Vánoce by měly být především svátky klidu. Zbývající čas po nich, pak ti aktivnější tráví na horách a mnozí mají pocit, že by měli víc běhat, aby jim forma neutekla. Vůbec se nestresujte, že týden nebudete běhu dávat, co jste zvyklí. Zkuste to vzít jako čas pro dobití baterek, hlavně psychických sil. Klidně snižte tréninkové dávky a věnujte se jiným pohybovým aktivitám.

Když nemůžete běhat, snažte se co nejvíce chodit. Všude, kam jste schopni dojít za patnáct minut, běžte pěšky. Dáte-li to tam a zpět, máte v nohách třicet minut chůze, a to se počítá.

Trénujete i při sjíždění sjezdovek či freestylu ve volném terénu

Vyrážíte na hory, kde se chystáte hlavně sjezdovat? Tušíte, že na lyžích strávíte celé dny a nebudete mít už čas či sílu jít si zaběhat? Neřešte. Při sjezdování dostanou nohy a vlastně celé tělo pořádně zabrat, takže o svou porci zátěže rozhodně nepřijdete.

Naopak, je to výborný funkční trénink, na který většina běžců peče. Alespoň těch pár dní se mu tedy budete věnovat s plným zaujetím a až to po návratu rozběháte, uvidíte, že vás to posune o kus dál. Po návratu nebudete celí ztuhlí proto, že jste týden neběhali, ale proto, že jste zaměstnávali ty svalové skupiny, které se většinu roku jen vezou.

Pokud si i na horách najdete před tím, než vyrazíte na svah, dvacet až třicet minut na pomalé proběhnutí, pomůže vám to při návratu do běhání. Prospěje to i vašemu výkonu na sjezdovce, při rozklusání totiž nastartujete metabolismus, prokrvíte a prokysličíte svaly, takže vám půjdou mnohem lépe i oblouky, zasekávačky a skoky.

Pokud se vám snad na přelomu roku nepodaří dělat nic, tady máte trénink, jak se vrátit rychle do formy.

Startovací plán po období radovánek spojených s koncem roku, do bývalé formy

Týden první po delší pauze

PO: 10 km (65 – 75% TF max) + 20 min posilování
ÚT: volno
ST: 60 min crosstraining + 20 min posilování
ČT: 8 km (65 – 75% TF max)
PA: volno
SO: 10 km (65 – 75% TF max) + 20 min posilování
NE: volno

Týden druhý po delší pauze

PO: 10 km (65 – 75% TF max) + 20 min posilování
ÚT: volno
ST: 60 min crosstraining + 20 min posilování
ČT: 6 km (65 – 75% TF max)
PA: volno
SO: 8 km fartlek
NE10 km (65 – 75% TF max) + 20 min posilování

Týden třetí a čtvrtý po delší pauze

PO: 10 km (65 – 75% TF max) + 20 min posilování
ÚT: volno
ST: 60 min crosstraining + 20 min posilování
ČT: 8 km (65 – 75% TF max)
PA: volno

SO: 8 km fartlek
NE: 12 km (65 – 75% TF max) + 20 min posilování

Crosstraining

Kromě cvičení a běhání je vhodné zařadit i jiné pohybové aktivity vytrvalostního charakteru jako cyklistiku, Indoor Rowing – veslařský trenažér, spinning, plavání, in-line, stepper, crosstrainer , eliptikal a podobně. Je na vás, čemu dáváte přednost a co je pro vás dostupné.

Fartlek

Je zcela přirozené, že trénujete také proto, aby se zvyšovala vaše výkonnost. Občas proto klidně šlápněte na plyn. Nejenže vás tyto intenzivnější tréninky budou bavit, ale jsou i metodicky v pořádku. Velmi se hodí fartlek. To je vytrvalostně-intenzivní jednotka trvající obvykle 35 až 45 minut, v níž uběhnete podle svého tempa 6 až 8 kilometrů a při níž měníte tempo běhu. Při rychlejších úsecích neběžíte zcela naplno (nesprintujete) a jejich délka by měla být 100 až 500 metrů. Mezi intenzivnějšími úseky zařazujte volný běh či mezi-chůzi, podle toho, jak to budete cítit.

Když dáte toto, koncem ledna už budete moci naskočit do svého běžného běžeckého tréninku  a nic nezmeškat.

Před šedesáti roky bylo běhání v tehdejším Československu popelkou. Potkal-li mě někdo na ulici běžet, pomyslel si, že jsem flink či blázen, protože jinak bych se věnoval něčemu smysluplnému, třeba choval králíky. Naštěstí tahle doba je pryč a ti co jim to zdravě myslí, tak je jim jasné, že bez pravidelného pohybu nebudou zdraví a ani moudří.

Bohužel, mnoho lidí si myslí, že běhat se nemusí učit, protože jako se naučil jako malý chodit, umí každý už od přírody běhat. Stejně tak jako se plete v tom, že umí chodit, se plete i v tom, že umí běhat. Tedy abych to uvedl na pravou míru. My všichni chodit a běhat samozřejmě umíme, ale povětšinou ne správně – přirozeně.

Přirozený běžecký styl

Běh začíná od nohy

Co si to zase na nás vymýšlíš za další hlavolam? To je přece jasné, že běh a chůze začíná od nohy, vždyť po hlavě nechodíme. Ano. Potud je vaše rozhořčení oprávněné. Skutečně, chodíme a běháme po nohách. NOHOU se však v anatomii míní naše dolní končetina od kotníku dolů, jinak to, co také považujeme za nohu, je dolní končetina. Nebojte, nechci vás zkoušet z anatomie, ale je třeba si alespoň toto vysvětlit, protože skutečně od NOHY se odvíjí to, zda správně chodíme či běháme. 

Od nohy se dokonce odvíjí, i zda správně, či chybně stojíme, neboť naše chodidlo, když mu ponecháme volnost, třeba tím, že chodíme v minimalistických botách, či botách, které mají velmi flexibilní (pružnou) podrážku a mezipodrážku, může dobře odvalovat a tím se náš postoj (držení těla) zpevňuje a to má pak výrazný vliv i na styl vaší chůze a běhu.

Nášlap

Ohledně správného nášlapu nohy a správného odvalení po povrchu, po němž běžíte, je to trošku složitější a vypadá to, jako kdybyste pohyb ryby přenesli na souš, připomíná to totiž pohyb ryby ve vodě. V reálu, když pozorujete většinu běžců, to pak vypadá, jako když se ryba mrská na suchu, taky skáče, ale schválně zkuste si to představit. 

Ideální došlap a následné odvalení, když si ten pohyb zpomalíme a rozfázujeme, vypadá, jako když ryba mrskne ocasem.

Plochost nohy je kapitola sama pro sebe. Tam už budete jednoznačně potřebovat pomoc podiatra. 

Ale nebojte se, 90 % lidí na světě má nějakou dysfunkci NOHY, tak si nedělejte starosti s tím, jestli máte platfus nebo nějak divně šmajdáte. Se vším se dá něco dělat. A začít byste měli výběrem ideálních bot pro vaše nohy, a běhat, chodit v takových, v kterých se vaše nohy cítí komfortně a ne jak ve „španělské botě“, vy sami také nemáte rádi, když vás někdo sešněrovává a nutí dělat věci, které nechcete. Tak do toho nenuťte ani vaše nohy.

Zdraví a fyzická kondice jsou jako siamská dvojčata, také je těžké je od sebe oddělit

V tomto směru asi bude se mnou souhlasit každý, problém je spíše v tom, že se většinou přeceňujeme nebo máme pocit, že když se pořádně nezpotíme, nezadýcháme, nezrušíme, nemá náš trénink smysl. Proto velké procento lidí, kteří začnou s během, po krátké době končí, protože usoudí, že prostě to běhání není sport pro ně, neboť:

• nejsou schopni uběhnout v tempu, kterým od začátku vyrazili, více jak několik stovek či desítek metrů
• nejsou schopni to udýchat
• po chvíli běhu mají nohy jak z olova
• mají pocit, že se na ně každý dívá a jsou lidem pro smích

Všechny toto problémy jsou sice objektivní, ale rozhodně nejsou důvodem k tomu, abyste svoje rozhodnutí ZAČÍT BĚHAT opustili.

Stačí, když intenzitu svého běžeckého tréninku přizpůsobíte své fyzické kondici. 

Klidně začněte tím, že budete střídat rychlou a pomalou chůzi a až vám nebude dělat problém tímto způsobem zvládnout hodinový trénink, přejdete na kombinaci rychlé chůze s pomalým během či joggingem. Je to, jako když se chcete naučit cizí jazyk, taky se ho nenaučíte tím, že si dáte za cíl naučit se denně 100 nových slovíček. Tak jako váš mozek potřebuje čas, aby si něco zapamatoval a zapamatované dlouhodobě uchoval, potřebují vaše svaly, kosti, plíce, ale i orgány podílející se na metabolizmu a vylučování, čas přizpůsobit se fyzické zátěži, kterou na ně vyvíjíte. 

Takže si zapamatujte:
Je lepší se podcenit, než přecenit. Je lepší připadat si na začátku nemožně, ale postupně se vypracovávat, než připadat si jako geroj a za týden skončit a vrátit se ke gaučinku.

Čas na pohyb si plánujte v minutách či hodinách, lépe ho pak sladíte se svým diářem

Ve chvílích, kdy se rozhodujete, že začnete něco dělat pro své zdraví, svou fyzickou kondici, nebo dokonce, že začnete běhat, je důležité si také říci:

• kde budete trénovat – venku nebo ve fitku
• v kterých dnech v týdnu a kolik tomu budete moci věnovat času, respektive stanovte si rovnou přesnou dobu (den a hodinu), kdy budete běhat.
• pokud jde o to s kým, tak je dobré vždy mít nějakého parťáka. Je to dobré jednak proto, že vám přijde hloupé ho nechat na holičkách a také proto, že to člověka vždy donutí k lepšímu výkonu. V počátcích je dobré spolupracovat také s trenérem, který vám pomůže odstranit začátečnické chyby.

Oblékejte se podle skutečného počasí a míře předpokládaného zatížení

Oblečení na běh by mělo být lehké a vzdušné. Rozhodně je chybou si myslet, že zhubnu víc, když se hodně obléknu a pořádně se vypotím. Naopak se ztrátou tekutin se proces hubnutí zpomaluje, protože k tomu, aby vaše tělo bylo schopné transportovat do těla kyslík, který je potřeba pro spalování (metabolizmus), potřebujete, aby vám tělem proudila krev, k tomu potřebujete vodu. Pokud chcete, aby vaše tělo při běhu dobře a správně fungovalo, nesmí se přehřívat, pocení je proces, jímž regulujeme tělesnou teplotu, k tomu opět potřebujeme vodu. 

Funkční materiály nám pomáhají k tomu, že se cítíme při běhu nebo sportování lépe, protože na nás netěžknou, nasáty naším potem. Slouží nám také k tomu, že naše tělo může dýchat. Pomáhají při ochlazování našeho těla. Jejich funkčnost je opravdu mnohostranná a vyplatí se do nich při nakupování výbavy pro běh investovat.

Nečekejte výsledky hned, mějte trpělivost a vůli vydržet, pak se výsledky stoprocentně dostaví

Vůli jsem si nechal až na konec, i když u ní by to mělo prakticky všechno začít. Na vůli a na vašem cíli. Nebudete-li mít dostatek vůle a cíl, který vás bude dlouhodobě motivovat k práci na sobě a se sebou, výsledku se nedočkáte. 

Jaký by měl být ten základní cíl? Nebo lépe, co byste si měli před tím, než začnete běhat, ujasnit? Měli byste si ujasnit, že to, co chcete dělat, není jen nějaká kratochvíle na krátký čas, která skončí ve chvíli, kdy například shodíte pět, deset, patnáct, dvacet kilo. Měli byste si ujasnit, že pokud něčeho skutečně chcete dosáhnout – cítit se lépe, cítit se zdravě, musíte změnit svůj životní styl a ten už pak držet. Neznamená to žádné diety ani nějaký spartanský, nudný život. Naopak znamená to mít život navýsost naplněný a pestrý.

Všichni to známe, jedna věc je předsevzetí, druhá pak realizace. Dneska nám spadlo pár milimetrů sněhu, bylo pod nulou. Den před tím jsme si dali s Danou ve fitku trošku do těla, a tak jsem si řekl, že to je správný čas obout bosoboty (aby mě nehonily), a vyzkoušet je v mrazu a na sněhu.

Běžím si, kochám se pohledem na vločky poletující mi před očima. Voda v Ohři líně plyne na své cestě k moři, aby se za pár let, možná zase ve formě sněhových vloček, snesla na tato místa.

Prostě zemský ráj to na pohled.

Běžím si, nikam se neženu, nic mě nežene, a v tom odkudsi přilétla myšlenka: hele, ty konečně běžíš tak, jak sis už tisíckrát v životě říkal, že poběžíš. Že poběžíš, nikam se nepoženeš, protože není důvod se někam hnát, zvlášť v tento adventní čas, kdy má člověk tendence spíše rozjímat nad tím, co je, co není, co by mohlo být. Prostě takové to sladké nicnedělání, na jehož konci, odehrává-li se v běhu, je úžasný pocit lehké únavy a chuť na svařák nebo na grog.

Běžím si lehce prohnutý jako luk, líně odvaluji – a vtom druhá myšlenka. Koukám kolem sebe, jestli ony tu nemají nějaký slet, ale nikde nic, asi budou v mé hlavě. No nic, to jsem trošku odběhl od tématu. Tak zpět k oné myšlence. Došlo mi, že sebevážněji míněná rozhodnutí „dnes poběžím pomalu“ končí už ve chvíli, kdy si člověk obuje běžecké boty.

Zkrátka a dobře, je to v těch botách, jako by do nich výrobci zakódovali podprahovou informaci: jakmile si vás on či ona obují, tak jim nedovolte běhat pomalu, protože vy tu nejste od toho, aby se flákali, ale aby makali, protože my nevyrábíme boty pro nějaký flákače, kochající se během po lese, kde je (vás) nikdo nevidí, my vyrábíme boty pro vítěze a potřebujeme, abyste spolu byli vidět na stupních vítězů!

No nějak tak to bude, protože když si obuji bosoboty a vyběhnu, tak mě nic nenutí do tempa, ba naopak si v nich uvědomuji, jak se celé tělo při každém došlapu, při každém odvalení lehce propne. Při došlapu od palce až po hlavu, při odvalování od paty až po temeno.

Běžím si, protahuji se, dýchám si a užívám si, že jsem, že žiji, vracím se do doby, kdy jsem byl děcko, kdy mi bylo putna všecko.

Takže, když někde uslyšíte „bosoboty nejsou jen boty, je to životní styl“, tak tomu věřte, je to životní styl, který bychom všichni rádi žili, ale protože většinu života strávíme v botách, co nás někam ženou, tak toho nejsme schopni.

Deset běžeckých přikázání nejsou žádná dogmata, jsou to jen zkušenosti z desítek tisíc naběhaných kilometrů. Zkušenosti, které by vám měly pomoci vytvořit si svůj vlastní běžecký svět.

 Přikázání první – běž a vnímej krásu světa okolo sebe

Při běhání zažíváme krásné stavy, o tom se už určitě přesvědčil každý, kdo tomuto krásnému sportu propadl. Ty stavy jsou povětšinou těžko sdělitelné. Prostě běžíte, běžíte a najednou máte pocit, že jste proběhli nějakou neviditelnou stěnou a ocitli se ve světě za zrcadlem. Stejně, jako se tam ocitla Alenka v říši divů. Tam venku za ní zůstal život, který žijete a tady UVNITŘ je svět, který byste žít chtěli. Začnete vše okolo sebe najednou vnímat v daleko ostřejších konturách, nic není rozmazané, začouzené, přičmoudlé, pokroucené, zborcené či jinak deformované. Najednou si uvědomíte, že to je přesně TO ONO, co chcete. A začnete na tom pracovat i po návratu do normálního života.

Přikázání druhé – běžte v tempu, které jste schopni udýchat

Začátečník

Nespěchejte – první týdny choďte, joggujte, běhejte – pouze však v tempu, které vám umožní i při výkonu plynule hovořit.

Pokročilý

Tempo u pokročilého se řídí tím, co svým běháním sleduje. Pokud je jeho cílem budování a zvyšování fyzické kondice, měl by první a poslední třetinu svého tréninku běžet v tempu odpovídajícím 65 % jeho výkonnosti. Např. u běžce, který umí uběhnout 10 km za 40 minut, tempem 5:30/ km. Prostřední úsek může běžet v tempu mezi 5 – 4 min/km.

Běhání ve skupině

Skupinové běhání nám určitě pomáhá. Při něm chtě nechtě stoupá v našem těle adrenalin a tak jsme schopni lépe zvládnout i vyšší tempo. Skupina by ale měla být tvořena běžci s podobnou výkonností nebo by ji měl vést zkušený běžec, který je schopen přizpůsobit tempo nejslabším běžcům ve skupině.

Přikázání třetí – vzdálenost úměrná  naším současným schopnostem, četnost tréninů

Začátečník

3 – 4x týdně. Začít na 20 minutách a každý týden si přidávat 5 minut. Po dvou měsících, kdy by se měl dostat na jednu hodinu běhu, se vrátit na 30 minut a začít běhat jako pokročilý a zase si přidávat 5 minut týdně.

Pokročilý

Je-li cílem pokročilého být co nejrychlejší, pak by se měl zaměřit v první fázi na rozvoj rychlosti a tempa. Např. první rok se připravovat na závody o délce 3 – 10 km. Druhý rok na běhy od 10 do 15 km. Třetí rok na ½ maraton a až čtvrtý rok na maraton.

Jinak se však dá na maraton připravit i za 100 dní, to však nesmí být vaší ambicí dosažení nějakého času, ale pouze jeho uběhnutí v limitu, který vypsal pořadatel daného maratonu, ale i to, aby jste nebyli po maratonu vyřazeni z běžného života několik týdnů.

Přikázaní čtvrté – odpočinek

Natrénovat umí každý blbec, uměním je naučit se odpočívat!

Někdy mám pocit, že Česká republika je státem s největším počtem trenérů na jednoho obyvatele, prostě co Čech, to trenér a Švejk :).

Je to tak. Naložit si, tělo zatížit tak, že na konci tréninku necítíme, respektive cítíme každý sval, není žádné umění. To zažil každý.

Trénink je umění správně naplánovat, kdy si naložit a kdy se jen tak „flinkat“ (regenerovat) a kdy zcela odpočívat.

Přikázání páté – motivace

Motivace = cíl, je palivem pro všechno, čeho chceme v životě dosáhnout. Cíl je tedy tím prvním, co bychom měli mít. Cíl ale vždy musí být reálný. Nesmí být ani snadný, ani nesplnitelný a musí směřovat k naší osobě.

Začátečníci

Cíl – za dva měsíce uběhnout bez přerušení a v pohodě jednu hodinu.

Pokročilý

Zlepšit se na 10 km během jednoho roku o 1 minutu.

Pro zvládnutí tréninku, podpoření jeho regenerační funkce, ale třeba i pro snížení váhy je vhodné, aby byl trénink co nejvariabilnější. U čistě běžeckého tréninku to znamená, že jeden den budeme běhat po dráze, druhý na okruhu v parku a o víkendech vyrazíme do lesa či do hor. Jeden den poběžíme po rovině a další do kopce. Každý den bude jiný, každý den se budete na trénink těšit a to podpoří vaši schopnost se zlepšovat.

Přikázání šesté – pravidelnost

Sami určitě víte, jak těžké je začít. Pokud už se člověk jednou odhodlá něco začít, tak má napůl vyhráno. Chce-li mít zaručen úspěch, je dobré si předem stanovit plán a ten dodržovat. Stejné je to i u běžeckého tréninku. První týdny vám plán umožní vždy se „vykopat“ k běhu. Po nějakých třech týdnech najednou zjistíte, že se na běhání začínáte těšit. Po šesti týdnech už si nedokážete představit, že byly ve vašem životě dny, kdy jste neběhali. Samozřejmě se to netýká jen běhání, ale platí to pro všechny pohybové aktivity, které člověk dělá. Při pohybu se člověk napájí endorfiny, a jakmile ty jednou okusíte, nebudete se jich chtít dobrovolně vzdát. Sportovní oblečení a sportovní obuv se stanou nezbytnou náplní vašich cestovních tašek, protože bez možnosti se někde vypotit si najednou nebudete umět váš život představit.

Přikázání sedmé – alternativní trénink (nejen během rozvíjíme běžecké schopnosti)

Běhání je nádherný sport. Běh sám o sobě je pro člověka přirozenějším pohybem než chůze. Přesto to ale není jediný sport na zemi. Účelem sportu už ve starém Řecku bylo relaxovat.

Tím, že se člověk zaměřuje jen na jeden druh sportu, jednu věc, se v životě nejen ochuzuje o nesmírnou bohatost vjemů, ale zároveň dříve nebo později upadá do stereotypu a vyhasíná. Sport tak ztrácí svou přidanou hodnotu a my jej začínáme cítit jako povinnost. Proto je dobré se nezaměřovat jen na jeden sport. Vhodnou alternativou k běhání jsou všechny druhy sportů, nebo naopak, běhání je vhodnou alternativou k provozování všech sportů a je naprosto lhostejné, zda jde o sport individuální či kolektivní. Pokud jde o regenerační účinky, tak nejvhodnější je při běžeckém tréninku zařazovat plavání, aquajogging, cyklistiku, běžky či turistiku.

Přikázání osmé – přirozený běh (styl)

Běh by měl být uvolněný, ladný. Váš běh by měl být hrou, být uvolněný a plavný. Jak se tomu naučit? Není to až tak obtížné. Stačí, když se umíte vcítit. Vcítit se do pocitu, který ve vás vyvolává pohled na běžce, jehož způsob běhu se vám líbí. Ve chvíli, kdy pak sami běžíte, si tento pocit znovu vyvolat a zkusit vnímat svůj běh stejně, jako byste se dívali na svůj vzor. Pro lepší představu, jak to udělat, si vzpomeňte na to, jak se skokan do výšky či do dálky připravuje před svým skokem. Jak si ve své hlavě přehrává každý krok až do chvíle odrazu a následně celý svůj skok. U běhu si to lze přehrávat naprosto stejně. Běh je jako tanec, jen s tím rozdílem, že vaše kroky nemíří dokola, ale stále vpřed.

Přikázání deváté – přirozená strava

Stohy knih. To je to, co mě jako první napadne při tom, když mi někdo položí otázku mířící ke správné výživě. Bohužel, v žádné z těch knih nenajdete odpověď na tuto naprosto jasnou otázku. Proč? Zkrátka proto, že každý z nás je naprosto unikátní jedinec a jako takový také potřebuje něco jiného. Jasně. Jsou určitá pravidla, která jsou obecná, ta ale dost často zcela zásadně opomíjíme. Která to jsou?

Tak třeba: snídaně je grunt, obědvej s přítelem, večeři dej nepříteli. Já vždy ještě dodávám: jezte to, co vám chutná, ale s mírou. A hlavně dostatečně pijte. Pokud jde o stravování při sportu, tak byste měli jíst poslední velké jídlo nejpozději 2,5 hodiny před výkonem. Toto jídlo by mělo být dostatečně energeticky vydatné, ale lehce stravitelné – třeba těstoviny s brokolicí, květákem a smetanovou či sýrovou omáčkou.

Dobré je si také uvědomit, že snídaně nastartovává náš metabolismus a její kvalita má vliv na to, kolik energie budeme mít po celý den. V noci se náš organismus čistí, a proto není vhodné jej na noc příliš jídlem zatěžovat. Důvody jsou dva, první je ten, že tělo spotřebuje na jeho zpracování spoustu energie, druhý, že tělu schází čas na čistící procesy. Kdo si tohle uvědomí a hlavně pochopí, nebude mít problémy s váhou a nedostatkem energie!

Přikázání desáté – běž a buď sám sebou (sám se sebou)

Běh a běhání dnes doslova hýbou světem. Běhání je in. Patří ke zdravému životnímu stylu. Není to jen proto, že běhat je moderní. Je to hlavně proto, že běh je jako sám život. Běh představuje vodu, která proudí naším tělem, dodává nám sílu a energii a umožňuje nám posouvat se na naší životní cestě dopředu.

Jakmile se jednou zastavíme – zemřeme. A kdo by chtěl umírat, když je tak krásné a opojné ŽÍT!

S příchodem zimy, vždy přicházejí otázky: už jsem měl (měla) pocit, že mi už to běhá, a nyní, když začala zima, mám pocit, že jsem zase na začátku.

„Se sněhem a mrazem se mi hroutí svět. Už druhý den mi tělo neslouží. Nohy nemůžou a dech nestačí. Uběhnu 5 km, svůj základ, a umírám, hekám, dusím se. Přitom již 3 měsíce běhám denně 7 – 8, o víkendu pak 10 kilometrů. Pomalých, ale mých. Myslíte, že je to vážně jen mrazem, těžší cestou se sněhem? Jsem nešťastná, že už nikdy víc jak 5 km nedám!“

Se snižující se teplotou vzduchu, musí tělo víc makat

Pokud jste i vy zažili podobně nepříjemnou zkušenost, nepropadejte panice, je to naprosto normální, s klesající teplotou musí tělo vydávat více energie na to, aby se ohřálo na provozní teplotu, tím pádem mu schází energie na absolvování kilometrů, které jste již bez obtíží běhali. 

V praxi se to projeví i tím, že na tempo, jež jste zvládali například při TF max 80 %, nyní běžíte třeba na 85 %.

Více vrstev oblečení vám sice pomůže udržet teplotu, ale zase budete muset překonávat větší odpor materiálů

Na první pohled by se mohlo zdát, že pomoc oproti unikající energii prostřednictvím vyššího výdeje energie na prostý ohřev je celkem snadná. Že se stačí jen více obléknout, a je to! Bohužel není. I zde je vysvětlení zcela prosté: každá vrstva oblečení, a může být co nejelastičtější, znamená omezení pohybu (překonávání odporu natahováním vláken látky, z níž je ušito). Takže ani zde si v tomto směru moc nepomůžete.

Tepovka vzrůstá, dech se zrychluje, tempo klesá

I to je naprosto běžný jev, kvůli kterému není třeba panikařit. Nebojte se, neznamená to, že za pouhé tři dny svátků vám odešla forma, na níž jste až do teď pracovali. Nic takového, vysvětlení se schovává v prvních dvou odstavcích tohoto článku. Takže zachovejte klid, jen nastalé situaci přizpůsobte svůj trénink a nesnažte se nic lámat přes koleno. Než mrazy pominou, respektive, než si vaše tělo na ně zvykne (je to stejné jako v létě, když přijdou vedra, také je třeba dát tělu určitý čas na aklimatizaci, trvá to 4 – 5 dní), tak vybíhejte na trénink s tím, že budete běhat obvyklou dobu, ale nebudete se vzrušovat tím, zda za tuto dobu uběhnete stejně kilometrů. 

Běháte-li na tepovku, udržujte ji na stejné úrovni jako obvykle, tak docílíte toho, že váš trénink bude mít právě tu hodnotu, tu intenzitu, jakou měl mít. Budete-li se snažit běžet bez ohledu na podmínky stejnou vzdálenost, byť to bude znamenat běh na vyšší tepové frekvenci, tak buď vám dojde, nebo trénink absolvujete, ale můžete si být téměř jisti, že to poznáte na tom, že budete po tréninku daleko více unaveni. 

Budete-li v obdobném duchu pokračovat i v dalších mrazivých dnech, téměř určitě, až nastanou zase příhodnější podmínky pro běžecký trénink, pokud tedy nebudete nemocní, budete vycucaní jak citron a budete rádi, že vůbec běháte. Opět nebudete moci dýchat a budete mít vyšší tepovou frekvenci, než jste při daném tempu zvyklí. Tentokrát už ale ne vinou nízkých či velmi nízkých teplot, respektive silnější vrstvy oblečení, ale protože budete přetrénovaní.

Takže nejen pro začátečníky platí: nechceš-li se zadusit, zpomal!