Kain i Abel v nás

Kain i Abel v nás

Překážkou ti musí být sám život? Mám snad život považovat za nepřítele? Mám uvěřit tomu, že mám jedinou volbu a to bud já, nebo život? To je hodně tvrdá lekce, jíž mi následující úvaze Antoine de Saint-Exupéry dává.

„Stavíš-li slova toužit a vlastnit do protikladu jako svárlivá, pak vůbec nerozumíš životu. Nad těmi totiž stojí tvá lidská pravda a v té nic rozporného není. Touha se musí plně vyjádřit, nesmíš narážet na překážky, které by neměly smysl, nýbrž naopak, překážkou ti musí být sám život, ten druhý, tobě nepřátelský tanečník – a pak se urodí tanec. Jinak by ses choval stejně hloupě jako člověk, který by hrál „panna – orel“ proti sobě samému.“

Jak se s ní mám vyrovnat, když věřím, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí?

Uf, uf, uf.

No, jediné možné řešení je to, že si sám sebe představím jako Kaina a Abela, či Jekkylla a Hyda, s tím, že vím, že Kain a Hyde jsou ti, co převlečeni za kamarády, našeptávají Abelovi a Jekkylovi – mému já, jak je skvělé a nedoceněné a musí ukázat všem smíškům, kteří o něm smýšlejí jako o slabochovi, zač je toho loket.

Ano, tomuhle rozumím a rozumím tomu i proto, že si jsem vědom svých slabin, protože nemám strach nahlédnout do srdce svého Kaina či Hyda a bez ohledu, jak se mě snaží ovládnout, jim nabídnu doušek chladivé vody, aby uhasili svou žízeň po vítězství, svou žízeň mi vládnout.

Nemohu s nimi bojovat, protože ve chvíli, kdy bych to dovolil, ukázal bych jim své slabé místo a to rozhodně dělat nehodlám. Nechci se jich navždy zbavit, ke svému životu je potřebuji, jsou mými motivátory, jsou mými kouči, ale nikdy jim nedovolím, aby mi říkali, co mám dělat. Na to si musím přijít sám!

Současná doba velí začít využívat tučné zásoby

Současná doba velí začít využívat tučné zásoby

Měnění pohybových aktivit je návratem ke kořenům, vždyť ten, co jsme z něho vznikli, chvíli utíkal před tygrem šavlozubým, chvíli kamenoval mamuta, chvíli šplhal do korun stromů, by si vylepšil jídelníček jeho plody, když přišla velká voda, upletl vor či vydlabal kmen a sjížděl prudké vody, nebo když z toho, co stvořil, spadl do vody, jal se zachraňovat holý život plaváním.

Jeho život byl velmi pestrý a náš předek musel být hodně šikovný a pohybově nadaný, aby to všechno zvládl.

Dalo by se říci, že neměl čas, aby chvilku poseděl, a tak ani tělo člověka nebylo „Velkým konstruktérem“ stvořeno k velkému vysedávání.

Když tak praotec a pramáti (dnes už těžko někdo zjistí, kdo to byl) pořád běhali, stalo se, co se stát muselo, přišli na to, že by bylo prima, kdyby mohli občas posedět, a od tohoto nápadu se začíná psát zcela jiná historie.

Zatímco do chvíle, která zrodila myšlenku: „Bylo by fajn občas posedět“ běželo vše v životě člověka v souladu s přírodou, byl zkrátka v pohybu a živý a zdravý, od ní čím dál tím víc vzývá svůj zadek, a ten roste a roste.

S rostoucím zadkem se člověk přestává hýbat ještě méně, vždyť kdo by se s tím zadkem tahal, a tak 21. století by se mohlo, pokud se něco nezmění, jmenovat „století velkých zadků“. Je na čase, dát zadkům na pr… a začít se s nimi tahat a pomalu je zase zmenšovat.

Pravidla běhání v písku a u moře

Pravidla běhání v písku a u moře

Doba dovolených se blíží, spousta z vás se chystá, že vyjedete na dovolenou k moři. Před vámi se rozprostře dlouhá písečná pláž a vy se už nemůžete dočkat rána, kdy přijde východ slunce, a vy se rozeběhnete po písku pláže s racky o závod, abyste si dali svých 5, 10, 15, 20 kilometrů.

Vypadá to opravdu lákavě, ale pozor. Stejně tak jako když si obujete poprvé na nohy bosoboty, měli byste své nadšení mírnit!

 Pravidla běhání u moře

Pobyt u moře je fascinující záležitost, běhání v písku jakbysmet, tak si to užívejte, ale taky tomu přizpůsobte svůj tréninkový plán.

Jedete-li k moři, před odjezdem jste se dostali ve svém tréninkovém plánu na nějaké penzum kilometrů a zátěže, a rádi byste na to o dovolené navázali, vždyť přeci na to budete mít konečně dost času – tak na tuto představu rovnou zapomeňte!

Řada lékařů, mající svou praxi v blízkosti pláží, by vám mohla referovat, kolik pacientů ošetřili s přetíženými achilovkami či plantární fascie (silného pruhu vazivové tkáně na plosce nohy, která probíhá od paty k bázi prstů na nohou). 

Na pláži je velký rozdíl, zda běžíte v sypkém písku, či v pruhu vlhkého (relativně pevného) písku těsně u moře. Pokud se chystáte na dlouhý běh, tak rozhodně běžte po tom pevnějším pruhu písku a v běžeckých botách.

Běh v sypkém písku je jednak extrémně náročný na výdej energie a pak v důsledku nestability byste si mohli způsobit vážná nebo dlouhodobější zranění pohybového ústrojí.

Pokud netrváte na tom, že poběžíte vysloveně po mořském pobřeží, je dobré využít k běhu zpevněné cesty, které vedou podél pláží ve většině mořských letovisek. Ostatně slaný vzduch a pohled na volné moře máte i zde. 

Než vyběhnete, nasliňte si prst

Velmi důležité – ač to vypadá, jako že si z vás dělám prču – je, zvolit si správný směr, kterým vyběhnete. U moře většinou fouká vítr a je dobré vyběhnou proti němu. Pokud máte naplánovánu v tréninku nějakou konkrétní vzdálenost, je to jednoduché, běžíte proti větru tak dlouho, až dosáhnete její poloviny a pak se otočíte na cestu zpět.

Plánujete-li si svůj výběh v čase, tak si na cestu proti větru vymezte delší čas, zpět vám to poběží zaručeně (s větrem v zádech) rychleji. Určitě není dobré vyběhnout po větru a již unavený se s ním na cestě zpět prát. Taky byste měli brát v úvahu, že poběžíte-li ráno, při cestě zpět už bude slunce o něco výš a jeho paprsky budou více hřát, což vám bude také ubírat sil. 

U moře se velmi snadno člověk splete v odhadování vzdálenosti, tak si na to dejte bacha

U moře se také špatně odhaduje vzdálenost, běžíte, běžíte, běžíte, zdá se vám, že jste v podstatě nic neuběhli, protože tu nemáte žádné záchytné body, kterými byste se řídili a najednou zjistíte, že jste bůh ví kde. I z toho důvodu je dobré vybíhat proti větru, v opačném případě už byste mohli mít vážný problém. To platí hlavně pro ty, co si vyběhnou bez hodinek a různých měřičů vzdálenosti. 

Rozhodně u moře vybíhejte brzo ráno nebo se západem slunce! NEBĚHEJTE BĚHEM DNE!

Pitný režim u moře

Jestliže je důležité pít v normálních podmínkách, u moře je to ještě důležitější. Napijte se rozhodně před vyběhnutím, a pokud plánujete, že poběžíte déle než půl hodiny (ale i v tom případě bych radil si vzít láhev s vodou sebou – co když si zaběhnete, viz výše), berte si pití sebou a nenechávejte napití až na pocit žízně. 

Už při ztrátě tekutin ve výši 2% hmotnosti těla se dostavuje pokles vytrvalostní výkonnosti. Začne se vám zahušťovat krev a v důsledku toho tělo nemůže transportovat kyslík a živiny! Kromě vody byste měli doplňovat i elektrolyty (minerály a stopové prvky) a vitamín C. Můžete si třeba naředit ovocnou šťávu. 

Mazat, mazat a ještě jednou mazat

Nepleťte si pojmy, když píšu mazat, nemyslím „namazat“. Myslím mazat vně, ne uvnitř. Tuto záměnu, zejména na přímém slunci, každý rychle pozná. Šlehne to s ním, ani se nenaděje. To, čím se budete mazat, necháme na vás, ale to mazadlo by mělo obsahovat ochranu proti UV-A i UV-B záření. 

Nezapomeňte, že některá mazadla musíte nanášet dostatečně včas, alespoň 20 – 30 minut předem, ostatně máte to uvedeno na obalech (ale kdo to čte, co?)! Je potřeba, abyste si uvědomili, že světlý písek odráží sluneční paprsky zrovna tak jako vodní hladina. Při mazání nezapomeňte na místa, která jsou extrémně vystavena přímému slunci jako třeba UŠI, NOS, PĚŠINKA VE VLASECH či PLEŠ a ZÁTYLEK!

Chraňte si nejen kůži a oči (sluneční brýle), ale i uvědomte si, že ještě lepší ochranu než všelijaká mazadla vám poskytne oblečení. I když byste běželi nejraději nazí, není to dobrý nápad. Čím větší plochu kůže budete slunci při běhu vystavovat, tím hůře pro vás. Uvědomte si, že při běhu až tak necítíte v důsledku proudění vzduchu účinky slunečních paprsků a pak je pozdě sprejovat se Panthenolem. Ostatně funkční prádlo má už dnes takové vlastnosti, že je při běhu na sobě téměř nepocítíte (jak je lehké a vzdušné), ale dokonce vás i chladí. Mnohé druhy oblečení mají i vysoký faktor ochrany proti UV paprskům, stačí se jen podívat či informovat. Rozhodně byste neměli podceňovat pokrývku hlavy a zátylku, obzvláště to platí pro ty, co mají řídké vlasy, pleš, nebo si hlavu holí.

Běhání u moře při dodržení výše uvedených pravidel je jistě příjemné pro každého z nás. Pro lidi, kteří trpí různými pylovými alergiemi, však obzvlášť, neboť vzduch je zde těchto pylových alergenů prost.

Bože ne, já chci být pašák ne pašík

Bože ne, já chci být pašák ne pašík

Normálně se mi nic nezdá, ale v noci jsem se probudil s oroseným čelem a jediné, co jsem si nezřetelně vybavoval, bylo, že jsem byl na sportovně preventivní prohlídce. Doktor se na mě kouknul poté, co mě přiměl se před ním svléci do trenek, a povídá: Ta pneumatika na břiše – to není vůbec dobrý, to je nejlepší předpoklad k infarktu!

 Asi bych neměl tolik číst tu červenou knihovnu, co mi chodí mejlama, a kde se to hemží otázkami typu: Měřím 180 cm, vážím 55 kg, potřebovala bych shodit ještě tak 5 kilo a ať běhám, jak běhám a i když skoro nejím, tak těch 5 kilo ne a ne shodit.

 K tomu všemu jsem se ještě dozvěděl, že jsem na vytrvalce nadměrně vzrušivý. No kdo by taky nebyl, když se kolem něj denně hýbá tolik objektů, to by člověk musel být k tomu všemu ještě slepý, ale tenhle neduh mi pan doktor naštěstí nezjistil.

Jen mi ještě poradil, že bych se měl nechat očkovat proti tetanu, protože jsem mu nebyl schopen odpovědět na otázku, kdy jsem byl naposled.

Úplně jsem ho dostal, když se mě zeptal, jestli jsem si nechal udělat vyšetření krve ve stolici. Že prý každý muž po padesátce věku by to měl preventivně u nás absolvovat, to kvůli možné rakovině tlustého střeva. Je fakt, že jsem mu už pak raději zatajil tu krev na stoličce, co tam zůstala, když se mi s ní někdo pokoušel rozbít hlavu, ale stejně si myslím, že o té to asi nebylo.

Pak mě položili na postel a změřili mi EKG a tep. Měřila mě sestřička, a i když mladá, moc mě nevzrušila, protože vsedě jsem měl tep 62 a vleže pak jen 50.

Nakonec mě posadili na takovej divnej rotoped, do pusy mi strčili roubík, byl ale naštěstí děravej a dalo se skrz něj dýchat, to byla velká klika, protože nos mi zašpórovali kolíčkem na prádlo.

Pak se to kolem začalo všechno točit. Ještě si vzpomínám, že mě pořád na tom rotopedu přidávali nějaký watty, nutili mě pořád šlapat a ještě zhluboka a pořád rychleji dýchat do toho roubíku.

Copak se ale dá dýchat zároveň zhluboka a ještě rychle? Možná, že to někdo umí, ale nadechnout se takhle 30x za minutu, to mi přijde hodně praštěný. 

Pravda je, že  jsem se jak praštěnej probudil, a když jsem se z toho snu vzpamatoval, vzpomněl jsem si, že bych měl vstát, protože jsem objednaný na sportovně preventivní prohlídku.

Tak jsem si trošku protáhnul záda, odcvičil pět Tibeťanů, párkrát napnul gumy, posnídal a vyrazil.

Přišel jsem na kliniku sportovního lékařství, a co byste řekli, že se tam dělo? No nebudu vás napínat. Zjistil jsem, že jsem tlustej, mám 8 procent tuku, který mi dělá kolem pupku pneumatiku, že je to nebezpečný, že málo a nedostatečně dýchám, mám snad zkrácený všechny svaly, břišní svaly úplně na pytel, měl bych pít magnesii a korunní, jíst alespoň 5x denně a co nejvíc zeleniny, když mléko a mléčný produkty, tak jen nízkotučný.

Zaplať pánbů, můžu jedno pivko denně, nebo dvě deci červenýho, to je zdravý, to by mi mohlo trošku pomoct proti tomu možnému infarktu, co mi hrozí skrze tu pneumatiku kolem pasu.

Pak mi ještě bylo sděleno, že mám moc silný nohy, měl jsem vydržet šlapat ještě alespoň dvě minuty, abych byl dostatečně zakyselenej. Řeknu vám, že kyselej už jsem z toho byl fakt fest. 

A jestli mi ještě někdo někdy řekne, že sny se neplněj´, tak ji ode mě pěknou koupí…

Čabas a užívejte dne, dokud to jde a občas si zajděte na preventivní zdravotní prohlídku, když pro nic jiného, tak se o sobě dozvíte spoustu věcí, o nichž jste neměli tušení a bez nichž jste si v klidu žili.

Ale co kdyby vám opravdu něco bylo?

No, každopádně to bylo naposledy, co jsem byl u doktora, stalo se to před 14 roky, a kromě toho, že jsem si po zakopnutí a následném letu na čumec masivně natrhl levé stehno a před čtyřmi roky otrávil houbama, jsem zdravý, jím maximálně 3x denně, ale spíš 2x a posiluju.

Jak v létě potrénovat a užívat si to, když musíte makat v práci

Jak v létě potrénovat a užívat si to, když musíte makat v práci

Představa léta v práci, kdy nemáte možnost si užívat dovolenou, venku vládnou třicítky, nebe je bez mráčku, všichni známí někde u vody, u moře, na vodě, v horách…, to jednomu nepřidá. Pokud vás něco podobného letos v létě nebo v jeho části čeká, tak právě pro vás je určeno pár fíglů, které by vám mohly pomoci prožít léto v práci aktivně a dokonce s radostí.

Které sporty ráno a které raději ne

Mezi šestou a devátou ráno je nejlepší čas na to se proběhnout. Vzduch je ještě svěží a vy budete po ranním běhu jakbysmet. Pokud vám to nezkazí nějaký trouba, tak vám pak vydrží dobrý pocit ze života celý den. 

Nejste zrovna ranní ptáče a vykopat vás z postele je nadlidský úkol? Nedělejte si s tím žádnej stres, je to jen otázka zvyku a cviku, bude stačit pár týdnů a ranní běžecké kolečko se stane vaším nezbytným ranním rituálem. Navíc stačí jen 30 – 40 minut volného běhu, přece se nechcete hned po ránu totálně zrušit, v práci pak usínat a nakrknout tak šéfa či šéfovou? Rozhodně se nezapomeňte po běhu nasnídat. Jestli ale vyběhnete na svůj ranní běh zcela na lačno, nebo si před tím něco lehkého skousnete, to už je na vás, jak říkám: „Žádný stres!“ 

Kdo si ráno raději zaplave nebo se projede na kole, tak taky dobře. Naproti tomu však není úplně nejlepší nápad, jezdit ráno před 10. hodinou na inlinech nebo si pinknout tenis. Proč? Je to prosté, podle vědeckých poznatků i když jsme již vzhůru, naše schopnost koordinace ještě dospává. No ale, když si ráno zaběháte, tak máte večer ještě spoustu času i na tyto aktivity. 

Které sporty se hodí do polední pauzy

Co třeba místo špaget v kantýně troška jógy nebo joggingu v parku či lese? Skvělý nápad, jen si musíte večer před odchodem do práce dát do tašky věci na cvičení nebo na běhání. Že nemáte v práci kde se osprchovat? Žádný problém, při józe se moc nepotíte a při joggingu, pokud bude opravdu volný, tak také ne. A opláchnout se pak můžete i na WC. Navíc v blízkosti business center se většinou dost často nachází nějaké to fitko, solárko či podobné zařízení, kde když se domluvíte, tak vás nechají za mírný poplatek vysprchovat. 

Když budou vládnout venku třicítky, tak je lepší běhat ve stínu, každopádně tomu také přizpůsobit tempo a vzít si láhev s pitím sebou, a to i tehdy, když vybíháte na 30 minut. Případně, pokud to máte blízko k vodě, zaměnit běh za plavání nebo jiné vodní hrátky. 

Ještě pár slov k jídlu. Po poledním sportování si ten, kdo nedrží tajli, může dát těstoviny nebo rýži, tedy sacharidy, koneckonců se od vás i odpoledne bude vyžadovat nějaký výkon a váš mozek bude potřebovat z něčeho energii čerpat. Kdo se však hýbe, aby nějaké to kilo shodil, měl by být co se týče cukrů opatrný, protože pokud je tělu dodáváte, nemusí sahat do vlastních tukových rezerv. 

Na polední sportování si vyhraďte alespoň hodinku, a to i když vlastní běh či jiný sport vám zaberou jen 30 minut. Nezapomeňte, že se musíte také převléci, případně umýt. 

Den fuč a energie na nule, co teď?

Celý den jste se těšili, jak se večer budete hýbat a najednou ric-pic, těšení pryč. Kortizol – hormon stresu – si vybírá svou oběť. Běžte k oknu, podívejte se ven, párkrát se zhluboka nadechněte, zjistíte, jak je venku krásně, kortizol se rozpustí a chuť dát si svou štreku se vám vrátí. A to i přesto, že vás tlačí termíny. Berte to tak, že teď už stejně nic kloudného nevymyslíte, jen doslova zabijete čas, který jste mohli využít k dobití baterek. 

Odpoledne či večer můžete provozovat prakticky jakýkoliv sport. Jen je třeba si uvědomit, že před šestnáctou hodinou bývá ještě poměrně horko a po jednadvacáté už sportování není nejvhodnější, protože organismus je potřeba dostat spíše do klidu, aby váš spánek byl opravdu vydatný a posilující. 

Další triky tipy na letní sportování

Využijte cestu do práce a z práce

Je zcela lhostejné, zda do práce poběžíte nebo pojedete na kole. Stejné se týká i cesty z práce. Můžete oba způsoby i zkombinovat (ráno jedete na kole, odpoledne běžíte, druhý den ráno můžete jet do práce veřejnou dopravou a zpět se svézt na kole, případně si můžete do práce doběhnout.) Důležité je, že tímto způsobem ušetříte spoustu času, budete sportovat za přijatelných klimatických podmínek a užijete si pohybu. Navíc spousta úspěšných běžců takhle započala svou běžeckou kariéru – i já jsem mnoho let běhal do práce a z práce (cca 30 km denně) a tím jsem položil pevné základy tehdejší ultravytrvalosti.

Do pracovní tašky si přibalte věci na běhání

Cestou domů se zastavte někde u vody. Nejdříve si dejte běžeckou rundu, 5 či 10 kilometrů, klidně volným tempem. Pak se převlékněte do plavek a osvěžte se ve vodě. Můžete to pojmout jako základ přípravy na triatlon, zvláště když pojedete do práce a z práce na kole.

Vašemu partnerovi nebo přátelům pohyb moc nevoní, jak je motivovat

Zkuste jim navrhnout něco hravého, z čeho nebude sport na první pohled čouhat. Fotbálek, plážový volejbal, badminton, frisbee…, prostě cokoliv, co čeho se můžou zapojit.

Staré chyby měním za nové

Staré chyby měním za nové

Tak to jsem přesně já.. Jak jsem starej, tak jsem…, si říkám vždycky, když udělám další chybu. Pak se však zarazím a začnu zjišťovat, co mi tím chce život říci a nakonec za tu chybu Bohu poděkuji.

I když se to zdá divné, tak nejlepším učitelem v životě jsou chyby, jichž se dopustíme.

Tedy v případě, že si to přebere člověk tak, jako já. Pokud si to přebere tak, že měl zase „Peška“ či smůlu a kdyby tohle nebo onohle, tak mu je – i kdyby stejnou chybu opakoval donekonečna – jeho chybování k ničemu.

To snad raději, aby ani nechyboval a byl dokonalým.

S takovým člověkem by byla ale děsná nuda, taky kdo by chtěl žít s dokonalým, že? Je fakt, že už jsem pár takových lidí v životě poznal a dokonce s nimi i žil.

Řeknu vám, byl to očistec a nevěřili byste, jak jsem ty dokonalé štval svým „lehkým“ přístupem k životu a chybování.

Problém těch „dokonalých“ je, že si nejsou ochotni připustit svou nedokonalost, která se u nich projevuje právě touhou: Probůh, jen neudělat chybu – a ještě kdyby mě při tom někdo přistihnul, to by byl konec!

Co si myslíte, kdo toho v životě víc prožije, více udělá? Ten, kdo se sice ze svých chyb neraduje, ale bere je jako součást života nebo ten dokonalý, co v životě udělal jedinou chybu – snažil se být za každé situace dokonalý?