Lidé odpradávna hledají elixír mládí. Odpradávna nalétávají různým šarlatánům, kteří jej nabízejí, přitom ho dostávají už při narození, ale kdo by věřil v obyčejný pohyb, když není zabalený do zářivé reklamy a neslibujte zaručené výsledky.

Ať se nám to líbí nebo ne, tak POHYB nás přivedl na svět. 

Nejdříve to byly příjemné pohyby našich rodičů, skrze něž si projevovali lásku, a jimiž nám otevřeli bránu světa. 

Ve chvíli, kdy se brána otevřela, nám bylo „jemně“ naznačeno, že už je čas být sám sebou a odteďka to bude na nás, kam poběží naše kroky.

V tu chvíli jsme věděli o světě jen to, co jsme si pamatovali „z minula“, co nám bohužel naši „průvodci“ nedovolovali činit a uplatňovat, ba právě naopak učili nás činit to, co je správné, co se má.

To nás nakrklo natolik, že jsme se před životem uzavřeli do své ulity a snažili se být neviditelní – nebýt.

A tady se začala psát historie moderního věku. Věku, v němž není učitelem život a ti, kdož umí žít v souladu se zákony přírody.

Věku, v němž se učiteli stávají vykladači toho, co se má.

Jaký div, že to vede k rozporu mezi člověkem – životem – universem – bytím.

Jaký div, že to znamená „odsouzení“ člověka k věčnému sezení, protože jen tak může způsobit nejméně škody světu.

Je ovšem div, že člověk tuto svou roli přijal a odsoudil se tak sám k postupnému vymření, místo aby se vzepřel svému osudu a vyběhl s ním.

P.S. Nevěřte, že když dosáhnete určité hranice věku, už se neobejdete bez pravidelného užívání léků, pravidelných prohlídek, které odhalí co vám všechno je, ačkoliv vy se cítíte naprosto zdraví a doposud jste neměli o svých zdravotních problémech ani tušení.

Pravidelný pohyb, ne sportování!, a můžete s tím začít i v pokročilém věku, to je ten pravý elixír mládí, zdraví, vitality.

Nevěříte, tak se podívejte na úvodní fotku, té ženě je 62 a tomu muži 67 let, neužívají žádné léky, pouze jsou denně v pohybu. Vím to, neboť na té fotce jsem já a moje milovaná žena Dana.

A teď malá reklama, na sobě máme oblečení z shop­_puravida, které vám také ubere pár let, protože se v něm cítíte skvěle.

Celým naším současným bytím hýbe, ovlivňuje ho, něco tak malého, co není ani vidět ani cítit. Přesto toto NIC dokázalo změnit celý svět, tak, jak jsme jej doposud znali.

Je to úsměvné, když si uvědomíme, že o tohle se člověk vědomě snaží po celou dobu své existence a nedaří se mu to. A pak si odkudsi přilétne tohle nic, svět je z něj u vytržení, svět je z něj na větvi natolik, že veškerý život lidské společnosti (bez ohledu na její vyspělost) se začne točit kolem něho.

Tahle poznámka by se hodila na závěr, ale protože „znám lidi“, tak ji sem vpísnu raději už nyní, abych nebyl nařčen, že všechno zlehčuji. Tak tedy vůbec nepopírám, že je to průšvih, že se s tím musí něco dělat, nekritizuju přijatá opatření, i když si o nich myslím svoje. A vůbec bych nechtěl být v pozici těch, co tuhle situaci musí řešit, i když to možná nakonec dopadne stejně, jako by se nechal běžet život dál a on by si s tím NIC poradil stejně – prostě by ho přijal do rodiny a naučil se s ním žít. Protože stejně to tak nakonec bude.

Už minulý týden mě napadlo, jak společnost oceňuje ty, kteří se porvali se životem. Napadlo mě, že vlastně rvát se se životem sice na první pohled vypadá hrdinně, ale jinak je to hloupost, protože ať chceme, či nechceme, stejně nakonec dostaneme od života na budku.

Stejné je to s tím NIC, jehož jméno nechci ani vyslovit. Čím víc se s ním budeme rvát, bez ohledu na to, na které straně barikády stojíme, jestli té, která si žádá potřít ho za jakoukoliv cenu, nebo té, která si žádá nechat vše běžet, jak běží, protože to je zkrátka ŽIVOT, stejně nám to NIC dá na budku.

Osobně jsem přesvědčený o tom, že ten vřískot okolo toho NIC je způsoben strachem, a jak je známo, strach zabíjí. Takže za mě bych navrhoval nám všem, snažit se zachovat chladnou hlavu, nebojovat proti sobě, ale naopak spolupracovat, protože čím víc proti sobě půjdeme, tím budeme jeden každý z nás slabší, a to NIC bude mít lehčí práci se s jedním každým z nás po svém vypořádat.

No a nakonec, až všechno tohle pomine, zjistíme, že to bylo pro NIC. Bohužel to ale nebude ZA NIC, protože daň za to, že jsme se nedokázali domluvit, zaplatíme všichni, a rozhodně ne malou.

Tak pojďte, zkusme teď méně na sebe křičet, a když budeme mít pocit, že k tomu máme co konstruktivního říci, či napsat, udělejme to bez urážení jeden druhého.

V životě jde zejména o to, být schopný postarat se sám o sebe, aby se o mě nemuseli starat druzí, jen tak budu schopný pomáhat druhým, být prospěšný všem, o což právě běží.

Přeji nám všem klidnou hlavu a šťastný života běh!

„Tak, a teď si uděláme krásnou kolíbku“, říkám, když probíráme přirozený běžecký styl a ukazuji, jak se překulíme od paty, přes střed chodidla na špičku. Pak následuje otázka: „Víte, kde má lymfa srdce?”

Následuje dlouhé mlčení. „Neví, oni neví“, a není se co divit, lymfa přeci srdce nemá, alespoň ne takové, jako krev, jíž rozhání do našeho těla opravdové srce. A přesto lymfatický systém své srdce má a to dokonce hned dvě. Jsou jím naše chodidla.

Proto je tak důležité, aby člověk chodil, aby běhal, aby k pohybu používal své nohy. Každým krokem totiž učiníte malý zázrak, rozproudíte lymfu ve svém těle. A přátelé, lymfatický systém má hodně co do činění s imunitou = zdravím.

Tak už konečně víte, proč pohyb, zejména pak běh a chůze, jsou tím nejlepším lékem na všechny různé nemoci?

Pokud jde o jídlo, tak svůj lymfatický systém potěšíte, když budete jíst plnohodnotnou stravu, bohatou na vitamín C (šípky, černý rybíz, rakytník) – zvyšuje odolnost vašeho těla, bohatou na selen (bio zelenina, hřiby, ořechy) – posiluje obranný systém.

Lymfatickému systému prospějete i dostatkem spánku, odbouráváním stresů – stres oslabuje imunitu. Pomůže také, když budete své nohy držet v teple, protože teplé nohy pomáhají prokrvovat oblast hlavy, čímž se posiluje ochranná bariéra sliznice nosohltanu. A jak už jsem zdůraznil výše – hodně se hýbejte, choďte, běhejte, pokud možno venku na čerstvém vzduchu, pod širou oblohou, tak nejlépe učiníte svůj života běh šťastným a své tělo zdravým.

No, a když budete k chůzi a běhu používat boty, které mají pružnou podrážku a ne tvrdou flaxu, tak vás budou vaše nohy milovat, protože se budou cítit nanejvýš svobodné i když obuté.