Jak rychle a jak daleko je třeba běžet

Jak rychle a jak daleko je třeba běžet

Začínající adept či adeptka běhání často před tím, než vyběhne na svou první běžeckou rundu, řeší otázku: Jak rychle a jak daleko mám běžet, aby to stálo za to, aby to k něčemu bylo?

Pokud jste se běhu dlouho bránili a nyní jste si řekli: tak jo, dám mu šanci, tak vůbec neřešte, kolik byste měli uběhnout a jak rychle byste měli běžet.

Prostě se oblékněte, jako že jdete běhat. Běžte ven na půl či tři čtvrtě hodiny, chvilku jděte, chvilku běžte.

Tempo nechte řídit váš dech (abyste to byli schopni v pohodě, bez zalykání se, udýchat).

Tento čas v pohybu si naplánujte ob den. Vydržíte-li to měsíc, tak za něj zjistíte, že chodecké vložky jsou čím dál tím kratší a ty běžecké naopak čím dál tím delší, až jednoho dne zjistíte, že celou dobu běžíte.

Až přijde ten čas, tak ani pak neřešte: jak rychle a jak daleko bych měl běžet, aby to za něco stálo?

Tempo nechte řídit váš dech a vzdálenost nechte určovat vaši spokojenost, vaši radost z toho, že se hýbete, že je vám to příjemné, že vás to baví, že vás to naplňuje.

Budete-li to dělat tímto způsobem, budete schopni klidně jednoho dne uběhnout pět kilometrů, deset kilometrů, půlmaraton, maraton, sto kilometrů, či jakoukoliv vzdálenost, kterou si umanete a vše to uběhnete s radostí a stále vás bude běh naplňovat štěstím.

Pokud necháte, aby váš běh ať už od začátku, či kdykoliv později, určoval výkon, stane se pro vás běh jen dalším životním stresem a radost z něj pocítíte jen málo kdy.

Neznámé se stane známým, jakmile to objevíme

Neznámé se stane známým, jakmile to objevíme

Člověk se bojí všeho neznámého, bojuje s různými nemocemi. S těmi, které tu jsou s ním na Zemi po celou dobu, jen je dříve neuměl pojmenovat, i s těmi, které umí pojmenovat již dávno, ale proti nimž doposud nenašel lék, nebo lék našel, ale ony nějak zmutovaly a boj začíná znovu. Přitom největším nebezpečím pro člověka je HUBNUTÍ.

Jak jsem k tomu dospěl?

Prostým pozorováním.

Stačilo si uvědomit, kolik stránek se každý den popíše na toto téma. Člověk by si mohl myslet, že tenhle problém už by mělo mít lidstvo dávno vyřešený, když se mu v podstatě věnují skoro všichni.

O cukrovce, o rakovině, o chřipce, o moru toho určitě tolik nenapíšeme, ani se jim tolik nevěnujeme, jako hubnutí. A pořád jsme na začátku. Nejspíš proto, že to v podstatě žádný problém, žádná nemoc není, je to jen lidská nechuť si přiznat, že se raději bude trápit, než by přiložil ruku k dílu.

Taky o čem by si pak lidi povídali, že? A čím by se živili ti, kteří si dali boj s tloušťkou za celoživotní úkol? A je úplně jedno, zda stojí na straně těch, kteří předepisují na hubnutí všechny možné recepty, nebo těch, co je pak s menší či větší pravidelností při každé příležitosti porušují.

Myslíte si, že jednou lidstvo vymaže tuhle „nemoc“ z povrchu zemského, nebo jí bude dál úspěšně vykrmovat?

Pandemie obezity je jen špičkou ledovce problémů, které dnes ještě nikdo nevidí, nebo vidět nechce

Pandemie obezity je jen špičkou ledovce problémů, které dnes ještě nikdo nevidí, nebo vidět nechce

Někdo ty lidi rozhýbat musí. Aby mohli politici vůbec začít uvažovat o změnách nastavení sociálních a zdravotních systémů, protože tak, jak jsou nastaveny nyní, se nedají z dlouhodobého hlediska ufinancovat, musí přijít ten požadavek zdola.

Registruji, že v poslední době vzniká stále více iniciativ mluvících o tom, že jediným řešením je přivést lidi k co nejčastějšími pohybu. 

Ne ke sportu, ale k obyčejnému pohybu, prostě ukázat jim, že třeba obyčejná, nejlépe každodenní dvaceti, či třicetiminutová procházka je lepší a pro jejich zdraví prospěšnější, než ládování se léky na všechny možné neduhy.

Jasně, bude to ještě dlouhá cesta, než nás dole bude dost na to, aby to vyvolalo změnu v myšlení lidí a pak i politiků, ale pokud si budeme říkat, že teď není ten správný čas, jsou tu důležitější problémy, tak nejspíš už za pár let nebude co řešit.

Sociální a zdravotní systémy, nejen u nás, ale celosvětově se zhroutí a bude to takové tsunami, že současné zdražení energií, plynu a dalších komodit je proti tomu letní bouřka.

Takže přemýšlejme, ale hlavně začněme konat, dokud je čas. A protože já jsem zastánce pomalého, avšak vytrvalého pohybu, tak jsem se rozhodl s tím pohybem zespodu začít hned – a když to nezvládneme všichni spolu, tak nikdo.

Pandemie obezity

To, co se před pár lety zdálo jako velká fantazie tvůrců románů sci-fi, je dnes skutečností.

Když člověk před 20 roky potkal obézního člověka, byla to výjimka. V pondělí jsme s Danou při přestupu v metru obézní nebo s nadváhou počítali, a byla jich skoro polovina z těch, které jsme tam potkali.

To, jak rapidně stoupá počet obézních lidí, není jen jejich problém, ale velmi brzo bude problémem nás všech.

Obezita s sebou nese ohrožení cukrovkou, vysokým krevním tlakem, invaliditu způsobenou tím, že ti lidé brzy nebudou schopni sami chodit, rakovinu, cirhózu jater, psychické problémy…

Zvyšující počet lidí, kteří díky zdravotním problémům nemohou pracovat, je jen částí problémů. 

Dalším problémem je, že tito lidé nebudou schopní se o sebe plně postarat, tudíž budou potřebovat ošetřovatele. Co nastane, až počet lidí, kteří se o sebe nebudou schopni postarat, převýší počet těch, kteří se o ně postarat budou moci?

Kde vezmou firmy zaměstnance, kde vezme státní správa úředníky?

Roboti asi všechno neobslouží!

Nabízí se, že všechnu manuální práci budou dělat roboti, ale i ty musí někdo obsluhovat. A kdo bude plnit státní kasu (státní kasy)? Roboti plat nedostávají, tím pádem jsou osvobození od daní a placení sociálního a zdravotního pojištění.

Jak je vidět, hezky se ty problémy na sebe nabalují.

Přijde vám to příliš apokalyptické? 

Pokud se něco v myšlení lidí nezmění a lidé se nezačnou pravidelně hýbat, tak se to může stát docela brzy realitou.

 

Pro začátek nabízím dvě řešení:

  1. Lékaři budou ke každému léku předepisovat adekvátních počet minut chůze, aby jim to za den hodilo alespoň 30 – 45 minut pohybu.
  2. Můj roční tréninkový plán, který postaví na nohy i zaryté odpůrce sportování.

 Takže, řečeno s králíky z klobouku: vstávat a cvičit!

P.S. Omlouvám se, že tohle moje zamyšlení není moc pozitivní, ale to je prostě život.

Úrazy kotníku. Jak jim předcházet a jak je léčit

Úrazy kotníku. Jak jim předcházet a jak je léčit

Předcházet úrazům a přetížení dolních končetin je alfou a omegou rozvoje běžce. Když už k přetížení či úrazu dojde, je třeba přijmout a provést co nejrychleji taková opatření, která povedou k co nejmenším možným následkům. Tejping je jednou z velmi ceněných a dnes již hojně používaných forem prevence a to jak mezi vrcholovými, tak rekreačními běžci. Přes výše uvedené však přetrvává u většiny běžců a běžkyň spíše laický pohled na to, jak a kdy co tejpovat.

 Uvolněný (pružný) kotník neboli odborněji hlezenní kloub je z hlediska běhu velmi významným faktorem, ovlivňujícím, jak bude běžec schopný rychle běžet. Celá technika běhu spočívá v pružnosti (uvolněnosti) kotníku. Zároveň příliš uvolněný kotník s sebou přináší riziko asi nejčastějšího běžeckého zranění, kterým je výron kotníku. 

V případě „uvolněného“ kotníku se dostáváme k dalšímu paradoxu běhu.

V případě uvolněného kotníku jde o to, že kotník musíme mít pružný, aby byl schopný rychle reagovat na nerovnosti povrchu, změny směru, nevhodný došlap, a zároveň byl dostatečně pevný v tom, aby nevhodný došlap či rychlá změna směru neznamenaly vyhození kotníku. Jedním z nástrojů posílení a uvolnění kotníku je běžecká abeceda, rolování na Rollerech a tejping.

Ve všech třech případech se jedná o aktivní proces, i když se může někomu zdát, že při tejpingu je to spíše proces pasivní, kdy hlavní roli plní tejpování, ale to je omyl. I tejping je formou aktivního posilování, v jeho případě však velmi záleží na jeho provedení. 

Kotník (hlezenní kloub)

Úrazy kotníku, jak již bylo výše uvedeno, patří k nejčastějším běžeckým zraněním. I když se jedná o velmi častá postižení, nevěnují jim běžci a běžkyně mnohdy dostatečnou pozornost. Možná to vyplývá i z té četnosti, neboť čím častěji se něco v životě člověka vyskytuje, tím víc se na to pak člověk dívá jako na něco běžného, co není nutné brát až tak vážně. Blbé na tom je, že zranění kotníku, není-li jim věnovaná potřebná pozornost, dosti často mohou znamenat konec běžecké kariéry, nebo sportovní kariéry vůbec!

Výlet do anatomie kotníku

Hlezenní kloub je tvořen distální – dolní částí tibie (kosti holenní). Ta je nosnou tkání. Vnitřní kotník utváří právě tibie, zevní pak fibula (kost lýtková). Tyto kosti jsou spojeny ve „vidlici“ tibiofibulární syndesnósou. To je sice spojení pevné, ale při chůzi a běhu je pružné. Další kloubní plochu tvoří horní část talu (kosti hlezenní) tzv. trochlea. Stabilitu kotníku zajišťuje vazivový aparát, který tvoří kloubní pouzdro a postranní vazy.

Na vnitřní straně je to sval deltový, který je poměrně pevný, ale na zevní straně dochází dosti často k poškození vazů (lig. fibulotalare anterior, lig. fibulocalcaneare), neboť tyto bývají méně pevné a při podvrtnutí snadno praskají. Jejich nedostatečným léčením a hlavně doléčením vzniká nestabilita kotníku. Ta pak vede k poškození chrupavek kotníku, což se projevuje bolestí, opakovanými zvětšenými náplněmi kloubu a následně omezením tréninkové a sportovní činnosti.

Natažení vazů kotníku

Nejčastější diagnosou úrazu kotníku je podvrtnutí. Dochází k němu nadměrným pohybem mimo osu, čímž vznikne tzv. natažení vazů (distenze). To je možné považovat za první stupeň, kdy ještě není porušena zevní struktura ani pevnost vazu, ale dochází k drobným (mikroskopickým) trhlinkám, které se zhojí jizvou.

Příznaky natažení vazů kotníku

Otok a bolestivost zevní strany kotníku, které limitují jeho pohyblivost.

Léčba natažení vazů kotníku

Předně je nutné co nejdříve ukončit běh nebo sportovní činnost, při níž k natažení vazů došlo. Zaledovat postižený kloub, přiložit elastickou bandáž a umístit nohu do zvýšené polohy. Od druhého dne mazat kostivalovou mastí. Zatěžovat je možné při fixaci elastickým obinadlem nebo pevnějším typem bandáže od 4. dne, resp. po opadnutí otoku.

Částečné přetržení vazů kotníku

Za druhý stupeň poškození kotníku se považuje částečné přetržení vazů (parciální ruptura), kdy je struktura vazu narušena, ale vaz není ještě zcela přetržený. Postižený při došlapu pocítí (a dost často i uslyší) rupnutí. Při tomto stupni dochází i k poškození kloubního pouzdra, které je protkáno cévami.

Příznaky natržení vazů kotníku

Velká bolestivost v oblasti zevního kotníku a v místě před ním, vznik poměrně silného a velmi rychlého otoku v místě poškození a častý bývá i krevní výron (hematom). Ten se projeví promodráváním (modřina). Toto znamení je důležité pro rozlišení, zda máte vazy v kotníku „jen“ natažené, či už natržené.

Léčba natržení vazů kotníku

Pokud si vazy v kotníku natrhnete, nejspíš vás ani nenapadne běžet dál, a i kdyby vás to čirou náhodou napadlo, tak na to rychle zapomeňte. Jakmile se dostanete domů, kotník zaledujte a stáhněte elastickou bandáží. Každopádně je nutné co nejdříve si dojít na odborné vyšetření, rozhodně si nemyslete, že to přejde. Počítejte také, že tak 3 – 4 týdny vám bude nohu „krášlit“ sádra nebo zinkový obvaz. Po sundání sádry či zinkového obvazu počítejte ještě dalších pár týdnů s rehabilitací a pomalým zatěžováním, takže pokud si natržení vazů kotníku „nadělíte“, vězte, že do formy se vrátíte nejdříve za půl roku. Je to kruté, ale je lepší si nalít čistého vína hned, než přemýšlet, že by to možná šlo nějak urychlit.

Úplné přetržení vazů kotníku

Nejhorším případem poškození kotníku je úplné přetržení vazů kotníku (totální ruptura vazů). Při ní dojde již k porušení stability kloubu, dochází k výraznému poškození kloubního pouzdra i k poškození chrupavek. Prostě masakr!

Příznaky přetržení vazů kotníku

Příznaky jsou v tomto případě stejné jako u částečného přetržení vazů kotníku, jen na první pohled daleko masivnější.

Léčba přetržení vazů kotníku

Běžec či běžkyně by se měli chovat stejně jako v případě natržení vazů kotníku. Co je důležité si uvědomit však je, že vazy by měly být sešity do 24 hodin od jejich přetržení a následně fixovány. Není-li úraz odoperován, je nutné zklidnění sádrovým obvazem. Tato fixace pod koleno by měla trvat 6 týdnů. Posléze se pak přistupuje k postupnému zatěžování s tejpem. Při bolestech či otoku po sundání sádry je vhodné používat masti či gely.

Chronické poškození kotníku

Při neléčeném přetržení vazů dochází k uvolnění postižených tkání, k jejich nedostatečnému vyživování a následnému přechodu do chronického stádia. V něm je pak kotník velmi nestabilní a vždy stačí málo, aby se vyhodil – prostě jej nemá co držet.

Příznaky chronického poškození kotníku

Nestabilita kotníku se projevuje podklesáváním (v kotníku), poměrně velkou bolestivostí a celkovou nejistotou pohybu. Zvyšuje se opotřebovanost chrupavek následovaná tvorbou osteofytů (nárůstků) a obroušením chrupavky (artrózou). Vyústění všech těchto změn se projeví v konečném důsledku výraznou bolestivostí těžko ovlivnitelnou léky.

Je-li nutné znehybnění fixací sádrou, dochází k vychudnutí svalů (platí pro všechny případy, kdy je použita k fixaci sádra) postižené dolní končetiny. Je proto třeba v tomto období využívat tzv. izometrické posilování svalů, které jsou v důsledku imobilizace v nečinnosti. Jde o zapínání svalů lýtka s výdrží 10 – 15 sekund. Dále je nutné protahování a napínání stehenních a zádových svalů, které v době, kdy běžec nemůže běhat, též ochabují, čímž jej pak limitují v ostatních činnostech.

K protahování a napínání všech svalů je vhodné (a to nejenom v době rehabilitace výše uvedených typů úrazů, ale obecně i jako prevence v době, kdy jsou běžec či běžkyně zdraví a v plné formě) rolery. 

Návrat k běhání vám umožní i jiná pomůcka, a tou jsou běžecké hole. Ostatně běhání s holemi bylo původně vymyšleno právě pro situace, kdy nemůžete pořádně chodit, natož běhat, abyste bylo možné přenést váhu, jíž jsou zatěžovány dolní končetiny, alespoň částečně na končetiny horní.

Otestujte si své zdraví a fyzickou kondici

Otestujte si své zdraví a fyzickou kondici

Článek je určen zejména ženám, ale otestovat se mohou i muži. Jestliže na některou z následujících otázek odpovíte „ano“, nemusíte se bát běhat, ale bylo by rozumné své běhání (hlavně co do intenzity) zkonzultovat s lékařem a trenérem.

  1. Nesportujete rok či více, případně jste nikdy nesportovala?
  2. Zjistili vám někdy onemocnění srdce nebo vysoký krevní tlak?
  3. Kouříte nebo jste dříve kouřila?
  4. Měla jste či máte astma?
  5. Má někdo ve vašem nejbližším příbuzenstvu (rodiče, sourozenci) předčasné problémy se srdcem (muži pod 55, ženy pod 65 let)?
  6. Měla jste někdy při zatížení bolesti v oblasti hrudníku nebo jste měla pocit, že omdlíte?
  7. Bylo u vás zjištěno chronické onemocnění kloubů (artróza) či osteoporóza?
  8. Jste diabetička?
  9. Pokoušíte se zrovna otěhotnět, jste těhotná nebo jste krátce po porodu?
  10. Je váš BMI vyšší než 26?
  11. Byla u vás zjištěna nějaká chronická nemoc, která by vám mohla působit problémy, jež by vaše běhání mohlo zhoršit? 

Test kondice

Níže vám nastavíme zrcadlo, které vám ukáže, jak jste na tom se svou kondicí právě teď. Když budete tento testík provádět pravidelně, třeba jednou za 6 měsíců, získáte tím dobré informace o tom, jak vaše kondice vzrůstá nebo – nedej Bože – klesá. Což vám také řekne, zda trénujete správně. Aby měl test vypovídající hodnotu, i ty testy následující by měly probíhat za stejných podmínek (ve stejném sledu cviků, stejném prostředí a po stejném zahřívacím tréninku – nikdy byste neměla absolvovat test po velké únavě). Nejdůležitější však je, abyste byla k sobě upřímná, zejména při vyhodnocení prvního testu.

Aerobní kapacita

Step-up test

K provedení tohoto testu budete potřebovat lavici nebo schod (rovný kámen), o přibližné výšce 30 centimetrů. Postavte se obličejem k tomu, co použijete jako cvičební pomůcku a až budete připravená, zmáčkněte stopky nebo si koukněte na hodinky a rozjeďte to. To znamená, vystupte nejdříve oběma nohama na schod stylem – levá nahoru, pravá nahoru a pak zase levá dolů, pravá dolů. Tohle byste měla během jedné minuty stihnout 24x. Po třech minutách cvičení ukončíte a minutu si budete měřit tep.

Pokud jste na tom opravdu dobře, tak naměříte nižší hodnoty tepu a také váš tep se bude rychleji zklidňovat. Pro ověření, jak na tom jste, je dobré si po několika minutách v klidu – cca za 10 minut – změřit tepovou frekvenci ještě jednou. Pokud se bude blížit hodnotě klidové tepové frekvence, jste na tom dobře.

Vyhodnocení
Otestujte si své zdraví a fyzickou kondici

Rychlost

Za jak dlouho urazíte chůzí či během 1500 metrů

Najděte si pokud možno 1500 m dlouhý rovný úsek bez převýšení nebo běžeckou dráhu, případně test proveďte na běžeckém pásu s nastavením 1% stoupání. 

Vyhodnocení
  • méně než 6 minut – jste výborná, jste jednička
  • více jak 6 minut, ale méně než 8 minut – velmi dobrá (to je za 2)
  • více než 8, ale méně než 10 – dobrá (to je za 3)
  • 10 – 12 minut – ještě jste prošla – proběhla (máte to za 4)
  • více než 12 minut – dobrý, ale nic moc – měla byste začít podle našeho tréninku pro začátečnice. Buďte trpělivá, vaše svaly potřebují šest týdnů, aby si na pohyb zvykly. 

Síla trupu

Prkno – vzpor na obou předloktích

Otestujte si své zdraví a fyzickou kondici

Silné svaly trupu pomůžou vašemu tělu při sportu i v běžném životě a ochrání vás před problémy či zraněním v oblasti spodní části zad. V praxi existuje hodně způsobů, jak zjistit sílu svalů trupu, ale žádný, který by byl obecně platný pro všechny. Toto je však velmi dobrý způsob, jak sílu svalů trupu zjistit, dlouhodobě porovnávat a při tom nemuset nikam běhat. 

Ve vzporu na předloktí se snažte držet celé tělo v jedné rovině, a držte, držte a držte. Je důležité, aby vám zadeček netrčel vzhůru, ale ani boky nesmí poklesávat. Důležité je také to, že hlava musí být prodloužením trupu, takže není skloněná dolů ani v záklonu. Tělo též nesmí propadnout mezi rameny dolů. Technická: před tím, než zaujmete základní polohu, si položte hodinky tak, abyste na ně dobře viděla a měly by umět odměřovat čas po vteřinách. Případně poproste kámošku, aby vám čas změřila.

Vyhodnocení

Když vydržíte v této pozici (ve správném postavení) 45 – 60 vteřin, disponujte dobrým svalstvem trupu. Pokaždé, když tento cvik budete provádět, snažte se vydržet déle (o pár vteřin). 

Posilovat svalstvo trupu můžete i při běhu, stačí, když zatáhnete bříško a budeš se snažit přitáhnout pupík k páteři. A také správnou prací rukou. To můžete dělat i v běžném životě – pokaždé, když si na to vzpomenete. K posílení svalstva trupu vám pomůže i jóga, pilates nebo cvičení na balančních pomůckách.

Pohyblivost

Natáhněte se, co to jde

K uskutečnění tohoto testu potřebujete pravítko či metr, trošku místa na zemi a pružné tělo. Sedněte si, nohy položte (natáhněte) na zem, vydechněte a snažte se nataženýma rukama dosáhnout v plynulém pohybu (ne švihem) co nejdál dopředu. Nesmíte při tom pokrčovat kolena. V této pozici vydržte 2 vteřiny a změřte si, či někdo, kdo vým bude u měření asistovat, vzdálenost mezi špičkami prstů na nohou a na rukou. 

Vyhodnocení

Dosáhnete-li více než 21 cm za prsty na nohách, jste skvělá (jsi 1). 11 – 20 cm za prsty na nohách – jste dobrá. 0 – 10 cm za prsty na nohách – jste v průměru. 10 cm před prsty na nohách – k prstům, je to blbý, ale už js Otestujte si své zdraví a fyzickou kondiciete pod průměrem. Více než 10 cm před prsty – je to s vámi špatný, ale nebrečte, my nedosáhneme ani na těch 10:) (oba), takže pořád dobrý.

Chceš-li se vyhnout zranění, tak by ses měla před každým tréninkem zahřát a po tréninku protáhnout. Jestliže zjistíš, že tvoje pohyblivost je zvláště špatná, může ti pomoci jóga a pilates.

Zdravá, krásná a fit, po celý život, jde to i bez diet

Zdravá, krásná a fit, po celý život, jde to i bez diet

Může se to zdát jako science-fiction, ale je to možné a to dokonce zcela přirozeně, tedy bez drastických diet a plastických operací. Dokonce i bez toho, abyste na sobě dennodenně dřely. Když říkám dřely, tak to myslím doslova, protože o dření to není, ale o pravidelnosti ano. O pravidelnosti a také o umění sobě sama naslouchat, ne však jen naslouchat, ale také své instinkty a své tělo poslouchat.

Krása spočívá v jednoduchosti a harmonii

Svůj výlet za objevením principu zákona o zachování krásy, zdraví a neutuchající fyzické kondice začneme ve starém Řecku. Ó ano, již „staří“ Řekové věděli, o čem to je – a nejen, že věděli, o čem to je, oni tím dokonce žili a říkali tomu kalokagathie.

Kalokagathie

O kalokagathii by se dalo směle říci, že je to přesně TO, co si dnešní člověk představuje pod pojmem zdravý životní styl, a sice o harmonii těla, mysli a ducha.

Přirozenost

Přirozené je vše, co vychází z naší vlastní podstaty, co není znásilněno ani zvenčí, ani zevnitř, tedy ani námi, ani lidmi či ději kolem nás. Lidskou přirozenost vytváří ve vzájemné harmonii tělo a duše. Duše má velký vliv na vše, co prožíváme v psychické rovině svého bytí, ale řídí i tělo, tím, že mu dodává impulsy, aby vůbec mělo proč žít. Tělo je pak aktérem, fyzickým vykonavatelem, zároveň jeho prostřednictvím můžeme sledovat, co se uvnitř nás děje.

Harmonie

Pokud člověk zanedbává svoji tělesnou schránku a soustředí se jen na duševní činnost, dostává celý svůj organismus do nerovnováhy. Stejné se děje i v opačném případě, tedy soustředí-li se člověk jen na tělesnou stránku, a duchovní nebo duševní nechává ladem. Člověk si to ani nemusí uvědomovat, a většinou tomu i tak je, ale jeho organismus velmi citlivě reaguje na vše, co se děje v jeho okolí, i co se děje v něm. 

Prakticky se to pak projevuje tak, že lidé, kteří jsou fyzicky pasivní, jsou velmi náladoví, často podléhají depresím a různým typům závislostí. Je to vcelku logický důsledek toho, že energie v jejich těle nemá možnost harmonicky proudit a hromadí se. Organismus má přirozenou snahu se nadbytečné energie zbavit, a tak „bouchne“.

Dosažitelnost

Kalokagathie nemá žádná omezení. V jejím souladu může žít každý bez omezení věku nebo pohlaví. Je založena na zcela přirozených základech a nikdy nezachází do krajností, jako je tomu často v případě mnohých diet a nepřirozených postupů, jak „žít zdravě“. 

Systematičnost

Systematičnost v případě kalokagathie netkví v plánování, ale v přirozené komunikaci duše a těla, a uspokojování potřeb obou. Časem člověk zjistí, že mu dělá dobře pravidelné střídání fyzických a psychických – duchovních činností, které máme každý vzhledem k naší jedinečnosti jiné. 

Udržitelnost

Přirozenost, empatie vůči svému tělu a duši, energetická rovnováha, to jsou základní principy nejen kalokagathie, ale i přirozené krásy, zdraví a trvale dobré fyzické kondice. Naší babičce je 85 let a svou fyzickou kondicí strčí do kapsy nejednu 20 – a to přesto, že si nečiní „násilí“ tím, že by nějak sportovala. Nemusí! Celý život je totiž zvyklá pracovat, fyzicky pracovat. Na nákupy chodí denně pěšky, nádobí umývá sama, nesvěřuje jej myčce, při vaření a pečení toliko používá sporák nebo troubu, ale kuchyňský robot v její kuchyni nehledejte. V těchto letech, i když jí to zakazujeme, hrabe listí, odhazuje sníh, pracuje na zahradě a dělá spoustu jiných domácích prací – vše ručně. Prostě funkční trénink jak vyšitý. Po obědě si však sedne ke kafíčku, vybafne své cigárko a večer stráví nad knížkou. 

Zdravá, krásná a fit, po celý život, jde to i bez diet

Biceps 85 leté dámy

To všechno dělá, protože ji to baví, ne že musí. V kalokagathii platí jediné přísné pravidlo a to zní: „MUSÍ“ je zakázané slovo. 

Kalokagathie je založená na pozitivním přístupu a přirozenosti, která akceptuje vaší přirozenost. Jejím cílem je naučit člověka žít takový život, který se mu líbí a v němž se cítí dobře. 

Pokud nemáme v pořádku tělo, strádá i naše duše. Pokud strádá duše, strádá i tělo. To jsou dvě jednoduché rovnice života, kdo se je naučí ctít – vyhrává ŽIVOT!

Řekl bych, že jsem vám již poskytl dost podnětů, abyste mohly celý příští týden při své chůzi, běhu, či jiných fyzických aktivitách přemýšlet, co vám dělá dobře a začaly to postupně přenášet do svého každodenního života. Protože však kalokagathie obsahuje i systematičnost, tak mě nezbývá nic jiného, než vám naordinovat i vaší týdenní dávku pohybu.

Zaujalo vás to? Chtěli byste to tak taky? Zkuste to s Fit i bez fitka.