Malé ohlédnutí do doby, kdy ještě nebyl orel Orlem, kdy neměl ani tušení o tom, že napíše knihu Cestou orla, ale těžkou lamou. Do doby, kdy ještě ani nesnil o tom, že bude prvním Čechem, který získá slavný běžecký Grand Slam – Miloš Škorpil

Nyní už necháme mluvit Jana Hanouska alias 12Honzade

Tak už je to tady, jako každý rok na oslavu mých narozenin pan prezident dává vyznamenání a dokonce i vyhlásil státní svátek! Ten sváteční duch mě vždy dostane a vzpomínám, že před 20+ lety mi to umožňovalo se „hrdinně“ zúčastnit různých demonstrací, protože jsem věděl, že když by došlo na lámání chleba (a policisté začali různě lidí rozebírat), tak jsem vždy mohl zbaběle předstírat opilost a vykřikovat, že mám narozeniny.

Jo, doba se mění, ale státní svátek zůstává. 

Každý má nějak tendenci hodnotit a ohlížet se zpátky, asi abychom nezapomněli odkud a kam jdeme, udělám to dneska taky. Na prosbu LL a dalších snad z popudu, abych jiné začínající (a přitom ne nutné mladé věkem) běžce povzbudil, přidávám pár milníků na své běhací cestě. Myslím, že je z toho vidět naprosto průměrný, ale takový poctivý přístup k trenýrkovému plánu, což vlastně ukazuje, že to funguje téměř na každého, když to fungovalo na moji maličkost, že?  

Ted když se zastavuju a listuju proto ve svém zdejším zápisníčku, až mě to příjemné „vyděsilo“. Před dvěma roky jsem se na jedné party nechal Ďurim (za což mu budiž vesmírný dík) vyprovokovat a začal se připravovat na PIM 1/2 maraton. Ještě před začátkem roku 2009 jsem téměř nebyl schopen souvisle uběhnout víc jak 400 m (a to na pásu!) a vážil jsem dnes neuvěřitelných 104 kg. 

Začal jsem na svůj věk opravdu zostra, každý druhý den jsem maličko přidával, zrušil jsem výtah v práci a snažil se běhat a běhat. Žádnou dietu jsem nedržel, ale ono když jdete běhat, tak se před tím nějaký čas nedá jist a potom se taky nelze úplně nafutrovat. Celý leden jsem běhal na pasu, jako veverka v kleci:), občas mi v mém úsilí pomáhala přítomnost žen:), ale i teď s odstupem času musím říci, že co mi při tom všem pomáhalo, byl pocit, že si to nesmírně užívám, což je určitě pravda. Asi ten, kdo sem přišel a zalistoval v mých starších záznamech, potvrdí. 

Pár souhrnných čísel za první rok, protože ten letošní už byl opravdu běžecký a ještě neskončil, i když se postupně připravuji na další sezónu.

Prostě ke konci prvního měsíce (ledna) jsem překonal 10 km na pasu ve fitku za 67 minut a pokusil se překonat rychlost 9 km/h! V březnu jsem dál 1/2 maraton za 1:56 h tedy pod 2 hodiny a moc jsem se z toho radoval. Můj první maraton PIM v květnu, tedy po 4 měsících usilovného treningu, jsem „dal“ za 4:20, dodnes vím (co jsem si vyslechl), jak se běžci dívají na časy začátečníků začínajících 4, ale bylo to tam! 

Miloš mi udělal můj první detailní trenýrkový plán a já podle něj běhal celé léto, a na podzim 2009 pražská Stromovka se radovala se mnou ze zlepšení skoro o 40 minut! Maraton za 3:41 byl mým druhým závodem na 42 km distanci a já pokořil hranici 4 hodin hned v prvním roce mého běhání [loňské TESCO bylo za 47 minut, letošní pod 41, jinak já závody moc nevyhledávám].

Kilometry nalétané v roce 2010

Tož tak, zatím i letošní rok mi přinášel také celou náruč běžecké radosti. Po usilovném zimním pobíhání jak venku, tak i na pásu, jarní Brdská stezka (4:40) znamenala pro mě zdolání 50 km hranice, před pár dny jsem si udělal radost v Amsterdamu časem 3:23:33, tedy 17 minut zlepšení od loňského podzimu.

Prostě, běh jako takový mi spoustu věci dal, něco vzal, mimo jiné oněch zmíněných cca 25 kg a asi je to Milošovým vlivem, ztratil jsem velkou část svého orientačního smyslu, velmi snadno zabloudím (asi jak se kochám v přírodě) a vede to k humorným situacím:). A taky jsem asi větší mimoň:). Jako například nedávno jsem při přípravě na maraton dobíhal po 32 km domů a teď si říkám, herdek jednosměrka a už jsem to otáčel, že to oběhnu, když jsem si uvědomil, že nejedu v autě, ale běžím. Zase jindy dostávám rodinu a kamarády tím, že nechtěně při plánování výletu uvažuju ve vzdálenostech, co oni berou za děsnou celodenní túru jako dopolední procházku, příjemné 1.5 – 2 hodinové proběhnutí.. Sice nejsem žádný Škorpil ani Orálek, ale prostě 5 km není žádná míra, to bych nijak neřešil. 

A tak nám všem přeju radostné a veselé pobíhání! Ať si to hezky užijem a furt nás to baví!

Běžcům pohyb zdokonalí a protáhne svaly, které v jejich tělech dlouho nečinně jen spaly. Zlepší jemnou motoriku, cit pro rytmus také, jestli znáte jiné triky, rád bych věděl jaké?

Pomalý Pepa Cupal

Běžecká abeceda od A do Z

Začínáme – na co čekat, LIFTINK bude první, jestli nechceš – nenutím tě, klidně si teď zdrhni… 

Druhý v řadě bude SKIPINK, na ten hledám rým,pěkně si ho odcvičíme, podumám, co s tím…
(místo toho, abych našel rým na slovo „SKIPINK“, ve vteřině pérkem z tužky voko jsem si vypink:D)

Dalším cvikem, který přijde, jsou VYSOKÁ KOLENA, to se nám to pěkně daří, nejsme žádná polena…

Teď budeme ZAKOPÁVAT, nejen pro pořádek, nesmíme však v horlivosti nakopat si zadek.

Teď se hezky proběhnem po ROZPÁLENÉ PLOTNĚ, explozivně odrazíme, kotník mákne notně!

BĚH PO BŘÍŠKÁCH přijde nyní, to je vážně krása, do kopců a pro běh sprintem tenhle cvik je spása.

ÚKROKY STRANOU teď asi by to chtělo, kolemjdoucí když nás vidí, ťukaj si na čelo.

Na závěr si z abecedy ODPICHY teď dáme, ani to moc nebolelo, hotové to máme!

Ten kdo tuhle abecedu před běháním cvičí, nemusí mít žádné strachy, že své tělo zničí.
Kdo však ale sportováním bez cvičení pluje, neví, jakou chybu dělá, náhle průšvih tu je.

Ortopedům v čekárnách se kupí běžců mraky, ti, co neznaj abecedu, tak tam sedí taky.
Nebylo by třeba lepší abecedu znát, nemuset se o zranění úzkostlivě bát?

Nejde jenom o zranění, ale také o to, abys běžel jako vítr, nebo třeba proto, abys zlehka jako pírko běžel a ne šel, abys z běhu v každém věku velkou radost měl.

Světovým trendem v maratonu je umožnit co nejvíce lidem maraton absolvovat. Záměrně neříkám uběhnout, ale absolvovat, protože to není totéž. Mají pravdu ti, co mluví o devalvaci „mystéria“ maratonu tím, že se stále prodlužují limity, za něž mohou ten který maraton lidé absolvovat, nebo ti, co volají po tom, vrátit se zpátky do trenek a nátělníků a umožnit startovat jen těm, co maraton skutečně uběhnou?

 Kdo si může říkat maratonec? Ten co zvládne uběhnout vzdálenost 42,195 kilometrů pod 3 hodiny, nebo každý, kdo je jí schopen ve vymezeném čase absolvovat?

 Things to Do Before I Die“ Věci které mám udělat před tím než umřu. To je motto těch, co se snaží žít a život užívat. Lidí, kteří pochopili, co je to žít tady a teď. 

Téma, které doslova hýbe celou běžeckou komunitou a je jedno, jestli se podíváte na běžecký web, či web nějakého maratonu v Evropě, Americe, Asii či v Africe. Vždy najdete dva názory, které jsou si podobné jak noc a den, jak black and white.

Jeden zastávají ti, které si běh (mystérium maraton) podmanilo, protože to pro ně představuje skutečnou výzvu, výzvu něco v životě dokázat, posunout své hranice někam hodně vysoko, ale zároveň zůstat při tom na zemi.

Mystérium maraton je krásná výzva a popravdě řečeno nevidím důvod, proč by mělo být někomu odmítáno jen proto, že nedostal od sudiček nadělen pohybový talent, zato ale dostal vůli a odhodlání plnit si své sny.

A sen MARATON, to už je panečku pořádný sen, sen, který je vidět, sen, který je cítit, tedy cítím ho v celém těle, když se na něj připravuji a když ho pak absolvuji.

Jediné, co neuznávám, je vyrazit na maraton bez přípravy. Každý, kdo se na něj poctivě připravuje a pak jej úspěšně absolvuje, je pro mě VÍTĚZ a o to jde především. Být vítěz pro sebe, protože pro sebe to každý děláme. To, že pak můžeme v kruhu rodiny, v kruhu přátel povídat o tom, co jsme v přípravě vše podstoupili, co při vlastním zdolávání maratonské trati museli překonat, obdiv, který za to sklidíme, je jen třešnička na dortu. Třešnička velmi sladká, ale pořád jen třešnička, protože to, co cítíme uvnitř sebe, to vám přátelé nemůže nikdo dát, ale už taky nikdy vzít a proto stojí za to na maraton vyrazit.

Vím, pravověrní běžci (ti co mají za to, že maraton se musí běžet a nejlépe pod 3 hodiny, jinak to není maraton), tohle neuznávají. Právě pro ně jsou tihle „chodci“ na trati překážkou a ti, co mystérium maratonu devalvují. Přiznávám, že jsem patřil také mezi ně, než jsem před devíti lety pochopil svůj omyl a přestoupil na druhou stranu barikády. A nebylo to proto, že bych ještě nestíhal maraton pod 3, ale proto, že jsem pochopil absurditu svého uvažování. Prostě mi došlo, že nejsem ten, co by měl jiné soudit.

Ano, chápete to správně, je to stejné jako ve všem ostatním, co člověk koná, odsoudíme druhého, zaškatulkujeme si ho a není síly, která by to změnila. Bohužel nechápeme, že tím škatulkováním odsuzujeme jen sebe. Odsuzujeme se k tomu být perfektní a ve chvíli, kdy nejsme schopni už svá kritéria plnit, se odsoudíme k nečinnosti. Odsoudíme se k nečinnosti, protože jak by to vypadalo, kdybychom najednou začali tvrdit něco jiného, než jsme tvrdili dosud? Většina těchto lidí už pak nikdy nevyběhne, je jim líto, že nemohou vyběhnout, štve je to, štve je každý, kdo se nějak hýbe a neláme si hlavu s nějakými pravidly a kritérii, která my považujeme za svatá, a přes něž nejede vlak.

V Americe si dali běžci puritáni – ti, co jsou proti těm, co v jejich očích jen maraton absolvují – práci a spočítali průměrné časy mužů a žen, kteří dokončili nějaký maraton v USA v roce 1980 a pak v roce 2008 a došli k těmto číslům:

Muži

V roce 1980 byl průměrný čas dokončivších maraton 3:32:17, což odpovídá 8 minutám na míli, v roce 2008 pak již 4:16, což odpovídá 9:46 na míli. 

Ženy

U těch je to obdobné. V roce 1980 byl průměrný čas všech žen, které dokončily v USA nějaký maraton, 4.03:39 a v roce 2008 už to bylo 4:43:32.

Běžci puritáni dále uvádějí, že více než polovina lidí, kteří v současné době absolvují maraton, mají nadváhu a jejich hlavním cílem je získat tričko a medaili, s tím, že se těší na den, kdy budou vyprávět o tom, jak trpěli při své 11 minutové „závodní rychlosti“. 

Vzhůru do Honolulu

Někteří ředitelé závodů se snaží najít správnou míru stanovení konečného limitu, v němž lze maratonskou trať absolvovat. Ale někteří tento limit vůbec neřeší, např. maraton v Honolulu, kde není stanoven žádný konečný limit. Jedno ze závodních pravidel honolulského maratonu zní: „Bude dovoleno dokončit maraton každému, kdo se postaví na start a vyběhne a to bez ohledu na konečný čas.“ Je zde pravidlem, že polovina startovního pole zde absolvovala maraton v čase vyšším než 6 hodin. Někteří maratonci se v průběhu maratonu zastavili i na oběd.

A jsme u další záležitosti, kterou je třeba vnímat, náklady na pořádání takového městského maratonu. Věřte, že jdou do milionů. Kolik si myslíte, že by muselo být startovné, kdyby na startu stáli jen ti, kteří uběhnou maraton do 3 či 4 hodin? Kolik by takový závod přitáhl sponzorů, televizních společností, diváků.

Vyplatilo by se kvůli tomu uzavírat a ochrnovat celá města na řadu hodin? A co maratony v horách, v pouštích, na pólech. I když ty maratony v pouštích a na pólech nám alespoň mohou poskytnout malou ukázku o ceně takové kratochvíle a přiznejme si přátelé, tam je to spíše o tom, kdo si to může dovolit hlavně finančně.

Jsem přesvědčen, že přistoupit na puritánská pravidla, by vedlo k jedinému a to k tomu, že by běžecké boty a běžecké oblečení stálo 3x tolik co dnes a těch lidí, co si mohou běhání dovolit, by bylo asi jako golfistů.

Myslím, že ani tohle si pravověrní běžci nepřejí, protože to by je zasáhlo velmi výrazně. Ono si sice můžeme uspořádat nějaký „svůj“ maratonek, pro pár běžců, co to zvládnou běžet velmi rychle. Uděláme si ho sami pro sebe, moc nás to nebude stát, budeme si běhat dokolečka, dokola, okolo stola la la la, ale možná v kanadách, jako kdysi Emil Zátopek.

Ale ten to nedělal proto, že neměl v čem běhat, ale proto, že to měl jako tréninkovou pomůcku, prostě  těžko na cvičišti, lehko na bojišti! A ještě něco, zájem o běh obecně by natolik upadl, že bychom pak neměli komu vyprávět, a nikoho by nezajímalo, že jsme to dali zase pod 3 – 2:59:59. 

A víte, jaký byl můj nejsilnější zážitek ze všech maratonů, které jsem v životě absolvoval?

Tenhle kluk na prkně, který takto absolvoval celý NY maraton v roce 2004, řekne někdo, že on devalvuje mystérium maratonu?

Blbý, CO?

A to vůbec pomíjím prospěšnost běhu na lidské zdraví, psychiku, kondici …, a to všechno by šlo, kdybychom přistoupili na výtky puritánů taky do háje zeleného, i když nic proti hájům a už vůbec ne zeleným :).

Tak což kdybychom se vyprdli na to, kdo je maratonec a kdo ne a šli si zaběhat, a třeba se i připravit na to, zkusit si dát maraton pod 4, což je meta hobby běžců a běžkyň.

Připravit se můžete podle Jak uběhnout maraton za 100 dní, Běhání pro všechny, nebo Běžecké bible.

Sváteční dny nás spíše lákají se oddávat sladkému nicnedělání, či spíše věnování se vzájemnému družení a oslavování, že to staré je za námi a odchází a to nové přicházející by mohlo být lepší. Vesměs to znamená spoustu kalorii ať už z vydatné krmě či z vydatného popíjení. Proto by se docela hodilo mezi tím vším si jít trochu provětrat hlavu a protáhnout tělo.

Pokud to neuděláme, tak se může lehce stát, že nás najednou začne všechno bolet a my se budeme divit: „Čím to, že mě všechno bolí, chytají křeče, když vlastně jen odpočívám?“

Dvě příčiny

První příčina tkví v tom našem slastném odpočívání, na něž už naše tělo přivyklé pravidelnému běhání není zvyklé a tak se najednou svaly začínají bouřit, respektive začnou se ozývat a protože nemají jinou možnost, jak nám říct, že tohle pro ně není zrovna to pravé, tak nám to dají vědět pěknou křečí. Možná, že to dobře znáte. Slastně si pochrupujete a tu najednou, baf ho a křeč se vám zakousne do lýtka. Spánek je pryč a vy se v posteli kroutíte jak žížala a hledáte polohu, v níž by se vám postihnutou nohu podařilo zapřít a křeče se zbavit. Po chvíli funění a převalování se vám to konečně povede. Vyčerpáním usínáte a zase, baf ho. Tentokrát to schytala druhá noha a tak zase bojujete.

Tady je pomoc celkem snadná – choďte běhat alespoň obden i v období mezi svátky.

Druhou příčinu je nutné hledat v přemíře alkoholu. Alkohol je totiž velkým žroutem minerálů a hlavně těch, jejichž úbytek vede k iniciaci křečí. 

V tomto případě máme dvě možnosti, z níž ta první se asi nebude líbit, ta zní NEPÍT. Ta druhá rada je lepší, doplňovat minerály stejně tak, jako když máte týden před maratonem, respektive když běžíte maraton. Ne, že byste měli prokládat whisky místo sodou ionťákem, ale pravidelně v tyto dny brát multiminerální přípravky, hlavně ty co obsahují hořčík, vápník a draslík.

A jedna rada nakonec. Když se chystáte na tah, nebo jste po něm a stále to s vámi houpe jak na zaoceánské lodi, dejte si 2 tobolky soya lecitinu nebo omega 3 mastné kyseliny případně rybí tuk, samozřejmě vše v tobolkách. 

A protože nám začala pořádná zima, zastavíme se chvilku u oblečení.

Jak se v zimě na běh oblékat

S oblečením se to má jako s partnery, jeden má rád blondýny, druhý brunety, ta má ráda holobradé zrzouny, ta zas holohlavé s bradkou :). Někomu vyhovuje se obléci na běhání více, jinému středně a někdo se potřebuje nabalit. Hlavním kritériem při výběru oblečení je: udržet svaly, klouby a úpony v teple, přičemž byste neměli zapomínat na hlavu, kterou odchází cca 40 % vašeho tělesného tepla. Zkřehlé prsty taky nejsou nic moc, takže nezapomínejte ani na rukavice.

V zimě se kromě mrazu budete často při běhu potýkat i s větrem, v tom případě byste měli vědět nebo si uvědomit, že pokud venku fouká, není jen důležité, co nám říká o venkovní teplotě teploměr, ale také síla větru viz obrázek:

• tělo – více vrstev – spodní vrstva, mikina, silná bunda (fleece), případně větrovka
• nohy (dolní končetiny) – dlouhé elasťáky (středně silné nebo zateplené), případně spodky či v případě větru a sněžení nepromokavé, proti větru chránící kalhoty)
• nohy – teplé ponožky nebo podkolenky, případně opatřené Milanovými návleky
• hlava – čepice nebo teplá čelenka, případně kukla či šála (šátek) přes pusu, abyste nedýchali studený vzduch
• ruce – rukavice

Jezdíte-li na trénink autem, po doběhu si zpocené sundejte a vezměte si na sebe něco suchého a teplého, jak na tělo, tak na nohy a doma rychle do teplé sprchy a čaj.

Vím, už jsem o tom psal v minulém týdnu několikrát, ale v tom vánočním shonu nemáte čas všechno číst, případně to zapomenete dřív než dočtete nakonec, tak se ještě jednou vracím k běhání na sněhu a na klouzačce. 

Sníh je nádherná věc, pro běžce však skrývá značná rizika. Pokud jste se dostali ve svém tréninku už k běhání tempových úseků, nebo běhání kopců, tak pro vás jsou ta rizika ještě větší. Proč, jednoduše proto, že nám sníh, nebo to mejdlíčko co se z něj vytvoří pod nohama, klouže.

Lyžaři jásají, běžci si však říkají: „Mohl si tam klidně zůstat“. Ale co by to bylo za zimu bez sněhu. Potíže, které nám může připravit, je dobré mít vždy na zřeteli, jen tak máme šanci co nejvíce eliminovat možné následky.

Následky pádu mohou být krušné

Zlomeninu nohy či ruky, výron v kotníku, naražení kostrče, kolen či jiných části těla, natažení či natržení vazů, natažení či natržení různých svalů. Zdá se vám toho dost? Mně rozhodně ano. Je to také způsobeno tím, že pád na sněhu nebo na ledu se dá špatně kontrolovat, nebo chcete-li, korigovat. 

Jak se nejlépe ubránit pádu

Dobré boty. V tomto případě tím myslím boty s krosovou podrážkou. Hrubší design podrážky vám pomůže hlavně při běhu v čerstvém nebo hlubším sněhu, méně už na ledovce, nebo ušlapaném či uklouzaném sněhu. Tam jednoznačně doporučuji použít při běhu běžecké boty s hroty, případně nesmeky. 

Kromě výše uvedeného pak máte možnost jít si zaběhat do fitka na běžecký pás. Není to sice takový zážitek jako venku, kde je kolem vás vše nádherně bílé, ale každopádně bezpečnější.

Prečo mám liezť do studenej vody? Čo hovorili starí lekári a velikáni: Hippokrates: „Čerstvá, studená voda má oveľa väčší účinok, ako sme schopní predpokladať“. Jakob Scheuzer, zurišský lekár, ktorý odporúčal používanie studenej vody u: „zmekčilých starších ročníkov, ktoré sú zničené zneužívaním vína, teplých kúpeľov, Venušinej lásky, čaju a kávy, z čoho majú oslabené telo a najmä nervy“.

Johan Siegmund Hahn: lekár z pruského Sliezska, jeden z najpoprednejších propagátorov liečenia studenou vodou, odporúčal studenú vodu ako liek na všetky dlhotrvajúce zápalové ochorenia a to v každom veku, bez ohľadu na pohlavie, temperament a počasie.

Michal Lakatoš

Čo vieme dnes

Pravidelné plávanie a vôbec otužovanie v studenej vode pomáha: 

• posilňovať cievny a imunitný systém 
• vyčistiť pľúca od hlienu
• očisťuje ostatné vnútorné orgány prostredníctvom lymfatickej miazgy 
• posilňuje nervovú sústavu, „učí“ nás lepšie zvládať stresové situácie
• zbavuje nás pochmúrnych nálad, depresívnych stavov ešte keď sú v zárodku, kým neprerastú do ťažkých, hlbokých depresií, kde už nad nimi strácame kontrolu
• urýchľuje a skvalitňuje regeneráciu svalov a kĺbov
• posilňuje činnosť obličiek a stabilizuje funkciu močového mechúra

Kto môže otužovat?

Každý, kto má zdravé srdce, kardiovaskulárny systém, pľúca a pečeň. 

Netrpí závažným duševným ochorením, netrpí fóbiami a pod. 

Kedy a jako začať otužovať?

TERAZ!!! Nie, nemám na mysli rozbehnúť sa a hodiť sa do jazera, zvlášť nie ak tento článok čítate v decembri a jazero je pokryté hrubou vrstvou ľadu. 😀 

Mám tým na mysli začať okamžite s prípravou. 

Za týmto odsekom nasleduje pauza 7 minút, pripravená špeciálne pre vás.

Minúta 1.

Uchopíte uterák a vykročíte najkratšou cestou smerom do kúpelne. V skutočnosti vám cesta do kúpelne bude trvať cca do 30 sekúnd, takže zvyšok máte k dispozícii pre prípad odstránenia neočakávaných komplikácií v podobe súrodencov, či iných prekážok nachádzajúcich sa práve v kúpelni. Pokiaľ sa nachádzate mimo domova, dajte si poznámku do mobilu, a aplikujte toto okamžite po prekročení prahu domova.

Minúta 2.

Začínate sa sprchovať teplou vodou. Nešpekulujte ako, jednoducho sa sprchujte. 😉 

Minúta 3. – 4.

5 sekúnd na odhodlanie, prepíname na studenú vodu. Nešvindľovať! Vidím vás!! Začíname od chodidiel, postupne prechádzame ku kolenám, na stehná, najskôr pravej, potom ľavej nohy (nepanikárte, ak neviete narýchlo bez kalkulačky, ktorá je pravá a ktorá ľavá noha, nie je to zase až také dôležité) a preskočíme na dlaň, predlaktie až k ramenu pravej ruky a potom to isté na ľavej. V pohodičke, nikam sa neponáhľame, máme dve minúty. Robil som čo so mohol, naťahoval čas ako to len šlo, ale raz to muselo prísť. Obraciame sprchu proti sebe, mierime priamo na telo. Skúste to od ramien, hrude na chrbát a na záver brucho (tento postup nie je nijako vedecky podložený, ale bude vám takto lepšie (iba žeby nebolo :-D). Vydržte to do momentu, keď už cítite, že ste sa trochu adaptovali a studená voda sa vám už nejaví až taká studená. Ten nekomfortný pocit potrvá iba pár sekúnd, potom to bude lepšie. Nepovedal som komfortne, len lepšie. 😉 Pohodlia máme v živote dosť, teraz trénujeme. Chcete byť predsa ĽadoBorec, nie teplovodná kačička. 😉

Minúta 5.

Minúta hrdinov a bolo by vhodné, keby aj rozumného úsudku. 😉 Máme už pocit, že v studenej vode sme sa narodili, vyrástli v nej a že v nej dokážeme stráviť zvyšok života. Znamenie, že telo sa adaptovalo, mozog vypustil endorfíny a je čas aplikovať rozumný úsudok. 

Minúta 6. – 7.

Vypnúť sprchu a bleskurýchle sa vyutierať do sucha. No jasné, teraz budete odvrávať. Pred piatimi minútami som vás musel ťahať do sprchy lodným lanom a teraz vám odrazu studená sprcha primrzla k srdcu. Ešte raz, rozumný úsudok! Celé roky ste sa s teplovodnými kačičkami varili vo vode nad 20°C spolu s čajom a vajíčkami na raňajky, takže to chce trošku času a opatrného prístupu, keď chcete z toho rozmaznaného tela urobiť mrazuvzdorné torpédo, presnejšie ĽadoBorec. 

Kaď ste už suchý, zostáva vám ešte najmenej minúta na zahrievanie. Najmenej znamená, že ak dáte dve, tri či štyri, nič sa vám nestane.

Stop! Na tú domácu slivovicu ani nepomyslite!! (K tomu sa ešte vrátim v špeciálnom článku)

Urobte dva kroky vzad a začnite skákať na mieste, pričom s každým výskokom tliesknite nad hlavou dlaňami. Môžete urobiť pár drepov, klikov a znova si zaskáčte. Je jedno, či vám to pripadá trápne, koho to zaujíma? Máme sa zahriať, rozprúdiť krv, tak to robíme. Teraz si môžete opäť sadnúť, alebo ľahnúť a dočítať článok. Garantujem, že sa cítite lepšie ako pred siedmimi minútami. Kto vám už dnes niečo garantuje a vidíte, ja garantujem. 😉

Hovorí sa, že je rozumné začať s prípravou už v lete, s čím sa absolútne stotožňujem a sám som takto začínal. Keď píšem tento článok, je začiatok októbra, čo samozrejme neznamená, že máte čakať s prípravou do budúceho leta a do vtedy robiť párty v klube teplovodných kačičiek. Naopak, začnite okamžite s prípravou. My sme už vlastne pred chvíľou začali. Vážne, to sa počíta. 😉 Ak ste zdravý v primeranej kondícii, začnete s poctivou prípravou, je pravdepodobné, že sa ocitnete „v ľade“ už počas aktuálnej zimnej sezóny. Samozrejme pri zachovaní zdravia (áno, aj zdravého rozumu!)

Príprava

ĹadoBorci Slovensko odporúčajů

Spôsobov pre účinnú prípravu otužilca je veľa. Kombinácia pravidelnej studenej sprchy, sauny, pohybu na čerstvom vzduchu, primerane a rovnomerne (nie prehnane) oblečený, pravidelného športovania na čerstvom vzduchu, chôdza naboso v mokrej tráve, či neskôr po snehu a iné. Nás ale zaujíma najmenej komplikovaný, dostupný, jednoduchý, ľahko zapamätateľný no účinný a efektívny spôsob, ako sa zodpovedne pripraviť na to mocné otužovanie vonku v prírode, v jazere či v rieke, počas zimného obdobia, keď je vonku teplota pod nulou a k vode sa chystajú iba poriadne naobliekané chlapčiská hrať hokej na riadne zamrznutom rybníku. 

Najminimalistickejší z minimalistických tréningov otužovania: „Pravidelná ranná studená SPRCHA“ bodka.

Sprcha? Iba sprcha? Len obyčajná sprcha? A kde sú špeciálne tréningové metódy? Ultra presné teplomery, či nejaké doplnky výživy? Nie sú. Ale nebojte sa, zopár praktických odporúčaní vám predsa len dám.

Striedať teplů vodu so studenou?

Začiatočník

Áno, určite odporúčam. Postupná adaptácia tela na chlad je bezpečnejšia a prijatelnejšia ako radikálny „skok“ z komfortnej zóny priamo do studenej vody, no podstatný je aj účinok striedania teplej a studenej vody na krvný obeh, imunitu a celkovú detoxikáciu organizmu. 

Pokročilý

Áno, samozrejme. Aj keď sme už trénovanejší otužilci a v pohode zvládneme okamžitú aplikáciu studenej vody, striedavá aplikácia tepla a chladu má stále pozitívny účinok na organizmus. Telo takto okrem iného trénujeme pre správne fungovanie termoregulácie aj v letných mesiacoch. Teplá voda, reakcia tela – póry sa otvárajú, snaha ochladiť sa. Studená voda, reakcia tela – póry sa uzatvárajú, snaha udržať teplo.

Profík 

Ten už vie ako na to. 😉

Akou vodou zakončiť rannů otužilecků sprchu?

Studenou. Našim cieľom po ukončení sprchovania je opätovné zahriatie organizmu, takže chceme, aby telo uzavrelo póry pokožky a udržalo teplo vo vnútri. Začiatočníci by mali zvážiť zotrvanie v Adamovom rúchu, ak už ukončili sprchovanie. Pokiaľ nie ste trénovaní, môžete takto jednoducho nachladnúť a takto zbytočne prerušiť vašu prípravu. 

Čo mám robiť po sprche?

Zahrievať – cvičiť. Jedna možnosť je vyutierať sa do sucha, druhá možnosť je bez utierania sa obliecť. V oboch prípadoch však platí, venovať sa niekoľko minút zahrievaniu cvičením. Cvičenie ukončíme až keď už cítime, že je nám teplo. 

Jako často aplikovať studenú sprchu?

Denně!

Starí otužilci odporúčajú sprchovanie (či už teplá/studená, alebo iba studená voda) ráno aj večer. Osobne som vyskúšal v začiatkoch mojej prípravy aj ranné, aj večernésprchovanie a obidva spôsoby mi vyhovovali. 

Ranné

Výhody ranného sprchovania sú jasné a nebudeme o nich polemizovať. Naštartovať deň studenou sprchou je jednoducho úplný masaker a nedá sa ničím nahradiť (iba ak máte pred domom jazierko či bazén a viete si v studenej či ľadovej vode aj zaplávať). Ja som síce ortodoxný kávičkár, nehanbím sa povedať aj kaviarenský povaľač, no ranná studená sprcha šliape na päty aj kvalitnému espressu (nie, nie, nie piccolu, ale raz a navždy espressu!), a to už nie je žiadna sranda. 

Večerné

Večerné sprchovanie si musíte sami vyskúšať a rozhodnúť sa, či je to pre vás vhodné, alebo nie. Rozhodujúce kritérium v tomto prípade je spánok. Teda ak ste po večernej studenej sprche a následnom zahrievaní cvičením schopní bez problémov zaspať ako bábätko hlbokým kvalitným spánkom, tak nemáte o čom uvažovať a určite sa sprchujte aj večer. Ak vás ale večerná sprcha reštartuje tak, že namiesto spánku ste schopní akurát tak dve hodiny upratovať celý byt, alebo nedajbože „obšťastňovať“ svojho unaveného partnera/partnerku „zahrievaním“, tak musíte zvážiť priority. Na upratanom byte či spokojnom partnerovi nevidím žiadnu nevýhodu, no keď vám skončia radosti, veselosti o druhej v noci a o piatej vstávate do práce, tak je vysoko pravdepodobné, že vás z toho ráno nedostane ani vyššie ospevovaná, multifunkčná, vysoko osviežujúca studená sprcha, a vy budete v práci vyzerať ako, jeden môj kamarát z Nemecka má pre toto asi najvýstižnejší výraz „frisch gefick.es Eichhornchen“, čo voľne preložené znamená „čerstvo pomilovaná veverička“, a verte mi, nie je to kompliment. Navyše tento typ veveričky nevykazuje práve najvyššiu pracovnú výkonnosť, čo by nemuselo potešiť vášho zamestnávateľa.

Výhody sprchy

• Dostupnosť
• Prijateľná teplota, najmä v začiatkoch otužileckej prípravy
• Fantastický štart dňa
• Zlepšenie nálady za niekoľko sekúnd
• Ušetrenie nákladov za teplú vodu 😉
• Ideálny tréning osobnosti (ste sám, je ráno a vy sa musíte prekonať a ísť z teplej postele do studenej sprchy, aj keď vás nikto nevidí a nikto nepodporí)

Nevýhody sprchy

• Atmosféru, ktorá vás nakopne a „donúti“ prekonať pohodlie si musíte vytvoriť sám, nie je „po ruke“ žiadna partia podobne „postihnutých“ ĽadoBorcov. 😉

Pravidelnosť je kĺúčová

Otužilec získava podstatné benefity z otužovania až po cca dvoch rokoch pravidelného, neprerušovaného oužovania. Takže sezónni exhibicionisti by mali zvážiť svoje pôsobenie v kluboch a vybrať si napríklad háčkovanie, alebo štrikovanie a následnú prezentáciu svojich výtvorov na facebooku. Ak budú na sebe pracovať, určite dokážu uštrikovať cool obrúsky a získajú veeeľa, veeeľa lajkov. 

Neublížia tak ani sebe, ani ušľachtilej myšlienke otužovania. 

Záver

Otužovanie je jednoducho prospešné zdraviu tela aj ducha. S výnimkou ľudí, ktorí majú vyššie uvedené zdravotné problémy, by sa mal venovať otužovaniu každý. Špeciálne pre športovcov, a to ako zástupcov silových disciplín, tak aj vytrvalostných a iných športov, by malo byť otužovanie povinnou „výbavou“ tréningového procesu minimálne kvôli rýchlejšej a dokonalejšej regenerácii svalov, kĺbov a celého pohybového ústrojenstva. No nezanedbateľnou výhodou je aj otužovaním posilnená, nepriestrelná imunita športovca. Nikoho nepoteší, keď pre chorobu musí prerušiť prípravu na dôležitý pretek, zápas alebo súťaž. 

ĽadoBorci Slovensko ďakujú za inšpiráciu, pomoc a povzbudenie pri vzniku nášho klubu Mariánovi Jarošovi a klubu otužilcov Košické tulene. Úctu a rešpekt prejavujú ĽadoBorci aj voči jednému z najstarších otužileckých klubov na Slovensku, Slovenské Ľadové Medvede, z ktorého odkazu, skúseností ako aj publikovaných odborných článkov čerpáme aj my.

Ďakujeme tiež našim najbližším kamarátom, klubu otužilcov Vranovské vydry, s ktorými sa vzájomne podporujeme a pomáhame si. 

Informácie: Michal Lakatoš, ĽadoBorci Slovensko. tel. 0918 601 777, www.ladoborci-slovensko.sk, fb: ĽadoBorci Slovensko

Použitá literatúra: Voda a chlad, Pavol Dinka a kolektív autorov

Tým žáků základní školy Oskol z Kroměříže již posedmé zvítězil v Republikovém finále Odznaku všestrannosti Sazka olympijského viceboje. Družstvo na letošním 12. ročníku obstálo v konkurenci 62 týmů, které o víkendu na finále v areálu VUT Brno startovaly. Organizátorem byl Český olympijský výbor.

Vladimír Michna content&media

Odznak je složený z deseti disciplín, mezi které patří běh na 1000 metrů, dribling s basketbalovým míčem, sprint na 60 metrů, hod dvoukilogramovým medicinbalem, přeskoky přes švihadlo, skok do dálky nebo hod kriketovým míčkem. Celkem se finále letos účastnilo 584 závodníků z celé ČR. Video přímo z akce najdete zde

Do finále nastoupilo omlazené družstvo Oskola, které se navíc během roku muselo potýkat s menším počtem tréninků a koronavirovými omezeními. Svěřenci učitelky a trenérky Marty Bajerové nakonec předvedli zejména ve druhém dni neuvěřitelný výkon a soutěž ovládli.

Medaile předal zlatý střelec z Mexika

Vítězný tým dostal stříbrné pamětní medaile, na kterých je vyobrazený zlatý střelec z Olympijských her v Mexiku v roce 1968 Jan Kůrka. Ten jim také medaile předal. Každý z účastníků dostal i pamětní medaili od bronzové lyžařky z Vancouveru 2010 Šárky Strachové.

Odznak všestrannosti, s původním delším názvem Odznak všestrannosti olympijských vítězů, založili dva zlatí olympijští medailisté v desetiboji Robert Změlík a Roman Šebrle. Hlavním cílem odznaku je všestranný sportovní rozvoj žáků.

Ať už to jsou děti, které pravidelně sportují, ale mohou být vedeny v klubech jednostranně, nebo děti, které nesportují ve volném čase vůbec. Disciplíny Odznaku všestrannosti by učitel s dětmi měl během školního roku absolvovat několikrát, aby mohly děti sledovat zlepšování výkonů. Jedním z partnerů akce je automobilka Toyota, která je také generálním partnerem Českého olympijského a paralympijského výboru.