Mnoho lidí nevytáhne paty z domu, protože se „stydí“ za svůj vzhled, přitom pohyb je tím prostředkem, který jim pomůže bezbolestně a bezplatně mnohé na sobě změnit.

Začíná období, které mají lidé spojené s obdobím nachlazení, chřipek, depresí a povětšinou, když to na ně „přijde“, řeší to léky. Mnohem lepší však je řešit to pravidelným pohybem venku. 

Pohybem venku se člověk stává zdravějším, protože jeho imunitní systém je lépe schopný reagovat na změny počasí, člověk se jen nesmí bát vystrčit nos.

Možná to mnohým přijde divné, ale i krása má základ v pravidelném pohybu, přestože většina to řeší spíše zevně (natíráním speciálními přípravky na den, na noc, různými maskami, úpravami fasády:-). Pravidelný pohyb pomůže člověku zlepšit psychiku, což pak člověku pomůže dívat se radostněji na svět kolem sebe, uvolnit se, být přístupnějším. 

Člověk, který se pravidelně hýbe, se rozzáří, přestane se mračit, ubydou mu vrásky na obličeji i obruče na břiše. 

Rozprouděním krve se vyčistí i pleť, vyčistí se střeva (tím dojde k lepšímu zásobení periférii).

Je to divné, ale je to tak, jakmile se začnete hýbat, tak přestože při tom energii vydáváte, tak najednou zjistíte, že jste daleko vitálnější (máte více energie do života), a to i tehdy, když jste třeba přiškrtili příjem stravy.

Prostě pravidelný pohyb, potažmo zdravý životní styl (s nímž však souvisí i umění odpočívat, abyste si nemysleli, že chcete-li být zdraví, musíte se uběhat) je tím nejlepším přípravkem na vaše zdraví, krásu i vitalitu.

Aktivně pro zdraví

Zdraví najdete v chůzi

Vitalitu získáte i díky oblečení

Podzim, je obecně obdobím, kdy se v tréninku zaměřujeme zejména na rozvoj obecné vytrvalosti, posouvání hranice anaerobně aerobního prahu výše. K tomu se přímo nabízí, abychom se nikam nehonili, zapracovat na svém běžeckém stylu, na přirozeném a funkčním posílení těla, naučili se správně běžeckou abecedu, naučili se správně dýchat.

Zdokonalování běžeckého stylu

Běhání na úrovni obecné vytrvalosti je ideálním časem pro pilování běžeckého stylu. Nemusíte myslet na vteřiny, na minuty a tak máte možnost sledovat, jak pokládáte nohy, máte možnost si doslova s každým krokem, každým pohybem nohy či ruky pohrát. Máte čas vnímat jejich vzájemnou symbiózu a když poběžíte zcela oproštěni od dalších myšlenek, najednou se vám bude zdát, že neběžíte, že se vznášíte, že tančíte a to by mělo být a také je smyslem toho, jak se naučit přirozenému běžeckému stylu. 

Naučení se přirozenému běžeckému stylu je jako naučit se třeba hrát na housle, kytaru, klavír či jakýkoliv jiný hudební nástroj. Když sledujete prsty hudebního virtuóza nebo sledujete nohy, ruce, tělo běžeckého génia, máte pocit, že to vlastně nic není, že v tom není žádné úsilí, žádná křeč – on si prostě jen tak hraje nebo jen tak běží, jako by to bylo naprosto přirozené, jako by se s tím narodil. A ONO JO – jen jsme to, jako mnoho jiných věcí v našem životě, během svého života, zapomněli.

PŘIROZENÝ BĚŽECKÝ STYL SE DOKÁŽE NAUČIT KAŽDÝ a je pro běžce a běžkyně, co jich po světě běhá nebo jogguje, jednoznačně nejšetrnější a vypadá takto: noha při dopadu na podložku je mírně, ale opravdu mírně – skoro to okem nepostřehnete – vykloněna na vnější hranu boty, pak se po podložce odvaluje a přitom dělá kolíbku. Kolíbka vypadá tak, že noha se z vnější hrany pomalu přetáčí na hranu vnitřní, tento pohyb je ukončen cca na úrovni palce. Jakmile noha dosáhne palcové hrany, začne se zase vytáčet směrem ven, takže výsledný odraz pak je veden z palce, prsteníku a prostředníku odrazové nohy. Tento pohyb si můžete snadno demonstrovat tak, že dlaň jedné ruky přiložíte na dlaň ruky druhé a opíšete pohyb, jako byste horní dlaní plavali po dlani spodní. 

Pokud jde o přirozený běžecký styl, tak věřte, že naučit se ho rozhodně stojí zato. Umožní vám zlepšit vaše časy o vteřiny až minuty a navíc, což je nejdůležitější, maximální měrou snížíte možnost, že si při běhání způsobíte nějaké zranění!

Ohebnost a pružnost to je to oč také běží

Další důležitá kapitola z běžecké kuchařky. Tak, jak je důležité pro běžce naučit se přirozený běžecký styl, je pro něj důležité, aby jeho tělo bylo pružné a uvolněné. Podzim je pak nejvhodnějším časem, kdy bychom se měli naučit správně a pravidelně provádět strečinková – protahovací cvičení. I proto, že hodně času strávíme v zařízeních, kde najdeme odborníky, kteří nám ukáží, jak je správně provádět. Knížky, časopisy, videa jsou určitě vhodnými pomocníky, ale osobní příklad a vedení jsou v tomto případě nezastupitelné. Pokud provádíte strečink – protahování sami, zapamatujte si, že byste je měli vždy provádět po tréninku. Výdrž v jednotlivých pozicích by měla trvat maximálně do 30 vteřin. Pokud jste ale absolvovali intenzivní trénink, počkejte se strečinkem – protažením, až se vám svaly uklidní, až trošku klesne jejich vnitřní tonus (napětí). 

Běžecká abeceda

Skipink, liftink a další cvičení běžecké abecedy jsou výbornou průpravou k tomu, abyste se naučili své tělo správně ovládat v těch nejroztodivnějších běžeckých pozicích a abyste také naučili své tělo (svaly, úpony, klouby, kosti) správně se poskládat ve chvíli, kdy je na ně vytvářen tlak – síla. Běžeckou abecedu bych jednoznačně doporučil učit se s člověkem, který ji dobře ovládá a který vám ihned dokáže demonstrovat chyby, jichž se při jednotlivých cvicích dopouštíte. Jednak se cviky rychleji naučíte a za druhé omezíte možnost vzniku případných zranění při vlastním nácviku na minimum.

Rozvoj síly celého těla

Běžci jsou takový dost zvláštní druh lidí, rádi běhají, ale už méně rádi posilují. On je to ale obecný rys většiny lidí, že se věnují většinou jen tomu, co je nejvíce baví a zapomínají na to, že nejdůležitější je v přírodě – v životě – rovnováha. V tomto případě rovnovážné posilování celého těla. Tělo totiž funguje tak, že jeden sval je v tahu (flexor – ohybač) – ne že by byl někde mimo, ale táhne, přitahuje (při tom se smršťuje, dochází ke kontrakci) a druhý (extenzor – natahovač) se natahuje. Posilování a protahování flexorů a extenzorů nám umožňuje, že síly jsou vyrovnány a náš pohyb je pak ladný a lehký právě jako u výše zmíněného hudebního virtuóza nebo běžeckého génia. I běžecká abeceda, zejména pak liftink, skipink, vysoká kolena, když jsou prováděna správně, je svým způsobem kombinací posilování a zároveň protahování svalů dolních končetin.

Správně a efektivně dýchat je další krok k běžecké dokonalosti

Zní to velmi jednoduše, ale v praxi se ukazuje, že většina lidí neumí správně dýchat. Je to jako se vším, co považujeme ve svém životě za zcela běžnou záležitost. Stejné je to s chozením – 90 % světové populace má nějakou dysbalanci nohy – chodidla, která dosti často vznikla tím, že jejich styl chůze má daleko k tomu, jak to má vypadat. Proč by se ale měl někdo naučit správně chodit? Když přeci chodí od té doby, co se postavil na nohy, tudíž dělá to bez pár měsíců celý život. Tak co mu tady budete vykládat o tom, že to dělá špatně! Stejné je to s dýcháním – ostatně to děláme ještě déle, než to chození – taky lidem nevysvětlíte, že to dělají většinou blbě! Přitom to není nic složitého. Prostě se postavte, vdechujte nosem a myslete na to, aby vzduch, který vdechujete, proudil do břicha. Že to děláte dobře, poznáte podle toho, že se vám vaše břicho začne nafukovat. Pokud to budete dělat špatně, bude se vám nafukovat hrudník. 

Naučte se nejdříve správně dýchat v klidu a pak teprve to začněte zkoušet při běhu, nebo ještě lépe nejdřív při chůzi a pak za běhu. Nedělejte to jako já, když za mnou přišel ve čtrnácti můj trenér a říkal mi: „Měl by ses naučit při běhu dýchat nosem!“ Já na to: „Tak fajn, budu tedy dýchat při běhu nosem,“ a vyrazil jsem, jak jsem byl zvyklý. Po čtyřech stech metrech jsem celý brunátný přešel na dýchání ústy. Zkusil jsem to pak ještě asi třikrát, se stejným výsledkem, a tím pro mě tehdy učení se dýchat nosem skončilo. Až někdy před deseti lety jsem se dočetl, kde že byl ten zakopaný pes. Ten byl v tom, že jsem se snažil nosem hned na začátku udýchat tempo, kterým jsem byl zvyklý běhat. To ale nejde. Když se budete učit dýchat nosem, musíte tempo přizpůsobit tomu, co jste schopni nosem udýchat. Zhruba po třech týdnech až měsíci budete schopni i nosem udýchat tempo, jímž běháte dnes. Ale od té chvíle zjistíte, že i ta malá drobnost – dýchání nosem – vám najednou umožnila dosahovat při stejné intenzitě (stejné tepové frekvenci) lepších výsledků. Tak co, nestojí to za to, naučit se dýchat nosem?

Jo a ještě jedna věc k dýchání nosem, pokud se vám pak stane, že něco nosem neudýcháte, třeba když poběžíte, polezete do nějakého krpálu nebo budete běhat na úrovni svého tepového maxima, nic se neděje. Prostě na chvíli otevřete pusu, pořádně se nadýcháte a až to zase půjde, tak ji zavřete a zase budete dýchat nosem.

Dýchání nosem má i své zdravotní důvody, obzvláště nyní na podzim a v zimě, kdy bývá chladnější vzduch a navíc v něm kdovíco všechno lítá (bacily, baktérie, mikroby). Ve vašem nose jsou chloupky, ty vás asi nejvíc rozčilují, když vám lezou z nosu, nebo vás nutí kýchat. Ale to je dobře, tedy to nucení ke kýchání, to se totiž na těch chloupcích usadily ty nepatřičné potvory nebo prach, který bychom při dýchání ústy vdechli rovnou do průdušek a do plic. Navíc průchodem nosu se vdechovaný vzduch alespoň trošku ohřeje, což také snižuje možnost nachlazení.

No a to by bylo asi tak všechno, na co byste si měli dát při podzimním běhání pozor, nebo na co byste se zaměřit.

Podzimní běhání s Běžeckou školou

BĚŽECKÝ PODZIM

 BĚH, SKVĚLÝ PROSTŘEDEK K PŘEKONÁVÁNÍ PODZIMNÍ ÚNAVY A DEPRESÍ

 Jak přirozeně běhat, posilovat, hýbat se, žít, ti poradíme na chystaných jednodenních kurzech Fit i bez fitka s Danou a Milošem Škorpilovými, které začnou v Praze už  brzy.

Napadlo vás někdy se zamyslet nad tím, proč má většina lidí takový problém se svým životem, když existuje tolik „moudrých“ knih, tolik návodů, jak se svým životem naložit, aby byl veselý a hravý?

A v tom je nejspíš ten problém. Bez návodu se už nedokážeme, citlivější prominou, ani uprdnout! Čím více naše životy řídí stroje, teď mám na mysli i ty vyfešákované manažery či manažerky s perfektně padnoucími obleky, s ostrými rysy a compy v ruce, kteří mají vše zmáknuté, nesmyslné zákony, nařízení a návody, tím více se stávají z lidí trosky a tím více lidskému druhu hrozí vyhynutí.

Chce se mi zvolat: „Veškeré návody jsou na h…, když to, k čemu vás „navádějí“, nevychází z nás!“ Tím nechci říci nic prostšího, než že by se měl člověk vrátit ke své intuici, která mu našeptává, co má dělat. Bohužel jsme se intuici odnaučili používat, neboť si nevěříme. A proč si nevěříme? Protože když si přečteme ty návody na šťastný život, tak dojdeme často k závěru, že na to nemáme a pak je lepší si pustit televizi, kde naši oblíbení hrdinové ve většině seriálů řeší stejné problémy jako my, a světe div se, taky jsou z toho celý divoký, protože když už, už to vypadá, že to půjde, že to poběží jak má, tak se to někde zasekne, někde podělá… Taky o čem by pak ten seriál dál byl, že?

Náš život ale není seriál. V reálném životě není třeba, abyste se točili pořád v kruhu. Aby se vám to však povedlo, musíte z toho kruhu vystoupit – raději vyběhnout, protože čím vyšší rychlost vyvinete při přetrhávání starých pout, tím máte větší šanci, že z toho kruhu skutečně vyskočíte.

DÁVEJ POZOR NA CESTU, AŤ SE NEPŘERAZÍŠ – 1. BĚŽECKÁ POJIŠŤOVNA

Nakazil jsem vás alespoň trošku, začínáte alespoň uvažovat o tom, že byste se vyflákli na všechny zaručené návody na štěstí a vzali svůj život do svých rukou, na svá bedra a postavili se pevně na své nohy? Tak skvělé. V tom případě jste konečně vyrazili po té správné cestě – cestě k sobě. Nebude to cesta po umetených cestičkách, spíše budete muset dávat pozor pod nohy, zda se tam neválí nějaký klacek, slupka od banánu, kámen, bludný kořen, nebo díra na osla (mnozí vás za něj začnou považovat)… život, tím spíš lidé mají bujnou fantazii, když pojmou úmysl vás zachránit před sebou samými. 

Pakliže si myslíte, že to zvládnete sami, i bez toho, že byste se pojistili proti všemožným rizikům běhu životem, tak fajn. My si počkáme, až vám dojde. Dojde dech, dojde síla, dojde, že je lépe být pojištěn, než pak splakat nad výdělkem – tedy spíše prodělkem.

Co získáte tím, že se u nás pojistíte

Nenabízíme vám vůbec nic! To čučíte, jak jsme upřímní, co? Ale co byste chtěli, když jste se rozhodli, že už si do svého života nenecháte od nikoho kecat a budete jej žít podle sebe. Že se vrátíte ke starým dobrým instinktům, k intuici, k empatii, k selskému rozumu a dáte vale všem našeptávačům, kteří vám našeptávají, co máte dělat hlavně proto, aby z vás něco měli. Když nic jiného tak alespoň prču, že jste jim zase skočili na špek.

Nebo už se vám snad někdy stalo, že vám dal život něco zadarmo?!

Na život se totiž pojistit nejde. Respektive jde, ale rizika života jsou tak variabilní, jako je variabilní život sám. Kdo vám zaručí, že nepotkáte nějakého grázla, který vás zničí, protože jste zapomněli na své dobré předsevzetí, že už si nenecháte od nikoho nic nakukat? A my bychom to měli zaplatit? Jste spadli z višně, ne?

Na co byste chtěli, abychom vás pojistili

 „No proč? Protože být pojištěný je přeci v kurzu a, když nic jiného, tak to člověku skýtá alespoň nějakou jistotu, kdyby se s ním něco stalo!“ 

A je tu zase ta mrcha – jistota. Chcete mít jistotu? Co vám kdy v životě dalo jistotu? Jediná jistota, kterou člověk v životě má, je, že zrovna v tuhle vteřinu se ve vašem životě odehrává ten děj, co se odehrává. Co bude v následující vteřině, už nikdo z nás neví, ale můžeme to hodně ovlivnit, ale jedině aktivním zapojením se do svého života. Pokud necháte svůj život řídit někým jiným, byť mu přenecháte jen procento pravomocí do něj zasahovat, už to v rukou nemáte. 

Já vím, je to děsivé, ale je to tak. Na druhou stranu je to adrenalin jako sviňa – nevědět ni dne, ni hodiny, ni vteřiny, co bude dál. Nikdo, ani ten, co by nejraději prodal správu věcí svých jiným, aby se o jeho život kompletně postarali, to nikdy neudělá. Protože chce mít otěže svého života ve svých rukách. Bohužel ŽIVOT není z těch, kteří uzavírají kompromisy. ŽIVOT s námi uzavírá tři smlouvy: smlouvu na život, smlouvu na přežívání, smlouvu na smrt. 

Smlouva na ŽIVOT nabízí – řídit se vlastním úsudkem, vlastní intuicí, činit vlastní rozhodnutí s plným vědomím toho, že za ně nesu plnou odpovědnost.

Smlouva na PŘEŽÍVÁNÍ nabízí – řídit se tím, co nám nařídí či doporučí jiní, bez toho, abychom se aktivně zapojili, abychom se minimálně zeptali, proč. PROČ to mám dělat či nedělat a dostanu-li neuspokojivou odpověď, tak to nepřijmout za své a neřídím se tím.

Smlouva na SMRT nabízí čekání. ČEKÁNÍ na spásu, na spasitele, na dobrodince, na prince, na princeznu, prostě na někoho, kdo rozhodne za nás. Že benefit je velmi podobný tomu, co nabízí smlouva na PŘEŽÍVANÍ? Máte pravdu, je to velmi podobné, proto většina lidí, kteří s životem uzavřou smlouvu na přežívání, na jeho sklonku zjistí, že vlastně vůbec nežili, že to vlastně bylo v jejich podání čekání na smrt.

Na to byste chtěli, abychom vás pojistili? 

Pokud bychom k tomu přikročili, tak bychom dopadli jak státní rozpočet, kde většina financí, kromě těch, co se rozkradou, jde do plnění snů těch, co uzavřeli se životem buď smlouvu na přežívání nebo na smrt. Každopádně s těmi, kteří se vzdali rozhodování o svém životě, ale kteří by rádi řídili a ovlivňovali životy těch, co uzavřeli s životem smlouvu na ŽIVOT.

1. Běžecká pojišťovna vám tedy nenabídne nic z toho, co byste nebyli ochotni udělat sami a tvrdě to zaplatit smysluplným životem. Pokud ale vezmete svůj život pevně do svých rukou, tak vám nabízí CELÝ SVĚT a třeba i modré z nebe, protože v tom případě učiníte svůj život nebem na zemi. 

Chcete to písemně? Tak si tenhle článek přečtěte ještě jednou, nebo třeba stokrát, prostě tolikrát, kolikrát budete potřebovat, abyste prohlédli a dohlédli kousek dál než na špičku svého nosu.

1. BĚŽECKÁ POJIŠŤOVNA JE TU PRO VÁS A MÁ OTEVŘENO 24 HODIN DENNĚ! PŘIJĎTE/PŘIBĚHNĚTE, NAUČÍME VÁS, JAK SE O SEBE POSTARAT, ABY SE O VÁS NEMUSELI STARAT DRUZÍ.

Podzim, někteří jej milují, některým moc nevoní, zkrátka je to jako se vším, někdo má rád holky, jiný zase vdolky. Každopádně běžecký podzim není až tak obdobím sklizně, jako obdobím odpočinku, regenerace a nabírání energie na rok příští.

Specifika podzimního běhání

1. rozmary počasí – ráno mlha a rosa – v poledne pohoda – večer kosa – k tomu připočítejte časté dešťové přeháňky, vítr všech stupňů a bláto
2. denní světlo – ráno tma – přes den vidím – po šesté to chce čelovku – ženám bych pak doporučoval buď jako doprovod statného Bivoje nebo strach nahánějícího českého fouska
3. překonávání podzimních depek a únav – je těžké vyprovokovat tělo k jakékoliv činnosti, když jedinou jeho touhou je zalézt do brlohu a zahájit zimní spánek :). 
4. rozvoj všeobecné vytrvalosti
5. zdokonalování běžeckého stylu
6. zapracování na ohebnosti a pružnosti těla – protahování a strečink
7. rozvoj síly – celého těla – v běhu sice nejvíce zapojujeme nohy, ale i ruce, trup, záda a břicho je třeba posilovat
8. zapracování na správném dýchání – naučte se dýchat bránicí – nafukujte bříško
9. nezapomeňte se hýčkat – wellness, balneo, zábaly, horké kameny, teplé ruce maséra či masérky – rozeženou vaše chmury a vyženou z vašeho těla podzimní chlad a ztuhlost – nevíte-li kam zajet tak zkuste třeba hotel Lanterna či Horal v resortu Valachy.

Co na sebe obléknout ráno a co večer

Ráno a večer bych se oblékl trošku víc už vzhledem k tomu, že lze očekávat větší vlhkost vzduchu, která zalézá pěkně pod kůži, je tma a tak by běh měl být spíše pomalejší, tudíž se méně zahřejete. Doporučil bych tedy:

1. na tělo funkční triko (zda s krátkým či dlouhým rukávem záleží na tom, jak jste zimomřiví či horkokrevní)
2. na něj lehčí mikinu z funkčního materiálu (toto je opět individuální a u každého jiné)
3. pokud bude chladněji nebo pršet, ještě běžeckou větrovku nebo nepromokavou bundu
4. na hlavu (na čelo) čelenku nebo šátek
5. na nohy elasťáky (podle teploty tříčtvrteční či dlouhé) – je dobré mít kolena a všechny svaly v teple, v případě deště možné vzít nepromokavé běžecké kalhoty

Co si obout

1. pokud je sucho a poběžíte po silnici, stačí normální silniční běžecké boty, v nichž jste běhali v létě
2. pokud vyběhnete do terénu, doporučil bych trailovou běžeckou botu, umožní vám lepší odraz a vůbec vás lépe ochrání před možnými riziky (podvrtnutí, napíchnutí na větev, sklouznutí po kamenech apod.) a což není zanedbatelné, i svršek má odolnější než silniční boty
3. pokud vybíháte do deště, nebo je obloha těhotná deštěm – jen jen spustit – vezměte si obuv s GoreTexem nebo na níž byla použita Nano technologie, která vodu odpuzuje
4. ponožky – ať je léto, podzim, zima funkční ponožka je prima 

Během dne platí v podstatě totéž, co pro ráno či večer. Dá se však očekávat, že bude tepleji, tak můžete nechat doma mikinu – záleží na teplotě – i na podzim může být přes den pěkná zima, pak bych si uvázal mikinu kolem pasu a v případě potřeby jí na sebe navlékl.

Po doběhnutí rychle do suchého

Když doběhnete, lehce se projděte tak 5 minut a pak se co nejdříve převlékněte do suchého – nemáte-li možnost se hned osprchovat. Rozhodně nechoďte do sprchy nebo nesedejte do auta ještě celí rozhicovaní, tady i když jsme zdraví jako buci, může vlivem prudkého stažení – ve sprše či vaně roztažení – vašich tepen a žil dojít k problémům se srdcem respektive ke kardiovaskulárním příhodám!

To rychlé převléknutí do suchého vás ochrání, kromě otužování, případně vitamínu C a česneku, proti možnému nachlazení!

Známe z historie řadu příkladů, že různí lidé si tak dlouho ukrajovali ze spánku, až už nemohli vůbec usnout. Prostě naše tělo spánek potřebuje, aby mělo alespoň minimální energii na všechny životně důležité funkce. Nebudete-li věnovat v rámci svého života dostatečnou pozornost spánku, tak můžete makat jak šílení, ale výsledek se mine účinkem.

Nikdo ještě nevynalezl lepší způsob regenerace než spánek

Ve spánku naše tělo nejlépe regeneruje. Vrcholoví sportovci to velmi dobře vědí, takže zařazují spánek i mezi jednotlivé denní fáze tréninku.

Jaká kvalita vašeho spánku bude, o tom rozhoduje například i obyčejný polštář a matrace, na níž ležíte. Matrace by měla být pevná, nemusí být ale jak prkno, takže by měla být i patřičně pružná. Určitě se vyplatí si zajít do studia pro zdravý spánek a zjistit tam, jaký typ matrace je pro nás nejvhodnější. Pokud jde o polštář, tak zajímavou a pro někoho lepší volbou, než klasický (je jedno zda vycpaný peřím nebo dutým vláknem) je ergonomicky tvarovaný polštář, který podepře vaši hlavu tak, abyste si při spánku nekřivili páteř.

Pokud jde o teplotu, tak rozhodně byste neměli mít tam, kde spíte, přetopeno (ideální je teplota kolem 18 stupňů Celsia. A před tím, než ulehnete, je dobré si i pořádně vyvětrat, abyste měli na noc zajištěno dostatek čerstvého vzduchu.

Váš spánek by neměl trvat méně než šest hodin, ideálních je osm a pokud jste opravdu v tvrdém tréninku, tak devět až deset hodin denně. Určitě nemusím připomínat, že za každých 10 kilometrů odběhnutých navíc v tréninku byste si měli přidat hodinu spánku. 

Proč je spánek tak důležitý

Spánek je důležitý a nejen pro běžce či běžkyně (mimochodem ženám se doporučuje spát o hodinu více než mužům) z toho důvodu, že se v něm uvolníte (vypnete stresové faktory), takže si odpočine i vaše psychika. Ve spánku se také vaše tělo opravuje, co se během dne pokazilo (různé mikrotrhlinky ve svalech, úponech…), buduje (nové buňky), doplňují se zásoby (energie, minerálů, stopových prvků), čistí (vyplavují se z těla všechny odpady, ať už vaše vlastní mrtvé či poškozené buňky, nebo to, co tam nepatří (viry, bakterie). 

Jak vidíte, vaše tělo se ve spánku nijak nefláká, ale odpovědně maká, abyste bylo ráno připraveno na všechno, co mu ten den zase naložíte. Takže pokud si spánek zkracujete, nežehrejte pak na to, že vám pořád něco je. Je to důsledek toho, že jste neposkytli tělu čas k odpočinku a regeneraci.

Mějte na paměti, že všechny uvedené procesy vyžadují čas, tělo je neumí urychlit, tak pokud chcete být zdraví a chcete, aby vám vaše forma utěšeně rostla směrem k závodu, který jste si vybrali jako ten hlavní, tak si do tréninkového plánu nezapomeňte napsat i spánek (6 – 10 hodin).

Běhání na běžeckém pásu je často, pro mnohé, jedinou možností, jak běhat. I když osobně, raději radši vyběhnu venku, běhání na běžeckém pásu neodsuzuji. Jak říkám obecně o hýbání se, je to lepší než nic. I to je důvod, proč i běhačům na pásu se snažím pomáhat a hledat způsoby, které učiní jejich běhání pestrým a účinným.

Tři možnosti, jak si můžete zpestřit trénink na běžeckém pásu

1. Měňte běžecký styl
2. Měňte tempo
3. Měňte stroje

Měnění stylu

Nejčastější námitka běžců vůči běhání na běžeckém páse je: „Je to nuda, nic se neděje, furt běžíš a jsi na místě“. Někdo to řeší díváním se na televizi, někdo pohledem na půvabnou běžkyni či pěkného vazouna vedle sebe, ale někdy se půvabná běžkyně či vazoun nedostaví a co pak? Pak se o to musí člověk postarat sám. Jak? Třeba následovně:

Zahřejte se pětiminutovým volným během (65 – 75% TF max) na pásu v základní poloze. Po zahřátí si dejte 3x 2 minuty v maximálním tempu a dbejte na to, abyste dopadali na přední část nohy (ne na špičku, ale na bříško chodidla). Na vydýchání mezi těmito úseky vložte minutu rychlé chůze. Pak si zvedněte pás na 3 % a běžte 10 minut v tempu obecné vytrvalosti (80 – 85% TF max), pokud jde o styl, běžte jak umíte. Pak si snižte pás na 1,5 % a běžte dalších 10 minut úplně pomalu (65-75% TF max), při tom se však soustřeďte na odvalování celé nohy. Až potud do doby celkového trvání 33 minut a pokud vám nebude nestačí, můžete si to celé ještě 1x či 2x zopakovat.

Měnění tempa

Nejrychleji čas utíká, když měníte tempo. Běžet ve stále stejném tempu je nuda a navíc měněním tempa svůj trénink zintenzivníte (má mnohem větší efekt). Velmi dobrou alternativou, jak si zpestřit běhání na páse, je klasická pyramida, viz níže.

Začněte 10 minutami při 1% stoupání v pohodovém tempu (do 80% TF max). Pak zvedněte pás na 1,5 % a dejte si 1, 2, 3, 4, 6, 4, 2 minuty v rychlém tempu (tempo volte takové, abyste byli schopni v něm po celý interval vydržet). Mezi jednotlivé úseky vložte vždy 2 minuty velmi volného běhu (75 – 65 % TF max) nebo chůze. U prvních úseků se vám budou zdát možná vložené pomalé úseky jako dlouhé, ale v závěru už nejspíš budete mít pocit, že se během nich ani pořádně nevydýcháte. Na konci tréninku ještě zařaďte 5 minut volně (75 – 65 % TF max). Celý trénink vám zabere 49 minut. Pokud to je na vás moc, tak vynechejte nejdelší (6ti minutový) rychlý interval.

Měňte stroje

Nudí vás to na páse jako Danušku? Kupte si medvídka mývala, nebo ještě lépe vystřídejte během tréninku několik kardio trenažérů, podle toho, co v daném fitku mají. Třeba crosstrainer, veslák, rotoped a pak se zase vraťte na pás. Jestli vám jde především o to, abyste hubli, tak nejvíce se vysmažíte na páse, pak rotopedu, následně crosstraineru a nejméně na vesláku. Rozdíly však nejsou nijak velké. 

Začněte 10 minutami lehkého běhu na páse (65 – 75% TF max), poté přejděte na veslák a vystupňujte na něm v osmi minutách pomalou frekvenci až po velmi rychlou. Po vesláku skočte na rotoped a šlapejte 10 minut střední frekvencí a posledních 90 sekund jděte ze sedla a pěkně to osolte. Pak si běžte zase 10 minut odpočinout na pás (65 – 75% TF max) a celé to zakončete osmi minutami na crosstraineru. Dohromady vám to vydá na 46 minut. 

Proč si hrát na běžeckém pásu s nastavováním stoupání

Trénink na páse vás bude stát méně energie než trénink venku. Jednak vám ve fitku nebo doma nehrozí téměř žádný odpor vzduchu, tím méně protivítr, a pak také vzhledem k tomu, že se nepohybujete vpřed, ale zůstáváte na místě, nepotřebujete žádnou energii ke zrychlení či brzdění těžiště vašeho těla. Aby byl trénink na páse srovnatelně namáhavý, je třeba nastavit na páse minimálně 1,5  % stoupání.