Gaučo, Mačo a Kaučo se přou, jak na to, když chcete zrychlit svůj běh

Gaučo, Mačo a Kaučo se přou, jak na to, když chcete zrychlit svůj běh

Začal jsem běhat, ale ať dělám, co dělám, zrychlit nedokážu! co mám dělat, abych běhal rychleji?
Pohledy na věc Gauča, Mača a Kauče?

Gaučo

Gaučo je člověk, který toho v posledních letech moc nenaběhal. Je zcela jedno, je-li mu dvacet, třicet, čtyřicet, padesát či více let, prostě běhal už dávno a oč déle neběhal, o to rychleji by rád zažil ten opojný pocit z běhání, o němž se tolik v poslední době píše. Je to logické, život mu utíká, a tak má strach, aby to ještě vůbec stihl, dokud je čas. U mladších Gaučů – Gauček to je pak proto, že jim chybí trpělivost, což je také zcela typické i pochopitelné, protože je toho ještě tolik, co musí v životě vyzkoušet a ochutnat.

Gaučo
Mačo

Mačo

To Mačo, to je jiný bourák, ten už běhá dlouho, za tu dobu již posbíral kdejakou zkušenost a rád se o ní podělí, zvláště s Gaučem či Gaučkou, jež jsou během takřka netknuti, ale touží se v něm brzo najít. Problém Mača je, že zapomněl, jaké to je s běháním začínat, a nebo začal běhat závodně coby dítko školou povinné a ví, že „běh musí bolet“, chce-li se v něm člověk prosadit. Mačo je prostě typickým běžcem závoďákem, který Gaučům a hobíkům nerozumí, protože nikdy nepochopil, proč vlastně běhají a co oni na běhání mají, když to není nejlepší umístění, nejlepší výsledek, kteroužto cestu provází bolest.

Kaučo

Typologii Kauče zkrátím, na první pohled ze skvělé karikatury Mirka Vostrého všichni vidí, že jsem to já. Pravda, mohl bych být docela dobře i představitelem Mača, kdybych se ovšem nerozhodl cca před pěta dvaceti roky, že i přes to, že nadevšechno miluji (tedy co se týče pohybu) běh, tak mou druhou vášní je zdravý životní styl, v celém rozsahu a významu tohoto pojmu, takže skrze běh a běhání se zaměřím na pomoc širokým masám, což jsou nejčastěji představitelé hobíků, Gaučů a Gauček. A protože už to dělám víc jak dvacet let, tak se mi podařilo pochopit rozdíl mezi tím, ptá-li se na zrychlení Gaučo či Mačo – běžec závoďák.

Kaučo

Tak a teď necháme mluvit Gauča, Mača a Kauče, aby nám v tom udělali jasno:

Kaučo:
„Jak zněla tvoje otázka, Gaučo“? 

Gaučo:
„Začal jsem běhat, ale ať dělám, co dělám, zrychlit nedokážu! Co mám dělat, abych běhal rychleji“?

Kaučo:
„Mačo, chtěl bys k tomu něco říci“?

Mačo:
„No to si piš, že k tomu chci něco říct. Tak hele, Gaučo, slyšel jsi už něco o intervalovém tréninku? Neslyšel? Hm, tak to bude těžký, ale nějak se s tím popasuju. Intervalový trénink znamená, že neběháš pořád stejně rychle, ale že se rozklušeš a pak si dáš třeba 20x 400 m v tempu pětky s meziklusem (ten je taky dlouhý 400 m), no a nakonec, abys úplně neztuhnul, si ještě pár kilometrů vyklušeš. To tě tak nakopne, že okamžitě ten svůj souvislej běh budeš běhat jak vítr, to ti garantuju!“

Kaučo:
„Mačo, Mačo, ty jsi ale Mačo.

Mačo, kdyby tě Gaučo poslechnul a tohle udělal, tak ztuhne, a to bez ohledu na to, jestli ty čtyřstovky vykluše nebo ne. Vezmi si, že on s běháním začíná, že to není žádnej borec, kterej už pár let běhá a jeho forma stagnuje, tak hledá impulzy, který by mu pomohly se hnout dopředu, který by mu pomohly se zrychlit. Ono totiž není zrychlení jako zrychlení, víš? 

Gaučo prakticky nemá žádnou fyzičku (Gaučo, neuraz se, to není nic proti tobě, ani tvojí fyzičce), Gaučo léta nic nedělal, nožičky, zrovna tak jako dech, má slabé, srdce mu bije po pár uběhnutých metrech jak na poplach, krev se pění a ráda by si prorazila cestu cévami a cévkami až do oblasti periférií, ale ty jsou zaneseny vším možným, co se tady usadilo, když jimi krev neproudila. 

Takže Gaučo, pokud já říkám zpomal, chci ti tím říct, že nechceš-li běhat pořád stejně „rychle“, tedy uběhnout za daný čas prakticky stejnou vzdálenost, chce to zpomalit. Ač to vypadá jako nelogické, tak jedině to, že na začátku svého běhu zpomalíš, tak budeš běhat postupně rychleji a rychleji.

Za jak dlouho zregenerujeme po tvrdém tréninku, po závodě

Za jak dlouho zregenerujeme po tvrdém tréninku, po závodě

Připravujete se nebo jste běželi půlmaraton, maraton, ultramaraton, horské traily, což představuje nejen v závodě, ale i v tréninku naběhat velké objemy co se kilometrů či času týče? Pak by bylo pro vás dobré vědět, co se ve vašem těle po těchto bězích odehrává a jak dlouho trvá, než se s touto enormní zátěží tělo zcela srovná. Proč máte trénink nad třicet kilometrů běžet před maratonem jen jeden a to nejpozději čtyři týdny před ním.

  • za 20 minut se zklidní vaše tepová frekvence a krevní tlak se dostane do běžného normálu
  • za 20 – 30 minut se normalizuje hladina cukru v krvi
  • za 30 minut dochází k vyrovnání zakyselení, poklesu laktátu pod 2 – 3 mmol/l
  • za 2 hodiny dojde k obnovení funkčnosti svalů
  • za 6 – 24 hodin dojde k vyrovnání stavu tělních tekutin a normalizaci krevního obrazu
  • za 1 den dojde k doplnění jaterního glykogenu
  • za 2 – 7 dní dojde k doplnění svalového glykogenu u nejvíce zatěžovaných svalových skupin
  • za 3 – 4 dny dojde k obnově snížené imunity
  • za 3 – 5 dní se obnoví tukové zásobníky ve svalech
  • 3 – 10 dní trvá regenerace přetížených svalových vláken
  • 7 – 14 dní trvá normalizace vytrvalostních a silově-vytrvalostních schopností
  • až 1 týden počítejte s psychickou únavou, s projevy podrážděnosti
  • za 4 – 6 týdnů, v závislosti na trénovanosti, dojde ke komplexní regeneraci po maratonu
Přirozený běžecký styl se dokáže naučit každý

Přirozený běžecký styl se dokáže naučit každý

Běháš přes patu, ty zas přes špičku, aneb jak se chytáme na něčem, co je úplně mimo. Od vydání knihy Born to run jsem často chytán za patu, hlavně těmi, kteří mají pocit, že když začali běhat po špičkách, tak vyhráli, protože nyní se jim už nemůže při běhu přece nic stát, když běhají tak, jak se má. Ale to je široce zakořeněný omyl, stejně jako je to u patařů.

Špička – pata

Tenhle spor je naprosto zbytečný, stejně jako se zbytečně vyhraňuje spor mezi všežravci a lidmi vyznávajícími alternativní způsoby stravování. Každý by měl běhat a jíst tak, aby si běh a jídlo užil a hlavně to prospívalo jeho zdraví.

Proběhněte se naboso

Chcete-li sami v sobě rozhodnout spor, zda dopadat na patu či na špičku, tak existuje naprosto jednoduchý test, který vám dá jednoznačnou odpověď. Zujte si boty a proběhněte se jen tak, a okamžitě budete znát pravdu.

Tak, už máte hotovo!? A teď popravdě, dopadali jste při tom na patu či na špičku? Pokud ano, tak lituju vaše nohy, které si s vámi opravdu užijí a vy tedy s nimi taky, protože vám dají často najevo svůj nesouhlas, jak s nimi zacházíte.

Předpokládám však, že většina z vás dopadla na bříška, tedy na střed nohy (tedy ani na špičku a ani na patu), přesto ale ani pata, ani špička nepřišly nakonec o to, se do vašeho běhu zapojit.

Když si dopad nohy a její následnou práci (odvalení) rozebereme podrobněji, tak to celé vypadá následovně:

 

Přirozený běžecký styl se dokáže naučit každý došlap naboso

Došlap a odvalení nohy, jak to vidíme, když jsme naboso – detail

1. Dopad na střed nohy s mírným nášlapem do supinace

2. Přišlápnutí na vnitřní hranu chodidla a na patu

3. Odvalení ve střední ose chodidla (přes celou plochu chodidla) dopředu – prakticky přepadnutí přes nohu (přes špičku) a následný let dopředu

Přirozený běžecký styl se dokáže naučit každý došlap v botách

Došlap nohy a následné odvalení, jak to vidíme, když je noha obutá v běžecké botě – detail

Nyní se vrátím k tomu chytání za patu. Když se noha (chodidlo) dotkne poprvé povrchu, po němž běžím, tak já osobně cítím, že první kontakt s povrchem mám na středu chodidla. Tento moment je však vnějšímu pozorovateli (tomu, kdo sleduje můj běh ať už přímo, nebo se dívá na fotografii) pouhým okem nepozorovatelný (zachyťte pouhým okem, co se právě odehrává v čase kratším než setina vteřiny, zvláště když to hlavní vám zakrývá bota, v níž je běžec obutý). 

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak vám tento klíčový okamžik přiblížit obrazem a popsat, aby to bylo viditelné, jasné a snadno pochopitelné. A pokud vím, tak tohle je první takto provedený popis průběhu běžeckého kroku, takže máte to štěstí vidět to první a získat tím náskok před celým světem.

Běháme sice po nohou, ale ruce jsou při běhu neméně důležité

Čím víc s lidmi běhám a učím je běhat přirozeně správně, tím víc si všímám, že ruce hrají hlavní roli v postavení těla při běhu, ale nejen postavení těla (náklonu), nýbrž i v mnoha chybách při došlapu. Je to tím, že naše ruce byly kdysi (před milióny let) předníma nohama a od té doby neztratily svou vedoucí funkci, prostě nohy sledují ruce a řídí se jejich příkladem.

 

Přirozený běžecký styl se dokáže naučit každý ruce vedou

Předpaž a běž!

Nosiči rukou

Nosiči vody jsou prospěšní jiným, ale k čemu je vlastně dobrý nosič rukou? Popravdě k ničemu, navíc ten, kdo si při běhu ruce jen nosí, si tím notně škodí. Jak už bylo uvedeno výše – ruce vedou nohy a když si ruce jen nesete, místo toho, aby vám pomáhaly do kroku a dýchat, tak to odnáší minimálně kolena. Jak je to možné? Velmi snadno, kdo si ruce jen nese, brzo se ohne v pase a tím pádem začne při běhu nadměrně zatěžovat kolena. 

Správná práce rukou při běhu

 

Přirozený běžecký styl se dokáže naučit každý práce rukou

Běž jako bys měl upito, prostě přepadávej repektive přelétávej přes došlapovou nohu

 

Přirozený běžecký styl se dokáže naučit každý běž jako bys měl upito

Přemýšlím, jak co nejlépe slovy demonstrovat, co má člověk při přirozeném způsobu běhu dělat, aby to pochopil. Chce se totiž po vás nic míň, nic víc než to, abyste stále přepadávali dopředu a pak se snažili tím, že si nohu přitáhnete pod sebe, chytit balanc a opět přepadnout dopředu, prostě jako byste byli nadrátovaní a měli problém s tím, abyste nespadli na ústa. 

Tempo vašeho běhu pak není řízenou silou odrazu a délkou skoku dopředu, ale tím, jak máte pružný kotník a koleno, a svaly a vazy, které je ještě s kyčlí vzájemně spojují, tedy tím, jak rychle a vysoko jste schopni „zakopnout“ patu. Čím jsou vaše klouby flexibilnější a vaše svaly společně s vazy pružnější, tím vás to dál dostřelí (déle letíte).

Při chůzi dohání tělo nohy, při běhu nohy tělo

Přirozený běžecký styl se dokáže naučit každý zakopni a leť

Když toto píšu, mám tím na mysli chvíli došlapu, ne když letíme, aby mě zase někdo nechytal za slovo. To, že noha dohání tělo, platí i při běhu z kopce, kde chodidlo dopadá (přičapává k povrchu) naprosto stejně, jako když běžíte po rovině či do kopce. 

Ideálně by váš běh měl vypadat takto

Přirozený běžecký styl se dokáže naučit každý

Je zcela nepodstatné zda občas došlápnete nejdříve na patu nebo na špičku, daleko podstatnější je, abyste běželi a neskákali! Praxe mě naučila, že naučit se běhat přirozeně není opravdu těžké, když víte jak, ale také mě naučila, že většinou se to člověk nenaučí podle článku návodu na internetu, knížky, ba ani podle videa 

ale že je potřeba, aby se člověk viděl, aby viděl chyby které dělá a dostalo se mu vysvětlení, co a jak má dělat, aby chyby odstranil a začal skutečně přirozeně běhat. Proto jsem začal nabízet službu individuální výuky přirozeného běhu.

Deset kilometrů pod šedesát, padesát, čtyřicet minut

Deset kilometrů pod šedesát, padesát, čtyřicet minut

Ten, kdo jednou začne běhat, podlehne jednou i touze běhat rychleji. Rychlejší nohy nikde nekoupíte, musí zrychlit ty svoje. Zrychlit se pouhým zvyšováním naběhaných kilometrů jde jen v začátcích, ostatně je to i žádoucí s ohledem na budování základů fyzické kondice, potažmo sportovní výkonnosti.

Ten, kdo jednou propadne touze běžet maraton, většinou po jeho absolvování podlehne i touze běžet příště rychleji. Cesta k tomu vede přes zrychlení se na deset kilometrů. Níže najdete tři osmitýdenní tréninkové plány, které vám mohou pomoci k postupnému překonání tří hranic, jež jsou mezi běžci dosti ceněny, a to hranic 60, 50 a 40 minut na deset kilometrů.

Jak se vyznat ve zkratkách uvedených u tréninkových plánů /co znamenají)

  • ZT – závodní tempo
  • STB I. – souvislý tempový pomalý běh
  • STB II. – souvislý tempový středně rychlý běh
  • STB III. – souvislý tempový velmi rychlý běh
  • ST – střídavé tempo
  • TB – tempový běh
  • ABC – běžecká abeceda
  • SKU – stupňované krátké úseky o délce 50 – 80 m (5x – 10x – podle stupně momentální únavy)
  • MK – meziklus – výklus mezi intervaly
  • R – rozběhání – pomalý běh na začátku tréninku sloužící k rozehřátí, prokrvení a prokysličení
  • V – výklus – pomalý běh na konci tréninku sloužící k uvolnění, vydýchání a zahájení regeneračních procesů

Osmitýdenní tréninkový plán na deset kilometrů ke zdolání hranice 60 minut

Vysvětlivky k plánu

ZT – 5:59/km; STB I. – 6:30 – 7:00/km; TB I. – 5:40/km – 5:50/km; TB II. – 6:45 – 7:00/km; R – 7:00 – 7:15/km; V – 7:00 – 7:15/km; PP – posilování a protahování.

týden

pondělí

úterý

středa

čtvrtek

pátek

sobota

neděle

1.

volno

6 km (STB I.); 30 min (PP)

volno

2 km (R) – 4 km (TB I.) – 2 km (V)

volno

8 km (STB I.)

volno

2.

volno

6 km (STB I.); 30 min (PP)

volno

2 km (R) – 4 km (TB I.) – 2 km (V)

volno

8 km (STBP)

volno

3.

volno

6 km (STB I.); 30 min (PP)

volno

2 km (R) – 4 km (TB I.) – 2 km (V)

volno

10 km (STB I.)

volno

4. regenerační

volno

volno

6 km (STB I.); ABC; SKU

volno

volno

8 km (STB I.)

volno

5.

volno

8 km (STB I.); ABC; SKU

volno

2 km (R) – 6 km (TB I.) – 2 km (V)

volno

10 km (STB I.)

volno

6.

volno

8 km (STB I.); ABC; SKU

volno

2 km (R) – 6 km (TB I.) – 2 km (V)

volno

12 km (STB I.)

volno

7.

volno

8 km (STB I.); ABC; SKU

volno

2 km (R) – 6 – 8 km (TB II.) – 2 km (V)

volno

12 km (STB I.)

volno

8. vylaďovací/závodní

volno

6 km (STB I.)

volno

volno

3 km (R); ABC; SKU

volno

ZÁVOD

 Osmitýdenní tréninkový plán na deset kilometrů ke zdolání hranice 50 minut

Vysvětlivky k plánu

ZT – 4:59/km; STB I. – 5:45 – 6:15/km; STB II. – 5:20 – 5:40/km; STB III. – 5:00/Km; TB – 4:30 – 4:45/km; MK – 6:00/km; R – 6:00 – 6:30/km; V – 6:00 – 6:30/km; PP – posilování a protahování .

týden

pondělí

úterý

středa

čtvrtek

pátek

sobota

neděle

1.

volno

10 km (STB I.); 30 min (PP)

volno

2 km (R); 6x 500 m (TB) – 500 m (MK); 2 km (V)

volno

10 km (STB I.)

volno

2.

volno

10 km (STB I.); 30 min (PP)

volno

2 km (R); 8x 500 m (TB) – 500 m (MK); 2 km (V)

volno

12 km (STB I.)

volno

3.

volno

10 km (STB I.); 30 min (PP)

volno

2 km (R); 8x 500 m (TB) – 500 m (MK); 2 km (V)

volno

12 km (STB I.)

volno

4. – regenerační

volno

volno

8 km (STB I.)

volno

volno

10 km (STB I.)

volno

5.

volno

2 km (R); 4x 1000 m (TB) – 500 m (MK); 2 km (V)

volno

8 km (STB I.); ABC; SKU

volno

6 km (STB II.)

10 km (STB I.)

6.

volno

2 km (R); 5x 1000 m (TB) – 500 m (MK); 2 km (V)

volno

8 km (STB I.); ABC; SKU

volno

8 km (STB II.)

12 km (STB I.)

7.

volno

2 km (R); 6x 1000 m (TB) – 500 m (MK); 2 km (V)

volno

8 km (STB I.); ABC; SKU

volno

8 km (STB II.)

12 km (STB I.)

8. vylaďovací/závodní

volno

volno

2 km (R) – 2 km (STBP II.) – 1 km (STB III.) – 3 km (V)

volno

volno

3 km (R); ABC; SKU

ZÁVOD

 Osmitýdenní tréninkový plán na deset kilometrů ke zdolání hranice 40 minut

Vysvětlivky k plánu

 ZT – 3:59/km; STB I. – 4:45 – 5:00/km; STB II. – 4:20 – 4:40/km; STB III. – 4:05 – 4:20/Km; TB – 3:40 – 3:55/km; MK – 4:20 – 4:40/km; R – 5:00 – 5:15/km; V – 5:00 – 5:15/km; PP – posilování a protahování.

týden

pondělí

úterý

středa

čtvrtek

pátek

sobota

neděle

1.

volno

2 km (R); 4x 1000 m (TB) – 1000 m (MK); 2 km (V)

volno

10 km (STB I.); 30 min (PP)

volno

6 km (STBP II.)

12 km (STBP I.)

2.

volno

2 km (R); 4x 1000 m (TB) – 1000 m (MK); 2 km (V)

volno

10 km (STB I.); 30 min (PP)

volno

8 km (STB II.)

12 km (STB I.)

3.

volno

2 km (R); 3x 2000 m (TB) – 1000 m (MK); 2 km (V)

volno

10 km (STB I.); 30 min (PP)

volno

8 km (STB II.)

12 – 15 km (STB I.)

4. regenerační

volno

8 km (STB I.); 30 min (PP)

volno

6 km (STB I.); ABC; SKU

volno

10 – 12 km (STB I.)

volno

5.

volno

2 km (R); 2x 3000 m (TB) – 1000 m (MK); 2 km (V)

volno

10 km (STB I.); ABC; SKU

volno

10 km (STB II.)

15 km (STB I.)

6.

volno

2 km (R) – 6 km (STB III.) – 2 km (V) 

volno

10 km (STB I.); ABC; SKU

volno

10 km (STB II.)

15 km (STB I.)

7.

volno

2 km (R) – 6 km (STB III.) – 2 km (V)

volno

10 km (STB I.); ABC; SKU

volno

10 km (STB II.)

15 km (STB I.)

8. vylaďovací/závodní

volno

8 km (STB I.)

volno

2 km (R) – 3 km (STB III.) – 1 km (V)

volno

3 km (R); ABC;SKU

ZÁVOD

 

Jak na tom jsem, na co běžecky mám, od čeho se odrazit, jak pokračovat

Jak na tom jsem, na co běžecky mám, od čeho se odrazit, jak pokračovat

Test běžecké výkonnosti, vám odpoví na dvě otázky. Na otázku, jak na tom jste, a na otázku, jak máte začít nebo pokračovat dál v tréninku.

Nejlepší odpověď na otázku, jak na tom jste, vám poskytne závod. Kdybyste měsíc co měsíc absolvovali stejný závod na stejnou vzdálenost, na stejné trati, se stejně trénovanými soupeři, za stejných povětrnostních podmínek, pak by výše uvedená odpověď platila.

Bohužel, tato situace nemůže nikdy nastat, takže nejlepší odpověď na tuto otázku vám dá „kontrolka“.

Kontrolka, pro níž si dopředu vyspecifikujete, o co v ní půjde, dokonce můžete požádat i sparingpartnery, aby běželi přesně tak, jak jim dopředu řeknete.

Aby „kontrolka/y“ měla/y smysl, je třeba, aby probíhala/y pokud možno vždy za stejných podmínek. Veškeré drobné změny, které před nimi provedete, které se vyskytnou (změny v rozcvičení, počasí, vybavení, strava) výsledek ovlivní!

Tyto proměnné se dají kontrolovat tak, že se necháte pravidelně testovat v centrech sportovní medicíny, nebo specializovaných laboratořích, což je ale pro většinu smrtelníků příliš finančně a časově náročné.

Z toho důvodu je rozumným kompromisem pečlivě provedené a přesně stanovené samostatné testování.

Popíšeme si dva testy, které můžete vyzkoušet, jeden probíhá na běžeckém pásu a jeden na atletické dráze.

Sami si však také můžete, nemáte-li možnost běhat na páse či na dráze, podle nich nastavit pravidla pro tratě, terény, které máte k dispozici.

Testy by měly být co nejspolehlivější a dobře opakovatelné, přičemž jsou lepší kratší testy, po jejichž absolvování nebudete tak dlouho fyzicky vyčerpaní a budete moci o to dříve pokračovat v pravidelném tréninku.

Absolvujete-li test vždy jednou za 4 – 6 týdnů, podle formy zvolených mikrocyklů, získáte velmi dobrou představu o tom, jestli váš trénink splňuje ty předpoklady, s nimiž jste do něho šli.

Obecně se jako test doporučují dva typy kontrolky. Prvním je stupňovaný test, který spočívá v měření tepové frekvence a vynakládání námahy (intenzity), přičemž intenzita se stále zvyšuje, až do chvíle, kdy dalšímu zvýšení zabrání vyčerpání. Stupňované testy se provádějí po celý rok, ale nejefektivnější jsou na začátku sezóny – v přípravném tréninkovém období. Druhým typem testu je krátká časovka v intenzitě závodu (závodní trati), při níž se měří dosažený čas.

Stupňovaný běžecký test na běžeckém páse

Příprava
  • Použijte běžecký pás, na němž se dá nastavit přesná rychlost a lze na něm dosáhnout vyšší rychlosti, než je vaše maximální rychlost na 1500 metrů. Pokud pás takové rychlosti nedosahuje, nastavte sklon tak, aby byl pro vás běh v nejvyšší rychlosti dosti namáhavý. Tento sklon si nezapomeňte napsat do tréninkového deníku.
  • Budete potřebovat asistenta na zapisování dat a obsluhu pásu. Musí stát na místě, odkud dobře dosáhne na ovládání trenažéru.
  • Dvě hodiny před testem nejezte. Obecně je nejvhodnější zařadit test druhý den po lehkém tréninku nebo odpočinkovém dni.
  • 10 – 20 minut před testem se rozcvičte. Do tréninkového deníku si zapište, jak jste při rozcvičování postupovali.
  • Pokud by se vám kdykoliv během testu začala točit hlava nebo vám bylo nevolno, okamžitě jej přerušte. Nemáte za úkol dosáhnout maximální tepové frekvence, nicméně je nutné, abyste vyvinuli velmi vysoké úsilí.

Stupnice PRE
[wptb id=232558]

Realizace testu na běžeckém páse
  1. Začněte na nízké rychlosti a každou minutu zrychlete o 0,3 km/hod až do chvíle, kdy již nebudete schopni pokračovat.
  2. Na konci každé minuty nahlaste asistentovi míru úsilí na stupnici PRE (umístěte si ji někam, kde na ni dobře uvidíte).
  3. Asistent na konci každé minuty zapíše vaši rychlost, vnímané úsilí i tepovou frekvenci a zvýší rychlost trenažéru na další úroveň (o 0,3 km/hod).
  4. Asistent také pozorně poslouchá váš dech a sleduje, kdy začnete dýchat těžce. Tento bod si poznamená jako VP – ventilační práh.
  5. V testu pokračujte až do chvíle, kdy nebudete schopni udržet rychlost, poté začněte pás zpomalovat až k rychlosti chůze.
  6. Získaná data (zápis) by měla vypadat zhruba tak, jak je uvedeno v následující tabulce.

[wptb id=232565]

Stupňovaný běžecký test na dráze

Příprava
  • Na 400 metrové běžecké dráze vyznačte start a 200.
  • V dalších bodech pokračujte stejně jako při testu na běžeckém pásu
  1. Test začněte velmi nízkou rychlostí 70 – 80 sekund na 200 metrů. S každou další 200 m zrychlete, až do chvíle, kdy budete muset zastavit, protože nebudete schopni běžet rychleji. Podle výkonnosti můžete zaběhnout 6 – 10 okruhů (400 m).
  2. V průběhu testu běhá asistent sem a tam přes vnitřek dráhy, aby vás zastihl vždy na dalších 200 m. Na roli asistenta si proto vyberte takového, který to bude stačit odběhat.
  3. Dva nebo tři kroky před tím, než proběhnete kolem asistenta, mu nahlaste tepovou frekvenci, asistent ji zapíše a nahlásí vám za kolik vt. jste uběhli tuto 200 m, zároveň čas zapíše. Pro dalších 200 m zvyšte své tempo cca o 3 – 5 sekund.
  4. S asistentem byste též měli pozorně sledovat váš dech. Jakmile začnete dýchat těžce (to znamená vdechovat velký objem vzduchu), asistent by si měl do tabulky zaznamenat tepovou frekvenci, kdy k tomu došlo. To je váš ventilační práh (VP). Uvedený zápis by měl vypadat zhruba následovně:

[wptb id=232568]

Testy převzaty z knihy Tréninková bible pro triatlonisty, vydalo nakladatelství Mladá fronta, které použití testů povolilo.

Trénink podle sebe

Trénink podle sebe

Teď budu psát trošku proti sobě a všem, kteří se „živí“ stavěním tréninkových plánů pro druhé, ale proč ne. Určitě není špatné dát nahlédnout do metodiky stavění tréninkových plánů i laikům, aspoň poznají, co vše je potřeba zohlednit. Navíc mnozí potřebují nad sebou bič druhého a ten si sami neupletou.

V běžecké literatuře a na internetu můžete najít spoustu tréninkových plánů, počínaje šestitýdenními plány pro začátečníky až k návodu, jak se připravit na váš vrcholový výkon v maratonu. Mnohé z nich jsou bez pochyby takové, že vám skutečně pomohou. Musíte si však uvědomit, že jsou psány v obecné rovině, tedy aby neublížily, a není v nich zohledněna vaše jedinečnost. Opravdu dobrý plán musí být vždy individuální – sestavený na klíč pro konkrétního jedince. 

Samozřejmě si můžete takový plán objednat, nebo si s ním můžete pohrát sami. Cena u mě objednaného plánu na míru obsahuje i to, že pracuji se zkušenostmi, které jsem získal během své vlastní bohaté a dlouhé běžecké kariéry, a také se zkušenostmi, které jsem získal zpracováním, ale zejména zpětnými vazbami ze stovek tréninkových plánů, respektive zpětnými vazbami od běžců a běžkyň, jimž jsem s jejich běháním pomáhal. 

Na co byste se měli sami sebe zeptat než začnete psát svůj tréninkový plán

  • Čeho chci dosáhnout – stanovení cíle
  • Kolik na to mám času – čas do splnění mého cíle
  • Kolik času tomu mohu věnovat (denně, týdně)
  • Jaké jsou moje silné a slabé stránky

První krok – objektivní stanovení své aktuální výkonnosti

Zátěžový test na určení aerobního prahu a laktátu. Laboratoří, které toto provádějí, je v České i Slovenské republice mnoho, pokud však chcete mít co nejobjektivnější výsledky, tak si vyberte tu, kde vás podrobí běhu na běžeckém páse. Bohužel většina laboratoří je vybavena rotopedy, kde je třeba dosažené výsledky přepočítávat vzhledem k tomu, že při běhu vydáváte více energie než když šlapete do pedálů, navíc jsou zaměstnávány jiné svalové skupiny. 

Při testu vás postaví na pás (tedy tam, kde jej používají), a nechají vás vždy běžet po určitou dobu na nějaké rychlosti. Počáteční rychlost se určí podle vaší současné výkonosti, tady hodně záleží na tom, jak jste upřímní a nakolik víte, kde je váš současný výkonnostní strop – jakou rychlostí jste schopni běžet alespoň 3 minuty. V rámci testu se pak tempo zrychluje, většinou se zvedá po každém uběhnutém kilometrů či 3 minutách o další kilometr. Během testu je vám průběžně měřena tepová frekvence. Absolvujete-li laktátový test, tak na konci každého úseku (kilometru či stanovené doby), je vám odebrán laktát. Výsledkem je laktátová křivka, která nejobjektivněji vypovídá, jak na tom po fyzické stránce zrovna jste. 

POZOR! Na test nechoďte, když jste nachlazení, nemocní a po těžkém tréninku. Nejobjektivnějšího výsledku dosáhnete, když na test půjdete po volném dni či volném běhu.

Absolvování zátěžového testu – jeho výsledky, kromě toho, že objektivně zjistíte svou momentální fyzickou kondici, pro vás může znamenat i docela překvapující zjištění, třeba že obecnou vytrvalost běháte příliš rychle a naopak intenzivní trénink absolvujete stále ještě v komfortní zóně. Zátěžový test vám prostě ukáže, kde máte svá silná, ale i slabá místa. 

Po testu obdržíte detailní analýzu s přesným doporučením, na jakých tepových frekvencích máte ten který typ tréninku absolvovat. Samozřejmě tato doporučení vám k něčemu budou, když budete při svém tréninku používat sporttester.

POZOR! Budete-li se při svém tréninku řídit výsledky testu a doporučeními z něj vyplynuvšími, tak se vaše výkonnost bude průběžně zlepšovat, což se projeví tím, že doporučení, která dostanete na konci vyšetření, po nějaké době už nebudou platit. Pokud se budete chtít pak i nadále zlepšovat – optimalizovat svůj trénink, bylo by dobré absolvovat zátěžový test alespoň jednou ročně, u výkonnostních či vrcholových běžců pak alespoň 2x ročně.

Nemůžete-li zátěžový test z jakýchkoliv důvodů tak často absolvovat, tak si po jeho absolvování zjistěte svou průměrnou ranní tepovou frekvenci, a tu si cca po třech měsících měřte znovu. Podle ní pak optimalizujte svůj trénink – údaje, na jakých tepových frekvencích máte absolvovat ten který typ tréninku. 

Druhý krok – uvědomění si, že běžecký trénink není jen samé běhání!

Abyste byli schopni dobře a rychle běhat, rozhodně vám k tomu vám nepomohou jen naběhané kilometry. Testem zjistíte svou fyzickou kondici hlavně ve smyslu výkonnosti kardiovaskulárního systému, ale test vám nic neřekne, jak jste na tom s:

  • váhou
  • technikou běhu
  • běžeckou silou
  • pružností
  • schopností regenerovat
  • příjmem potravy (metabolickým systémem)

Když zjistíte, že máte nějaké nedostatky ve výše uvedeném přehledu, bude to znamenat, že většího progresu ve vaší běžecké výkonnosti dosáhnete, když se zaměříte dejme tomu na Přirozený běžecký styl, běžeckou abecedu, posilování středu těla (Core), protahování, spánek a regeneraci. To znamená, že čas, který můžete věnovat svému tréninku, rozdělíte tak, abyste byli schopni se věnovat i tomu, co je výše uvedeno, i když to bude znamenat, že si nebudete posouvat hodnotu svých rekordů – kilometrů, které uběhnete v daném měsíci, či roce. 

Jak vidíte, je toho hodně, co člověk musí položit na misku vah, než je připraven si udělat dobrý tréninkový plán. S tím vším vám mohu pomoci, když se s vámi proběhnu v rámci individuálního běžeckého tréninku.