Spousta slov nabývá v moderní době jiný význam, než měla v době, kdy je někdo poprvé napsal či vyslovil. Třeba slovo “sport” znamenalo “relax”, dnes znamená “výkon”, tedy naprostý protiklad toho, co znamenalo na počátku. BĚH je a zůstane vždy během, způsobem pohybu, kdy člověk byť jen na malou chvíli překonává zemskou tíži a letí.

Nové trendy v běhání je zvláštní pojem, který 4 slovy přivede člověka vždy k tomu prvotnímu, k tomu základnímu – běhu.

Můžete před něj připnout jakýkoliv přívlastek – Chi, naboso, v minimalistických botách, silový, do kopce, z kopce, na dráze, v terénu, na silnici…, stále zůstane BĚHEM a jeho vyznavači BĚŽCI nebo BĚŽKYNĚMI.

Prostě běh zůstane během – nejrychlejším přirozeným prostředkem člověka, jak se dostat vlastními silami z místa A do místa B a to dokonce i tehdy, když jej bude muset prokládat chůzí.

Protože na rozdíl od závodní chůze, což je sportovní disciplína, kterou si člověk vymyslel, bůh ví proč, snad proto, aby rozšířil repertoár sportovních disciplín, u běhání je zcela jedno, jestli po celou dobu jeho provádění letíte, nebo jste stále jednou nohou na zemi, nebo jestli při něm máte propnutá kolena.

Dokonce je zcela jedno, zda při tom jako první došlápnete na špičku, bříško či patu. Že ten či onen došlap má své odpůrce i vyznavače, že je účelnější či pro tělo zdravější, je vzhledem k běhu jako takovému taky zcela nepodstatné.

Podstatné je, že člověk vstane a jde se proběhnout, má-li chuť a potřebu, tak správně (přirozeně) běhat se může naučit vždycky. Běh si totiž nevybírá mezi svými vyznavači, to jen člověk má potřebu jiné hodnotit a šoupat do příslušných šuplíků, možná proto, aby byl schopný se sám do nějakého šuplíku šoupnout.

Vtipné na tom je, že na konci života všichni skončíme v jednom šuplíku, který nám udělá mistr tesař na míru. Jen ten běžec ho bude mít nejspíš užší.

Svoboda je slovo, které rozvibrovalo (rozkmitalo) svět, do takových obrátek, že už nikdo nikdy nedokáže ten chaos zastavit. Současná doba by se mohla s klidem nazývat „revoluce svobody“, neboť každý se svobodou ohání, přičemž většina ji vnímá jako nástroj sebe zviditelnění se, a tím svoboda rozhodně není.

Svoboda je možnost, volit, rozhodovat a jednat, podle své vůle, přičemž je třeba si uvědomit, že za vše, co člověk v životě učiní, nese osobní zodpovědnost.

 „Když tvá svoboda dovolí ledovcům, aby se roztekly v močál, zůstaneš sám, neboť přestaneš být prvkem ledovce, který se pod svým sněhovým pláštěm zvedal k slunci. A jeden druhému podobni, budete se pak ve vzájemné rovnosti nenávidět pro to, v čem se lišíte. A spočinuvše v klidu, do něhož se záhy navracejí promíchané koule, nepodřízeni již ničemu, co by vám vládlo, ba ani absolutnu jazyka, ztratíte napříště veškerou možnost vzájemného sdělování a každý z vás si najde vlastní jazyk, určí si vlastní den svátků a budete i nadále jedni od druhých odříznuti a vaše osamělost bude větší než nepřekonatelná samota hvězd.“ – Antoine de Saint-Exupéry

Po přečtení výše uvedených slov by mohl mnohý jedinec nabýt dojmu, že svoboda je něco nepatřičného, či dokonce škodlivého. Tak to však není.

Být svobodný neznamená být osamělý. Se svobodou a samotou se to má tak. Extrovert – člověk vyhledávající společnost – má rád chvíle, kdy může být sám. Introvert – člověk vyhledávající samotu – v samotě nachází sebe sama, nachází cestu k vnitřní svobodě. Z radosti nad tím, co našel, pak touží svůj poklad ukázat světu. Ne proto, aby mu svět záviděl, ale aby i jiným pomohl najít jejich cestu. Svoboda tedy neznamená ničit – bořit, ba právě naopak, svoboda může znamenat i tvořit.

Běh je svoboda, snad proto je mezi běžci tolik lidí schopných vnímat, naslouchat, slyšet a vidět realitu reálně.

Žádný život, bez ohledu na to, jak je dlouhý, není dost dlouhý, pokud jím prolétnete jak štvaná zvěř.

Je docela s podivem, že velmi rychle přijímáme do našeho života prvky rezonující ve vyspělých ekonomikách, ale filozofie pomalosti nám uniká.

Cítíte opět ten protimluv: filozofie (revoluce) pomalosti nám uniká. 

Revoluce pomalosti, na rozdíl od všech předchozích, neboří. I když vlastně ano, i ona boří a sice boří trend ovládnout čas.

Ostatně snaha ovládnout čas, získat nad svým časem kontrolu, dohnala člověka k tomu, že stíhá ve svém životě méně a méně z toho, co si stihnout předsevzal.

Jedním z pomocníků, které člověk využívá k honbě času, je automobil. U něj, automobilu, to dospělo tak daleko, že se města čím dál tím více přizpůsobují tomu, aby měl člověk auto co nejblíže k zadku. Nejlepší by bylo, kdybychom s ním mohli parkovat v obýváku, abychom nemuseli, když chceme někam jet, udělat krok navíc.

Ve smyslu: vše pro člověka! se to někde zvrtlo, neboť chodec aby se ve městě bál, že když jej nedorazí auto, dostane ho cyklista nebo koloběžkář (nejlépe v obou případech jedoucí na elektropohon).

Veletoč

Zatímco u nás ještě děláme vše pro auta, moderní společnost si uvědomuje, že na prvním místě je (by měl být) člověk. A tak se začínají zlidšťovat centra měst, vytěsňují se z nich auta i kanceláře. 

Centra měst ožívají znovu životem, lidé si jsou zase sousedy a přáteli, procházejí se po bulvárech, zahradách, parcích, místo aby spěchali do svého domu v satelitu, a tam se zabarikádovali, aby je náhodou někdo neotravoval.

Jejich život zklidňuje, zpomaluje, stává se znovu k žití.

Možná by stálo za úvahu, kdyby si ti, co nyní usilují o to, být komunálními politiky, přečetli knihu Carla Honoré Chvála pomalosti, a něco z myšlenek filozofie pomalosti si vzali za své.

Jsem si jistý, že bychom na tom vydělali všichni, minimálně tím, že život by ztratil něco na své hektičnosti a byl by lidštější.

Zázrak života spočívá v jedinečnosti každého tvora. Jeden každý z nás by chtěl, aby ostatní ctili jeho jedinečnost, přitom jako společnost se snažíme jednoho každého z nás vychovat tak, aby se všichni chovali stejně, aby se chovali jako ovce bez vlastního názoru, bez vlastního pohledu na svět.

„Vaším úkolem není zabíjet v lidských mláďatech člověka, ani z nich dělat mravence, kteří mají žít v mraveništi“. Nebudete jejich způsobilost posuzovat podle schopností, které snad projeví v tom, či onom směru. Neboť nejdál dojde a nejúspěšnější bude ten, kdo nejvíc zápasil sám se sebou. Budete tedy nejvíce přihlížet k lásce. Nebudete zdůrazňovat užitek, ale lidskou tvorbu, aby určitý člověk hobloval své prkno poctivě a věrně, a on je pak ohobluje lépe. Budete učit úctě, neboť ironie je věcí darmochleba a znamená, že byly zapomenuty tváře. Budete bojovat proti poutům, která člověka svazují s hmotnými statky. Budete vytvářet z lidského mláděte člověka, a to tak, že je budete učit především směně, neboť kde není směny, zbývá jen zkornatění. Budete učit rozjímání a modlitbě, neboť jimi se duše stává širší. A lásce. Neboť co může nahradit lásku?

Trestat budete především lež, a také udavačství, i když to obojí může být zajisté člověku prospěšné a obci zdánlivě také, ale silní se rodí pouze z věrnosti. A není možné být věrný na jedné straně a na druhé ne. Věrný člověk je věrný vždycky. A není věrný ten, kdo dokáže zradit druha, s nímž pracuje.

Nebudete ve svém učení klást na první místo milosrdenství či odpuštění. To obojí by totiž mohlo být špatně pochopeno a stát se pouhou měkkostí bez urážky a vředem. Nýbrž budete učit nádherné spolupráci všech skrze všechny a skrze jednoho každého. Pak bude chirurg spěchat pouští, aby dal do pořádku třebas jen jedno koleno prostého dělníka“. – Antoine de Saint-Exupéry

Tohle by byl krásný úvod ke školskému zákonu, co myslíte? Jsem si jistý, že kdyby učitelé, vychovatelé, trenéři, kouči…, přistupovali k objektům svého působení podle toho, co napsal Antoine de Saint-Exupéry, tak by za chvíli musela média změnit záběr svých informací a od krve se obrátit k lásce, protože jinak by je jejich čtenáři buď ukamenovali, nebo v lepším případě přestali číst a sledovat.

Stupně vítězů jsou jen tři, což ne každý ustojí. Pravda. Snad proto se začalo používat, že čtvrtý je vlastně 1. pod stupni vítězů. V tomto duchu je pak 5. druhým pod stupni vítězů. 6. zase třetím pod stupni vítězů. 7. je pak prvním za trojicí pod stupni vítězů. 8. je druhý za trojicí pod stupni vítězů. 9. třetím za trojicí pod stupni vítězů…

Zkrátka a dobře se pak dopracujeme k tomu, že každý, kdo doběhl do cíle, je vítěz. A tím také fakticky je, neboť musel překonat toho nejtěžšího soupeře – sebe, což dost často s jedním zamává, takže má čumec tak nahoru, že se o něj může i přerazit:).

Většinou to však je tak, že ten, kdo překoná sám sebe, si uvědomí, že vlastně o tak moc nešlo, konečné hodnocení záleží na tom, jak se na sebe díváme.

Jestli se sami sobě jevíme jako malí a slabí – pak vlastně o nic nešlo, protože jsme překonali toho nejmenšího a nejslabšího z nejmenších a nejslabších.

Ale pokud sami sebe vidíme jako toho nej, nad nějž není, tak pak nám už nikdo nikdy nevysvětlí, že až tak silní a velcí nejsme, protože jsme zvítězili nad tím největším a nejsilnějším – že hlupákem, to už přes svou sebestřednost nevidíme.

Jak vidno, i v případě souboje sama se sebou je dobré zůstat střízlivý, umět se ocenit, umět se pochválit, ale hlavně zůstat i dál pevně nohama na zemi.

Běžet – jít, běžet – jít, běžet – jít, na chvíli se posadit a znovu běžet – jít, běžet – jít, běžet – jít…, není lepší alternativy aktivní náplně vašeho života, a to i v tom případě, že jste vyznavači jiných sportů, jiných pohybových aktivit.

Nemyslete si, že když si jdete 2x týdně zacvičit do fitka, že to stačí, že děláte pro své zdraví, pro svou fyzickou kondici dost, i když lepší něco než nic, jinak.

Houby dost, člověk byl zrozen k pohybu a chceme-li, aby naše tělo žilo, abychom my žili, musíme se hýbat. Musíme nechat proudit krev v našich tepnách, aby mohla roznášet kyslík, energii a živiny, kam je třeba.

Musíme nechat proudit krev v našich žilách, aby odnesla, co už je k nepotřebě, kam je třeba.

Bohužel náš způsob života je takový, že to opravdu musíme dělat, chceme-li zůstat zdraví a nejlepší je to dělat alespoň 30 – 40 minut denně (nemusíte nutně najednou, můžete si to i rozložit, ale na konci dne, byste to měli mít).

Každodenní pohyb by měl patřit k základní hygieně těla, stejně jako k ní patří to, že se ráno a večer myjeme a čistíme si zuby, že provádíme různé očistné kůry. Přičemž tou nejlepší a nejúčinnější očistnou kůrou je dennodenní pohyb!