Ve stáří je skryta zkušenost z prožitého životního maratonu. Když člověk uběhne maraton, má mysl prázdnou. Právě NĚCO dokázal! Dokázal něco, v co ani on sám možná nevěřil a pochopil, že věřit znamená poznat pravdu.

Když se člověk dožije stáří, má v sobě zkušenost, že v životě běží málo co podle not. Že v životě málo co běží podle našich představ, že život je neustálá zkouška, ale že i tak stálo za to ten život žít.

Když se objímají lidé v cíli maratonu (ultramaratonu), jsou prázdní a šťastní. Jsou prázdní myšlenek, které je až dosud strašily, jsou prázdní myšlenek na neúspěch.

Prožije-li člověk život aktivně, je ve stáří prost myšlenek: co jsem všechno mohl, kdyby? Je prost těchto myšlenek, protože ví, že vše v životě mít, či dosáhnout, nelze. Zklidní se a užívá si toho, co je a vlastně i toho co bylo.

Stáří i úspěšně absolvovaný maraton představují v životě člověka mezník. Tím mezníkem je zkušenost, zkušenost, že všem navzdory, sobě navzdory, něco dokázal.

Dokázal jsem uběhnout maraton, dokázal se dožít stáří, kdy ještě leccos můžu.

Pokud se člověk dožije stáří a ještě je k tomu zdravý, vitální, fyzicky zdatný, může rozdávat rozumy těm, co v toto nevěří, protože kolem sebe vidí, že lidé mnohem mladší, třeba už čtyřicátníci, začínají ztrácet životní síly a životní optimismus.

Dožít se aktivního stáří, či uběhnout maraton je zkušenost k nezaplacení, neboť jediné, zač ji může člověk získat, je jít do toho a činit!

Proto jsou děti obecně rády ve společnosti prarodičů, proto jsou lidé obecně rádi ve společnosti starších lidí. Lidí, kteří nekáží, ale vlastním příkladem dokazují, že mnohé jde, když se o to aktivně usiluje. Cítí, že starší lidé, k nim nepřistupují s žádnými nároky, prostě k nim přistupují jen jako k člověku a člověk je tvor světla žijící z lásky.

Z lásky byl stvořen a s láskou by měl být propuštěn ze světa, když naznal, že jeho čas na Zemi se již nachýlil.  

Běh a stáří jsou stavy, kterým ti, co je nezažili, nepoznali, nerozumí a tak je odmítají jako bláznovství. Je to jen a jedině k jejich škodě, neboť běh i stáří jsou ZKUŠENOST.

Zkušenost, ke které člověk musí dožít či doběhnout. Zkušenost, kterou musí na vlastní kůži POZNAT!

Bláznovství je odmítání vlastního poznání, vlastního prožitku. Bláznovství je nevydat se na cestu k poznání, protože mi někdo řekl: „TO NEJDE!” a nedokázal mi vysvětlit PROČ.

Vysvětlit PROČ může znamenat, že druhého nechám jít jeho vlastní cestou, zažít jeho vlastní zkušenost, protože bez vlastního poznání nepřijde POCHOPENÍ.

A pochopení sebe, pochopení ostatních je to, čeho nám je nyní třeba jako soli.