Sokolský běh republiky (SBR) už pomalu klepe na dveře – 28. října vyběhneme napříč Českem i za jeho hranicemi, abychom oslavili vznik republiky pohybem. Registrace probíhají až do 24. října a organizátory těší, že je našlápnuto k účastnickému rekordu. Na start se postaví nejen tisíce běžců všech věkových kategorií, ale i známé osobnosti ze světa sportu a kultury. Letos mezi ambasadory nechybí například dvojnásobný olympijský vítěz Lukáš Krpálek, který si trasu vyzkoušel na nedělní generálce.

Petr Horník – PR Executive Raul s.r.o.

Symbolicky měsíc před během se sešli organizátoři a ambasadoři SBR v Tyršově domě na pražském Újezdě. Společně se podívali na trasu závodu v hlavním městě. Mezi podporovateli letošního SBR nechybí olympionik a medailista z Paříže Jiří Beran, sportovní influencer Matěj König, herec Jakub Kohák nebo cyklista Jiří Ježek s manželkou Soňou. A samozřejmě olympijský šampion Lukáš Krpálek, který na výběhu neskrýval nadšení: „Sport vždycky lidi spojoval – a tohle je akce, kde to platí dvojnásob. Registrace běží, tak se přihlaste a za měsíc se uvidíme na startu.“

Generálka na SBR se pravidelně koná v Den české státnosti. Organizátoři s ambasadory si vyzkoušeli trasu včetně pověstného pražského krpálku. A nechyběli ani partneři běhu. „Na všech závodech se staráme o občerstvení a pitný režim účastníků. Je to poměrně velká logistická operace, do které zapojujeme i naše prodejny po celé republice,“ vysvětluje Vít Vojtěch, vedoucí strategického marketingu PENNY. „Generálka je pro nás skvělou příležitostí doladit produkci celé akce a zároveň dát prostor organizátorům, aby si sami vyzkoušeli, jaký servis poskytneme za měsíc jejich běžcům,“ dodává. Na letošním ročníku SBR se spotřebuje 6 750 litrů vody, 2 223 kg banánů, 2 100 kg jablek a 20 882 tyčinek.

Poprvé v akci se ukázaly také oficiální trička SBR. „Letos jsme šli do změny a místo funkčních triček jsme připravili bavlněné. Vzhledem k termínu běhu a designu, který je hezký i na běžné nošení, nám dává tato inovace smysl,“ říká Václav Hrbek, majitel společnosti ALPINE PRO. “Pozitivní reakce ambasadorů a organizátorů nás přesvědčily, že to byla správná volba,” dodává. To potvrzuje i zájem ze strany samotných běžců, kteří si je kupují při online registraci.

Nejen při SBR myslí Sokol na zdraví Čechů, proto spolupracuje se zdravotnickou skupinou EUC na dlouhodobém projektu, jehož cílem je bojovat proti špatné kondici a podporovat pravidelný pohyb a péči o své zdraví. EUC pro všechny registrované účastníky připravila slevu na laboratorní vyšetření Běžec, kterou obdrží e-mailem. Zároveň chystá na vybraných lokalitách možnost měření na přístroji InBody, který ukazuje složení těla. Stejnou možnost využili už organizátoři a ambasadoři během přípravného výběhu 28. září.

„Sokolský běh republiky je výjimečný v tom, že oslovuje nejen sokoly, ale i širokou veřejnost napříč generacemi. Na říjnovém běhu v Praze budeme celý den dohlížet na zdraví běžců a zajišťovat zdravotní dozor. Na trať se spolu s ostatními postaví i naši kolegové. Účast na této akci je pro nás už tradicí,“ říká Lenka Sadílková, manažerka komunikace zdravotnické skupiny EUC.

Registrace na jednotlivé lokality se rychle plní a organizátoři očekávají rekordní účast. Na start by se letos v téměř 90 lokalitách mohlo postavit přes 13 000 běžců. Zájem o aktivní oslavu výročí vzniku samostatného Československa na čerstvém vzduchu každoročně roste. Pomáhá tomu i to, že je běh otevřený všem věkovým i výkonnostním kategoriím – trasy jsou záměrně voleny tak, aby je zvládl opravdu každý. „Na startu opět uvidíme nejen zdatné běžce, ale i děti, jejich rodiče a prarodiče. Všichni si připomeneme sokolské hodnoty jako jsou sport, komunita a občanství. Hodnoty, které jsou i v dnešní době nesmírně důležité,“ popisuje Martin Chlumský, starosta České obce sokolské.

SBR letos propojí více míst doma i v zahraničí než v loňském roce. Mezi největší tuzemské závody patří Praha, Prostějov a Brno, za hranicemi se pak bude slavit pohybem například v USA, Kanadě, Francii, Brazílii či na Slovensku.

Zbývá říct: NAZDAR 28. října na startu! Registrace a více informací na behrepubliky.cz.

Až poslední hodiny před startem určí přesnou podobu trati bobři. Pořadatelé je nechtějí rušit a přizpůsobí se jejich výskytu. Obvykle přesto někteří z nich zvědavě vyhlížejí z koryta potoka. Vzácný druh bílého jelena nebo jeřába, lišky nebo další zvířata zahlédnete v jejich přirozeném prostředí. Na trase přírodního Půlmaratonu Český les, letos v sobotu 11. října, tradičním podniku Trail Running Cupu. 

Tomáš Nohejl – TONO agency

„Daří se nám tu objevovat krásy jednoho z posledních téměř nedotčených území u nás,“ těší ředitele závodu i seriálu Martina Dvořáka. Jinak zde platí oblíbená mantra „Co funguje, to se nemění“. Zaprvé z pohledu trati, organizace i atmosféry. Zadruhé podle předpovědi počasí. Babí léto se ani v polovině října (snad) nehodlá vzdát své vlády.

Drobná vylepšení trati proběhla v minulých letech, nejprve úvodním výběhem v Nemanicích podél tří dvousetletých památných dubů a pak loukou k Novosedelským hutím. A pak ještě přidáním přeběhu mostku také v závěru po přehoupnutí se přes oblý kopec. Jinak vše při starém – 22 km s převýšením 520 metrů. Anebo doprovodná, též lesukrásná, šestka a samozřejmě dětské běhy.

Tradiční putování podzimní přírodní obrazárnou jen málo dotčené krajiny si tak můžete prodloužit i sami. „V zázemí závodu u hřiště v Nemanicích se dá postavit stan nebo zaparkovat obytné auto, vedle je sámoška, žádné obavy. Obec prochází znovuzrozením, to se nám ukázalo už loni,“ láká Dvořák, který už se vydal na obhlídku terénu.

Trať tedy kombinuje nejlepší úseky dosavadní už sedmileté historie závodu po stranách hraničního hřebene Haltravy. Po lehkém vystoupání se ponoří do lesa. Tady pak po dalším krátkém vzestupu po asfaltu protne i zaniklou německou obec Lučina/Grafenried s výstražnými torzy chalup a teď už nově i památníkem obětem násilného poválečného vysídlení. Kdysi za komunistické zlovlády tady měli nejblíž umístěné elektrické dráty a ze zhruba třiceti metrů na sebe přes hranice volali členové rozdělených rodin…

Na české území se běžci z Bavorského lesa vrátí opět známým velice technickým seběhem po hranici v lese mezi kameny a kořeny. Dech naberete po šotolinové cestě, ale v závěru čeká ještě výživný zatravněný kopec s dlouhým klesáním často hustou vysokou travou.

„To je krása, vidíte to, já si tady snad lehnu a budu se válet,“ řičel štěstím při výhledu z kopce do prosluněné krajiny před časem Tomáš Bičík, ve své zdejší premiéře bojující o pozice ve druhé desítce. A malebné kulisy barevného podzimu si pochvalovali i další. Trať vede povětšinou po lesních cestách, nahoru a dolů.

Už téměř před sto lety napsal zdejší kněz a významný spisovatel Jindřich Šimon Baar: „Pane Bože! Všecky struny v srdci mém již popraskaly. Jedna jediná mi zbyla. Miluješ-li mě – dej – abych směl na ni zahrát píseň o lásce k této tvrdé kamenité zemi.“ 

V minulosti se tu ukázala řada zajímavých tváří, třeba česko-slovenský olympionik Róbert Štefko v prvním terénním testu v silničních botách. Proslulý kardiochirurg a nyní senátor, skvělý lyžař, triatlonista i běžec Jan Pirk se vrátil se závodním číslem do rodného kraje. Anebo lyžařka Kateřina Beroušková-Razýmová ještě před svou vrcholnou érou v reprezentačním družstvu. Teď ji z rodinných důvodů ukončila, ale vyběhnout skoro za domem by mohla, že. Jednou sem dorazila i dáma z dalekých Spojených arabských emirátů, inspirovaná nádhernými fotografiemi z předchozího roku, předloni tibetský IT láma Taši Gjamco, který doběhl s natrženým stehenním svalem.

Před rokem zvítězili v rekordním blátě Jan Svatoň (1:42), pravidelný pražský účastník TRC, a podruhé v řadě Dominika Holá (1:54) z nedalekého Stodu. Koho potkáme na trati letos?

Přihlášky jsou na webu www.sportgroup.cz, startuje se jako obvykle v pravé poledne. Vyhlašuje se jako vždy deset věkových kategorií, čekají i zajímavé ceny v tombole. Báječné osvěžení, ještě ne kryoterapii, po doběhu nabízí nedaleké půvabné přírodní koupaliště Babylon.

Tak vzhůru za kopec Čerchov, do kraje nedostižného Vlastimila Zwiefelhofera, rekordmana Běchovic i Kunratic, nebo Jiráskových Psohlavců, rebela Koziny a proradného Lomikara. Boží soud tady nemilosrdně, ale spravedlivě zhodnotí vaši formu.

Pro většinu účastníků platí, že autem se jede z Plzně po I/26 směrem na Horšovský Týn a Babylon, pak na Klenčí a Lískovou, na německé straně je nejbližším sídlem Waldmünchen. Z Prahy jste tu za hodinu a půl. Na VIP služby se mohou těšit členové platformy Jsem subarista i ti, kdož přijedou do Nemanic vozem Subaru.

Vice na www.trailrunningcup.cz

V lůně šumavských hvozdů je život těžký, ale odnepaměti zde žijí lidé, zvířata a příroda ve vzácné symbióze, nejspíš proto, že všichni cítí, že jeden bez druhého by prostě nepřežili. V lůně šumavských hvozdů se již po sedumnácté uskuteční běžecký závod Zlatá stezka, který startuje a končí v malebné šumavské obci nesoucí jméno blízkého vrcholu – Stožec.

Před dvaceti roky jsme se domluvili s mým kamarádem a mým prvním vydavatelem Janem Tuláčkem, že by bylo hezké přivést běžce do Stožce na přeshraniční běh (trať vede po cestách Šumavy i Bavorského lesa, respektive Česka i Německa) v létě, kdy v obvyklých lidských sídlech vládne žhavý vzduch, do šumavských lesů, kde vládne kromě ozdravujícího klidu a míru i příjemný chlad. No s tím chladem nám to moc nevyšlo, neboť většinu ročníků i proto, že se startuje v pravé poledne, provázelo spíše saharské vedro, ale ten mír a klid, společně s velmi přátelskou atmosférou, tu vládne vždycky.

V sobotu 2. srpna, jak už bylo výše naznačeno, se startuje ve 12:00 před obecním úřadem ve Stožci. Trať vede po asfaltových silničkách a lesních cestách, měří cca 15 kilometrů, a i když převýšení je v konečném důsledku nulové (co nastoupáte, zase seběhnete), dá se označit za poměrně těžkou. Kdysi byla certifikovaná, ale po změně trati (původně se startovalo z Horních Žlebů), jsme již od přesného měření upustili, neboť při takovémto závodě si můžete maximálně porovnat svůj čas s těmi ostatními běženými na stejné trati, rozhodně však ne s jinými závody na 15 km. 

To, že startujeme v pravé poledne, má svůj důvod, a sice aby se do Stožce dostali včas třeba i ti, kteří jedou z větší dálky, a nevlastní vlastní přibližovalo, tudíž aby to stačili i vlakem. 

Bližší podrobnosti a přihlašovací formulář najdete na stránkách www.behzlatastezka.cz.

Těším se na vás, budu vás na trati navigovat na cestu, tak doufám že vám ukážu tu správnou, abyste trefili zpátky domů, do Čech.

Druhý závod jedenácté sezony Běhej lesy přivítal závodníky v novém zázemí v Obecnici u Příbrami. Beznadějně zaplněná startovní listina, do které se už několik týdnů kvůli velkému zájmu nedalo přihlásit, si užila trasy v CHKO Brdy, které nabídly unikátní prostředí bývalého vojenského prostoru.

Michaela Jiráková – Raul s.r.o.

Navzdory chladnějšímu ránu panovalo po celý den příjemné běžecké počasí a ta správná lesní atmosféra s téměř 1 800 účastníky. Nové zázemí bylo zasazeno přímo uprostřed lesů, stejně jako zcela nové trasy s minimem asfaltu.

Sobotní program zahájili ti nejmenší na dětských závodech Dr. Max, na jejichž start se postavilo 313 malých závodníků, kteří dle věku absolvovali tratě na 100, 500 a nebo 1 000 metrů. Každé lesní mláďátko si odneslo startovní balíček s produkty od hlavního partnera a ti nejrychlejší byli oceněni speciální trofejí. Děti na startu potom vystřídali jejich rodiče, kteří mohli své potomky odložit v lesní školce Dr. Max, jež je letos součástí každé zastávky Běhej lesy.

Na dlouhé trase ČSOB 22 km se závodníci po zaznění startovního výstřelu vydali až na vrchol Tok, nejvyšší bod v celém Středočeském kraji. Trasu zdolal nejrychleji Jáchym Kovář (1:21:57) a mezi ženami kralovala Lenka Šatavová (1:38:36). Generální partner ČSOB se pak podílel také zejména na zvýšení komfortu pro závodníky, ať už v šatnách, při registraci díky vakům z recyklovaných PET lahví na startovní balíček nebo v zázemí, kde byla zřízena odpočinková zóna.

Nejdelší tratí program ale neskončil! Paní hejtmanka Středočeského kraje Petra Pecková odstartovala závod se 647 závodníky, kteří se v Brdech vydali na krátkou trasu Nova Sport 12 km. Vítězství si tady odnesli Tomáš Dufek (46:55) a naše ostřílená běžkyně Barbora Názlerová (48:50).

Velké nadšení vzbudil také nejkratší závodní PENNY.běh na 5 km s účastí úctyhodných 405 běžců,  kteří společně přispěli přes 150 000 Kč Nadaci fotbalových internacionálů. Předání šeku proběhlo přímo před samotným startem za přítomnosti legendy Tomáše Skuhravého. Nejrychleji pak v cíli byli Juraj Török (20:33) a Věra Majernikova (25:34). Hlavní partner PENNY se jako obvykle postaral i o doplnění potřebné energie, závodníci měli možnost využít PENNY jídelního stanu, ať už pro snídani, která jim byla poskytována zcela zdarma či pro pozávodní oběd.

Co by to ale bylo za závody Běhej lesy “bez lesů”? Záda tohoto běžeckého seriálu i v jedenácté sezoně kryjí Lesy ČR jako zakládající partner. Prostřednictvím této spolupráce dochází též k obnově českých lesů, kdy je za každého závodníka Běhej lesy každoročně vysazován jeden strom.

Kdo se neúčastnil charitativního běhu, mohl stále pomáhat dobré věci skrze hlavního partnera ČEZ, konkrétně pomocí aplikace “EPP Pomáhej pohybem”, kterou účastníci dobře znají z předchozích sezon. V Brdech se běhalo pro neziskovou organizaci Rett Community, z.s, která pomáhá rodičům a zejména jejich dětem se vzácným onemocněním Rettův syndrom.

O větší atraktivitu v závěru závodu a zlepšení zážitku všech závodníků se postaral hlavní partner Generali Investments, který i na Brdech zajistil kvalitní výsledkový servis.

Organizátoři děkují všem závodníkům a partnerům za výborné pokračování 11. sezóny seriálu Běhej lesy. Třetí zastávkou je oblíbená Vysočina a štafetový závod Týmovka, která letos nabídne také individuální výzvu. Bohatý třídenní program odstartuje už v pátek 20. června!

Půl roku se připravujete a pak je to za šest dní všechno pryč. Znáte to, že jo? Na něco se dlouho připravujete, těšíte se na to, děsí vás to, vyvolává to ve vás mravenčení, přemýšlíte a sníte, jaké to bude… Zkrátka emoce s vámi mlátí půl roku nahoru a dolů, pak to přijde a najednou je to pryč.

Je to však opravdu pryč?

Tak to ani náhodou, je to tu pořád, jen se ty sny, ty obavy, a to všechno dohromady přeměnilo ve skutečnost.

Skutečnost, která už je však minulostí. Ovšem minulostí, z níž budete žít ještě pěkně dlouhý čas, a to bez ohledu na to, jestli se vaše sny naplnily, nebo se naopak naplnily vaše děsy.

Mám štěstí, mně se podařilo naplnit, dokonce i trošku přeplnit všechny sny, které jsem před letošní šestidenní v Konstantinových Lázních měl. Tedy ty reálné sny, ty z říše nadpozemských zůstaly viset malý kousek nad mou hlavou. Ale kdo by se těmi nadpozemskými zabýval, když dosáhnete víc než všichni vaši vrstevníci před vámi.

A to se mi podařilo, naběhal jsem za šest dní 480,292 km. Když na to koukám, tak jsem si to mohl taky lépe spočítat a položit cílovou kostičku o 100 metrů na zem dříve, aby se ty metry shodovaly s těmi maratonskými. Ale to jsem celý já, vždycky raději něco přidám, než uberu.

Šestidenní v číslech, která nic neříkají

sobota 3.5.2025 – za 12 hodin 57 km

neděle 4.5.2025 – do 12 hodin 42,5 km (celkem za 24 hodin 99,5 km); do 24:00 – 21,5 km

pondělí 5.5.2025 – 84 km

úterý 6.5.2025 – 80 km

středa 7.5.2025 – 63 km

čtvrtek 8.5.2025 – 82 km

pátek 9.5.2025 – za 12 hodin 50 km

Co se stalo v neděli a středu odpoledne, že to neběželo jako v ostatní čas?

Neděle po obědě

Můžete mít natrénováno, jak chcete, ale pokud odmítne žaludek spolupracovat a cokoliv do sebe přijmout, jste v loji. A to se stalo. V týdnu před závodem měly děti a Kristýna (dcera Dany) žaludeční virózu, ostatně v kraji lítala všude. Mně s Danou se vyhýbala, nás si naplánovala dostat až v tu neděli po o.

Zatímco Dana doma celou neděli prospala, protože do sebe nic nedostala, já vybojoval s prázdným žaludkem alespoň ten půlmaraton.

Středa po obědě

V pondělí odpoledne mi volal redaktor z Hospodářských novin, že na pátek 23. května připravují třístránkový článek o lidech, co začali běhat okolo čtyřicítky, jestli bych jim k tomu byl ochotný něco ze svých zkušeností s lidmi, které připravuji, říct. Domluvili jsme se na středu v 15 hodin. Alespoň já si to myslel.

Režim na šestidenní držím stejně jako doma, po obědě si jdu na hodinu lehnout, pak jsem zase schopný makat až do večera na plné obrátky. Takže v 13:50 jsem byl v posteli, nařídil buzení na 14:50, abych byl v 15:00 při smyslech, a zalehl do peřin. Ve 14:00 crrrrrrrrr, crrrrrrrrrrrr, volali. Rozhovor trval půl hodiny a bylo po spánku.

Zkusil jsem po něm ještě na 20 minut zalehnout, ale byla to ztráta času, tak jsem se vydal zase na trať.

Po večeři jsem měl v plánu kroužit cca do devíti hodin, ale už při snaze něco procpat do žaludku mi najednou spadla víčka a já zhasnul jako svíčka. Nemělo cenu s tím bojovat, tak jsem dokroužil kolo a šel spát, s tím, že si dám buzení na 2:30 a zkusím ztracené dohnat dopoledne, což se povedlo.

Čtvrtek poledne

První celé velké jídlo jsem byl schopný sníst až čtvrteční oběd, stejně tak to šlo i s večeří. Při tom jídlo je na šestidenní naprosto skvělé, voní, chutná, je radost na něj pohledět, bohužel však od neděle až do toho čtvrtečního oběda jsem vždy snědl maximálně půlku porce a víc do sebe nedostal.

Spánek a přísun energie jsou pro výkon na šestidenní stejně zásadní, jako mít dobře natrénováno. Můžete mít natrénováno, jak chcete, ale bez jídla a bez kvalitního spánku to optimálně nezvládnete.

Na druhou stranu, bez kvalitního tréninku nezvládnete ani neočekávané zádrhele, které vám život připraví, takže za mě cajk.

Co mě ještě příjemně překvapilo

Asi nejvíc ze všeho, jak se mi srovnala tepová frekvence a tempo běhu. Při porovnání obou hodnot v průběhu celých šesti dní jsem zjistil, že bez ohledu na zvyšující se únavu při průměrném tempu okolo 9:15 na kilometr se tepovka pohybovala do 110 tepů za minutu. A při zrychlení v posledním kole ve čtvrtek v poledne, abych tam nacpal těch 400 km, a závěrečná hodina, kdy jsem honil 480 km, při tempu 6:30 – 6:45 tepovka jen 120. A to v začátku přípravy se při těchto hodnotách pohybovala o 30 – 40 tepů výše.

Další pozitiva

Po závodě nic nebolí, nejvíc to odskákal nos, jak neustále foukalo, tak jsem ho nestačil utírat, takže byl odřený a napuchlý, ale i to už se srovnává.

Přesvědčil jsem se, opět, že naběhané kilometry nejsou všechno, nejdelší běh v přípravě 25 km!

Nejvíc se v přípravě osvědčilo: nezáleží jak, hlavně že.

Neskutečně mi pomohly výběhy/seběhy kopců, na trati to nohy velmi ocenily, a také ty naběhané stovky. Když jsem potřeboval nohy srovnat v závodě, tak jsem cca 100 m běžel a 100 m šel, a nohy hned věděly, o co go.

Moc se též osvědčil trénink v posilovně v kombinaci s během, kdy jsem posledních 33 těchto tréninků dal vždy cca 75 min náročného tréninku v posilce a pak 6 – 11 km běhu (těch 6 km bylo jen prvních pár těchto tréninků, poslední měsíc už to bylo jen 10 a 11). Prostě vyběhnout už s unaveným tělem a nohama se ukázalo jako základ boje s únavou na trati.

Hold pořadatelům

Nemůžu si to odpustit, ale tahle parta z Baroko maraton, která K6 pořádá, je prostě skvělá ve všech směrech. Naprosto špičková organizace, špičkové jídlo, snaha všech pro vás udělat cokoliv si vymyslíte, zvládání krizových situací (spadlé stromy na auta, stan odfouknutý větrem, výpadek proudu, o mnohých určitě ani nevím) a furt úsměv, pohoda, povzbuzení, nepotřebuješ ještě něco?

Ne fakt ne, nic nepotřebuju, a dávám 10 jedniček s hvězdičkou!

Možná vás bude zajímat, v čem jsem běžel. Tak celé jsem to běžel v Mizuno Rider 28. V Mizuno Rider jsem už v minulosti oběhl v roce 2000 poprvé Českou republiku, běžel v nich z Prahy na Sněžku, z Prahy do Vídně, z Hodonína do Aše, či z Drážďan do Prahy, a nikdy jsem svého výběru nelitoval. Pokud byste Mizuna také rádi vyzkoušeli, tak nejširší výběr modelů najdete v Praze v prodejně Salming Praha na Pankráci.