Výjimeční běžci běhají srdcem
Jak to mám běhat? Ta otázka tu leží od samého počátku. Její frekvence se ještě zvýšila vymyšlením chytrých hodinek, které vám změří od spalování kalorií po to, do které Lhoty zrovna běžíte, všechno. Na samotnou otázku vám však odpověď nedají a ani to za vás neodběhnou a to i přesto, že na vás budou po celou dobu běhu pípat.
Rozbíhejte se pomalu a běhejte srdcem
Tak by měla znít nejspíš správná poučka nejen pro začínající běžce a běžkyně, ale i pro závodníky. Běhejte srdcem v sobě skrývá i běhejte podle srdce, tedy podle tepové frekvence. Vysloveně bych řekl, že běhejte podle srdce je podmnožinou běhejte srdcem, protože srdce vám řekne, kdy máte dost – a to i bez neustálého pípání hodinek na vaší ruce.
Pípání mě rozčiluje
To je jedna ze stížností, která doprovází používání chytrých hodinek. Faktem je, že než si vás hodinky srovnají do požadovaného tempa, tak vy máte tik v oku, zvláště běháte-li v nějakém kopcovitějším či složitějším terénu, kde nejde zrovna držet rovnoměrné tempo. Pípání mnoho lidí rozčílí natolik, že se jim zvedne v těle hladina adrenalinu: „Já se vám taky na to pípání můžu…“ pomyslí si a pak běží za doprovodu pípání zbytek trasy s tím, že co krok, to píp, prostě jim hodinky pípají do kroku.
Kde je pomyslný zlatý střed
Kde je pomyslný zlatý střed, k němuž nás vede naše lidská minulost člověka jako běžícího lovce, kdy byl schopen a dodnes vlastně je schopen (Křováci) uštvat vyhlídnuté zvíře a ne se nechat uštvat. Zlatý střed, jehož základ je rozložen ve velmi široké základně vysoké aerobní kapacity – vysoce položeném aerobně anaerobním prahu (čím výše je práh položen, tím je základna širší – úsek, jehož počátek tvoří klidová tepová frekvence na jedné straně a hodnota tepové frekvence, v níž se z aerobní zóny přehoupáváme do zóny anaerobní).
Proč jsou afričtí a trailoví běžci tak výjimeční
Moc přemýšlíme. Málo se hýbeme. Málo se z pohybu radujeme. Vůbec se málo radujeme. To jsou čtyři nejdůležitější odpovědi na otázku: „Proč jsou afričtí a trailoví běžci tak výjimeční?“ Že ty odpovědi vůbec s tou otázkou nesouvisí? Myslíte?
Co se vám první vybaví, když se podíváte na běžícího Afričana, když se díváte na běh Kiliana Jorneta, Scotta Jurka, Antona Krupičku? Mně se tedy jako první vybaví: radost a lehkost, žádný stres!
Říkáte si: „Taky bych běhal lehce a s radostí, kdybych měl jejich výkonnost“. A co vám brání?, ptám se. Začněte méně přemýšlet, méně vymýšlet a začněte se více hýbat. Učiňte z pohybu svůj denní chléb a odměnou vám bude lehkost bytí – lehkost a radost v běhu. Tak je to jednoduché.
Výjimečnost pramení z radosti a lehkosti
Jakmile začnete moc přemýšlet a vymýšlet „správné cesty“, začnete se stresovat, z toho pramení stažení se do sebe, v tu chvíli vám přestane v těle proudit energie. Čím víc se budete snažit, tím menší radost z toho budete mít, protože nebudou přicházet „požadované“ výsledky. Určitě jste už slyšeli, že když moc tlačíte na pilu – výsledek se nedostavuje. Jakmile však na pilu přestanete tlačit – pila začne řezat sama – stačí ji jen vést správným směrem, nasměrovat ji na správnou cestu.
V Born Tu Run jste si četli o výjimečných trailových běžcích, o výjimečných ultramaratoncích. Jistě vás v tu chvíli také napadlo: „Proč oni, proč ne já?“ Vždyť než se najednou „zjevili“, tak o nich nikdo před tím neslyšel. Jak to přijde, že jim „se to stalo – jim se to podařilo“, a mě je to odpíráno? Podívejte se na jejich profily, podívejte se, jak žijí, jak a kde běhají…
A půjdu ještě dál, kde se zrodila výjimečnost Rona Clarka, běžce pro nějž je příroda balzám nebo Emila Zátopka? Zrodila se v jejich srdcích. Zrodila se z radosti. Zrodila se z radosti běžet s větrem o závod. Zrodila se z radosti být součástí přírody. Afričtí běžci, američtí trailoví běžci – ultramaratonci, na něž se tak rádi díváte na různých videích, čtete si o nich, obdivujete je, jsou děti přírody. Vyběhnou z domu a běží, kam je nohy nesou, stejně jako to dělal i Štťastný muž – Abebe Bikila. Doběhnou nahoru na kopec, okouzleni se na chvíli zastaví, pohlédnou na krásu světa před sebou, zhluboka se nadechnou a s úsměvem v duši běží dál, na další kopec. Tam se zase zastaví a vše se opakuje. Tak tomu říkám intervalový trénink, tomu říkám přírodní fartlek.
Tak se rodili šampioni minulosti, tak se rodí šampioni současnosti, tak se budou rodit šampioni zítřka. V opojení a z opojení krásou, jíž jsou součástí.
