V lůně šumavských hvozdů je život těžký, ale odnepaměti zde žijí lidé, zvířata a příroda ve vzácné symbióze, nejspíš proto, že všichni cítí, že jeden bez druhého by prostě nepřežili. V lůně šumavských hvozdů se již po sedumnácté uskuteční běžecký závod Zlatá stezka, který startuje a končí v malebné šumavské obci nesoucí jméno blízkého vrcholu – Stožec.

Před dvaceti roky jsme se domluvili s mým kamarádem a mým prvním vydavatelem Janem Tuláčkem, že by bylo hezké přivést běžce do Stožce na přeshraniční běh (trať vede po cestách Šumavy i Bavorského lesa, respektive Česka i Německa) v létě, kdy v obvyklých lidských sídlech vládne žhavý vzduch, do šumavských lesů, kde vládne kromě ozdravujícího klidu a míru i příjemný chlad. No s tím chladem nám to moc nevyšlo, neboť většinu ročníků i proto, že se startuje v pravé poledne, provázelo spíše saharské vedro, ale ten mír a klid, společně s velmi přátelskou atmosférou, tu vládne vždycky.

V sobotu 2. srpna, jak už bylo výše naznačeno, se startuje ve 12:00 před obecním úřadem ve Stožci. Trať vede po asfaltových silničkách a lesních cestách, měří cca 15 kilometrů, a i když převýšení je v konečném důsledku nulové (co nastoupáte, zase seběhnete), dá se označit za poměrně těžkou. Kdysi byla certifikovaná, ale po změně trati (původně se startovalo z Horních Žlebů), jsme již od přesného měření upustili, neboť při takovémto závodě si můžete maximálně porovnat svůj čas s těmi ostatními běženými na stejné trati, rozhodně však ne s jinými závody na 15 km. 

To, že startujeme v pravé poledne, má svůj důvod, a sice aby se do Stožce dostali včas třeba i ti, kteří jedou z větší dálky, a nevlastní vlastní přibližovalo, tudíž aby to stačili i vlakem. 

Bližší podrobnosti a přihlašovací formulář najdete na stránkách www.behzlatastezka.cz.

Těším se na vás, budu vás na trati navigovat na cestu, tak doufám že vám ukážu tu správnou, abyste trefili zpátky domů, do Čech.

Druhý závod jedenácté sezony Běhej lesy přivítal závodníky v novém zázemí v Obecnici u Příbrami. Beznadějně zaplněná startovní listina, do které se už několik týdnů kvůli velkému zájmu nedalo přihlásit, si užila trasy v CHKO Brdy, které nabídly unikátní prostředí bývalého vojenského prostoru.

Michaela Jiráková – Raul s.r.o.

Navzdory chladnějšímu ránu panovalo po celý den příjemné běžecké počasí a ta správná lesní atmosféra s téměř 1 800 účastníky. Nové zázemí bylo zasazeno přímo uprostřed lesů, stejně jako zcela nové trasy s minimem asfaltu.

Sobotní program zahájili ti nejmenší na dětských závodech Dr. Max, na jejichž start se postavilo 313 malých závodníků, kteří dle věku absolvovali tratě na 100, 500 a nebo 1 000 metrů. Každé lesní mláďátko si odneslo startovní balíček s produkty od hlavního partnera a ti nejrychlejší byli oceněni speciální trofejí. Děti na startu potom vystřídali jejich rodiče, kteří mohli své potomky odložit v lesní školce Dr. Max, jež je letos součástí každé zastávky Běhej lesy.

Na dlouhé trase ČSOB 22 km se závodníci po zaznění startovního výstřelu vydali až na vrchol Tok, nejvyšší bod v celém Středočeském kraji. Trasu zdolal nejrychleji Jáchym Kovář (1:21:57) a mezi ženami kralovala Lenka Šatavová (1:38:36). Generální partner ČSOB se pak podílel také zejména na zvýšení komfortu pro závodníky, ať už v šatnách, při registraci díky vakům z recyklovaných PET lahví na startovní balíček nebo v zázemí, kde byla zřízena odpočinková zóna.

Nejdelší tratí program ale neskončil! Paní hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková odstartovala závod se 647 závodníky, kteří se v Brdech vydali na krátkou trasu Nova Sport 12 km. Vítězství si tady odnesli Tomáš Dufek (46:55) a naše ostřílená běžkyně Barbora Názlerová (48:50).

Velké nadšení vzbudil také nejkratší závodní PENNY.běh na 5 km s účastí úctyhodných 405 běžců,  kteří společně přispěli přes 150 000 Kč Nadaci fotbalových internacionálů. Předání šeku proběhlo přímo před samotným startem za přítomnosti legendy Tomáše Skuhravého. Nejrychleji pak v cíli byli Juraj Török (20:33) a Věra Majernikova (25:34). Hlavní partner PENNY se jako obvykle postaral i o doplnění potřebné energie, závodníci měli možnost využít PENNY jídelního stanu, ať už pro snídani, která jim byla poskytována zcela zdarma či pro pozávodní oběd.

Co by to ale bylo za závody Běhej lesy “bez lesů”? Záda tohoto běžeckého seriálu i v jedenácté sezoně kryjí Lesy ČR jako zakládající partner. Prostřednictvím této spolupráce dochází též k obnově českých lesů, kdy je za každého závodníka Běhej lesy každoročně vysazován jeden strom.

Kdo se neúčastnil charitativního běhu, mohl stále pomáhat dobré věci skrze hlavního partnera ČEZ, konkrétně pomocí aplikace “EPP Pomáhej pohybem”, kterou účastníci dobře znají z předchozích sezon. V Brdech se běhalo pro neziskovou organizaci Rett Community, z.s, která pomáhá rodičům a zejména jejich dětem se vzácným onemocněním Rettův syndrom.

O větší atraktivitu v závěru závodu a zlepšení zážitku všech závodníků se postaral hlavní partner Generali Investments, který i na Brdech zajistil kvalitní výsledkový servis.

Organizátoři děkují všem závodníkům a partnerům za výborné pokračování 11. sezóny seriálu Běhej lesy. Třetí zastávkou je oblíbená Vysočina a štafetový závod Týmovka, která letos nabídne také individuální výzvu. Bohatý třídenní program odstartuje už v pátek 20. června!

Půl roku se připravujete a pak je to za šest dní všechno pryč. Znáte to, že jo? Na něco se dlouho připravujete, těšíte se na to, děsí vás to, vyvolává to ve vás mravenčení, přemýšlíte a sníte, jaké to bude… Zkrátka emoce s vámi mlátí půl roku nahoru a dolů, pak to přijde a najednou je to pryč.

Je to však opravdu pryč?

Tak to ani náhodou, je to tu pořád, jen se ty sny, ty obavy, a to všechno dohromady přeměnilo ve skutečnost.

Skutečnost, která už je však minulostí. Ovšem minulostí, z níž budete žít ještě pěkně dlouhý čas, a to bez ohledu na to, jestli se vaše sny naplnily, nebo se naopak naplnily vaše děsy.

Mám štěstí, mně se podařilo naplnit, dokonce i trošku přeplnit všechny sny, které jsem před letošní šestidenní v Konstantinových Lázních měl. Tedy ty reálné sny, ty z říše nadpozemských zůstaly viset malý kousek nad mou hlavou. Ale kdo by se těmi nadpozemskými zabýval, když dosáhnete víc než všichni vaši vrstevníci před vámi.

A to se mi podařilo, naběhal jsem za šest dní 480,292 km. Když na to koukám, tak jsem si to mohl taky lépe spočítat a položit cílovou kostičku o 100 metrů na zem dříve, aby se ty metry shodovaly s těmi maratonskými. Ale to jsem celý já, vždycky raději něco přidám, než uberu.

Šestidenní v číslech, která nic neříkají

sobota 3.5.2025 – za 12 hodin 57 km

neděle 4.5.2025 – do 12 hodin 42,5 km (celkem za 24 hodin 99,5 km); do 24:00 – 21,5 km

pondělí 5.5.2025 – 84 km

úterý 6.5.2025 – 80 km

středa 7.5.2025 – 63 km

čtvrtek 8.5.2025 – 82 km

pátek 9.5.2025 – za 12 hodin 50 km

Co se stalo v neděli a středu odpoledne, že to neběželo jako v ostatní čas?

Neděle po obědě

Můžete mít natrénováno, jak chcete, ale pokud odmítne žaludek spolupracovat a cokoliv do sebe přijmout, jste v loji. A to se stalo. V týdnu před závodem měly děti a Kristýna (dcera Dany) žaludeční virózu, ostatně v kraji lítala všude. Mně s Danou se vyhýbala, nás si naplánovala dostat až v tu neděli po o.

Zatímco Dana doma celou neděli prospala, protože do sebe nic nedostala, já vybojoval s prázdným žaludkem alespoň ten půlmaraton.

Středa po obědě

V pondělí odpoledne mi volal redaktor z Hospodářských novin, že na pátek 23. května připravují třístránkový článek o lidech, co začali běhat okolo čtyřicítky, jestli bych jim k tomu byl ochotný něco ze svých zkušeností s lidmi, které připravuji, říct. Domluvili jsme se na středu v 15 hodin. Alespoň já si to myslel.

Režim na šestidenní držím stejně jako doma, po obědě si jdu na hodinu lehnout, pak jsem zase schopný makat až do večera na plné obrátky. Takže v 13:50 jsem byl v posteli, nařídil buzení na 14:50, abych byl v 15:00 při smyslech, a zalehl do peřin. Ve 14:00 crrrrrrrrr, crrrrrrrrrrrr, volali. Rozhovor trval půl hodiny a bylo po spánku.

Zkusil jsem po něm ještě na 20 minut zalehnout, ale byla to ztráta času, tak jsem se vydal zase na trať.

Po večeři jsem měl v plánu kroužit cca do devíti hodin, ale už při snaze něco procpat do žaludku mi najednou spadla víčka a já zhasnul jako svíčka. Nemělo cenu s tím bojovat, tak jsem dokroužil kolo a šel spát, s tím, že si dám buzení na 2:30 a zkusím ztracené dohnat dopoledne, což se povedlo.

Čtvrtek poledne

První celé velké jídlo jsem byl schopný sníst až čtvrteční oběd, stejně tak to šlo i s večeří. Při tom jídlo je na šestidenní naprosto skvělé, voní, chutná, je radost na něj pohledět, bohužel však od neděle až do toho čtvrtečního oběda jsem vždy snědl maximálně půlku porce a víc do sebe nedostal.

Spánek a přísun energie jsou pro výkon na šestidenní stejně zásadní, jako mít dobře natrénováno. Můžete mít natrénováno, jak chcete, ale bez jídla a bez kvalitního spánku to optimálně nezvládnete.

Na druhou stranu, bez kvalitního tréninku nezvládnete ani neočekávané zádrhele, které vám život připraví, takže za mě cajk.

Co mě ještě příjemně překvapilo

Asi nejvíc ze všeho, jak se mi srovnala tepová frekvence a tempo běhu. Při porovnání obou hodnot v průběhu celých šesti dní jsem zjistil, že bez ohledu na zvyšující se únavu při průměrném tempu okolo 9:15 na kilometr se tepovka pohybovala do 110 tepů za minutu. A při zrychlení v posledním kole ve čtvrtek v poledne, abych tam nacpal těch 400 km, a závěrečná hodina, kdy jsem honil 480 km, při tempu 6:30 – 6:45 tepovka jen 120. A to v začátku přípravy se při těchto hodnotách pohybovala o 30 – 40 tepů výše.

Další pozitiva

Po závodě nic nebolí, nejvíc to odskákal nos, jak neustále foukalo, tak jsem ho nestačil utírat, takže byl odřený a napuchlý, ale i to už se srovnává.

Přesvědčil jsem se, opět, že naběhané kilometry nejsou všechno, nejdelší běh v přípravě 25 km!

Nejvíc se v přípravě osvědčilo: nezáleží jak, hlavně že.

Neskutečně mi pomohly výběhy/seběhy kopců, na trati to nohy velmi ocenily, a také ty naběhané stovky. Když jsem potřeboval nohy srovnat v závodě, tak jsem cca 100 m běžel a 100 m šel, a nohy hned věděly, o co go.

Moc se též osvědčil trénink v posilovně v kombinaci s během, kdy jsem posledních 33 těchto tréninků dal vždy cca 75 min náročného tréninku v posilce a pak 6 – 11 km běhu (těch 6 km bylo jen prvních pár těchto tréninků, poslední měsíc už to bylo jen 10 a 11). Prostě vyběhnout už s unaveným tělem a nohama se ukázalo jako základ boje s únavou na trati.

Hold pořadatelům

Nemůžu si to odpustit, ale tahle parta z Baroko maraton, která K6 pořádá, je prostě skvělá ve všech směrech. Naprosto špičková organizace, špičkové jídlo, snaha všech pro vás udělat cokoliv si vymyslíte, zvládání krizových situací (spadlé stromy na auta, stan odfouknutý větrem, výpadek proudu, o mnohých určitě ani nevím) a furt úsměv, pohoda, povzbuzení, nepotřebuješ ještě něco?

Ne fakt ne, nic nepotřebuju, a dávám 10 jedniček s hvězdičkou!

Možná vás bude zajímat, v čem jsem běžel. Tak celé jsem to běžel v Mizuno Rider 28. V Mizuno Rider jsem už v minulosti oběhl v roce 2000 poprvé Českou republiku, běžel v nich z Prahy na Sněžku, z Prahy do Vídně, z Hodonína do Aše, či z Drážďan do Prahy, a nikdy jsem svého výběru nelitoval. Pokud byste Mizuna také rádi vyzkoušeli, tak nejširší výběr modelů najdete v Praze v prodejně Salming Praha na Pankráci.

Perfektní počasí, výhledy na ikonický hrad Karlštejn i neopakovatelný průběh jinak nepřístupným lomem Velká Amerika. Na první závod jedenácté sezony seriálu Běhej lesy, který byl již téměř 3 týdny vyprodán, dorazilo rekordních 2 932 účastníků, což je o 138 více než loni a hlavně dosud nejvyšší počet v historii tohoto seriálu.

Michaela Jiránková – Raul s.r.o.

Oblíbená jarní zastávka v oblasti bájného hradu se pyšnila nejen dechberoucími scenériemi, ale i bohatým programem. Závodníci všech věkových kategorií si mohli užít tratě s výhledy na lom Malá Amerika a proběh Velkou Amerikou se vstupem skrz světelný tunel, kde navíc tradičně zněla živá indiánská hudba.

Už během dopoledne zahájily program dětské závody Dr. Max, na jejichž start se postavilo 497 malých závodníků. Každé lesní mláďátko si odneslo startovní balíček s produkty od hlavního partnera a ti nejrychlejší byli oceněni speciální trofejí. Pak už jen zbývalo, aby děti vystřídali na startu jejich rodiče, kteří pro větší klid mohli své potomky odložit v lesní školce Dr. Max, jež letos bude k dispozici na každé zastávce Běhej lesy.

Malou premiéru si na Karlštejně odbyl PENNY.běh, ten se totiž poprvé běžel za plnohodnotných závodních podmínek, ale stále i s charitativním přesahem. Zúčastnilo se ho 410 běžců, což je zatím nejvyšší počet účastníků od jeho začátku. Ti společně přispěli částkou 177 800 Kč ve prospěch Nadace fotbalových internacionálů, jež byla zastoupena českým legendárním fotbalistou, Antonínem Panenkou. Nejen on tak mohl sledovat dobrosrdečnost všech zúčastněných, ale i parádní běžecké výkony. Nejrychlejšími na nejkratší trase byli Jiří Doležal (25:11) a Anna Vyskočilová s časem 31:11. Hlavní partner PENNY se jako obvykle postaral o doplnění potřebné energie, závodníci měli možnost využít PENNY jídelního stanu, ať už pro snídani, která jim byla poskytována zcela zdarma či pro pozávodní oběd.

Závod přinesl i první ochutnávku letošních vylepšení od partnerů. Nový generální partner ČSOB se podílel zejména na zvýšení komfortu závodníků v šatnách, při registraci díky taškám z recyklovaných PET lahví na startovní balíček i v zázemí, kde byla zřízena speciální odpočinková zóna. ČSOB v letošní sezoně však také zašticuje všechny dlouhé trasy. Na té karlštejnské, ČSOB 18 km, dominovali Petr Pechek (1:09:22) a Dominika Pecnová (1:30:56).

Co by to ale bylo za závody Běhej lesy “bez lesů”? Záda tohoto běžeckého seriálu i v jedenácté sezoně kryjí Lesy ČR, jeho zakládající partner. Prostřednictvím této spolupráce dochází též k obnově českých lesů, kdy je za každého závodníka Běhej lesy každoročně vysazován jeden strom.

Závodem na 18 km ovšem program nekončil. Pro závodníky, kteří hledali o něco kratší výzvu, avšak stále si chtěli vychutnat maximum z okolních krásných míst, byla připravena

Nova Sport 12 km. Na ní zvítězili Tomáš Brzobohatý s časem 52:14 a Barbora Názlerová, která prolétla cílem za 57:05.

Kdo se neúčastnil charitativního běhu, mohl stále pomáhat dobré věci skrze hlavního partnera ČEZ, konkrétně pomocí aplikace “EPP Pomáhej pohybem”, kterou účastníci dobře znají z předchozích sezon. Na Karlštejně se běhalo pro neziskovou organizaci StropOFFka, která zajišťuje bezpečné a podnětné prostředí pro děti, dospívající a dospělé – nejen s atypickým vývojem a specifickými vzdělávacími potřebami.

O větší atraktivitu v závěru závodu a zlepšení zážitku všech závodníků se postaral hlavní partner Generali Investments, který představil několik novinek: zlepšenou analýzu výkonu, kterou běžci obdrželi už v den závodu SMS zprávou nebo nový měřený úsek GENERALI INVESTMENTS FINISH – závěrečných 500 metrů všech tras. Nejrychlejší muž a žena následně obdrží běžecké tričko s nápisem FINISHER.

Organizátoři si pro tento den snad nemohli přát více, a  není lepší pozvánky na další závody, než právě ohlédnutí za letošním Karlštejnem. Sezona pokračuje závodem v Brdech, který se uskuteční již 24. května. Zázemí se letos nově přesouvá do pohodlnějších podmínek v obci Obecnice u Příbrami, jen zhruba 30 minut od Prahy. Závodníci se mohou těšit na krásy CHKO Brdy i vrchol Tok – nejvyšší bod Středočeského kraje. Na výběr jsou tři trasy: PENNY.běh (5 km), Nova Sport (12 km) a ČSOB trasa (22 km), která je součástí žebříčku UTMB Index.

Parťáku, letos to je přímo smršť novinek, ale slyšel jsi už tu o nové rychlostní prémii přímo do cíle? Nebo o té nejvymakanější analýze tvého výsledku, ve které už neschováš žádnou svou stopu na Běhej lesy? Že ne? Tak teď si pojď přečíst o tom, co si letos připravil náš hlavní partner Generali Investments pro všechny závodníky.

 Michaela Jiráková – Raul s.r.o.

Generali Investments CEE je jedním z našich parťáků už 7 let, za tu dobu jsme společně uběhli pořádný kus cesty a v letošním roce jsme naše partnerství obohatili o pořádný výčet novinek, aby si celá lesní smečka odnesla ze závodů ještě lepší a kvalitnější zážitek.

Řeč je v první řadě o Generali Investments analýze, kterou čeká nejen nový kabátek, ale celá řada vylepšení. V analýze najde každý závodník nejrůznější zajímavosti ze svého výkonu včetně porovnání s ostatními, ale také porovnání sám se sebou. Prostudovat si tady totiž nově mohou všichni svoje běžecké statistiky do minulosti i v průběhu celé aktuální sezóny. Jeden z důvodů, proč se vyplatí být lesním stezkám věrný po celý rok i v dalších sezónách. Odkaz na ni dorazí každému závodníkovi v SMS večer po závodě. Stejně tak ji najde ve svém SportID nebo u svého výsledku na webu.

Cílovou rovinku vidí všichni rádi, tak jsme si společně s Generali Investments říkali, proč toho nevyužít. Protáhli jsme ji na 500 m a nazvali ji jako Generali Investments FINISH. Ten bude dalším rychlostním zpestřením pro účastníky všech dospělých tras. Začátek měřeného úseku bude vždy označený červenými vlajkami, aby ji žádný parťák ani v té nejvyšší rychlosti nepřehlédl.

Svůj výsledek z cílového doběhu najde každý ve vylepšené verzi Generali Investments analýzy, kde kromě jiného uvidí i porovnání s vítězným časem Generali FINISHERA #1. Tak zní titul, který si odnese nejrychlejší žena a muž celkově ze všech tras, kteří se za odměnu obléknou do běžeckého trička značky Craft právě s tímto nápisem. Výsledky se budou odměňovat online v týdnu po závodě.

Z cílové rovinky většina závodníků míří pro svůj výsledek. Výsledkový servis bude nově právě na stánku Generali Investments, kde bude pohodlně zobrazen na dotykových obrazovkách. Před závodem si tady závodníci mohou nastudovat trasu a kdyby to nestačilo, nově tu bude probíhat tzv. race brief od nového patrona tras Tomáše Burdy, protože nikdo nezná naše lesní stezky lépe než právě on. Během 15 minut popíše každý kámen na trase, zodpoví dotazy nebo poradí ohledně vybavení.

A když už tady budeš zapoj se do nové výzvy “Překonej své limity”. Ve stánku kromě výsledkového servisu najdeš stěnu, kde si můžeš napsat svůj závodní cíl i závazek za jeho splnění. Prvních sto běžců, kteří se nebudou bát ozdobit stěnu svým cílem, si za odměnu odnesou praktické magnetky na startovní čísla. Díky těm bude dobře držet na triku i bez použití špendlíků. Splníš si svůj cíl? Nezapomeň se tím po závodě pochlubit pod příspěvkem, který najdeš na sociálních sítích Běhej lesy a můžeš vyhrát hodnotnou odměnu. A co když ho nesplníš? Nevadí, přijedeš příště a napravíš to. Na závodě se navíc neztratíš díky možnosti tetování trasy a lesní mláďátka zabaví speciální dětské tetovačky.

Těšíme se už tuto sobotu 12. 4. na naší první společné zastávce na Karlštejně, kde si všechny novinky vyzkoušíš.

Když zazní tóny Vltavy, neznamená to, že se z vás má stát velká voda aneb nepodléhejte běžeckému davu! V České republice se pořádá čím dál tím víc běžeckých závodů, v nichž se na startu tísní stovky až tisíce lidí. Tohle velké množství lidí, při němž je ve vzduchu spousta adrenalinu, způsobuje (a nejen u běžeckých nováčků), že se po zaznění startovního výstřelu rozeběhnou společně s davem, stejně jako to vidíme u velkých stád sudokopytníků, když mu vystřelíte za zadkem.

Běžíme se stádem

Na toto téma jsme se dostávali pravidelně při výbězích táhlých a poměrně strmých stoupání od koryta Vltavy. V zafunění se dostávala na přetřes celkem logická otázka: Jakým tempem rozebíhat běžecký závod. V zafunění proto, že valná většina běžců a běžkyň vyběhne při těchto závodech s davem (stádem) bez ohledu na to, jaká je jejich výkonnost, a po pár kilometrech jsou zafunění a nevadilo by jim ani, kdyby je v tu chvíli někdo sežral. Ten stádní mechanismus prostě máme někde hluboko v nás zafixován a velmi těžko se jej zbavujeme. 

Běh se stádem je ochrana před ulovením

Před pár lety jsem byl pozván na natáčení pořadu Čajovna jeho dalšími hosty byl MUDr. Peter Stica a Tomáš Jurkovič, překladatel z japonštiny, díky němuž si můžeme číst v češtině knihu Haruki Murakamiho O čem mluvím, když mluvím o běhání. Povídání to bylo zajímavé a mezi jiným jsme narazili na to, že člověk běhal v prehistorii ze dvou důvodů. Když chtěl něco ulovit a když byl loven. V podstatě v obou případech jej pudil k běhu strach. V prvním případě, že když nic neuloví, nebude co jíst, v druhém případě, že když bude uloven, přestane mít starosti s tím, že nic neuloví. Otázkou je, který z těch stimulů byl pozitivní a který negativní. 

Je s podivem, kolik přirozených instinktů, které jsme zdánlivě tím, že jsme změnili za ty milióny let způsob svého života, potlačili, se nám vrací a začneme se podle nich chovat ve chvílích, kdy se dostáváme do situací, v nichž před těmi milióny let zcela spontánně zafungovaly. V tomto případě ocitneme-li se v tisícihlavém stádu nomádů směřujících k jednomu cíli, ve chvíli, kdy někdo vystřelí, se v nás spustí utíkací – prchající syndrom a my běžíme na plné kule, bez ohledu na to, zda na to máme či ne, aby nás ten lovec nedostal. Běh uprostřed stáda je totiž tou nejlepší ochranou. Proto také všechna stádní zvířata přizpůsobují rychlost, jakou se stádo pohybuje, mláďatům, případně slabším kusům, aby je ochránila. V případě člověka to ale tak nefunguje. V případě lidského stáda se každý jedinec snaží zachránit hlavně svou vlastní kůži, takže všichni běží, dokud to jde – co to jde. Ti silnější (trénovanější) pokračují v nezměněném tempu dál, ti slabší (méně trénovaní) postupně v tempu uvadají, až přejdou do chůze, v krajních případech zůstanou ležet podél trati a stávají se tak „kořistí“ „selky“.

Člověk se může stále učit od zvířat

Pokud jste pravidelnými návštěvníky Běžecké školy, tak víte, že už jsem mnohokrát napsal, že nejen v případě startů na velkých městských bězích je dobré se rozebíhat pomaleji. Že to samé platí i v případě těch, kteří s běháním začínají. Že je to důležité proto, abychom tělo dostatečně nasytili kyslíkem – prokysličili, aby mělo dost kyslíku jak pro činnost svalů, tak také pro tvorbu ATP respektive fungování našeho metabolismu, v jehož rámci se potrava pro svaly, ono ATP tvoří. Mám na mysli to, jak se stáda zvířat rozebíhají pomalu, také to nerozjedou hned od startu, od chvíle, kdy na ně šelma zaútočí. Ostatně je to dané i tím, že predátor, pokud si vyhlédne kořist ve stádu, zezačátku spíš stádo zpovzdálí sleduje, než si vytipuje nejslabší kousek. Takže obě strany pak jsou už rozcvičené, rozdýchané a může začít tanec – lov. Člověk má rád všechno hned, proto většinou jedná zbrkle a taky to podle toho dopadne. Většina lidí prostě ztratila cit pro situaci a z toho důvodu buď hned střílí, nebo nevystřelí nikdy. 

Ani dobře trénovaní nejsou proti přepálení tempa imunní

To je další důvod, proč se vracím k tomuto věčnému tématu, neboť í ti ambicióznější – nadupanější mají sklony, i přes nabyté zkušenosti, neustále zkoušet, zda to tentokrát přeci jenom nevyjde. Z vlastních (mnohačetných) zkušeností vám mohu říci, že PŘEPÁLENÝ ZÁVOD UŽ ČLOVĚK NEROZDÝCHÁ!