Běžte ven a zklidněte se

Běžte ven a zklidněte se

„Jsi hromádka nervů“, tu a tam člověk uslyší, když se „sype“.

A ono to skutečně tak je – jsme hromádka nervů, akorát, že ta hromádka je natažená křížem krážem celým člověkem, takže není vůbec problém, když se to někde pomotá, zauzluje a ve snaze to uvolnit s námi pěkně škube.

Nervy, nervový systém, chceme-li či nechceme, nejvíce v životě vnímáme, ať je v pohodě či nepohodě, bylo by tedy chybou si jej také neprobrat a myslím si, že sobota je pro to ten nejvhodnější den.

Pokud jde o jídlo, tak nervům prospívá takové, které obsahuje hodně vitálních látek, abych tak řekl – je živé, opravdové, tudíž žádné náhražky, zejména pak hodně olivového oleje a zeleniny, čemuž se také říká: „brainfood“ – potrava prospívající mozku.

Svým nervům, nervovému systému hodně posloužíte, když budete trávit hodně času na čerstvém vzduchu, pod širou oblohou, aktivujete tím tvorbu melatoninu – hormonu štěstí a zdravého spánku.

Když se couráte nebo běháte venku, zhluboka dýcháte, připravujete doslova a do písmene svým buňkám kyslíkovou lázeň, což prospívá látkové výměně (metabolizmu), pomáhá lépe vylučovat z těla jedy, které jsou často zdrojem psychických poruch.

Nadarmo se neříká při špatné náladě, když se vás někdo zeptá: „Jak se máš?“ „Nic moc, jsem nějaký otrávený“.

Také slunce velmi prospívá našim nervům, též barvy a vůně. Takže je to jasné, oblékněte se a mazejte nakrmit své nervy do přírody, máte na to celý boží den! 

Dnes začíná advent

Dnes začíná advent

Je to už čtrnáct let, byl čtvrtek, před začátkem adventu a Dana mi přes fb napsala:„Děkuju, můj muži:)“. Hned pod tím byl průvodní text ke sdílenému obrázku: „Nebojte se začít dělat, co neumíte. Amatéři postavili Noemovu archu, profesionálové Titanic“.

Odpověděl jsem: „Zač mi ženo děkuješ, já nevymyslel ani archu, ani Titanic a dokonce jsem tě nenaučil ani běhat, ani cvičit, protože plést se mezi tebe a nejvyššího mi přijde nepatřičné a hloupé, takže jediné, co připadá v úvahu, je, že mi děkuješ za NIC, což ale z filozofického pohledu není vůbec špatné, protože NICOTA neznamená prázdnotu, ale naopak ÚPLNOST, takže ano, máš za co děkovat, neboť teprve spojením nás dvou vznikl CELEK – TY a JÁ, nebo taky JIN a JANG…“

Odpověděla: „Miluju tě a děkovala jsem ti za tu první část – naučils mě nebát se začít dělat, co neumím:

Dnes začíná advent – čas, kdy nejspíš proto, že vše kolem nás se ztišuje – myslím v přírodě, jinak člověk dělá čím dál tím větší rambajz, a my – jsouce stále součástí přírody – se ztišujeme s ní a odebíráme se do sebe.

To, co tam často nalézáme, se nám vůbec nelíbí a znovu si uvědomujeme, jak jsme slabí, pokud jde o to, něco v sobě změnit, abychom konečně vyšli na světlo, abychom se otevřeli ostatním a začali s nimi sdílet svou jinakost.

Dnes začíná advent, čas, kdy se otvírají lidská srdce a jako zázrakem lidé přestávají myslet jen na sebe a více myslí na druhé, určitě je to dobré a ušlechtilé, ale není to také tím, že se tím chceme „vykoupit“ z něčeho, co pevně strážíme, jako anděl strážil Ježíšův hrob před tím, než Ježíš vstal z mrtvých a vystoupil zpět ke svému otci na nebesa? A stejně neustrážil.

Dnes začíná advent, čas, kdy začínáme přemýšlet nad otázkami, které si běžně nepřipouštíme. Čas, kdy se začínáme znovu ptát: „Proč tu jsem? Jdu po správné cestě? Jsem tu dobře – patřím sem, na toto místo, do této doby?“ Čím jsme vnímavější, tím více na nás tyto otázky doléhají. Čím se nám více zdá, že nevíme, proč tu jsme, nejdeme po správné cestě, nejsme svým okolím pochopeni, tím více se zavíráme do sebe, tím častěji volíme konečné řešení… Není proto divu, že v čase, kdy se „dává“ nejvíce radosti, člověk pociťuje nejvíc osamělosti. Proto není dobré v tuto dobu zůstávat sám se sebou příliš dlouho a často.

Dříve toto lidé velmi dobře chápali a tak v tomto čase spolu podnikali spoustu akcí, kdy táhli za jeden provaz (při takovém společném draní peří se udělala spousta dobré práce a posílily se vazby lidské sounáležitosti). Spoustu společných akcí pořádaly církve, akcí, kdy se měl člověk k tomu, aby popřemýšlel o podstatě svého bytí, ale nebyl na to sám, byl v kruhu lidí, ochotných mu bez meškání přispěchat na pomoc, ochotných mu nabídnout pomocnou ruku a nejen tu.

Faráři, farnosti, farníci tak činí dodnes a kromě toho dělají spoustu dobré práce. Přiznám se bez mučení, že v tomto ohledu nejsem vůbec dobrý křesťan, byť pokřtěný, nikdy mě to totiž nezajímalo, ale osud chtěl, že mi přivedl do cesty otce Petra Hrušku. Člověka, kterého si nesmírně vážím pro jeho lidskost a moderní přístup k člověku. Člověka, který – byť si to ani neuvědomuje – mi otevírá oči, abych mohl nahlédnout tam, kam mě před pár lety nenapadlo, že kdy zabloudí můj zrak, má mysl, má duše. 

Za následující slova mě věřící moc nepochválí, ale musím je napsat, a sice že Běžecká škola, ať už web, či akce, které děláme, se stala takovou moderní farností lidí, kteří jsou hledající a nechtějí být – stejně tak, jako jsem nechtěl být nikdy já – součástí nějaké pevně svázané komunity. Přesto ale mají touhu někam patřit, s někým se bratřit. 

Již po pár měsících fungování Běžecké školy jsem si začal uvědomovat, že moje zamyšlení, byť vlastně vznikla jako reakce na vyhoštění z blogu iDnes, jsou takovými pavučinkami, které vypouštějí pavoučci v období babího léta, pavučinky, které nás tu a tam v tuto dobu zašimrají na tváři, pavučinky, které nám sdělují, že se zase uzavírá období plodnosti a začíná období hodnocení a nového hledání.

Uvědomil jsem si, že Běžecká škola se stala a stává stále více „doménou“ lidí, kteří se cítí v místě, kde žijí jaksi vykořenění, neboť jsou jiní. „Územím“ lidí, kteří jsou jiní v tom, že v duši zůstali stále dítětem, s touhami a sny. Doménou lidí, kteří se odmítají podrobit myšlence, že: „Že vše je špatně, a že se s tím, co se kolem nás děje nedá prostě už nic dělat!“ Doménou lidí, kteří byť ve svém okolí nepochopeni, stále znovu a znovu, každý den vybíhají plnit si své sny, pomoci druhým plnit jejich sny. 

A jsem zase na začátku, tedy u našeho fb vyznání s Danou a u toho, že se člověk nemá bát dělat, co neumí. Vždyť vezmeme-li to kolem a kolem, tak člověk se sice rodí na svět se spoustou vloh, ale neumí lautr nic. Vše se musí naučit a naučit se to může jen tehdy, pokud má odvahu se do toho pustit. Že něco zkazí?

No Bože, tak to zkazí – příště už to udělá líp a než se kdo nadá, bude v tom mistr.

Přeji vám, abyste prošli letošním adventem v dobré pohodě, našli svou cestu a pokud vám mohu radit, vyrazte na ní hned, jak ji najdete, neodkládejte první krok až na Nový rok. Víte, jak to v Novém roce chodí – těžká hlava, těžké nohy… a skutek utek´!

Veslařský trenažér, skvělý doplněk či náhrada běžeckého tréninku

Veslařský trenažér, skvělý doplněk či náhrada běžeckého tréninku

Veslování na trenažéru je jedno z nejefektivnějších kondičních cvičení a zároveň i jedno z nejvíce opomíjených. Za oběma přívlastky stojí stejný faktor, a sice samotné veslařské tempo – bezpečný pohyb, které komplexně zapojuje celé tělo intenzitou volitelnou ve velmi širokém rozsahu, jehož správné zvládnutí ale na druhou stranu nepřichází automaticky, což mnoho uživatelů může odrazovat.

Pavel Šmolka

Britské zastoupení výrobce veslařských trenažérů Concept2 uveřejnilo na svých stránkách rozsáhlý materiál „Indoor Rowing for Runners“, který se věnuje možnostem využití veslování na trenažéru jako doplňku běžeckého tréninku. Následujících několik odstavců vychází zejména z částí týkajících se přínosu tohoto cvičení pro běžce na dlouhých tratích a ultravytrvalce.

Je pravda, že nejlepší efekt na sportovní výkon prakticky v kterékoliv disciplíně přináší trénink zaměřený převážně právě na daný pohyb, protože svalová akce je v různých sportech velmi specifická. Veslování zapojuje paže, trup i nohy jiným způsobem nežli běh a pohybový vzorec veslování tak lze na běh převést jen omezeně. Na druhou stranu je ale možné na veslařském trenažéru velmi efektivně trénovat základní aerobní i anaerobní vytrvalost a také psychickou zátěž při vysokém výkonu.

Běžci na dlouhých tratích musí věnovat rozhodující část tréninku budování kondičního základu. Podle sportovních fyziologů by mělo asi 80% přípravy těchto sportovců probíhat na cca 80 procentech maximální tepové frekvence. Výsledkem je zvýšená výkonnost srdce i respiračního systému, vyšší efektivita zpracování kyslíku v pomalých (ale i rychlých) svalových vláknech a také schopnost využívat ve větší míře tuky jako zdroj energie. Nahrazení části tréninku veslováním na trenažéru umožňuje vybudovat si a také udržet vysokou úroveň kondičního základu a přitom významně snížit riziko vzniku zranění z přetrénování. 

V souvislosti s měřením tepové frekvence je důležité pamatovat na to, že její maximální hodnota je různá pro různé druhy pohybu. Kvůli vzpřímené poloze těla a také energii vyvolané při dopadech je při běhu vyšší o cca 5-10 tepů za minutu ve srovnání s veslováním na trenažéru. Je proto důležité znát hodnoty maximální tepové frekvence pro obě cvičení, aby bylo možné kontrolovat, že cvičení probíhá ve zvolené zóně.

Dalším přínosem využití veslování na trenažéru při běžecké přípravě je snížení rizika vzniku zranění při tréninku a zároveň prodloužení aktivní běžecké kariéry. Cvičení na veslařském trenažéru je totiž velmi šetrné k pohybovému aparátu – probíhá plynule, bez nárazů. Šetří tak klouby, achilovky a další části těla, které při běhu absorbují energii během dopadu při každého kroku. To má zvláště velký význam pro sportovce seniorských a veteránských kategorií, jejich tělo již nemusí být schopné absolvovat stejné tréninkové dávky jako dříve.

Výjimečně důležitá pro úspěch ve vytrvaleckých závodech je psychická odolnost běžce. Samozřejmě je potřeba mít dostatečnou kondici k absolvování dané tratě, když ale dojde na lámání chleba, úspěšnější bývá mentálně silnější sportovec. Podle některých teorií je možné posilovat psychickou odolnost, podobně jako fyzickou kondici, vystavujeme-li pravidelně organismus vytrvalostnímu výkonu a zvyšující se intenzitě cvičení. Při tréninku psychické odolnosti může cvičení na veslařském trenažéru sehrát důležitou roli a to bez typického zatížení pohybového aparátu, které přináší výlučně běžecký trénink. 

Zařazení jiného typu pohybu do přípravy může pomoci „osvěžit“ přístup běžce k tréninku, kterému pak věnuje větší úsilí, a tím přispět ke zlepšení výkonnosti. Veslovat na trenažéru lze kdykoliv bez ohledu na počasí a roční období. Cvičení probíhá v bezpečí domova či fitcentra, což v období, kdy se k tréninku dostaneme často až po setmění (či před rozedněním), může být důležité zejména pro ženy. Všichni běžci pak občas ocení, že jim neohrozí nebezpečí v podobě kořenů či ledovky skrytých ve tmě, příliš přátelských psů, popř. bezohledných řidičů či cyklistů.

Je třeba zdůraznit, že před zapojením cvičení na veslařském trenažéru do tréninku by měl každý běžec věnovat velkou pozornost nácviku správné techniky veslování. Teprve ta zajistí optimální využití „veslařské“ kondice pro výkony při běhu. Nejlepší je nechat se do veslování zasvětit někým, kdo má již techniku zvládnutou. Není-li to možné, pamatujte alespoň na tyto hlavní zásady:

  • motorem tempa jsou nohy, hlavně pak svaly přední strany stehna – pochází z nich asi 2/3 energie
  • trup je zpevněný, jeho pohyb během záběru vychází z bederní páteře – z mírného předklonu do mírného záklonu, spolu s dotažením madla pažemi v poslední třetině
  • záběr je dynamický, návrat naopak uvolněný a pomalejší, nesnažte se o příliš vysokou frekvenci tempa (pro trénink vytrvalosti to je cca 26 temp za minutu a méně) 
  • zátěž si vždy nastavte maximálně na stupeň 5 (týká se nejrozšířenějších trenažérů Concept2), intenzitu cvičení určuje nikoliv toto nastavení, ale, podobně jako při veslování na vodě, razance, rychlost a správnost provedení záběru

Mnohem více informací o cvičení najdete na stránkách výrobce www.concept2.com.

Některá fitcentra mají ve své nabídce skupinové cvičení na veslařských trenažérech s instruktorem. Informujte se o nabídce lekcí vedených kondičním trenérem přizpůsobených potřebám běžců. 

Více informací najdete na www.indoorrowing.cz.

Zima není obdobím pro osobní rekordy

Zima není obdobím pro osobní rekordy

V zimním období platí rovnice – nižší teplota vzduchu, větší výdej energie

„Se sněhem a mrazem se mi hroutí svět. Už druhý den mi tělo neslouží. Nohy nemůžou a dech nestačí. Uběhnu 5 km, svůj základ, a umírám, hekám, dusím se. Přitom již 3 měsíce běhám denně 7 – 8, o víkendu pak 10 kilometrů. Pomalých, ale mých. Myslíte, že je to vážně jen mrazem, těžší cestou se sněhem? Jsem nešťastná, že už nikdy víc jak 5 km nedám!“

Pokud jste i vy zažili podobně nepříjemnou zkušenost, nepropadejte panice, je to naprosto normální, s klesající teplotou musí tělo vydávat více energie na to, aby se ohřálo na provozní teplotu, tím pádem mu schází energie na absolvování kilometrů, které jste již bez obtíží běhali.

 Více vrstev oblečení vás více zahřeje, ale nezrychlí

Na první pohled by se mohlo zdát, že pomoc oproti unikající energii prostřednictvím vyššího výdeje energie na prostý ohřev je celkem snadná. Stačí se jen více obléknout, a je to! Bohužel není. I zde je vysvětlení zcela prosté: každá vrstva oblečení, a může být co nejelastičtější, znamená omezení pohybu (překonávání odporu natahováním vláken látky, z níž je ušito). Takže ani zde si v tomto směru nepomůžete.

 Tep jde nahoru, dech se zrychluje

I to je naprosto běžný jev, kvůli kterému není třeba panikařit. Nebojte se, neznamená to, že za pár dní kralování zimy, vám utekla forma. Nic takového, vysvětlení se schovává v prvních dvou odstavcích tohoto článku. Takže zachovejte klid, jen nastalé situaci přizpůsobte svůj trénink a nesnažte se nic lámat přes koleno.

Než mrazy pominou, respektive, než si vaše tělo na ně zvykne (je to stejné jako v létě, když přijdou vedra, také je třeba dát tělu určitý čas na aklimatizaci, trvá to 4 – 5 dní), tak vybíhejte na trénink s tím, že budete běhat obvyklou dobu, ale nebudete se vzrušovat tím, že za tu dobu uběhnete kratší vzdálenost.

Běháte-li na tepovku, udržujte ji na stejné úrovni jako obvykle, tak docílíte toho, že váš trénink bude mít právě tu hodnotu, tu intenzitu, jakou měl mít.

Budete-li se snažit běžet bez ohledu na podmínky stejnou vzdálenost, byť to bude znamenat běh na vyšší tepové frekvenci a dojdou vám síly, nebo trénink absolvujete, ale můžete si být téměř jisti, že po tréninku budete daleko více unaveni.

Budete-li v obdobném duchu pokračovat i v dalších studených dnech, téměř určitě, až nastanou zase příhodnější podmínky pro běžecký trénink, pokud tedy nebudete nemocní, budete vycucaní jak citron a budete rádi, že vůbec běháte.

Opět nebudete moci dýchat a budete mít vyšší tepovou frekvenci, než jste při daném tempu zvyklí. Tentokrát už ale ne vinou nízkých či velmi nízkých teplot, respektive silnější vrstvy oblečení, ale protože budete přetrénovaní.

Takže nejen pro začátečníky platí: nechceš-li se zadusit, zpomal!

Jak běhat v zimě

Jak běhat v zimě

Sledujte Běžeckou školu, běžecký web, který nejrychleji reaguje na změny počasí a kde se dozvíte, jak se co nejlépe ochránit před riziky běhání v zimě, jak se na běh oblékat, co v zimě jíst, jak běhat i jak odpočívat.

„Zima, zima, zima, zima je veliká, koho sníh nehřeje, ten to rýmou odpyká…“ Zima a vlhko, to je to, co běžce v začátku zimy nejvíce ohrožuje. V pokročilejší zimě, kdy mrzne až praští, běžec snáší mráz daleko lépe než právě v období, kdy zima nastává, kdy teploty jsou kolem bodu mrazu, či mírně pod ním a je vysoká vlhkost vzduchu. Tyhle podmínky jsou pro pobyt člověka nejnebezpečnější a také nejméně oblíbené. Ale i v takových podmínkách se dá běhat tak, aby to bylo zdravé a bezpečné.

Jak se oblékat na běhání v zimě

Pokud jde o oblečení, tak se oblečte stejně jako jindy, tedy tak, že při vyběhnutí budete pociťovat mírný chlad, ale po pár minutách již příjemné teplo. Prakticky to vidím tak, že bych si vzal: 

na tělo
  • lehčí triko s dlouhým rukávem
  • slabší mikinu
  • běžeckou bundu
na krk
  • tunel
na nohy
  • dlouhé – lehké elasťáky
  • v případě velkého mrazu nebo silného větru ještě zateplené kraťasy, ženy sukénku
  • crossové boty, pokud to klouže tak nesmeky nebo boty s hřeby
na hlavu
  • čepici či čelenku

Hlavně bych si dal ve dnech, kdy nás navštíví první sníh, pozor na uklouznutí. To znamená – snažil bych se běžet uvolněně, neboť čím člověk běží „připosraněji“, tím více mu hrozí, že sebou praští, neboť váhu nepřenáší tak rovnoměrně, jak by měl.

Každopádně pokud nevlastníte dobré boty na běh do sněhu, tím nyní myslím spíše podrážky než svršky, i když nepromokavý svršek – ať už opatřený Goretexem či nanotechnologií – se určitě pro běhání ve sněhu vyplatí, tak velmi dobrým pomocníkem jsou nesmeky.

Milan Kůtek by vám jistě doporučil v tomto období vyběhnout s holemi. Já dodávám: „Taky možnost, jak zvýšit pocit bezpečnosti z běhu“. 

Začínající zima kromě rizik z prochladnutí a seknutí sebou nese i riziko nachlazení – nemoci. Proti tomuhle riziku, kromě přirozeného otužování, nám pomůže vhodná strava.

Běžecká výživa v zimě

Většina lidí vám řekne, že běhá proto, aby se nemuseli omezovat v jídle. Takže by se mohlo říci, že zabývat se nějakou speciální běžeckou výživou, nebo dokonce nějakou speciální běžeckou výživou pro zimní měsíce nemá vůbec žádný význam, ale ono to je trošku jinak. Ostatně tak jako vždycky a se vším.

Určitě mi dáte za pravdu, že i když řada z nás běhá také proto, aby se odreagovala od běžných životních stresů, tak na druhou stranu běh zase jiné stresy přináší. Hlavně těm, kteří jsou soutěživí a umanuli si, že běh bude tím, co je proslaví. To s sebou, kromě jiného, nese i oslabení imunitního systému. Toto a zimní počasí připravuje běžce nejen o energii – musí se často vyrovnávat s prudkými změnami teplot, vlhkosti vzduchu, k tomu se přidávají šoky, když sebou někde řachne nebo se jen tak tak vyhne pádu. Takže tady je šest tipů, jak ji získat či doplnit.

Běžecká strava by měla být v zimních měsících vyvážená, pokud jde o cukry, bílkoviny a tuky, bohatá na minerály, vitaminy, vlákninu a bílkoviny.

Cukry

Cukry patří do zimního jídelníčku běžců a běžkyň ze dvou důvodů. Prvním důvodem je, že jsou velkým zdrojem energie a druhým důvod je, že nám tuto energii dokáží dodat velmi rychle. Což je velmi důležité hlavně ve chvíli, kdy vám někde daleko od domova, uprostřed lesa, když všude je halda sněhu nebo ledu, který vám brání v tom, dostat se rychle domů, energie dojde. V tu chvíli je dobré mít v ledvince nějaký energetický gel, energetickou tyčinku, hroznový cukr nebo datle, které vesměs obsahují cukry. V normální stravě, kterou běžně v zimě konzumujeme, by pak neměly chybět těstoviny, rýže, chléb v kombinaci s kořenovou a listovou zeleninou, které nám zase dodají potřebné minerály a vlákninu. Ty jsou také velmi důležité pro boj s nežádoucími infekcemi.

Bílkoviny

Každý ví, že maso je bohatým zdrojem bílkovin, železa a vitaminu B12, někteří se však vyhýbají masu proto, že má vysoký obsah nasycených tuků (zejména červené maso), někteří proto, že jsou vegetariáni či vegani. I když už je známo, že to s nebezpečností nasycených tuků není až tak horké, jak se nám do nedávna prezentovalo, můžete samozřejmě bílkoviny doplňovat i z rostlinných zdrojů, z fazolí či jiných luštěnin. Na bílkoviny jsou bohaté I některé druhy zelené listové zeleniny (ve formě aminokyselin) nebo také mladý ječmen. 

Ovoce

Zkuste nejíst jenom jeden druh, ale prostřídat je, protože každé ovoce dodá našemu tělu jiné vitaminy, jiné minerály, jiné stopové prvky. Dohromady nám ale dodají ty, které naše tělo v zimních měsících potřebuje jak pro samotný běžecký trénink, tak pro boj s infekcemi, které na něj neustále všude útočí!

Vitamín C

Vitamín C, to je asi náš nejznámější pomocník v boji proti rýmičkám, kašlům a dalším zdravotním neduhům, které si většinou uženeme, protože se nejdříve zpotíme, pak rychle vychladneme, promočíme se apod. Jako prevence stačí dodávat tělu v zimních měsících 500 – 1000 mg denně. Pokud už vás ale rýmička a kašel, bolení v krku… postihnou, nebojte se vzít si koňskou dávku 4000 mg tak 3 – 4 dny po sobě. Nemusíte mít obavy, že byste vitamin C přebrali, ten má tu dobrou vlastnost, že co tělo nespotřebuje, tak vyloučí močí. Jestliže chcete doplňovat vitamín C přírodní cestou, můžete právě prostřednictvím ovoce a zeleniny, anebo třeba rakytníkovou šťávu.

Ryby

I ryby jsou v zimním jídelníčku běžců důležité, i ony se podílejí na dobré formě vašeho imunitního systém. Ryby jako losos, sardinky, tuňák, makrela jsou velkým zdrojem Omega – 3 mastných kyselin, které pomáhají chránit tělo proti infekcím. Velké procento ryb také obsahuje selen, který je nezbytný pro fungování našeho imunitního systému.

Je lepší tělu dodat vše potřebné ve formě pestré stravy, než to potom řešit nějakými „zaručeně a rychle fungujícími“ přípravky, které vás zbaví všech neduhů, které na vás ve formě těch mrňavých potvor skočí.

Jak se stravovat během zimního běžeckého tréninku

Naše tělo si může ve formě zásobní energie uložit pouze určité množství glukózy (cukrů), takže pokud počítáte s tím, že váš trénink bude trvat déle než hodinu, měli byste se na to připravit a vzít si do ledvinky datle, rozinky, energetické tyčinky, gely… v potřebném množství + malou zásobičku pro případ, že vám terén a počasí znemožní se vrátit z tréninku v předpokládanou dobu, abyste měli dosti zásobní energie na celý trénink. Nezapomeňte také na to, že i v zimě je nutné pít. I když necítíte, že se potíte, tak se potíte a tekutiny je třeba doplňovat. V zimě doporučuji s sebou mít teplý nápoj.

Jak se stravovat po běžeckém tréninku v zimě

Pokud neběháte proto, abyste zhubli, tak byste si měli pamatovat, že pro to, aby váš trénink splnil svůj účel – rozvoj vaší fyzické kondice (nárůst sportovní formy), je nejdůležitější doplnit vydanou energii během prvních 30 minut po výkonu. Lze toho dosáhnout vhodnou kombinací stravy (cukry + bílkoviny), anebo dodat tělu energii a všechny stavební látky ve formě speciálních sportovních (regeneračních) nápojů.

Sledujte Běžeckou školu, běžecký web, který nejrychleji reaguje na změny počasí.

Jak běhat v zimě na Prima News

Zůstat mladý po celý život není to samé, jako chovat se po celý život jako dítě

Zůstat mladý po celý život není to samé, jako chovat se po celý život jako dítě

Proces stárnutí začínáme v okamžiku, kdy přestáváme růst a také ve chvíli, kdy se přestáváme učit nové věci.

Růst jsem přestal v pětadvaceti, tedy tělesně. Učit se, nebo dělat nové věci, které jsem nikdy nedělal, jsem nepřestal nikdy. Nejspíš to je na vině toho, že i v jednasedmdesáti se cítím mladý na těle i na duchu.
Nejspíš to bude znít neuvěřitelně, ale nikdy v životě, opravdu nikdy, jsem se necítil starý.
Jo, byla období, kdy mě život mlel a měl jsem všeho plné zuby, ale starý jsem se proto nikdy necítil. Necítil jsem se starý, ani když z tohoto světa odcházeli otec, babička, maminka, brácha. Jen mi bylo líto, že už se s nimi nikdy neuvidím a nebudu si moci s nimi popovídat.
Necítil jsem se starý, ani když mým synům přibývaly roky, zakládali rodiny, rodily se jim děti a mě udělali dědou.
A necítím se tak ani teď.
Možná je to tím, že mě život náramně baví, užívám si každý jeden den a když jdu spát, děkuji za to, co mi ten den přinesl, bez ohledu na to, zda to bylo dobré nebo zlé.
Ráno se pak probírám s radostným očekáváním toho, co mi nový den přinese.
Dopředu moc neplánuji, to přináší často zklamání, když se věci nedějí podle plánů a přání.
Ani dovolenou s Danou neplánujeme, jen si řekneme termín a místo, a teprve tam se vždy ráno podle situace rozhodneme, co ten den podnikneme.
Často býváme zváni na natáčení do rozhlasu, televize, podcastů, nebo do firem na workshopy. Před realizací dostáváme dotazy ohledně zaslání otázek, abychom se mohli připravit. Odpovídáme, že nám stačí jen téma, o němž se bude (máme) mluvit, protože naše sdělení či odpovědi vycházejí ze života, z prožitého, nemusíme se na ně připravovat, vyhledávat je, jsou v nás, jen čekají, abychom je řekli a tím jim dali život.
Pro svůj plně aktivní život po šedesátce či sedmdesátce nepotřebujeme žádné stimulanty nebo zázračné procedury, našimi životabudiči je pohyb, nejlépe venku v přírodě, dobrá strava, vzájemná láska a dobrá nálada. Tedy nic, co něco stojí, ale jen to, co za něco stojí.