Před několika roky jsem si povídal, tehdy pro Lidové noviny s Evou Fryšarovou o běhání. Rozhovor to byl dlouhý, a protože není nic staršího než včerejší noviny, a to o čem jsme spolu mluvili je stále aktuální, tak jsem se rozhodl jej vykopat z hrobu historie a vynést jej znovu na světlo světa.

Stále se zvyšující počet běžeckých nadšenců je signálem pro návrat ke zdravému životnímu stylu, na druhou stranu řada lidí v běhání chybuje. Nesprávný běžecký styl může vést ke zranění, upozorňuje ultramaratonec a zakladatel Běžecké školy Miloš Škorpil. Sám má na svém kontě ke 250 tisícům kilometrů, a dnes tak hlavně učí zájemce, jak správně běhat.

Proč je vlastně běhání takový trend?

Pomohlo tomu více faktorů. Tím nejdůležitějším je ale čas, kterého se nám dostává čím dál tím méně, přičemž víme, že jestli chceme přežít jako jednotlivec i jako druh, hýbat se musíme. Na běhání je fajn, že člověk může běhat prakticky kdykoliv a kdekoli, nemusí si blokovat další čas na cestu, prostě se oblékne, obuje a tradá na trasu. Také tomu hodně pomohla krize, protože stále platí, že běh je velmi levným sportem a když někdo běhat začíná, nemusí si pořizovat to nejdražší vybavení. Stačí boty a oblečení z Lidlu a můžete vyběhnout.

Kam až se to může ubírat?

Doufám, že lidí, co je běh osloví, bude ještě pár let přibývat. I když se zdá, že dnes běhá skoro každý, stále je to jen nějakých 10 až 15 % populace. Tlak ve formě životních stresů bude také vzrůstat a s ním i touha mu doslova a do písmene utéct. A jestli to skončí? Jednou určitě ano, ale ne tím, že by běh nahradil jiný sport, ale spíš tak, že lidé začnou vyznávat zdravý životní styl v celé jeho nádheře a sport se vrátí ke své pravé podstatě, kterou je regenerace. Lidé se nebudou tolik hnát za výkony a budou si užívat možnost spoluprožívání, anebo být alespoň na chvíli sami sebou a jen sami se sebou.

Takže nyní jde hlavně o utíkání od problémů?

Někdo skutečně běhá proto, ale to vážně není zdravé, problémům se utéct nedá – vždycky tě doběhnou. Na druhou stranu když vyběhneš, jen tak, zdánlivě bez cíle, po chvíli se rozdýcháš, nasytíš tělo kyslíkem, uklidníš se, najednou ti začnou naskakovat v hlavě řešení problémů, s nimiž už se třeba nějakou dobu trápíš. Pak přijdeš domů nebo do práce a začneš je řešit přesně podle toho, jak tě to jen tak mimoděk během tvého běhu napadlo. A brzo máš po starostech.

Je dobře, že si lidé hned kladou cíle jako maraton?

Máš pravdu, je to zvláštní. Většina lidí, co začne běhat, si vystaví tenhle cíl. Špatně je to z pohledu atletického trenéra, který ví, že nejdříve má člověk pracovat na tom, aby maximální měrou rozvinul svou rychlost a pak teprve prodlužoval délky vzdáleností, které běhá. Ale 99 % lidí, co běhá, nejsou žádní atleti, jsou to jen lidé, kteří hledají zážitek a ten jim může dát i maraton absolvovaný za 5, 6, 7 či 8 hodin, na něž jsou velké městské maratony vypisovány. Pro mě je pak důležité, že ty lidi vůbec něco zvedlo z gauče a začali se hýbat, a nezáleží mi na tom, co si o tom myslí atleti.

Jenže kolikrát si třeba musí vzít prášek, aby ho zdolali.

Prášky proti bolesti do sportu vůbec nepatří. Když mě něco bolí a bolí mě to tak, že musím brát prášky, je to špatně. V tom případě bych běhat neměl, dokud problém trvá. Běhat pod prášky osobně považuji za dopink. Bohužel je zde příklad vrcholových sportovců, kteří jsou obdivováni, že do sebe nasypou prášky a přes bolest jdou do toho. Ale dobře, beru, když se někdo připravuje půl roku na závod, něco ho začne bolet a vezme si prášek, aby tu bolest „překonal“. Ale co nechápu, že až 60% účastníků velkých městských maratonů a půlmaratonů si vezme před závodem prášek proti bolesti jako by to byly lentilky, aby je bolest při závodě nezaskočila. Pro mě jsou poseroutkové.

A také si nacpou kapsy gely. Přitom ty se jsi proslulý tím, že běháš klidně na klobásu. Jakou roli hraje strava?

Je potřeba si uvědomit, že většina z těch, co běhají, nejsou vrcholoví ani výkonnostní atleti, ale prostě lidi co běhají, takže nějakou speciální sportovní výživu řešit nemusí. Stačí, když budou jíst normální jídlo, nejlépe takové, které si sami (nebo jim někdo) uvaří ze základních surovin. Jídlo, které obsahuje jak sacharidy, bílkoviny, tuky, tak potřebné minerály, vitamíny, stopové prvky, aminokyseliny, enzymy. Hlavně ne žádné náhražky či průmyslově zpracované jídlo. Při vlastním běhu (a to ani v závodě) nepotřebujete žádné energetické bomby ve formě gelů, nápojů či tyčinek, stačí datle, hrozinky, banány, hroznový cukr a voda.

Někdy mám pocit, že se kolem běhání dělá až moc velký humbuk. Vybavení, výživa, závody, běžecký styl, … 

Pravdou je, že současný život člověka ovlivňují informace – média. Bylo tomu tak vždycky a je tomu i dnes. Jasně že k tomu, aby si člověk běh užíval, nepotřebuje běhat závody, nepotřebuje nejlepší vybavení, a kdyby nikdy od té chvíle, co začal běhat (zcela záměrně říkám začal běhat, ne chodit, protože ten malý človíček, kterého tak oslavujeme ve chvíli, kdy zvládne stát a udělat pár kroků, vždy běží) nikdy běhat nepřestal, nemusel by se učit ani styl. Bohužel však většina lidí v určité fázi svého života na běh zanevře, a když s ním znovu začne, je to něco mezi chůzí a během, osobně to nazývám chůze se skočnou fází, a to vážně není pro pohybový aparát člověka vůbec zdravé.

Skutečně je běžecký styl tak moc důležitý?

Nejčtenějším článkem na Běžecké škole jsou běžecká zranění. To mluví za vše. Správný běžecký styl tě před zraněními ochrání. Lidé pak investují spoustu času a peněz do doktorů, prášků či fyzioterapeutů a začínají stále znovu. Jakmile začnou běhat správně, najednou – aniž by cokoliv změnili v přístupu k tréninku – běhají rychleji a běhá se jim lépe, a o to jde. Když pocítíš pozitiva přirozeného běhu, najednou zjistíš, že to, co jsi dělala dosud, byl úplně jiný, mnohem těžší, sport.

Jak se k němu nejlépe proběhat?

Naučit se běhat stylově správně není tak těžké, ale člověk sám se to moc nenaučí. Chce to minimálně jeden trénink s trenérem, který tě nafilmuje a je schopný to s tebou rozebrat. Chyby se opakují, rozdíl je v tom, jak se k nim člověk dopracoval. Mně třeba trvá hodinu, než docela pochopím, jak je pohyb dotyčného složený, abych mu poradil ten nejlepší způsob, jak se to za měsíc naučit správně.

Má vliv obuv?

U vrcholových a výkonnostních běžců dost velký, protože máš-li na to fyzicky a správný běžecký styl, pomůže ti běžet rychleji. V opačném případě ti stejná technická obuv může pomoct spíš se rychleji zranit. Hobby běžcům doporučuji botu, aby v nich mohlo chodidlo dělat stejně jemnou motorickou práci, jako kdyby běželi bosí. Když takovou botu vezmeš do ruky, zprohýbáš ji ve všech směrech.

Zastoupí takovou funkci minimalistická obuv, která je velkým hitem?

Pokud chce člověk přejít na běhání na boso či v pětiprsťákách, měl by postupně takto začít i chodit v běžném životě, protože kolik hodin týdně běhá a kolik jich nachodí? Jinými slovy, když budu bos či v pětiprstkách jen běhat, vystavuji nohu nadměrnému stresu z něčeho, na co není běžně zvyklá.

Jako další chybu často zmiňuješ, že začátečníci vybíhají příliš rychle.

Jednoznačně, i když pojem příliš rychle je trochu zavádějící. Není to totiž o tempu jako takovém, ale o tom, jak jsme schopní tu svou rychlost udýchat. Navíc podle statistik dnes až 90% lidí neumí dýchat – vinou sedavého zaměstnání a zborceného hrudníku. Takže jedno s druhým pak znamená, že když člověk vyběhne, jako když honí tramvaj, po pár desítkách metrů začne popadat dech, začne jej pálit na prsou a je nucený se zastavit. Mnohem lepší je proto vyběhnout rovnou pomalu, tempem, které jsme schopni v pohodě udýchat, běžet tak 10 minut a pak zrychlit na své optimální tempo, kdy už sice nejsme schopni plynule mluvit, ale stále ještě v pohodě dýchat.

Vybavilo se mi běhání o tělocviku.

Prakticky není týden, kdy bych neslyšel: „V životě bych nevěřil, že zrovna já budu někdy běhat! Běh pro mě od školy představoval to nejstrašnější, čemu jsem byl kdy vystaven! Pak jsem začal pomalu, jak to radíte, dneska běhám pět, deset kilometrů, děsně si to užívám a nechápu, jak jsem mohl bez běhání vůbec žít.“ A bohužel tohle i v současnosti ve školách přetrvává, učitel dětem před startem řekne, běžte, jak nejrychleji umíte a vůbec je na to nepřipraví. Ti pak začnou mít po 400 metrech trávicí potíže, přejdou do chůze a nepříjemné zážitky si s sebou nesou celý život.

Jaký by byl ideální stav?

Jestli se přidá hodina nebo dvě tělocviku týdně, situaci, jestli děti budou tlusté nebo budou mít kondici, vůbec neřeší. Spousta dětí stejně přijde do školy s omluvenkou a rodiče to nezajímá. Učitel by měl s dětmi pracovat během celého roku, nejen s nimi hrát míčové hry, což je pro něj nejjednodušší, ale vždy se na začátku hodiny proběhnout, jednou za 14 dní by měl být tělocvik spojený s běháním, posilováním vlastní vahou, aby děti byly připraveny na známkovaný test.

TY BĚHÁŠ ODMALA?

Už ve třetí třídě jsem na dětském táboře vyhrál, co se dalo. V 11 letech jsem pak začal chodit do atletiky, kde jsme ale nedělali jen běh, ale všechny atletické disciplíny, a do Sokola. Právě taková základní pohybová průprava dnes dětem chybí, ve sportovních oddílech se s nimi často dělá jen jedna daná aktivita, chtějí se hned výkony. Trochu se to lepší, ale bude to ještě běh na dlouhou trať. Nejprve jsem běhal 300 metrů, a jak jsem byl starší, postupně se vzdálenosti prodlužovaly a než jsem šel na vojnu, už jsem běžel 25 km. Pak jsem začal chodit na tréninky do Bohemky, kde jsem do běhání nahlédl zase z jiné stránky. Na desítku a maratony jsem se ale pak už trénoval sám.

Podle čeho?

V té době tu žádné informace nebyly. Fungoval tu sice státní trenér, ale každý si své know how chránil. Byl to tedy pokus omyl, kdy jsem si postupně sám na sobě otestoval, co je dobré a co ne.

Co doporučuješ hobby běžcům?

Záleží, co je účelem jejich běhu. Jestli někdo běhá jen proto, aby si vyčistil hlavu, nebo ho třeba lákají horské výzvy. Pokud někdo začne běhat půlmaratony a chce se zlepšovat, musí běhat i různé intervaly. Lidé si často mylně myslí, že čím více budou běhat, čím více kilometrů naběhají, tím budou lepší. Tahle rovnice absolutně neplatí. Ale zase nelze kopírovat to, co dělají profi atleti, kteří se věnují jen tréninku.

Kolikrát týdně by měli běhat, aby pokaždé netrpěli? 

Ideální je ob den, nebo tři, čtyři tréninky rozprostřené do celého týdne bez dlouhých pauz. Pro člověka, který se věnuje sportu rekreačně, je ale ideální, aby dělal více sportů, jednak jej to tolik netlačí do výkonů a pak při každém sportu zapojuje jiné svalové skupiny, každým tréninkem tělo trošku překvapuje a tím má zaručeno, že tělo neupadne do zažitých stereotypů a nezleniví.

Kolik dnes naběháš ty? 

V současné době běhám hlavně s jinými, ať už je připravuju třeba na maraton pod 4 hodiny, nebo je učím běhat přirozeně a při tom jim vysvětluji, jak to v těle při běhu funguje, aby vydrželo víc, než mu člověk dokáže naložit.

Správně zvolené tempo na začátku běhu, je velmi důležité, a hned po něm je důležité, zvolit pro toto tempo vhodné oblečení, abyste se teplotně cítili komfortně, nepřehřívali se a ani netrpěli chladem.

Hlava a krk (zátylek)

Na hlavu patří teplá čepice nebo čelenka. Krk a bradu je dobré si chránit tunelem, nákrčníkem nebo lyžařskou kuklou, která nám v mrazu ochrání hlavu, uši, krk i obličej. 

Vůbec nejdůležitější je si před zimou chránit zátylek a hlavu, jsou to místa, jimiž uniká až 40 procent tělesného tepla. Pokud to podceníte, koledujete si o „housera“, tedy zablokování zad. Když totiž prochladnete, dostanou se vaše svaly v důsledku chladu do kontrakce – smrští se a pěkně si vás ohnou. Pokud se vám to nezdá, vzpomeňte si, co podvědomě uděláte, když je vám zima. Ano, schoulíte se do klubíčka, abyste se zahřáli. A přesně to udělají vaše svaly.

Horní polovina těla a ruce

Je-li hodně velký mráz, oblékněte si na horní část těla několik vrstev. Vrstvení je dobré v tom, že se mezi každou vrstvou vytvoří vzduchová „bublina“, která tepelné a izolační účinky oblečení zvyšuje. Takže si vezměte funkční tričko – nejlépe s dlouhým rukávem, je-li velký mráz, trika dvě – pak teplou, funkční mikinu a na ni běžeckou větrovku, kterou vítr neprofoukne. Na ruce patří samozřejmě rukavice. Mimochodem, pokud se vám podaří a zmrznou vám prsty, rozhodně nedávejte ruce k rozehřátému topení nebo do teplé vody, ale naopak do sněhu nebo studené vody. 

A ještě poznámka, berete-li si na sebe více vrstev, samozřejmě tím nabýváte na objemu. Proto byste měli mít na zimu běžeckou bundu o číslo větší.

Od pasu dolů

Pokud mrzne fest, vezměte si na nohy dvě vrstvy. Jako první funkční spodky nebo dlouhé funkční trenky a podkolenky a na ně dlouhé elasťáky. Spodní vrstvu můžete vynechat, pokud vlastníte teplé elasťáky. Mají-li ještě navrch vrstvu, která vás ochrání před větrem a vodou, je to ideální. V mrazech si rozhodně berte teplé ponožky nebo podkolenky.

Boty

I když poběžíte po suchých, nenamrzlých cestách, vezměte si raději crosovky s hrubší podrážkou, mají lepší kontakt s povrchem než silniční obuv. Je to stejné jako se zimními pneumatikami. Pokud víte, že to bude klouzat a máte ve své sbírce crosovky s hřeby, rozhodně je použijte, případně si opatřete na dny, kdy to klouže, nesmeky. 

Pokud je velký mráz, ale neklouže to, velmi oceníte letošní novinku firmy adidas – boost, hmotu, která si udržuje pružnost až do minus 20 stupňů. Oblíbí si ji zejména ti, kteří mají rádi, když cítí, že bota se noze poddá a umožní jí přirozené odvalení.

Ještě jednou rovnoměrné tempo

Rovnoměrné tempo, stejně jako celková uvolněnost snižují riziko pádu. Když zaberete příliš zprudka, máte větší šanci, že uklouznete. Když jste celí ztuhlí, koordinace vašich pohybů je prakticky na nule, což v konečném důsledku také zvyšuje riziko pádu. Řachnout sebou pak není vůbec těžké. 

Pokud se vydáte na běh delší jak hodinový, vezměte si s sebou termosku s teplým nápojem. Rozhodně nepijte při běhu studené nápoje, mohlo by to mít, kromě nachlazení, stejný následek, jako když si nebudete chránit hlavu a zátylek – „housera“.

Člověk má jednu vlastnost, která mu mnohdy brání si život užívat a sice, brát se moc vážně a z toho důvodu dost často nalétne.

Zdravá výživa

 „Líbí“ se mi, jak ti největší hráči na trhu s jídlem, to znamená obchodní řetězce, výrobci potravních doplňků (ne všichni, jsou i čestní), farmaceuti (opět se najdou čestné výjimky) vám bez uzardění, protože je to dobrý kšeft, napíší – a to tak, abyste to nepřehlédli – „Zdravá výživa“ či „Podpoří váš zdravý životní styl“ nad regál s největšími šunty, kterým byste se měli při svém nákupu vyhýbat, a je jim zcela jedno, jestli vám to pomůže nebo vás to naopak poškodí. Vždyť na světě je tolik léků, a to by bylo, aby se nenašel jeden, který by na to, co napáchali na vašem zdraví, nezabral.

Člověk žijící na vesnici je na tom hůře než člověk z města

Není to tak dávno, když přijel frajer z města na vesnici nebo maloměsto, tak neměl na místní frajery, co se fyzičky a síly týče, ani náhodou. O holkách to platilo zrovna tak. Dneska je to úplně naopak. Je to proto, že když by si někdo z vesnice či maloměsta šel třeba zaběhat, tak se na něj začnou ostatní koukat jako na exota, který se předvádí nebo nemá nic jiného na práci. Takže ti, kteří se už probudili a začali aktivně pracovat na tom, aby se cítili ve svém těle dobře, se cítí blbě a chodí běhat až večer, nebo vyjdou za humna a teprve pak se rozeběhnou. 

Ve městě není člověk tak na očích

Ve městě se sportující člověk ztratí – není tolik na očích, protože tady se hýbe různým způsobem kde kdo. V loňském roce jsme s Danou napsali knihu Fit i bez fitka, v níž najdete návod na to, jak uvést do praxe: Žijte zdravě, jde to hravě, včetně informací, jak se nenechat nachytávat těmi, co neustále líčí na vaše peníze, aniž by za to poskytovali odpovídající kvalitu – viz „zdravá“ výživa.

Pokud nás chcete vidět v akci a přesvědčit se, že jsme skuteční, že vypadáme, jak nás vidíte na sítích, tak společně s bosoboty leguano pořádáme pravidelné workshopy v jejich prodejně v Praze 1, v Černé růži (každé první úterý v měsíci od 18:00), budeme i 6.5. od 10:00 v Barefoot v Děčíně, 1.6. odpoledne v NaBoso v Praze Vysočanech, nebo pak v říjnu na běžeckém campu v hotelu Lanterna v resortu Valachy.

O tom, že naše strava má být bohatá na přísun vitamínů, minerálů a stopových prvků se se mnou asi nebude přít nikdo, ať už je zapřísáhlým masožroutem, zeleninožroutem, vegánem, či vegetariánem či jakýmkoli jiným… jánem :).

Opět jsem se nedávno přesvědčil o tom, jak malé povědomí je mezi běžci i běžkyněmi ohledně potřeby doplňování vitamínů a minerálů po závodě. O tom, že je třeba je doplňovat před závody většina ví, ale proč by je měl člověk brát ještě po závodě, a že je to ještě důležitější než před, tak to ví již málo kdo. Tak já vám tedy povím proč je to tak důležité. Je to důležité proto, že pří závodě tělo vyčerpáte nejen co se energie týče, ale i co se týče vitamínů a minerálů, tak proto!

Doporučený příjem vitamínů, minerálů, stopových prvků a dalších látek podle toho co děláte, čím jste

Sportovci – rekreační a nižší soutěže

Měli by doplňovat vitamíny skupiny B, vitamín C, mastné kyseliny, nenasycené mastné kyseliny, železo, hořčík, vápník, bílkoviny – esenciální aminokyseliny, chrom. Doporučení i ostatních vitamínů a minerálů podle zátěže (2 – 3 násobek doporučené denní dávky – DDD).

Lidé pracující na počítači

Vitamíny A,B, C a vápník.

Manažeři

Skupinu vitamínů B, vitamíny A, C. Ve vyšších dávkách nenasycené mastné kyseliny, vlákninu, aminokyseliny, ve větší míře lecithin.

Studenti

Všechny vitamíny a minerály, lecithin, proteinové doplňky (pozor však na fenylalanin!), Ginkgo biloba, omega-3 nenasycené mastné kyseliny a všechny antioxidanty.

Běžci, běžkyně a ti co rádi chodí

Všechny vitamíny a minerály v doporučené denní dávce, nenasycené mastné kyseliny, vláknina

Kuřáci

Celé spektrum vitamínů a minerálů, a vitamíny skupiny B a vitamín C ve zvýšené míře, nenasycené mastné kyseliny, vápník, hořčík, esenciální aminokyseliny. 

Ti co pijí alkohol

Celé spektrum vitamínů a minerálů a jako kuřáci by měli ve zvýšené míře přijímat vitamíny skupiny B a vitamín C, dále nenasycené mastné kyseliny, vápník, hořčík, esenciální aminokyseliny. Navíc chrom.

Cyklisté, tenisté a jiní sportovci 40+

Tito lidé by měli kromě základních vitamínů a minerálů v DDD ve zvýšené míře přijímat vápník, hořčík, omega-3enasycené mastné kyseliny, koenzym Q10, vitamín E a proteinové doplňky – aminokyseliny. Měli by však doplňovat i vitamín A resp. β-karoten. Koenzym Q10 a vitamín E jsou potřebné jako ochrana před možným infarktem. 

Při cestování letadlem

Tyto lidi zejména ohrožuje srážení krve, tzv. jet-lag disease. Měli by tedy pravidelně doplňovat nejen všechny vitamíny, minerály, vlákninu, proteiny, ale především omega-3 mastné kyseliny, lecithin, koenzym Q10, ale také hodně tekutin.

Potřeba vitamínů, minerálů a dalších doplňků stravy při zdravotních potížích či onemocněních

Angína

Při angíně je vhodné zvýšit příjem vitamínů a minerálů, zejména pak vitamínu C. 

Alergie

Základním opatřením je doplnění omega-3 mastných kyselin, nenasycených mastných kyselin, vitamínu E, vitamínů řady B (B12, B5, B6), listové kyseliny, vitamínu D, vápníku, mědi, hořčíku.

Bolesti lýtek

Pokud jde o křeče, které se dostavují neočekávaně i v klidu, pak je nejpravděpodobnější příčinou nedostatek hořčíku, vitamínu E a B6. Pokud se tato bolest dostavuje po chůzi a po krátkém odpočinku odezní, jde často o takzvaný jev klaudikace, kde doporučujeme navštívit lékaře, ale též dostatečný příjem ikosapentaenové kyseliny (EPA) a dokosahexaenové kyseliny DHA) (omega-3), dále lecithinu, vitamínu E, hořčíku, vápníku, vitamínu A a C.

Deprese

Deprese jsou často spojovány s nedostatkem hořčíku, vitamínu B1, ale jako přírodní antidepresivum jsou opět doporučovány DHA a EPA, tedy nenasycené mastné kyseliny.

Hemeroidy

Svědčí o nedostatku vitamínu P – bioflavonoidy, dále je třeba doplňovat rutin zároveň s vysokými dávkami vitamínu C, svědčí též o nedostatku hesperidinu.

Menopauza

Její negativní projevy mírní vyšší dávky vitamínu E (až 600 mg), pomáhá také lékořice, jeřáb ptačí, kontryhel a kaštan.

Nachlazení

Preventivně působí vitamín C a zinek, pomáhá též česnek, cibule, křen.

Nadýmání

Pomáhá vývar z kořene petržele, syrová cibule, vlaštovičník a lékořice.

Návaly

Způsobuje mimo jiné nedostatek vitamínu E a C, jež by měly být dodávány současně s vápníkem.

Nespavost

Způsobuje též nedostatek hořčíku a vitamínů skupiny B.

Oči

Pálení očí, sucho v očích, červené oči (nedostatek vitamínu B2 nebo železa), červené okraje víček (nedostatek zinku).

Pocení

Nedostatek hořčíku, noční pocení omezí pravidelné pití odvaru ze šalvěje (babské ucho).

Sexualita

Poruchy sexuální vitality souvisí s nedostatkem hořčíku, vitamínu E, B6 a B2.

Celkový slabost

Často souvisí s nedostatkem železa

Únava

Nedostatek soli, hořčíku nebo železa a celkově nedostatek vody, vitamínů a obecně často chybí stopové prvky.

Úpal a úžech

Prevence před jejich působením – slaná jídla a dostatečný přísun vody.

Vysoký krevní tlak

Často souvisí s nedostatkem hořčíku, vápníku, zinku, nebo nadbytkem soli a kadmia, pomáhá též podávání vitamínů D, C a kyseliny listové.

Zácpa

Pomáhá pravidelné podávání vlákniny a dostatek vody.

Závratě

Někdy jsou způsobeny nedostatkem hořčíku.

Žaludek

Žaludeční vředy (podávat zinek, event. spolu s hořčíkem), překyselení, pálení žáhy (před jídlem na špičku nože mleté koření hořce žlutého či šťávu z ředkvičky).

Přeji vám dobrou chuť a aby vás nepotkalo to, co citují autoři v úvodu kapitoly o vitamínech:

Největší překvapení pro muže nad 40 let je, když se místo očekávané druhé mízy dostaví první infarkt. Nejtrapnější pro ženu je, když po návštěvě u kadeřnice či kosmetičky nastoupí do tramvaje, kde jí matka s dvěmi dětmi uvolní místo se slovy: „Děti pusťte babičku sednout“. Když navštívíte lékaře a ten vás přivítá se slovy: „Vy ještě žijete?“ 

Ale věřím, že žáky Běžecké školy to potkat nemůže, protože ti kromě toho že jedí co jim chutná, ale s mírou, se také v přiměřené míře hýbají, takže vypadají všichni alespoň o dvacet let mladší :).

Co vám poradí většina lékařů, když za nimi přijdete s tím, že vás bolí klouby a řeknete jim: „Pane doktore, začala/začal jsem běhat a najednou mě začalo píchat v koleni, bolet kotník, kyčle, co s tím mám dělat?“ Většina lékařů vám poradí: „Tak to nedělejte, když vám to působí problémy!“ No a to je ta největší hloupost, kterou vám mohli poradit!

Klouby vás většinou nezačnou bolet, pokud jste předtím neutrpěli nějaké zranění, nebo pokud tam není nějaký jiný zdravotní problém, třeba zánět, protože jste se začali hýbat, ale protože jste je až dosud zanedbávali – že jste se nehýbali. Klouby jsou stejně živé organizmy jako kosti, u nichž také máme dojem, že je to jen něco, co nám pomáhá držet pohromadě, jako něco, co dosáhlo vrcholu vývoje v našich devatenácti letech a pak už to jen stárne a působí problémy.

Proč klouby bolí i ty, co jen sedí a nehýbou se, nebo se hýbou jen velmi málo

U kloubů se to má tak, když je nepoužíváme, poklidně si sedíme celý den na kancelářské židli, v autě a pak doma ve fotelu, tak prostě zatuhnou. Přestanou se přirozeně promazávat. Když necháte stát auto několik let v garáži a pak s ním vyjedete, přesto, že bude mít v sobě benzín a olej, bude celé zatuhlé, protože jste nejezdili, válce a všelijaká ta hejblata uvnitř tak nebyla pravidelně promazávána. Olej si ležel v poklidu v olejové vaně a ten zbytek, co byl mezi těmi hejblaty, do vany ještě stekl. Ve vašem těle sice olej nikam nestekl, ale tělo přestalo vyrábět kloubní mazivo.

Pokud se člověk pravidelně hýbe, neutrpěl nějaké zranění (na lyžích, při kontaktním sportu nebo někde jinde), nemá vrozené (generativní) zdravotní problémy, používá k chůzi a běhání správné boty, má správný chodecký resp. běžecký styl a nadměrně klouby nepřetěžuje, není důvod, aby měl z jejich bolesti obavy, aby ho klouby vůbec bolely.

Většinou lidi klouby bolí z nedostatku pohybu, protože klouby lidského těla jsou stvořeny tak, aby byly co nejpohyblivější – aby se co nejvíce hýbaly. 

Klouby jsou pohyblivá spojení mezi kostmi, jsou s nimi pevně spojeny silnými elastickými vazy a vazivovou tkání. Kloubní pouzdra jsou vystlána chrupavkou, takže se kosti navzájem neodírají – nezpůsobují bolest či jiné potíže. 

Klouby jsou tlumiče a je nutné se o ně dobře postarat

Klouby v našem těle plní obdobnou funkci jako tlumiče v autě. Jejich kloubní pouzdra jsou naplněna kloubním mazem, který obsahuje značné množství proteoglykanů. To jsou buňky, které nasávají vodu a minerály jako houba. Právě proteoglykany umožňují zdravému kloubu tak zázračně měkce a poddajně pracovat. Když začnou proteoglykany vlivem špatného vyživování kloubů ubývat (na jejich vyživování má vliv i pohyb), kloubní mazivo řídne, klouby začnou ztrácet svou vrozenou pohyblivost. Začne docházet k oslabování chrupavky, kloubní hlavice začnou o sebe dřít, dojde k zánětu a to vše vyvolá BOLEST!

Prvním varováním, že s klouby není něco v pořádku je občasná bolest, když promokneme – klouby provlhnou, když klouby prochladnou, když je přetížíme. Proto bychom měli klouby udržovat v suchu a teple (funkční prádlo). 

Když se bolesti kloubů objeví, je dobré, i přes to, co jsem v úvodu uvedl, vyhledat lékaře, ale lékaře sportovního, který ZNÁ a VÍ a nepošle vás zpět do fotelu. 

Při bolesti kloubů je dobré zajít za fyzioterapeutem, zajet si na víkend do lázní a nechat si tam udělat teplé zábaly, nechat se poučit, jak si pak ty zábaly můžete dělat sami. Rozhodně však neřešte bolesti kloubů tím, že je necháte „zrezivět“, že se přestanete hýbat. 

Zdravý a poškozený kloub

Pokud jde o výživu, pokud vás zánět postihne – je akutní, doporučuji Flobenzym a na doléčení a i jako prevenci Wobenzym. Pokud jsou tyto enzymatické preparáty pro vaši kapsu příliš, tak také existuje náhradní řešení – trávicí enzymy, ty je však třeba brát tak dvě hodiny po jídle, aby je tělo nepoužilo na metabolické procesy po jídle. 

Pokud jde o výživové kloubní preparáty, já již více jak deset let používám preventivně bioaktivní glukosamin sulfát, na trhu je však celá řada dalších produktů, a i když se výrobci a dodavatelé předhánějí v tom, v čem je který lepší, velký rozdíl mezi nimi není. Rozhodně není na škodu si občas dát kolínko nebo ovárek s hořčicí a křenem, nejen, že si na nich pochutnáte, ale ještě poskytnete vašim kloubům tu správnou výživu.

Zapamatujte si ale, že problémy s klouby si většinou způsobíte tím, že:

• se nehýbete
• klouby přetěžujete
• klouby vystavíte vlhku a chladu
• pro chůzi a běh používáte nevhodnou obuv
• máte špatný styl chůze nebo špatný styl běhu

Nejeden dotaz, který dostávám, má jedno téma: ZRANĚNÍ KOLEN. Jaké jsou jejich nejčastější příčiny, jak se jim vyhnout, případně co dělat, když už vás postihnou?

Boty jsou v tom většinou nevině

Dříve byly problémy s koleny dost často přisuzovány špatně zvolené běžecké obuvi. Výrobci se pak bránili tím, že pokud je problém v obuvi, tak jen tehdy, pokud jejich uživatel nedbá jejich životnosti, která se podle použité technologie či jejich funkci (objemové, tempové, závodní, treilové) pohybuje v rozmezí 400 – 1000 naběhaných kilometrů.

Z letitých zkušeností mohu říci a přikláním se spíše k prvnímu důvodu, tedy špatně zvolené běžecké obuvi pro terén, na němž člověk běhá, než k dodržení životnosti. Stejně, ale hlavní příčiny jsou jinde a sice: spatná technika běhu, neúměrná náročnost tréninku, málo posilování a protahování a nedostatečná regenerace!

Špatná technika běhu

Při způsobu běhu, který provozuje většina lidí, kteří dnes běhají a jemuž pracovně říkám: Chůze se skočnou fází, dochází až k dvojnásobně většímu zatížení kolen při došlapu, než když člověk běží přirozeně.

Více zde na videu

Přílišná náročnost tréninku

Přílišná náročnost spočívá v tom, že daný člověk se snaží běhat pořád v tempu, protože má pocit, že běhat pomalu je ztráta času a velmi rychle přidává na objemech, protože když toho víc naběhá, musí být přeci rychlejší než ten, co naběhá míň.

Takhle to ale fakt nefunguje a jediné čeho tím daný jedinec dosáhne jsou opakovaná zranění, která si žádají čas na léčení a tím pádem zpomalují sportovní vývoj provinilce.

O tom, jak si postavit tréninkový plán sami, najde v článku Trénink podle sebe, pokud se na to necítíte, rád vám jej postavím.

Nedostatečná regenerace

Odpočinek je součástí tréninku, a to jak pasivní, tak hlavně aktivní. Aktivní odpočinek může být pomalý (regenerační běh), který by neměl trvat déle než 45 minut a jeho intenzita by se měla být maximálně na úrovni 75 % TF max. Jako aktivní odpočinek můžeme zvolit i jiné sporty než běh, například běh s holemi, jízda na kole, koloběžce, inlainech, lyžích, dokonce i chůze vhodná je i chůze.

Posilování a protahování

Těmto dvěma záležitostem se pověnujeme později obšírněji, protože si to rozhodně zaslouží a svým svěřencům stále zdůrazňuji, že když mají na trénink hodinu, měli by 45 minut věnovat běhání a 15 zbývajících minut posilování a protahování. Dnes si ukážeme tři cviky z těchto kategorii, které vám nezaberou moc času a určitě pomůžou.

Sed proti zdi

1. Postavte se zády proti zdi, nohy měj mírně od sebe a obě chodidla rovnoběžně dál ode zdi. Hýžděmi a zády na zdi sjeď dolů do „sedu“ s pokrčenými koleny (snaž se dosáhnout úhel 45 stupňů).
2. Přenášejte váhu z jedné nohy na druhou, aby se střídavě obě zatěžovaly.

Lyžování u zdi

Postavte se zády ke zdi s chodidly na šířku boků od sebe. Sevřete hýždě a kolena pokrčte do pravého úhlu, se zády a rameny proti zdi. Snažte se držet chodidla rovnoběžně a přenášet váhu ze strany na stranu, aby kolena stále pracovala. Opakujte do únavy. Cvik je vhodný hlavně k posilování čtyřhlavého stehenního svalu.

Protažení achilovky a lýtkového svalu

Postavte se bokem ke zdi a jednu nohu položte bříškem chodidla na schod či podnožku nebo třeba na tlustou knihu.

Rukou se přidržte zdi, či opěradla židle. Druhou nohu zvedněte ze země a patu první nohy nechte klesnout (prověste) až na v ní ucítíte tah v achilovce a v lýtkovém svalu. V této poloze vydržte cca 10 – 20 vteřin. Pak vyměňte nohy a proveďte totéž s druhou nohou. Celé opakujte 3x.

Poznatky a rady lékařů

• Poranění menisků bývá častější ze zevních příčin, nelze ale vyloučit ani vnitřní příčiny.
• Poranění křížových vazů bývá zdrojem bolestí i u běžců, ač vzniká nejčastěji kontaktním sportem a při rychlostních sportech jako např. lyžování.
• Poranění chrupavek – chondromalacie – při asymetrickém zatížení kolene. Je součástí syndromu běžeckého kolene. 
• Přetížení a dysbalance v oblasti svalového a úponového aparátu kolenního kloubu, většinou způsobené poruchou postavení nohy, končetiny a tedy kolene při běhu. Někteří autoři považují tuto etiologii za rozhodující pro syndrom běžeckého kolene a zodpovědnou za většinu obtíží běžců v oblasti kolenního kloubu.
• Zkrácení iliotibiálního traktu – tedy vazivové pásky zevní strany stehna upínající se pod zevní dolní okraj kolene. 
• Kolenní plica – záhyb nitrokloubní výstelky po obou stranách čéšky a může být náhodným nálezem nebo zdrojem vážných obtíží v oblasti kolene.
• Kolenní bursa – vícero váčků v oblasti kolene, jež se mohou zanítit drážděním nebo i naplnit výpotkem.
• Bolesti patelárního vazu – resp. vazu pod kolenem připojující čéšku k drsnatině holenní kosti. Jedná se o bolesti buď tohoto vazu, nebo jeho úponu k holenní kosti. Toto poranění je známé jako skokanské koleno.

Léčba běžeckých obtíží začíná vždy konservativně, cvičením, rehabilitací, ortezou nebo případně ortopedickou stélkou k zamezení vnitřní rotace čéšky při nadměrné pronaci. Jistě se léčba mění dle lokalitě obtíží a zdroji přetížení, jako jsou zkrácené struktury. Artroskopické operace jsou někdy jedinou možností k stanovení přesného zdroje obtíží.

Časté jsou i kombinace poranění kolene z vnitřních a vnějších příčin u kombinací různých sportovních aktivit.

Zranění která nás omezují při sportu 

Mnoho běžců, běžkyň, ale obecně lidí, kteří jsou aktivní si tu a tam způsobí nějaké zranění, které jim ztrpčuje život. Ne všechna zranění, která lidé a lékaři přisuzují běhu, si člověk přivodí při běhání, dost často je jejich příčina úplně někde jinde. Dosti často je příčinou to, že lidé často, navíc špatně sedí, třeba u počítače, nebo v autě. 

Co zranění způsobuje, jak se jich vyvarovat, jak se jich nejlépe zbavit, to je námětem článků, v nichž se věnujeme jednotlivým zraněním, Zranění nohy, Zranění holení.