Pro běžce a běžkyně není černější můrou nic víc, než strach ze zranění nohy, a je zcela nepodstatné, jestli to bude ostruha, zranění plantární fascie, zranění achillovky, zranění kolene, kyčle či únavová zlomenina, vždy to totiž znamená přerušení tréninku a většinou dlouhou léčbu. Přičemž všem těmto zraněním můžete předejít, pokud si dáte poradit.

Zranění začínají tím, že noha – chodidlo trpí nějakým nekomfortem, ale protože jde o chodidlo, které je zatěžováno při chůzi a běhu nejvíce, nevěnujeme tomu ze začátku moc velkou pozornost. Říkáme si: je to jen chodidlo, dostalo zabrat, má nárok na to, aby bolelo, a snažíme se mu nějak ulevit tím, že přenášíme váhu jinak a tím roztáčíme celý kolotoč dalších problémů. Začne nás bolet tu i onde, a na nohu – chodidlo zapomeneme, to však nečiníme dobře!

Takže se pojďme na to chodidlo podívat, abychom viděli, o co všechno si tím jeho přezíráním koledujeme.

Bolesti paty

Struktury podléhající přetížení a zánětu v oblasti paty

Plantární fascie – velká šlacha v chodidle vedoucí od paty k prstům
Při přetížení plantární fascie se bolest šíří po celém chodidle. Příčinou bolesti je úpon plantární fascie, který přiléhá k patní kosti. Ten dlouhodobým přetěžováním podléhá změnám, které se pak projeví např. vznikem patní ostruhy.
Bolest a zánět jsou nejčastěji následkem příliš velkého tahu na plantární fascii při poruše postavení a biomechaniky nohy. 

Plantární fasciitis

Plantární fasciitis je zánět plantární fascie, silného pruhu vazivové tkáně na plosce nohy, která probíhá od paty k bázi prstů na nohou. Pokud je nadměrně přetěžována, fascie se příliš natáhne a vznikne trhlina, což vede k zánětu vlastní fascie i okolních tkání. Trhliny se rychle pokryjí jizevnatou tkání, která je méně pružná než fascie, a jen prohlubuje daný problém. Hlavním příznakem je bolest na spodní části paty. Příčinou je přetížení, napětí a tah za plantární fascii.
Běžci s napnutými Achillovými šlachami (což vede k většímu zatížení fascie) nebo vysokými klenbami a tuhými ploskami či plochýma nohama, které mají tendenci k nadměrné pronaci, jsou nejnáchylnější. Obnošené boty, které plosce umožní nadměrnou pronaci, nebo příliš tuhé boty, které fascii napínají mohou vaši náchylnost také zvyšovat. V rámci samoléčby omezte běh. Několikrát denně danou oblast ledujte po dobu 15 až 20 minut. Provádějte ledovou masáž fascie, a to následovně: naplňte papírový kelímek vodou a zmrazte ji. Papírový obal sloupněte, položte led pod plosku nohy a přejíždějte přes něj nohou od paty k začátku prstů a zase zpět. Stejně dobře funguje plechovka se zmrazeným nápojem. Pokud poškození neodpovídá na samoléčbu do čtyř týdnů, navštivte podiatra.

Příčina vzniku ostruhy patní kosti

Patní ostruha je kostěné zpevnění úponů vazů a svalů k patní kosti v plosce nohy nebo v úponu Achilovy šlachy (méně často). Bolest v oblasti paty vzniká přetížením úponů vazů a svalů mechanických přetížením, špatným obutím či vadným postavením nohy. Ostruha vzniká jako kompenzační mechanismus organismu na přetížení. Bolest vzniká přetížením úponů na patní kosti. Tedy ostruha není příčinou bolesti, ale následkem přetížení.

Diagnostika

Klinický nález je dost typický – bolestivost paty v plosce nebo na jejím vnitřním okraji, nebývá provázeno otokem ani zarudnutím, pohyby hlezenního kloubu jsou volné a nebolestivé. Jasným kritériem pro diagnózu patní ostruhy je RTG nález, který je však nutný k vyloučení jiné příčiny bolestí paty, jako úrazy, zánět kosti, artrózy v oblasti hlezna, osteoporózy nebo i nádoru.
K syndromu patní ostruhy, který souvisí se zánětem plantární fascie, dochází v důsledku hromadění vápníkových depozit pod patní kostí. Patní ostruhy se tvoří postupně v průběhu mnoha měsíců. Jak zánětu plantární fascie, tak patním ostruhám lze předejít pomocí řádného zahřívacího cvičení, které zahrnuje protahování pruhu tkáně na plosce nohy.

Příznaky

• bolesti paty v plosce nebo na vnitřním okraji paty, nejvíce na začátku zátěže
• poté kdy ráno vstanete z postele
• po delším sezení – bolesti při prvních krocích
• po větší zátěži 
• večer 
• v klidu 
• můžete cítit i jako naraženou patu

Léčba

Protože je bolestivost patní ostruhy hlavně záležitost přetížení, nejdůležitějším opatřením je odlehčení paty snížením zátěže, šetřením, měkkou podpatěnkou ( gumovou, molitanovou nebo silikonovou), často pomůže změna výšky podpatku – změní směr zátěže úponů na patní kosti. Vhodné jsou zapařovací obklady, lokální antirevmatika – masti a gely. Z fyzikální terapie doporučuji ultrazvuk, diadynamik, magnetoterapii. Při neúspěchu této léčby aplikujeme obstřiky bolestivých úponů lokálním anestetikem nebo i kortikoidem, často použijeme radioterapii – protizánětlivý účinek radioaktivního ozáření Cesiem. Zcela výjimečně je nutné operační řešení spočívající v protnutí přetížených úponů. Nově se doporučuje ošetření paty rázovou vlnou. 

Prevence

Předcházet bolestem pat a nohou lze hlavně správnou péčí o nohy, kvalitním obutím, cvičením, mazáním a masírováním a protahováním nohou prstů, korekcí vadného postavení nohou správnými protetickými pomůckami. U sportovců, po operacích a úrazech nohou, ale i při trvalejších bolestech z přetížení doporučuji termoplastické ortopedické stélky, které vytvoří ideální rozložení zátěže těla na plosku.

Poznámka:
Často dochází k současnému postižení více struktur nohy současně. Přesné stanovení příčiny bolesti je tedy obtížné. Naštěstí však léčba je pro všechny typy zánětů a postižení struktur pohybového aparátu obdobná.

Standartní léčba

• led
• taping
• protizánětlivé léky
• podpatěnky
• ortopedické stélky
• vhodná obuv 
• fyzioterapie 
• protahování a rozcvičení 
• procvičování nohy
• ledování ihned po běhu 
• operace

Zranění příčné klenby

• přetížené oblasti přednoží 
• stresové zlomeniny záprstních kůstek – metatarsů bolesti při Mortonově neurofibromu 2. a 3. meziprstního nervu – bolest pod chodidlem – pocit jako byste stáli na kamínku [ODRÁŽKA]syndrom tarsálního tunelu – s drážděním nervu (nervus tibialis posteriori) se obvykle projevuje i jinými obtížemi způsobenými snahou nerv chránit (třeba při odlehčování bolavého místa na noze) – podvědomé změně běžeckého stylu
• bolesti pod palcem v oblasti sezamských kůstek při přetížení vnitřního segmentu nohy, často způsobeno přetížením podélné klenby a dlouhého ohybače palce

Léčba

Léčba se provádí podle charakteru přetížené či poraněné struktury. Velmi účinné bývají u těchto zranění – taping či aplikace ortopedických stélek. 

Únavové zlomeniny zánártních kostí (metatarsů)

Únavové zlomeniny nevznikají jedním náhlým působením síly, které zlomí kost, ale drobnými mikrotraumaty, kdy dochází k poškození kosti jen mikroskopickými zlomeninami, které se za normálních okolností zhojí. Pokud se ale mikrotraumata opakují v krátkých časových úsecích, organismus je není schopen zahojit! To se projeví zlomeninou celé kosti, stejně jako u klasické zlomeniny. K únavovým zlomeninám dochází u běžců dosti často, při běhání po tvrdém povrchu v kombinaci s nekvalitní obuví. Může k nim však dojít i u turistů, při dlouhých pochodech. 

Příznaky

• postupně narůstající bolest přední části nohy, které narůstají každým krokem
• výrazná bolestivost nohy při zmáčknutí
• otok bez krevního výronu a deformity kosti

Důležité je u tohoto zranění si zapamatovat, že mu nepředchází žádný úraz, což je sice pozitivní, ale na druhou stranu vás nic nevaruje!

Léčba

Při RTG vyšetřeních nemusí být v prvotních stádiích únavové zlomeniny patrné!

Patrné mohou být při RTG teprve po dvou až třech týdnech, pokud i přes přetrvávající bolesti postižený dále běhá/chodí. Pokud je zraněný rozumný a spolupracuje s lékařem, je možné léčit bez fixace pouze odlehčením o berlích. Protože však lidé bývají netrpěliví, je lepší volit sádrovou fixaci po dobu čtyř až pěti týdnů. Problém je v tom, že jakmile bolest jen trošku poleví, postižený hned začne zkoušet, zda už by to nešlo, začne nohu zatěžovat a zlomenina se obnoví!

O tom, že zranění nohy jsou pro běžce a běžkyně, ale nejen pro ně, ale i pro vyznavače ostatních sportů, černou můrou svědčí i to, že tento článek měl na původních stránkách Běžecké školy 374000 přečtení, když si ho vyhledalo více jak 330000 návštěvníků!

Nejlepší prevence proti zranění nohy

Nejlepší prevencí proti zranění nohy u běžců a běžkyň jsou správný běžecký styl a správně sestavený a prováděný trénink. Pak teprve přichází na řadu boty.

Pokud jde o správný, respektive přirozený běžecký styl, tak s tím vám mohu pomoci, stejně tak vám mohu pomoci sestavit tréninkový plán šitý na míru vašich schopností.

Všichni neustále hubnou a výsledkem je, že se za chvilku na tu naší planetku nevejdeme. „Asi to děláme nějak blbě“, řekl by filozof, nebo taky: „Soudruzi v Americe asi udělali nějakou chybu“, opravil by jej odborník na výživu, který se ohání zkušenostmi proudícími do celého světa na téma, jak správně hubnout, z USA.

Jak hubnout nebo spíše jak zhubnout, to je to, oč běží a běh má v tomto procesu jistě své nezastupitelné místo. Ale ne jen běh, ale jakýkoliv pohyb, tedy i chůze, plavání, cyklistika, Nordic Walking a další aerobní aktivity, a pak také aktivity silové (cvičení) a anaerobní (probíhající s vyšší intenzitou).

Pak tu máme ještě ty, co chtějí nebo musí zhubnout – tedy ty, co jen mají pocit, že by měli nějaké kilo ubrat, přičemž už to jde proti jejich zdraví (střízlíky, kteří chtějí být ještě většími, resp. menšími střízlíky) a ty, jež jejich váha už omezuje v životě a nejen to, jejich život doslova a do písmene ohrožuje (metráčky).

Váhománie

Asi bychom si měli napřed položit otázku: „Co to znamená zhubnout?“ Úbytek na váze, nebo že se vejdete do o číslo menšího oblečení? V obou případech to jde změnou stravovacích návyků, ale stačí to?!

Váha je určitě důležitý ukazatel, ale kupodivu není tím rozhodujícím ukazatelem, jímž byste se měli trápit. Osobně znám a vidím na závodech v celém světě běžce, kteří by se zdaleka nevešli do odpovídajících indexů BMI a běhají jak z partesu. Znám i spoustu lidí, kteří mají notně nad váhu a dokáží se hýbat, že jim v některých druzích pohybu vůbec nestačím a čučím na ně s otevřenou pusou.

Vykašlete se na váhu a hýbejte se – smysluplný pohyb je to jediné, oč stojí usilovat, co vám pomůže přežít, co vám pomůže nastartovat váš život. Co vám pomůže zlepšit zdraví, fyzickou i psychickou kondici, co vám pomůže zlepšit osobní i profesní život!

Vliv intenzity zatížení na spalování tuků

Obecná pravda o hubnutí

Často publikovaný fakt je, že kdo chce hubnout, měl by trénovat především na nízkých tepových frekvencích, protože při této intenzitě se pálí nejvíce tuky (vzpomeňte si, jak vaše maminka či babička škvaří sádlo, škvaří ho dlouho a na nízké teplotě), viz obrázky.

Výše uvedené je určitě pravda, ale ne celá pravda. Na příkladě osmdesátikilového muže vám ukážeme, jak to vypadá s kalorickým výdejem při nízké a vysoké intenzitě. 

Podíl tuků a cukrů na hrazení výdeje energie při výkonu

Pokud se bude 80ti kilový muž pohybovat v aerobní zóně (okolo 65% TF max), tak spálí kolem 10 kilokalorií za minutu. Z toho bude 6 – 7 kilokalorii z tuku a zbytek z glykogenových zásob (z cukrů).

Intervalový trénink na hranicích aerobně/anaerobního prahu (75 – 85 % TF max)

Při tomto tréninku může spálit stejný muž již 20 kilokalorií za minutu, přičemž „jenom“ 40% z nich bude hrazeno z tukových zásob a 60% z glykogenových zásob. Rozhodující je ale to, že za minutu spálí 8 kilokalorií z tuků, což je pořád o 1 kilokalorii více než při pomalém běhu při nízkých tepových hodnotách.

To ale není všechno, neboť z uvedeného příkladu si snadno sami odvodíte, že spotřeba kalorií při intenzivnějším tréninku je cca dvojnásobná (záleží na intenzitě), a to znamená, že celková bilance výdeje energie na konci dne bude vyšší než u pomalého běhu. Nyní se naskýtá velmi důležitá otázka: „Kde, z jakých zdrojů, uhradí tělo ten zvýšený výdej energie?“ A odpověď je: „Uhradí ji z tukových zásob a to tak, že v době, kdy už se nehýbete, doplní tělo vyčerpané zásoby glykogenu právě ze zásob podkožního ruku“!

Nevrhejte se hned na intervaly

Už vidím, jak si říkáte: „Safra, to je skvělý, za málo peněz (méně času) tolik muziky (tolik spálených kilokalorií)!“ Musím vás trošku zchladit ve vašem nadšení, protože pokud byste se nyní okamžitě vrhli na intenzivní trénink bez předešlé přípravy – běhání, cvičení na nízkých intenzitách, v nichž si vybudujete základní fyzickou kondici, posílíte svaly, kosti, úpony, klouby, plíce, kardiovaskulární systém, naučíte se základním pohybovým návykům, tak byste brzo skončili, neboť byste si způsobili nějaký úraz. Takže šupky dupky zpět na START, tedy pokud už neběháte roky a stále jen tím svým tempíčkem a stále se divíte, že to nepřináší požadovaný efekt, ba právě naopak – zase začínáte přibývat na váze.

Stále stejný trénink tělo začne časem vyhodnocovat jako k ničemu

Mnoho lidí si neuvědomuje, že tím, že vybíhá stále na stejný trénink, chodí na stále stejné cvičení, jeho tělo si postupně vše, co dělá, zautomatizuje a pak na tentýž pohyb vydá méně energie. Aby se tak nedělo, je třeba jej neustále překvapovat – měnit intenzitu, měnit aktivity. Změna aktivit je i cestou pro lidi, kteří se dlouhodobě nehýbali a chtěli by se svou vahou jít dolů rychleji, než jim to umožňuje pouhé pomalé běhání.

Měňte aktivity – cvičte

Pokud vám jde o rychlé zhubnutí v krátkém čase, tak střídejte pomalý běh s posilovacím tréninkem a to tak, že jeden den budete běhat a druhý den posilovat. Při běhu se nohy, ale vlastně celé tělo, „vyběhá“, prokysličí a připraví se znovu na intenzivnější zátěž při cvičení. Pokud nevíte jak, kupte si Fit i bez fitka a budete v obraze.

V našich srdcích se skrývá neprošlapaná stezka, která vede na neznámé, tajné místo. Dávní lidé vskutku milovali zemi a seděli či spočívali na ní s pocitem, že se dotýkají mateřské síly. Stavěli stany přímo na zemi a oltáře budovali z hlíny. Duše utěšovala, posilňovala, pročišťovala a léčila. Proto starý indián dodnes sedí na zemi a neodděluje se nábytkem od životadárných sil. Sedět nebo ležet na zemi pro něj znamená přemýšlet hlouběji a vnímat citlivěji. Jasněji nahlíží na tajemství života a vstoupí do užšího svazku se životy okolo sebe. – Náčelník Luther Stojící Medvěd

Současný svět nesvědčí lidem, co sedí na zadku

Tahle země není pro starý je vynikající film z dílny bratrů Cohenů. Já bych si dovolil ten název trošku parafrázovat a napsat: Tahle Země není pro lidi, co sedí na zadku. Nemyslím to tak, že by neměli zabírat na zemi místo, ale tak, že život lidí sedících věčně na zadku stojí za pendrek, vlastně ani za ten pendrek nestojí, neboť ten člověku poskytne alespoň chuťové potěšení.

Chcete znát tajemství věčného zdraví? Zujte si boty. Ať už patříte mezi nadšené běžce, průměrné chodce nebo vám dělá potíže se udržet na nohou, pohyb bez bot vám může pomoci.

Pohyb naboso regeneruje nervy, zlepšuje krevní oběh a stimuluje růst kostí a tvorbu kostní tkáně. Připočtěte k tomu ještě posílení srdce i plic a snížení krevního tlaku, a ve svých chodidlech najdete učiněný pramen mládí.

Starším lidem může pohyb bez bot nesmírně prospět. Jenže vyšší věk přináší vlastní překážky. Proto musí začít tato věková skupina začít pomalu. Ale bez ohledu na věk a stav chodidel můžete, a dokonce byste měli, chodit bosí, nejlépe bez pomoci. Možná nikdy nezatoužíte běhat naboso, přesto existuje šance, že definitivně odložíte boty.

Tělo se řídí jedním prostým principem, který člověk musí respektovat: co nepracuje, to zakrní. Pokud tělo necvičíme, příroda se s námi nebude moc mazlit. Nezáleží na tom, jestli jde o zlomenou ruku, či kyčel, fyzickou kondici nebo cokoliv jiného – jestliže to používáte, zesílí to, pokud ne, tak to zeslábne.

Nepoužívaný sval zeslábne, protože tělo vyživuje svaly, které to potřebují více. Henry S. Longe píše ve své knize – Příští rok o rok mladší (Younger Next Year): zdraví a kondici si můžete vylepšit téměř v jakémkoliv věku. Stimulovaný (neplést si se simulující) organizmus se vždycky dokáže obnovit. A neplatí to jen pro posilování paží, kyčlí, zad – vztahuje se to i na mysl. Dodávejte tělu dostatek podnětů chůzí naboso, vnímejte zemi a probudíte nervovou soustavu, vestibulární aparát, zlepšíte zrak i smysl pro rovnováhu, podpoříte růst nových mozkových buněk, vytvoříte nové mentální mapy – doslova zbystříte svou mysl. 

Měl jsem poměrně složitý úraz, po němž mi doktoři tvrdili, že nebudu moci nikdy běhat a že bych to ani neměl zkoušet. Jenže to nebylo poprvé, kdy jsem něco takového od doktorů slyšel. Už od svého prvního vážného zranění v deseti letech, kdy jsem si polámal stehenní kost, holeň a čéšku, mi lékaři opakovaně tvrdili, že budu-li sportovat, hrozí riziko zranění a jen si ublížím. V šestnácti mi navíc diagnostikovali artritické koleno a doporučili omezit aktivitu. A přesto díky tréninku artritida spolu s ostatními „problémy“ zázrakem zmizela. Lékaři nade mnou nevěřícně kroutili hlavou. Ale nebylo v tom nic nadpřirozeného. Prostě jsem se rozhodl vyléčit a zesílit, a proto jsem šest dní v týdnu trénoval.

V závěru úvodu: Bosí senioři vítězí nad časem, knihy Bosé běhání, z níž jsem si dovolil ocitovat většinu textu v tomto článku, autor knihy Michael Sandler píše: Má rada starším čtenářům a rodičům či prarodičům těch mladších zní – cvičte denně, udržujte si sílu, překonávejte sami sebe a uvidíte, jak vám to půjde k duhu.

Bratři Tomáš a David Svobodovi jsou všestranně nadanými sportovci. Jeden je triatlonista, druhý v moderním pětiboji dokonce získal olympijské zlato. Tentokrát jsme s nimi vyrazili na běžky. Přestože zimní sporty k jejich profesionálnímu zaměření oficiálně nepatří, jde jim to skvěle.

Vladimír Michna – content&media

Disciplíny, kterým se bratři Svobodovi celoživotně věnují, by ostatně těžko mohl dělat někdo, kdo si se sportem nerozumí ve všech jeho podobách. Kromě toho je běžecké lyžování perfektním způsobem, jak si přes zimu udržovat kondičku, proto se mu oba věnují pravidelně už spoustu let.

Nasedli jsme tedy do auta a vyrazili do Harrachova, abychom od Svobodových okoukali pár profi běžkařských triků.

Správný výběr

Všechno samozřejmě začíná už u výběru běžek. „Pokud víte, že budete spíše bruslit, měly by lyže být spíše kratší, aby se vám s nimi dobře manipulovalo, a naopak hůlky si pořiďte delší pro pohodlnější odpichování,“ radí David Svoboda. U klasického běžeckého lyžování je to přesně naopak, tedy lyže delší a hůlky kratší. „Pro hobíky jsou nicméně lepší kratší lyže, zkušenější lyžaři mohou zvolit o něco delší, tužší a lehčí lyže,“ dodává jeho bratr Tomáš.

Koupit si běžky v době zavřených obchodů je o něco složitější, ale kluci uklidňují, že se nemusíme vyhýbat ani on-line nákupu vybavení. „Stačí znát svoji výšku a váhu a zhodnotit svoje technické schopnosti a dovednosti. Podle toho si v pohodě vyberete, případně vám jistě pomůže telefonická konzultace s prodejcem,“ říká David.

Na přípravě záleží

Zatímco sjezdovky namažete na začátku sezóny a pak už si jen užíváte, jak perfektně jezdí, běžky vyžadují o něco větší péči. Jezdíte-li spíše klasický styl a jste-li začátečník, doporučují Svobodovi takzvaný mohérový pás anebo šupiny. Mohérový pás zpomaluje při pohybu vzad, ale zároveň dopředu hezky klouže. Dodává jistotu odrazu a je nalepený zhruba na středu lyže. Také s ním máte jistotu, že nenamažete špatně. Podobně slouží i šupiny, i když jsou oproti mohéru pomalejší.

Svobodovi však nedají dopustit na klasické mazání. „Před sezónou zažehlím klasický parafín a potom, když už jsem na horách, si podle počasí a sněhových podmínek vyberu speciální vosk,“ popisuje David.

Správná technika

Že existuje klasická technika a bruslení, ví asi každý. Tomáš však vysvětluje, že jsou dva typy bruslení odlišující se jednodobým a dvoudobým rytmem, přičemž ten dvoudobý se používá při běhu do kopce. Co přesně to znamená? Že na dva odrazy nohama vychází jeden odpich rukama.

Na rovince je to pak jedna ku jedné. Při hodně prudkém stoupání pak můžete ještě využít asymetrický odpich. Vše najdete ve videu.

Oblíbená místa

„Míst, kde se dá dobře běžkovat, je v České republice naštěstí spousta,“ shodují se dvojčata, která jsou ambasadory automobilky Toyota. Se svými Corollami rádi jezdí do Harrachova nebo Jakušic v Krkonoších, na Mísečky nebo do Jizerských hor, nejlépe do Bedřichova. Jak ale sami říkají, nejlepší je vždycky se dopředu podívat na počasí a sněhové podmínky, a podle toho si vybrat, kam na běžky vyrazit.

Plískanice, mlha, zima, nechce se ven, natož tam běhat. Nabízím pár triků, jak se k tomu donutit.

Když už se vám nechce běhat pro sebe, běhejte a choďte ven pro jiné. Po pravdě, se mi některý den taky moc nechce, ale za tři měsíce mě čeká K6, neboli šestidenní v Konstantinových Lázních a tak prostě jdu.

Když už se mi hodně nechce, vzpomenu na ty, co nemohou a co jim moje kilometry pomohou, zacibuluju se (vezmu na sebe pár vrstev oblečení, aby mě neofouklo a v případě, že mi dojde, nevymrznul), obuju se, na mobilu zapnu EPP (pomáhej pohybem) a vyrazím i kdyby trakaře padaly.

Další rada zní: vypěstujte si takový návyk na běhání, že otázku, zda se vydat na trénink i v nepříjemném počasí, vůbec nebudete muset řešit. Je fakt, že tohle funguje. Ale ne vždycky.

Potom je dobré mít připravené další varianty. Domluvte si třeba trénink s kamarádem či kamarádkou. „Když už jsem ho zlanařil a ukecal, tak musím“. To může fungovat. Ale vynechejte veškerou e-mailovou či esemeskovou komunikaci před výběhem, nabízí totiž milion a jednu příležitost, jak a proč poslat dohodu k ledu.

Další možnost: Najděte si partu běžeckých přátel a choďte běhat s nimi. Předností této varianty je, že na trénink určitě někdo přijde, takže víte, že „za blbce“ nebudete v dešti jen vy. Na druhou stranu s sebou tato metoda nese riziko nezodpovědnosti: víte, že když sami nepřijdete, nic moc se nestane, protože přijdou ostatní. 

To je ovšem bez garance. Snadno se samozřejmě může stát, že se na trénink dostaví jen jeden, většinou ten, kdo celou skupinu ke společnému běhání přemluvil. Párkrát se mi to stalo. Ale když už jste jako svolavatel na sraz přiběhli, svou rundu si dáte, byť nikdo jiný nedorazil. A o to přece šlo.

Asi nejspolehlivější řešení proto je stát se vedoucím běžeckého kroužku, běžecké skupiny, člověkem, který „určuje“, kam se půjde běhat, kdy se bude běhat a co se bude běhat. Pak máte jistotu, že vás žádné počasí nedostane, protože „když už jsem zblbnul ke společnému běhání tolik lidí, nemůžu zůstat doma“. 

Kromě pozitivní motivace můžete sáhnout i k trestům: když nepůjdete běhat, budete muset udělat něco, co přímo nesnášíte, uklidit doma, vyřídit něco, do čeho se vám vysloveně nechce… dosaďte si cokoliv, o čem víte, že vás zaručeně vyžene.

Běháte-li ve skupině, je dobré stanovit si trestní sazebník, který bude absence penalizovat. Může udělovat i finanční postih tomu, kdo přiběhne na společný sraz později. Když jsem běhal na Bohemce, vedli jsme „Pivní listinu“. Za nepřítomnost na tréninku bez udání vážného důvodu se do ní tehdy platil metr piv. Při dnešních cenách by to byl hodně tvrdý argument pro účast. Za každých započatých pět minut pozdního příchodu se platilo jedno pivo. Jednou za čas se pak vše společně propilo, tohle poslední se vám určitě líbilo.

Stačí jedna noc a z bezpečné cesty se stane nebezpečná. Pro běh na zrcadle platí kromě toho, že si obujete boty, co nekloužou nebo kloužou minimálně, že poběžíte rovnoměrným tempem, nebudete zrychlovat ani zpomalovat. Každé zrychlení či zpomalení vás totiž může uvést do skluzu.

Při běhání na klouzačce se vyplatí i snížit těžiště (jeden z mála případů, kdy můžete porušit pravidla přirozeného běhu), trošku si do toho sednout, ale zároveň provádět dokonalou kolíbku (dosáhnout co nejdelšího kontaktu podrážky s kluzkým povrchem, aby došlo k co největšímu „přisátí“ k němu.

Také je lepší, když si vezmete na běh na klouzačce silniční běžeckou obuv (nemáte-li speciální, vybavenou na podrážce ocelovými hroty). Měkká a hladká podrážka ke klouzavému povrchu přilne lépe, než podrážka tvrdá a rozdělená do mnoha plošek, které v měkkém terénu zahrábnou, ale na ledu se nechytí, což má za následek „šavlový tanec“. 

Devět tipů a triků pro běhání v zimě či na ledu

Tip první – než vyběhnete, podívejte se z okna, když ho otevřete a vykloníte se, nic tím nezkazíte

Dříve, než vůbec vyběhnete, podívejte se z okna, jak to venku vypadá, abyste pak nebyli najednou překvapeni, že:

• čerstvě nasněžilo,
• začalo tát,
• vše je namrzlé,
• venku se žení všichni čerti a není vidět na krok.

Když zjistíte, že na cestě je klouzačka, tak zkuste běžet po okraji cesty, kde to většinou nebývá tak uklouzané. Tedy pokud ve vašem okolí neběhá spousta běžců, kteří měli stejný nápad, pak vám ani tento tip nepomůže a bude lepší si rovnou připravit nesmeky, nebo si pořídit běžecké boty s hroty, vyrábí je už nejedna značka, ale určitě je najdete v nabídce firem Icebug, Inov-8, adidas, Salming. Ti, co běhají rádi po lesích, mohou využít projetých kolejí po autě či po traktoru, ale pak je třeba si dávat pozor na zmrzlé otisky pneumatik. 

Tip druhý – čerstvý vzduch posiluje obranyschopnost těla

Máte dojem, že v zimě máte předem naprogramováno, že se musíte nachladit? Tak to rozhodně není! Pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu posiluje imunitní systém. V zimním období je vhodnější běhat kratší trasy, ale zato častěji. Dobré je, když se pohybem zahřejete ještě před tím, než vyběhnete. Zkuste si párkrát poskočit do výšky sounož, a pak po jedné a druhé noze. Astmatici by při velmi studeném a suchém vzduchu neměli raději běhat venku vůbec. 

Tip třetí – zacibulujte se

Ještě důležitější než v teplejších měsících je funkčnost vašeho sportovního oblečení. Zapomeňte raději na bavlnu, neboť tak rychle neodvádí pot od těla jako funkční materiály ze syntetických materiálů, a tím pádem je tělo ochlazováno a mrzne. Myslete na to i při výběru pokrývky hlavy a rukavic. Uvědomte si, že hlavou a rukama ztrácí člověk až 40 % tělesného tepla. 

Tip čtvrtý – nadechujte se nosem

Kdo se nadechuje studeného vzduchu ústy, pak u něj hrozí podráždění a zachlazení průdušek. Lehká šála, šátek nebo rolák ochrání váš krk, a vás následně před bolestí v krku. 

Tip pátý – budiž světlo

V zimě se stmívá velmi záhy, proto je vhodné běhat v dobře viditelném, nejlépe reflexním oblečení. Vylepšit to můžete blikačkou a čelovkou. A ještě jeden trik. Máte-li zrovna náladu pod psa, zvednout si ji můžete nasazením sportovních brýlí s oranžovými nebo růžovými (průhlednými) skly. 

Tip šestý – pijte, ideálně teplé nápoje

V zimě má člověk většinou menší žízeň a také máme pocit, že se při běhu méně potíme. Z těchto důvodů také méně pijeme, ale tělo přesto potřebuje dostatečný přísun tekutin – v podstatě stejný jako v teplých měsících. V zimě ztrácíme hodně tělesných tekutin, protože je suchý vzduch. 

Tip sedmý – po doběhnutí běžte rychle do tepla

Strečink venku by pro vás měl být v zimních měsících tabu. Je lepší ho provést až po osprchování a převlečení do suchého oděvu. 

Tip osmý – jak se na zimní běh obléci

Při běhání v zimě venku je vhodnější běhat v trailové obuvi, vybavenou hroty v podrážce, jejíž svršek je ošetřen proti vlhkosti (Goretex nebo nanotechnologie), takže vám zůstanou nohy v suchu a teple, a méně to klouže. 

Na nohy si natáhněte zateplené funkční elasťáky, nemáte-li zateplené elasťáky, tak můžete použít funkční dlouhé spodky pod elasťáky, v nichž běháte obvykle. Není také od věci si opatřit speciální elasťáky, které mají na přední straně stehen vrstvu proti profouknutí. Je-li velká zima, můžete si na sebe vzít zateplené kraťasy.

Na horní polovinu těla se doporučuje použít známý cibulový princip – vrstvení:

• na tělo silnější funkční tričko s dlouhými rukávy
• na tričko slabou funkční fleesku (ne bundu, ale něco jako chlupaté triko)
• na fleesku pak lehkou softshellovou bundu

V této kombinaci se nebudete klepat ani při velmi nízkých teplotách. Na hlavu si vezměte čepici. Ideální je, když má tato na čele a uších ochranu proti větru. Na krk šálu nebo multifunkční šátek, který můžete použít i na ochranu úst. Na ruce rukavice. 

Máte-li citlivou pleť, chraňte si tváře natřením mastnějším krémem, můžete použít i vazelínu. Při slunečném počasí se doporučuje ochrana proti UV záření, protože sníh odráží sluneční paprsky. V tomto případě nezaškodí nasadit sluneční brýle. 

Jste-li oblečeni přiměřeně venkovním podmínkám a jste správně obuti, pak nemusíte mít strach vyběhnout a svůj běh si i v zimě užít.

Tip devátý – udržujte své sliznice v ústech a krku vlhké

Čistě náhodou jsem objevil během loňské zimy v lékárně GeloRevoice, což jsou pastilky, které se vyrábí a prodávají pro ty, co mají svůj hlas jako výrobní prostředek (učitelé, zpěváci, přednášející a další) a při větším zatížení hlasivek (po delším mluvení, či zpívání), jim vysychá v krku a začnou chraptit, protože tím vysycháním jim hlasivky zduří.

Když běháte v zimě a je suchý mrazivý vzduch, určitě jste už také zaregistrovali, že vám vysychají ústní a nosní sliznice a začne vás to dráždit ke kašli. No a tak mne napadlo při zimním běhání začít pastilky GeloRevoice cucat, tedy spíš před tím, než vyběhnu. Protože po jejich vycucání se sliznice potáhnou hlenem a nevysychají.

A ještě větší bomba je to, že GeloRevoice slouží i jako skvělá ochrana před různými viry, které se na suché sliznici snadno zachytí a začnou bujet, ale v hlenu se utopí.

GeloRevoice ocení i ti, co chodí do fitek nebo sportují v halách, kde funguje klimatizace, vlastně je ocení všichni, kdo se pohybují v klimatizovaných objektech, kde je suchý vzduch.