Nebylo vám od přírody naděleno, no a co, stále můžete být vítěz

Nebylo vám od přírody naděleno, no a co, stále můžete být vítěz

Když člověk pozoruje ladný a plavný gazelí krok afrických běžců a porovná ho se svou tělesnou konstitucí, přestává mít chuť běhat. Říká si: „Tomu nemám ani náhodou možnost konkurovat!“ S tělem asi rychle nic neuděláte, ale zkuste tančit jako Rocky Balboa.

Přesně tak. Nikdy se nikomu nevyrovnáte, když jej budete napodobovat. Platí to v tréninku – v jeho skladbě, protože žádní dva lidé nejsou stejní. Platí to i ve stylu běhu. Každý musí najít svůj vlastní osobitý styl, který jej přivede nejbezpečněji a nejrychleji do cíle, přičemž bude na něj i hezký pohled, protože poběží uvolněně.

Pro vytrvalce existují dvě cesty, jak se zrychlit: 

  • zvýšit frekvenci svých kroků 
  • prodloužit let

přičemž musí vše udýchat.

Chcete-li uspět, učiňte svůj kotník flexibilnější, svaly pružnější a naučte se celé tělo spolupracovat!

Každý běžec by měl podle své individuální biomechaniky využít optimální kombinaci délky kroku a frekvence. 

Při došlapu dbejte, aby vaše noha došlapovala pod vaším těžištěm. Rozhodně se vyvarujte přehnaně dlouhých kroků, protože když jde vaše noha daleko před těžiště vašeho těla, tak narušíte plynulost běhu (skáčete – skákání není běh, viděli jste někdy běžet žábu?). Příliš krátký krok vás zase bude stát příliš mnoho energie a kyslíku (když jsme ve vzduchu, tak vlastně odpočíváme). Tím utrpí efektivita vašeho běhu.

Důležité je najít ideální rytmus a délku kroku, při nichž budete spotřebovávat co nejméně energie a kyslíku. 

Ideální je, když máte možnost zaběhnout na atletickou – čtyřistametrovou dráhu, na níž můžete testovat různé tempo. Pokud nemáte k dispozici atletickou dráhu, najděte si rovný úsek cesty odpovídající délky. Cílem testu je najít frekvenci a délku kroku – rychlost, jíž budete schopni běžet po dlouhou dobu bez zjevných výkyvů (při optimální tepové frekvenci – pro každou závodní délku je jiná). Na toto byste měli být schopni přijít sami, bez cizí pomoci. Prostě měli byste se naučit nejen ovládat své tělo, svůj krok, svůj dech, ale měli byste se naučit naslouchat, co vám tím vaše tělo sděluje.

Pro vaši představu – dobří atleti běhají frekvencí kroků – kadencí cca 180 kroků za minutu, což představuje 3 kroky za vteřinu. Pokud zjistíte, že vaše kadence je nižší než 180 kroků za minutu, měli byste se pokusit ji na tuto hranici dostat. Ale jak výše uvedeno, důležité je ctít vaši přirozenou biomechaniku pohybu. To znamená, bude-li vám vyšší kadence nepříjemná, zůstaňte na té, která vám vyhovuje. 

S délkou kroku je velmi úzce spojen i zdvih kolene. To je další velký žrout energie. Když zvedáte koleno příliš vysoko, je to pro vytrvalostního běžce velmi neekonomické. Při běhu by mělo co nejvíce energie směřovat do horizontálního, ne do vertikálního pohybu. Vaše těžiště by mělo být pokud možno stále v jedné rovině (výšce). 

Délku vašeho kroku ovlivní, jak máte zkrácené – respektive pružné – svaly, takže pravidelné protahování vám též velmi pomůže na délce kroku zapracovat. Pokud jde o kadenci kroků, tak s ní vám zase pomůže pravidelné provádění běžecké abecedy.

Při běhu je důležitý i rytmus dýchání. Platí u něj však to samé jako u biomechaniky pohybu, to znamená, že intenzita dýchání by měla odpovídat vaší rychlosti a měla by vám být příjemná. Existují určité vzorce, kolikrát se nadechnout při různé frekvenci kroků, ale berme to tak, že to je už vyšší matematika pro skutečnou běžeckou špičku. Pro vás je důležité, abyste se při vytrvalostním běhu pokud možno nedostávali do anaerobní zóny, to znamená, že vám dojde kyslík. 

Co se týká doporučovaného nadechování nosem, resp. vydechování ústy. Určitě je tento druh dýchání účinnější, ale pokud jej nezvládáte, tak si s tím až tak nelamte hlavu. Mnohem důležitější je vůbec dýchat. Pokud dostanete do plic dostatek vzduchu, abyste mohli běžet dál, pak je vše v pořádku. Většina běžců stejně dýchá tak, že k dýchání používá ústa i nos. 

Pokud se chcete naučit nadechovat nosem, pak ale dodržujte jednu zásadu – NIKDY SE NESNAŽTE UDÝCHAT TEMPO, JÍMŽ BĚŽÍTE, VŽDY PŘIZPŮSOBTE TEMPO TOMU, CO JSTE SCHOPNI NOSEM UDÝCHAT!

Kladívkové prsty. Jak jim předcházet a jak je léčit

Kladívkové prsty. Jak jim předcházet a jak je léčit

Určitě to znáte všichni, ten dosti nepříjemný pocit, že se vám najednou nevejde noha do boty, při tom jste už v té botě naběhali desítky, někdy stovky kilometrů a všechno bylo v O.K. Je to nepříjemné, bolí to a je problém se toho při běhu zbavit. Zastavíte, sundáte botu, prsty promnete, obujete se a opět vyrazíte. Za krátký čas je tady ale bolest znovu a vy si marně lámete hlavu, kde se ta bolest tak znenadání vzala.

 Ta bolest je jen začátkem možných problémů, pokud bychom jí nevěnovali žádnou pozornost, pak možná závažných problémů. Jako většina běžeckých problémů je zase na vině naše noha – chodidlo. Tedy ono ne, ale to, jak s ním nakládáme. Vysoké podpatky, úzké střevíčky, rozšmajdané běžecké bačkůrky …, tím vším si koledujeme nejen o ploché nohy, patní ostruhu, ale třeba i o kladívkové prsty.

Příčina kladívkových prstů

Deformita prstů do tzv. kladívkového postavení vzniká nejčastěji ve vyšších věkových skupinách. Příčinou je postupný pokles nožní klenby degenerací vazů a ochabnutím svalů. Při běhu je ale příčinou únava nohy – chodidla, způsobená taktéž ochabnutím svalů. Tím se noha prodlouží a šlachy natahovačů prstů jsou tím relativně zkráceny a stahují prsty do kladívkového postavení. Tlakem deformovaného prstu v obuvi se pak vytváří někdy i otlak („kuří oko“) na horní straně mezičlánkového kloubu prstů, nejčastěji na 2. a 3. prstu nohy.
U mladších lidí vzniká kladívkové postavení prstů častěji jako následek vrozených odchylek postavení nohy, následkem neurologických onemocnění, ale také nošením nevhodné obuvi.

Diagnóza

Je jednoduchá, tedy při typickém kladívkovitém postavení prstů. RTG vyšetření nám ukáže vrozené nebo degenerativní změny na kostech nohy a prstů. 

Terapie a prevence

Při léčbě a prevenci kladívkových prstů je důležitá správná obuv s dostatečně prostornou špičkou a nepříliš vysokým podpatkem, přikládání ochranných kroužků na otlaky, při těžkém postižení nohy ortopedická obuv. Podpora klenby metatarsální pelotou – srdíčkem je prevencí proti plochým nohám. Při rozvinutém kladívkovém postavení je důležité prsty cvičit a protahovat, uvolňovat možné ztuhnutí kloubních pouzder. Otlaky na kloubech prstů lze řešit pedikúrou a změkčujícími mastmi nejčastěji se salicylem. Řešením potíže je i korekce postavení prstů tzv. náplasťovou kličkou.
Bolestivé kladívkové prsty, které tlačí v obuvi, ještě navíc s bolestivými otlaky, se dají řešit jednoduchou ambulantní operací. Ta spočívá v odstranění otlaku a vyseknutí mezičlánkového kloubu. Zkrácením prstu se šlacha relativně prodlouží a prst zkorigujeme do normálního postavení. Po operaci se dále doporučuje korigování náplasťovou kličkou a podporu příčné klenby ortopedickou vložkou se srdíčkem. Někdy, častěji u neurologicky postižených, je nutné i prodloužení šlachy natahovače. Tento zákrok se provádím s místním znecitlivěním jako ambulantní operace.
Zvláště po podobných operacích je pak doporučováno vybavení obuvi individuálně vytvarovanou termoplastickou vložkou. 

O výše popsané terapii mluví lékaři, ale my známe i jinou prevenci, kterou je:

  • vhodná běžecká obuv
  • vhodná obuv pro čas, kdy neběháme
  • regenerační cvičení

O běžecké obuvi se můžete na Běžecké škole dočíst v článcích věnovaných této tématice, pokud jde o regenerační cvičení, tak zkuste třeba tato:

Regenerační cvičení na posílení chodidla

Rolování osušky nebo ručníku

Sedněte si, pod nohy si rozložte osušku či ručník, uchopte ho prsty nohou a zase ho narovnejte. Proveďte 5 opakování, pak si dejte 30 vteřin pauzu a celé zopakujte 2 -3x.

Chůze po srolované osušce nebo ručníku

Osušku nebo ručník nejdříve srolujte, utvořte na něm varhánky a pak se po něm procházejte bosýma nohama. Podélná klenba se při tom nesmí prolamovat a nohy musí být v jedné ose. Projděte se takto 5 – 10x.

Protahování prstů

Lehněte si nebo sedněte tak, aby vaše nohy volně spočívaly přes okraj postele. Vnější okraje chodidel vytočte směrem vzhůru a následně přitáhněte plosky chodidel k sobě. Proveďte až 15x, dejte si pauzu 30 vteřin a opakujte 2 – 3x.

Sbírání drobných předmětů prsty u nohou

Dalším vhodným cvičením, můžete z toho udělat i hru, je, že po podlaze rozházíte nějaké drobné předměty, třeba mince a budete se je snažit zvednout a odnést v prstech nohy na určené místo. Komu se to podaří dříve, je vítěz.

Běžecká zranění. Jak jim předcházet a jak je léčit

Úrazy bérce. Jak jim předcházet a jak je léčit

Úrazy kotníku. Jak jim předcházet a jak je léčit

Úrazy kolene. Jak jim předcházet a jak je léčit

Úrazy stehna. Jak jim předcházet a jak je léčit

Úrazy Achillovky. Jak jim předcházet a jak je léčit

Zranění nohy, nejčernější můra běžců a běžkyň.  Patní ostruha

Pondělí, den jako stvořený rozhýbat svůj život

Pondělí, den jako stvořený rozhýbat svůj život

Pondělí je asi nejméně oblíbeným dnem v týdnu, ale určitě si to nezaslouží, vždyť začíná nový týden. 

To znamená, že máme před sebou sedm dní, v nichž každý z nich představuje jeden střípek, který, když přidáme poslední – neděli, může vytvořit krásný obraz. 

Co vše se dá stihnout za sedm, respektive šest dní, nám na počátku světa předvedl Bůh. A dovolím si tvrdit, že to, co tehdy stvořil, již nikdo nikdy nepřekonal. 

Pondělí bychom naopak měli milovat a věnovat mu ve svém životě velmi významné místo už i proto, že když jej začneme milovat, převrátí to celý náš život naruby, nebo chcete-li, o 360 stupňů. 

Zatím co teď pondělí většina lidí proklíná a tak není divu, že ho pak mívají šedé až černé, když jej začnou milovat a chválit, rázem zrůžoví a růžové pak budou mít i zbylých šest dní daného týdne. 

No řekněte, nevzrušuje vás myšlenka, že jen tím, že začnete pondělí milovat místo toho, abyste ho proklínali, bude váš život najednou veselý? 

A vezměte si, jak to odlehčí váš běžecký krok! Zatímco do teď jste startovali svůj pondělní běh v duchu: „To ten týden pěkně začíná, jak já vůbec přežiji do pátku?“, od teď budete pondělí začínat s myšlenkou: „Super, mám před sebou úžasný týden, v němž mohu změnit celý svůj život, a na jeho konci v neděli, když se za ním ohlédnu, si říci, byl to dobře prožitý týden, který mě posunul v mém bytí o hezkých pár kroků kupředu!“

Přeji vám Šťastný výběh do nového dne, nového týdne, nového života…

Předjaří, více světla, více tepla, čas jako stvořený začít se hýbat, ale být i obezřetný

Předjaří, více světla, více tepla, čas jako stvořený začít se hýbat, ale být i obezřetný

Roční období, kdy je člověku příjemně teplo, jen když na něj svítí sluníčko, nebo když je v pohybu, kdy rána a večery se halí do mlhavého oparu a člověk si pořád nechce přiznat, že zima ještě neskončila.

Právě takové počasí se vyznačuje nejčastěji možností nachlazení. Na to, jak se s nachlazením vypořádat, panuje poměrně dost „zaručených“ receptů.
Ne všechny jsou však takové, aby nás přes nachlazení dostaly tak, že nás to posílí.
Seznámíme vás s pěti „nejzaručenějšími“ recepty, jak na nachlazení, ne všechny jsou však hodné následování!

1. Do postele

Hodně klidu a pití (nemyslíme grog či svařák, či ještě něco ostřejšího!). Toto je velmi osvědčená a rozumná strategie. Pokud jde o přijímání tekutin, rozhodně doporučujeme teplé nápoje – čaje a polévky, po malých doušcích. Ucpanému nosu dělají totiž dobře i teplé páry stoupající z teplých tekutin. Pokud jde o slepičí polévku, byl skutečně prokázán její pozitivní vliv na imunitu. Pokud si ale myslíte, že existuje přímá úměra v počtu vypitých čajů a snězených talířů teplé polévky, a délky nachlazení, tak takto jednoduše to nefunguje. (Nebo alespoň prozatím na to nikdo neudělal žádnou seriózní studii:-)).

Klid na lůžku je však velmi účinným prostředkem k tomu, abyste se nachlazení zbavili co nejdříve, neboť tělo může veškerou svou energii směřovat k boji proti těm malým potvorám, které vám ho způsobily. Pokud máte navíc k dispozici někoho, kdo vám bude do postele nosit teplé čaje, teplé polévky a bude o vás láskyplně pečovat, tak vaše šance na rychlé uzdravení se tím ještě zvyšuje. Tato něžná a láskyplná péče je totiž, a to se opravdu prokázalo, nejlepším prostředkem ke zvládání nachlazení. Dokonce dostala i oficiální anglický název: TLC (Tender Loving Care).

Zvlášť účinná tato metoda je, když se vám jí dostane již od lékaře, kdy zkrátka cítíte, že váš lékař má o vás, o váš zdravotní stav, opravdu zájem. Věřte – nevěřte, ale jsou na to i studie, přičemž jedna z nich, kterou provedli na univerzitě ve Wisconsinu, prokázala, že nachlazení trvalo u pacientů, kteří se cítili svým lékařem dobře opečováni, v průměru o celý den méně! A tímto výsledkem zabodovala TLC mnohem více, než mnohé léky – a to navíc bez jakýchkoliv vedlejších účinků!

2. Šup do maratonek, nemoc je nejlepší vypotit
Jedno je třeba říci hned na začátku, kdo je opravdu nemocný, měl by na sportování po dobu nemoci zapomenout, jinak mu vážně hrozí nebezpečí zánětu srdečního svalu.

Pokud vám ale jen tak trochu teče z nosu, nemusíte hned věšet maratonky na hřebík.

Pravidelný pohyb sice člověka chrání před útokem virů, ale pokud vás dostaly, tak už jim neutečete. Průběh nemoci tím rozhodně neurychlíte. To samé platí i pro saunování. Kdo toto provádí pravidelně, zvyšuje si imunitu. Ale jestliže už jste nemocní, tak vám ani horký vzduch nepomůže. Nezaměňujte se strategii 1., kdy konzumujete teplé nápoje v posteli – tam jste neustále v teple, kdežto při běhu jste venku na chladném vzduchu, běháte-li ve fitku, nebo jdete do sauny, tak jste v teple, ale pak musíte jít ven na chladný vzduch!

3. Dělám jakoby nic

Toto podle odborníků není vůbec špatná strategie, neboť jak se říká: „Neléčená rýma trvá týden a léčená 7 dní“. Tím pádem vaše šance na to, že budete za týden zdraví, je velmi vysoká. Má to jediný háček, že to nefunguje vždy a u každého, neboť ten samý virus může někomu způsobit jen lehké škrabání v krku, zatímco jiného upoutá na lůžko. Záleží na síle vašeho imunitního systému a na tom, jak až moc se vás doma už jako malé snažili „chránit“ proti všemožným nebezpečím.

Máte-li co dělat, nemáte moc času věnovat se tomu, že vám teče z nosu. Je to určitá forma pozitivního myšlení – pokud nemyslíte pořád na to, jaký jste chudák, že zrovna teď, když to nejmíň potřebujete, vás toto postihne, tělo se dokáže s narušitelem lépe vypořádat – má na to svoje bojovníky (bílé krvinky).

4. Pomocníci z přírody – vitamíny a spol.

Zinek a vitamín C jsou látky, bez nichž nemůže váš imunitní systém odvádět dobrou práci. Jestli vám však pomohou bojovat proti nachlazení, když už vás postihne, o tom se vedou ve vědeckém světě dlouhé polemiky. V současné době již je však k dispozici velká studie, která prokázala, že sirup, cucací nebo polykací tablety s obsahem zinku skutečně zkrátí dobu léčení a zmírní projevy nachlazení, když je začnete brát hned s prvními symptomy nachlazení. Studie byla provedena na vzorku 1360 účastníků a po sedmi dnech měli teplotu, bolesti v krku a rýmu už jen ti účastníci, kteří zinek nedostávali.

Ale aby se farmaceut nažral a pacient zůstal celý, jak už jsme psali ve strategii číslo 3. – neléčená i léčená rýma trvá 7 dní, takže musíme brát v úvahu, že někteří z účastníků se vyléčili během sedmi dnů sami, ať už zinek brali nebo ne. Pravdou však je, že ti, co u nich příznaky přetrvávaly déle, se rekrutovali pouze z těch, co zinek nebrali.

Pokud jde o vitamín C, tak u něj už výsledky nejsou tak působivé. Užívání vitamínu C zkrátí dobu nachlazení v průměru o 8%. Takže i u dlouhých nachlazení, která trvají 10 dní, to není ani jeden celý den!

Naproti tomu Echinacea je na tom o chlup lépe. Vědci z univerzity v Connecticutu prokázali, že může dobu nachlazení zkrátit až o 1,4 dne. Bohužel však existují i jiné studie, které říkají, že prachy za koupení přípravků s Echinaceou si můžete klidně ušetřit. Možným důvodem pro takto rozdílné výsledky testů může být, že existuje více než 200 virů, které mohou vyvolat nachlazení a také to, že existuje spousta přípravků obsahujících Echinaceu z různých částí rostliny, v různých koncentracích jednotlivých obsažených látek. Největší fór je v tom, že dodnes nikdo neví, které z těchto látek jsou ty léčivé!

5. Staňte se chemickou továrnou

Jak vás začne svědět v nose, makejte do lékárny a nakupte si osvědčený prostředek, který vás natotata zbaví všech příznaků. Toto je velmi oblíbená strategie i proto, že jí do vás houfně tlačí reklamy a také se zdá nejjednodušší. Prostě „šňup a jsi v pohodě“. Kdo tohle vyznává, tak je velký hňup!

Problém komplexních léků na nachlazení, které slibují, že vám pomohou od všech symptomů, je v tom, že obsahují celou řadu látek, jako třeba prostředek proti bolesti, prostředek na snížení teploty, substanci, která působí proti otékání sliznic, nejlépe ještě něco na tlumení kašle. Jestliže toto pak ještě zkombinujete s aspirinem a spol., máte zaděláno na docela slušný problém. Snadno se předávkujete a dojde-li k vedlejším účinkům, nejste vy ani lékař schopni určit, která z těch všech látek je způsobila.

Pokud ucítíte příznaky nachlazení a nemůžete si lehnout do postele, je rozhodně lepší, když nepoužijete žádný z kombinovaných léčiv na nachlazení a pokusíte se to zvládnout pomocí kyseliny acetylsalicylové třeba v podobě „obyčejného“ Aspirinu či Acylpyrinu (pozor, máte-li problémy se žaludkem!), nebo srovnatelných takzvaných nesteroidních analgetik proti bolesti hlavy a bolesti kloubů, či lehce zvýšené teplotě, prostě klasickým příznakům nachlazení.

Když máte největší problém s ucpaným nosem, použijte nosní kapky (pomáhá i mořská voda v kapkách) a to hlavně na noc, ulehčí vám dýchání, působí proti zánětu nosních dutin a postarají se o to, že se v klidu vyspíte a to je zvláště při chorobách to nejdůležitější!

TŘI TIPY, KTERÉ VÁM PŘI JEJICH DODRŽOVÁNÍ VELMI POMOHOU, ABY VIRY U VÁS OSTROUHALI
Myjte si ruce

Minimálně pokaždé, když se vrátíte domů, a to mýdlem a pořádně! Mimoto si umyjte ruce pokaždé, když si podáte ruku s někým, o kom víte, že je nemocný nebo si právě kryl ústa při kýchnutí.

Ruce pryč z obličeje

Mnozí si zcela nevědomky velmi často prsty protíráme oči, otíráme nos, koutky úst apod. Na toto si dejte velký pozor, jsou to totiž typické brány pro vstup virů do organismu.

Desinfikujte

Pokud někdo z vaší rodiny nebo blízký, kdo vás často navštěvuje doma, je nemocný, je dobré v době, kdy nemoc trvá, otírat denně kritická místa jako: kliky, úchyt ledničky, poklop na WC apod., a to desinfekčním prostředkem či mýdlovou či octovou vodou.

Každopádně se můžete ochránit tím, že na běhání se přiměřeně obléknete, to je tak, že když budete vybíhat, tak budete cítit mírný chlad, který během prvních minut běhu zmizí, a po doběhu se co nejdříve osprchujete či převléknete do suchého.

Životní maraton, aneb proč jsem začal běhat

Životní maraton, aneb proč jsem začal běhat

Na tohle se mě už pár lidí zeptalo. Proč vlastně pořád tak běhám. Zpočátku jsem si myslel, že to vím. Postupem času se ale přede mnou začaly míhat stále pádnější, hlubší důvody. Zkusme to ale hezky popořádku.

Michal Vítů – trenér Běžecké školy a Salming.cz

Concept Stor v Praze na Pankráci, naproti OC Arkády, kde vám kromě výběru z nabídky Salming udělá i speciální analýzu běžeckého stylu.

Na začátku se všude kolem rozprostírala černočerná tma. Teprve poté se poprvé ozval dětský pláč… Tak to asi zase přece jenom trochu popojedeme, což. 

Možná, že vás to ode mne překvapí, ale běhání vždycky nebyla jasná volba. Coby neduživé nedochůdče jsem kroužení po stadionu rozhodně nevyhledával. Vlastně ani sport jako takový, samozřejmě s výjimkou prázdninových míčových mačů s o dvě hlavy většími parťáky na pískovém hřišti za Kalvárií, kde jsme vyrůstali.

Ve dvanácti jsem začal koketovat s hokejem. Což o to, bruslení se mi odjakživa vcelku dařilo, poprvé jsem stál na nožích ve čtyřech letech. Dokonce si na ty vintokličky pamatuji. Postupem času se ale dostavilo neochvějné přesvědčení, že kladenská osmašedesátka má tu práci tím zápěstím přece jenom o ždibec lepší, tudíž největší megastár enháel asi nebudu. Takže šlus. Navíc se mojí kůži stále méně zamlouval zapařovací pobyt pod zatuchlými, dvacetiletými chrániči. 

Ve čtrnácti zároveň vstoupil do mého života z bratrovy strany hřiště fotbal. Nejprve ten malý, posléze i klasika jedenáct na jedenáct. Karta se záhy začala obracet v jeho naprostý prospěch. Na celých osmnáct let. Bránit jsem neuměl a bránu merunou taky příliš netrefoval, přesto nebylo dne, nebylo hodiny, kdy bych nepomyslel na to kulaté nic, co asi navždy bude točit sportovně smýšlející zeměkoulí. 

Během své přebohaté kariéry levonohého (levého) krajního středopolaře okresního formátu jsem oblékl dres řady klubů. Ještě raději jsem míval malý fotbal. Náš klukovský klub KJB Pelhřimov patřil k zakládajícím mančaftům celého okresního hnutí a dlouho patřil k jeho výkvětu. 

Byly to voňavé roky. Mastil jsem fotbal pětkrát, šestkrát týdně. Za deště, za horka, v blátě, na mlatě. Když se o víkendech potkával malý fotbal s velkým, za jediný den se nechaly stihnout klidně i tři mače. Sto devadesát minut radosti. 

K největším fotbalovým úspěchům lze bez nadsázky zařadit jednosezónní studentské angažmá v jihlavské první lize, v níž tehdy kopávali nějací borci! A pak jsem se taky dokázal skoro čtyřtisíckrát dotknout různými tělesnými částmi míče, aniž by upadl na zem. K čemu je to dobré? K ničemu, je to taková kravinka, ale vypadá hezky a potěší, ne že ne.

Z celkového pohledu zásadní událost v mém životě se nicméně odehrála ještě předtím, než jsem se zbláznil do čutání. To jsem ještě holdoval hokejce, když asi ve čtrnácti s námi začal při letní přípravě výborný pelhřimovský trenér Vladimír Krejčí běhat. 

Šel na to opatrně. Zatímco jeho předchůdce nám, nebohým žáčkům, naložil v posilovně v dobré víře takovým způsobem, že jsem dva dny neuzvedl lžíci a zařekl se, že do železářství vícekrát nevstoupím, „Láďa“ na to šel úplně jinak. Opatrně. Přirozeně. Tak jsem si usmyslel, že zkusím v rámci bytelnějšího utužení kondice popoběhnout i z tréninku domů. Zpočátku jsem se radoval i z prachobyčejné indiánské chůze. Sto metrů cupitat, stovka chůze. Postupně se poměr měnil, takže na konci léta jsem dával dva kilometry úplně celé.

Nezapomenu na první běhací boty. Byly takové… No, dneska bych je neobul ani k televizi. Ale byly moje první. Pro ty mladší – tenkrát jsme věděli houby o pronaci, supinaci a správném nášlapu. Nenesly fajfku, ani proužky, ale mně seděly. Uvnitř byly, světe, div se, růžové…, ale fakt jen uvnitř! Zkrátka, byly moje a basta fidel.

A tak jsem začal pobíhat. Jednou, dvakrát týdně. Nejprve vedle hokeje, poté se z toho stal takový šikovný fotbalový doplněk. Bylo to znát. Zatímco hospodsky situovaným borcům docházela po přestávce šťáva, já obyčejně mohl kmitat až do černokněžníkova posledního hvizdu.

Spousta z nich nesla moji pohyblivost těžce. Posílali mě, ať si jdu radši zaběhat. A tak se jednoho opravdu krásného dne stalo, že jsem poslechl. 

Bylo mi, tuším, asi tak okolo třiceti, když jsme se začali častěji vídat s Marcelem Brožem, který začal vážněji koketovat s běháním pár let předtím. Trénoval zrovna na nějakého toho ironmana. Prý, že někam daleko poplave, pak sedne na kolo a pojede ještě dál a až sleze, střihne si ještě maraton. To aby se mu nezkrátily žíly. V dodnes zastydlém maloměstě působil jako zjevení, tak jsem s ním coby pisatel plátku okresního významu udělal reportáž. Dodnes bych ji někde vyštrachal. Ve Vlásenici na nás tenkrát vyrukoval pes, na něj ale štěkal úplně jinak než na mě. Jeho zdravil. Všichni už ho znali. 

Tenkrát se to začalo lámat i ve mně. Marcel svým běžeckým nadšením rychle nakazil i mě, pomohl mi sehnat první opravdové asicsy a fotbal pomalu začal ustupovat do pozadí.

Jednak už jsem odmítal nevidět všechno to svinstvo, které se zejména na venkovských hřištích odehrávalo (a odehrává), co dělá z toho původně nádherného sportu prachsprostou okopávanou. Hlavně se tu však najednou zjevilo něco krásného, čistého, férového. 

Byl tu běh. Komínek štulpen v šuplíku rázem překryly běžecké ponožky, dosud oblíbené českobudějovické dresy odpočívaly pod tíhou lehkých funkčních triček a bund. Začátky nebyly zadarmo. Dlouho jsem běhal jako fotbalista. Kovaní atleti se mi smáli. A přinejmenším na pravé polovině těla mi to kolébání vydrželo vlastně dodnes. Smích kovaným atletům možná také. I když asi už ne úplně všem. Pár z nich už se mi mezitím koukalo na záda. 

Jak se tělesná schránka pokroucená od tančení okolo míče postupně rovnala, pobolívala. Tuhle a támhle. Pak přišla první desítka. Ne pivo. Závod. Ta bolela ještě více. Už nikdy více. Za měsíc jsem ji běžel znovu. A pak zas. A pak první domácí půlmaraton. 1:30:01. To musíš dát lepší! Záhy jsem byl dokonale lapen.

Už jsem to někde tady jednou psal, díky Marcelovi se mi přiřítil do cesty Miloš. Byl tenkrát z té cesty okolo republiky celý rozběhlý, tak jsme popoběhli kousek s ním. A mně už se najednou nechtělo zastavit. 

Nadšenec Marcel zakrátko z maloměsta i z mého života zmizel, hospodsky rozsezení lenivci začali metat jízlivé poznámky jízlivého zrna pro změnu po mně. Jakkoliv neukazovací jsem svým původním založením, všechny tyhle uštěpačnosti se do mého nitra překvapivě nezabodávaly. Nakopávaly mě kupředu a dělají do v podstatě dodnes. Našel jsem svou cestu.

Čímž se mírnou oklikou dostávám ke zodpovězení otázky ze záhlaví této statě. PROČ?

Řada lidí mi podsouvá, že konečně už musím zaběhnout nějaký pořádný čas. Když prej pro to mám nějaký ty tělesný předpoklady. Což o to, kus závodníka dřímá v každém z nás. Vítězit touží každý, soudné já mi ale napovídá, že v mé sbírce cenných kovů se těžko kdy bude houpat jiná medaile než ta účastnická. Ne, že bych byl dočista šnek, na kluky africký ale pořád trošku ztrácím. A asi to chvilku vydrží. Ach jo, dokud nevyženu černého muže z hlavy, že ano, Miloši!

Postupem času ale stále více zjišťuji, že svazovat něco tak krásně nespoutatelného do síťovky vteřin, minut a hodin není úplně to, po čem prvoplánově prahnu. Čímž netvrdím, že už mě závody neberou. Jakmile mi u zapisovacího stolku vrazí do ruky čtyři špendlíky a startovní číslo, neznám bratra (mimo závodů se jmenuje Libor). Každopádně to není samojediný důvod, proč běhám. 

Stále více mě naplňuje úloha býti pejsmejkrem neboli vodičem, k níž jsem nadobro přičichl pro změnu také díky panu řídícímu. Je to pěkné se ohlédnout a spatřit vláček lidí, kteří nepochybují o tom, že přesně víte, co děláte. Taky bych chtěl takhle někomu věřit… Vážně, jestliže na vás někdo čeká řadu deštivých minut v cíli, aby poděkoval za tempo a radu na závěr zrychlit, navenek jihnete, uvnitř pláčete radostí. Pokud tedy budete kdokoliv potřebovat kamkoliv odvést v určitém čase, klidně se hlaste. Samozřejmě tím nemyslím telefonickou žádost odvoz z nočního šantánu ve dvě ráno. Nejsem tágo. 

K těm úplně nejniternějším důvodům se však musí člověk proběhat. Cílem přestává být čas. Cílem je zážitek. Je to i zkušenost, otázka narovnání světonázoru. Za třicet let jsem nedospěl tak, jako za nejčerstvější dva roky. Za třicet let jsem nepoznal tolik bezvadných lidí, co nyní během několika málo měsíců. Zatímco ve skutečném životě se bezejmenné davy před očima sotva stačí mihnout a jsou pryč, tito už zůstávají na dohled. Naštěstí. 

A v neposlední řadě je běh i světlem, které činí posmutněle šedivějící život v jednotném čísle pestřejší, tedy plný naděje. 

Ano, přiznávám, stal jsem se tělesně i duševně závislým. Nechci si o tom promluvit, nehodlám s tím bojovat. Naopak. Jsem za ten návyk vděčný. Poznávám sám sebe. Konečně přesně vím, co chci. Už nemusím před ničím utíkat. Nebudu se ani stádoidně hnát za něčím, o čem sám nejsem bytostně přesvědčený. Ušetřím spoustu sil, díky čemuž poběžím libovolně daleko. Pro štěstí. Pro místo v životě. Natrénováno mám.

Běž a najdi svůj elixír mládí

Běž a najdi svůj elixír mládí

Lidé odpradávna hledají elixír mládí a přitom jim doslova a do písmene leží pod nohama. Tím elixírem je pohyb, pohyb po svých.

Výzkumný projekt, do nějž bylo zařazeno 10 000 mužů, zjistil, že ve skupině těch, kteří se pravidelně nehýbali, předčasně zemřelo 3x více mužů, než v té, v níž se účastníci pravidelně hýbali.

Jestli vás to zaujalo a napadla vás otázka: „Jaký čas musí člověk týdně věnovat pohybu, aby se dožil většího věku?“, tak čtěte dál.

15 minut volného běhu denně nestačí, ale 30 minut běhu denně již ano. Jinak řečeno: „Dlouhý život vám garantuje pohyb, při němž spálíte mezi 1500 – 3000 kcal týdně!“ Takovému tréninku odpovídá, s přihlédnutím k váze člověka, když během týdne absolvuje: 1 hodinu na lyžích; bude hrát hodinu fotbal; 2 hodiny běhat; 2 hodiny plavat; hrát 2 hodiny badminton; 3 hodiny tenis; 4 hodiny stolního tenisu; 4 hodiny tance; 4,5 hodiny rychlé chůze; 5,5 hodiny golfu nebo 9 hodin pomalé jízdy na kole.

Ale pozor!, neberte to tak, že toto všechno musíte absolvovat během jednoho týdne. To rozhodně ne, to by vás nejspíš zabilo. Spálení 1500 kcal přestavuje vždy daná doba u dané aktivity.

Podle výše uvedených informací si pak můžete jednotlivé aktivity v týdnu nakombinovat, abyste sobě, svému tělu, své hlavě i své duši, učinili život pestřejší a zábavnější, protože i o to se na jevišti života hraje. 

Jestli potřebujete motivace, pak se právě nabízí a jmenuje se 10000 kroků.