Poslední rady před startem běžeckého závodu

Poslední rady před startem běžeckého závodu

Pokud byste listovali učebnicemi (rubrikami a články) Běžecké školy, našli byste rady ohledně toho, jak se na závod obléknout, jak ošetřit tělo (pomazat a promazat), abyste si běh užili a kromě bolavých nohou, případně zvyšující se únavy vás nic netrápilo; co dělat, jak se chovat po proběhnutí cílem; co dělat v dalších dnech po závodě, jak nejúčinněji regenerovat, na řadě míst. Ale protože na nás dohlíží matka Opakování, o níž víme, že je matkou Moudrosti, tak jsem ji požádal, aby to ještě jednou všechno shrnula. Takže tady jsou ta její moudra:

Jak se na závod obléknout
Ráno si prostudujte jaké lze očekávat při závodě počasí a podle toho si připravte oblečení. 

Jak se obléknout bude-li teplo a bude pršet

Proti dešti se chránit nemusíte. Pokud jde o tu vodu, která poteče shůry, proti ní nemusíte dělat nic, ať si teče. Nakonec pokud bude pršet, tak nemusí ani tolik vadit ta vlhkost vzduchu, neboť ta nepříjemná lepkavá hmota tvořící se na naší kůži ze směsice potu (soli) a prachu, bude přirozenou cestou odplavena a vaše tělo bude moci bez omezení dýchat.

Jak se ochránit proti možným odřeninám

Pokud prší, tak nejlepší na to je obléknout si přiléhavé (pružné) funkční triko a krátké elasťáky (také funkční a přiléhavé, respektive pružné). 

Proč funkční?
Protože pokud poběžíte v bavlně, tak ta vlivem nacucání vody na vás velmi ztěžkne a pak není pružná – přiléhavá! Vlivem toho se začne na vaše tělo lepit, tvořit varhánky a ty pak při pohybu po vašem těle budou působit jako šmirgl a odírat vaší kůži. Funkční – přiléhavé triko, obepne vaše tělo a nenasává vodu, takže jeho váha zůstane po celou dobu závodu stejná. Pokud se jej bráníte vzít, protože máte na těle sem tam nějaký ten varhánek způsobený podkožním tukem, tak věřte, že každý bude mít při běhu tolik svých starostí, že na toto se zrovna soustředit nebude.

Proč ne běžecké trenky či dokonce šortky, ale pružné elasťáky?
Na různých závodech jsem si všiml, že spousta mužů i žen neběží v běžeckých trenkách, či sukýnkách, ale běží v šortkách. Vypadá to efektně (ležérně), možná to skryje něco, co chceme zakrýt a co přiléhavé elasťáky nezakryjí, ale za odřená stehna to určitě nestojí. Móda je sice krásná na korzu, ale v případě běžeckých závodů je to s ní stejné jako s Popelčiným syndromem při koupi běžeckých bot – aby to nevypadalo, že mám na noze lodě, tak i když vím, že si mám koupit běžecké boty o číslo větší, než si kupuji normální boty, tak si je koupím v tom svém čísle. Prostě sportovní móda ano, ale funkční!, přičemž ta funkce je ochránit vás a vaše tělo před všemožnými útrapami.

Odřeniny a puchýře mají na svědomí spíš špatně zvolené ponožky něž boty

Na nožky funkční ponožky. Na nohy byste si měli vzít funkční ponožky, s přemírou elastických vláken. Důvod je stejný jako u trika a elasťáků – přiléhavost k tělu, v tomto případě k noze. Bavlněná ponožka je v dešti nejlepší pobídka k tomu, abyste si způsobili puchýře a to klidně po celé ploše chodidla i prstech!

Pomazání

V případě deště je namazání zatěžovaných míst, zvláště když neposlechnete výše uvedené rady, stejně důležité jako při horku, kdy vaše tělo ohrožuje tkanina napuštěná solí. Namažte si místa, kde na tělo přiléhají švy vašeho oblečení, namažte si vnitřní stranu stehen a namažte si nohy – chodidla.

Chlapi, nebuďte máča a přelepte si bradavky!

V případě deště a následného přilehnutí tkaniny na tělo dochází ke zvýšené míře tření se bradavek o triko, a to i v případě použití pružných a přiléhavých trik či běžeckých dresů. Takže pánové lepíme, lepíme, nebo pak trpíme, trpíme!

Co dělat po doběhu

V cíli, i když budete padat únavou, se snažte udržet na nohou, napijte se, lehce pojezte z toho, co se vám v cíli nabídne, a choďte. Pokud budete potřebovat, zajděte si lehnout na masáž, ale jinak si raději nesedejte. Nemuseli byste se zvednout. Pokud budete do cíle finišovat, může se snadno stát, že z důvodu vyčerpání posledních energetických zásob a minerálových zásob se o vás budou v cíli pokoušet křeče, i z toho důvodu radím zůstat na nohou, případně mít někde v dosahu připravený Magneslife, nebo nějaký podobný prostředek, který vás rychle křečí zbaví. 

Co dělat v prvních dnech po závodě

První dny po závodě byste neměli rozhodně dát nohy nahoru a jen ležet a čekat, až se z nich únava vyplaví. Den po závodě se běžte alespoň projít, když to nepůjde běhat, to samé udělejte třetí a pátý den po závodě. A doplňujte minerály! Doplňování minerálů po takovémto závodě je stejně důležité jako jejich doplňování před závodem. Před závodem je doplňujeme proto, aby jich mělo tělo dostatek pro výkon, po závodě zase proto, aby si je doplnilo a rychleji regenerovalo.

Běžecký závod se blíží, co dělat abyste nepohřbili to, nač jste se dlouho chystali

Běžecký závod se blíží, co dělat abyste nepohřbili to, nač jste se dlouho chystali

Máte natrénováno, ale i tak vámi cloumá nervozita jako prase. V hlavě se rodí jedna otázka za druhou, co ještě v posledních dnech a chvílích před závodem udělat, aby ta námaha, ten čas který jste přípravě věnovali, nepřišli vniveč?

V tomto článku nenajdete úplně všechny rady, je to spíše přehled, co pro vás na Běžecké škole chystáme v nejbližších dnech, ale co, pokud nebudete chtít čekat, najdete už nyní ve Škorpilově škole běhu či v Běžecké bibli Miloše Škorpila.

Jak se obléknout, co a jak namazat, proč lepit bradavky

Většinu rad, týkajících se zejména toho, co a jak máte udělat těsně před závodem, jak se obléknout vzhledem k počasí, které bude, proč si přelepit bradavky (muži), proč si namazat nejvíce zatěžovaná místa (chodidla, podpaží, v rozkroku, kolem krku), jak se chovat bezprostředně po závodě a co udělat den po závodě, najdete v článku: Poslední rady před startem běžeckého závodu.

Hodně užitečných rad ohledně oblečení, obutí – třeba jak si zavázat správně běžecké boty, najdete v článku: Maraton, na co všechno se přichystat. Některé věci už budete znát z předchozího článku, ale ono vám určitě neuškodí si je ještě zopakovat.

Jídlo a pití před závodem a během závodu

Rady ohledně stravování při závodě včetně pitného režimu pak najdete v článku: Co jíst před závodem, kdy a co pít a jíst při závodě.

Obšírné informace zejména o tom, jak se stravovat, pokud se chystáte podat nějaký výkon, včetně názoru na speciální výživu před maratonem či půlmaratonem najdete v článku: Jak se stravovat před běžeckým závodem.

Tahat se s vodou, nebo se spolehnout na občerstvovačky?

Já radím vzít si vodu sebou, tedy pokud se chystáte, že poběžíte ½maraton za dvě hodiny a více. Není to proto, že bych nevěřil pořadatelům, že by se špatně připravili na to množství účastníků, kteří se do závodu přihlásili, či proto, že tým dobrovolníků, který bude na občerstvovačkách, je nezkušený, to samozřejmě musím brát v úvahu vždy. Mně jde však spíše o to, že ani sebelépe připravený systém občerstvovaček, případně osvěžovaček, nemusí stačit. Z velkých závodů v zahraničí, a nelze si toho nevšimnout ani u zahraničních účastníků běhajících pražský ½ maraton či maraton, vím, že nejlepší je si nést svou vodu sebou a to buď v ledvince či v lahvičkách umístěných na speciálním pásku s úchyty, či v camelbagu. Vtip je v tom, že občerstvovačky jsou rozmístěny (většinou) po pěti kilometrech a je rozdíl, jestli běžíte tempem 15 km/hod či 10 km/hod nebo dokonce ještě pomaleji. Těm prvním bude rozmístění občerstvovaček stačit, neboť se budou moci napít každých 20 minut, těm pomalejším už to stačit nemusí. 

Jak se rozcvičit a jak rychle běžet

Nechcete-li využít při závodě vodičů (týká se hlavně půlmaratonů a maratonů, kde je organizátoři zajišťují), tak pro vás je určen článek: Jak se rozcvičit, jak rychle běžet půlmaraton, v dalším článku se pak budeme věnovat tomu: Jak běžet maraton. Pokud jde o ty, co poběží 10 kilometrů, tak ti/ty mohou vzít za základ tempo na jeden kilometr. Každopádně i pro běžce a běžkyně na deset kilometrů platí, že je třeba se před závodem dobře rozcvičit, a v případě, že tak neučiní, běžet první dva kilometr volněji, aby se rozehřáli a rozdýchali a pak teprve přejít do svého tempa. Tempa, na nějž se připravovali, že závod poběží. 

Nezapomeňte si před startem odskočit

Na trati jsou sice přenosné kabinky, ale přesto je dobré vykonat potřebu ještě před tím, než vyběhnete. Ono i když to uděláte, tak v důsledku nervozity budete mít nucení zase pět minut před startem. Pak nezbude než počkat, až na v místě občerstvovačky objevíte přenosné kabinky nebo prostě počkat na první křoví. Vůbec se nestyďte, nebudete první ani poslední. Abych vás nakonec trošku pobavil a uvolnil, povím vám „příběh z války” :).

Stalo se to na New Yorském maratonu, přestože z hlediska fyzické potřeby je na tomto maratonu myšleno snad na vše. Pro muže je tu postaven i jakýsi močovod o délce minimálně sto metrů. Poté, co se odstartuje, hodně účastníků je nuceno vykonat potřebu. Vtip je v tom, že polovina startovního pole běží nahoře po mostě a druhá v jeho útrobách. Ti, co běží nahoře, jsou na tom dobře, ale ti, co jsou pod nimi, jsou zkrápěni shůry zvláštní teplou tekutinou:).

Jak si upevnit startovní číslo

Pořadatelé vyžadují, aby startovní číslo bylo upevněné vepředu. To má ten důvod, že jsou na nich i loga sponzorů závodu a ti chtějí být pochopitelně vidět. Číslo si můžete upevnit buď spínacími špendlíky na prsa, tedy raději na triko, nebo si jej můžete připevnit na gumu či speciální pásek a mít jej v podstatě jako zástěrku. To má tu výhodu, že když třeba vybíháte v bundě či mikině (chráníce se před deštěm či chladem a pak se podmínky změní, bundu či mikinu sundáte a s číslem nemusíte manipulovat. Upevnění čísla vepředu je praktické i pro vás, neboť pokud chcete mít ze závodu fotografie a nemáte na trati vlastní fotografy, musíte se spolehnout na ty oficiální a ti vás pak mohou s nabídkou oslovit jen potud, pokud znají vaše číslo, z něhož si pak odvodí, koho vlastně ulovili.

I nezkušenější potřebují občas zastavit, aby mohli běžet dál

I nezkušenější potřebují občas zastavit, aby mohli běžet dál

Podzimní sezóna se nám tedy pěkně rozeběhla. Ostřílení závodníci většinou nemají problém si po jednom závodě střihnout další. Ti méně zkušení pak poté, co se jim jejich první závod povede, se nadchnou a mají potřebu běžet další. Ať už jste ten/ta, nebo ten/ta, zachovejte se tak, jak vám radí vaše tělo.

Abych svá tvrzení podpořil, tak jsem zkusil zapátrat ve své knihovně, jestli bych zde nenašel něco inspirativního a ejhle, bylo to tam. Dokonce od nikoho menšího než od Billa Rodgerse, který na toto téma říká: „Dobře se znám, a když jsem unavený, když mám pocit, že na mne jde nějaká nemoc, nebo když mě jen začne bolet hlava, tak to v řeči mého těla znamená ZASTAV SE!“

A ať se jmenujete Honza, Luboš, Martin, Laďka nebo Bill Rodgers, platí pro nás všechny stejné přírodní zákony. Ti silní a slavní se poznají podle toho, že tyto zákony ctí, a nepodléhají klamnému dojmu, že na ně neplatí.

Nejen pro maratonce mám pak od Billa ještě další vzkaz, tentokrát se to týká občerstvování na trati. Když Bill vyhrál Bostonský maraton, na němž se při občerstvování 5x zastavil a přesto vytvořil traťový rekord, tak se ho novináři ptali, zda by nebylo lepší, kdyby pil za běhu, že by pak ten čas mohl být ještě lepší. Bill odpověděl: „Voda se rozlije, když s ní poběžím!“

Tahle věta říká mimo jiné i: „Pohár přeteče, když se nebudu řídit tím, co mi říká tělo!“

Řada velkých běžců se i nyní uchýlí k Rodgersovým zastávkám uprostřed vypjatého závodu, mají totiž na paměti, že jen blázen útočí, když všechna znamení říkají: „ZASTAV!“

Umět se zastavit znamená znát své limity, svůj strop, a to tělo dokáže vždy ocenit. Říkáte mu tím totiž: „Neboj, vše mám pod kontrolou a nenechám ti ublížit, protože ty jsi můj partner na cestě a bez tebe se dál nedostanu.“

Pauza před závodem, během tréninku, mezi tréninky, či po nějakém závodě neznamená vaši slabost, ale naopak vaši sílu. Jen ten, kdo si nevěří, si stále znovu a znovu musí dokazovat, že na to má.

Běžecké styly

Běžecké styly

Jak běhat? Jde o věčné téma a předmět diskuzí i hádek. Způsobů je mnoho, názorů ještě víc. Z určitého úhlu pohledu má každý originální styl. Zkuste se poznat a odhalit své rezervy s pomocí Miloše Škorpila, ultramaratonce a zakladatele Běžecké školy.

František Prachař

Co jsme zapomněli

 „O tom, že běh je dovednost, většina lidí nepřemýšlí. Vyběhnou, jak se to „naučili“, a jak to odkoukali od těch, které mají

na očích. Vůbec je nenapadne, že by něco mohlo být špatně. Je to zvláštní. Když se rozhodnou pro tenis či golf, tak dřív, než začnou, najdou si trenéra, který pomůže nejen s nákupem vybavení, ale i s tím, jak hrát, aby si neublížili nebo nebyli pro smích.

Výsledkem pak je, že při procházkách nebo na běžeckých závodech potkáte lidi, kteří předvádí všechno možné, jen ne běh. Když se dítě postaví poprvé na nohy, běží. Je to pro něj stejně přirozené jako dýchání. Přesto dnes více než 80 procent lidí neumí dýchat (dýchá mělce). Stejné je to s během. Jako dítě běháme přirozeně, ale s věkem tuto dovednost, protože ji neprovádíme, zapomínáme.

Běh a dýchání jsou propojené jako siamská dvojčata. Kdo neumí dýchat, většinou neumí ani správně běhat. Stačí si vzpomenout, jak sebou člověk škube, když doběhne tramvaj, autobus nebo vlak. Začne se dusit, lapat po dechu a různě sebou škubat. Jaké styly z toho mohou vzniknout?“

Běžec

 „Rozdíl mezi běžcem a popsanými druhy je v tom, že běžcova noha neustále dohání tělo. Můžete se vrátit na začátek, kdy jste byli ještě dětmi. Když začnete chodit, máte strach, abyste neupadli na pusu. Z toho důvodu vytrčíte ruce před sebe, abyste se jimi mohli okamžitě zachytit, jakmile doběhnete k nejbližšímu kusu nábytku. I dnes můžete tento trik využít při nácviku přirozeného běžeckého stylu. Stoupněte si, zpevněte střed těla, abyste se při rozeběhnutí nezlomili v pase a také si do toho „nesedli“. Zvedněte ruce, natáhněte a táhněte je před sebe, dokud vás pohyb nedonutí se rozeběhnout. Ve chvíli, kdy se to stane, buďte stále vzpřímení. To vás donutí jít do mírného náklonu (nikoliv předklonu!) a paty vám začnou samovolně vystřelovat vzhůru. Sláva, běžíte!“

Přirozený běh, splněný sen člověka létat

Styly běhu, které lze nejčastěji vidět

Skokan

Skokan je nejrozšířenějším běžeckým druhem. Narazíte na něj stejně často, jako na migrující malé žabky v okolí vodních ploch. Čím usilovněji „běží“, tím více skáče. Tito lidé mají velký problém udržet tepovou frekvenci v optimální míře (na přiměřených hodnotách). Jak by taky ne. O to větší obdiv zaslouží, když pak dokážou odskákat deset kilometrů, půlmaraton, maraton a mnozí i ultramaraton. Skokana poznáte podle toho, že jeho tělo je neustále, nebo po většinu času, kdy běží, za nohou. Když si zanalyzujete, co se děje po každém skoku, zjistíte, že přijde dopad (krátké zastavení), načež následuje odraz – noha vystřelí před tělo, dopad (krátké zastavení, při němž tělo přepadává přes nohu) – odraz… Pro tělo je to velmi náročné.

Nosič rukou

Nosiče rukou poznáte rovněž velmi snadno. Ruce jen nesou, aniž by je zapojili do běhu. Když takový druh chvíli běží, začne se ohýbat v pase. Je to, jako byste celou dobu běželi s taškami s nákupem. Už jen z té představy se zlomíte v pase… Jste-li nosiči rukou, začněte je používat. Pomáhají totiž běžci do kroku i při dýchání. Při běhu by ruka měla svírat v lokti úhel 90 stupňů, přičemž předloktí je rovnoběžné s povrchem, po němž běžíte. Maximální zdvih mírně sevřené pěsti je výše ramen a minimální pak kyčel. Když běžíte pomalu, ruce pomáhají držet balanc a ruka by měla pracovat spíše od základní polohy k rameni. Nosiči rukou často pracují s rukama od kyčle do základní polohy a ohýbají se v pase. To vede k nadměrnému zatěžování kolen. Stačí ale, když zpevníte střed těla a narovnáte se v pase. Okamžitě ucítíte úlevu v kolenou.

Tanečník

S oblibou přirovnávám běh k tanci po přímce. Tanečníci (většinou jsou to ti, co běhají se sluchátky na uších) však nepracují rukama, ale rameny. Tím pádem uvedou tělo do rotace. Tento druh poznáte podle toho, že má při běhu špičky od sebe. Důsledkem je nadměrný pronační (vnitřní) nášlap – přetěžování vazů vnitřního kotníku a vnitřní strany kolene.

Odstranění chyby je snadné. Stačí zklidnit ramena a začít používat ruce tak, jak bylo popsáno při opravě techniky u nosiče rukou.

Pradlena

Máchání prádla je jistě bohulibá činnost, ale ne při běhu. Znamená, že dotyčný nepracuje s rukama nahoru – dolů. Místo toho s nimi šermuje před tělem. Tím dojde k rotaci těla, jejímž důsledkem je nadměrný supinační (vnější) nášlap – to vede k přetěžování vazů vnějšího kotníku a vnější strany kolene. Řešení je opět stejné jako při opravě techniky u nosiče rukou.

Hroch

Hroch nebo jakýkoliv jiný tlustokožec nemusí být nutně běžec či běžkyně s vysokým BMI indexem. Poznáte ho tak, že většinou „sedí“, tedy skáče s neustále pokrčenými koleny. To dá zabrat nejen kolenům, ale celému tělu, které se snaží pohybovat dopředu. Výsledkem je vysoká tepová frekvence i při poměrně malé rychlosti, zadýchání se, dušení a velmi malý efekt – ať už za jakýmkoliv účelem. Hroch nesníží váhu, neboť se pohybuje ve vysokých tepových frekvencích, tedy na úrovni anaerobního prahu, kdy tělo není schopné doplňovat energii pálením tuků. Nezrychlí, ani kdyby měl trénink poskládán sebesofistikovaněji, neboť jeho svaly, vazy a úpony jsou v neustálém přepětí a tím pádem nepružné.

Jak se připravit a jak běžet Běchovice

Jak se připravit a jak běžet Běchovice

Dobrá otázka a snadná odpověď. Tedy pro toho, kdo je běžel více jak 10x, přesné číslo neuvádím, protože si to opravdu nepamatuji, ale co si pamatuji je, že se mi Běchovice nikdy neběžely snadno a to přes všechny zkušenosti, které jsem během těch mnoha a mnoha startů získal.

Jak běžet závod Běchovice – Praha

Nenechte se ale zmýlit tím, co jsem napsal v úvodu a nemyslete si, že nesnadno se mi běžely Běchovice pokaždé proto, že jsem na nich opakoval stejné chyby. To rozhodně ne. Nesnadno se mi běžely proto, že ta trať není rozhodně snadná, o to nesnadnější, o co víc prahnete po nějakém výkonu – konkrétním čase. Pokud vám jde ale o to, zaběhnout si dobrý čas, čas odpovídající vašim fyzickým možnostem, tak mějte na paměti, že i když se dobře rozcvičíte, což znamená před vlastním závodem si dát 10 – 15 min lehkého běhu, protažení, 4 – 5 rovinek (rychlých úseků dlouhých 80 – 100 m) a na závěr 400 m v tempu, v jakém chcete závod běžet, je tu stále řada faktorů, které mohou vaše úsilí zhatit.

Bagáž a čekání na start

Po rozcvičení je potřeba se převléknou, či lépe řečeno svléknout do toho, v čem poběžíte a bagáž s oblečením na převléknutí si po rozcvičení dát včas do auta, které ji odveze do místa cíle na Pražačku. Trošku nepohodlné je to v tom, že budete muset čekat delší dobu lehce oděni v závodním a podle předpovědi počasí nemá být zrovna hezky (ráno 9, odpoledne 13 stupňů a déšť a vítr), takže bude třeba se trošku stále hýbat, abyste moc neprochladli. Rozhodně bych vám doporučoval si na sobě nechat lehkou větrovku, kterou případně můžete v průběhu běhu sundat a uvázat si ji kolem pasu.

Vítr

Vítr hraje na Běchovicích většinou velmi důležitou roli. Jen málo ročníků se bez něj obešlo. V 90 % případů navíc fouká západní, takže značně ovlivňuje konečné výkony.

Jak tedy běžet

Nejčastější chybou je, rozeběhnout prvních 500 m v rychlém tempu, k čemuž vás nutí několik důvodů:

  • Stupňující se chlad – ve snaze co nejrychleji se zahřát – vyrazíte, co to jde
  • Adrenalin – od chvíle, kdy odevzdáte bagáž a jste už oblečeni jen v závodním, to ve vás začíná vřít a vy se už těšíte, kdy to začne. Startovní výstřel je pak povelem vyběhnout co nejrychleji a valit to, dokud to jde
  • Trať vede od startu prvních 500 m z kopce – to má vliv na to, že si neuvědomíte, že běžíte velmi rychle, rychleji, než jste zvyklí a než byste měli
  • Dav běžců, který vás tlačí před sebou a vy běžíte, co to jde, aby vás nesrazili

Po těch 500 m se trať poznenáhlu překlopí do mírného stoupání, ale i to stačí, aby vám najednou ztěžkly nohy. 

Pokud chcete i přes rozmary počasí podat výkon, na nějž fyzicky máte (nemluvím o čase, protože ten může jak negativně, tak pozitivně ovlivnit vítr foukající buď proti vám nebo po směru běhu) stoupněte si na startu spíše do zadní části startovního pole. Rozeběhněte se volně (maximálně tak, aby váš sporttester ukazoval 85 % TF max), takto běžte až do třetího kilometru. Teprve až vyběhnete stoupání za Dolními Počernicemi se rozeběhněte. Tady vás čeká dlouhá rovinka až pod Táborák (první dlouhý kopec). Ten je důležité vyběhnout v plné síle. Při seběhu z Táboráku dolů do Hrdlořez se uvolnit, nohy pustit, aby si běžely sami, nebrzdit. Po krátké rovince následuje obávané strašidlo Běchovic – Hrdlořezák. 

POZOR!!!

Hrdlořezák nekončí u konečné tramvají na Jarově, ale pokračuje stále dál a dál a jeho konec je až 500 m před cílem, kde se láme do mírného klesání. Tady už máte vyhráno, a pokud vám zůstalo dost sil, můžete předvést divákům pěkný finiš.

Jak natrénovat na Běchovice

Stejně jako na každou jinou desítku, jinak plány najdete v těchto knihách:

Škorpilova škola běhu

Běžecká bible Miloše Škorpila

Běhání pro všechny

Trénuj originálně, ale některé principy je dobré dodržovat

Trénuj originálně, ale některé principy je dobré dodržovat

Je lepší být originál, než klon. Nevěřte, že jste jiní a že na vás to neplatí! NA KAŽDÉHO TO PLATÍ! Člověk je tvor individuální a tak nelze trénink, který učiní z jednoho běžeckého génia, aplikovat na jiné, aby se i oni po jeho absolvování dotkli nebes!

 Pokud jde o trénink, tak skutečně nelze použít jeden model na všechny, to by pak bylo vše velmi snadné, prostě bychom z lidí udělali běžecké roboty a čekali jen, který ten stroječek déle vydrží. Pokud jde věak o věci, týkající se posledních dní před závodem, ty mají až fatální platnost. Pokud nevěříte, můžete dělat pravý opak toho, co vám nyní poradím, můžete se klidně zachovat jako dítě, kterému řeknete: „Nesahej na ta rozpálená kamna, spálíš se,” a ono si stejně sáhne a spálí se :). Takže si klidně střihněte jeden zkušební maraton ve čtvrtek, abyste věděli, že to v neděli uběhnete, když nic jiného, budete se moci potom chlubit, že jste třeba absolvovali v jednom týdnu maratony dva. Ten zkušební byl perfektní a ten naostro vás pěkně zařízl.

Rady do týdne před půlmaratonem

Sacharidová dieta

Oblíbené a věčné téma mezi maratonci a vůbec všemožnými vytrvalci. Neříkám, že nefunguje, každopádně však říkám, že je třeba si ji vyzkoušet už v rámci tréninku, v době, kdy jste běhali své nejdelší tréninkové dávky, abyste si ověřili a svému tělu umožnili se seznámit s něčím, čemu jej běžně nevystavujete. Je to jako s tím maratonem na zkoušku, v tomto případě tu zkoušku doporučuji, ale jak říkám – měsíc předem. V případě, že do toho jdete naostro se může stát, že vaše tělo, byť perfektně připravené po fyzické stránce, si najednou postaví hlavu, protože jste jej vystavili dalšímu stresu. Takže pokud se ji chystáte poprvé zahájit dnes, zůstaňte raději u své osvědčené stravy a experimenty si nechte až na další maraton.

Běhat či neběhat, to je to oč běží

Pokud nebudete běhat už nic extrémního, tím myslím běhy delší než hodinu, a chystáte se na svůj první maraton, běhejte tak, jak píšu v článku pro First timers::: rozhodně vám to uškodí méně, než když si budete stále klást otázky, jestli byste přeci jenom ještě neměli něco naběhat, převalovat se proto dlouho do noci v posteli a usínat až k ránu. Pomalým, poměrně krátkým během nic nezkazíte, spíše naopak, tělo udržujete v provozní teplotě, prokysličujete, spalujete kumulující se adrenalin a v noci si pak můžete v kliku chrupat. Pokud byste se připravovali jako vrcholoví maratonci jen pár rychlými úseky, mohli byste snadno své tempo přepálit a způsobit si na poslední chvíli ještě nějaké zranění. Navíc nahromaděný adrenalin by ve vás explodoval se startovním výstřelem a vy byste do toho vlítli jak psi utržení ze řetězu a po 10 kilometrech byste měli vymalováno.

Věnujte se jiným aktivitám, ale…

Týdny jste měli v hlavě trénink na maraton a nyní, když stojíte těsně před jeho branou, byste měli na něj zapomenout a věnovat se něčemu úplně jinému. „Co je to za blbost,” říkáte si asi pro sebe, „jak můžu teď najednou myslet na něco jiného, když jsem celé měsíce nežil/a pro nic jiného než maraton!” A přesto je to přesně to, co byste měli v tuhle chvíli udělat, aby vás to nesežralo dřív, než vyběhnete. Zkuste si zajít do kina, do divadla, na koncert, na večeři, pokecat si s přáteli, na něž jste v důsledku tréninku neměli v posledních týdnech či měsících čas. Vymyslete si cokoliv, jen abyste se oprostili od toho, abyste neustále mysleli na neděli, na 9:00. Ale. Ano, je tu jedno ALE.To ALE znamená, že byste si měli prohlédnout trasu maratonu, představit si ji v duchu a také si ji v duchu představit s tím, že si přehrajete film, jako byste maraton už běželi. Představte si, jak se vám běží lehce na 5., 10., 15., 20., 25., 30. 35. i 40. kilometru, jak finišujete do cíle a je vám na každém tom kilometru skvěle.

Domluvte si fanklub a nehovořte o konkrétních cílech

Až budete trasou maratonu probíhat v duchu, představte si i místa, kde vám mohou nejvíc pomoci ti, kteří vám přijdou na trať, a nejen vám, fandit. Představte si konkrétní lidi, kteří to budou, a snažte se je pak na tato místa v neděli v daném čase nasměrovat. Na druhou stranu však nemluvte s nikým o tom, jaký máte konkrétní cíl. Je vždy lepší říci, že běžíte proto, že si to chcete hlavně užít, než třeba, že to chcete dát pod 4 hodiny. Pokud se vám na trati nebude zrovna chvíli dařit, ty 4 hodiny se vám stanou ocelovým závažím, pokud ale poběžíte „jen“, abyste si to užili, tak věřte, že si to užijete a to vždycky a s velkou pravděpodobností při tom padnou i ty 4 hodiny :).

Připravte si odměnu

Než se vydáte na start, připravte si odměnu. Nečekejte na to, že vás někdo za váš výkon odmění, když se tak stane – a ono se to s největší pravděpodobností stane – budete mile překvapeni. Kdyby se ale nikdo takový nenašel, nebudete alespoň zklamáni, protože SVOJI odměnu dostanete, protože každý, kdo dosáhne cíle, je vítěz a zaslouží si být za to odměněn.

Tak se toho neděste a prostě – lidsky se těšte na zážitek, který se nedostaví každý den.