Home ofice, skrytá past na zdraví a fyzickou kondici

Home ofice, skrytá past na zdraví a fyzickou kondici

Víkendové davy na místech, kde mnohdy potkáte jen pár jedinců, by mohly vést k závěru, že český národ se začal hýbat. Je tomu ale skutečně tak?

Když se člověk podíval v době první vlny corony na víkendová zpravodajství, nebo se na ně podívá v současné době, musí nabýt dojmu, že se převážná část národa přesunula z uzavřených obchodních center, kaváren, restaurací a kin do přírody.

Možná si řeknete, tak jako v nedávné době i já: tak sláva, alespoň k něčemu dobrému ta corona je, tedy k tomu, že postavila lidi na nohy a pomohla jim znovu objevit pohyb.

Pak se ale potkáte s pár známými, kteří se v normální době, rozuměj v době před coronou, pravidelně hýbali a zjistíte, že to až tak růžové není.

Od doby, co pracuji z domova, jsem přibral/a několik kilogramů

To mi právě řeklo v poslední době pár lidí, s nimiž jsem se setkal, nebo s nimi mluvil.

Ptám se, jak je to možné, vždyť tím, že pracuješ z domova, máš daleko víc času – minimálně ti přibyl čas, který normálně strávíš na cestě do práce a z práce?

No a to je ten problém, zní odpověď.

V normální době, ještě když jsem chodil do práce, jsem do ní běhal a z ní běhal či jezdil na kole, a teď, když sedím doma, nedělám nic.

Ráno spím déle, pak se nasnídám, sednu k počítači a sedím u něj až do oběda, a po obědě se k němu zase vracím. Zkrátka nic mě nenutí jít ven a hýbat se.

Při práci z domova nezapomínejte na své dobré návyky

Když pracujete z domova, vstaňte klidně o něco později, než kdybyste šli do práce, ale dříve, než když se ráno jen nasnídáte a začnete pracovat.

Začněte den jako normálně pohybem

Když se vzbudíte, oblékněte na sebe to, v čem běháte (na kolo to nyní moc není), nebo se oblékněte na ranní procházku a dejte si 30 – 45 minut lehkého běhu, nebo si dojděte do krámu pro čerstvé pečivo, hlavně začněte den pohybem.

Po návratu domů se osprchujte, jestli jste byli běhat, převlékněte, dejte si snídani a teprve pak začněte pracovat. Uvidíte, že i ta práce vám půjde lépe od ruky, než když do ní skočíte ještě v pyžamu a ve stejném pyžamu z ní odejdete a skočíte zas do postele.

A výmluvu na nedostatek času, když děláte z domova, fakt neberu. I kdyby vám trvala cesta do práce jen půl hodiny, tak máte na sebe nyní o hodinu víc času.

A to neplatí jen pro ty, co v normální době využili čas do práce a z práce ke sportování, to platí úplně pro každého jednoho z vás! Tak šup, šup, už žádné výmluvy – a pokud už si připadáte jak bečky a nevíte jak začít, tak tady máte lidský návod, jak na to.

A věřte, že vím o čem mluvím, protože už osmnáct let pracuji jako OSVČ z domova a hlavně na začátku jsem měl velký problém se k nějaké aktivitě dokopat.

Pohyb na předpis, blízká budoucnost, nebo fikce

Pohyb na předpis, blízká budoucnost, nebo fikce

Nejlevnější zdravotní prevencí je vrátit pohybu do života lidí. „Proč to děláš“? No, proč? Protože mi to předepsal ten bláznivej doktor. Mě osobně by to ani ve snu nenapadlo, ale doktor řekl, tak musím.

 Je to něco podobného, jako když vás posílá doktor do lázní. Většinu lidí, kteří tak rádi jezdili do lázní a pobyt v lázních si užívali a pak o tom celý rok vyprávěli, jaké to tam bylo, dnes, když už jim je doktor nemůže napsat, ani nenapadne tam jet. A přitom jim ty lázně udělaly tak dobře, že z toho pak celý rok žili! A to se v těch lázních taky hýbali – protože jim to předepsali lázeňští doktoři.

Nehýbu se, protože na to nemám

Hodně lidí se nehýbe proto, že na to nemá. Fitka jsou drahá a jít se projít, či dokonce proběhnout ven, tak to ani náhodou: „Ještě by mě při tom někdo viděl, a já bych musel vysvětlovat, proč to dělám!“ 

Nejbanálnější a nejblbější výmluva, co znám! Ale kolik lidí ji má v hlavě? 

Proč se ke zdravé výživě nepředepisuje i zdravý pohyb?

Nepředepisuje se proto, že to dietology a výživové poradce ani nenapadne. Prostě to berou jako přirozenou věc, že by se měl člověk hýbat, když chce být zdravý a také proto, že jim to při studiu nikdo neřekl. 

Nepředepisují jej ani proto, že dnešní člověk má pohyb jako největšího nepřítele, jako největší hrozbu a ohrožení svého života. „Já že bych se měl hýbat? No to by mě zabilo!“ Přitom jediné, co člověka může udržet při životě, je pohyb, protože pro pohyb byl člověk zrozen.

To, co člověka zabíjí, jsou stroje

Člověk, aby si ušetřil práci, aby se nemusel moc hýbat, vymyslel stroje, které mu tuto práci ulehčí, nebo ještě lépe, udělají ji za něj. Tím si pěkně zadělal na problémy. 

Stroje mu pomáhají, aby nemusel udělat ani krok a tím ho zabíjejí doslova, protože  energii, kterou přijme, se mu v těle usazuje jako jed a on kypí a kypí a kypí.

Výsledkem je obezita a cukrovka – největší zabijáci současné doby. A pokud se člověk nezačne hýbat na předpis, tak bude ještě hůř. Podle amerických studií v loňském roce mělo mít až 83 % mužů a 72 % žen nadváhu nebo být obézních, 77 % mužů a 53 % žen, mít cukrovkou nebo být v takzvané prediabetické fázi.

Šílená čísla, co říkáte a přitom stačí ták málo, vrátit do svého života pohyb.

Výtah používejte jen na cestu dolů

O něco výše jsem napsal, že mnoho lidí se nehýbe, protože si myslí, že na to nemá. Ale to je naprostá hloupost. Za pohyb nemusíte vydat ani kačku, ba ani halíř. 

Připadáte si hloupě, když vás někdo venku potká, že se jen tak a zbůhdarma procházíte? Klidně na něj v ústrety houkněte: „Ahoj, doktor mi řekl, že bych měl trošku chodit, jinak tady dlouho nebudu a je to to jediné, co pro mě ještě může udělat, že už mi žádné jeho prášky nepomohou!“, zanadávejte si pak na doktora, on to unese, stejně mu už nadává kdekdo a běžte spokojeně dál.

Bydlíte v domě, pracujete v budově, kde je výtah? Skvělé! Zapomeňte na něj při cestě nahoru a pěkně si ta svoje patra vždy vyšlapněte až do místa určení. Dolů se s pánembohem vozte. Oboje bude prospěšné vašemu zdraví.

Na cestě nahoru, i když se budete po každém třetím schodu zastavovat, se pěkně zadýcháte, budete se potit, budete na mě nadávat, co jsem to za pošuka, že jsem vám tohle poradil. Budete nadávat sobě, co jste to za pošuka, že jste na to vůbec slyšeli. Ale to nevadí, všechno tohle je velmi zdravé. Hlubokým dýcháním konečně nasytíte své tělo kyslíkem, pocením se vám bude dostávat z těla všechno to svinstvo, co do těla ládujete pod tlakem svou stravou, a adrenalin vám pomůže to vyjít až nahoru.

Když to po prvním pokusu nevzdáte, tak za týden už začnete pozorovat pozitivní změny. Už se nebudete zastavovat po každém třetím, ale až po čtvrtém schodu. Zjistíte, že i tenhle nepatrný pohyb vám umožnil se cítit lépe, ručička váhy začne ukazovat na menší čísla. Začne se vám množit krevní řečiště. Krev a s ní kyslík, veškeré živiny a stavební látky doputují na „periférii“ (šlachy a vazy, klouby, kosti, kůže).

Proč ta cesta výtahem dolů?

Předpokládám, že tuhle předepsanou anabázi jste začali podnikat proto, abyste unikli zvyšující se váze, obezitě – cukrovce. Tedy že už nějaké nadbytečné kilčo zdobí vaše tělo. Takže cesta po schodech dolů by měla negativní vliv na vaše klouby. Takže proto. 

Proč člověk chodí do fitek

Do fitek chodí spousta lidí proto, že tam se hýbat je normální, k tomu jsou přeci fitka určena.

Ve fitku se vám může dostat i pomoci ve formě kvalifikovaných fitness trenérů či trenérek a věřte, že stejně jako je důležité zvládat správný běžecký styl, když běháte, je důležité provádět posilovací cviky tak, jak se provádět mají, protože jinak se buď můžete zranit, nebo nedosáhnete výsledků, kterých dosáhnout chcete. Prostě trenéři, kteří tomu rozumějí, jsou takoví fit doktoři.

Nápad nakonec – lékárny centra pohybu

Tak mě ještě napadlo. Lidé jsou zvyklí si vybírat léky, které jim předepíše lékař, v lékárně. Kam si ale budou lidé chodit vybírat pohyb, který jim lékař předepíše? Pokud se tím skutečně lidé začnou řídit a začnou se hýbat, budou zdravější, přestanou mít potřebu se cpát léky a lékárny tím pádem zajdou na úbytě. Takže by nebylo od věci, kdyby se už nyní začali lékárníci přeškolovat na odborníky zdravého životního stylu a nabízet kromě léků i možnost, že naučí své zákazníky zdravému pohybu. Osobně pár lékárníků, kteří už se začali hýbat, ba dokonce běhat, znám! Teď je jen přesvědčit o tom, že je vždy dobré být první!

Co to je a jak zjistíte své optimální běžecké tempo

Co to je a jak zjistíte své optimální běžecké tempo

Nestarejte se, co na váš běh říkají druzí, běhejte tak, abyste si běh užívali a ne on vás.

Někteří z vás si tuto otázku pokládají proto, že se nechtějí před druhými ztrapnit. Nebojte se, ať budete dělat cokoliv, vždy se najde pár „chytráků“, kteří z prosté závisti, že vy děláte něco, o čem oni jsou schopni pouze snít nebo povídat, se vám to budou snažit znechutit.

Další skupinu tvoří ti, kterým už ve škole znechutili běhání, když měli pro dobrou známku uběhnout 1500 m. Tím získali do života jeden nepříjemný zážitek a zároveň chybnou informaci o svých schopnostech. Informaci, že jsou, co se týče běhání, naprosto neschopní a že běh není nic pro ně.

Přitom běhání není vůbec náročný sport, náročným jej činíme jen my sami, protože jsme kdysi získali pocit, že když při běhu nepotíme krev, tak neběžíme.

Problém běhání nespočívá tedy jen v umění běhat, ale i v umění zvolit správnou (optimální) intenzitu (tempo) běhu. 

Zvolíte-li optimální intenzitu, tak se pro vás běhání stane snadnou činností, která vás naplní radostí a hrdostí, že to jde, že to běží, že to dáváte.

Poznáte své skutečné možnosti. Poznáte, že v podstatě v životě není nic, co byste nemohli dokázat. A všechno tohle začíná, nebo někdy i končí tím, že zvolíte správnou či nesprávnou intenzitu svého běhu.

Základní pravidlo pro zvolení optimální rychlosti běhu

TEMPO NEUDÝCHÁŠ! JE TŘEBA ZVOLIT TAKOVÉ TEMPO, KTERÉ JSTE SCHOPNI UDÝCHAT, I KDYBY TO MĚLA BÝT NA ZAČÁTKU CHŮZE!

Neboť chůze je nejpomalejší běžecký interval.

Když mluvím o běhu, tak je třeba si uvědomit, že někdy běhání začíná normální chůzí, pokračuje rychlou chůzí a pak joggingem

Hodně lidí má problém začít běhat, protože má pocit, že je pro ně nevhodné, aby je někdo viděl funět jako lokomotivu či valit se jako slon. Mají utkvělou představu, že se všichni po nich dívají a že jsou jim pro smích. To je také dost často důvod, proč začátečníci přeženou tempo svého běhu.

Prostě si myslí, že když poběží pomaleji než 6 minut na kilometr, tak už to není běh. Tady se zase ptám já: „kdo krucinál lidem namluvil takovou blbost?“ V žádné knize o běhání se tento údaj nedočtete, a přesto většina začátečníků takto smýšlí! Bohužel i běžců. 

Zapomeňte na tempo, na rychlost a mějte na paměti jediné: já to prostě dám, já se prostě rozběhám.

Jediné, co pro to musíte udělat, je, že vyjdete či vyběhnete na svůj pravidelný trénink a nenecháte si to ničím a nikým kazit. 

Výpočet optimálního běžeckého tempa

Optimální běžecké tempo se pohybuje na hranici okolo 80 % vaší TF max.

Vypočítat si optimální tempo běhu není vůbec složité, stačí, když znáte svůj věk, svou klidovou tepovou frekvenci, a pak záleží na tom, jestli jste muž či žena. 

Výpočet optimálního tempa běhu pro ženy

 (226 – věk – hodnota klidové tepové frekvence) x 0,82 + hodnota klidové tepové frekvence

Výpočet optimálního tempa běhu pro muže

 (220 – věk – hodnota klidové tepové frekvence) x 0,82 + hodnota klidové tepové frekvence

Optimálnírozvržení tempa v tréninku

Na začátku tréninku (prvních 10 – 15 minut) běžte však pomaleji, tempo kontrolujte dechem (běžte tak, abyste to byli schopní plynule umluvit, pokud používáte sporttester, tak běžte na hodnotách 65 – 70% TF max (pro výpočet zvolte výše uvedený vzorec, jen místo „0,82″ dosaďte 0,65 resp. 0,75). Vůbec nevadí, když místo běhu zvolíte v této fázi tréninku indiánský běh (střídání pomalého běhu a vycházkové chůze).

V závěru tréninku (posledních 5 minut) postupně zvolňujte. Jakmile doběhnete, tak se co nejdříve převlékněte do suchého (nejlépe okamžitě), hlavně nezůstávejte v propoceném oblečení, i když používáte funkční prádlo. Vystydnutí potu na těle vede většinou k nastydnutí, proto i protažení po tréninku provádějte již převléknutí.

Jak je možné, že když na začátku poběžíte pomaleji a postupně zrychlíte na své optimální tempo, uběhnete za daný čas delší vzdálenost, dosáhnete lepšího průměru na kilometr, než když od začátku poběžíte, co to jde?

Je to vcelku prosté. Když se rozeběhnete, co to jde, uběhnete v tomto tempu prvních 5, 10, 15 minut (podle vaší fyzické kondice) a pak vám začne docházet dech (kyslík). Důsledkem toho zpomalíte a až do konce tréninku budete zpomalovat, přestože tepová frekvence vám bude stoupat.

Když se rozeběhnete pomaleji, budete schopni své tempo udýchat, rozjedete spalování laktátu, a v dalším průběhu (ve fázi optimálního tempa) poběžíte jen o něco pomaleji, než když jste na začátku vybíhali, co to šlo. V tomto rychlejším tempu vydržíte až do zpomalení v posledních 5 minutách svého tréninku.

Takže si to shrňme:

Vyběhnete-li naplno, poběžíte rychle 5, 10, 15 minut a pak poběžíte pomaleji (rychleji to prostě nepůjde). Vyběhnete-li pomalu a po patnácti minutách přejdete do optimálního tempa, poběžíte rychleji (bude-li trénink trvat hodinu) celých 40 minut. 

Ať vám při běhu bude svítit nad hlavou slunce či měsíc, v uších sténat vítr, bičovat vás déšť, pištět na vás váš sporttester,  či oslepovat sněhové vločky, užijte si jedinečný běh!

Kde není motivace, nejsou výsledky

Kde není motivace, nejsou výsledky

Pokud vás v životě nežene dopředu něco, co vás motivuje, většinou to nedopadne.

 Motivace ve smyslu: „Od prvního ledna začnu …“ si už na sobě vyzkoušel asi každý. Uspělo však jen malé procento. 

Naše motto, které bude motorem a inspirací našeho snažení ve chvíli, kdy se budeme teprve seznamovat s během, kdy budeme hledat, proč to vlastně děláme, nám bude ukazovat, kam vlastně jdeme, k čemu směřujeme. Mělo by tedy být ryze osobního charakteru. Nic takového jako: „Dneska jsem jak almara a nemůžu se na sebe ani podívat, tak se nemůžu divit tomu svému, že se ohlíží za každou.“ Ne! Ne! Ne! Taková motivace je zhola k ničemu. Ten váš se stejně otočí za každou, protože už je to taková mužská přirozenost a mužské oko se rádo pokochá na tom, co doma nemá a vaše nadšení, pro to na sobě pracovat, ochladne.

Jak se motivovat? Třeba takhle

Motto začátečníka

 „Nedělám to proto, abych byl olympijským vítězem, ale proto, abych …“ (dosaďte si sami, co vás přivedlo k tomu se začít pravidelně hýbat). 

Třeba si tam dosaďte – mohl zase jako dřív bez obav vyrazit na běžky, udělat si cyklistickou dovolenou do exotických míst, vylézt na Sněžku, mohla si zase obléknout ty krásné šaty…

Motto joggera

„Člověk si stále myslí, že nejtěžší je začít, něco na tom bude, ale rovněž tak začínám mít pocit, že stejně těžké je vytrvat, tedy pro toho, kdo nezná svůj cíl. Já ale svůj cíl mám a tím je…, takže nemusím mít strach, že by se mi to nepodařilo!“ 

Tady už dosazené bude nejspíš konkrétnější, třeba uběhnout maraton za čtyři hodiny nebo deset kilometrů pod padesát minut.

Motto běžce

 „Škoda každého dne, kdy si nemůžu propláchnout tělo kyslíkem a radovat se z toho, jak mi nad hlavou svítí slunce!“ 

Pokročilý většinou už nepotřebuje motivovat k tomu, aby u sportování vydržel a tak jeho heslo může být více abstraktní.

Své motto si pak doma nebo ve své pracovně umístěte tak, abyste je měli co nejčastěji na očích.

Když jsme u té motivace, tak mě vždy nejvíce namotivuje, když se koukám na běhající lidi a vidím na nich, jak září. Proto tak rád jezdím na běžecké závody ven, protože tam vidíte, že lidi dělají něco, co je ohromně baví. Není tam žádný ten mus, který si na sebe vytváříme my. Prostě mi stačí, že jsem, že jsem mezi stejně „postiženými“ a je mi fajn. Pak mám radost, když vidím člověka, který evidentně má nějaké tělesné postižení, a on s veselým úsměvem maká na 35 km.

Je šťastný, protože vidí, že ostatní souputníci a diváci jsou z něj nadšení, že to dokázal. Předáváme si tak navzájem něco, co všichni v běžném životě postrádáme. Předáváme si radost, lásku, porozumění, nadšení pro stejnou věc a těšíme se, že se zase někde jinde, třeba někde na druhém konci světa, naše cesty protnou a my budeme moci tohle vše zase předat lidem jiné země, jiné kultury. Protože o to také, kromě vlastního sportovního vyžití, na běžeckých závodech jde.

Svědčí o tom i vzrůstající počet lidí na běžeckých soustředěních nebo dalších akcích Běžecké školy, na něž můžete s klidným svědomím přijet i vy a nechat se inspirovat stejnými nadšenci. Ono když pak poznáte běžeckou partu, tak se daleko snáze zdolává i vlastní maraton. Když vás ve chvíli, kdy cítíte, že síly rapidně ubývají a vy máte do cíle ještě 20 km, někdo osloví jménem, k tomu přidá povzbuzující úsměv a lehký dotek, vzápětí zjistíte, že tím dotykem do vás vlil tu potřebnou energii, kterou jste zrovna potřebovali, abyste v pohodě doběhli do cíle.

Běh je ale také sportem osobností. Tím nemyslím třeba osobnosti kulturního nebo společenského života, ale skutečně lidské osobnosti.

Běh vám nic neodpustí, nic mu nenalžete, takže když vidíte běžce, můžete si být hodně jistí, že tenhle člověk si dokáže jít v životě za svým. A to také bude platit o vás samotných, pokud začnete pravidelně běhat.

Běžecké desatero

Běžecké desatero

Deset běžeckých přikázání nejsou žádná dogmata, jsou to jen zkušenosti z desítek tisíc naběhaných kilometrů. Zkušenosti, které by vám měly pomoci vytvořit si svůj vlastní běžecký svět.

 Přikázání první – běž a vnímej krásu světa okolo sebe

Při běhání zažíváme krásné stavy, o tom se už určitě přesvědčil každý, kdo tomuto krásnému sportu propadl. Ty stavy jsou povětšinou těžko sdělitelné. Prostě běžíte, běžíte a najednou máte pocit, že jste proběhli nějakou neviditelnou stěnou a ocitli se ve světě za zrcadlem. Stejně, jako se tam ocitla Alenka v říši divů. Tam venku za ní zůstal život, který žijete a tady UVNITŘ je svět, který byste žít chtěli. Začnete vše okolo sebe najednou vnímat v daleko ostřejších konturách, nic není rozmazané, začouzené, přičmoudlé, pokroucené, zborcené či jinak deformované. Najednou si uvědomíte, že to je přesně TO ONO, co chcete. A začnete na tom pracovat i po návratu do normálního života.

Přikázání druhé – běžte v tempu, které jste schopni udýchat

Začátečník

Nespěchejte – první týdny choďte, joggujte, běhejte – pouze však v tempu, které vám umožní i při výkonu plynule hovořit.

Pokročilý

Tempo u pokročilého se řídí tím, co svým běháním sleduje. Pokud je jeho cílem budování a zvyšování fyzické kondice, měl by první a poslední třetinu svého tréninku běžet v tempu odpovídajícím 65 % jeho výkonnosti. Např. u běžce, který umí uběhnout 10 km za 40 minut, tempem 5:30/ km. Prostřední úsek může běžet v tempu mezi 5 – 4 min/km.

Běhání ve skupině

Skupinové běhání nám určitě pomáhá. Při něm chtě nechtě stoupá v našem těle adrenalin a tak jsme schopni lépe zvládnout i vyšší tempo. Skupina by ale měla být tvořena běžci s podobnou výkonností nebo by ji měl vést zkušený běžec, který je schopen přizpůsobit tempo nejslabším běžcům ve skupině.

Přikázání třetí – vzdálenost úměrná  naším současným schopnostem, četnost tréninů

Začátečník

3 – 4x týdně. Začít na 20 minutách a každý týden si přidávat 5 minut. Po dvou měsících, kdy by se měl dostat na jednu hodinu běhu, se vrátit na 30 minut a začít běhat jako pokročilý a zase si přidávat 5 minut týdně.

Pokročilý

Je-li cílem pokročilého být co nejrychlejší, pak by se měl zaměřit v první fázi na rozvoj rychlosti a tempa. Např. první rok se připravovat na závody o délce 3 – 10 km. Druhý rok na běhy od 10 do 15 km. Třetí rok na ½ maraton a až čtvrtý rok na maraton.

Jinak se však dá na maraton připravit i za 100 dní, to však nesmí být vaší ambicí dosažení nějakého času, ale pouze jeho uběhnutí v limitu, který vypsal pořadatel daného maratonu, ale i to, aby jste nebyli po maratonu vyřazeni z běžného života několik týdnů.

Přikázaní čtvrté – odpočinek

Natrénovat umí každý blbec, uměním je naučit se odpočívat!

Někdy mám pocit, že Česká republika je státem s největším počtem trenérů na jednoho obyvatele, prostě co Čech, to trenér a Švejk :).

Je to tak. Naložit si, tělo zatížit tak, že na konci tréninku necítíme, respektive cítíme každý sval, není žádné umění. To zažil každý. 

Trénink je umění správně naplánovat, kdy si naložit a kdy se jen tak „flinkat“ (regenerovat) a kdy zcela odpočívat.

Přikázání páté – motivace

 Motivace = cíl, je palivem pro všechno, čeho chceme v životě dosáhnout. Cíl je tedy tím prvním, co bychom měli mít. Cíl ale vždy musí být reálný. Nesmí být ani snadný, ani nesplnitelný a musí směřovat k naší osobě.

Začátečníci

Cíl – za dva měsíce uběhnout bez přerušení a v pohodě jednu hodinu.

Pokročilý

Zlepšit se na 10 km během jednoho roku o 1 minutu.

Pro zvládnutí tréninku, podpoření jeho regenerační funkce, ale třeba i pro snížení váhy je vhodné, aby byl trénink co nejvariabilnější. U čistě běžeckého tréninku to znamená, že jeden den budeme běhat po dráze, druhý na okruhu v parku a o víkendech vyrazíme do lesa či do hor. Jeden den poběžíme po rovině a další do kopce. Každý den bude jiný, každý den se budete na trénink těšit a to podpoří vaši schopnost se zlepšovat.

Přikázání šesté – pravidelnost

Sami určitě víte, jak těžké je začít. Pokud už se člověk jednou odhodlá něco začít, tak má napůl vyhráno. Chce-li mít zaručen úspěch, je dobré si předem stanovit plán a ten dodržovat. Stejné je to i u běžeckého tréninku. První týdny vám plán umožní vždy se „vykopat“ k běhu. Po nějakých třech týdnech najednou zjistíte, že se na běhání začínáte těšit. Po šesti týdnech už si nedokážete představit, že byly ve vašem životě dny, kdy jste neběhali. Samozřejmě se to netýká jen běhání, ale platí to pro všechny pohybové aktivity, které člověk dělá. Při pohybu se člověk napájí endorfiny, a jakmile ty jednou okusíte, nebudete se jich chtít dobrovolně vzdát. Sportovní oblečení a sportovní obuv se stanou nezbytnou náplní vašich cestovních tašek, protože bez možnosti se někde vypotit si najednou nebudete umět váš život představit.

Přikázání sedmé – alternativní trénink (nejen během rozvíjíme běžecké schopnosti)

Běhání je nádherný sport. Běh sám o sobě je pro člověka přirozenějším pohybem než chůze. Přesto to ale není jediný sport na zemi. Účelem sportu už ve starém Řecku bylo relaxovat. 

Tím, že se člověk zaměřuje jen na jeden druh sportu, jednu věc, se v životě nejen ochuzuje o nesmírnou bohatost vjemů, ale zároveň dříve nebo později upadá do stereotypu a vyhasíná. Sport tak ztrácí svou přidanou hodnotu a my jej začínáme cítit jako povinnost. Proto je dobré se nezaměřovat jen na jeden sport. Vhodnou alternativou k běhání jsou všechny druhy sportů, nebo naopak, běhání je vhodnou alternativou k provozování všech sportů a je naprosto lhostejné, zda jde o sport individuální či kolektivní. Pokud jde o regenerační účinky, tak nejvhodnější je při běžeckém tréninku zařazovat plavání, aquajogging, cyklistiku, běžky či turistiku.

Přikázání osmé – přirozený běh (styl)

Běh by měl být uvolněný, ladný. Váš běh by měl být hrou, být uvolněný a plavný. Jak se tomu naučit? Není to až tak obtížné. Stačí, když se umíte vcítit. Vcítit se do pocitu, který ve vás vyvolává pohled na běžce, jehož způsob běhu se vám líbí. Ve chvíli, kdy pak sami běžíte, si tento pocit znovu vyvolat a zkusit vnímat svůj běh stejně, jako byste se dívali na svůj vzor. Pro lepší představu, jak to udělat, si vzpomeňte na to, jak se skokan do výšky či do dálky připravuje před svým skokem. Jak si ve své hlavě přehrává každý krok až do chvíle odrazu a následně celý svůj skok. U běhu si to lze přehrávat naprosto stejně. Běh je jako tanec, jen s tím rozdílem, že vaše kroky nemíří dokola, ale stále vpřed.

Přikázání deváté – přirozená strava

Stohy knih. To je to, co mě jako první napadne při tom, když mi někdo položí otázku mířící ke správné výživě. Bohužel, v žádné z těch knih nenajdete odpověď na tuto naprosto jasnou otázku. Proč? Zkrátka proto, že každý z nás je naprosto unikátní jedinec a jako takový také potřebuje něco jiného. Jasně. Jsou určitá pravidla, která jsou obecná, ta ale dost často zcela zásadně opomíjíme. Která to jsou? 

Tak třeba: snídaně je grunt, obědvej s přítelem, večeři dej nepříteli. Já vždy ještě dodávám: jezte to, co vám chutná, ale s mírou. A hlavně dostatečně pijte. Pokud jde o stravování při sportu, tak byste měli jíst poslední velké jídlo nejpozději 2,5 hodiny před výkonem. Toto jídlo by mělo být dostatečně energeticky vydatné, ale lehce stravitelné – třeba těstoviny s brokolicí, květákem a smetanovou či sýrovou omáčkou.

Dobré je si také uvědomit, že snídaně nastartovává náš metabolismus a její kvalita má vliv na to, kolik energie budeme mít po celý den. V noci se náš organismus čistí, a proto není vhodné jej na noc příliš jídlem zatěžovat. Důvody jsou dva, první je ten, že tělo spotřebuje na jeho zpracování spoustu energie, druhý, že tělu schází čas na čistící procesy. Kdo si tohle uvědomí a hlavně pochopí, nebude mít problémy s váhou a nedostatkem energie!

Přikázání desáté – běž a buď sám sebou (sám se sebou)

Běh a běhání dnes doslova hýbou světem. Běhání je in. Patří ke zdravému životnímu stylu. Není to jen proto, že běhat je moderní. Je to hlavně proto, že běh je jako sám život. Běh představuje vodu, která proudí naším tělem, dodává nám sílu a energii a umožňuje nám posouvat se na naší životní cestě dopředu.

Jakmile se jednou zastavíme – zemřeme. A kdo by chtěl umírat, když je tak krásné a opojné ŽÍT!

Chodidla, dvě srdce naší imunity

Chodidla, dvě srdce naší imunity

„Tak, a teď si uděláme krásnou kolíbku“, říkám, když probíráme přirozený běžecký styl a ukazuji, jak se překulíme od paty, přes střed chodidla na špičku. Pak následuje otázka: „Víte, kde má lymfa srdce?”

Následuje dlouhé mlčení. „Neví, oni neví“, a není se co divit, lymfa přeci srdce nemá, alespoň ne takové, jako krev, jíž rozhání do našeho těla opravdové srce. A přesto lymfatický systém své srdce má a to dokonce hned dvě. Jsou jím naše chodidla.

Proto je tak důležité, aby člověk chodil, aby běhal, aby k pohybu používal své nohy. Každým krokem totiž učiníte malý zázrak, rozproudíte lymfu ve svém těle. A přátelé, lymfatický systém má hodně co do činění s imunitou = zdravím.

Tak už konečně víte, proč pohyb, zejména pak běh a chůze, jsou tím nejlepším lékem na všechny různé nemoci?

Pokud jde o jídlo, tak svůj lymfatický systém potěšíte, když budete jíst plnohodnotnou stravu, bohatou na vitamín C (šípky, černý rybíz, rakytník) – zvyšuje odolnost vašeho těla, bohatou na selen (bio zelenina, hřiby, ořechy) – posiluje obranný systém.

Lymfatickému systému prospějete i dostatkem spánku, odbouráváním stresů – stres oslabuje imunitu. Pomůže také, když budete své nohy držet v teple, protože teplé nohy pomáhají prokrvovat oblast hlavy, čímž se posiluje ochranná bariéra sliznice nosohltanu. A jak už jsem zdůraznil výše – hodně se hýbejte, choďte, běhejte, pokud možno venku na čerstvém vzduchu, pod širou oblohou, tak nejlépe učiníte svůj života běh šťastným a své tělo zdravým.

No, a když budete k chůzi a běhu používat boty, které mají pružnou podrážku a ne tvrdou flaxu, tak vás budou vaše nohy milovat, protože se budou cítit nanejvýš svobodné i když obuté.