Běháte-li jen sami pro sebe, pro dobrý pocit, tak tenhle článek můžete klidně přeskočit a vybrat si na Běžecké škole nějaký jiný. Ale upřímně – kdo, když jednou začne běhat, nezatouží zjistit, na co má, nezatouží zjistit, jaké má pro běh předpoklady?

Jaké máte předpoklady pro běh

Jak na tom jste ve srovnání s ostatními

Začněte tím, že si přidělíte známku od 1 do 5, jak na tom podle vás (ale nešvindlujte) jste ve srovnání s ostatními. Máte to? Fajn, teď si vás trošku rozebereme, abychom zjistili, jak jste schopní být k sobě objektivní.

Vrozené předpoklady

Vaše předpoklady pro běh – hodnocení

V každé skupině (síla, rychlost, vytrvalost) si spočítejte počet kladných odpovědí a hned budete objektivně vědět, na jaký typ běhání máte předpoklady a v kterých běžeckých disciplínách se budete nejspíše vždy trápit.

Výsledek testu však neberte jako dogma, když budete trénovat své silné stránky a posilovat slabé, i ve svých slabých běžeckých disciplínách můžete být lepší než mnozí vaši vrstevníci. Talent totiž vždy neznamená, že budete za outsidery nebo předem vítězi. U mě to bylo tak, že na dráze jsem měl nejraději 800 a 1500 metrů, a nejlepších výsledků jsem dosáhl v ultramaratonu.

Zapamatujte si

Za úspěchem v kterémkoliv sportu, v běhu nevyjímaje, stojí správná kombinace:

• vytrvalosti – schopnosti odolávat únavě
• síly – schopnosti vyvinout svalovou sílu
• rychlosti – schopností těla pohybovat se rychle a efektivně

Vytrvalci nemusejí disponovat velkou silou, každopádně se však neobejdou bez rychlosti a výborné vytrvalosti. Proto je v běžeckém tréninku věnována taková pozornost obecné vytrvalosti, ale i speciálnímu tempu. Chcete-li se však věnovat čím dál tím oblíbenějším trailovým běhům (přespolákům), bez ohledu na jejich délku, je třeba, abyste se v tréninku zaměřili i na sílu, tempo a rychlost. Rychlost vám ušetří energii v závodním tempu. Tato specifická kombinace je jedním z důvodů, proč je běžecký trénink (jde-li člověku o výkonnost – o časy) tak náročný. Na druhou stranu jej však činí pestrým a hravým. 

Výše uvedený profil přirozených předpokladů, pokud si jej vyplníte, vám řekne, jak na tom jste. Dosáhnete-li u některé schopnosti 4 – 5 bodů, pak věřte, že je to vaše silná stránka. Pokud dosáhnete 4 – 5 bodů ve všech třech schopnostech, pak vám gratuluji – jste univerzální běžec, respektive běžkyně. O tom, jestli však budete úspěšní, nerozhoduje jen fyzická stránka věci, ale mnohem častěji psychika – vaše hlava, na to se podíváme příští týden.

Vhodnější je nadechování nosem, neboť přirozeně zajišťuje rovnováhu bránicového a hrudního dýchání, bez vědomé kontroly a úsilí.

Při sportovním výkonu se používají dva základní typy dýchání:

• Bránicové (diafragmatické)
• Hrudní a klavikulární

Bránicové dýchání

Bránicové dýchání je ze všech způsobů dýchání nejúčinnější. Bránice je plochý sval pod plícemi. Při nádechu se stahuje a do plic vniká vzduch. Tento proces je velmi důležitý, neboť při něm proudí vzduch nejprve do spodních laloků. Přísun krve do nich je ovlivněn gravitací, takže při našem vzpřímeném postoji může krev vstřebávat nejvíce kyslíku právě v dolní části plic. Proto je bránicové dýchání základním prvkem optimální respirace při běhu. Ostatně tuto výhodu, z níž pramení i vytrvalost, jsme získali tím, že jsme se před milióny let postavili na zadní. 

Když se při nádechu bránice stahuje a zplošťuje, dolní část hrudního koše se rozšiřuje a břicho vystupuje dopředu. Při výdechu se bránice vrací do původní vyklenuté polohy. 

Hrudní a klavikulární dýchání

Většina z nás používá většinou hrudní dýchání. Dýchání se děje rozšiřováním hrudního koše, které obstarávají mezižeberní svaly. Ve stavu extrémního nedostatku vzduchu se nadzvedávají i klíční kosti, aby se kapacita hrudi ještě zvýšila. Hrudní dýchání je proto mnohem náročnější než bránicové dýchání. A vyžaduje také rychlejší práci srdce. 

Při hrudním dýchání proudí vzduch hlavně do střední a horní části plic, méně již do dolních laloků, v nichž lze okysličovat nejvíce krve. Náročná fyzická aktivita vyžaduje velké množství kyslíku. Proto se musí zrychlit dýchání i tep.

U obou druhů dýchání je výdech důsledkem pružného stahu plic. Vnitřní napětí vyklene bránici a z těla uniká CO2 a další plyny. Aby z dolních laloků unikl všechen CO2, musí se zapojit břišní svaly. Vyzkoušejte si to hned teď. Při normálním dýchání musíte poslední zbytky vzduchu z plic vytlačit lehkým stahem břišních svalů. 

Správné nadechování nosem přirozeně zajišťuje rovnováhu bránicového a hrudního dýchání, bez vědomé kontroly a úsilí. 

Hyperventilace

Hyperventilace se objevuje při rychlém dýchání ústy. Kyslík není dostatečně rychle vyměňován za CO2. V krvi je tak velmi mnoho kyslíku – hyperoxygenace – což vede k závratím a mdlobám. K tomu může dojít při dýchání ústy, při dýchání nosem je téměř vyloučeno, aby k tomu došlo. Nosem prostě do plic tolik kyslíku nevpravíte. Když vzduch vstupuje do těla nosem, činí tak v pročištěném a řídkém proudu, který se velmi liší od velkého kvanta procházejícího ústy. 

Hyperventilace je též často spojena s rozčilením a se strachem. Mnoho studií dokládá, že chronická respirace ústy a hrudním košem ve skutečnosti podporuje obranné reflexy, které jsou vyvolány strachem a rozčilením. Naproti tomu při dýchání nosem dochází k uvolnění těla i mysli.

Při sportu je běžné, že kromě CO2 musí být vydechován i přebytečný kyslík. Pokud si vzpomenete na své pocity za cílovou páskou, tak si jistě docela jistě vybavíte, jak doslova lapáte po dechu. V té chvíli se zbavuje tělo přebytečného CO2 a snaží se přijmout co nejvíce kyslíku. 

Jedním ze stěžejních problémů tréninku na hranici našich schopností je skutečnost, že se stupňující se zátěží se zrychluje i tep a krevní oběh, a proto mají plíce méně času na okysličení krve. I když tedy při dýchání ústy a hrudí přichází do střední a horní části plic více kyslíku, zrychlení tepu zkracuje čas na jeho výměnu. Nedokonalost takovéhoto dýchání je potom pádným argumentem pro podporu dýchání nosem a bránicí, při němž se do procesu zapojí dolní část plic a sníží se namáhání srdce.

Pokud ještě pochybujete o výhodách dýchání nosem, tak přikládám výsledek jedné studie, která se zabývala dechovou frekvencí při šlapání na rotopedu. Při této studii bylo zjištěno, že při dýchání ústy vedlo zvyšování zátěže ke zrychlení dechu až na konečných 47 nadechnutí za minutu. Za této situace všichni, kdož tento pokus absolvovali, lapali po dechu a pohybovali se na hranici svých možností.

Titíž jedinci byli o dva dny později podrobeni stejnému testu. Tentokrát však dýchali nosem a používali výše uvedené techniky. Po celou dobu neměli problémy s dechem a nadechovali se maximálně 14x za minutu. Výsledek byl o to překvapivější, že průměrně se člověk nadechne 18krát za minutu. 

Je třeba ovšem říci, že všichni zúčastnění se již 12 týdnů před testem řídili zásadami programu „nepřemožitelný sportovec“.

Čím má člověk lepší stabilitu, tím lepší má předpoklady k tomu, být dobrým běžcem. Běh vyžaduje vynikající stabilitu, nicméně takto běžci a běžkyně většinou neuvažují, i to je jedním z důvodů, proč hodně běžců a běžkyň zanedbává stabilizační cvičení – cvičení na posílení středu těla (core).

Cvičení na posílení středu těla, ale posilování obecně vůbec, jsou společně s běžeckou abecedou, základními pilíři nácviku přirozeného běhu.

Kdo jednou zkusil běžet, určitě zjistil, že samotné chodidlo mnoho stability neposkytuje. Dá se říci, že toho dlouho využívali výrobci bot, kteří se snažili běžecké boty „naučit“, aby byly schopné poskytnout běžci pro běh co největší stabilitu.

Byl to od nich jistě velmi chvályhodný počin, a netřeba jim zde podsouvat žádné nekalé úmysly, jak se to stalo po vydání knihy Born To Run, ale všeobecně to vedlo k tomu, že čím byly běžecké boty po této stránce dokonalejší, tím větší devastaci způsobovaly na pohybovém aparátu běžce. Tělo běžce nemělo tím pádem potřebu pracovat na stabilitě a tudíž svaly středu těla, které tvoří jakousi centrálu svalové soustavy, chřadly a chřadly. 

Návrat ke kořenům

Návrat ke kořenům v běhu znamená pochopení toho, že při běhu celé tělo pracuje jako celek. Teď nemluvím o tom, že mozek a centrální nervová soustava vše řídí a jednotlivé svaly, úpony, šlachy, klouby se postupně, tak jak je třeba, do příslušného pohybu zapojují. Teď mluvím o tom, že každý sval v lidském těle má při běhu svůj úkol a to, jak dobře jej provede, je závislé na tom, jak člověk dokáže do běžeckého pohybu (ale i do chůze, skoku, hodu, šplhu) zapojit střed těla (core). Návrat ke kořenům v případě běhu pak znamená návrat do doby, kdy člověk slezl ze stromu a kdy mu nečinilo žádný problém chodit, skákat, lézt po čtyřech, šplhat…, tak také návrat do doby, kdy jako batole začal lézt a pak běhat. 

Jak už bylo výše napsáno, samotné chodidlo mnoho stability neposkytuje, neboť ve svislé poloze nás drží postoj a rovnováha. Když uprostřed kroku spočíváte jednou nohou na zemi, v podstatě balancujete na malé trojnožce, jejímiž opěrnými body (nohama) jsou vnější a vnitřní okraj bříška a pata. Při vytrvalostním (přirozeném) běhu s dopadem na střed chodidla jsou všechny tři opěrné body současně v kontaktu se zemí jen krátce. Tak krátce, že to většinou pouhým okem není člověk schopný zaznamenat. Abyste v tomto zlomku vteřiny udrželi rovnováhu, je třeba koordinovaným úsilím zapojit stovky svalů vašeho těla. Tu koordinaci obstarávají svaly středu těla. Není divu, že když svaly středu těla jsou slabé, či tím, že se při běhu předkloníte či si do toho „sednete“, je „odpojíte“, tak veškerá svalová koordinace je v tahu a s ní i stabilita. 

Na druhou stranu, čím lépe dokáže nervová soustava zapojovat svaly efektivně, tím méně úsilí nás to při běhu stojí. Máte-li špatnou rovnováhu, špatnou koordinaci pohybů, vyplýtváte zbůhdarma spoustu energie na pohyby do stran, pohyby, které naprosto nemají pro váš běh – posun dopředu – žádný účel, a ani si to neuvědomíte. Zatímco když poběžíte přirozeně (technicky správně), poběžíte dál a rychleji.

Nejlépe vylepšíte svou rovnováhu tím, že budete provádět různá balanční cvičení. Třeba se postavte na jednu nohu, druhou mírně pokrčte v koleni a v tomto postavení si házejte s někým míčkem. Snažte se míček přehodit co nejvícekrát a přitom se zvednutou nohou nedotknout země. Cvičení si můžete ještě ztížit tím, že se postavíte na nějaký nestabilní předmět (měkkou gumovou podložku třeba BOSU.

Ve stoji na jedné noze nebo nestabilní podložce můžete i cvičit s lehkým závažím. Cvičením na rovnováhu je dobré se věnovat hlavně na začátku přípravného období, a potom – byť méně často – i v ostatních obdobích přípravy. 

Zlepšit stabilitu vém pomůže běhání v botách, které umožní vaší noze pracovat

Když jsem výše řekl k běžeckým botám A, a sice že přílišná soustředěnost na co největší zajištění stability běžeckého pohybu botou, vedla k tomu, že to mělo negativní vliv na střed těla běžce, musím říci i B.

To B je, co s tím?

Po vydání knihy Born To Run, doplatilo mnoho běžců a běžkyň na příliš rychlý odklon od klasických technických běžeckých bot k běhání v minimalistických botách, v pětiprstkách či dokonce naboso. Neuvědomili si, že jejich nohy na to nejsou připravené, že jejich střed těla na to není připravený, což u velké většiny z nich vyvolalo zdravotní problémy. 

Naštěstí tenhle zběsilý úprk od technické boty k botě minimalistické je již za námi, dnes se dokonce objevují boty maximalistické, to je mimo jiné stejná zhovadilost, jakou bylo ve své době pohřbení technické boty. Žádná bota vás od běžeckých zranění neuchrání, pokud budete běhat technicky nesprávně a pokud budete nesprávně trénovat a tím pádem ani vaše forma či fyzická kondice nebudou vykazovat stabilitu či dokonce růst..

Pot, pocení je životně důležitý jev. Proč tomu tak je a k čemu je nám pot respektive pocení dobré, si vysvětlíme prostřednictvím 10 faktů.

Proč se potíme

Když běžíme nebo jsme jinak tělesně činní, vytváří se v lidském těle teplo – tepelná energie. Tu musí tělo, aby se nepřehřálo, nějak vyrovnat – eliminovat. To provádí prostřednictvím potu, který na kůži vyvolává chladící efekt, ale nejen na kůži, ale i na krevních cévních zakončeních procházejících těsně pod kůží. Tím dochází zároveň i k ochlazování krve a prostřednictvím jejího proudění k dalším orgánům i k jejich ochlazování. Dalo by se říci, že pot je chladící kapalinou lidského těla. 

Co by se stalo, kdybychom se nepotili

Bez ochlazování potem by tělesná teplota našeho těla stále stoupala, především když venku vládnou vysoké teploty. Tím by mohlo snadno dojít k tepelnému šoku – přehřátí a následnému kolapsu. Teplota těla přes 42 stupňů již může být smrtelná. 

Co pot obsahuje, z čeho se skládá

99% potu tvoří voda. Dalšími složkami jsou sůl (NaCl), draslík, soli kyseliny uhličité. Tyto tři složky potu způsobují slanou chuť potu. V malých dávkách pak pot ještě obsahuje laktát, aminokyseliny a močovinu. 

Proč pot smrdí

Čerstvý pot je bez zápachu. To, že pot začneme cítit, je způsobeno kožními bakteriemi. Ty rozkládají dlouhé řetězce mastných kyselin na kratší, například kyselinu máselnou či mravenčí, které následně způsobují typický zápach potu. Během puberty může však zapáchat i čerstvý pot, čehož příčinou jsou hormony.

Kolik má člověk potních žláz

Člověk má přibližně 3 miliony potních žláz, jež jsou po celém těle rozvedeny nestejnoměrně. Jsou dvojího druhu, ekrinní a apokrinní. Zatímco ekrinní se starají především o ochlazení, apokrinní jsou zodpovědné za to, že se dva lidé shledávají přitažlivými, nebo taky ne. Prostě a zkrátka, že si voní nebo smrdí. Je to způsobeno tím, že vytvářejí mléčný sekret, který obsahuje feromony. Působí to stejně, jako když sameček motýla nebo hmyzu láká na „hezký“ večer svou samičku. 

Jak vyrovnáme ztráty tekutin, které vypotíme

Nejlépe pitím tekutin před, při a po jídle. Dostatečný příjem tekutin se postará o úbytek tekutin způsobený pocením a současně při něm můžeme nahradit i látky, které se s potem vyloučily, viz Z čeho se pot skládá. Čím nejlépe doplňovat ztracené tekutiny a minerální látky si povíme za týden.

Jak moc se člověk potí

Odhady se pohybují mezi 100 a více než 500 mililitry potu denně. Na množství vylučování potu se podílí řada faktorů. Jedním z nich je původ. Asiaté se potí méně než Evropané a obyvatelé Severní Ameriky. Lidé s nadváhou s většinou potí více než hubení, neboť musí přemísťovat větší masu masa a potřebují proto vydávat větší množství energie. 

Na vylučování potu má samozřejmě vliv i fyzický výkon, takže člověk vážící cca 70 kg může vypotit za jednu hodinu běhu v průměru 1 litr potu.

Začnete-li se potit velmi rychle, znamená to, že nejste ve formě nebo, že nejste zdraví?

Naopak, rychlý nástup pocení ukazuje na velmi dobrou fyzickou kondici. Dlouholetý vytrvalostní trénink působí pozitivně na fungování chladícího systému těla (termoregulaci). Potní žlázy začínají pracovat rychleji, takže teplota těla stoupá později a pomaleji než u netrénovaných jedinců. Navíc se sportovci potí efektivněji než ti, co nesportují – vylučují méně tekutin a méně solí. Tím může jejich tělo udržovat po delší dobu optimální výkon. 

Potí se více muži nebo ženy

Ano, muži mají více potních žláz než ženy a kromě toho se o zvýšenou produkci potu stará i mužský hormon testosteron. Japonští vědci zjistili, že muži se začínají potit dříve než ženy. To také znamená, že u žen musí vystoupat tělesná teplota výše než u mužů, než se spustí chlazení prostřednictvím potu. Což při tréninku v letních měsících může u mnohých žen způsobovat a způsobuje častější přehřátí než u mužů. Proto by měly ženy v letních měsících – v teplých dnech, bez ohledu na to, zda se potí či ne, preventivně přistupovat k chlazení svého těla, například chlazením v oblasti zátylku. 

Dá se pocením zhubnout

Dá a i nedá. Sedíte-li na zadku a potíte se, jen protože je horko, tak tím rozhodně nezhubnete. Pokud se začnete hýbat, což vyvolá i pocení, tak zhubnout můžete. Ne, ale proto, že s epotíte, ale proto, že se hýbete.

Nebo jinak, bylo by to sice krásné, ale nedá. Kalorie se vypotit nedají. Běh či pohyb obecně často vede ke snížení váhy, ale to nemá nic společného se samotným pocením, ale je to způsobeno zvýšenou tělesnou teplotou, při níž se pálí více kalorii. Zrovna tak mylný je předpoklad, že se můžete pocením uzdravit, potními žlázami se prostě žádné jedovaté látky nevylučují.

Když prší a je zima nadáváme, když přijdou slunné a horké dny, jedni si je pochvalují, jedni s láskou vzpomínají na to, když bylo chladno. Běhání v teplých až horkých dnech má svá specifika, ale běhat se v nich dá, stejně jako se dá běhat v mrazech. Chce to jen se přizpůsobit podmínkám a tomu, jak naše tělo reaguje na změny počasí-

Tepová frekvence se v teplých dnech zvyšuje, je to nebezpečné?

Ve velmi horkých dnech se naše tělo nachází ve stavu stresu, protože při vysokých teplotách musí vydávat mnohem víc energie na přirozené chlazení prostřednictvím tvorby potu. Tato energie pak samozřejmě chybí při výkonu. Důsledkem toho je, že pro dosažení stejné rychlosti, jako v přijatelné teplotě (cca do 20 stupňů), musíme vyvinout mnohem větší úsilí.

Při jednom z ročníků Miřejovickém půlmaratonu, bylo ve stínu 35 stupňů. Při takovéto extrémní teplotě je třeba   připočíst alespoň 10 minut, k výkonu na něž jste se připravovali a na tento výkon také běžet, ne se to snažit přeprat.

To se samozřejmě týká i tréninku. Při velkých hicech je více než kdy jindy dobré používat při tréninku sporttester, abyste měli své úsilí (srdce) pod kontrolou a nevystavovali se zbytečnému riziku z kolapsu způsobeného přetížením (z přehřátí).

Je běhání při extrémně vysokých teplotách nebezpečné?

V zásadě ne, ale je důležité se důsledně snažit držet tepovou frekvenci v obvyklých číslech a to i za cenu toho, že poběžíte mnohem pomaleji. Právě proto používáme při tréninku sporttester, aby trénink probíhal na těch intenzitách, na nichž je předepsán, jinak nemá smysl trénovat.

Jako vždy, tak i v případě velkých veder platí, že víc není víc, ale právě naopak, že víc znamená méně. Tedy aby to bylo úplně jasné, pokud se budete snažit běžet v těchto podmínkách tak, abyste splnili nějaké časy bez ohledu na to, jak to vnímá vaše tělo, tak jej dostanete do únavy, z níž se nemusíte dlouho vzpamatovat!

V těchto dnech se snažte vyvarovat běhání na přímém slunci. Snažte se svůj trénink odběhat ráno, kdy je vzduch ještě čistý a chladnější a běhejte raději po zpevněných cestách nebo v lese, neboť asfalt velmi rychle nasává teplo ze slunce a naopak dlouho jej drží. V těchto dnech – více než v jiných – je též důležitý pitný režim. Pijte po celý den, v malých dávkách 1,5 – 2 dcl cca každých 20 minut. 

Vysoké hodnoty ozónu v ovzduší, jak při nich reagovat ve svém tréninku

V průběhu dne nestoupá jen teplota, ale s každou slunečnou hodinou také stav ozónu v ovzduší. Hraničních hodnot, nevhodných pro běhání nebo vůbec pro vyšší fyzickou aktivitu venku, bývá dosahováno až v odpoledních hodinách. I z tohoto důvodu se doporučuje běhat v létě brzo ráno.

Co se vám může při běhání nebo vyšší fyzické aktivitě prováděné v době vysokého stavu ozónu v ovzduší přihodit? Když se dostane ozón s vdechovaným vzduchem do plic, může podráždit sliznice.

Může vyvolávat slzení očí, kašel, malátnost, snížení sportovní výkonnosti. V těchto podmínkách je třeba více než kdy jindy dát na signály svého těla!

Jakmile zaznamenáte výše popsané či dále: bolest hlavy, problémy se žaludkem (nevolnost), začnete se klepat, začnete ztrácet rovnováhu, je třeba se zastavit, vyhledat stín, sednout si či pokud je to možné lehnout tak, abyste měli nohy nahoře. 

Hodnoty ozónu, kdy je možné běhat venku a kdy už raději uvnitř

• Do 180 mg na metr krychlový můžete vyběhnout bez obav
• 180 – 360 mg – běhejte brzo ráno nebo pozdě večer. Při těchto hodnotách se nedoporučuje dlouhá fyzická námaha nebo provádění vytrvalostních sportů
• Přes 360 mg – už byste neměli běhat a měli byste zapomenout na jakékoliv sportování venku

Jak se oblékat v horkých slunných dnech

Co se oblékání týče, tak v tomto případě rozhodně neplatí, že méně je více. Běžci s obnaženou horní polovinou těla určitě přitáhnou hodně pohledů, ale rozumné to rozhodně není. Kdo chce šetřit životně důležitými tekutinami, tak by si měl raději něco obléknout.

Moderní funkční oblečení má i chladící efekt a pomáhá tělu transportovat pot od těla. Pokud vám syntetické funkční oblečení nevyhovuje, existují i přírodní funkční materiály, např. bambusové vlákno, které vám umožní být v suchu a zároveň chladit povrch těla.

V horkých slunečních dnech je dobré si chránit i hlavu a zejména zátylek, tady udělají velmi dobrou práci kšiltovka s překrytím přes krk. Kšiltovka by měla být pokud možno světlé barvy a prodyšná.

Od věci není, když si ji před startem a při každé další příležitosti namočíte. Části těla, které jsou bez pokrytí, byste si měli tak 20 – 30. Dnes existují i speciální přípravky pro sportovce.

Co kompresní návleky či podkolenky, jsou v horku vhodné

Kompresní podkolenky (návleky) pomáhají celkovému prokrvení. Také se však již vyrábějí takové, které umožňují takzvaný klimamanagement – podporují chlazení těla. Mají sice trošku slabší kompresní účinek, zato pro horké dny jsou vhodnou alternativou. Stejně jako u čepice je možné si je při běhu namočit, čímž chladící efekt zvýšíte.

Jsme takoví, jak se hýbeme! To platí jak o vzhledu, tak o duševní či duchovní kondici. Ostatně poslední roky nás o tom důkladně přesvědčují a netýká se to jen dospělých, ale i dětí a popravdě řečeno ze současného stavu pohybu dětí jsem hodně mimo.

Je mi jasné, že pokud jde o pohyb – sportování dětí, nelze se odvolávat na minulost, na to, co bylo ještě za našich časů zcela přirozené. Prostě doba se změnila. Co se však nezměnilo, je, že člověk a tím spíše dítě se musí hýbat, a že tělocvik ve škole či chození na nějaký sport to nezachrání. Dospělému člověku chybí 40 minut pohybu denně, dětem minimálně trojnásobek.

V různých článcích o pohybu, tedy spíše o nehýbání se dětí, se můžete dočíst, že „Pokud svoje děti opravdu milujete, dopřejete jim pohyb“. Jak to vypadá ve skutečnosti, učitelé by mohli vyprávět, kolik dětí jim přinese omluvenku na tělocvik, že nemůže cvičit, protože…, protože dítěti se nechce prostě hýbat. Takže rodič sedne, napíše omluvenku a má klid. Chraň tě Pán Bůh, kdyby učitel omluvenky nedbal, nebo kdyby na tom „chudáčkovi“, když je náhodou zdravý a omluvenku nepřinese, chtěl nějaký výkon, to pak rodič volá do školy a stěžuje si rovnou u ředitele a hrozí ministerskou komisí.

Přitom děti už od nejútlejšího věku vyjadřují své pocity pohybem. Kojenci buď radostí, nebo při vyjádření nespokojenosti třepou ručičkama, dupou nohama, vzpouzejí se celým tělem. Větší děti zdůrazňují svou radost, nespokojenost či hněv zrovna tak. Prostě pohyb k člověku patří od nepaměti a jeho usměrňování či „dušení“ v dětském věku způsobuje jen jedno, a sice že děti jsou čím dál tím více vznětlivé, méně ovladatelné a nedokáží si užívat prosté radosti života, jako je chůze, běh, hra.

Pohyb není nemoc, pohyb je dar

Když dnes rodič nemůže své dítě zvládnout, jde s ním k lékaři – k psychologovi, který dojde ve většině případů k jednoznačné diagnóze: „Hyperaktivní“. Dítě dostane léky na zklidnění, ale co to, ono s tím frackem není stejně k vydržení, pořád si něco vymýšlí, pořád je nespokojený, pořád něco chce, nic ho nebaví, u ničeho nevydrží. Jak by taky ano? Energie chce prostě ven, a nejlepší způsob, jak ji ventilovat, je pohyb. Podle jedné německé studie dnešní děti stráví pohybem hodinu denně, přičemž až devět hodin prosedí ve škole, nebo doma před počítačem či televizí. 

Pohyb formuje osobnost dítěte

Přece jenom mi to nedá, abych nezabrousil do historie. V minulosti bylo zcela běžné, že dítě trávilo celé hodiny venku (ještě si to pamatuji a nejen u sebe, ale i u svých synů), honili se, lezli po stromech, hráli na vojáky či jiné bojovky. Rozbitá kolena a hlavy, odřené lokty, roztrhané oblečení k tomu jaksi patřilo. Během těch her se už projevovala osobnost jednoho každého dítěte, jejich zaujetí pro věc. Někdo byl spíš taktik a vyčkával, jiný analytik – vše rozebíral, jiný přirozený vůdce. 

Fyzická, psychická, zdravotní stránka věci

Kdo měl či má děti, tak ví své o období jejich puberty, obecně považovaném za období největšího vzdoru. To, že zrovna tyhle roky jsou u dětí vzhledem k „ovládání“ nejhorší, je celkem přirozené, neboť v tomto věku se odehrávají v jejich těle největší růstové a vývojové změny ve svalech, kostech, nervovém systému, které jsou doprovázeny i enormním přílivem respektive výdejem energie. 

V tomto věku by měl mít člověk minimálně 3 hodiny spontánního pohybu denně. Když bude řízený, taky dobře, mnohem lepší je však spontánní, neboť při něm se zase mnohem více může formovat osobnost jedince po stránce fyzické i psychické. Výsledkem nedostatečného pohybu u dětí a mládeže je obezita, vysoký krevní tlak, neurologické problémy a poruchy koncentrace. 

Proč se děti, čím dál tím méně hýbou

Hlavním důvodem jsou rodiče, kteří mají strach o zdraví a život svých ratolestí. Bojí se je pouštět samotné ven, ale sami při tom nemají čas s dětmi ven vyrazit. Jindy je to přehnaná opatrnost a strach z potencionálního úrazu. Na druhou stranu, jak už bylo výše řečeno, podkopávají tím jejich sebevědomí a samostatnost. 

Sebevědomí, samostatnost, psychická odolnost člověka, tím spíš dítěte, které se hledá, pramení z vědomí zdraví a fyzické kondice!

Recept na změnu – rodinné prázdniny

Na začátku tohoto článku jsem se zmínil, že téma „sportování dětí“ je nyní o prázdninách vcelku dost frekventované. Většina autorů se shoduje v tom, že je to na rodičích, že rodiče by měli vzít děti za ruku a vyrazit s nimi se hýbat. Mají pravdu, tohle je dobré řešení, má to však dva háčky. Prvním je náplň a druhým je čas. 

Náplň společných hodin rodičů a dětí venku, v pohybu

Když začnete uvažovat o náplni, můžete se samozřejmě demokraticky zeptat dětí, co by chtěly podnikat, ale já bych to nedělal. Spíš bych šel svou pamětí zpět a chtěl si vzpomenout, co mě bavilo, co jsem uměl, čeho jsem ještě nějak schopen a tím bych začal. Dítě, nemaje vlastní zkušenost, vás usadí hned na začátku, když vám odpoví: „A nezůstaneme radši doma a nezahrajeme si společně nějakou hru na počítači?“. Až získá zkušenost, začne si samo hledat, co by jej bavilo, pak bude čas začít plnit jeho přání, nejdříve se prostě změňte v diktátora, někdo přece vládnout musí. 

Kde najít čas na společné hrátky s dětmi

Tak jednak je tu dovolená, za druhé dny jsou dlouhé, takže i když býváte dlouho v práci, ještě pořád je šance, pokud se sami trošku posnažíte, přijít domů za světla a s dětmi někam vyrazit, ostatně společné noční dobrodružství vaše vztahy taky posílí a vyplavený adrenalin zajistí vám i dětem, že budete potřebovat další dávku, abyste ho spálili. Pokud to jde, dělejte vše společně s dětmi i se svými partnery, vzájemně se při tom všichni respektujte. Pamatujte, že děti máte, abyste se od nich něco naučili, stále si ještě pamatují věci, které vy jste životem ze své paměti zcela vytlačili, takže jim dopřejte sluchu. 

Nastartujete-li společný proces hýbání se nyní o prázdninách, tak věřte, že po nich už se věci začnou samy řešit, dětem i vám se bude po společně strávených chvílích stýskat, ale i vaše tělo a vaše mysl bude toužit být v pohybu, takže najdete společně způsoby, jak vše řešit, aniž byste volili to nejjednodušší řešení – pohyb ze svého života vytěsnit. 

Buďte v létě v pohybu a mějte všichni vespolek šťastný života běh!

Co jsme na Běžecké škole pro pohyb dětí zatím uvařili

Musíš být vítěz, zabíjí naší dětskou duši