Pro hodně lidí se už stalo běhání pevnou součástí životního stylu. Mnozí z vás už si nepamatují den, kdy to vše začalo a den bez běhu je pro ně černou můrou. Teď trošku „nelogicky“ půjdu proti sobě, když řeknu: „Běh a běhání je činnost, při níž se cítím naprosto svobodný a svůj, jediná činnost, při níž cítím, že se vznáším v oblacích a při tom jdu po pevné zemi. Proč „nelogicky“, prostě proto, že i když běhání nejlépe charakterizuje to, co jsem, tedy BĚŽEC, není to jediná sportovní činnost, kterou bychom měli v životě provozovat, neboť pestrost je v životě to oč běží! 

Věnujte se v rámci zušlechťování svého těla i jiným sportům. Vynikající je určitě cyklistika, plavání, bruslení (ať v letní či zimní formě), běžkování, turistika, jóga, spinning či cokoliv jiného, co vás oslovuje či někdy dříve oslovovalo. Chci tím říci, že jedině pestrost v pohybu, tak jako v našem osobním životě, je zárukou toho, že se nám nikdy neomrzí a bude nám stálým přítelem a kamarádem, k němuž se s důvěrou budeme obracet ve chvílích, kdy se nedaří nebo nás postihne splín.

Ty úvodní odstavce byly určeny těm, kteří už jsou chyceni, následující hlavně těm, kteří hledají.

Proč by měl člověk běhat nebo se jinak starat o svou fyzickou kondici?

Třeba proto, abyste mohli kdykoliv doběhnout to, budete potřebovat – autobus, vlak, trolejbus, tramvaj nebo prchajícího zloděje. Fyzička se vždycky hodí. Navíc se vzrůstající fyzičkou roste člověku sebevědomí a to se zase hodí v jakékoliv formě našeho podnikání. Jedno jestli se ucházíme o lukrativní místo, nebo chceme zapůsobit na nějakou ženu či muže. 

Jakýkoliv sport, jímž se budete aktivně zabývat, vám přinese do života něco nového. Nové podněty, nové poznání, nové přátele, nové dovednosti, a to se hodí vždycky. 

Běh a běhání vám však přinese kromě výše uvedeného i ještě něco, co žádný jiný sport ne. 

Co to je?
Co to jenom může být?
Co může člověku dát běh a jiné sporty ne?
Napadá vás něco?
Ne?
Pokud by náš časopis vycházel jako týdeník, tak bych tady skončil a nechal vás o tom týden přemýšlet, protože ale na další si budete muset nějakou dobu počkat, nejspíš by se vám už tahle otázka vykouřila z hlavy a tak odpovím rovnou. 

Běhání vám umožní jít stále dopředu.

Zdá se vám, že jsem vás podvedl?
Tak to zkuste, pokud už jste tak neučinili dříve, a vytrvejte.
A zkuste si na tuhle otázku odpovědět třeba na konci prázdnin.

Do té doby je ale dlouhá doba, tak co byste řekli tomu, věnovat ten čas praktické aplikaci běhu?

Jak? 

Třeba podle následujícího scénáře, tedy tréninkového plánu:

Po volno – to nám půjde určitě nejlíp
Út – 1 hod lehkého běhu
St – 1 hod plavání; 2 hod na kole; 1 hod aerobiku; 1 hod spinning
Čt – 1 hod lehkého běhu
Pá – volno
So – celodenní akce (pěšky – můžete i běžet, na kole, horská turistika, práce na chalupě) cokoli je libo a cokoli vás naplňuje
Ne – 1 hod lehkého běhu 

Podobně koncipované tréninky, jako je ten výše, pro lidi, kteří se právě začínají hýbat, ale i pro ty, co už se hýbou nějaký čas a chtějí se zlepšovat, ale nechtějí se orientovat jen na jeden druh sportu najdete v knize: Běž a nepřestávej! Evangelium pohybu.

Samozřejmě pokud se chystáte v létě, na podzim, nebo příští rok na nějakou zajímavou turistickou dovolenou, při níž budete muset dnes a denně zapínat své svaly, tahat na vlastních zádech kilogramy nákladu nebo své tělo vystavovat jiným příjemnostem, tím lépe. Každopádně, pokud ale před tím budete aktivně, tím myslím sportovně, žít, určitě vše, co vás na takové atraktivní dovolené potká, zvládnete mnohem lépe.

Když nás bolí holeně, vlastně tím říkají, že jsme je přetížili a že už toho mají dost!

Kdy nám holeně hlásí, že je něco špatně

• při zánětu šlach peroneálních svalů zevně od holenní kosti
• při zánětu šlachy zadního holeňového svalu před vnitřním kotníkem
• při přetížení holenních svalů uvnitř od holenní kosti
• při zánětech okostice holenní kosti
• stresové zlomeniny holenní kosti
• kompartment syndromu – bolest z otoku a zbytnění svalu v uzavřeném prostoru svalových povázek bérce dráždící nervy a měnící prokrvení v tomto prostoru
• při zánětu a dráždění zadního holeňového nervu za vnitřním kotníkem

Příčinou však může být i trombosa či ischémie (nedokrvení), v těchto případech je nutné okamžitě vyhledat lékaře. Průvodním jevem trombosy či ischémie bývá bolest, někdy otok a barevné změny končetiny, takže pokud tohle na své holeni uvidíte, neváhejte a nezkoušejte žádné „zaručené“ způsoby, jež vám někdo poradí a navštivíte lékaře pokud možno ihned. 

Příčiny zranění holení

Příčin je několik, ale všechny se v podstatě dají vecpat do jedné a tou je přetížení. 

Přetížení může být způsobeno buď:

• špatně zvoleným tréninkem 
• pronací
• špatným běžeckým stylem 
• nevhodnou běžeckou obuví 
• opotřebovanou běžeckou obuví

Při špatně zvoleném tréninku nejspíše porušujete následující pravidla:

Postupné zvyšování tréninkových dávek

Postupné zvyšování tréninkových dávek znamená, že vzhledem ke své trénovanosti – fyzické kondici budeme postupně prodlužovat naběhanou (nachozenou) vzdálenost. Znamená to ale také, že nebudeme míchat jablka s hruškami či dokonce se švestkami či jinými ovocnými druhy. Tím myslím, že trénink bude ctít zásadu, že v jedné tréninkové jednotce budeme rozvíjet vytrvalost, v další rychlost, v jiné zase sílu a v jiné techniku. Přičemž bychom měli ctít zásadu, že po intenzivní fázi musí následovat vždy fáze regenerační či rehabilitační. Pokud nemáte jako vrcholoví sportovci k dispozici na trénink celý den, kde byste mohli toto vhodně skloubit, zapomeňte na to, že budete trénovat např. takto: po. – rychlost; út. síla; st. tempo; čt. volno; pá. rozcvičení; so. závod; ne. vyklusání.

Pokud se ptáte: „Proč néééééééééééé?“ Tak si představte, že vaše svaly, úpony, šlachy jsou pružinami, pokud pružinu budete neustále natahovat, aniž byste jí před tím povolili, tak pružina jednoho krásného dne praskne. Obdobné je to i s kostí, pak se nelze divit únavovým zlomeninám, tak častým právě u vrcholových sportovců a všech, kteří se je snaží napodobovat!

Dysbalance nohy a nevhodná obuv na běh, chůzi, turistiku či jiné sporty

Všechny problémy s pohybovým (dolní končetiny – kotník, achilovka, klouby, apod.) a opěrným aparátem – páteř, začínají od nohy (chodidla). Úplně stačí, když budete mít špatně postavený malíček na jedné noze a celé vás to rozhodí. Je úplně jedno, zda běháte, chodíte či děláte jakýkoliv jiný sport – pro všechny z nás platí jedno: od nohy (chodidla) se odvíjejí všechny naše problémy.

Špatný běžecký styl

Pokud jde o špatný běžecký styl, ale i špatný styl chůze, protože od toho se to vše odvíjí, tak tady můžete využít buď možnost přijet na některý z běžeckých campů pořádaných Běžeckou školou, domluvit si individuální trénink nebo se zúčastnit některé z dalších akcí které pořádáme.

Jak raději předcházet a když už, tak jak léčit problémy holení

Léčba

• protizánětlivé léky 
• ledování
• tejpování
• balanční cvičení 
• fyzioterapie
• změna běžecké obuvi
• nákup nové běžecké obuvi
• změnit styl chůze či běhu

Prevence

• ortopedické stélky 
• protahování lýtkových svalů
• posilování lýtkových svalů
• vhodná obuv 
• naučit se správně chodit a běhat

Jak vidíte, ono se řekne jen chodit nebo běhat a přestože to patří k těm nejzákladnějším pohybovým aktivitám člověka, které provádí od chvíle, kdy slezl ze stromu, je s podivem kolik lidí to dodnes neumí. Možná i proto, že když se řekne chodit natož běhat, představí si pod tím většina z vás něco nepříjemného z dětství.

Věřte ale, že chodit a běhat NEMUSÍTE jen usilovně. Zdravé chození a běhání je zejména o pohodě, a pokud v tom naleznete ještě zalíbení, přestanete navíc řešit: „Kde mám na to vzít čas!“

Běžet, běžet, běžet…, to je to, oč v běhání pro začátečníky, dnes, zítra, za týden či za měsíc půjde. Myslíte si, že naučit se běhat je těžké. Houby je to těžké, je to naopak velmi lehké. Těžké na běhu je jen poprvé zvednout zadek. Běžet je opravdu lehké, horší už je to se stylem, kterým se snažíme běžet, ale i to se dá přirozeně naučit.

Ale nebojte se, pokud jste se dosud nenaučili správně běhat, tak se to naučíte na Běžecké škole.

Nejdříve je ale potřeba se naučit chodit!

Pokud chcete správně chodit, měli byste vědět, že:

• vaše chůze by měla být plynulá – každý váš krok by měl mít zhruba stejnou délku. Rozdílná délka kroku ovlivňuje rozdílné zatěžování dolních končetin, z čehož pak následně vyplývá nevyváženost celého těla a má samozřejmě vliv na kladení chodidel – osu chůze. Prostě naše chůze je klátivá až humpolácká
• naproti tomu pokud je každý váš krok stejně dlouhý, vaše chůze má také správný rytmus, je pružnější – chodidlo se chová jako pružina, tím je méně zatěžována páteř a klouby a vůbec celý pohybový aparát.

Jak správně chodit

• Došlap na patu a následné odvalení přes celou délku chodidla. Pro správnou chůzi je důležitý vzpřímený postoj a špičky chodidel směřující dopředu. Ale zkuste si to hned prakticky. Postavte se a nakročte, pomalu přenášejte váhu na přední nohu a sledujte, jak ve chvíli, kdy vaše tělo přes ni přechází, se zcela automaticky chodidlo odvalí z paty na špičku. Možná to netušíte, ale to, jestli správně chodíte, závisí hodně na palci u nohy. Palec je kormidlem vaší chůze, on navádí celé vaše tělo dopředu. 
• Palec vede váš krok, palec a konečky prstů jsou body, z kterých se odrážíte a přitom dochází k zapnutí svalů tvořících podélnou klenbu chodidla. Z toho je jasné, že za zborcenou podélnou klenbu si můžete sami, tedy nesprávný způsob chůze a nošení špatných bot. Bot, které nedovolí chodidlu aktivně pracovat.

Vraťme se však ještě k našemu kormidelníkovi – palci, jeho aktivním zapojováním do chůze až po jeho špičku předejdete deformacím palcového kloubu, což je dosti často se vyskytující problém, jak dospělých, co je však horší, i dětí.

Pokud tato deformace není ještě moc výrazná, můžete jí správnou chůzí ve správných botách, napravit. Důležité je, aby při každém vašem kroku koleno směřovalo dopředu a nevytáčelo se do stran.

Tomu napomůžete, když při došlapu zpevníte patu a pak budete chodidlo směřovat za palcem.

Objeví-li se nějaká, byť i zdánlivě malá, obtíž na noze, např. otlačený palec, puchýř na patě, podvrtnutý kotník nebo namožené svaly, naruší se plynulost chůze i běhu. Protože poraněná část bolí, převezmou její práci jiné svaly a tím se vytváří svalová nerovnováha – dysbalance.

Po určité době se tyto více zatěžované svaly unaví a místní nerovnováha se postupně promítne do pohybu i únavy celého těla. U závažnějších problémů, které ztěžují chůzi, jako je artróza kloubů, bolesti v páteři, nestejně dlouhé dolní končetiny apod., člověk při chůzi vydává více energie, což se projeví dřívější únavou a zkazí náladu. 

Tak si raději hned vyzkoušejte, jak chodíte. Možná zjistíte, že jednou – obvykle slabší – nohou, děláte kratší a pomalejší krok. Vysledujte také, jak odvíjíte krok a zda je těžiště převážně na přední straně chodidla nebo je-li spíše na vnější straně, což přispívá ke zborcení příčné klenby.

Přeji vám příjemnou procházku!

Atleti tvrdí, že běh začíná až od rychlosti, jíž jste schopni urazit za hodinu po svých 10 kilometrů. Atleti též tvrdí, že maratoncem je ten, který uběhne maraton pod 3 hodiny. Také v tom cítíte rozpor? Když jste schopni běžet a za hodinu uběhnout deset kilometrů, jste běžec (běžkyně). Když jste schopni uběhnout maraton za 4 hodiny či pod 4 hodiny, tedy být schopni běžet celých 42, 195 km rychlostí 10,5 km za hodinu, tak jste sice běžec, ale maratonec ani náhodou.

Mají to ti atleti tedy dost svérázně nastavené! No nic, to je jejich problém, my ostatní víme, že jde o to absolvovat maraton za čas, který na to máme stanoven pořadatelem a atleti, ať si běhají své maratony pod 3 hodiny, když je to tak bere.

Otázkou, uvedenou v názvu, začíná mnoho dotazů těch, kteří touží prožívat stejnou radost z běhání, o níž čtou na Běžecké škole, ale zatím se bojí, aby je běh nezklamal. 

Myslíte si, že je to otázka postrádající logiku? Myslíte si, že uběhnout 5, 10, 15 kilometrů, půlmaraton nebo maraton může každý, nebo je to jen výsada vyvolených?

Běžec, který prošel drilem atletického tréninku od žáčků či dorostenců, který byl vychován v tom, že každý kdo neuběhne za hodinu alespoň 10 km je chodec, vám odpoví, že je to výsada vyvolených. Člověk nezatížený běžeckou minulostí vám řekne: „Jsi zdravý? Pak běž do toho. Já, přestože jsem zatížen běžeckou minulostí, vám odpovím také: „Jsi zdravý? Běž do toho. Každý může zaběhnout 5, 10, 15 kilometrů, půlmaraton, maraton, či dokonce ultramaraton. Chce to jen jedno! Začít s tréninkem a to s tréninkem přiměřeným současné fyzické kondici nového adepta běhání. Chce to taky spoustu trpělivosti, ale výsledek stojí za to.

Před lety uspořádal časopis Runner´s World anketu o běhu v USA, kde mimo jiné zprůměroval výkony mužů na závodech uspořádaných v USA na tratích 5 km, 10 km, půlmaratonu a maratonu. Tady jsou výsledky, ke kterým dospěli:

Průměrný výkon běžců/běžkyň, kteří proběhli cílem:

Až se budete sami sebe ptát: „Jsem schopný uběhnout pět, deset, patnáct kilometrů, půlmaraton, maraton?“, nemějte před očima časy, které běhají „Afričani“, dokonce nemějte před očima časy, jimiž běhají vítězové na závodech v České nebo Slovenské republice. Promítněte si před očima výše uvedené průměrné časy Američanů a Američanek, a s klidným svědomím začněte běhat, protože na tyhle časy většina z vás má.

S názorem, že běh požírá svaly, se setkávám celkem pravidelně. Nepřestávám stále žasnout, jak může odborník – může jít o lékaře, a je jedno zda o dietologa, praktického, nebo nějak jinak „odborného“ výživového poradce – toto vůbec vypustit z úst. 

O čem to svědčí? Svědčí to o jediném, že tito odborníci buď na přednáškách spali, nebo jim nikdo nikdy nepřednášel o fyziologii, tedy o tom, jak se jednotlivé funkce našeho těla vzájemně prolínají a na sebe navazují, nebo prošli nějakým rychlokurzem.

Přišel mi dotaz

 „Hezký den, díky vám jsem se dala na běhání, tak se teď na Vás obracím s prosbou o radu. Přibližně od začátku léta pravidelně sportuji (kolo, hodinový pomalý běh, brusle). Výsledkem toho je, ze jsem zhubla cca 6 kilogramů. Což je v pořádku, s nynější vahou jsem spokojena a přála bych si ji udržet. ALE, absolvovala jsem vyšetření složení těla, a ukázalo se, že to není tak dobře, jak jsem si myslela. Mám příliš málo svalů (14,8 %) a příliš tuku (25 %). Znamená to tedy, že jsem sportem přišla spiše o svaly, než o tuk? Co dělám špatně? Může byt chyba v příliš vysoké intenzitě sportování? Nebo v tom, že přijímám velmi málo kJ (cca 5500 denně, po vyšetření doporučují cca 7000)? Jim málo bílkovin? Mam teď obavy, že když začnu více jist, jak mi radí, tak přiberu zhubnuté kilogramy zpět. Nevadí mi přibrat svaly, ale nechci přibrat tuk. Jak se ale nabírají svaly? V samotném vyšetření mi doporučují přibrat 4,3 kg svaloviny.

Pestrá strava, to je to oč běží

Krásný dotaz, že? Vyšetření na složení těla je dobrá věc. Předpokládal bych ale fundovanější doporučení toho, co má dotyčný, pokud toto vyšetření absolvuje, a je jedno jaké jsou výsledky, protože ty ve většině případů budou z nějakého důvodu říkat, že něco je v nerovnováze, dělat.

Tedy potud, pokud člověk nezná, jak jednotlivé procesy v těle fungují a na základě toho, chce-li být fit, chce-li být zdravý, vitální a mít dobrou figuru, tomu jednotlivé své kroky podřizuje.

Tedy nejedná zbrkle – teď se budu věnovat jednomu, až toho dosáhnu, začnu se věnovat druhému, pak třetímu, čtvrtému…

Moje zkušenost

Již čtvrtý rok se v prvních měsících roku snažím posilovat. Nemůžu říci, že bych byl v předchozích letech s výsledky nespokojený, ale letos se mi zdají nejlepší. Přemýšlel jsem o tom, proč tomu tak je, a uvědomil jsem si, že letos jsem šel na to jinak, ne plánovaně, prostě se to tak seběhlo.

V předchozích letech, jsem k běhání přidal posilování, dokonce mě Dana po tréninku dávala pít protein. Na celkové postavě se to ale příliš neprojevilo, navíc mě pořád zůstávaly špeky na bocích (madla lásky).

Letos jsme nějak neměl ze začátku roku chuť moc běhat, tak jsem jen chodil, byť na dlouhé procházky se smečkou a k tomu 3x týdně s Danou cvičit do našeho garážového fitka.

V únoru jsme si začal na začátku tréninku (opět neplánovaně, ale prostě se mi chtělo), zařazovat 2 – 6 km na veslařském trenažéru Concept2.

V posledním týdnu v únoru jsem pak přidal běh, takže můj trénink vypadal a vlastně do dnes vypadá takto: pondělí běh, úterý fitko, středa běh, čtvrtek fitko, pátek běh, sobota fitko a neděle buď běh, nebo volno.

No a nakonec mě napadlo si naordinovat suchý duben.

A co se nestalo? Madla lásky pomalu a jistě mizí, bříško, které jsem měl na konci roku je pryč, dokonce se mi začínají objevovat břišní svaly :). Naposledy jsem takhle vypadal a cítil se někdy ve čtyřiceti.

A ještě jednu nepodstatnou věc jsem zaznamenal. Pokles klidové tepové frekvence. V předcházejících měsících se pohybovala okolo 55 tepů za minutu, nyní se pohybuje okolo 50 tepů za minutu.

Přátelé, je mě to blbý, ale ten pokles klidové tepové frekvence, má jednoznačně na svědomí to, že teď nepiji alkohol. Důvod je vcelku prostý a mohou za to játra, která i normálně spotřebují nejvíce pro svou činnost, nejvíce energie – mnohem více než srdce. No, a když musí odbourávat alkohol, spotřebují energie víc. Tím pádem naše tělo potřebuje i V KLIDU víc kyslíku.

Souboj svaly – tuky

Pokud pak půjde o souboj svaly versus tuky, svaly budou nabývat na síle a tuky postupně ubývat. 

Nejlepším spalovačem tuků jsou totiž svaly. Nejlépe spálíte přebytečné tuky tak, že budete ráno běhat nalačno. Tím vyčerpáte svalový glykogen – energetické akumulátory uvnitř svalů. Ty se pak během dne dobijí tím, že v době, kdy budete odpočívat, se tuk z podkoží použije na doplnění vyčerpaného svalového glykogenu. Začnou vám mizet pneumatiky na břiše, faldíky na bocích, vypouklá bříška. Tuk se bude uvolňovat, aby mohl být za pomoci metabolických procesů přetaven ve svalový glykogen – dobity svalové elektrárny. 

Crosstraining

Když si pak během dne nebo večer zacvičíte, stačí za pomoci vlastního těla – pár dřepů, kliků, sklapovaček, dojdete na aerobic, zacvičíte s T-bow, zajezdíte na veslařském trenažéru, rozštípete pár špalků, vytřete podlahu, pohrajete s dětmi, či prožijete svižnou hodinku v rytmu Nordic Walking, trošku se protáhnete, tak po pár týdnech zjistíte, že vás přestává všechno bolet – protože váš svalový korzet bude pružný, váha vašeho těla bude rovnoměrně rozložena na všechny partie a vybudujete si perfektní pec na spalování tuků. 

Pokud jde o otázky ohledně příjmu bílkovin, tuků a cukrů resp. sacharidů, tak tyto otázky stojí 

spíše:

• kdy 
• co
• a kolik toho 

Souvisí také s tím, jaké jsme metabolické typy, máme-li spalování:

• rychlé
• střední
• pomalé

Příjem také souvisí s výdejem, nejen s tím, který vydáme při nějaké tělesné aktivitě, ale s celkovým výdejem během dne, to znamená, pokud už se tím chce člověk opravdu odpovědně zabývat, je nutné spočítat i energetický výdej během doby, kdy vykonáváme svou práci a k tomu je třeba připočíst takzvaný basální metabolismus, což je energie, kterou vydáme během doby, kdy nic neděláme a ve spánku. 

Řeknu vám ale jediné. Pokud je člověk relativně zdravý (říkám relativně, protože dnešní doba na člověka z hlediska životního stylu vyvíjí takové nároky, že chcete-li je přežít, musíte být silné osobnosti), jednoho krásného dne si řekne: „DOST – PRDÍM NA TO – ZA TOHLE MI TO OPRAVDU NESTOJÍ!“ Začne o životě přemýšlet a začne žít. 

To vás přivede k běhu a máte vyhráno, protože při běhu na všechny ty tlaky zapomenete. Pokud k běhu přidáte i plavání, cvičení – jak výše naznačeno, vaše tělo se zharmonizuje, řekne vám na co má chuť, toho si dáte v míře rozumné (neskončíte s jídlem až ve chvíli, kdy vám bude špatně a těžko), budete dodržovat pitný režim, tak přestanete řešit: „Co mám jíst, kolik toho mám sníst, kdy mám jíst,“ tělo vám to vždy v pravou chvíli řekne a když se mu naučíte naslouchat, nebude vše přednější, tak jako dosud, pak nebudete mít žádné zdravotní problémy, budete mít váhu, která odpovídá vaší tělesné konstituci, a budete se cítit skvěle, protože budete vypadat skvěle. Budete mít energii a ta bude prýštit každou buňkou vašeho těla.

Nezáleží na tom, jaké karty od života dostanete, důležitější je, co s nimi dokážete zahrát.

Když jsem se narodil, tak nejspíš už byly všechny trumfy rozdány, bohužel těm, co se narodili přede mnou. Na mě zbyly jen plívy. Když se vám tohle stane, tak máte dvě možnosti, buď to zabalit, nebo zvolit hru, kde se dá hrát i s plívami, a když máte kliku, tak posbírat soupeřům i trumfy.

Jednou z takových her je Zelená louka.

Začal jsem tedy hrát Zelenou louku a pomalu a jistě začal sbírat trumfy. Pravda, šel jsem na to po svém. Třeba v šesti letech jsem vylezl na malý skokanský můstek a sjel ho. To, že jsem se dole rozplácl jak žába, asi nebude pro nikoho překvapením, zvlášť když jsem na nohou měl normální zimní boty a lyžařské vázání byla taková ta bačkora, co jste do ní botami zapluli a boty pak přepásali koženým řemínkem.

První nezdar mě neodradil. Vydrápal jsem se na můstek znovu a opakoval to až do chvíle, než se mi dole podařilo přistát alespoň na všechny čtyři.

Podobné to bylo ten samý rok v létě.

Maminka nás vzala se sestrou do Bojnic, do ZOO a na koupálko, na němž byla desetimetrová skokanská věž.

V nestřeženém okamžiku jsem vylezl nahoru na věž a skočil, teprve pod vodou mi došlo, že neumím plavat. Jakmile jsem se však dostal nad hladinu, začal jsem instinktivně hrabat čubičku a dohrabal se ke břehu. No mamku chvilku omývali, ale já byl na sebe patřičně hrdý.

No a tahle nějak mě to provází mým celým životem.

Mí andělé strážní se asi občas nadřou, ale zatím to dávají skvěle.

Každopádně to mám v životě srovnané od dětství tak, že nemá cenu brečet nad rozlitým mlékem, že je lepší ho dát slízat kočce a nalít si další hrnek.

Trumfy, které jsem si vybojoval

V atletice

800 m 2:01
1500 m 4:05
3000 m 8:51
5000 m 15:36
10000 m 32:51

maraton 2:33:18
100 km 8:12
24 hodin 230 km

48hodin 314 km

Dál

• 3x oběhnout Českou republiku (2000, 2006 a 2010)
• zaběhnout si z Prahy do Vídně za tři dny (2000)
• přeběhnout Českou republiku napříč z Hodonína do Aše za 76 hodin (2002)
• doběhnout si na Sněžku z Prahy za 22 hodin a 40 min (2003)
• přeběhnout z Pece pod Čerchovem do Pece pod Sněžkou – přes Sněžku za 4 dny (2007)
• proběhnout se z Drážďan do Prahy (2008)
• stát se dvojnásobným mistrem České republiky v běhu na 24 hodin (1991, 1999)
• obsadit 4. místo na Mistrovství světa v běhu na 24 hodin – 1992 Basilej
• být členem stříbrného družstva z ME v běhu na 24 hodin – 1993 Basileji
• absolvovat Spartathlon (246 km z Atén do Sparty) za 32 hod 48 min (limit je 36 hodin), doběhlo pouze 89 z 240 startujících závodníků (2002)
• ujet 100 km na veslařském trenažéru typ Concept 2 za 8:49:40 (7.6.2002)
• ujet za 12 hodin na veslařském trenažéru typ Concept 2 – 125,728 km (13.6.2003)
• ujet maraton na veslařském trenažéru typ Concept 2 za 3:12:47 (20.9.2003)
• absolvovat 3 x 75 km na trenažérech, tedy celkem 225 km za 22 hod 25 minut 44 vteřin (běžecký pás – 9 hod 6 min 7 s; veslařský trenažér Concept 2 – 8 hod 20 min 33 s; rotoped – 4 hod 44 min 41 s. (18. – 19.11.2004)
• vyběhnout a seběhnout za 12 hodin po schodech pelhřimovské věže sv. Bartoloměje – 237x nahoru a dolů po 148 schodech. Celkem 35076 schodů a výškové převýšení 7110 m. (6. – 7.6.2006)
• vystoupat po schodech pelhřimovského kostela sv. Bartoloměje až do výšky 8850 m, tedy o 2 metry výše, než se skví vrchol nejvyšší hory světa Mount Everestu. To se zadařilo 31.5. – 1.6.2012, když jsem na to  potřeboval 22.21:34 hodiny, přičemž nahoru vyběhl 295x, což představovalo 43660 schodů nahoru a tu samou porci schodů i dolů.

Poznej místo kde žiješ, vnes do svého běhu, svého života nové impulzy, vyjdi (vyběhni) silnější než kdy dřív