Nejenom během živ je člověk. Určitě nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že většina lidí, kteří už teď plánují jarní běžecké závody, řeší dilema: lyžování, zimní dovolená x stihnu kvalitně natrénovat? 

Podle mých zkušeností – osobních i přenesených, kdy jsem to mnohokrát řešil – a úspěšně – se svými klienty, to žádné dilema není. Tedy, pokud jste vážně rozhodnuti se na závod připravit. Vždy je to jen otázka toho, srovnat si vše v hlavě, nastavit si správně priority a pak skloubit jedno s druhým, stejně jako to řešíte v běžném životě.

Zimní sporty jsou skvělou přípravou na běžecké závody

Zimní sporty jsou skvělou přípravou na půlmaraton i maraton, jen považte, jaké bonusy do vašeho tréninku vám přinášejí: vytrvalost – je naprosto jedno, zda strávíte celý den na běžkách, sněžnicích, sjezdovkách či snowboardu sílu – platí nemlich to samé jako u vytrvalosti 

Vytrvalost

Položíte-li si otázku: „Jak mi může k běžecké vytrvalosti pomoci, že strávím celý víkend nebo dokonce celý týden na horách a přitom budu běhat jen minimálně nebo dokonce vůbec?“, tak vězte, že VELMI! 

U vytrvalosti jde vždy jen o vytrvalost, tedy naučit tělo dlouho pracovat, a je zcela lhostejné, co během toho děláte. Vytrvalost je o tom, překonat své vnitřní strašáky, které vám našeptávají při prvních příznacích nepohody: 

• Přestaň! 
• Dej si pauzu! 
• Na to ještě nemáš! 
• Co když se zraníš? 
• Jak zabezpečíš svoji rodinu, když nebudeš moci dělat svou práci? 
• … 

Vytrvalost je ve svých argumentech velmi vynalézavá, velmi pragmatická. Vždy používá takové argumenty, na něž slyšíte. Z vlastní zkušenosti však vím, že po nějaké chvilce, pokud její argumenty neoslyšíte, samozřejmě pokud jste si nepřivodili nějaké zranění, nebo už jste se silami skutečně na dně, vám tyto argumenty přestanou v hlavě znít a vy se vydáte bez obav vstříc svému životnímu dobrodružství. U vytrvalosti zkrátka stačí, nebo by se spíše hodilo říci, musíte – VYTRVAT! A tady je opravdu naprosto nepodstatné, jakou činnost zrovna provádíte, zda běžíte, běžíte na běžkách, celý den jezdíte nahoru a dolů na sjezdovkách či snowboardu, či se procházíte po sněžných pláních na sněžnicích. 

Vytrvalostní síla

Provozování zimních sportů pomáhá běžci naprosto přirozeně rozvíjet sílu a vytrvalostní sílu v celém těle. Při sjezdování posilujete svalstvo nohou i trupu, core. Při jízdě na běžkách i sílu rukou. Při chůzi na sněžnicích celého člověka. Při zimních sportech navíc nehledíte na čas, jako třeba ve fitku, neboť většinou počítáte s tím, že na to máte celý den – celé dny. 

Orientace

Tříbíte si orientaci pro chvíle, až se budete muset prodírat davem běžců při velkých městských závodech. 

Snažit se naplno trénovat a užívat si zimní sporty může vést k přetrénování!

Když vyrazíte na víkend či na týden v zimě na hory a máte výčitky, že vůbec nevyběhnete a ztratíte tím pádem cit pro běh, pak není problém si k zimnímu vybavení přibalit i vybavení na běh a nejlépe ráno si vyběhnout na pár kilometrů nebo 20 minut, jen pro ten pocit běhu. Rozhodně se při tom nesnažte o žádný výkon, toho si užijete až až při zimních sportech a v týdnu. 

Trénovat (nejen) v zimě můžete i jinak než při sportu. Níže máte tabulku, kolik energie vynaložíte při různých činnostech. I tyto činnosti, pokud je někdy vykonáváte, si pak můžete do svého tréninku zakomponovat, respektive započítat.

Poznámka: Uvedená čísla u jednotlivých aktivit představují počet spálených kJ za hodinu na 1 kg hmotnosti hýbatele – toho, co se zrovna hýbe.

Tak vidíte, člověk – pokud se hýbe a dělá manuální práci, může trénovat pořád. Krásné na tom je, že to ani za trénink nepovažuje, ale považuje to za přirozenost. Pak je na tom krásné i to, že kolikrát za to nemusí vůbec platit, a to se vyplatí. 

Zapomeňte ve svém uvažování, jak kvalitně natrénovat na 5 či 10 km, půlmaraton či maraton, na to, že váš trénink musí být v kuse. Tedy že musíte například běžet alespoň hodinu či dvě, aby to mělo vůbec smysl. Možná vás to překvapí, ale mnohem víc dostanete, když si svůj trénink rozdělíte během dne, na více kratších dílů. Vaše tělo pak bude vlastně v záběru skoro neustále, neboť ono neskončí s pohybem ve chvíli, kdy se vy zastavíte, kdy vy odložíte raketu, brusle či lyže.

Pozitivní procesy jako okysličování, proudění krve, spalování respektive přeměna tuků na svalový glykogen v něm probíhají ještě dlouho po tom. Čím jste tedy během dne, co se různých úkonů, znamenajících pohyb, aktivnější, tím více jste pak připraveni i na běh. 

Během týdne vám pak stačí, když v týdnech, kdy jezdíte na hory, vyběhnete alespoň 2 – 3x k cílenému běžeckému tréninku, aby tělo nezapomnělo, jak běh chutná. Až sleze sníh nebo po dovolené párkrát potrénujete i vytrvalostní běh a bude to tam. To mi věřte.

Všichni to známe, jedna věc je předsevzetí, druhá pak realizace. Dneska nám spadlo pár milimetrů sněhu, bylo pod nulou. Den před tím jsme si dali s Danou ve fitku trošku do těla, a tak jsem si řekl, že to je správný čas obout bosoboty (aby mě nehonily), a vyzkoušet je v mrazu a na sněhu.

Běžím si, kochám se pohledem na vločky poletující mi před očima. Voda v Ohři líně plyne na své cestě k moři, aby se za pár let, možná zase ve formě sněhových vloček, snesla na tato místa.

Prostě zemský ráj to na pohled.

Běžím si, nikam se neženu, nic mě nežene, a v tom odkudsi přilétla myšlenka: hele, ty konečně běžíš tak, jak sis už tisíckrát v životě říkal, že poběžíš. Že poběžíš, nikam se nepoženeš, protože není důvod se někam hnát, zvlášť v tento adventní čas, kdy má člověk tendence spíše rozjímat nad tím, co je, co není, co by mohlo být. Prostě takové to sladké nicnedělání, na jehož konci, odehrává-li se v běhu, je úžasný pocit lehké únavy a chuť na svařák nebo na grog.

Běžím si lehce prohnutý jako luk, líně odvaluji – a vtom druhá myšlenka. Koukám kolem sebe, jestli ony tu nemají nějaký slet, ale nikde nic, asi budou v mé hlavě. No nic, to jsem trošku odběhl od tématu. Tak zpět k oné myšlence. Došlo mi, že sebevážněji míněná rozhodnutí „dnes poběžím pomalu“ končí už ve chvíli, kdy si člověk obuje běžecké boty.

Zkrátka a dobře, je to v těch botách, jako by do nich výrobci zakódovali podprahovou informaci: jakmile si vás on či ona obují, tak jim nedovolte běhat pomalu, protože vy tu nejste od toho, aby se flákali, ale aby makali, protože my nevyrábíme boty pro nějaký flákače, kochající se během po lese, kde je (vás) nikdo nevidí, my vyrábíme boty pro vítěze a potřebujeme, abyste spolu byli vidět na stupních vítězů!

No nějak tak to bude, protože když si obuji bosoboty a vyběhnu, tak mě nic nenutí do tempa, ba naopak si v nich uvědomuji, jak se celé tělo při každém došlapu, při každém odvalení lehce propne. Při došlapu od palce až po hlavu, při odvalování od paty až po temeno.

Běžím si, protahuji se, dýchám si a užívám si, že jsem, že žiji, vracím se do doby, kdy jsem byl děcko, kdy mi bylo putna všecko.

Takže, když někde uslyšíte „bosoboty nejsou jen boty, je to životní styl“, tak tomu věřte, je to životní styl, který bychom všichni rádi žili, ale protože většinu života strávíme v botách, co nás někam ženou, tak toho nejsme schopni.

Na začátku slezl předchůdce člověka za stromu, postavil se na zadní a shledal, že to je pro něj dobré. Že vidí dál než kdy dříve, že sice není tak rychlý, jako nejrychlejší živočichové obývající Zemi, ale na druhou stranu může lépe kontrolovat svůj dech a že tyto dvě výhody mu pomohou vybudovat si na Zemi výsadní postavení. Pak už to šlo poměrně rychle, tedy z pohledu utváření země, kde nějakých milion let nic neznamená.

Člověk chodil, lovil, pracoval, většinu toho všeho dělal manuálně, to znamená svýma vlastníma rukama, za pomoci svých nohou, své hlavy, svého umění věci předvídat (své intuice). Člověk díky své hlavě, umění se dívat a umění předvídat přišel na to, jak řada věci v přírodě funguje, obšlehl to a zkonstruoval si pomocníky, kteří řadu činností dnes dělají za něj. Ale jak se říká, sluha je dobrý pomocník, ale zlý pán. V případě člověka se toto ukázalo jako zásadní zejména v tom smyslu, že člověk (bez ohledu na to, co umí a může nabídnout) chce být pánem, sloužit se pak nechce nikomu.

To, že se člověku nechce dělat, jej za posledních dvě stě let přivedlo skoro do záhuby, neboť si vymyslel spousty pomocníků, kteří udělají všechno za něj. Naštěstí se v lidském rodě vyskytuje druh nazývající se Běžec. Běžec se vyznačuje tím, že chvíli neposedí, pořád musí někam běžet. V prvopočátku, zhruba tak sto let zpět, jste mohli těchto jedinců napočítat v lidské populaci málo. Jelikož se však jedná o druh velmi odolný a fyzicky zdatný, schopný se množit a žít dlouho, rozmnožil se natolik, že jej dnes již nelze přehlédnout. Jeho začínající vliv na život ostatních lidí se datuje tak padesát let zpět a zde se začíná odehrávat velmi zvláštní příběh, jehož převyprávěním se skvělým způsobem zhostil v knize Born To Run Christopher McDougall. 

Problém je v tom, že i když člověk byl skutečně zrozen k běhu či chůzi, tuto svojí dovednost tím, že ji léta nepoužíval, zapomněl. Celou záležitost zkomplikoval ještě vynález boty, která sice v počátku sloužila člověku jen jako ochrana před mechanickým poraněním, ale časem se z ní stala módní záležitost. Samostatnou kapitolou v historii obuvi se pak stala historie a vývoj sportovní obuvi a jejího vlivu na stav nohy a pohybového aparátu člověka.

Od vydání knihy Born To Run se pak vede „boj“ o to, jestli běžecká bota je pro běžce spíše dar nebo trest, a když tak která (druh), co víc a jestli by tedy nebylo lepší začít opět chodit a běhat bos a pobírat peníze za reklamu vyrábějící mast na kuří oka. 

Od vydání knihy Born To Run se též vedou četné polemiky, jestli běhat přes patu, přes špičku, či jak a to všechno proto, že prý příliš tlumená běžecká bota, nutící běhat lidi přes patu (ještě jsem však neviděl žádnou botu, která by nutila člověka, aby běžel přes patu), je nástrojem ďábla a je zodpovědná za mnohačetná zranění běžců. Mohu směle prohlásit, že běžecké boty jsou v tom nevinně, dokonce jsou v tom nevinně i všichni jejich konstruktéři, kteří vždy vycházeli z nejmodernějších měření o chování nohy a celého pohybového aparátu při běhu. Bohužel se ale zapomnělo během doby na to, že člověk prostě dovednost běhat přirozeně ztratil. Běžecké boty byly a jsou testovány „běžci“, tedy těmi, co dovednost běhat nezapomněli, což je problém, neboť když člověk běží přirozeně, rozuměj správně, tak si nohy poradí s každou botou, která mu dovolí nohu odvalovat. Ten, kdo běhat přirozeně neumí, tak tomu žádná, byť sebelépe ergonomicky zkonstruovaná bota, od zranění nepomůže.

Takže dnes se běhá v technických botách, v minimalistických botách, v bosonohých botách, pětiprstkách, naboso a protože běhá čím dál tím více lidí, tak počet běžeckých zranění se v průměru nemění. Protože k umění běhat přirozeně neslouží jen styl běhu, ale i umět odhadnout schopnosti svého organismu a tomu přizpůsobit tempo (rychlost) běhu a nárůst tréninkových dávek.

Citace z knihy Born To Run jsou pro snadnější orientaci psány vždy kurzívou a mé poznámky normálním typem písma.

Každý dopad chodidla při běhu působí na jednu nohu silou rovnající se dvojnásobku váhy těla, s tím souhlasím, ale už nesouhlasím s tím, že nárazy související s během mohou poškodit vaše kosti, chrupavky, svaly, šlachy a úpony. Ty nárazy za to rozhodně nemůžou, spíš za to může to, že člověk má potřebu rychlých výsledků a tak vyrazí na zteč za nimi bez ohledu na stav kostí, chrupavek, svalů, šlach a úponů, tedy jejich možnosti absorbovat zátěž, jíž je zatěžuje. Prostě příliš jim naloží, jako obchodník naložil svému oslovi  a pak se divil, když ten nechtěl dál táhnout. V případě zatěžovaných struktur lidského těla to nekončí jen přeložením nákladu, ale většinou tím, že některá z těch struktur prostě rupne. Svalovat to však na boty, jak je uvedeno v textu později, je však přinejmenším velmi nešťastné a laciné. 

Nechte lékařům jejich svět za bariérou vědomostí, které je naučili na lékařských fakultách. Nechci samozřejmě házet všechny lékaře do jednoho pytle, jsou i tací, kteří se nad tím, co dělají, zamýšlejí, ale pohříchu se stejně jako Christopher McDougall většinou setkávám s názorem: Běh a běhání nejen že není zdravé, ale dokonce lidskému zdraví škodlivé. Nejspíš je to taky následek toho, jak je ve škole honili na patnáctistovce nebo při Cooperově testu bez toho, aby jim řekli, jak mají běžet, aby uběhli co nejvíc a přitom ještě dokázali stát v cíli na vlastních nohou, případně potupně nevrhnout. Stejně tak se Christopher McDougall musel zákonitě při hledání informací v odborné lékařské literatuře dobrat k těmto odpovědím na své otázky: Jak to, že mě bolí noha? Protože běhání nám škodí. Proč mi běhání škodí? Protože mě z něho bolí nohy… Ale proč antilopy nebolí nohy? Kdyby mi položil otázku, proč antilopy nebolí nohy, odpovím mu: „Protože většinu života neprosedí na zadku a nejdou se proběhnout až tehdy, když zjistí, že jim jejich souputník sežral všechnu trávu u huby.“ 

Proč se tedy všichni ostatní savci na planetě mohou na své nohy spolehnout a my ne? Jak může člověk jako Bannister každý den vyběhnout z laboratoře jen v tenkých kožených sandálech a nejenom běhat stále rychleji, ale nikdy si neublížit? Jak je možné, že někteří z nás mohou každé ráno při východu slunce běhat jako lvi, zatímco my ostatní potřebujeme hrst ibuprofenu, abychom se vůbec dokázali postavit na nohy? No, odpověď je obdobná jako u předcházející otázky: „Protože se nevěnují pohybu jen několik hodin týdně, ale od narození se prohání po světě po svých.“

Před tím, než se vrhnete do běžeckého tréninku po pauze delší jak půl roku, je potřeba, abyste si udělali analýzu toho, co všechno se za těch půl roku na vás změnilo: váha, fyzická kondice, celková hybnost, stav svalů. Vůbec nejlepší začátek před zahájením běžeckého tréninku po takto dlouhé pauze je zaběhnout na zátěžový test, kde vám změří EKG pod zátěží, hodnoty tlaku při různé zátěží a aerobní práh. S výsledky hlavně posledního jmenovaného testu se vám pak do tréninku bude daleko snadněji naskakovat.

Jak začít trénovat po delším výpadku v tréninku

Návrat po delší pauze do běžeckého tréninku

Měli jste tréninkový výpadek 4 – 6 týdnů? Jak se vrátit zpět do tréninkového procesu?

Jak se vrátit do tréninku po výpadku trvajícím dva až pět měsíců

Mnoho lidí, když se nemůže hýbat víc jak 6 měsíců, přibere. Proto by měli začít svůj běžecký trénink chůzí, Nordic Walkingem, joggingem, respektive indiánským během, v krajním případě běháním s holemi. V krajním případě proto, že je to energeticky mnohem náročnější než běh, ale zase to odlehčuje vašim kloubům. 

Ideální na začátek je zařadit i jiné vytrvalostní sporty, při nichž posílíte kardiovaskulární systém a srdce, snížíte váhu, posílíte svaly a klouby. Jako nanejvýš vhodné je plavání, cyklistika, spinning, veslařský trenažér či aqua running. 

Také byste neměli zapomenout na posilování, zejména pak funkční posilování svalů dolních končetin (běžecká abeceda) a horní poloviny těla respektive core. 

Po takto dlouhé pauze byste se měli v začátku zaměřit na rozvoj obecné vytrvalosti a to i ti běžci, kteří byli před pauzou na velmi dobré výkonnostní úrovni. Bohužel obecná vytrvalost = fyzická kondice = hodnoty tepové frekvence na úrovni aerobního prahu odcházejí nejrychleji! 

Berte to prostě tak, že máte-li v tréninku pauzu delší jak půl roku, jste v podstatě na 0. Je to blbý, ale je to tak. Takže vás čeká vybudovat si základy kondice = základy pyramidy, na nichž pak budete moci opět stavět. Na druhou stranu mám pro vás dobrou zprávu, pokud už jste na nějaké úrovni byli, nebudete se na ni muset štrachat zase tak dlouho, jako před tím, dolezete na ni o pár měsíců dříve, pokud však nepodlehnete přesvědčení, že tohle jsou všechno kecy, co na vás neplatí a nezkusíte o tom přesvědčit vaše tělo. V tom případě vám to bude trvat ještě déle než poprvé, protože se zase zraníte a budete muset opět čekat a tak dále, a tak dále, dokud nepochopíte, že trpělivost růže přináší!

Pokud jste měli v tréninku pauzu dlouhou 6 měsíců a déle, tak byste si měli dát na budování obecné vytrvalosti 3 měsíce. Po těchto 3 měsících můžete zase pomalu zařazovat cílený trénink, směřující k vytýčeným výkonnostním cílům. Chápu, že tři měsíce se vám mohou zdát velmi dlouhé, ale příroda je příroda a rozhodně ji nezmermomocníte ani tehdy, když se ji budete snažit pomáhat nějakými výživovými prostředky, ať povolenými či zakázanými. 

Na závěr našeho seriálu věnovanému době návratu do tréninku po kratší či delší pauze bych chtěl říct, že je jen na vás, nakolik dopřejete sluchu radám v jednotlivých dílech uvedených. Vězte, že ty rady mají velmi racionální základy a jsou podložené zkušenostmi mnoha generací běžců a odborníků na fyzickou přípravu sportovců v různých sportech.

Tak asi tak a teď už vám jen můžu popřát Šťastný běh.

Budování zahrady vyžaduje spoustu trpělivosti a mravenčí práce. První roky máte pocit, že marnost nad marnost, všechno je marnost. Tenhle stav trval skoro 4 roky, ale pak jako by zahrada boj se mnou vzdala a začala růst, začala krásnět, a jakoby se do ní vrátil život.

Když jsme se nastěhovali, opanovávaly zahradu přerostlé stromy a keře, pod nimiž bujely kopřivy, bršlice kozí noha, netýkavka nedůtklivá apod. To, co jsem tam však vysadil, nejen nerostlo, ale většinou hned uschlo nebo shnilo. Prostě tomu chyběl vzduch a slunce.

Při prořezávání jsem kromě stále bujnějších a vyšších kmenů a keřů musel zápasit i se zbytkem rodiny, který měl pocit, že mé zásahy jsou příliš morbidní a osazenstvo zahrady to nemůže přežít.

Osazenstvo to ale přežilo, omladilo, a byť jsou to solitéry, v symbióze vytvářejí, společně s nově vysázenými květinami, dovláčenými kameny a kmínky stromů, rodící se vzhled zahrady.

Je to jako pracovat s člověkem, který vám dal důvěru, že ho nejen dobře připravíte na závody, které chce absolvovat, ale že mu i poradíte, jak závod absolvovat, aby to, co natrénoval, dobře prodal. 

V případě práce s lidmi vám ještě ten, s nímž pracujete, musí věřit a alespoň z 80% pokyny plnit. Těch 20% pro vlastní kreativitu mu musíte poskytnout, aby mohl plně rozkvést.

V případě zahrady je to jiné, neboť většinou vyjde jen 20% toho, co a jak jste si představovali. Právě proto se musíte vyzbrojit nekonečnou trpělivostí, přijmout za vlastní filozofii pomalosti a že všechno je jinak. Za odměnu pak můžete zažít nesčetně překvapení, co jste pomohli stvořit.

Ale nikdy, opravdu nikdy to nesmíte vzdát, protože pak se vám zahrada za pár let promění opět v prales, aniž byste pro to hnuli prstem. Stejné pak platí i v běhu či života běhu, prostě musíte mít nekonečnou trpělivost a nespěchat, výsledky se určitě dostaví. Za to, když budete spěchat, budete pořád na začátku.