Chceš běhat rychle, doběhnout co nejdál? Zpomal, zkrať krok a zakopávej

Chceš běhat rychle, doběhnout co nejdál? Zpomal, zkrať krok a zakopávej

K úspěchu vede mnoho cest, my jsme si s Milanem Šumným vybrali cestu souznění

Pokud byste chtěli vědět o jakém souznění mluvím, tak vězte, že o souznění atleta a trenéra, ale též o souznění atleta s jeho tělem.

Ideální tréninkovou metodou je dialog. Dialog mezi trenérem – jeho zkušenostmi, jeho poznatky, a atletem – jeho tělem, jeho myslí.

Trénink by neměl být postaven na principu jedné pravdy, ať už jde o pravdu trenéra či atleta. Při uplatňování principu jedné pravdy nelze nikdy dosáhnout dialogu, tím méně shody, která je pak základem důvěry.

Bez vzájemné důvěry lze jen stěží dosáhnout dobrých výsledků.

V životě jsem pracoval s mnoha atlety a atletkami, mé metody jsou dle mnohých měkké. Přesto pomohly Ivaně Sekyrové ke splnění olympijského limitu na maraton, a to za pouhé čtyři měsíce. Jiřímu Krejčímu k mistrovskému titulu v běhu na 100 km a k vítězství v Evropském poháru dálkových běhů (jediný český vítěz), to se povedlo za dva roky spolupráce. Milanovi Šumnému po čtyřech letech spolupráce zaběhnout Spartathlon, skončit na 5. místě v nejlepším českém výkonu atleta, který běžel tuto trať poprvé, a po 7 letech být na Spartathlonu 3. (v čase pod 24 hodin 246 km) a stát se v celé 39. leté historii jedním z mála běžců, kteří tuto trať zdolali pod 24 hodin.

Těch zdánlivě bezejmenných, pro mne však stejně významných, jako výše tři uvedení, již bylo několik set.

Za všemi těmito úspěchy mými, ale především těch, kterým jsem pomáhal a pomáhám, je dialog a navázání důvěry, důvěry.

Nic víc, nic míň.

Jo a také to, že “Běhej pomalu!” je nejrychlejší cesta k úspěchu jak v běhu, tak životě.

Ostatně to velmi dobře souzní s tím, že běh je samý paradox, přičemž těmi největšími jsou: zkrať krok a zakopávej.

Pokud vás běh oslovil, nechcete dělat chyby, které prodlouží vaši cestu k vysněnému cíli, tak pro jednotlivce nabízíme individuální běžecké a fitness tréninky, individuální běžecké a posilovací tréninkové plány, poradíme i s výživou.

Pro skupiny či firmy pak různé druhy workshopů.

Proč je dobré zvyšovat své VO2 max

Proč je dobré zvyšovat své VO2 max

Většina začínajících běžců a běžkyň nemá hned potřebu běžet do specializované laboratoře, aby tam na ně koukali, jak se perou s pásem a sami se sebou, a přesto by rádi věděli, jak na tom objektivně fyzicky jsou, jaké je jejich momentální VO2 max. Pokročilejším běžcům a běžkyním či dokonce těm, kteří se pokládají za výkonnostní, je pak buď líto času, který by mohli věnovat tréninku, nebo peněz, ale také by rádi věděli, jak na tom s VO2 max jsou. Tak se na něj podíváme, co říkáte?

Uběhněte 2400 metrů a zjistěte jak na tom s VO2 max jste

K provedení testu si vybírejte co nejvhodnější podmínky, to znamená, aby nebylo extrémně teplo ani zima a pokud možno nefoukalo (a to ani do zad). 

Nejdříve se rozehřejte během dlouhým 1 – 3 kilometry nebo 10 – 20 minut (vzdálenost respektive dobu rozehřátí přizpůsobte svým stávajícím fyzickým schopnostem, aby vám zbyly síly na samotný test), lehce se protáhněte, mobilizujte klouby a můžete vyrazit. Pokud budete test absolvovat na dráze, tak vás bude čekat šest okruhů, které byste měli běžet s maximálním úsilím, ale pokud vám mohu radit, běžte to stupňovaně a nejvyšší tempo si nechte až na závěrečný okruh. Pokud nemáte atletickou dráhu k dispozici, tak si najděte nějaký rovný úsek s pevným podkladem (silnice, lesní cesta, cyklostezka), když bude chráněný proti větru, tím lépe a na něm si odměřte 2400 m. 

Tabulka, z níž podle uběhnuté vzdálenosti zjistíte svou pravděpodobnou VO2 max

dosažený čas (v minutách)

odhadované VO2 max

18:00 – 17:31

25

17:30 – 17:01

26

17:00 – 16:31

27

16:30 – 16:01

28

16:00 – 15:31

30

15:30 – 15:01

31

15:00 – 14:31

33

14:30 – 14:01

34

14:00 – 13:31

36

13:30 – 13:01

37

13:00 – 12:31

39

12:30 – 12:01

41

12:00 – 11:31

44

11:30 – 11:01

46

11:00 – 10:31

49

10:30 – 10:01

52

10:00 – 9:31

55

9:30 – 9:01

58

9:00 – 8:31

62

8:30 – 8:01

67

8:00 – 7:31

72

méně než 7:30 – 7:30

75

Při testu si změřte i průměrnou a nejvyšší tepovou frekvenci a oba údaje si zaznamenejte. Při opakovaných testech se snažte dodržovat vždy obdobné podmínky, přičemž je jasné, že v průběhu roku nebude vždy stejná teplota. S pomocí výše uvedené tabulky pak můžete velmi dobře odhadnout své aktuální VO2 max. Budete-li test provádět pravidelně, naučíte se vychytat, jak běžet, aby výsledek co nejlépe vystihoval vaší aktuální běžeckou formu, a také získáte velmi dobrou zpětnou vazbu o tom, jestli trénink, který absolvujete, je dobře postaven. Tento test absolvujte v obdobích: stupňovací, stupňovací 2, vrcholové – platí pro pokročilejší a výkonnostní běžce, začátečníkům doporučuji absolvovat cca jednou za měsíc.

Nejste-li si jisti, zda jste při testu běželi optimálně a dosáhli výsledku, odpovídajícího vaší aktuální fyzické kondici, případně abyste pro tento druh testu získali základní čas, můžete si provést cca po čtyřech dnech kontrolní aerobní běžecký test.

Anaerobní běžecký test

Test je nejlépe absolvovat na atletické dráze (čtyři okruhy), případně – pokud ji k dispozici nemáte – zařiďte se tak, jak je uvedeno u testu na zjištění VO2 max.

Poté, co se rozcvičte, absolvujte 1600 metrů na tepové frekvenci o 9 – 11 tepů nižší, než máte 82 % TF max. Změřte si výsledný čas. Pokud je výsledný čas lepší než při kontrolním (prvním či naposledy běženém aerobním testu), tak získáte jistotu, že vaše běžecká forma má vzestupnou tendenci. Lepší čas zároveň znamená i zlepšení vaší aerobní kapacity. 

Při každém testu se snažte dodržet stejné podmínky (délka a způsob rozehřátí, klimatické podmínky, odstup po těžkém tréninku, stejné běžecké boty). 

Podklady pro napsání článku jsem čerpány z knihy: Tréninková bible pro triatlonisty.

“Miloš Škorpil? V žádným případě s ním nechci mluvit!”

“Miloš Škorpil? V žádným případě s ním nechci mluvit!”

Myslím, že každý, kdo se jenom trochu mihnul kolem běhání, jeho jméno už někdy slyšel. Dokonce věřím, že ho párkrát zaslechli i lidé neběžci. Já sama jsem na stránky Běžecké školy narazila asi někdy před deseti lety, když mě popadla běhací mánie. Nejen že webové stránky byly plné inspirujících článků, rad pro běžce začátečníky, ale dočetla jsem se tam, že po různých městech v České republice existují i tzv. Běžecké kroužky Miloše Škorpila. Shodou náhod byl jeden takový i v Žatci, městě, kde jsem tenkrát žila. No a tak to všechno nějak začalo.

Nikol Ducová

Běžecká škola mi v té době připadala jako bezedná studnice, ze které můžu čerpat informace donekonečna. Miloše Škorpila jsem poprvé osobně potkala na Pražském půlmaratonu, v roce 2014, kde byl v roli vodiče. Pamatuju si, jak moc mě překvapila jeho “normálnost” a lidskost. I přesto, že už v té době byl významným propagátorem běhu, choval se naprosto přirozeně, měl skvělou energii, každému tykal a smál se od ucha k uchu.                   

V roce 2014 jsem také udělala další životní změnu a odletěla na druhou stranu světa, do australského Sydney, kde jsem zůstala dodnes. Běh mi ze života na nějakou dobu zmizel, nebylo na něj místo. Měla jsem nejdřív úplně jiné “starosti” a taky jsem objevovala nové a nepoznané věci. Navíc jsem pořád hledala sama sebe, nedokázala se rozhodnout, zda chci být cool holka, co se dokáže pořádně odvázat, vyzenovaná jogínka na meditačním polštáři, nebo aktivní veganka bojující za práva zvířat. Dneska se nad tím vším usmívám a vím, že i když to bylo složité, bylo to nevyhnutelné pro to, abych dnes byla tím, kým jsem a tam, kde jsem. A taky už vím, že můžu být tím vším dohromady, že můžu být, kdo chci a dělat, co chci. A že jóga, meditace, veganství nebo běh jsou prostředky, které mi k tomu pomohly a stále pomáhají…

Rozeběhla jsem se znovu asi před třemi roky. Zkusila si zaběhnout půlmaraton a dostala jsem se do slušné kondice asi za půl roku. Uvědomila si, jak moc mi běh chyběl, jak moc chci zase běhat… ale víc než po silnici jsem chtěla běhat v přírodě, v lesích, po horách. A tak jsem si našla závod, trailový maraton v Blue Mountains. Potřebovala jsem se na něj kvalifikovat, zaběhnout silniční maraton pod 4 hodiny. A tak začala další příprava. Úspěšná! Když jsem v březnu roku 2021 stála na startu Six Foot Tracku, věděla jsem, že si plním další sen. Závod v horách, dlouhý 45 kilometrů, jsem úspěšně zvládla a říkala si, co dál. V tomhle období příprav a tréninku jsem pořád čerpala ze znalostí, které jsem měla z běžecké školy nebo z knih, které Miloš napsal. Neustále jsem o něm mluvila, opakovala jeho známá hesla a lidem, kteří chtěli rady ohledně běhání, jsem doporučovala jeho články. V té samé době jsem se také rozhodla, že bych se chtěla připravit na svojí první stovku. Jednou jsem v kavárně před kamarádem Pavlem prohodila, že si budu muset najít trenéra. Věděla jsem, že na takovou vzdálenost už se sama nepřipravím, že trénink bude náročný a že nebudu mít čas si všechno studovat a zkoušet, zda to funguje nebo ne… a taky jsem si uvědomovala, že v tomhle asi ani není bezpečné razit heslo – pokus, omyl. Jak jsem o tom tak mluvila, říkám – “Mohla bych zkusit napsat Milošovi Škorpilovi, třeba by mě trénoval…“ a třeba taky ne, že jo. Takový běžecký guru má určitě plno práce a úplně jiný starosti, než trénovat nějakou Nikolu. 

Celkem rychle jsem na tenhle rozhovor v kavárně zapomněla, takže mi nepřišlo nijak podezřelé, když mi Pavel asi za dva týdny volal a prosil mě, ať si nedělám žádný plány na sobotu odpoledne, že se zastaví a bude pro mě mít překvapení. Miluju a zároveň nesnáším překvapení. Ten den mi asi v pět odpoledne napsal: Domluvil jsem ti schůzku. Začíná to v 6 a můžete spolu mluvit, jak dlouho budeš chtít a o čem budeš chtít. Záleží na tobě. Číslo je ……, zavolej na WhatsApp. Pán se jmenuje Miloš Škorpil a už se na tebe těší! Vytřeštěně jsem na to koukala a odepsala: Ty ses asi zbláznil! V žádným případě s nim nechci mluvit! Co mu asi mám říkat??? Pak jsem Pavlovi taky hned telefonovala, řvala na něj – že není normální, že ví, jak nemám ráda mluvit s cizími lidmi, po telefonu, navíc s Milošem Škorpilem!!! Že na to nejsem připravená a tak dále, dnes se tomu strašně směju – a Pavlovi samozřejmě děkuju! Ten den jsem s Milošem mluvila skoro hodinu, domluvili jsme se na roční přípravě, s tím, že cíl bude odběhnout letos v květnu 100 kilometrů na prestižním závodě Ultra Trail Australia by UTMB v Blue Mountains.

“Miloš Škorpil? V žádným případě s ním nechci mluvit!”

Není možné tady popsat celou roční přípravu, věřte mi ale, že o zážitky, emoce, pozitivní a i negativní, nebyla nouze. Skoro celý minulý rok se nesl v duchu covidových opatření, lockdownů a restrikcí. Většina závodů napříč Austrálií bylo zrušených, včetně těch několika málo, kam jsem se přihlásila, abychom si mohli otestovat moji formu. Naštěstí jsem se vydávala na svoje soukromá běžecká dobrodružství, a tím se držela v psychické pohodě. Velká rána přišla na začátku tohoto roku, kdy restrikce vystřídaly prudké a devastující deště. Pršelo a pršelo, a celé východní pobřeží Austrálie se potýkalo s nekončícím deštěm a ničivými záplavami. Six Foot Track, moje srdcová záležitost, byl zrušený. Chápala jsem to. Zrušený závod oproti tomu, že lidé ztráceli střechu nad hlavou, byl pouhou banalitou. Navíc se mi podařilo se narychlo přihlásit na 50 kilometrový závod ve Snowy Moutains. Mohla jsem se tedy znovu postavit na startovní čáru, skoro po roce, a ověřit si, jak na tom jsem, v jaké jsem formě a jak se cítím. Závod se mi povedl, ale pořád pro mě bylo těžké uvěřit, že se za dva měsíce postavím na závod, který bude ještě jednou tak dlouhý. Psala jsem svoje pochybnosti Milošovi – o víkendu mi zavolej – odepsal. Během telefonátu jsem pochopila, že moje strachy jsou zbytečné, že je vytváří moje hlava, které se prostě přirozeně nelíbí, že před ní stavím takový úkol, kde bude pravděpodobně hodně diskomfortu. Uklidnila jsem se a pokračovala dál v tréninku. Do závodu zbývaly necelé 2 měsíce.

Počasí se trochu uklidnilo, ale i tak pořád dost pršelo. Tracky byly podmáčené a poničené. Vše vyvrcholilo, když na části trati došlo k sesuvu půdy. Měsíc před termínem závodu přišel oficiální email, že se UTA z bezpečnostních důvodů odkládá na říjen 2022. Už jsem nevydržela a propukla v pláč, bylo to spíš takové zoufalé kvílení. Nemohla jsem to zpracovat. Tak moc jsem to chtěla, byla jsem připravená, chtěla jsem “prodat” ty hodiny tréninku, ty hodiny a hodiny dřiny, tolik jsem toho obětovala. Všechna ta ranní vstávání, intervaly, několikahodinové dlouhé běhy, silový trénink, bolest, samota, radost, smutek, únava, žádný sociální život, odhodlaní, oddanost a obětování. Každý, kdo se na něco dlouho a poctivě připravoval, tak ví, o čem mluvím. A teď mám všechno prodloužit a posunout o dalších šest měsíců? Nebyla jsem si jistá, jestli to zvládnu. Jestli v sobě najdu další motivaci. Milošovi jsem tu zprávu ani nenapsala. Potřebovala jsem to prvně vůbec vstřebat, a pak taky – Miloš se v té době připravoval na svůj šestidenní běh K6 v Konstantinových Lázních, tak jsem ho tím vůbec nechtěla zatěžovat.

Když se objevila běžecká událost pořádaná běžeckým klubem Run Crew, která měla být takovou náhradou a náplastí pro všechny zklamané závodníky UTA, věděla jsem, že to musím zkusit. Pořadatel a zakladatel Run Crew, sám velmi úspěšný běžec, Ben Lawrence celou akci zaštítil, vymyslel a označil trasu, zajistil zázemí a základní občerstvení. Úplně zadarmo a pro všechny, kdo se budou chtít zúčastnit. Trasa byla 25 km dlouhý okruh, kdy se střídal členitý terén, který vedl na horu Mt. Bindo a pak údolím a lesy zase dolů a zpět na start, kde jsme měli zázemí a po občerstvení jsme se opět vydali na další okruh. Bylo na každém, kolik okruhů chtěl běžet. Většina běžců běžela okruh jednou. Byl totiž celkem náročný. Museli jsme překonat stoupání přes 900 výškových metrů, což by se nemuselo zdát moc, ale výstup na horu byl opravdu něco, co se musí zažít, a myslím, že většina běžců na to nebyla připravená. Moje odhodlání ten den bylo velké. Užívala jsem si každou vteřinu, každé kolo jsem ten výstup na horu měla víc a víc ráda. Na posledních 25 kilometrů se ke mně přidal přítel Braňo, který až do té doby zajišťoval support a staral se o moje jídlo, pití a suché ponožky. Společně s našimi kamarády zajišťovali perfektní zázemí a bez nich bych nemohla něco takového dokázat. Poslední úsek jsme tedy běželi (spíš už chodili) společně, nad hlavami nám svítil měsíc a já jsem věděla, že už to zvládnu. Věděla jsem, že tenhle závod jsem vyhrála. Pochopila jsem, že jsem dostatečně silná a připravená. Uvědomila jsem si, že když člověk něco opravdu chce, tak to dokáže. Když jsem proběhla cílem, cítila jsem obrovské štěstí, ale taky se mi ulevilo… a byla jsem unavená, ne že ne… a hned mě napadlo – super, kdy můžu něco takového zkusit znova?

“Miloš Škorpil? V žádným případě s ním nechci mluvit!”

Dnes vím, že závody jsou důležité, ale že mnohem důležitější je celý ten proces, který k nim vede. A že ve finále je to vždycky především vaše vítězství. Vy jste ten vítěz, ať už je to závod, kde soupeříte s dalšími desítkami nebo stovkami běžců, nebo soukromé vítězství na neoficiální akci pořádané partou nadšenců. Překážky si totiž mnohdy klademe my sami, ať už jsou to obavy a strachy, nebo nedostatečná důvěra sama v sebe. Pokud ale víme, že jsme tomu v přípravě dali všechno, uvědomíme si, že pak už máme skoro vyhráno a nezbývá nic jiného než si to užít. Já jsem si teda můj první 100 kilometrový závod užila moc! A už se nemůžu dočkat, až znovu naskočím do tréninkového plánu a věřím, že v říjnu na UTA to zase dokážu prodat!

Spolupráce s Milošem mi dala tolik, že bych o tom mohla napsat samostatný článek. Nejen že jsem v tréninku začala méně koukat na čísla (jak rychle, kolik, jak daleko a v jakém tempu), ale pochopila jsem, že je nutné se řídit srdcem – a to doslova. Běhat tak, aby srdíčko bilo ve správném rytmu a taky aby plesalo radostí, aby vás běh dělal šťastnými, aby vás naplňoval radostí. Miloš nejen že předává celoživotní zkušenosti a píše pro vás tréninkové plány, ale vytváří kolem sebe úžasnou komunitu lidí, kteří dřív nebo později díky němu pochopí jednu věc. A to, že život není jen o běhání, ale že celý život je – jak on sám říká – života běh. A že my se tím životem chceme proběhnout pokud možná co nejpomaleji, abychom mohli běžet co nejdéle, s co nejmenší námahou a s úsměvem na tváři. Klidně se tím životem můžeme zkusit procourat 🙂

Je po maratonu a co teď?

Je po maratonu a co teď?

Maraton jste zvládli, hurá! Někdo je nabitý energii, protože se mu povedlo dosáhnout cíle, jiní sotva plouží nohama. Ať jste ten, nebo ten, tak si nyní naordinujte měsíc regenerace.

Jakmile člověk dosáhne cíle, má chuť si sednout. To je snad ale to nejhorší, co by mohl v tu chvíli udělat. Teď ještě není čas odpočívat, teď musíme tu největší únavu rozchodit. Takže žádné: „Sednu si, a ani se nehnu!” Alespoň 15 minut po dosažení cíle se snažte udržet na nohou, nechte si zavěsit na krk medaili, dojděte si pro pozávodní občerstvení, na masáž a pak někam, kde vám nabídnou židli, na níž se posadíte. Ze země se po maratonu člověku sbírá děsně těžce.

Celou druhou půlku jste se těšili, na něco pořádného k jídlu a najednou nemáte na jídlo ani pomyšlení, co s tím?

V cíli se napijte vody, chápu, že nyní nemáte chuť na žádný ionťák, dejte si banán a jakmile to bude možné, zapadněte do restaurace a objednejte si nějaký vývar, jedno jestli drůbeží, hovězí či zeleninový, hlavně aby to byl vývar, který je teplý a co nejlehčí. Co teď nejvíc potřebujete je sůl, teplá voda (na uvolnění, roztažení žaludku a uvolnění pozávodního stresu), troška těstovin, bílkovin a tuku určitě taky neuškodí. Teplý vývar vám nejrychleji srovná žaludek a za půl hodiny už budete schopní pozřít i normální jídlo. Budou-li v něm obsaženy sacharidy (na rychlé doplnění energie a nastartování metabolismu), tuky (aby ten metabolismus zase nebyl moc rychlý), bílkoviny (na nastartování regeneračních procesů), tak jen dobře. Mě v tuto chvíli naprosto a po všech stránkách uspokojí rizoto, těstoviny nebo noky s drůbežím masem a smetanovou omáčkou.

Doplnění tekutin

I když máte největší chuť na pivo, chvilku to bez něj ještě vydržte, ani nealkoholické není v tuto chvíli dobrá volba a dejte si raději vodu, až se dostatečně po běhu zavodníte (ideální je vypít tolik vody, kolik odpovídá úbytku váhy, nebo používáte-li k měření času chytrou aplikaci, která vám řekne, kolik tekutin jste zhruba v dané teplotě vzduchu vypotili, tak odhadněte, co jste vypili na občerstvovačkách a doplňte rozdíl. Pak, až tak učiníte, si dejte klidně pivo.

Pomaratonský týden

I když vás všechno v těle nabádá k pasivnímu odpočinku, zkuste všechny ty vnitřní našeptávače neposlechnout a obden si jděte tento týden na 20 – 30 minut vyklusnout, nebo alespoň se projít. 

Pokud to opravdu nejde, nohy jsou jak ocelové sloupy, každý krok znamená zrychlení tepu vašeho srdce do sféry blízké 100 % TF max, přivodili jste si během maratonu nějaké zranění, které si vyžaduje, abyste byli v klidu, dojděte si na masáž, absolvujte nějakou wellness proceduru na uvolnění přetížených svalových partií. Nejsou to vždy jen nohy, co cítíte – nebo skoro necítíte, často to mohou být ruce, bedra, břicho… – i ty jste kupodivu k běhu použili, aniž si to plně uvědomujete. ZAPOMEŇTE na to, že to vyřešíte nicneděláním – klidem. Nemusíte se nutně hýbat, ale je třeba tu ztuhlost z těla dostat, čím dříve, tím lépe. Mluví ze mě má první pomaratonská zkušenost. Odběhl jsem svůj první maraton ve Stromovce, tehdy jsem běhal na dráze, většinou 800 m, 1500 m, 5000 či 10000 m, maraton jsem si střihl v rámci toho, co jsem měl přes rok naběháno, jen tak jako třešničku na dortu, na závěr sezóny. Čas byl skvělý – 2:41 a něco. No jo, ale po doběhnutí mě šíleně bolely nohy. Byl konec sezóny, v podstatě jsem měl od trenéra naordinován klid, tak jsem si dal klid. Neběhal jsem týden, dva, tři, nohy byly pořád jak ze železa. Po čtyřech týdnech jsem odjel na týdenní sportovní kurz na běžky. Říkal jsem si, co tam budu dělat, to budu za pěkný pako, jak se budu šourat, přitom všichni věděli, že běhám. První den to nestálo za nic, druhý už to bylo lepší a třetí už jsem létal na lyžích, svištěl jak Hanč s Vrbatou, taky jsem měl ještě dřevěný prkýnka. Hlavně jsem si ale uvědomil, co bylo příčinou té mé měsíční ztuhlosti, že to byla NEČINNOST, která neumožnila laktátu odplavit se z mých svalů, od té doby už jsem stejnou chybu neudělal. 

Pokud cítíte, že máte nějaký fyzický problém, nemusí jít přímo o zranění, ale cítíte, že se nějak divně hýbáte, jako byste byli vyosení – na stranu, zajděte si dříve než na masáž za fyzioterapeutem, který vás nejdříve srovná, vrátí do osy, uvolní tah/y v těle, které způsobují nadměrné pnutí ve vazech, svalech a nakonec i v kloubech. Masáž před srovnáním pomůže jen částečně, ale masáž po srovnání dokoná dílo a vy se budete cítit jak vyměnění. 

Doplňování minerálů, stopových prvků, aminokyselin, vitamínů a ostatních doplňků stravy

O tom, že v době přípravy je potřeba tělu dodávat minerály, stopové prvky, vitamíny, aminokyselin, případně další potravní doplňky, nikdo nepochybuje a je ochoten do nich nejen investovat, ale dokonce je i pravidelně brát. Maraton je však již minulostí, trénink je nyní minimální, tak proč by ještě mělo tělu něco chybět? Ano, proč, když jsme jej před tím pravidelně zásobovali. Zásobovali, zásobovali, ale proto, aby zvládlo bez problémů tréninkovou a závodní zátěž, ale v době regenerace po maratonu jsou potřeby těla ohledně příjmu těchto prvků ještě důležitější. Maraton je extrém a je zcela jedno, zda jste jej absolvovali poprvé či po 100. Extrém znamená pro naše tělo vždy stres, a to i tehdy, když si ho užíváte. Stres nám doslova žere v těle stavební prvky, které tělo používá na obnovu a stavbu poškozených tkání. Pokud mu je nedodáme, projeví se to později třeba únavovou zlomeninou, osteoporózou, únavovým syndromem, alergiemi. Lékaři vám většinou v tomto směru poradí jediné – skončete s během, hýbáním se. Pro ně je to jasné, problém jste si způsobili hýbáním – běháním, protože od čeho jiného by to také mohlo být? Nenapadne je ta nejpřirozenější věc, tedy že vám něco chybí, že se vám něčeho v těle nedostává a že to něco by mohly být minerály, stopové prvky, aminokyseliny, vitamíny, ale je to skutečně takto jednoduché, takže NEZAPOMEŇTE JEŠTĚ MĚSÍC, LÉPE VŠAK 42 DNÍ DOPLŇOVAT VŠE, CO JSTE DOPLŇOVALI PŘI TRÉNINKU!

Proč 42 dní?

Protože regenerace, celkové vyrovnání se těla s tím, co jste mu naložili absolvováním maratonu, trvá 42 dní, tedy přesněji 1 den za 1 kilometr. To nic nemění na tom, že někteří jedinci jsou schopni absolvovat jeden maraton týdně, nebo běhat denně desítky kilometrů desítky dní. Vždy jde o to, aby tělo, duše a mysl byly ve vzájemné jednotě, aby si dokázaly vzájemně naslouchat, nejen mluvit a mluvit a neslyšet druhé. Je to stejné, jako když mluvíte s druhým člověkem a když se rozejdete, nepamatujete si, co vám říkal, protože pro vás bylo důležité jen to, co říkáte vy, ne to, co vám sděloval on. Tak takhle to tedy nefunguje:-), to už jste ale asi v osobním či profesním životě zjistili. VŽDY JE ČAS, KDY SDĚLUJEME A KDY BYCHOM MĚLI MLČET A NASLOUCHAT! Naše tělo 42 kilometrů naslouchalo našim přáním, pomáhalo nám i přesto, že se mu to krutě nelíbilo, přenést nás po těch 42195 metrech do cíle naší cesty, a my bychom nyní měli jemu za to být ochotni naslouchat a plnit jeho přání 42 dní. Trošku nerovnovážné, že? Ale upřímně, stálo vám to za to, NE?

Jak rychle člověk zcela zregeneruje po zátěži

  • za 20 minut se zklidní vaše tepová frekvence a krevní tlak se dostane do běžného normálu
  • za 20 – 30 minut se normalizuje hladina cukru v krvi
  • za 30 minut dochází k vyrovnání zakyselení, poklesu laktátu pod 2 – 3 mmol/l
  • za 2 hodiny dojde k obnovení funkčnosti svalů
  • za 6 – 24 hodin dojde k vyrovnání stavu tělních tekutin a normalizaci krevního obrazu
  • za 1 den dojde k doplnění jaterního glykogenu
  • za 2 – 7 dní dojde k doplnění svalového glykogenu u nejvíce zatěžovaných svalových skupin
  • za 3 – 4 dny dojde k obnově snížené imunity
  • za 3 – 5 dní se obnoví tukové zásobníky ve svalech
  • 3 – 10 dní trvá regenerace přetížených svalových vláken
  • 7 – 14 dní trvá normalizace vytrvalostních a silově-vytrvalostních schopností
  • až 1 týden počítejte s psychickou únavou, s projevy podrážděnosti
  • za 4 – 6 týdnů, v závislosti na trénovanosti, dojde ke komplexní regeneraci po maratonu

Kdy si můžete dát další maraton?

Další maraton je rozumné běžet nejdříve za čtyři měsíce. Počítání je prosté. Pět týdnů trvá regenerace po maratonu, kdy absolvujete spíše udržovací trénink. Pak se teprve začnete připravovat na další maraton. Maximální vzdálenost v tréninku (okolo 32 kilometrů), dosáhnete po dvou měsících, pak měsíc na vyladění a máme 4 měsíce.

Kolik maratonů je rozumné absolvovat za rok

Pokud vám jde o výkon, tak rozumné je absolvovat, a vyplývá to z výše uvedeného, 3 maratony ročně, ale spíše dva, chcete-li se opravdu zlepšovat a vezmete-li v úvahu, že by člověk měl nějakou dobu věnovat i regeneraci po sezóně. Pokud vám jde o sbírání maratonů, tak můžete maratony běhat každý týden, či každý den, vždy záleží na tom, co si představujete pod pojmem běžet maraton. 

Mějte skvělý den, užijte si dnešní maraton a mějte na paměti, že Forrest Gump neběžel nikdy maraton a zná ho každý běžec. Důležitější než jakákoliv čísla je váš pocit z běhání!

Maraton se běží už zítra. Maratonské počty

Maraton se běží už zítra. Maratonské počty

Kolikrát uběhneš maraton, tolikrát jsi člověkem. Kdyby tohle pravidlo platilo, tak by mělo tisíce a tisíce běžců, respektive jejich duší jistotu, že v podstatě vždycky, když se znovu zrodí, budou člověkem. Nevím, jestli toto pomyšlení by mě motivovalo k tomu zaběhnout si další a další maraton. I když na druhou stranu se mi zdá, že člověk běhající a tím spíše člověk běhající maraton je člověkem myslícím, ba přímo moudrým, což se o těch, kteří provozují gaučink, říci mnohdy nedá.

Již zítra se postavíte na start maratonu. Takže dnešek věnujte zklidnění, nikam nespěchejte, ničím se nestresujte, dobře jezte, zkrátka doplňujte energii a možná vám od odreagování se od toho, co vás zítra čeká, pomůže i zamyšlení se nad tím, že kromě toho, že běháním pomáháte sobě, se dá běháním pomáhat i jiným. A můžete tak udělat první krok.

Krok naděje

Napadá, že by stálo za to, že by firmy vyrábějící a prodávající běžeckou obuv a běžecké oblečení, běžecké doplňky, mohly jednou korunou z každého prodaného kusu svého zboží přispívat na projekt KROK NADĚJE. Prostředky, které by se takto získaly, by mohly sloužit k tomu, aby mohli běhat ti, kteří z finančních důvodů nemohou, přesto, že by rádi – např. děti z dětských domovů, děti mentálně či fyzicky postižené, ale i dospělí, kteří se dostanou do svízelné životní situace a kterým by běh nebo prostý pohyb mohl velmi pomoci najít správný směr.

Až vyrazíte na svůj závod, svůj trénink, popřemýšlejte o tomto, zejména to platí pro manažery výše uvedených firem, a pokud vás něco moudrého napadne, dejte vědět. Moc rádi se o váš nápad podělíme s ostatními běžci a bude-li to opravdu dobrý nápad, pokusíme se jej realizovat.

Ať jsou všechny vaše kroky šťastné a znamenají naději pro vás, vaše zdraví, ale i šťastný a spokojený život všech, co po tomhle světě chodí či běhají.

A dneska si už jen lehce vyběhněte na 25 – 30 minut, abyste se zahřáli, prokysličili a přišli na jiné myšlenky, zkrátka abyste pořád nemysleli, co vás zítra čeká. Věřte, že zítra to bude dobré a ono bude.

PŘEDMARATONSKÝ TÝDEN

Seriál, o tom, co dělat, na co nezapomenout, jak běžet, a další rady, které by vám měli pomoci si zaběhnout maraton v dobrém čase a ve stavu, který vás nevyřadí z provozu na několik dní, či týdnů po něm.

Do maratonu zbývá týden, co dělat, abyste svůj trénink zúročili k plné spokojenosti

Maraton se běží za šest dní

Maraton se běží za pět dní

Maraton se běží za čtyři dny

Maraton se běží za tři dny

Maraton se běží za dva dny

 

Maraton se běží za tři dny, naprogramuj se na svůj čas

Maraton se běží za tři dny, naprogramuj se na svůj čas

Dilema, které si musí rozhodnout každý sám. Jaká jsou pro a proti jedné či druhé varianty? Začneme tou první, tedy během s vodičem, abych pak rozebral tu druhou, tedy spolehnout se sám na sebe.

Proč běžet s vodičem

Poběžíte-li s vodičem, pak:

  • ušetříte spoustu sil– nemusíte si hlídat a kontrolovat tempo, od toho tu je vodič, aby se staral
  • máte zajištěnu podporu pro chvíle, kdy vám nebude zrovna do skoku– vodič vám pomůže se dostat z momentální krize, případně poradí, co dělat, když budete mít nějaký problém
  • vás vodič zpomalí na občerstvovačce– budete mít tendenci pít za běhu
  • když vás vodič uvidí sahat si pro gel– poradí vám si jej vzít až před občerstvovačkou, abyste jej mohli hned zapít a neriskovali nejen zalepenou pusu, ale hlavně dehydrataci způsobenou velkou koncentrací cukrů a solí v gelu obsažených
  • když se vám rozváže tkanička na botě– poradí vám buď k jejímu zavázání využít nějakou lavičku, obrubník, zábradlí, na níž nohu s rozvázanou tkaničkou položíte, abyste se nemuseli shýbat. Případně, když nic z toho nebude v dohledu, vám poradí jít do dřepu pomalu a po zavázání tkaničky se zvolna zvednout, aby se vám nezamotala hlava a nebyli jste v tu chvíli na zemi
  • zklidní vás v polovině trati– kdy budete mít pocit, že máte sílu na rozdávání a že těch 21 km už dáte hravě sami. Vysvětlí vám, že tu stále ještě číhá 32. kilometr, a že když se vám na něm nepostaví do cesty „maratonská zeď“, tak si můžete běžet s pánem Bohem k čertu, protože už to zvládnete sami

Proč běžet svým vlastním tempem

  • se nemusíte přizpůsobovat tempu vodiče– ve chvíli, kdy na vás přijde únava či potřeba, si vyhovíte, ve chvíli, kdy se vám poběží dobře, si zrychlíte. Každopádně v cíli budete vědět, že jste si to odběhli sami a že se nemůžete na nikoho vymlouvat, že vám to zkazil
  • byste se měli dobře znát– měli byste vědět, jaké tempo je pro vás nejvhodnější
  • byste se měli držet předem připraveného plánu– neměli byste se snažit závodit, ale pokud možno běžet co nejvíce rovnoměrně, rovnoměrné tempo je při maratonu největší zárukou dobrého výkonu

Máte v hlavě a v nohách určitý čas, ale nevíte, jak maraton běžet, abyste jej v tomto čase zaběhli? Níže máte přehled časů a mezičasů na časy od 3 do 7 hodin.

Rozpisy na časy 3:00, 3:10, 3:20, 3:30,3:40, 3:50, 4:00, 4:10, 4:20, 4:30, 4:40, 4:50, 5:00, 5:10, 5:20, 5:30, 5:40, 5:50, 6:00, 6:10, 6:20, 6:30, 6:40, 6:50, 7:00

Rozpisy nezohledňují případný pomalejší start na rozeběhnutí, ale jsou psány pro rovnoběžné tempo

1. km

04:28

04:38

04:52

05:10

05:24

05:34

05:52

06:04

06:16

5. km

22:20

23:20

24:20

25:50

27:00

27:50

29:20

30:20

31:20

10. km

43:50

45:40

47:50

51:00

53:10

54:50

57:30

59:50

1:01:50

15. km

01:05:00

01:07:40

01:11:10

01:15:50

01:18:00

01:21:30

01:25:20

01:29:00

01:32:00

20. km

01:26:10

01:29:40

01:35:00

01:40:00

01:43:50

01:48:10

01:53:10

01:58:10

02:02:10

25. km

01:47:30

01:51:50

01:57:30

02:04:50

02:09:50

02:15:00

02:21:10

02:27:20

02:32:20

30. km

02:09:00

02:14:10

02:22:00

02:30:00

02:36:00

02:42:00

02:49:20

02:56:50

03:02:30

35. km

02:30:00

02:36:30

02:45:30

02:55:10

03:02:10

03:09:00

03:17:30

03:26:20

03:32:50

40. km

02:51:30

02:58:50

03:09:00

03:19:20

03:28:30

03:36:00

03:45:40

03:55:50

04:03:00

maraton

03:00:00

03:10:00

03:20:00

03:30:00

03:40:00

03:50:00

04:00:00

04:10:00

04:20:00

 

1. km

06:30

06:42

06:54

07:10

08:00

08:33

09:10

09:55

5. km

32:30

33:30

34:30

35:50

40:00

42:45

45:50

49:35

10. km

01:04:10

01:06:10

01:08:10

01:10:50

01:19:00

01:25:30

01:31:40

01:39:10

15. km

01:35:30

01:38:30

01:41:30

01:46:00

01:48:00

02:08:15

02:17:30

02:28:45

20. km

02:05:50

02:10:50

02:14:50

02:21:00

02:27:00

02:51:00

03:03:20

03:18:20

25. km

02:37:20

02:43:20

02:48:20

02:55:00

03:06:00

03:33:45

03:49:10

04:05:55

30. km

03:09:00

03:16:00

03:23:00

03:30:00

03:45:00

04:16:30

04:35:00

04:57:30

35. km

03:40:40

03:48:40

03:56:40

04:05:00

04:24:00

04:49:15

05:20:50

05:47:05

40. km

04:13:00

04:23:00

04:33:00

04:40:00

05:03:00

05:42:00

06:06:40

06:36:40

maraton

04:30:00

04:40:00

04:50:00

05:00:00

05:30:00

06:00:00

06:30:00

07:00:00

 PŘEDMARATONSKÝ TÝDEN

Seriál, o tom, co dělat, na co nezapomenout, jak běžet, a další rady, které by vám měli pomoci si zaběhnout maraton v dobrém čase a ve stavu, který vás nevyřadí z provozu na několik dní, či týdnů po něm.

Do maratonu zbývá týden, co dělat, abyste svůj trénink zúročili k plné spokojenosti

Maraton se běží za šest dní

Maraton se běží za pět dní

Maraton se běží za čtyři dny

Trénink pro dnešní den

45 minut lehce ( 65 – 75 % TF max)