Běh je jednou z nejoblíbenějších a nejpřístupnějších forem cvičení a aktivního odpočinku. Různé odhady říkají, že běhá 30–42 % Čechů. Díky běhu mají lidé dobrou fyzickou i psychickou formu, udržují si přiměřenou váhu a také zlepšují svou kardiovaskulární kondici. Někdy ale běhání může způsobit i problémy.

Sabina Bergmanová, PR manager, RHA Communications, s.r.o. 

„Jak stárneme, klouby se postupně opotřebovávají, a zejména běžci ve středním a vyšším věku jsou náchylní k obtížím a zraněním v oblasti kolenních a kyčelních kloubů, které jsou jako nosné klouby při běhu zatěžovány nejvíce,“ vysvětluje MUDr. Jiří Janďourek, ortopedický lékař z rehabilitačního centra Sarema Liberec. Bolest kolene je jedním z nejčastějších problémů u běžců a může být způsobena a ovlivněna řadou faktorů včetně přetěžování, špatného stylu běhu či špatně zvolenou obuví. Především starší sportovci pak mohou mít bolesti kolen komplikované ještě gonartrózou, tedy degenerativním onemocněním kolenního kloubu.

Nepřepálit začátek

Teplé letní měsíce lákají k běhu i úplné nováčky. Jak upozorňuje fyzioterapeutka Bc. Zuzana Sladká z rehabilitačního centra Sarema Liberec, nejčastější chybou u začínajících běžců je přepálený začátek: „To znamená, že bez rozcvičení chtějí běhat rychle a hodně kilometrů. Také dělají některé typické chyby, například běhají po tvrdém asfaltu typu cyklostezka. Zapomínají na kompenzaci zatížení, na protažení. Chybí u nich posilování středu těla, nemají správné držení těla, dýchání, leckdy bývá špatná technika běhu a podobně.“ 

Nejčastější běžecké potíže

„K nejčastějším obtížím s kolenními klouby u běžců patří patellofemorální bolestivý syndrom, označovaný zkratkou PFPS, kterému se lidově říká běžecké koleno. Projevuje se bolestí přední části kolenního kloubu v okolí čéšky a může vést sportovce k omezení nebo přerušení vykonávané činnosti na poměrně dlouhou dobu,“ vysvětluje ortoped Janďourek. Hodně často se lékaři u běžců setkávají také s iliotibiálním čili ITB syndromem. Je způsobený zejména nepřiměřenou zátěží a přetrénováním, ale také nesprávnou technikou běhu či nošením nevhodné obuvi. ITB syndrom je podle doktora Janďourka charakterizován bolestí a otokem na vnější straně kolene, někdy se šířící po zevní straně do stehna nebo do oblasti hýždí. Obtíže mohou být tak intenzivní, že často vyřadí sportovce z tréninku i na několik týdnů či měsíců. „V našem centru mnohdy řešíme také poranění menisků kolenních kloubů nebo osteoartrózu kolenních kloubů,“ dodává ortoped.

Recept na běhání do vysokého věku

Výčet obtíží, které běžce mohou potkat, rozhodně neznamená, že by s pohybem měli přestat. Při správné prevenci a léčbě je možné tyto stavy dobře zvládnout a pokračovat v běhání bezpečně a bezbolestně. Klíčová je prevence, zejména udržení přiměřené hmotnosti, používání správné formy a techniky běhu, pravidelný strečink a postupné navyšování intenzity zátěže a uběhnutých kilometrů, zdůrazňuje doktor Janďourek. „Pokud se i přes veškerou snahu a prevenci u vás poškození kolenního kloubu objeví, vyhledání lékařské pomoci a dodržování doporučeného léčebného plánu za účasti lékaře a fyzioterapeuta může pomoci minimalizovat bolest a zabránit dalšímu poškození kolenního kloubu,“ vysvětluje doktor Janďourek. Možnosti léčby se podle něj pohybují od nefarmakologických metod, jako jsou fyzikální terapie a cvičební programy, až po medikaci a v nejtěžších případech operační léčbu. „Při dodržení principů prevence a časné léčby lze ale tento krásný sport provozovat bez větších zdravotních obtíží až do vysokého věku,“ povzbuzuje doktor Janďourek.

Miloš Škorpil má kolena pořád svoje

To potvrzuje i náš nejznámější běžec a trenér Miloš Škorpil, kterému je 68 let, z nichž se 55 aktivně věnuje běhu. „Za život jsem uběhl více než 240 000 tisíc kilometrů, při tom jsem třikrát oběhl Českou republiku, běžel z Prahy do Vídně, z Drážďan do Prahy, z Prahy na Sněžku. Také jsem vyběhl a seběhl v jednom tahu 43 500 schodů nahoru a dolů, to abych zdolal 8848 metrů, což je výška nejvyšší hory světa Everestu. To všechno mám za sebou a pořád mám kolena i kyčle svoje a nikdy jsem s nimi neměl potíže,“ říká sportovec a dodává: „Takže můj tip na zdravá kolena je, hýbejte se. Hýbejte se rozumně a uvidíte, že i ty problémy s pohybovým aparátem, které dnes možná máte, postupně odeznějí a vy se budete cítit, jako kdyby vám bylo 20, no dobrá, jako kdyby vám bylo 30.“

 Centrum Sarema Liberec, s.r.o., poskytuje vysoce specializované neurorehabilitační a rehabilitační služby. Bylo založeno roku 1995. Sídlí v Liberci a působí také v Brně a ve Zlíně a připravuje se otevření nové pobočky v Praze od září. Kromě zdravotní péče centrum nabízí i sociální rehabilitaci a služby fundraisingu. Více informací najdete na stránce www.sarema.cz

Půlmaraton není půlka maratonu, ale také to není tak, že zaběhnout půlmaraton je mnohem snadnější než zaběhnout maraton!

Každé nakopnutí člověka zabolí, a taky ho dokáže hezky rozdráždit, donutí jej se také zamyslet nad tím: „Proč on mě vlastně nakopl, co jsem udělal“? Zatím jste neudělali nic, ale určitě stojí za to, abyste se zamysleli nad tím, k čemu jste se to vlastně upsali, na co jste se přihlásili, kam se chystáte vřítit. Tak proto se vás pokusím jednadvacetkrát nakopnout ještě před tím, než se postavíte na start půlmaratonu. Pokud vám těch 21 nakopnutí pomůže k tomu, abyste si závod užili a vzpomínali na něj pak jen v dobrém, bude moje nakopávací mise úspěšná a já si pak spokojeně do sebe kopnu pár žejdlíků zrzavého moku.

Nakopnutí 1. Půlmaraton není 5 ani 10, ale 21,097 kilometru

Proč to zdůrazňuji? Protože většina prvoběžců k němu přistupuje stejně, jako by měli běžet 5 či 10 kilometrů, tedy zostra. Když přepálíte 5 či 10, dá se to ještě rozdýchat, ostatně skoro každý tuto vzdálenost již někdy ušel. Když přepálíte půlmaraton a na 5. kilometru zjistíte, že vám jich ještě zbývá 16, a těch 97 metrů dokáže také nejednomu pěkně zamotat hlavu, vloni se o tom přesvědčilo mnoho běžců, když jejich pouť skončila seznámením s tvrdostí cesty, po níž se běží a nebylo to zdaleka jen proto, že by nedostali napít – je to horší. 

Nakopnutí 2. Při prvním startu na půlmaratonu zapomeňte na rekordy

Chyba, kterou udělá většina začátečníků půlmaratonců je ta, že poté, co zazní startovní výstřel, vyrazí za splněním svého cíle jako střelení a jejich omyl, že takhle ne, jim dojde až ve chvíli, kdy jim začnou okolo pátého kilometru tuhnout nohy. Hlavně pro ten účel stavíme na závodech pořádaných v rámci Run Czech tour vodiče běžící na určené časy. Při půlmaratonech je to na časy: 1:30, 1:40, 1:50, 2:00, 2:10 a 2:30 hod. Vodiči běží na reálný čas, tedy měli by běžet rovnoměrným tempem, ale hlavně od startu nevypálit. Takže, nejste-li si jisti sami sebou, nebo spíše tím, co s vaší hlavou provede startovní výstřel, tak si ve startovním poli vyhlídněte svého voliče a minimálně těch prvních 5 kilometrů absolvujte s ním, pak už si běžte třeba s pánem bohem, i když by bylo lepší, abyste s ním vydrželi alespoň do nějakého patnáctého kilometru, protože i těch 11 kilometrů, máte-li za sebou již 10, může být děsně dlouhých.

Nakopnutí 3. Rozcvičení, rozklusání před závodem

Pokud jste již absolvovali před půlmaratónem nějaký běžecký závod, tak jste si jistě všimli, že zkušenější běžci se před jejich startem nejdříve ve velmi volném tempu rozeběhli, i když vám mohlo připadat jako tempo závodní a pak se lehce protáhli. Rozklusání a protažení se před běžeckým závodem a následné protažení a uvolnění ztuhlých svalů, úponů a šlach je určitě věc chvályhodná. Ovšem při závodech, kdy se na startu tísní na tisíce běhuchtivých, naprosto zbytečná, dokonce se nerozpakuji říci škodlivá. Na těchto závodech je potřeba, abyste se zařadili do svého vymezeného startovního koridoru tak 15 – 20 minut před startem a než skutečně vyběhnete, tak veškerý účinek rozcvičení bude ten tam. Navíc při rozcvičení vydáte energii, která vám pak může chybět. Klasické rozcvičení si nechte až na nějaký menší závod, tam má skutečně opodstatnění.

Nakopnutí 4. Slyšel jsem, že když se nerozcvičím budu ztuhlý a neokysličený

Je napsáno výše, u závodů s  vysokými počty startujících na startu je klasické rozcvičení k ničemu, ale rozcvičit, tedy spíše rozeběhnout se, rozdýchat sebe a tělo je nutné. Nepoběžíte-li s vodičem, vyběhněte tak, že poběžíte o 10 – 15 vteřin pomaleji než je tempo, v němž jste připraveni běžet celý půlmaraton, na nějž jste trénovali. Tímto tempem běžte první 2 – 3 kilometry, pak teprve postupně naběhněte na své závodní tempo. Hned teď zapomeňte na výtku: „Ale jak pak splním svůj cíl, když už na 3. kilometru budu mít ztrátu 30 – 45 vteřin?“ Odpověď najdete v dalších nakopnutích, teď vám jen řeknu a na tom si trvám, že: „Jestli mě neposlechnete, tak se v cíli nebudete rozčilovat nad ztrátou 30 – 45 vteřin, protože jste poslechli Škorpila, ale vaše ztráta bude mnohem vyšší!“

Nakopnutí 5. Pít či nepít během půlmaratonu

Pokud jste rychlíci a zvládnete běžet půlmaraton do hodiny třiceti, tak i když na trati honíte každou vteřinu, na občerstvovačce zpomalte, případně přejděte na chvilku do chůze a napijte se v klidu, aby voda nebo ionťák skončily ve vašich útrobách a ne ve vašich očích, uších a nose, tam vám budou k ničemu a ještě na vás půjdou vosy. Vy ostatní se nehrňte na občerstvovačce hned po prvních kelímcích, snažte se na občerstvovačkách rozprostřít po jejich celé délce. V klidu si vezměte svůj kelímek s vybraným nápojem, za chůze vypijte jeho obsah a pak se zase rozeběhněte. Pokud jde o to, co pít, či ionťák nebo vodu, tak pijte, na co jste zvyklí. Pijete-li běžně ionťák, vezměte si ionťák, nemusíte mít strach z jeho namíchání, na každé občerstvovačce dohlíží na správné míchání člověk, který ví, jak to namíchat a proč a ten si už ohlídá, aby byl nápoj namíchán ve správném poměru vody a ostatních komponent. Nejste-li zvyklí pít ionťáky, při závodě s tím nezačínejte a raději si vezměte jen vodu, ionťák by vám mohl otočit žaludek, případně byste mohli začít vydávat zvuky OJ, OJ a změnit směr vašeho běhu k budce TOI-TOI. 

Nakopnutí 6. První občerstvovačka je na 5. Kilometru, proto si na těch pět prvních kilometrů vezměte vlastní pití

Co je na tom tak důležitého, že je první občerstvovala na 5. kilometru? Proč to zdůrazňuješ? To je přeci úplně normální, Miloši! Důležité je to, že těch tisíce účastníků půlmaratonu na prvních 5 kilometrech sice natáhne, ale ten had bude souvislý – nepřerušovaný. Tím pádem bude pro obsluhu na této občerstvovačce obtížné doplňovat dostatečně rychle kelímky s nápoji, což mnozí ze startujících pak řeší tak, že prostě běží dál, s tím, že na další občerstvovačku to vydrží. Tam to sice vydrží, ale jejich organizmus už stačil dehydrovat, což poznají v dalším průběhu závodu. Proto vám doporučuji, vzít si na prvních 5 kilometrů vlastní vodu, budete mít jistotu, že se napijete včas a později vás nevezme ďas – děs z toho, jak se váš pohyb, v důsledku zahušťování krve, začne zadrhávat, až se zcela zastaví.

Nakopnutí 7. Máte v plánu běžet na 3 hodiny? Pak si raději vezměte pití i na poslední kilometry 

Proč nadělám tolik cavyků kvůli obyčejnému doplňování tekutin? A proč si máte brát, tedy vy pomalejší, sebou pití na ty poslední 3 kilometry, když ještě na 18. kilometru dostanete napít? Nemyslím to tak, že byste měli běžet celý půlmaraton s lahví za pasem, abyste se pak v závěru závodu z ní mohli napít. I když byste aspoň měli jistotu, že budete mít co pít. Jde o to, že na těch předcházejících kilometrech, i když budete na občerstvovačkách pravidelně pít – cca 2 dcl, vypotíte hodně tekutin a poslední 3 kilometry budou dlouhé, tady se většinou dost zpomaluje a ono to trvá a trvá a člověk je čím dál tím víc vysušenější a vysušenější a pak se snadno stane, že se s vámi na posledním kilometru zatočí svět a do cíle nedoběhnete a to by byla škoda, jen kvůli jedné lahvičce vody. Takže jaká je má rada? Na závod se opásejte běžeckým opaskem na pití, abyste ho nemuseli držet v ruce a po cestě v klidu popíjejte.

Nakopnutí 8. Jíst či nejíst během půlmaratonu, případně co? 

Pokud víte, že to dáte do hodiny třiceti, tak během půlmaratonu doplňovat energii nebudete potřebovat. Případně, si pro strýčka příhodu (kdyby vám došlo) vezměte do kapsičky 3 datle a ty si vezměte na 5., 10. a 15. kilometru. Vy všichni pomalejší byste měli doplňovat energii již od 5. kilometru a to tak, že na 5. kilometru si vezmete jednu datli či hroznový cukr (dostanete v každé lékárně). POZOR – vše co budete po trati jíst, snězte těsně před občerstvovačkou či osvěžovačkou a na ní hned důkladně zapijte. Důkladně znamená cca 2 dcl.

Nakopnutí 9. Jak se zavodnit a zásobit energii před závodem

Se zavodňováním začněte tak hodinku před vyběhnutím a během té hodinky vypijte cca půl litru vody nebo nějakého iontového nápoje.

Nakopnutí 10. Pro lepší výkon nasaďte červenou řepu

Vadí vám, že vám váš tréninkový partner vždy o kousek uteče? Nebo že váš věčný rival při závodech vám vždy, byť o kousek, natrhne triko? Pak si šlehněte šťávu z červené řepy. Vědci z univerzity v Exeteru zjistili, že červená řepa zvyšuje vytrvalost. Zjistili to tak, že jeden týden dávali vybrané skupině lidí půl litru šťávy z červené řepy. Po tomto týdnu absolvovali zátěžový test na rotopedu. Několik týdnů po tom s nimi vědci zopakovali stejný pokus se šťávou z černého rybízu. Výsledkem bylo, že po červené řepě vydrželi v oblasti anaerobního zatížení o 92 vteřin déle než při pokusu s rybízem. To znamenalo zvýšení výkonnosti o celých 16 %! Pro srovnání, když si člověk šlehne zakázané EPO, zvýší to jeho výkonnost jen o 7 %!
Čím to je způsobeno? Červená řepa obsahuje vysoké procento nitrátu, ten snižuje potřebu kyslíku ve svalech a tím pocitově vnímáte stejné zatížení jako nižší. Při tom nitrát rozšiřuje cévy a tím zvyšuje průtok krve.
POZOR! Každopádně nedoporučuji pít šťávu z červené řepy dlouhodobě, nebo alespoň ne v takovém množství, protože v tom případě by se vám v těle mohly začít tvořit nitrosaminy. 

Tip před závodem nebo těžkým tréninkem. Dejte si půl litru šťávy z červené řepy 2,5 hodiny před, mělo by to působit 6 – 7 hodin a budete vítěz. Rozhodně však než nasadíte tento svůj trumf v závodě, tak vyzkoušejte v tréninku, aby se váš trumf neproměnil v plívu.

Nakopnutí 11. Speciální stravování před půlmaratonem – superkompenzační dieta ano či ne. 

Osobně speciální – superkompenzační dietu, sestávající z toho, že 6 dní před závodem zcela vysadíte nebo ve velké míře omezíte ve svém jídelníčku příjem sacharidů – cukrů, nedoporučuji. To omezení trvá 3 dny a pak naopak do sebe tlačíme sacharidy pod tlakem. V podstatě jde o jediné, co nejvíce napumpovat tělo energií ve formě glykogenu. Protože je však třeba i ve dnech, kdy omezíte přísun sacharidů, trénovat, nahradí se vyloučené sacharidy zvýšeným přísunem bílkovin a tuků. Což určitě není špatné, ale. To ale spočívá v tom, že pokud chcete superkompenzační dietu nasadit, měli byste si ji vyzkoušet už během přípravy a ne s ní začít experimentovat až před závodem, kdy už jste beztoho dosti vystresovaní a teď ještě tohle. U „nepřipravených“ – těch, co si to nevyzkouší dříve, to dosti často vede k zažívacím a střevním problémům, tím pádem se energií nepředzásobí, ba naopak na startu budou slabí jak moucha. Zkrátka a dobře i stravování se musí trénovat. 

Nakopnutí 12. Maratonské nudle

Ale abyste neřekli, tak vám prozradím recept na maratonské, v tomto případě půlmaratonské, nudle, které si můžete dát buď k obědu či večeři před závodem.

Co budete potřebovat:

• 1/3 hrnku mouky z cizrny
• 1/2 hrnku studeného mléka
• 2 hrnky mléka
• šafrán
• 1 polévkovou lžíci koriandru
• 2 polévkové lžíce ovocného cukru
• 1/8 polévkové lžíce bílého pepře
• 1/2 kg těstovin
• 1 hrnek nadrobno nakrájené brokolice
• 1 hrnek nadrobno nakrájeného květáku

Tak a běžíme vařit:

Nejprve si připravte omáčku. Zamíchejte šafrán, koriandr, ovocný cukr a bílý pepř se dvěma hrnky mléka. Nalijte na rozpálenou pánev a za stálého míchání přiveďte téměř k varu. Pak ztlumte oheň. Postupně přidávejte směs z mouky a půl hrnku mléka, dokud omáčka nezhoustne. Můžete ji ihned podávat k těstovinám, které jste podle návodu na obalu uvařili ve vroucí vodě a zhruba 7 – 10 minut před dovařením přidali brokolici a květák. Pokud chcete omáčku uchovat na později, přelijte ji do misky a míchejte, dokud nevychladne. Pak ji překrytou fólií můžete skladovat v lednici.

Půl/maratonské nudle „se sluší“ zapít půllitrem piva. Přispěje to dobrému pocitu i trávení. Poběžíte jako raketa!

Nakopnutí 13. Stravování vytvalce

Jak vypadá jídelníček správného vytrvalce? Záleží na tom, co člověk v přípravě jí, nebo je to jedno? Odpovědi se různí. Někteří tvrdí, že dobrá strava je alfou a omegou úspěchu každého běžce. Já naopak říkám, že člověk, a tím je i běžec, by měl jíst, co mu chutná, jen by to měl konzumovat v přiměřené míře. Ale abyste neřekli, že to jen okecávám, tak vám nabídnu ukázkový jídelníček vytrvalostního běžce. Nikde není psáno, že když se podle něj začnete stravovat, poběží vám to líp. Ale rozhodně tím nic nezkazíte.

Snídaně

• mladý ječmen (prášek ze šťávy z mladého ječmene rozpuštěný ve 3 dl vody)
• 200 g müsli s plnotučným mlékem a jogurtem
• ovoce (banán, jablko, kiwi, hroznové víno)
• čaj s medem

Svačina

• celozrnný rohlík se sýrem
• čerstvá zelenina (např. kedlubna nebo ředkvičky)
• voda

Oběd

• polévka (kuřecí s nudlemi, hovězí s kapáním, kulajda, zelňačka, bramboračka)
• těstoviny s kuřecím masem, brokolicí, květákem

nebo

• krůtí, kuřecí, pštrosí maso v různých úpravách s bramborem, těstovinami, rýží
• pizza
• ryba (nejlépe losos) s bramborem
• může být i biftek, když si ho „tělo žádá“
• zeleninový salát (jako hlavní jídlo je ideální zvlášť v letních měsících)

Večeře

• zeleninový salát se sýrem a chlebem (celozrnným pečivem)
• toasty se sýrem a salámem, případně šunkou

nebo

• pokud jste neměli čas na pořádný oběd, dejte si to, co byste jinak obědvali

Celý den je dobré pít hodně vody bez bublinek. Podle potřeby tělu dodávejte minerály, stopové prvky, vitamíny a aminokyseliny.

Tím bychom mohli mít za sebou papů a teď se můžeme konečně věnovat i dalším důležitým věcem, na něž je dobré si před půlmaratonem nebo v jeho průběhu vzpomenout.

Nakopnutí 14. Jak se na půlmaraton obléci

Dneska se vyhnu tomu, jak byste se měli obléknout v sobotu, neboť praxe je taková a platí to cca tak na 90%, že tak, jak je celý týden před závodem, tak v den závodu určitě nebude. To může při současném počasí znamenat buď to, že v sobotu bude 30 stupňů nad nulou, nebo budeme všichni na startu klepat kosu. Druhá alternativa by byla každopádně lepší, protože během je možné se zahřát, nikoli ochladit.
Ale obecně si připravte na závod oblečení, které máte vyzkoušené, které vás nikde nedře, nikde nešponuje, abyste se v něm cítili dobře. Na hlavu si vezměte nějakou pokrývku, je zcela jedno, zda to bude šátek, čelenka nebo kšiltovka. Pokrývka hlavy vás ochrání před sluníčkem, ale také před tím, aby vám nestékal do očí pot. Bude-li těch 30 nebo bude jasno a sluníčko bude prát do našich hlav, tak je dobré si nějakým způsobem chránit zátylek. To je v podstatě nejchoulostivější místo na těle běžce, dokonce choulostivější než achilovka, ale o tom níže. Na nohy si vezměte ponožky, které máte vyzkoušené, a doporučuji, aby byly pokud možno co nejvíce elastické, také z funkčního materiálu. Lépe budou odvádět pot, lépe obepnou vaší nohu a nedělají hrudky jako bavlněné ponožky. Pokud jde o nohy, tak doporučuji dle teploty buď dlouhé, tříčtvrteční či krátké elasťáky, lépe obepnou nohy a nehrozí tolik odřeniny stehen jako u běžeckých trenýrek. Pokud bude zima, bude foukat nebo pršet, tak si připravte nějakou lehkou, ale proti těmto vlivům počasí chránící větrovku. Tu pak můžete mít případně uvázanou pomocí rukávů kolem pasu.

Nakopnutí 15. Chraňte si zátylek!

Zátylek je dobré si chránit proto, že v oblasti zátylku se kumuluje největší teplo v našem těle. Tedy je to místo, které je svým způsobem zodpovědné za naše přehřívání se během běhu. Samozřejmě čím je tepleji, čím více svítí sluníčko, tím se více přehřívá. Jeho přehřívání také zvyšuje usilovný výkon, jímž pokus uběhnout půlmaraton jistě je. Takže zátylek si můžete chránit tím, že si vezmete „beduinku“ – čepici, která má vzadu volně vlající lehkou látku, která zabraňuje sluníčku, aby nám na zátylek svítilo. Druhým velmi dobrým způsobem je, že si na občerstvovačce či osvěžovačce zátylek polijete vodou, nebo si namočíte houbičku a tu si pak strčíte za obrubu trička, aby vás chladila. Samozřejmě si můžete namočit i tričko za krkem. Toto vše je ochrana před přehřátím, které se může projevit jako úpal, pokud je to od přímého sluníčka, říkáme tomu úžeh. Obé pak má za následek, že nám je značně blivno a dost často to končí i tím, že se nám zamotá hlava a skončíme na silnici, přestože jsme poctivě na občerstvovačkách doplňovali tekutiny.

Nakopnutí 16. Chlapy, troška náplasti na bradavkách z vás padavku neudělá, ale když tam nebude, tak jo

Tohle je nakopnutí jen pro pány a opakuju ho před každým takovýmto závodem a stále je spousta těch, kteří nedbají a končí v rukou záchranářů, protože nic není tak nepříjemné, jako když si odřete bradavky. To zakrvavené triko je na tom to nejmenší, ale ty bradavky opravdu nepříjemně bolí. Dost chlapů – medvědů, si stěžuje, že tahle rada je sice možná nad zlato, protože to odření způsobuje sůl, kterou vypotíme, a ona ulpí na povrchu trika, které máme na sobě, ale že se jim prostě ty náplasti hned odlepí. Pro ně mám taky radu: „Chlapi, než si ty bradavky přelepíte, tak si ty svoje chlupy kolem nich ostříhejte. Nebojte se, ony za pár dní zase dorostou a vaše mužnost určitě neutrpí žádnou újmu. 

Nakopnutí 17. Mazat, mazat, mazat

Pokud tady třikrát píšu mazat, tak to neznamená, že máte utíkat, až se vám bude prášit za patami, ale že je dobré si před závodem namazat nejvíce zatěžovaná místa. To znamená místa, kde na vaše tělo přiléhají švy oblečení, pak partie na vnitřních stranách stehen, v podpaží, nepřelepíte-li si bradavky, tak je a jejich okolí a nohy, tedy chodidla. Já používám k mazání bílou – lékařskou vazelínu, ale existují i jiná vhodná mazadla.

Nakopnutí 18. Věnujte se jiným aktivitám, relaxujte, zapomeňte že v sobotu běžíte závod, ale

Týdny jste měli v hlavě trénink na půlmaraton a nyní, když stojíte těsně před jeho branou, byste měli na něj zapomenout a věnovat se něčemu úplně jinému. „Co je to za blbost,“ říkáte si asi pro sebe, „jak můžu teď najednou myslet na něco jiného, když jsem celé měsíce nežil pro nic jiného než tenhle závod!“ A přesto je to přesně to, co byste měli v tuhle chvíli udělat, aby vás to nesežralo dřív, než vyběhnete. Zkuste si zajít do kina, do divadla, na koncert, na večeři, pokecat si s přáteli, na něž jste v důsledku tréninku neměli v posledních týdnech či měsících čas. Vymyslete si cokoliv, jen abyste se oprostili od toho, abyste neustále mysleli na datum a hodinu startu.. Ale. Ano, je tu jedno ALE. To ALE znamená, že byste si měli prostudovat trasu závodu, představit si ji v duchu a také si ji v duchu představit s tím, že si přehrajete film, jako byste už běželi. Představte si, jak se vám běží lehce na 5., 10., 15., 20. kilometru, jak finišujete do cíle a je vám na každém tom kilometru skvěle.

Nakopnutí 19. Domluvte si fan klub a nemluvte o konkrétních cílech (časech)

Až budete trasou půlmaratonu probíhat v duchu, představte si i místa, kde vám mohou nejvíc pomoci ti, kteří vám přijdou na trať, a nejen vám, fandit. Představte si konkrétní lidi, kteří to budou, a snažte se je pak na tato místa v sobotu v daném čase nasměrovat. Na druhou stranu však nemluvte s nikým o tom, jaký máte konkrétní cíl. Je vždy lepší říci, že běžíte proto, že si to chcete hlavně užít, než třeba, že to chcete dát pod 2 hodiny. Pokud se vám na trati nebude zrovna chvíli dařit, ty 2 hodiny se vám stanou ocelovým závažím, pokud ale poběžíte „jen“, abyste si to užili, tak věřte, že si to užijete a to vždycky a s velkou pravděpodobností při tom padnou i ty 2 hodiny.

Nakopnutí 20. Připravte si odměnu

Než se vydáte na start, připravte si odměnu. Nečekejte na to, že vás někdo za váš výkon odmění, když se tak stane – a ono se to s největší pravděpodobností stane – budete mile překvapeni. Kdyby se ale nikdo takový nenašel, nebudete alespoň zklamáni, protože SVOJI odměnu dostanete, protože každý, kdo dosáhne cíle, je vítěz a zaslouží si být za to odměněn.

Nakopnutí 21. Nezapomeňte si včas vyzvednout startovní číslo a připravit si věci, které budete potřebovat

Proč, protože štěstí přeje připraveným, no a mně už teď jen zbývá vám popřát: Lehký krok!

RADY DO PŘEDPŮLMARATONSKÉHO TÝDNE

Deset tipů na týden před půlmaratonem

Jak rychle běžet půlmaraton

Nestává se to jen před půlmaratonem, ale prakticky před každým významným životním okamžikem. Člověk dlouho na něčem usilovně pracuje, něčemu obětuje veškerý čas a najednou, když má prodat výsledky svého dlouhodobého úsilí, cvak a v hlavě je pusto a prázdno a zůstává tam jen otázka: Ty jó, mám já vůbec na to?

V tu chvíli buď zaleze do své ulity a snaží se „nebýt“ a nebo začne hledat odpovědi, kde se dá. Pokud se vám právě tohle stalo po usilovné přípravě na půlmaraton, tak jste našli, co jste hledali. Deset odpovědí na to, co dělat v týdnu před půlmaratonem, abyste si ho dokonale užili, jste právě našli.

Deset tipů na poslední týden před půlmaratonem

1. Tento týden se rozhodně nesnažte dohnat, co jste nestihli v tréninku natrénovat, výsledkem by bylo jedině to, že na start se budete stavět s těžkýma nohama a pocitem: Tak tohle rozhodně nebude můj den!
2. V týdnu před půlmaratonem se snažte hodně spát, a když se vám to tak úplně nepovede, vyspěte se dobře alespoň ze čtvrtka na pátek, tedy dvě noci před půlmaratonem, noc před maratonem už nebudete totiž nervozitou moci pořádně spát a věřte či nevěřte, spánek je nejlepší relaxace a ve spánku načerpá člověk nejvíce sil!
3. V úterý si při tréninku zkuste naposledy tempo závodu, ideální úterní trénink vypadá tak, že si dáte 2 – 3 km ve volném tempu (do 75% TF max), protáhnete se, načež si dáte 4 km v tempu, v jakém plánujete běžet půlmaraton a na závěr si vyklusejte, opět volně 1 km. 
4. Ve středu si dejte 30 – 45 minut relaxační běh (tempo 65 – 75% TF max). Relaxační běh slouží k tomu, aby se vám rozproudila krev a jejím prostřednictví se tělo zásobilo energii a roznesly se látky, které tělo používá ke své stavbě, tam kde je to třeba (svaly, klouby, úpony, šlachy, životně důležité orgány)
5. Ve čtvrtek si dejte klid, zajděte si do kina, přečtěte si knihu, prostě nedělejte nic, co by vás vyčerpalo, a vězte, že i dlouhé stání dokáže člověka vyčerpat natolik, že mu uteče forma, jíž si chystal několik měsíců.
6. V pátek si lehce vyklusejte 30 minut a připravte si všechno na závod, abyste pak už v sobotu neměli žádnou honičku. V pátek se taky dobře navečeřte, což v případě, že druhý den večer běžíte maraton, znamená hodně těstovin, či rýže (prostě sacharidů) s něčím, po čem vám budou do krku dobře klouzat, ale co vás nebude v noci tlačit v žaludku, klasikou jsou Boloňské špagety.
7. V týdnu před půlmaratonem doplňujte tekutiny a zásobte své tělo minerály, zejména hořčíkem, draslíkem a vápníkem.
8. Trpíte-li na křeče, tak si nezapomeňte koupit nějaký prostředek, který proti nim rychle pomáhá, mě se vždy osvědčilo mít sebou v ledvince nebo v kapsičce Magneslife od Nutrendu, zabírá během 5 minut.
9. V sobotu, tedy v den půlmaratonu se snažte být co nejvíce skovaní před teplem, abyste nebyli zbytečně přehřátí již před vyběhnutím. Během dne pomalu, ale průběžně doplňujte tekutiny (nejlépe vodu) a to pomalu znamená vždy jen pár loků (0,15 – 0,2 l), rozhodně se nesnažte dopít těsně před startem, to by vedlo pouze k rozbouření střev a místo běhu do cíle k běhu na latrínu. V sobotu také nejezte moc ovoce a zeleninu, které obsahují velké množství vlákniny, účinek je stejný jako při vypití velkého množství tekutin těsně před startem.
10. Po startovním výstřelu udržte své nervy na uzdě a vyběhněte raději o 10 vteřin pomalejším tempem, než je tempo, v němž chcete běžet celý půlmaraton, postupně se rozbíhejte a to tak, abyste cca na 3 km běželi již svým tempem. Nebojte se, pokud toto dodržíte, tak od 15 km budete mít tolik síly, abyste nabranou ztrátu dohnali a do cíle se přiřítili v tempu, o němž se vám ani nezdá.

Osm měsíců, s cílem postavit se na start maratonu mne přinutilo běhat pravidelně, až jsem si na to zvykl. A to považuji za největší výhru, kterou jsem našel v cíli maratonu. Za to jsem vděčný, jak mému usměvavému běžeckému guru Milošovi Škorpilovi, tak televizním tvůrcům Party maraton – Josef Formánek

Při běhu jsem objevil krásná zákoutí okolo naší chalupy, nasytil mne klid tichého lesa v různých ročních obdobích, zjistil jsem – že to se mnou po fyzické stránce není tak špatné, jak jsem si myslel, shodil jsem pár kilo, takže se cítím líp. 

V neposlední řadě – jsem se začal v životě obecně více usmívat, což nepřikládám prchavým endorfinům, jejichž nával v podobě čiré radosti při delším běhu a po doběhu okusí asi každý běžec, ale tomu že pravidelný běh každého srovná do jakési vyrovnané pohody, lehkého úsměvu na rtech. 

Jsem též rád, že jsem mohl získat díky naprosto rozdílným spoluběžcům nové pohledy na život a snad i nové přátele. Uvědomil jsem si, že nejtěžší na celém běhání je přesvědčit se jít běhat, zlomit tu prvotní nechuť, ale že jak člověk vyběhne, uběhne skoro cokoliv, když poslouchá signály svého těla, nikam se nežene, nesleduje hodinky a prostě si užívá jen tu volnost. Ticho, radost, pohyb, který nebolí, ale naopak uspokojuje… 

Běhám dál pravidelně, třikrát až čtyřikrát týdně, mezi 5 až 12 kilometry, jen tak pro radost. Užívám si lesního ticha, vnitřního pocitu klidu a lehkou euforii při doběhu, která mne vždy příjemně nastartuje do celého dne. 

Na závodění moc nejsem, ale chystám se teď s kamarády z Party maraton na ústecký půlmaraton a potom v květnu na maratonskou štafetu. Ale mojí doménou zůstane les, ticho v něm, jako podstata bytí. 

Miluji to, ať už je ta přírodní katedrála pod sněhem či krvácí červenožlutě na podzim sama sebou či voní čerstvě rašícími pupenci stromů nebo letní bouřkou. Uvědomuji si, jak je vše, včetně mne, prchavé a zároveň v té změně věčné a to mi dodává klid, mír a pokoru. A tak až tohle dopíšu, tak se jdu převléct do běžeckého a jdu si při běhu s láskou užít život, svůj zrychlený dech a bušící srdce, prostě jak říká Miloš: vběhnout do života.

Před šesti lety jsem si povídal, tehdy pro Lidové noviny s Evou Fryšarovou o běhání. Rozhovor to byl dlouhý, a protože není nic staršího než včerejší noviny, a to o čem jsme spolu mluvili je stále aktuální, tak jsem se rozhodl jej vykopat z hrobu historie a vynést jej znovu na světlo světa.

Stále se zvyšující počet běžeckých nadšenců je signálem pro návrat ke zdravému životnímu stylu, na druhou stranu řada lidí v běhání chybuje. Nesprávný běžecký styl může vést ke zranění, upozorňuje ultramaratonec a zakladatel Běžecké školy Miloš Škorpil. Sám má na svém kontě ke 250 tisícům kilometrů, a dnes tak hlavně učí zájemce, jak správně běhat.

Proč je vlastně běhání takový trend?

Pomohlo tomu více faktorů. Tím nejdůležitějším je ale čas, kterého se nám dostává čím dál tím méně, přičemž víme, že jestli chceme přežít jako jednotlivec i jako druh, hýbat se musíme. Na běhání je fajn, že člověk může běhat prakticky kdykoliv a kdekoli, nemusí si blokovat další čas na cestu, prostě se oblékne, obuje a tradá na trasu. Také tomu hodně pomohla krize, protože stále platí, že běh je velmi levným sportem a když někdo běhat začíná, nemusí si pořizovat to nejdražší vybavení. Stačí boty a oblečení z Lidlu a můžete vyběhnout.

Kam až se to může ubírat?

Doufám, že lidí, co je běh osloví, bude ještě pár let přibývat. I když se zdá, že dnes běhá skoro každý, stále je to jen nějakých 10 až 15 % populace. Tlak ve formě životních stresů bude také vzrůstat a s ním i touha mu doslova a do písmene utéct. A jestli to skončí? Jednou určitě ano, ale ne tím, že by běh nahradil jiný sport, ale spíš tak, že lidé začnou vyznávat zdravý životní styl v celé jeho nádheře a sport se vrátí ke své pravé podstatě, kterou je regenerace. Lidé se nebudou tolik hnát za výkony a budou si užívat možnost spoluprožívání, anebo být alespoň na chvíli sami sebou a jen sami se sebou.

Takže nyní jde hlavně o utíkání od problémů?

Někdo skutečně běhá proto, ale to vážně není zdravé, problémům se utéct nedá – vždycky tě doběhnou. Na druhou stranu když vyběhneš, jen tak, zdánlivě bez cíle, po chvíli se rozdýcháš, nasytíš tělo kyslíkem, uklidníš se, najednou ti začnou naskakovat v hlavě řešení problémů, s nimiž už se třeba nějakou dobu trápíš. Pak přijdeš domů nebo do práce a začneš je řešit přesně podle toho, jak tě to jen tak mimoděk během tvého běhu napadlo. A brzo máš po starostech.

Je dobře, že si lidé hned kladou cíle jako maraton?

Máš pravdu, je to zvláštní. Většina lidí, co začne běhat, si vystaví tenhle cíl. Špatně je to z pohledu atletického trenéra, který ví, že nejdříve má člověk pracovat na tom, aby maximální měrou rozvinul svou rychlost a pak teprve prodlužoval délky vzdáleností, které běhá. Ale 99 % lidí, co běhá, nejsou žádní atleti, jsou to jen lidé, kteří hledají zážitek a ten jim může dát i maraton absolvovaný za 5, 6, 7 či 8 hodin, na něž jsou velké městské maratony vypisovány. Pro mě je pak důležité, že ty lidi vůbec něco zvedlo z gauče a začali se hýbat, a nezáleží mi na tom, co si o tom myslí atleti.

Jenže kolikrát si třeba musí vzít prášek, aby ho zdolali.

Prášky proti bolesti do sportu vůbec nepatří. Když mě něco bolí a bolí mě to tak, že musím brát prášky, je to špatně. V tom případě bych běhat neměl, dokud problém trvá. Běhat pod prášky osobně považuji za dopink. Bohužel je zde příklad vrcholových sportovců, kteří jsou obdivováni, že do sebe nasypou prášky a přes bolest jdou do toho. Ale dobře, beru, když se někdo připravuje půl roku na závod, něco ho začne bolet a vezme si prášek, aby tu bolest „překonal“. Ale co nechápu, že až 60% účastníků velkých městských maratonů a půlmaratonů si vezme před závodem prášek proti bolesti jako by to byly lentilky, aby je bolest při závodě nezaskočila. Pro mě jsou poseroutkové.

A také si nacpou kapsy gely. Přitom ty se jsi proslulý tím, že běháš klidně na klobásu. Jakou roli hraje strava?

Je potřeba si uvědomit, že většina z těch, co běhají, nejsou vrcholoví ani výkonnostní atleti, ale prostě lidi co běhají, takže nějakou speciální sportovní výživu řešit nemusí. Stačí, když budou jíst normální jídlo, nejlépe takové, které si sami (nebo jim někdo) uvaří ze základních surovin. Jídlo, které obsahuje jak sacharidy, bílkoviny, tuky, tak potřebné minerály, vitamíny, stopové prvky, aminokyseliny, enzymy. Hlavně ne žádné náhražky či průmyslově zpracované jídlo. Při vlastním běhu (a to ani v závodě) nepotřebujete žádné energetické bomby ve formě gelů, nápojů či tyčinek, stačí datle, hrozinky, banány, hroznový cukr a voda.

Někdy mám pocit, že se kolem běhání dělá až moc velký humbuk. Vybavení, výživa, závody, běžecký styl, … 

Pravdou je, že současný život člověka ovlivňují informace – média. Bylo tomu tak vždycky a je tomu i dnes. Jasně že k tomu, aby si člověk běh užíval, nepotřebuje běhat závody, nepotřebuje nejlepší vybavení, a kdyby nikdy od té chvíle, co začal běhat (zcela záměrně říkám začal běhat, ne chodit, protože ten malý človíček, kterého tak oslavujeme ve chvíli, kdy zvládne stát a udělat pár kroků, vždy běží) nikdy běhat nepřestal, nemusel by se učit ani styl. Bohužel však většina lidí v určité fázi svého života na běh zanevře, a když s ním znovu začne, je to něco mezi chůzí a během, osobně to nazývám chůze se skočnou fází, a to vážně není pro pohybový aparát člověka vůbec zdravé.

Skutečně je běžecký styl tak moc důležitý?

Nejčtenějším článkem na Běžecké škole jsou běžecká zranění. To mluví za vše. Správný běžecký styl tě před zraněními ochrání. Lidé pak investují spoustu času a peněz do doktorů, prášků či fyzioterapeutů a začínají stále znovu. Jakmile začnou běhat správně, najednou – aniž by cokoliv změnili v přístupu k tréninku – běhají rychleji a běhá se jim lépe, a o to jde. Když pocítíš pozitiva přirozeného běhu, najednou zjistíš, že to, co jsi dělala dosud, byl úplně jiný, mnohem těžší, sport.

Jak se k němu nejlépe proběhat?

Naučit se běhat stylově správně není tak těžké, ale člověk sám se to moc nenaučí. Chce to minimálně jeden trénink s trenérem, který tě nafilmuje a je schopný to s tebou rozebrat. Chyby se opakují, rozdíl je v tom, jak se k nim člověk dopracoval. Mně třeba trvá hodinu, než docela pochopím, jak je pohyb dotyčného složený, abych mu poradil ten nejlepší způsob, jak se to za měsíc naučit správně.

Má vliv obuv?

U vrcholových a výkonnostních běžců dost velký, protože máš-li na to fyzicky a správný běžecký styl, pomůže ti běžet rychleji. V opačném případě ti stejná technická obuv může pomoct spíš se rychleji zranit. Hobby běžcům doporučuji botu, aby v nich mohlo chodidlo dělat stejně jemnou motorickou práci, jako kdyby běželi bosí. Když takovou botu vezmeš do ruky, zprohýbáš ji ve všech směrech.

Zastoupí takovou funkci minimalistická obuv, která je velkým hitem?

Pokud chce člověk přejít na běhání na boso či v pětiprsťákách, měl by postupně takto začít i chodit v běžném životě, protože kolik hodin týdně běhá a kolik jich nachodí? Jinými slovy, když budu bos či v pětiprstkách jen běhat, vystavuji nohu nadměrnému stresu z něčeho, na co není běžně zvyklá.

Jako další chybu často zmiňuješ, že začátečníci vybíhají příliš rychle.

Jednoznačně, i když pojem příliš rychle je trochu zavádějící. Není to totiž o tempu jako takovém, ale o tom, jak jsme schopní tu svou rychlost udýchat. Navíc podle statistik dnes až 90% lidí neumí dýchat – vinou sedavého zaměstnání a zborceného hrudníku. Takže jedno s druhým pak znamená, že když člověk vyběhne, jako když honí tramvaj, po pár desítkách metrů začne popadat dech, začne jej pálit na prsou a je nucený se zastavit. Mnohem lepší je proto vyběhnout rovnou pomalu, tempem, které jsme schopni v pohodě udýchat, běžet tak 10 minut a pak zrychlit na své optimální tempo, kdy už sice nejsme schopni plynule mluvit, ale stále ještě v pohodě dýchat.

Vybavilo se mi běhání o tělocviku.

Prakticky není týden, kdy bych neslyšel: „V životě bych nevěřil, že zrovna já budu někdy běhat! Běh pro mě od školy představoval to nejstrašnější, čemu jsem byl kdy vystaven! Pak jsem začal pomalu, jak to radíte, dneska běhám pět, deset kilometrů, děsně si to užívám a nechápu, jak jsem mohl bez běhání vůbec žít.“ A bohužel tohle i v současnosti ve školách přetrvává, učitel dětem před startem řekne, běžte, jak nejrychleji umíte a vůbec je na to nepřipraví. Ti pak začnou mít po 400 metrech trávicí potíže, přejdou do chůze a nepříjemné zážitky si s sebou nesou celý život.

Jaký by byl ideální stav?

Jestli se přidá hodina nebo dvě tělocviku týdně, situaci, jestli děti budou tlusté nebo budou mít kondici, vůbec neřeší. Spousta dětí stejně přijde do školy s omluvenkou a rodiče to nezajímá. Učitel by měl s dětmi pracovat během celého roku, nejen s nimi hrát míčové hry, což je pro něj nejjednodušší, ale vždy se na začátku hodiny proběhnout, jednou za 14 dní by měl být tělocvik spojený s běháním, posilováním vlastní vahou, aby děti byly připraveny na známkovaný test.

TY BĚHÁŠ ODMALA?

Už ve třetí třídě jsem na dětském táboře vyhrál, co se dalo. V 11 letech jsem pak začal chodit do atletiky, kde jsme ale nedělali jen běh, ale všechny atletické disciplíny, a do Sokola. Právě taková základní pohybová průprava dnes dětem chybí, ve sportovních oddílech se s nimi často dělá jen jedna daná aktivita, chtějí se hned výkony. Trochu se to lepší, ale bude to ještě běh na dlouhou trať. Nejprve jsem běhal 300 metrů, a jak jsem byl starší, postupně se vzdálenosti prodlužovaly a než jsem šel na vojnu, už jsem běžel 25 km. Pak jsem začal chodit na tréninky do Bohemky, kde jsem do běhání nahlédl zase z jiné stránky. Na desítku a maratony jsem se ale pak už trénoval sám.

Podle čeho?

V té době tu žádné informace nebyly. Fungoval tu sice státní trenér, ale každý si své know how chránil. Byl to tedy pokus omyl, kdy jsem si postupně sám na sobě otestoval, co je dobré a co ne.

Co doporučuješ hobby běžcům?

Záleží, co je účelem jejich běhu. Jestli někdo běhá jen proto, aby si vyčistil hlavu, nebo ho třeba lákají horské výzvy. Pokud někdo začne běhat půlmaratony a chce se zlepšovat, musí běhat i různé intervaly. Lidé si často mylně myslí, že čím více budou běhat, čím více kilometrů naběhají, tím budou lepší. Tahle rovnice absolutně neplatí. Ale zase nelze kopírovat to, co dělají profi atleti, kteří se věnují jen tréninku.

Kolikrát týdně by měli běhat, aby pokaždé netrpěli? 

Ideální je ob den, nebo tři, čtyři tréninky rozprostřené do celého týdne bez dlouhých pauz. Pro člověka, který se věnuje sportu rekreačně, je ale ideální, aby dělal více sportů, jednak jej to tolik netlačí do výkonů a pak při každém sportu zapojuje jiné svalové skupiny, každým tréninkem tělo trošku překvapuje a tím má zaručeno, že tělo neupadne do zažitých stereotypů a nezleniví.

Kolik dnes naběháš ty? 

V současné době běhám hlavně s jinými, ať už je připravuju třeba na maraton pod 4 hodiny, nebo je učím běhat přirozeně a při tom jim vysvětluji, jak to v těle při běhu funguje, aby vydrželo víc, než mu člověk dokáže naložit.

ůČlověk má jednu vlastnost, která mu mnohdy brání si život užívat a sice, brát se moc vážně a z toho důvodu dost často nalétne.

Zdravá výživa

 „Líbí“ se mi, jak ti největší hráči na trhu s jídlem, to znamená obchodní řetězce, výrobci potravních doplňků (ne všichni, jsou i čestní), farmaceuti (opět se najdou čestné výjimky) vám bez uzardění, protože je to dobrý kšeft, napíší – a to tak, abyste to nepřehlédli – „Zdravá výživa“ či „Podpoří váš zdravý životní styl“ nad regál s největšími šunty, kterým byste se měli při svém nákupu vyhýbat, a je jim zcela jedno, jestli vám to pomůže nebo vás to naopak poškodí. Vždyť na světě je tolik léků, a to by bylo, aby se nenašel jeden, který by na to, co napáchali na vašem zdraví, nezabral.

Člověk žijící na vesnici je na tom hůře než člověk z města

Není to tak dávno, když přijel frajer z města na vesnici nebo maloměsto, tak neměl na místní frajery, co se fyzičky a síly týče, ani náhodou. O holkách to platilo zrovna tak. Dneska je to úplně naopak. Je to proto, že když by si někdo z vesnice či maloměsta šel třeba zaběhat, tak se na něj začnou ostatní koukat jako na exota, který se předvádí nebo nemá nic jiného na práci. Takže ti, kteří se už probudili a začali aktivně pracovat na tom, aby se cítili ve svém těle dobře, se cítí blbě a chodí běhat až večer, nebo vyjdou za humna a teprve pak se rozeběhnou. 

Ve městě není člověk tak na očích

Ve městě se sportující člověk ztratí – není tolik na očích, protože tady se hýbe různým způsobem kde kdo. V loňském roce jsme s Danou napsali knihu Fit i bez fitka, v níž najdete návod na to, jak uvést do praxe: Žijte zdravě, jde to hravě, včetně informací, jak se nenechat nachytávat těmi, co neustále líčí na vaše peníze, aniž by za to poskytovali odpovídající kvalitu – viz „zdravá“ výživa.

Pokud nás chcete vidět v akci a přesvědčit se, že jsme skuteční, že vypadáme, jak nás vidíte na sítích, tak společně s bosoboty leguano pořádáme pravidelné workshopy v jejich prodejně v Praze 1, v Černé růži (každé první úterý v měsíci od 18:00), budeme i 6.5. od 10:00 v Barefoot v Děčíně, 1.6. odpoledne v NaBoso v Praze Vysočanech, nebo pak v říjnu na běžeckém campu v hotelu Lanterna v resortu Valachy.