ČEZ Jizerská 50 má plán B pro pořádání závodu za nepříznivých podmínek

ČEZ Jizerská 50 má plán B pro pořádání závodu za nepříznivých podmínek

Zrušení 57. ročníku ČEZ Jizerské 50 nebylo pro organizátory lehkým rozhodnutím. Bohužel nedostatek sněhu jim nedával jinou možnost. I proto pro letošní zimu pracují s novou variantou, jak by se závod mohl konat i za těchto nepříznivých podmínek a připravili tzv. PLÁN B.

Pokud by v době konání 58. ročníku (6. – 9. února 2025) nebyl v nižších polohách a problematických místech (např. Krásná Máří) tratí Jizerské 50 dostatek sněhu, je cílem PLÁNU B nabídnout řešení, které zachová jedinečnou atmosféru i sportovního ducha akce. Jak je patrné ze zpětné vazby závodníků, drtivá většina z nich by si přála alespoň částečné uspořádání závodů, pokud nebyly dostatečné podmínky na plnou variantu závodu.

Organizátoři konzultovali možné varianty s odborníky z ČHMÚ i Jizerské OPS a zapojili také specialisty na dopravní problematiku. Největší úskalí spočívá v nutnosti mít dvě cesty z Bedřichova do horních poloh a zpět, protože se kvůli obavě z jisté kolize závodníků nelze vracet tou samou trasou do cíle.

Proto se nakonec ukázala jako jediná logisticky a ekonomicky realizovatelná varianta, která počítá se startem na Smědavě a cílem na stadionu v Bedřichově. Na něm účastníci nepřijdou o komfortní zázemí a občerstvení. Rovněž dostanou na krk tradiční medaili a budou moci využít široké služby od partnerů akce. Trasy závodů by byly upravené dle aktuálních sněhových možností se snahou co nejvíce se přiblížit stanovené délce trati.

To by platilo pro všechny závody s výjimkou Mini Jizerské, T-Mobile firemní štafety a ORLEN Sprintu.

Závodníci by přijížděli pořadatelem zajištěnými autobusy z Liberce, svými auty nebo vlakem do Hejnic, přičemž vlaková doprava je dostupná pouze dle platného jízdního řádu. Dále na Smědavu by se pokračovalo výhradně svozovými autobusy z důvodu nedostatečné parkovací kapacity v okolí startu. I v případě této krizové varianty by byl zajištěný veškerý možný servis pro závodníky.

Díky sněhovému pojištění, které nadále kryje 70 % částky ze základního startovného zůstává Jizerská 50 jistotou pro všechny účastníky. Pojištění je navíc nyní ještě výhodnější, protože se vztahuje nejen na případ zrušení celé akce, ale i jednotlivých závodů, což zajišťuje větší flexibilitu a ochranu pro závodníky. Nejvyšším cílem pořadatelů je uspořádat akci v takové podobě a kvalitě, na jakou jsou závodníci zvyklí. Pokud by však sněhové podmínky znemožnily klasické uspořádání, je připravena krizová varianta, která i přes jisté úpravy umožní závodníkům zažít kouzlo a jedinečnou atmosféru této legendární události.

Start registrací na 11. ročník Běhej lesy s novým partnerem

Start registrací na 11. ročník Běhej lesy s novým partnerem

Závody pro celou rodinu zasazené do přírody, proběhnutí českých i moravských lesů a různě dlouhých tras, ze kterých si vybere každý. Osm individuálních závodů po celé republice a jeden štafetový v srdci Vysočiny. To vše ve společnosti partnera ČSOB a Mastercard se slevou na startovné pro aktivní klienty banky.

Michaela Jiráková – Raul s.r.o.

S radostí oznamujeme, že se náš dlouholetý partner ČSOB posouvá na pozici generálního partnera. Co na to říká David Douša, zástupce za Běhej lesy? „Máme velkou radost, že ČSOB vidí ve spolupráci s Běhej lesy velký smysl. Po dvou letech se z banky stává generální partner, což přinese závodníkům nový komfort do zázemí a ještě více zážitků, zábavy a výhod. Jakých? Jednou z nich je například sleva na startovné, a to rovnou ve výši 25 %. Platí pro všechny aktivní klienty ČSOB, kteří platí kartou Mastercard a zároveň využívají aplikaci ČSOB Smart. Právě v této bankovní aplikaci totiž najdou slevové kódy na všechny závody Běhej lesy, včetně štafetového závodu Týmovka. A to se vyplatí.

ČSOB se nově stává i titulárním partnerem dlouhé trasy, která se kromě nového názvu blýskne i technologickými vychytávkami mezi cenami pro vítěze. Běžet si můžou, díky kooperaci ČSOB s Mastercard, třeba pro platební náramek nebo prsten. „Rádi přicházíme s inovativními řešeními, které lidem zpříjemňují každodenní život, a platební prsteny nebo náramky jsou toho skvělým příkladem. Spolu s ČSOB sdílíme nejen zájem o technologická řešení, ale i postoj k aktivnímu životnímu stylu. Seriál Běhej lesy je proto ideálním místem, kde se tyto hodnoty přirozeně propojují,“ uvedla Jana Lvová, generální ředitelka společnosti Mastercard pro Českou republiku a Slovensko. Samozřejmostí je i zvýšení komfortu na závodech a spousty společných aktivit nejen na závodech, ale také v regionech, které vám budeme společně představovat. Krátce, ale výstižně zhodnotil partnerství i jeden ze zástupců ČSOB, Martin Jarolím, vrchní ředitel a člen představenstva ČSOB zodpovědný za retail. „Našim klientům klademe na srdce, že být aktivní se vyplácí. A to platí samozřejmě nejen v bance, ale také, dokonce mnohonásobně, ve spojení s životným stylem a pohybem. Proto moc rádi podpoříme celý seriál Běhej lesy, který dává komukoliv možnost právě aktivitou navíc udělat něco přínosného sám pro sebe.“

Osm zastávek v osmi různých lokalitách skoro vybízí k cestě kolem republiky. A kudy taková cesta vede? Běhat budeme od dubna až do října a střídat se budou nejen místa a trasy,  ale také roční období. Poprvé se lesní smečka společně sejde 12. dubna na jarním Karlštejně. Otvírák sezony je už tradičně spojený s jinak nepřístupným lomem Velká Amerika, který umocňuje zážitek ze závodu. I na druhé zastávce zůstaneme ve Středočeském kraji, kde se 24. května vydáme do Brd a nově budeme objevovat okolí nejvyššího vrcholu kraje.

Vrcholem sezony bude červnový víkend 20.-22. června a třetí ročník štafetového závodu Týmovka. Letní běžecký festival v týmovém podání se navíc rozroste o individuální závod. O prázdninách se také už potřetí sejdeme 12. července na Klínovci. Startovat budeme opět z nejvyššího vrcholu Krušných hor, kam tradičně vyjedeme lanovkou. Na závodníky však i přes počáteční pomoc čeká řada náročných stoupání. A to zní jako výzva, ne? V srpnu nás čekají tradičně dva závody. I na páté zastávce se svezeme lanovkou, tentokrát 9. srpna na Bílé, kde trailové podmínky doplňují výhledy na celé Beskydy. Konec prázdnin bude legendární, sejdeme se 30. srpna na Jizerské, kde v Bedřichově naskočíme již po dvanácté do letní stopy nejen extra dlouhé trasy ikonického závodu Jizerská 50.

Předposlední bude už podzimem laděná zastávka 20. září v Železné Rudě na Šumavě. Podruhé se proběhneme v okolí těch největších ledovcových jezer u nás. Velkolepý finiš bude jako v uplynulé sezoně v pohádkové Lednici, ale netradičně se rozloučíme v podzimních barvách až 11. října.

Nebude chybět ani možnost zakoupení výhodného balíčku celého seriálu. Ideální příležitost spojit sportovní zážitek s cestovatelským a stát se Osmerákem, věrným parťákem lesní smečky. Možností je také zakoupení dárkového poukazu na jakýkoliv závod. Potěšit své blízké novou výzvou můžete nejen během Vánoc.

My už se nemůžeme dočkat. A co vy? Více informací a registrace přes webové stránky Běhej lesy nebo přímo přes SportID. Na viděnou na startu v roce 2025!

Současný ráz počasí potrvá, očekávejte sníh, déšť, mlhu, prostě slotu, ale klidně běhejte dál

Současný ráz počasí potrvá, očekávejte sníh, déšť, mlhu, prostě slotu, ale klidně běhejte dál

Plískanice, mlha, zima, nechce se ven, natož tam běhat. Nabízím pár triků, jak se k tomu donutit.

Když už se vám nechce běhat pro sebe, běhejte a choďte ven pro jiné. Po pravdě, se mi některý den taky moc nechce, ale za tři měsíce mě čeká K6, neboli šestidenní v Konstantinových Lázních a tak prostě jdu.

Když už se mi hodně nechce, vzpomenu na ty, co nemohou a co jim moje kilometry pomohou, zacibuluju se (vezmu na sebe pár vrstev oblečení, aby mě neofouklo a v případě, že mi dojde, nevymrznul), obuju se, na mobilu zapnu EPP (pomáhej pohybem) a vyrazím i kdyby trakaře padaly.

Další rada zní: vypěstujte si takový návyk na běhání, že otázku, zda se vydat na trénink i v nepříjemném počasí, vůbec nebudete muset řešit. Je fakt, že tohle funguje. Ale ne vždycky.

Potom je dobré mít připravené další varianty. Domluvte si třeba trénink s kamarádem či kamarádkou. „Když už jsem ho zlanařil a ukecal, tak musím“. To může fungovat. Ale vynechejte veškerou e-mailovou či esemeskovou komunikaci před výběhem, nabízí totiž milion a jednu příležitost, jak a proč poslat dohodu k ledu.

Další možnost: Najděte si partu běžeckých přátel a choďte běhat s nimi. Předností této varianty je, že na trénink určitě někdo přijde, takže víte, že „za blbce“ nebudete v dešti jen vy. Na druhou stranu s sebou tato metoda nese riziko nezodpovědnosti: víte, že když sami nepřijdete, nic moc se nestane, protože přijdou ostatní. 

To je ovšem bez garance. Snadno se samozřejmě může stát, že se na trénink dostaví jen jeden, většinou ten, kdo celou skupinu ke společnému běhání přemluvil. Párkrát se mi to stalo. Ale když už jste jako svolavatel na sraz přiběhli, svou rundu si dáte, byť nikdo jiný nedorazil. A o to přece šlo.

Asi nejspolehlivější řešení proto je stát se vedoucím běžeckého kroužku, běžecké skupiny, člověkem, který „určuje“, kam se půjde běhat, kdy se bude běhat a co se bude běhat. Pak máte jistotu, že vás žádné počasí nedostane, protože „když už jsem zblbnul ke společnému běhání tolik lidí, nemůžu zůstat doma“. 

Kromě pozitivní motivace můžete sáhnout i k trestům: když nepůjdete běhat, budete muset udělat něco, co přímo nesnášíte, uklidit doma, vyřídit něco, do čeho se vám vysloveně nechce… dosaďte si cokoliv, o čem víte, že vás zaručeně vyžene.

Běháte-li ve skupině, je dobré stanovit si trestní sazebník, který bude absence penalizovat. Může udělovat i finanční postih tomu, kdo přiběhne na společný sraz později. Když jsem běhal na Bohemce, vedli jsme „Pivní listinu“. Za nepřítomnost na tréninku bez udání vážného důvodu se do ní tehdy platil metr piv. Při dnešních cenách by to byl hodně tvrdý argument pro účast. Za každých započatých pět minut pozdního příchodu se platilo jedno pivo. Jednou za čas se pak vše společně propilo, tohle poslední se vám určitě líbilo.

Slyšet se a myslet pozitivně, to je to oč běží

Slyšet se a myslet pozitivně, to je to oč běží

Miloši, moc krásný rozhovor. Tvá slova jsou pro mě poslední dobou opravdu pohlazením na duši. A to je člověk jen čte. Ale slyšet Tě, slyšet Tvůj hlas, bylo ještě báječnější. Děkuji!

Miloš Škorpil na Hausbotu s Petrem Horkým

Jsou věci, které si v normálním životě moc neuvědomujeme, protože možnost moci se vidět, moci se slyšet, máme v podstatě vždy.

Obecně se mluví o tom, jak špatně snášejí odloučení starší lidé, hlavně ti kteří žijí v domovech seniorů, či jiných podobných zařízeních, kam za nimi v normální době jezdí jejich příbuzní, což bylo v době covidu velmi komplikované.

Z komunikace na sociálních sítích dost člověk zachytil i stesk lidí mnohem mladších. Člověk je, ač se to možná nezdá, komunitní tvor a nedostatek kontaktu výrazně pociťují lidé všech věkových skupin.

To je možná i jeden z důvodů, proč byla u nás proti covidová opatření tak často porušována, hlavně pak mladou a střední generací. U té staré či starší to člověk většinou nezaznamenává, přestože my staří (jo, je mi 66, takže už se k mladým nepočítám, byť se mladým cítím) už jsme si v životě mnohé užili.

Možná to je ten problém, mladí mají pocit, a upřímně my jsme jej měli v jejich věku taky, že jim něco utíká a tak se bouří. Svou vzpouru dávají najevo tím, že se skrytě scházejí a snaží se žít alespoň trošku normálně, když veřejně to nejde.

Neberte to tak, že je omlouvám, jen se je snažím chápat.

S Danou si skoro denně říkáme: zaplať pánbůh za to, co jsme mohli prožít, a i kdyby už nebylo nic dalšího, stálo to za to.

Ti mladí, ale ještě nic neprožili, a situace, která je spíš stále horší a horší, v nich určitě žádnou velkou naději, že bude líp, že bude zase dobře, že vše poběží zase jako dřív, nevzbuzuje. Tak proč by se měli připravit alespoň o tu párty, která se jim nabízí?

Že to situaci nepomáhá, na to v tu chvíli nemyslí!

Proto jsem velmi rád za každou možnost, kdy můžu lidem říci, že sice to nyní vypadá opravdu na pendrek, ale na druhou stranu vždy je šance, že bude líp, a i když se tomu nechce věřit, tak lépe začne být, když začneme věřit.

Když začneme věřit, že bude dobře a my (jeden každý z nás) budeme moci zase dělat vše, co máme rádi, budeme se moci stýkat s přáteli a kamarády, sdílet spolu (nejen na sítích) ale osobně, život.

Opravdu jsem přesvědčený a věřím tomu, že stačí tak málo, že stačí jen myslet pozitivně, neboť pozitivní myšlení má velkou moc. Bohužel však stejně velkou moc má i negativní myšlení! A znovu bohužel, toho je v naší společnosti stále moc.

Začnete myslet pozitivně a nevzdávejte to, ani když výsledky nebudete vidět hned. Když chcete zhubnout, přestat kouřit, pít…, taky ty výsledky nepřijdou ze dne na den, musíte věřit, že to dáte, musíte nějaký čas vydržet a pak to přijde.

Tak co, dáme to!?

P.S. Za sebe a Danu slibuju, že budeme do vás dál tepat láskou a pozitivní energii, dokud to nevzdáte a začnete věřit s námi :).

Blíží se adventní maraton. Z Prahy až do Dobříše přes Cukrák a Brdy

Blíží se adventní maraton. Z Prahy až do Dobříše přes Cukrák a Brdy

Před pěti lety oprášili „běžci pro běžce“ z popela nejstarší český maraton z Prahy do Dobříše. Vedli ho opět podél Vltavy, přes golfové hřiště v Lipencích, dále na Cukrák a pak stezkami Brdského lesa. Ani covid ho nesložil, byť se běžel jako „individuální časovka“ bez hromadného startu. Což se pak už potřikrát pro velký úspěch (a s následným velkým úspěchem) opakovalo. A chystá se znovu, nyní v sobotu 7. prosince.

Tomáš Nohejl – TONO agency

„Chceme tak na závěr sezony dát šanci běžcům utéct z předvánočního šílení a užít si přírodu. A taky připomenout čas, kdy jsme museli společně překonávat těžkosti. Už víme, že tímhle individuálním adventním maratonem jsme založili novou tradici. A také zveme i na posezení v cíli v restauraci Vlaška,“ říká Martin Dvořák, šéf pořadatelského týmu Sportgroup oblíbeného seriálu Trail Running Cupu, nejstaršího svého druhu na české půdě. Jediného, který právě ani v podivných covidových sezonách nezrušil jediný závod.

Jde o jakousi „doběženou“, nebo doběhnutí roku. Sám nebo s přáteli, rodinou, jak je libo. Cílem už není absolutní výsledek, rekordní čas. Na druhou stranu zdolat maratonskou distanc se vždycky cení, natož v zimním čase. Před čtyřmi lety taktéž těsně před Vánoci bylo nádherně, slunce, v lese ležel sněhový poprašek…  Další roky se zamračilo, ale sníh nechyběl…

Maraton má 593 metrů převýšení, doprovodná desítka – pokud vás už po sezoně trápí bolístky nebo se zrovna jinak necítíte –  z kytínské návsi – stále 125 metrů. „Hodně zajímavý profil, velmi pestrý, ani rovina, ani těžké kopce,“ pochvalují si účastníci.

Předloni zaznamenal rekord závodu elitní horský běžec Ondřej Fejfar (2:53:53), loni vyhráli Jan Svatoň (3:19) a Tereza Gavendová (3:50). A pro zajímavost premiéru ovládli na domácím terénu David Gerych za 3:00 a jeho žena Michaela (3:20).

Vyráží se mezi osmou a jedenáctou z A Parku vedle bývalých ledáren v Braníku, tam dostanete startovní číslo a odpípnou vám časomíru. Ti, kdo se chtějí vydat pouze na desetikilometrovou trasu, mohou vyrazit ve dvanáct hromadně z návsi v Kytíně – to je jediná změna pro lepší organizaci výsledků. Do cíle v SK Vlaška na kraji lesa a Dobříše je potřeba dorazit do čtvrté hodiny odpolední. Za světla. Není nutné to rvát do mrtva, ale body do celkového pořadí Trail Running Cupu tady získáte po zásluze.

„Paráda, moc se mi to líbilo. I ten formát. Běžíš si podle sebe, jasně, že chceš, co nejlíp, ale nejsi v takovým stresu z pevného startu, honičky na začátku, postupně se to stejně roztrhá a najdeš si sem tam někoho k sobě,“ říkal třeba Jan Šeliga, který přijel ráno vlakem až z Mariánských Lázní.

A k tomu si připomenul historii starých c. a k. sportsmanů, vždyť tenhle maraton oslaví už 117. narozeniny. Kníže Jeroným Colloredo – Mansfeld (jeho vnuk Jerome nyní opět žije na dobříšském zámku), sportovní nadšenec a protektor závodu, tehdy poprvé v roce 1908 věnoval stříbrný pohár jako hlavní cenu pro nejrychlejšího běžce. Určil trať (tenkrát ještě) z Prahy-Smíchova do Dobříše v délce 40 kilometrů a dal podnět organizátorům závodu z S. K. Slavia.

Díky tomu v nově vytvořeném závodu odstartoval legendární sportovní buditel a spoluautor olympijské charty Jiří Guth-Jarkovský, z tehdejšího kraje Prahy šest běžců doprovázených nejméně dvaceti cyklisty, dvěma automobily a čtyřmi fiakry do Dobříše. Pořadí běžců ještě lze dohledat v Národní knihovně, časy prvních dvou však bohužel nikoliv, neboť byli v cíli dříve, než to stihl oficiální časoměřič na fiakru… Vítězem se stal tehdy Karel Reisner, mimochodem praprastrýc jednoho z našich účastníků, jinak profesor Vysoké školy výtvarných umění, u něhož studovali i třeba Jan Zrzavý nebo Bohumil Kubišta.

Letošní ročník se těší opět zasloužené podpoře starostů obcí startu i cíle, tedy Prahy 4 i Dobříše.

Více informací i přihlášky najdete na www.trailrunningcup.cz a na facebooku

Běhat se dá, i když to klouže, důležité jen být připravený

Běhat se dá, i když to klouže, důležité jen být připravený

Stačí jedna noc a z bezpečné cesty se stane nebezpečná. Pro běh na zrcadle platí kromě toho, že si obujete boty, co nekloužou nebo kloužou minimálně, že poběžíte rovnoměrným tempem, nebudete zrychlovat ani zpomalovat. Každé zrychlení či zpomalení vás totiž může uvést do skluzu.

Při běhání na klouzačce se vyplatí i snížit těžiště (jeden z mála případů, kdy můžete porušit pravidla přirozeného běhu), trošku si do toho sednout, ale zároveň provádět dokonalou kolíbku (dosáhnout co nejdelšího kontaktu podrážky s kluzkým povrchem, aby došlo k co největšímu „přisátí“ k němu.

Také je lepší, když si vezmete na běh na klouzačce silniční běžeckou obuv (nemáte-li speciální, vybavenou na podrážce ocelovými hroty). Měkká a hladká podrážka ke klouzavému povrchu přilne lépe, než podrážka tvrdá a rozdělená do mnoha plošek, které v měkkém terénu zahrábnou, ale na ledu se nechytí, což má za následek „šavlový tanec“. 

Devět tipů a triků pro běhání v zimě či na ledu

Tip první – než vyběhnete, podívejte se z okna, když ho otevřete a vykloníte se, nic tím nezkazíte

Dříve, než vůbec vyběhnete, podívejte se z okna, jak to venku vypadá, abyste pak nebyli najednou překvapeni, že:

  • čerstvě nasněžilo,
  • začalo tát,
  • vše je namrzlé,
  • venku se žení všichni čerti a není vidět na krok.

Když zjistíte, že na cestě je klouzačka, tak zkuste běžet po okraji cesty, kde to většinou nebývá tak uklouzané. Tedy pokud ve vašem okolí neběhá spousta běžců, kteří měli stejný nápad, pak vám ani tento tip nepomůže a bude lepší si rovnou připravit nesmeky, nebo si pořídit běžecké boty s hroty, vyrábí je už nejedna značka, ale určitě je najdete v nabídce firem Icebug, Inov-8, adidas, Salming. Ti, co běhají rádi po lesích, mohou využít projetých kolejí po autě či po traktoru, ale pak je třeba si dávat pozor na zmrzlé otisky pneumatik. 

Tip druhý – čerstvý vzduch posiluje obranyschopnost těla

Máte dojem, že v zimě máte předem naprogramováno, že se musíte nachladit? Tak to rozhodně není! Pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu posiluje imunitní systém. V zimním období je vhodnější běhat kratší trasy, ale zato častěji. Dobré je, když se pohybem zahřejete ještě před tím, než vyběhnete. Zkuste si párkrát poskočit do výšky sounož, a pak po jedné a druhé noze. Astmatici by při velmi studeném a suchém vzduchu neměli raději běhat venku vůbec. 

Tip třetí – zacibulujte se

Ještě důležitější než v teplejších měsících je funkčnost vašeho sportovního oblečení. Zapomeňte raději na bavlnu, neboť tak rychle neodvádí pot od těla jako funkční materiály ze syntetických materiálů, a tím pádem je tělo ochlazováno a mrzne. Myslete na to i při výběru pokrývky hlavy a rukavic. Uvědomte si, že hlavou a rukama ztrácí člověk až 40 % tělesného tepla. 

Tip čtvrtý – nadechujte se nosem

Kdo se nadechuje studeného vzduchu ústy, pak u něj hrozí podráždění a zachlazení průdušek. Lehká šála, šátek nebo rolák ochrání váš krk, a vás následně před bolestí v krku. 

Tip pátý – budiž světlo

V zimě se stmívá velmi záhy, proto je vhodné běhat v dobře viditelném, nejlépe reflexním oblečení. Vylepšit to můžete blikačkou a čelovkou. A ještě jeden trik. Máte-li zrovna náladu pod psa, zvednout si ji můžete nasazením sportovních brýlí s oranžovými nebo růžovými (průhlednými) skly. 

Tip šestý – pijte, ideálně teplé nápoje

V zimě má člověk většinou menší žízeň a také máme pocit, že se při běhu méně potíme. Z těchto důvodů také méně pijeme, ale tělo přesto potřebuje dostatečný přísun tekutin – v podstatě stejný jako v teplých měsících. V zimě ztrácíme hodně tělesných tekutin, protože je suchý vzduch. 

Tip sedmý – po doběhnutí běžte rychle do tepla

Strečink venku by pro vás měl být v zimních měsících tabu. Je lepší ho provést až po osprchování a převlečení do suchého oděvu. 

Tip osmý – jak se na zimní běh obléci

Při běhání v zimě venku je vhodnější běhat v trailové obuvi, vybavenou hroty v podrážce, jejíž svršek je ošetřen proti vlhkosti (Goretex nebo nanotechnologie), takže vám zůstanou nohy v suchu a teple, a méně to klouže. 

Na nohy si natáhněte zateplené funkční elasťáky, nemáte-li zateplené elasťáky, tak můžete použít funkční dlouhé spodky pod elasťáky, v nichž běháte obvykle. Není také od věci si opatřit speciální elasťáky, které mají na přední straně stehen vrstvu proti profouknutí. Je-li velká zima, můžete si na sebe vzít zateplené kraťasy.

Na horní polovinu těla se doporučuje použít známý cibulový princip – vrstvení:

  • na tělo silnější funkční tričko s dlouhými rukávy
  • na tričko slabou funkční fleesku (ne bundu, ale něco jako chlupaté triko)
  • na fleesku pak lehkou softshellovou bundu

V této kombinaci se nebudete klepat ani při velmi nízkých teplotách. Na hlavu si vezměte čepici. Ideální je, když má tato na čele a uších ochranu proti větru. Na krk šálu nebo multifunkční šátek, který můžete použít i na ochranu úst. Na ruce rukavice. 

Máte-li citlivou pleť, chraňte si tváře natřením mastnějším krémem, můžete použít i vazelínu. Při slunečném počasí se doporučuje ochrana proti UV záření, protože sníh odráží sluneční paprsky. V tomto případě nezaškodí nasadit sluneční brýle. 

Jste-li oblečeni přiměřeně venkovním podmínkám a jste správně obuti, pak nemusíte mít strach vyběhnout a svůj běh si i v zimě užít.

Tip devátý – udržujte své sliznice v ústech a krku vlhké

Čistě náhodou jsem objevil během loňské zimy v lékárně GeloRevoice, což jsou pastilky, které se vyrábí a prodávají pro ty, co mají svůj hlas jako výrobní prostředek (učitelé, zpěváci, přednášející a další) a při větším zatížení hlasivek (po delším mluvení, či zpívání), jim vysychá v krku a začnou chraptit, protože tím vysycháním jim hlasivky zduří.

Když běháte v zimě a je suchý mrazivý vzduch, určitě jste už také zaregistrovali, že vám vysychají ústní a nosní sliznice a začne vás to dráždit ke kašli. No a tak mne napadlo při zimním běhání začít pastilky GeloRevoice cucat, tedy spíš před tím, než vyběhnu. Protože po jejich vycucání se sliznice potáhnou hlenem a nevysychají.

A ještě větší bomba je to, že GeloRevoice slouží i jako skvělá ochrana před různými viry, které se na suché sliznici snadno zachytí a začnou bujet, ale v hlenu se utopí.

GeloRevoice ocení i ti, co chodí do fitek nebo sportují v halách, kde funguje klimatizace, vlastně je ocení všichni, kdo se pohybují v klimatizovaných objektech, kde je suchý vzduch.