firemní štafeta 4×2,5 km
Dětské závody na 100 m, 400 m, 600 m, 800 m a 1000 m podle věkových kategorií
Virtuální startovné pro ty, kteří se nemohou zúčastnit osobně, ale chtějí podpořit dobrou věc.

Doprovodný program

Divadlo Spejbla a Hurvínka (začátek 17:15 hod)
hod oštěpem s olympioničkou Irenou Gillarovou
sada atletické přípravky od USK
Sbor dobrovolných hasičů Praha 8 (prohlídka hasičského vozu)
hudba DJ MACKIE MESSER

Občerstvení a osvětové stánky

pekárna Slunce pro všechny
pivovar Neratov
Jedna bedna (nezisková organizace BONA)
Kuchařky bez domova
kavárna Mlsná kavka (nezisková organizace Greendoors)
Rozkoš bez rizika (anonymní testování pomocí rychlotestů na HIV, syfilis a žloutenku typu C)

Jak se zaregistrovat?

Registrace probíhá online prostřednictvím platformy STOPNITO. Startovné začíná od 100 Kč a skládá se z registračního poplatku a dobrovolného daru.

Registrace zde

Mistrovskou Krkonošskou 50 vyhrál poprvé Šmahel a v novém traťovém rekordu skvělá Bukovjanová

autor: Miloš Škorpil | Srp 5, 2025 | Témata

Poprvé mistrovská a poprvé komplet vyprodaná s předstihem byla Krkonošská 50, královský český trail ve svém 11. ročníku. První vítězství tu slaví Michal Šmahel (Slavia Praha) a Barbora Macurová-Bukovjanová (2BWinner), navíc absolutně třetí a s o téměř 25 minut překonaným traťovým rekordem. Do cíle 52 km s převýšením 1800 m v nohou dorazilo 252 borců.

Tomáš Nohejl – TONO agency

Další stovky zdolaly půlmaraton a osmičku, vedoucí společně ze (a do) skiareálu ve Svatém Petru. Odtud nahoru Mechovou stezkou na Pláně, ke Klínovkám a na Stoh s vrcholem profilu těsně pod 1300 metry, traverzem s výhledem na Kozí hřbety zpět dolů do skiareálu, údolím potoka a pak pod starým vlekem Krakonoš k Horalu. Dále už jen K50 k Boudě U Bílého Labe, nejkrásnější pasáží k Erlebachovým boudám, Davidovým, Medvědí a Patejdlově až dolů k Medvědínu. A odtud ještě zase vzhůru i sjezdovkou na Horní Mísečky, po běžeckých tratích dál až na Mechovinec a teprve pak dolů přes Bedřichov do Špindlu… Po čtyřech dešťových dnech nachystal Krakonoš ideální slunečné, ale fryšné počásko.

Listina vítězů získala další nové jméno zásluhou Michala Šmahela, 31letého říčanského běžce, profesí chemika a třeba trojnásobného vítěze Velké kunratické, který se teď dlouhodobě připravuje v Innsbrucku. Brzy se dokázal odpoutat od zdejšího dvojnásobného vítěze Víta Pavlišty (Slovan Liberec). „Ale pořád jsem ho viděl za sebou, ještě někdy u Boudy U Bílého Labe za půlkou. Do kopce na Medvědín už jsem si i popošel, věřil jsem, že to vyjde,“ říkal. Šmahel skončil v cíli jen tři minuty (3:44:09) za Pavlištovým rekordem závodu.

„V týdnu mě bolela záda, napravil mě můj masér Kuchynka, ale při běhu se to promítlo do zbytku těla, špatně se mi dýchalo. Seběhy jsem se trápil, chtěl jsem to zabalit,“ mračil se liberecký běžec, který opět vyrazil v hladkých silničních botách. Manželka Lucie, spolu třeba vítězové libereckého Nature Runu, ho tentokrát podpořila jen jako support v cíli, ne na trati. „Já na ten terén moc nejsem,“ omlouvala se. Pavlišta tak má letošní double druhých míst – na maratonském silničním mistráku v Praze i horské padesátce v Krkonoších.

Třetí místo vydřel Šimon Beránek (4:09:04), samorost z Kerteamu a Olympu. Předstihl zkušeného Milana Janatu (4:12:19) i další. Pod pět hodin se dostali třeba i dva nejlepší padesátníci Roman Martínek a Zdeněk Beck v top 30.

Až nečekaně skvělý výkon předvedla 25letá Barbora Macurová-Bukovjanová, časem 4:07:26 dokonce třetí v absolutním pořadí. O téměř 25 minut překonala traťový rekord Michaely Gerychové z roku 2021. Vítězka Beskydské 7 se vydala poprvé do Krkonoš za velkým triumfem.

„Trať mi přesně seděla, hodně se běželo, jen málo asfaltu. Půlmaraton jsem rozběhla s Pavlu Schornou, až jsem se bála, jestli jsem to nepřehnala. Ale pak jsem si šla svoje a vydržela až do konce, i v posledním seběhu pod čtyři na kilák,“ vyprávěla běžkyně z Beskyd, která žije poslední roky v Otrokovicích a trénuje nejvíc v Hostýnských vrších. A stále ráda kombinuje silnici s terénem.

Druhá skončila taktéž v premiéře velice spokojená Tereza Hudcová (SK Aktis Praha, 4:36:33), která už tady běžela půlmaraton. „Nejdřív jsme se trošku předbíhaly s Marcelou (Vašínovou), ale pak jsem zůstala sama. Bylo to hodně dlouhý, ale rozvrhla jsem si síly. Poslední stoupání mi přišlo nejhorší, ale nakonec jsem se už nějak skutálela dolů a dala to v pohodě,“ radovala se.

Třetí skončila (vysoko)horalka Marcela Vašínová (4:50:12), na níž byla trať přece jen málo kopcovatá. Navíc měla za sebou dva měsíce cestování po Jižní Americe a Havaji a taky páteční cestu ze Salcburku, kde bydlí. „Na mě to bylo moc běhavý, já jsem zvyklá si v těch velkých kopcích trošku odpočinout. Ale líbilo se mi to, až mě to mile překvapilo, Krkonoše tak dobře neznám,“ hodnotila.

Nezdolná legenda silnice 47letá Petra Pastorová (Seitl Ostrava), která má za sebou letos už sedm maratonů včetně stříbrné medaile z mistrovství ČR v Praze, byla čtvrtá (5:02:05). Těsně před trojnásobnou vítězkou K50 Janou Mikešovou (5:02:41). Další statečný výkon zapsala i lyžařská olympionička Iveta Fořtová-Zelingerová s nedávno zlomenou rukou a další.

„Nominaci vyladíme ještě tento týden s šéftrenérem běhů Pernicou podle co nejlepších šancí na dobrá umístění,“ řekl Jindřich Linhart z atletického svazu směrem k podzimnímu mistrovství světa v Pyrenejích. Každopádně se chystá silné družstvo na nejdelší trasu 82 km – ke Šmahelovi by se měli přidat tři Tomášové Hudec, Maceček a Fárník, vítěz nedávné stovky na Eigeru. Pavlišta plánuje 45 km, kam míří spíše ženy. Měla by tam startovat i Tereza Hrochová.

Tradiční půlmaraton na první části okruhu K50 ovládl Fabián Štoček (1:36:13), elitní český laufař a vítěz letošního čínského Vasaloppetu, který se připravuje ve Švýcarsku. Mezi ženami velezkušená vrchařka Pavla Schorná (1:43:48), také třetí absolutně. Do seriálu se po čase vrátil třeba i Miroslav Vopršálek, bývalý český reprezentant v olympijském triatlonu. Nejkratší osmičku údolím Svatého Petra vyhráli Michal Kománek (34:00) a Aneta Verešová (35:20).

Trail Running Cup pokračuje za tři týdny v sobotu (23. 8.) Brdským půlmaratonem (a 9 km) v Kytíně.

Kompletní výsledky najdete zde: https://tech.orgsu.com/Site/SG/3

Miluji chození v bosobotách, ale to mi nebrání chodit či běhat i v jiných botách

autor: Miloš Škorpil | Srp 4, 2025 | Blog, Témata

Nejhorší ze všeho je být extrémista. Tedy v tom duchu, že chodím v bosobotách a tím pádem ostatní boty vyhazuji z botníku. Je to stejně na hlavu jako extrémismus ve stravování: už nikdy cukr, už nikdy maso, už nikdy mléko, už nikdy nic.

Pokud jde o obuv, tak bosoboty jsou skvělé v tom, že umožní chodidlům pracovat, jejich pohyb nic neomezuje.

Běžecké boty člověka sice neochrání před tvrdým dopadem, stejně jako bosoboty jej nenaučí běhat technicky správně, ale při dobré technice mu pomohou být rychlejší a uběhnout víc.
Konfekční obuv je vhodným doplňkem k tomu co mám na sobě, podtrhne a zvýrazní můj styl oblékání.

Turistická obuv mi pomůže v extrémních podmínkách a na extrémním povrchu, a pracovní obuv mě ochrání před riziky mé práce.

A pokud jde o speciální stélky (vložky) do bot, tak ty nám pomohou, pokud máme nějakou dysfunkci nohy (chodidla).

Takže nevidím jediný důvod, proč by si zastánci minimalistických bot měli jít po krku se zastánci klasické obuvi či vložek do bot, a obráceně.

Prostě využívejme přednosti toho, co je k mání a ostatní je úplně zbytečné.
Toto je moje zkušenost ze sedmdesáti let odžitých, prochozených a odběhaných kilometrů, kterých bylo víc než 240000, takže moje nohy o tom ví své a mohly by povídat.

Jo a pokud jde o to jídlo, tak jím všechno a upřímně, kdybych nejedl, tak už jsem mnohokrát umřel hlady, protože jsou v životě chvilky, kdy buď sníte, co je, nebo přinejlepším budete trpět hladem.

Náš svět, svět podle nás

autor: Miloš Škorpil | Srp 3, 2025 | Blog, Témata

Co já sám zmůžu?, nejčastější výmluva, kterou použijeme sami pro sebe ve chvíli, když dostaneme nápad, jak „změnit svět“ a cítíme, že bychom jej měli realizovat. Zároveň však již „vidíme“, co vše budeme muset pro jeho uskutečnění udělat – obětovat. A také „vidíme“, jak proti nám stojí hradba těch, kterým nebude náš nápad po chuti.

Osobní statečnost

Mnozí stále vzpomínáme na Václava Havla. ČLOVĚKA, který žil pravdou – svou pravdou. Pro jedny byl hrdina hodný následování, pro druhé solí v oku. On to ale nedělal ani pro jedno, ani pro druhé, dělal to vše proto, že to tak cítil.

Nepřítel nečíhá venku, nepřítel číhá uvnitř

To je to, co neradi slyšíme a sice je to na NÁS, na každém z nás, na naší osobní statečnosti a na tom, být sám za sebe a to i ve chvíli, kdy to bude proti všem.

Osobní odpovědnost

Osobní odpovědnost, to je to, co není moderní, co zastaralo, co se dnes nenosí, co není IN. Když s ní někdo vyrukuje, jako by zamával ostatním rudou muletou před očima a má co dělat, aby pak ve zdraví proběhl uličkou mezi rozparáděnými býky a přežil!

Přesto, nevrátíme-li se k základním lidským hodnotám – PRAVDĚ, LÁSCE, OSOBNÍ ODPOVĚDNOSTI – tak svět zůstane takový, jaký je.

„Uvěř ve mě a já tě přivedu ke svému otci“, řekl jinými slovy Ježíš, další ČLOVĚK, který již před více než 2000 lety ukazoval lidem cestu. Kam za tu dobu člověk došel?

Ježíš i Václav Havel byli ti, kdo hlásali pravdu, žili pravdou, dělali pro pravdu, co mohli. Můžete namítnout: „A co změnili?“ Zdánlivě nic, ale to jen proto, že ti, co proti nim stáli, byli lidmi postaveni na roveň bohů – bohů vládnoucích na Zemi.

Začalo to již kdysi dávno pod horou Sinaj, ve chvíli, kdy Mojžíš na ni vystoupil, aby odtud přinesl 10 přikázání. Chvíli mu to trvalo, a člověk chce všechno hned, nemá čas čekat, takže když se s 10 přikázáními vrátil, našel své „věrné“, jak se klaní zlatému teleti.

Ale vraťme se zpět pod horu Sinaj… Tele bylo rozbito, ale ze světa nezmizelo, jen se jeho kousky rozprskly a zasekly se do myslí okolostojících. Stalo se sice napohled mrtvým, ale stalo se i mýtem, který žije dál, a nikdy nevíme, kde na nás vyskočí.

To samé by se stalo, kdyby byla KSČ zakázána. Ti lidé, jejich myšlenky, jejich názory… by ze světa nezmizeli, zůstali by dál mezi námi, ale skryti a na místo jednoho nepřítele bylo by rázem tady nepřátel tisíce. Nebyli by o nic slabší, než když před námi stojí jeden pojmenovaný, ba naopak, byli by mnohem silnější, stali by se legendou, stali by se pro mnohé mučedníky a hodni následování.

Nebuďme ovce, buďme sami sebou

Když Ježíš řekl: „Následuj mě, já tě přivedu k otci“, řekl tím: „Následuj mě, já tě přivedu ke ZDROJI – k NEJVYŠŠÍMU, neboť ty jsi jeho jedinečnou a neoddělitelnou součástí a tak jediné, co musíš udělat, je – STÁT SE SÁM SEBOU, BÝT SÁM ZA SEBE, VYJÍT NA CESTU, KTEROU TI NEJVYŠŠÍ URČIL, ABYS PO NÍ ŠEL A OSVĚTLOVAL SVÝM SVĚTLEM OSTATNÍM CESTU.

Takže až budete zapalovat svíčku, staňte se sami jejím světlem a to světlo si v sobě uchovejte i pro všechny své dny. Nenechte zhasnout naději, že životy lidí, kteří tu byli před námi, kteří se snažili svítit ostatním na cestu, byli marné. Jejich odkazy si to zaslouží – my si to zasloužíme.

A ještě něco, mě v posledních dnech táhne hlavou a sice, že současnému světu chybí myslitelé, fylozofové, kteří by lidem ukazovali cestu. Místo nich se lidstovo nechá vést většinou jen touhou po snadném životě. I když, to tu bylo vždycky, takže se vlastně za celou dobu, co je člověk člověkem, nic nezměnilo.