Podzimní běžecké vrnění si

Podzimní běžecké vrnění si

Běžím, proplétám se mezi kapkami deště, které se v hustých provazcích snášejí k zemi. Běžím podzimním dnem, cítím, jak mi v tepnách tepe život, jak mi tepnami proudí život. Běžím a vnímám, jak mými nervy přichází povely – udělej další krok a další a další a další… Běžím a vnímám, jak se mé tělo raduje z kontaktu s teplým, vlahým vzduchem. Zrovna tak se ale raduje, když je v kontaktu se vzduchem suchým a mrazivým. Pohlédnu-li před sebe, vidím to, co vidím a zároveň jako za závojem z mlhy vidím, co chci vidět. Co je skutečné, co je vysněné, co je moje fantazie, co je fata morgana? Co tu bylo dřív? Myšlenka – představa nebo skutečný vjem?

Běžím podmračeným dnem, stružky vody mi protékají úžlabinou pod kostrčí, stékají po mých stehnech a naplňují mé běžecké botky. V tu chvíli je zcela jedno, zda mám na sobě boty s ochranou proti vodě či jen normální adidasky, za chvíli v nich stejně čvachtá.

Běžím, protože běh mi přináší radost, protože běh mě naplňuje a to bez ohledu na to, jestli jsem měl před během náladu pod psa, nebo jsem byl happy. Běžím a nepřemýšlím nad tím, že bych se měl někdy zastavit, běžím a  nepřemýšlím o nesmrtelnosti chrousta.

Běžím, užívám si každý nádech, užívám si, jak mými plicními sklípky protéká kyslík, jak jimi proudí život. Běžím, nohama hladím jehličí, trávu, brodím se protékajícími stružkami (proč bych se jim vyhýbal, když už mám stejně v botách močál), kloužu po kamenech, přeskakuji padlé kmeny.

Běžím a najednou cítím, jak se měním v chomáček páry, která ještě před chvilkou halila mou tvář. Běžím a cítím, jak pronikám do všehomíru a zároveň mě veškerý mír světa naplňuje.

Běžím, už nejsem lidskou nickou, už vlastně nejsem nic, už jsem všechno…

Ptáte se, kdy se to odehrálo? Odehrává se to denně, stačí mi jen vyjít pod nebeskou báni, odlepit jednu nohu od země, pak odlepit i druhou a běžet a běžet a běžet a vznášet se nad matičkou zemí a můžete mít všechno, co si jen v mysli malujete…, vše, co milujete…, vše, co jste schopni si ve své fantazii představit a vysnít…

Podzim

Podzim

Podzim je křižovatkou života, pokud si na této křižovatce můžeme na chvíli sednout pod krásný strom, využijme toho a chvíli se zastavme ve svém běhu, nechme na chvíli plynout nad svou hlavou plující oblaka a máme-li splín, či nevíme-li zrovna kudy kam, co na tom, protože brzy bude určitě zase líp…
Je zcela jedno, zda je podzim, jaro, léto či zima. Vy si běžíte, sajete tu vůni vůkol, posloucháte pleskot svých kroků a cítíte, že žijete. V tu chvíli zapomínáte na vše, co vás až dosud drtilo – šéfa, manžela či manželku, děti, nesplacené závazky… 
…doběhnete, a v tu chvíli potkáte někoho, který na vás civí, jako byste právě spadli z višně. Kouká a nevěří svým očím – vidí před sebou člověka, který doslova sálá štěstím. „Jak k tomu přišel, co pro to udělal, aby se takto cítil?“ Napadne ho. „Jak k tomu přijdu já, že se tak necítím a přitom v životě po ničem jiném netoužím?“
Pokračuje ve svém vnitřním rozhovoru. Ta slova, která vnitřně pronáší, se projeví v odlesku jeho očí, povytaženém obočí, či úšklebku a tak si řeknete: „Jak by tenhle člověk mohl pochopit, co cítím a jak jsem k těmto pocitům snadno přišel. Že mi stačilo se jen chvilku proběhnout a byl jsem v rauši.“
V tu chvíli vystřízlivíte – kouzlo zmizí a ten proti vám bude mít pocit, že se mu jen něco zdálo, že se mu zdálo, jako by koutkem oka zahlédl štěstí. 
Ale my víme, že se mu to nezdálo, my, co běháme, víme, že stačí jen nazout běžecké boty, natáhnout na sebe běžecké oblečení a vyběhnout…
A jak mu pomůžeme, aby i on pochopil to, co na chvíli zahlédl v našich očích? Stačí k tomu velmi málo, úplně postačí, když si i přes to, co uvidíte v jeho očích, podržíte v sobě své štěstí, jiskru ve svém oku, aby viděl, že to nebyl sen a začal pátrat usilovněji po zdroji vašeho štěstí a pátral tak dlouho, až i on pro sebe objeví běh.

P.S. Životním podzimem, bereme-li, že životní podzim začíná v šedesáti, běžím deset let, a mohu říci, že je to nádherný životní čas, kdy můžete dělat všechno na co jste v mládí či středním věku neměli čas. Chce to jen velmi málo, být fit a zdravý a na tom se dá pracovat v každém věku, v každé etapě života, tak jestli vás láká, mít to jako já, tak začněte, fakt to za to stojí.

Zběh, zběhl jsem z nicoty do světa člověka

Zběh, zběhl jsem z nicoty do světa člověka

Na svět jsem přišel nechtěně (otec měl potřebu se uvolnit a i přes nesouhlas matky si ji naplnil). Tohle vám ale nikdo jen tak neřekne, potřebuje k tomu důvod.

Vyrůstat v napětí mezi rodiči nese své ovoce. U mě to, že jsem byl pěkný zmetek a dělal rodičům už od malička peklo na zemi. Jak jsem mohl, tak jsem zdrhal a vracel se až s příchodem noci. Jednou to už maminka nevydržela a v brajglu, který následoval po mém návratu domů, mi vmetla do tváře: Já tě nechtěla, narodil ses jen proto, že mě tvůj otec znásilnil!

Tma před očima, tma v duši, ledové srdce a naprostý zmatek v mysli! 

To vše následovalo v okamžiku odhalení pravdy o mém zrození.

Smrt starého, i když jen desetiletého, kluka!

Smrt toho zmr*** ve mě!, protože v té chvíli jsem se narodil podruhé, tentokrát vědomě – uvědoměle. 

Do té doby jsem před lidmi utíkal, stranil se jich, i když jsem nevěděl proč. Teď už jsem věděl, že ten důvod vznikl v první vteřině mého početí. Já jsem sem taky nechtěl!

Začal jsem nacházet cestu k člověku, k lidem. Pochopil jsem, nebo spíš jsem začal chápat, že oni za můj vztek, který mě až do té doby ovládal, nemůžou.

Přestal jsem utíkat a začal běhat. Běh se mi stal od počátku nejvěrnějším, nejlepším přítelem. Nehádal se se mnou, ale také mi nic nedával zadarmo, aby si mě koupil. Tím, že jsem potkal běh, jsem dostal druhou životní šanci a tu už nikdy nepustil.

Běh mě naučil všechno pro život důležité, jako třeba, že pravda je sice krutá, ale otevírá oči, že život člověku nedá nic zadarmo, ale je spravedlivý, že v životě se nic neděje bez příčiny, jen musíme mít vůli a vytrvalost ji najít a také, že nikdo není nepřítel. 

Že “nepřítel” nám byl seslán, stejně jako přítel, aby nám pomohl najít pravdu o nás, o tom, kdo a co jsme.

Bosoboty Leguano, životní styl a trenér

Bosoboty Leguano, životní styl a trenér

Moderní člověk si čím dál tím více sám pod sebou podřezává větev, na níž sedí, aby měl větší rozhled po světě, kde se cítí čím dál tím více svazován a omezován ve svém žití. Touží po svobodě.

Svoboda člověka začíná u jeho nohou, u možnosti volně kráčet po světě, i proto se dávají vězňům na nohy okovy, aby nemohli utéct.

Přijde-li člověk v běžných botách do obchodu, kde se prodávají Leguany, zuje je a obuje Leguany, okamžitě pocítí, co pocítí vězeň, když mu po letech sundají okovy.

Pocítí svobodu, pocítí neskonalou lehkost bytí, má pocit, že může létat, zatouží vzlétnout a obejmout celý svět. Tak opojný pocit to je.

Když se však roky taháte s řetězy na nohou, jsou vaše nohy a nejen ony, ale celé tělo, ochablé, takže po pár krocích máte dost.

Proto je dobré začít chodit v Leguanech, a obdobně i v jiných minimalistických botách, postupně.

Co bych však rád zdůraznil a zároveň tak vyvrátil obecné mínění, že minimalistické boty vám nedovolí dělat technické chyby, jichž se lidé dopouštějí, když běhají v technických botách. Běhat technicky dobře vás nenaučí žádné boty! 

Pokud vás téma bareffot a všeho okolo něj zaujalo, chtěli byste se dozvědět víc, vyzkoušet si je na nohou, tak přijďte 24. září do prodejny Bosoboty leguano do pasáže Černá Růže v Praze. Kde současně proběhne i první neformální setkání členů klubu Běžecké školy a Bosoboty leguano a budeme si tak moci říct si kdo od členství představuje a co by chtěl, abychom při jeho setkáních dělali.

Spánek, nejlepší a nejlevnější regenerace jakou si člověk může dopřát

Spánek, nejlepší a nejlevnější regenerace jakou si člověk může dopřát

Známe z historie řadu příkladů, že různí lidé si tak dlouho ukrajovali ze spánku, až už nemohli vůbec usnout. Prostě naše tělo spánek potřebuje, aby mělo alespoň minimální energii na všechny životně důležité funkce. Nebudete-li věnovat v rámci svého života dostatečnou pozornost spánku, tak můžete makat jak šílení, ale výsledek se mine účinkem.

Nikdo ještě nevynalezl lepší způsob regenerace než spánek

Ve spánku naše tělo nejlépe regeneruje. Vrcholoví sportovci to velmi dobře vědí, takže zařazují spánek i mezi jednotlivé denní fáze tréninku.

Jaká kvalita vašeho spánku bude, o tom rozhoduje například i obyčejný polštář a matrace, na níž ležíte. Matrace by měla být pevná, nemusí být ale jak prkno, takže by měla být i patřičně pružná. Určitě se vyplatí si zajít do studia pro zdravý spánek a zjistit tam, jaký typ matrace je pro nás nejvhodnější. Pokud jde o polštář, tak zajímavou a pro někoho lepší volbou, než klasický (je jedno zda vycpaný peřím nebo dutým vláknem) je ergonomicky tvarovaný polštář, který podepře vaši hlavu tak, abyste si při spánku nekřivili páteř.

Pokud jde o teplotu, tak rozhodně byste neměli mít tam, kde spíte, přetopeno (ideální je teplota kolem 18 stupňů Celsia. A před tím, než ulehnete, je dobré si i pořádně vyvětrat, abyste měli na noc zajištěno dostatek čerstvého vzduchu.

Váš spánek by neměl trvat méně než šest hodin, ideálních je osm a pokud jste opravdu v tvrdém tréninku, tak devět až deset hodin denně. Určitě nemusím připomínat, že za každých 10 kilometrů odběhnutých navíc v tréninku byste si měli přidat hodinu spánku. 

Proč je spánek tak důležitý

Spánek je důležitý a nejen pro běžce či běžkyně (mimochodem ženám se doporučuje spát o hodinu více než mužům) z toho důvodu, že se v něm uvolníte (vypnete stresové faktory), takže si odpočine i vaše psychika. Ve spánku se také vaše tělo opravuje, co se během dne pokazilo (různé mikrotrhlinky ve svalech, úponech…), buduje (nové buňky), doplňují se zásoby (energie, minerálů, stopových prvků), čistí (vyplavují se z těla všechny odpady, ať už vaše vlastní mrtvé či poškozené buňky, nebo to, co tam nepatří (viry, bakterie). 

Jak vidíte, vaše tělo se ve spánku nijak nefláká, ale odpovědně maká, abyste bylo ráno připraveno na všechno, co mu ten den zase naložíte. Takže pokud si spánek zkracujete, nežehrejte pak na to, že vám pořád něco je. Je to důsledek toho, že jste neposkytli tělu čas k odpočinku a regeneraci.

Mějte na paměti, že všechny uvedené procesy vyžadují čas, tělo je neumí urychlit, tak pokud chcete být zdraví a chcete, aby vám vaše forma utěšeně rostla směrem k závodu, který jste si vybrali jako ten hlavní, tak si do tréninkového plánu nezapomeňte napsat i spánek (6 – 10 hodin).

Jak se připravit a jak běžet Běchovice

Jak se připravit a jak běžet Běchovice

Dobrá otázka a snadná odpověď. Tedy pro toho, kdo je běžel více jak 10x, přesné číslo neuvádím, protože si to opravdu nepamatuji, ale co si pamatuji je, že se mi Běchovice nikdy neběžely snadno a to přes všechny zkušenosti, které jsem během těch mnoha a mnoha startů získal.

Jak běžet závod Běchovice – Praha

Nenechte se ale zmýlit tím, co jsem napsal v úvodu a nemyslete si, že nesnadno se mi běžely Běchovice pokaždé proto, že jsem na nich opakoval stejné chyby. To rozhodně ne. Nesnadno se mi běžely proto, že ta trať není rozhodně snadná, o to nesnadnější, o co víc prahnete po nějakém výkonu – konkrétním čase. Pokud vám jde ale o to, zaběhnout si dobrý čas, čas odpovídající vašim fyzickým možnostem, tak mějte na paměti, že i když se dobře rozcvičíte, což znamená před vlastním závodem si dát 10 – 15 min lehkého běhu, protažení, 4 – 5 rovinek (rychlých úseků dlouhých 80 – 100 m) a na závěr 400 m v tempu, v jakém chcete závod běžet, je tu stále řada faktorů, které mohou vaše úsilí zhatit.

Bagáž a čekání na start

Po rozcvičení je potřeba se převléknou, či lépe řečeno svléknout do toho, v čem poběžíte a bagáž s oblečením na převléknutí si po rozcvičení dát včas do auta, které ji odveze do místa cíle na Pražačku. Trošku nepohodlné je to v tom, že budete muset čekat delší dobu lehce oděni v závodním a podle předpovědi počasí nemá být zrovna hezky (ráno 9, odpoledne 13 stupňů a déšť a vítr), takže bude třeba se trošku stále hýbat, abyste moc neprochladli. Rozhodně bych vám doporučoval si na sobě nechat lehkou větrovku, kterou případně můžete v průběhu běhu sundat a uvázat si ji kolem pasu.

Vítr

Vítr hraje na Běchovicích většinou velmi důležitou roli. Jen málo ročníků se bez něj obešlo. V 90 % případů navíc fouká západní, takže značně ovlivňuje konečné výkony.

Jak tedy běžet

Nejčastější chybou je, rozeběhnout prvních 500 m v rychlém tempu, k čemuž vás nutí několik důvodů:

  • Stupňující se chlad – ve snaze co nejrychleji se zahřát – vyrazíte, co to jde
  • Adrenalin – od chvíle, kdy odevzdáte bagáž a jste už oblečeni jen v závodním, to ve vás začíná vřít a vy se už těšíte, kdy to začne. Startovní výstřel je pak povelem vyběhnout co nejrychleji a valit to, dokud to jde
  • Trať vede od startu prvních 500 m z kopce – to má vliv na to, že si neuvědomíte, že běžíte velmi rychle, rychleji, než jste zvyklí a než byste měli
  • Dav běžců, který vás tlačí před sebou a vy běžíte, co to jde, aby vás nesrazili

Po těch 500 m se trať poznenáhlu překlopí do mírného stoupání, ale i to stačí, aby vám najednou ztěžkly nohy. 

Pokud chcete i přes rozmary počasí podat výkon, na nějž fyzicky máte (nemluvím o čase, protože ten může jak negativně, tak pozitivně ovlivnit vítr foukající buď proti vám nebo po směru běhu) stoupněte si na startu spíše do zadní části startovního pole. Rozeběhněte se volně (maximálně tak, aby váš sporttester ukazoval 85 % TF max), takto běžte až do třetího kilometru. Teprve až vyběhnete stoupání za Dolními Počernicemi se rozeběhněte. Tady vás čeká dlouhá rovinka až pod Táborák (první dlouhý kopec). Ten je důležité vyběhnout v plné síle. Při seběhu z Táboráku dolů do Hrdlořez se uvolnit, nohy pustit, aby si běžely sami, nebrzdit. Po krátké rovince následuje obávané strašidlo Běchovic – Hrdlořezák. 

POZOR!!!

Hrdlořezák nekončí u konečné tramvají na Jarově, ale pokračuje stále dál a dál a jeho konec je až 500 m před cílem, kde se láme do mírného klesání. Tady už máte vyhráno, a pokud vám zůstalo dost sil, můžete předvést divákům pěkný finiš.

Jak natrénovat na Běchovice

Stejně jako na každou jinou desítku, jinak plány najdete v těchto knihách:

Škorpilova škola běhu

Běžecká bible Miloše Škorpila

Běhání pro všechny