Deset běžeckých přikázání nejsou žádná dogmata, jsou to jen zkušenosti z desítek tisíc naběhaných kilometrů. Zkušenosti, které by vám měly pomoci vytvořit si svůj vlastní běžecký svět.

 Přikázání první – běž a vnímej krásu světa okolo sebe

Při běhání zažíváme krásné stavy, o tom se už určitě přesvědčil každý, kdo tomuto krásnému sportu propadl. Ty stavy jsou povětšinou těžko sdělitelné. Prostě běžíte, běžíte a najednou máte pocit, že jste proběhli nějakou neviditelnou stěnou a ocitli se ve světě za zrcadlem. Stejně, jako se tam ocitla Alenka v říši divů. Tam venku za ní zůstal život, který žijete a tady UVNITŘ je svět, který byste žít chtěli. Začnete vše okolo sebe najednou vnímat v daleko ostřejších konturách, nic není rozmazané, začouzené, přičmoudlé, pokroucené, zborcené či jinak deformované. Najednou si uvědomíte, že to je přesně TO ONO, co chcete. A začnete na tom pracovat i po návratu do normálního života.

Přikázání druhé – běžte v tempu, které jste schopni udýchat

Začátečník

Nespěchejte – první týdny choďte, joggujte, běhejte – pouze však v tempu, které vám umožní i při výkonu plynule hovořit.

Pokročilý

Tempo u pokročilého se řídí tím, co svým běháním sleduje. Pokud je jeho cílem budování a zvyšování fyzické kondice, měl by první a poslední třetinu svého tréninku běžet v tempu odpovídajícím 65 % jeho výkonnosti. Např. u běžce, který umí uběhnout 10 km za 40 minut, tempem 5:30/ km. Prostřední úsek může běžet v tempu mezi 5 – 4 min/km.

Běhání ve skupině

Skupinové běhání nám určitě pomáhá. Při něm chtě nechtě stoupá v našem těle adrenalin a tak jsme schopni lépe zvládnout i vyšší tempo. Skupina by ale měla být tvořena běžci s podobnou výkonností nebo by ji měl vést zkušený běžec, který je schopen přizpůsobit tempo nejslabším běžcům ve skupině.

Přikázání třetí – vzdálenost úměrná  naším současným schopnostem, četnost tréninů

Začátečník

3 – 4x týdně. Začít na 20 minutách a každý týden si přidávat 5 minut. Po dvou měsících, kdy by se měl dostat na jednu hodinu běhu, se vrátit na 30 minut a začít běhat jako pokročilý a zase si přidávat 5 minut týdně.

Pokročilý

Je-li cílem pokročilého být co nejrychlejší, pak by se měl zaměřit v první fázi na rozvoj rychlosti a tempa. Např. první rok se připravovat na závody o délce 3 – 10 km. Druhý rok na běhy od 10 do 15 km. Třetí rok na ½ maraton a až čtvrtý rok na maraton.

Jinak se však dá na maraton připravit i za 100 dní, to však nesmí být vaší ambicí dosažení nějakého času, ale pouze jeho uběhnutí v limitu, který vypsal pořadatel daného maratonu, ale i to, aby jste nebyli po maratonu vyřazeni z běžného života několik týdnů.

Přikázaní čtvrté – odpočinek

Natrénovat umí každý blbec, uměním je naučit se odpočívat!

Někdy mám pocit, že Česká republika je státem s největším počtem trenérů na jednoho obyvatele, prostě co Čech, to trenér a Švejk :).

Je to tak. Naložit si, tělo zatížit tak, že na konci tréninku necítíme, respektive cítíme každý sval, není žádné umění. To zažil každý.

Trénink je umění správně naplánovat, kdy si naložit a kdy se jen tak „flinkat“ (regenerovat) a kdy zcela odpočívat.

Přikázání páté – motivace

Motivace = cíl, je palivem pro všechno, čeho chceme v životě dosáhnout. Cíl je tedy tím prvním, co bychom měli mít. Cíl ale vždy musí být reálný. Nesmí být ani snadný, ani nesplnitelný a musí směřovat k naší osobě.

Začátečníci

Cíl – za dva měsíce uběhnout bez přerušení a v pohodě jednu hodinu.

Pokročilý

Zlepšit se na 10 km během jednoho roku o 1 minutu.

Pro zvládnutí tréninku, podpoření jeho regenerační funkce, ale třeba i pro snížení váhy je vhodné, aby byl trénink co nejvariabilnější. U čistě běžeckého tréninku to znamená, že jeden den budeme běhat po dráze, druhý na okruhu v parku a o víkendech vyrazíme do lesa či do hor. Jeden den poběžíme po rovině a další do kopce. Každý den bude jiný, každý den se budete na trénink těšit a to podpoří vaši schopnost se zlepšovat.

Přikázání šesté – pravidelnost

Sami určitě víte, jak těžké je začít. Pokud už se člověk jednou odhodlá něco začít, tak má napůl vyhráno. Chce-li mít zaručen úspěch, je dobré si předem stanovit plán a ten dodržovat. Stejné je to i u běžeckého tréninku. První týdny vám plán umožní vždy se „vykopat“ k běhu. Po nějakých třech týdnech najednou zjistíte, že se na běhání začínáte těšit. Po šesti týdnech už si nedokážete představit, že byly ve vašem životě dny, kdy jste neběhali. Samozřejmě se to netýká jen běhání, ale platí to pro všechny pohybové aktivity, které člověk dělá. Při pohybu se člověk napájí endorfiny, a jakmile ty jednou okusíte, nebudete se jich chtít dobrovolně vzdát. Sportovní oblečení a sportovní obuv se stanou nezbytnou náplní vašich cestovních tašek, protože bez možnosti se někde vypotit si najednou nebudete umět váš život představit.

Přikázání sedmé – alternativní trénink (nejen během rozvíjíme běžecké schopnosti)

Běhání je nádherný sport. Běh sám o sobě je pro člověka přirozenějším pohybem než chůze. Přesto to ale není jediný sport na zemi. Účelem sportu už ve starém Řecku bylo relaxovat.

Tím, že se člověk zaměřuje jen na jeden druh sportu, jednu věc, se v životě nejen ochuzuje o nesmírnou bohatost vjemů, ale zároveň dříve nebo později upadá do stereotypu a vyhasíná. Sport tak ztrácí svou přidanou hodnotu a my jej začínáme cítit jako povinnost. Proto je dobré se nezaměřovat jen na jeden sport. Vhodnou alternativou k běhání jsou všechny druhy sportů, nebo naopak, běhání je vhodnou alternativou k provozování všech sportů a je naprosto lhostejné, zda jde o sport individuální či kolektivní. Pokud jde o regenerační účinky, tak nejvhodnější je při běžeckém tréninku zařazovat plavání, aquajogging, cyklistiku, běžky či turistiku.

Přikázání osmé – přirozený běh (styl)

Běh by měl být uvolněný, ladný. Váš běh by měl být hrou, být uvolněný a plavný. Jak se tomu naučit? Není to až tak obtížné. Stačí, když se umíte vcítit. Vcítit se do pocitu, který ve vás vyvolává pohled na běžce, jehož způsob běhu se vám líbí. Ve chvíli, kdy pak sami běžíte, si tento pocit znovu vyvolat a zkusit vnímat svůj běh stejně, jako byste se dívali na svůj vzor. Pro lepší představu, jak to udělat, si vzpomeňte na to, jak se skokan do výšky či do dálky připravuje před svým skokem. Jak si ve své hlavě přehrává každý krok až do chvíle odrazu a následně celý svůj skok. U běhu si to lze přehrávat naprosto stejně. Běh je jako tanec, jen s tím rozdílem, že vaše kroky nemíří dokola, ale stále vpřed.

Přikázání deváté – přirozená strava

Stohy knih. To je to, co mě jako první napadne při tom, když mi někdo položí otázku mířící ke správné výživě. Bohužel, v žádné z těch knih nenajdete odpověď na tuto naprosto jasnou otázku. Proč? Zkrátka proto, že každý z nás je naprosto unikátní jedinec a jako takový také potřebuje něco jiného. Jasně. Jsou určitá pravidla, která jsou obecná, ta ale dost často zcela zásadně opomíjíme. Která to jsou?

Tak třeba: snídaně je grunt, obědvej s přítelem, večeři dej nepříteli. Já vždy ještě dodávám: jezte to, co vám chutná, ale s mírou. A hlavně dostatečně pijte. Pokud jde o stravování při sportu, tak byste měli jíst poslední velké jídlo nejpozději 2,5 hodiny před výkonem. Toto jídlo by mělo být dostatečně energeticky vydatné, ale lehce stravitelné – třeba těstoviny s brokolicí, květákem a smetanovou či sýrovou omáčkou.

Dobré je si také uvědomit, že snídaně nastartovává náš metabolismus a její kvalita má vliv na to, kolik energie budeme mít po celý den. V noci se náš organismus čistí, a proto není vhodné jej na noc příliš jídlem zatěžovat. Důvody jsou dva, první je ten, že tělo spotřebuje na jeho zpracování spoustu energie, druhý, že tělu schází čas na čistící procesy. Kdo si tohle uvědomí a hlavně pochopí, nebude mít problémy s váhou a nedostatkem energie!

Přikázání desáté – běž a buď sám sebou (sám se sebou)

Běh a běhání dnes doslova hýbou světem. Běhání je in. Patří ke zdravému životnímu stylu. Není to jen proto, že běhat je moderní. Je to hlavně proto, že běh je jako sám život. Běh představuje vodu, která proudí naším tělem, dodává nám sílu a energii a umožňuje nám posouvat se na naší životní cestě dopředu.

Jakmile se jednou zastavíme – zemřeme. A kdo by chtěl umírat, když je tak krásné a opojné ŽÍT!

Před šedesáti roky bylo běhání v tehdejším Československu popelkou. Potkal-li mě někdo na ulici běžet, pomyslel si, že jsem flink či blázen, protože jinak bych se věnoval něčemu smysluplnému, třeba choval králíky. Naštěstí tahle doba je pryč a ti co jim to zdravě myslí, tak je jim jasné, že bez pravidelného pohybu nebudou zdraví a ani moudří.

Bohužel, mnoho lidí si myslí, že běhat se nemusí učit, protože jako se naučil jako malý chodit, umí každý už od přírody běhat. Stejně tak jako se plete v tom, že umí chodit, se plete i v tom, že umí běhat. Tedy abych to uvedl na pravou míru. My všichni chodit a běhat samozřejmě umíme, ale povětšinou ne správně – přirozeně.

Přirozený běžecký styl

Běh začíná od nohy

Co si to zase na nás vymýšlíš za další hlavolam? To je přece jasné, že běh a chůze začíná od nohy, vždyť po hlavě nechodíme. Ano. Potud je vaše rozhořčení oprávněné. Skutečně, chodíme a běháme po nohách. NOHOU se však v anatomii míní naše dolní končetina od kotníku dolů, jinak to, co také považujeme za nohu, je dolní končetina. Nebojte, nechci vás zkoušet z anatomie, ale je třeba si alespoň toto vysvětlit, protože skutečně od NOHY se odvíjí to, zda správně chodíme či běháme. 

Od nohy se dokonce odvíjí, i zda správně, či chybně stojíme, neboť naše chodidlo, když mu ponecháme volnost, třeba tím, že chodíme v minimalistických botách, či botách, které mají velmi flexibilní (pružnou) podrážku a mezipodrážku, může dobře odvalovat a tím se náš postoj (držení těla) zpevňuje a to má pak výrazný vliv i na styl vaší chůze a běhu.

Nášlap

Ohledně správného nášlapu nohy a správného odvalení po povrchu, po němž běžíte, je to trošku složitější a vypadá to, jako kdybyste pohyb ryby přenesli na souš, připomíná to totiž pohyb ryby ve vodě. V reálu, když pozorujete většinu běžců, to pak vypadá, jako když se ryba mrská na suchu, taky skáče, ale schválně zkuste si to představit. 

Ideální došlap a následné odvalení, když si ten pohyb zpomalíme a rozfázujeme, vypadá, jako když ryba mrskne ocasem.

Plochost nohy je kapitola sama pro sebe. Tam už budete jednoznačně potřebovat pomoc podiatra. 

Ale nebojte se, 90 % lidí na světě má nějakou dysfunkci NOHY, tak si nedělejte starosti s tím, jestli máte platfus nebo nějak divně šmajdáte. Se vším se dá něco dělat. A začít byste měli výběrem ideálních bot pro vaše nohy, a běhat, chodit v takových, v kterých se vaše nohy cítí komfortně a ne jak ve „španělské botě“, vy sami také nemáte rádi, když vás někdo sešněrovává a nutí dělat věci, které nechcete. Tak do toho nenuťte ani vaše nohy.

Zdraví a fyzická kondice jsou jako siamská dvojčata, také je těžké je od sebe oddělit

V tomto směru asi bude se mnou souhlasit každý, problém je spíše v tom, že se většinou přeceňujeme nebo máme pocit, že když se pořádně nezpotíme, nezadýcháme, nezrušíme, nemá náš trénink smysl. Proto velké procento lidí, kteří začnou s během, po krátké době končí, protože usoudí, že prostě to běhání není sport pro ně, neboť:

• nejsou schopni uběhnout v tempu, kterým od začátku vyrazili, více jak několik stovek či desítek metrů
• nejsou schopni to udýchat
• po chvíli běhu mají nohy jak z olova
• mají pocit, že se na ně každý dívá a jsou lidem pro smích

Všechny toto problémy jsou sice objektivní, ale rozhodně nejsou důvodem k tomu, abyste svoje rozhodnutí ZAČÍT BĚHAT opustili.

Stačí, když intenzitu svého běžeckého tréninku přizpůsobíte své fyzické kondici. 

Klidně začněte tím, že budete střídat rychlou a pomalou chůzi a až vám nebude dělat problém tímto způsobem zvládnout hodinový trénink, přejdete na kombinaci rychlé chůze s pomalým během či joggingem. Je to, jako když se chcete naučit cizí jazyk, taky se ho nenaučíte tím, že si dáte za cíl naučit se denně 100 nových slovíček. Tak jako váš mozek potřebuje čas, aby si něco zapamatoval a zapamatované dlouhodobě uchoval, potřebují vaše svaly, kosti, plíce, ale i orgány podílející se na metabolizmu a vylučování, čas přizpůsobit se fyzické zátěži, kterou na ně vyvíjíte. 

Takže si zapamatujte:
Je lepší se podcenit, než přecenit. Je lepší připadat si na začátku nemožně, ale postupně se vypracovávat, než připadat si jako geroj a za týden skončit a vrátit se ke gaučinku.

Čas na pohyb si plánujte v minutách či hodinách, lépe ho pak sladíte se svým diářem

Ve chvílích, kdy se rozhodujete, že začnete něco dělat pro své zdraví, svou fyzickou kondici, nebo dokonce, že začnete běhat, je důležité si také říci:

• kde budete trénovat – venku nebo ve fitku
• v kterých dnech v týdnu a kolik tomu budete moci věnovat času, respektive stanovte si rovnou přesnou dobu (den a hodinu), kdy budete běhat.
• pokud jde o to s kým, tak je dobré vždy mít nějakého parťáka. Je to dobré jednak proto, že vám přijde hloupé ho nechat na holičkách a také proto, že to člověka vždy donutí k lepšímu výkonu. V počátcích je dobré spolupracovat také s trenérem, který vám pomůže odstranit začátečnické chyby.

Oblékejte se podle skutečného počasí a míře předpokládaného zatížení

Oblečení na běh by mělo být lehké a vzdušné. Rozhodně je chybou si myslet, že zhubnu víc, když se hodně obléknu a pořádně se vypotím. Naopak se ztrátou tekutin se proces hubnutí zpomaluje, protože k tomu, aby vaše tělo bylo schopné transportovat do těla kyslík, který je potřeba pro spalování (metabolizmus), potřebujete, aby vám tělem proudila krev, k tomu potřebujete vodu. Pokud chcete, aby vaše tělo při běhu dobře a správně fungovalo, nesmí se přehřívat, pocení je proces, jímž regulujeme tělesnou teplotu, k tomu opět potřebujeme vodu. 

Funkční materiály nám pomáhají k tomu, že se cítíme při běhu nebo sportování lépe, protože na nás netěžknou, nasáty naším potem. Slouží nám také k tomu, že naše tělo může dýchat. Pomáhají při ochlazování našeho těla. Jejich funkčnost je opravdu mnohostranná a vyplatí se do nich při nakupování výbavy pro běh investovat.

Nečekejte výsledky hned, mějte trpělivost a vůli vydržet, pak se výsledky stoprocentně dostaví

Vůli jsem si nechal až na konec, i když u ní by to mělo prakticky všechno začít. Na vůli a na vašem cíli. Nebudete-li mít dostatek vůle a cíl, který vás bude dlouhodobě motivovat k práci na sobě a se sebou, výsledku se nedočkáte. 

Jaký by měl být ten základní cíl? Nebo lépe, co byste si měli před tím, než začnete běhat, ujasnit? Měli byste si ujasnit, že to, co chcete dělat, není jen nějaká kratochvíle na krátký čas, která skončí ve chvíli, kdy například shodíte pět, deset, patnáct, dvacet kilo. Měli byste si ujasnit, že pokud něčeho skutečně chcete dosáhnout – cítit se lépe, cítit se zdravě, musíte změnit svůj životní styl a ten už pak držet. Neznamená to žádné diety ani nějaký spartanský, nudný život. Naopak znamená to mít život navýsost naplněný a pestrý.

Běhání na běžeckém pásu je často, pro mnohé, jedinou možností, jak běhat. I když osobně, raději radši vyběhnu venku, běhání na běžeckém pásu neodsuzuji. Jak říkám obecně o hýbání se, je to lepší než nic. I to je důvod, proč i běhačům na pásu se snažím pomáhat a hledat způsoby, které učiní jejich běhání pestrým a účinným.

Tři možnosti, jak si můžete zpestřit trénink na běžeckém pásu

1. Měňte běžecký styl
2. Měňte tempo
3. Měňte stroje

Měnění stylu

Nejčastější námitka běžců vůči běhání na běžeckém páse je: „Je to nuda, nic se neděje, furt běžíš a jsi na místě“. Někdo to řeší díváním se na televizi, někdo pohledem na půvabnou běžkyni či pěkného vazouna vedle sebe, ale někdy se půvabná běžkyně či vazoun nedostaví a co pak? Pak se o to musí člověk postarat sám. Jak? Třeba následovně:

Zahřejte se pětiminutovým volným během (65 – 75% TF max) na pásu v základní poloze. Po zahřátí si dejte 3x 2 minuty v maximálním tempu a dbejte na to, abyste dopadali na přední část nohy (ne na špičku, ale na bříško chodidla). Na vydýchání mezi těmito úseky vložte minutu rychlé chůze. Pak si zvedněte pás na 3 % a běžte 10 minut v tempu obecné vytrvalosti (80 – 85% TF max), pokud jde o styl, běžte jak umíte. Pak si snižte pás na 1,5 % a běžte dalších 10 minut úplně pomalu (65-75% TF max), při tom se však soustřeďte na odvalování celé nohy. Až potud do doby celkového trvání 33 minut a pokud vám nebude nestačí, můžete si to celé ještě 1x či 2x zopakovat.

Měnění tempa

Nejrychleji čas utíká, když měníte tempo. Běžet ve stále stejném tempu je nuda a navíc měněním tempa svůj trénink zintenzivníte (má mnohem větší efekt). Velmi dobrou alternativou, jak si zpestřit běhání na páse, je klasická pyramida, viz níže.

Začněte 10 minutami při 1% stoupání v pohodovém tempu (do 80% TF max). Pak zvedněte pás na 1,5 % a dejte si 1, 2, 3, 4, 6, 4, 2 minuty v rychlém tempu (tempo volte takové, abyste byli schopni v něm po celý interval vydržet). Mezi jednotlivé úseky vložte vždy 2 minuty velmi volného běhu (75 – 65 % TF max) nebo chůze. U prvních úseků se vám budou zdát možná vložené pomalé úseky jako dlouhé, ale v závěru už nejspíš budete mít pocit, že se během nich ani pořádně nevydýcháte. Na konci tréninku ještě zařaďte 5 minut volně (75 – 65 % TF max). Celý trénink vám zabere 49 minut. Pokud to je na vás moc, tak vynechejte nejdelší (6ti minutový) rychlý interval.

Měňte stroje

Nudí vás to na páse jako Danušku? Kupte si medvídka mývala, nebo ještě lépe vystřídejte během tréninku několik kardio trenažérů, podle toho, co v daném fitku mají. Třeba crosstrainer, veslák, rotoped a pak se zase vraťte na pás. Jestli vám jde především o to, abyste hubli, tak nejvíce se vysmažíte na páse, pak rotopedu, následně crosstraineru a nejméně na vesláku. Rozdíly však nejsou nijak velké. 

Začněte 10 minutami lehkého běhu na páse (65 – 75% TF max), poté přejděte na veslák a vystupňujte na něm v osmi minutách pomalou frekvenci až po velmi rychlou. Po vesláku skočte na rotoped a šlapejte 10 minut střední frekvencí a posledních 90 sekund jděte ze sedla a pěkně to osolte. Pak si běžte zase 10 minut odpočinout na pás (65 – 75% TF max) a celé to zakončete osmi minutami na crosstraineru. Dohromady vám to vydá na 46 minut. 

Proč si hrát na běžeckém pásu s nastavováním stoupání

Trénink na páse vás bude stát méně energie než trénink venku. Jednak vám ve fitku nebo doma nehrozí téměř žádný odpor vzduchu, tím méně protivítr, a pak také vzhledem k tomu, že se nepohybujete vpřed, ale zůstáváte na místě, nepotřebujete žádnou energii ke zrychlení či brzdění těžiště vašeho těla. Aby byl trénink na páse srovnatelně namáhavý, je třeba nastavit na páse minimálně 1,5  % stoupání.

Mnoho lidí nevytáhne paty z domu, protože se „stydí“ za svůj vzhled, přitom pohyb je tím prostředkem, který jim pomůže bezbolestně a bezplatně mnohé na sobě změnit.

Začíná období, které mají lidé spojené s obdobím nachlazení, chřipek, depresí a povětšinou, když to na ně „přijde“, řeší to léky. Mnohem lepší však je řešit to pravidelným pohybem venku. 

Pohybem venku se člověk stává zdravějším, protože jeho imunitní systém je lépe schopný reagovat na změny počasí, člověk se jen nesmí bát vystrčit nos.

Možná to mnohým přijde divné, ale i krása má základ v pravidelném pohybu, přestože většina to řeší spíše zevně (natíráním speciálními přípravky na den, na noc, různými maskami, úpravami fasády:-). Pravidelný pohyb pomůže člověku zlepšit psychiku, což pak člověku pomůže dívat se radostněji na svět kolem sebe, uvolnit se, být přístupnějším. 

Člověk, který se pravidelně hýbe, se rozzáří, přestane se mračit, ubydou mu vrásky na obličeji i obruče na břiše. 

Rozprouděním krve se vyčistí i pleť, vyčistí se střeva (tím dojde k lepšímu zásobení periférii).

Je to divné, ale je to tak, jakmile se začnete hýbat, tak přestože při tom energii vydáváte, tak najednou zjistíte, že jste daleko vitálnější (máte více energie do života), a to i tehdy, když jste třeba přiškrtili příjem stravy.

Prostě pravidelný pohyb, potažmo zdravý životní styl (s nímž však souvisí i umění odpočívat, abyste si nemysleli, že chcete-li být zdraví, musíte se uběhat) je tím nejlepším přípravkem na vaše zdraví, krásu i vitalitu.

Aktivně pro zdraví

Zdraví najdete v chůzi

Vitalitu získáte i díky oblečení

Podzim, je obecně obdobím, kdy se v tréninku zaměřujeme zejména na rozvoj obecné vytrvalosti, posouvání hranice anaerobně aerobního prahu výše. K tomu se přímo nabízí, abychom se nikam nehonili, zapracovat na svém běžeckém stylu, na přirozeném a funkčním posílení těla, naučili se správně běžeckou abecedu, naučili se správně dýchat.

Zdokonalování běžeckého stylu

Běhání na úrovni obecné vytrvalosti je ideálním časem pro pilování běžeckého stylu. Nemusíte myslet na vteřiny, na minuty a tak máte možnost sledovat, jak pokládáte nohy, máte možnost si doslova s každým krokem, každým pohybem nohy či ruky pohrát. Máte čas vnímat jejich vzájemnou symbiózu a když poběžíte zcela oproštěni od dalších myšlenek, najednou se vám bude zdát, že neběžíte, že se vznášíte, že tančíte a to by mělo být a také je smyslem toho, jak se naučit přirozenému běžeckému stylu. 

Naučení se přirozenému běžeckému stylu je jako naučit se třeba hrát na housle, kytaru, klavír či jakýkoliv jiný hudební nástroj. Když sledujete prsty hudebního virtuóza nebo sledujete nohy, ruce, tělo běžeckého génia, máte pocit, že to vlastně nic není, že v tom není žádné úsilí, žádná křeč – on si prostě jen tak hraje nebo jen tak běží, jako by to bylo naprosto přirozené, jako by se s tím narodil. A ONO JO – jen jsme to, jako mnoho jiných věcí v našem životě, během svého života, zapomněli.

PŘIROZENÝ BĚŽECKÝ STYL SE DOKÁŽE NAUČIT KAŽDÝ a je pro běžce a běžkyně, co jich po světě běhá nebo jogguje, jednoznačně nejšetrnější a vypadá takto: noha při dopadu na podložku je mírně, ale opravdu mírně – skoro to okem nepostřehnete – vykloněna na vnější hranu boty, pak se po podložce odvaluje a přitom dělá kolíbku. Kolíbka vypadá tak, že noha se z vnější hrany pomalu přetáčí na hranu vnitřní, tento pohyb je ukončen cca na úrovni palce. Jakmile noha dosáhne palcové hrany, začne se zase vytáčet směrem ven, takže výsledný odraz pak je veden z palce, prsteníku a prostředníku odrazové nohy. Tento pohyb si můžete snadno demonstrovat tak, že dlaň jedné ruky přiložíte na dlaň ruky druhé a opíšete pohyb, jako byste horní dlaní plavali po dlani spodní. 

Pokud jde o přirozený běžecký styl, tak věřte, že naučit se ho rozhodně stojí zato. Umožní vám zlepšit vaše časy o vteřiny až minuty a navíc, což je nejdůležitější, maximální měrou snížíte možnost, že si při běhání způsobíte nějaké zranění!

Ohebnost a pružnost to je to oč také běží

Další důležitá kapitola z běžecké kuchařky. Tak, jak je důležité pro běžce naučit se přirozený běžecký styl, je pro něj důležité, aby jeho tělo bylo pružné a uvolněné. Podzim je pak nejvhodnějším časem, kdy bychom se měli naučit správně a pravidelně provádět strečinková – protahovací cvičení. I proto, že hodně času strávíme v zařízeních, kde najdeme odborníky, kteří nám ukáží, jak je správně provádět. Knížky, časopisy, videa jsou určitě vhodnými pomocníky, ale osobní příklad a vedení jsou v tomto případě nezastupitelné. Pokud provádíte strečink – protahování sami, zapamatujte si, že byste je měli vždy provádět po tréninku. Výdrž v jednotlivých pozicích by měla trvat maximálně do 30 vteřin. Pokud jste ale absolvovali intenzivní trénink, počkejte se strečinkem – protažením, až se vám svaly uklidní, až trošku klesne jejich vnitřní tonus (napětí). 

Běžecká abeceda

Skipink, liftink a další cvičení běžecké abecedy jsou výbornou průpravou k tomu, abyste se naučili své tělo správně ovládat v těch nejroztodivnějších běžeckých pozicích a abyste také naučili své tělo (svaly, úpony, klouby, kosti) správně se poskládat ve chvíli, kdy je na ně vytvářen tlak – síla. Běžeckou abecedu bych jednoznačně doporučil učit se s člověkem, který ji dobře ovládá a který vám ihned dokáže demonstrovat chyby, jichž se při jednotlivých cvicích dopouštíte. Jednak se cviky rychleji naučíte a za druhé omezíte možnost vzniku případných zranění při vlastním nácviku na minimum.

Rozvoj síly celého těla

Běžci jsou takový dost zvláštní druh lidí, rádi běhají, ale už méně rádi posilují. On je to ale obecný rys většiny lidí, že se věnují většinou jen tomu, co je nejvíce baví a zapomínají na to, že nejdůležitější je v přírodě – v životě – rovnováha. V tomto případě rovnovážné posilování celého těla. Tělo totiž funguje tak, že jeden sval je v tahu (flexor – ohybač) – ne že by byl někde mimo, ale táhne, přitahuje (při tom se smršťuje, dochází ke kontrakci) a druhý (extenzor – natahovač) se natahuje. Posilování a protahování flexorů a extenzorů nám umožňuje, že síly jsou vyrovnány a náš pohyb je pak ladný a lehký právě jako u výše zmíněného hudebního virtuóza nebo běžeckého génia. I běžecká abeceda, zejména pak liftink, skipink, vysoká kolena, když jsou prováděna správně, je svým způsobem kombinací posilování a zároveň protahování svalů dolních končetin.

Správně a efektivně dýchat je další krok k běžecké dokonalosti

Zní to velmi jednoduše, ale v praxi se ukazuje, že většina lidí neumí správně dýchat. Je to jako se vším, co považujeme ve svém životě za zcela běžnou záležitost. Stejné je to s chozením – 90 % světové populace má nějakou dysbalanci nohy – chodidla, která dosti často vznikla tím, že jejich styl chůze má daleko k tomu, jak to má vypadat. Proč by se ale měl někdo naučit správně chodit? Když přeci chodí od té doby, co se postavil na nohy, tudíž dělá to bez pár měsíců celý život. Tak co mu tady budete vykládat o tom, že to dělá špatně! Stejné je to s dýcháním – ostatně to děláme ještě déle, než to chození – taky lidem nevysvětlíte, že to dělají většinou blbě! Přitom to není nic složitého. Prostě se postavte, vdechujte nosem a myslete na to, aby vzduch, který vdechujete, proudil do břicha. Že to děláte dobře, poznáte podle toho, že se vám vaše břicho začne nafukovat. Pokud to budete dělat špatně, bude se vám nafukovat hrudník. 

Naučte se nejdříve správně dýchat v klidu a pak teprve to začněte zkoušet při běhu, nebo ještě lépe nejdřív při chůzi a pak za běhu. Nedělejte to jako já, když za mnou přišel ve čtrnácti můj trenér a říkal mi: „Měl by ses naučit při běhu dýchat nosem!“ Já na to: „Tak fajn, budu tedy dýchat při běhu nosem,“ a vyrazil jsem, jak jsem byl zvyklý. Po čtyřech stech metrech jsem celý brunátný přešel na dýchání ústy. Zkusil jsem to pak ještě asi třikrát, se stejným výsledkem, a tím pro mě tehdy učení se dýchat nosem skončilo. Až někdy před deseti lety jsem se dočetl, kde že byl ten zakopaný pes. Ten byl v tom, že jsem se snažil nosem hned na začátku udýchat tempo, kterým jsem byl zvyklý běhat. To ale nejde. Když se budete učit dýchat nosem, musíte tempo přizpůsobit tomu, co jste schopni nosem udýchat. Zhruba po třech týdnech až měsíci budete schopni i nosem udýchat tempo, jímž běháte dnes. Ale od té chvíle zjistíte, že i ta malá drobnost – dýchání nosem – vám najednou umožnila dosahovat při stejné intenzitě (stejné tepové frekvenci) lepších výsledků. Tak co, nestojí to za to, naučit se dýchat nosem?

Jo a ještě jedna věc k dýchání nosem, pokud se vám pak stane, že něco nosem neudýcháte, třeba když poběžíte, polezete do nějakého krpálu nebo budete běhat na úrovni svého tepového maxima, nic se neděje. Prostě na chvíli otevřete pusu, pořádně se nadýcháte a až to zase půjde, tak ji zavřete a zase budete dýchat nosem.

Dýchání nosem má i své zdravotní důvody, obzvláště nyní na podzim a v zimě, kdy bývá chladnější vzduch a navíc v něm kdovíco všechno lítá (bacily, baktérie, mikroby). Ve vašem nose jsou chloupky, ty vás asi nejvíc rozčilují, když vám lezou z nosu, nebo vás nutí kýchat. Ale to je dobře, tedy to nucení ke kýchání, to se totiž na těch chloupcích usadily ty nepatřičné potvory nebo prach, který bychom při dýchání ústy vdechli rovnou do průdušek a do plic. Navíc průchodem nosu se vdechovaný vzduch alespoň trošku ohřeje, což také snižuje možnost nachlazení.

Správnou techniku se můžete začít učit na sportovním campu na Pasečné na Šumavě, který proběhne od 16. do 19. řijna nebo na individuálním tréninku se mnou. Nebo od listopadu v dalším roce běhání s Milošem, který bude vyhlášen během 14 dnů.

Napadlo vás někdy se zamyslet nad tím, proč má většina lidí takový problém se svým životem, když existuje tolik „moudrých“ knih, tolik návodů, jak se svým životem naložit, aby byl veselý a hravý?

A v tom je nejspíš ten problém. Bez návodu se už nedokážeme, citlivější prominou, ani uprdnout! Čím více naše životy řídí stroje, teď mám na mysli i ty vyfešákované manažery či manažerky s perfektně padnoucími obleky, s ostrými rysy a compy v ruce, kteří mají vše zmáknuté, nesmyslné zákony, nařízení a návody, tím více se stávají z lidí trosky a tím více lidskému druhu hrozí vyhynutí.

Chce se mi zvolat: „Veškeré návody jsou na h…, když to, k čemu vás „navádějí“, nevychází z nás!“ Tím nechci říci nic prostšího, než že by se měl člověk vrátit ke své intuici, která mu našeptává, co má dělat. Bohužel jsme se intuici odnaučili používat, neboť si nevěříme. A proč si nevěříme? Protože když si přečteme ty návody na šťastný život, tak dojdeme často k závěru, že na to nemáme a pak je lepší si pustit televizi, kde naši oblíbení hrdinové ve většině seriálů řeší stejné problémy jako my, a světe div se, taky jsou z toho celý divoký, protože když už, už to vypadá, že to půjde, že to poběží jak má, tak se to někde zasekne, někde podělá… Taky o čem by pak ten seriál dál byl, že?

Náš život ale není seriál. V reálném životě není třeba, abyste se točili pořád v kruhu. Aby se vám to však povedlo, musíte z toho kruhu vystoupit – raději vyběhnout, protože čím vyšší rychlost vyvinete při přetrhávání starých pout, tím máte větší šanci, že z toho kruhu skutečně vyskočíte.

DÁVEJ POZOR NA CESTU, AŤ SE NEPŘERAZÍŠ – 1. BĚŽECKÁ POJIŠŤOVNA

Nakazil jsem vás alespoň trošku, začínáte alespoň uvažovat o tom, že byste se vyflákli na všechny zaručené návody na štěstí a vzali svůj život do svých rukou, na svá bedra a postavili se pevně na své nohy? Tak skvělé. V tom případě jste konečně vyrazili po té správné cestě – cestě k sobě. Nebude to cesta po umetených cestičkách, spíše budete muset dávat pozor pod nohy, zda se tam neválí nějaký klacek, slupka od banánu, kámen, bludný kořen, nebo díra na osla (mnozí vás za něj začnou považovat)… život, tím spíš lidé mají bujnou fantazii, když pojmou úmysl vás zachránit před sebou samými. 

Pakliže si myslíte, že to zvládnete sami, i bez toho, že byste se pojistili proti všemožným rizikům běhu životem, tak fajn. My si počkáme, až vám dojde. Dojde dech, dojde síla, dojde, že je lépe být pojištěn, než pak splakat nad výdělkem – tedy spíše prodělkem.

Co získáte tím, že se u nás pojistíte

Nenabízíme vám vůbec nic! To čučíte, jak jsme upřímní, co? Ale co byste chtěli, když jste se rozhodli, že už si do svého života nenecháte od nikoho kecat a budete jej žít podle sebe. Že se vrátíte ke starým dobrým instinktům, k intuici, k empatii, k selskému rozumu a dáte vale všem našeptávačům, kteří vám našeptávají, co máte dělat hlavně proto, aby z vás něco měli. Když nic jiného tak alespoň prču, že jste jim zase skočili na špek.

Nebo už se vám snad někdy stalo, že vám dal život něco zadarmo?!

Na život se totiž pojistit nejde. Respektive jde, ale rizika života jsou tak variabilní, jako je variabilní život sám. Kdo vám zaručí, že nepotkáte nějakého grázla, který vás zničí, protože jste zapomněli na své dobré předsevzetí, že už si nenecháte od nikoho nic nakukat? A my bychom to měli zaplatit? Jste spadli z višně, ne?

Na co byste chtěli, abychom vás pojistili

 „No proč? Protože být pojištěný je přeci v kurzu a, když nic jiného, tak to člověku skýtá alespoň nějakou jistotu, kdyby se s ním něco stalo!“ 

A je tu zase ta mrcha – jistota. Chcete mít jistotu? Co vám kdy v životě dalo jistotu? Jediná jistota, kterou člověk v životě má, je, že zrovna v tuhle vteřinu se ve vašem životě odehrává ten děj, co se odehrává. Co bude v následující vteřině, už nikdo z nás neví, ale můžeme to hodně ovlivnit, ale jedině aktivním zapojením se do svého života. Pokud necháte svůj život řídit někým jiným, byť mu přenecháte jen procento pravomocí do něj zasahovat, už to v rukou nemáte. 

Já vím, je to děsivé, ale je to tak. Na druhou stranu je to adrenalin jako sviňa – nevědět ni dne, ni hodiny, ni vteřiny, co bude dál. Nikdo, ani ten, co by nejraději prodal správu věcí svých jiným, aby se o jeho život kompletně postarali, to nikdy neudělá. Protože chce mít otěže svého života ve svých rukách. Bohužel ŽIVOT není z těch, kteří uzavírají kompromisy. ŽIVOT s námi uzavírá tři smlouvy: smlouvu na život, smlouvu na přežívání, smlouvu na smrt. 

Smlouva na ŽIVOT nabízí – řídit se vlastním úsudkem, vlastní intuicí, činit vlastní rozhodnutí s plným vědomím toho, že za ně nesu plnou odpovědnost.

Smlouva na PŘEŽÍVÁNÍ nabízí – řídit se tím, co nám nařídí či doporučí jiní, bez toho, abychom se aktivně zapojili, abychom se minimálně zeptali, proč. PROČ to mám dělat či nedělat a dostanu-li neuspokojivou odpověď, tak to nepřijmout za své a neřídím se tím.

Smlouva na SMRT nabízí čekání. ČEKÁNÍ na spásu, na spasitele, na dobrodince, na prince, na princeznu, prostě na někoho, kdo rozhodne za nás. Že benefit je velmi podobný tomu, co nabízí smlouva na PŘEŽÍVANÍ? Máte pravdu, je to velmi podobné, proto většina lidí, kteří s životem uzavřou smlouvu na přežívání, na jeho sklonku zjistí, že vlastně vůbec nežili, že to vlastně bylo v jejich podání čekání na smrt.

Na to byste chtěli, abychom vás pojistili? 

Pokud bychom k tomu přikročili, tak bychom dopadli jak státní rozpočet, kde většina financí, kromě těch, co se rozkradou, jde do plnění snů těch, co uzavřeli se životem buď smlouvu na přežívání nebo na smrt. Každopádně s těmi, kteří se vzdali rozhodování o svém životě, ale kteří by rádi řídili a ovlivňovali životy těch, co uzavřeli s životem smlouvu na ŽIVOT.

1. Běžecká pojišťovna vám tedy nenabídne nic z toho, co byste nebyli ochotni udělat sami a tvrdě to zaplatit smysluplným životem. Pokud ale vezmete svůj život pevně do svých rukou, tak vám nabízí CELÝ SVĚT a třeba i modré z nebe, protože v tom případě učiníte svůj život nebem na zemi. 

Chcete to písemně? Tak si tenhle článek přečtěte ještě jednou, nebo třeba stokrát, prostě tolikrát, kolikrát budete potřebovat, abyste prohlédli a dohlédli kousek dál než na špičku svého nosu.

1. BĚŽECKÁ POJIŠŤOVNA JE TU PRO VÁS A MÁ OTEVŘENO 24 HODIN DENNĚ! PŘIJĎTE/PŘIBĚHNĚTE, NAUČÍME VÁS, JAK SE O SEBE POSTARAT, ABY SE O VÁS NEMUSELI STARAT DRUZÍ.