Celodenní workshop o výživě, cvičení, běhání a zdravém životním stylu s Danou a Milošem Škorpilovými

Vhodné i pro ty, co už všechno znají a všude byli dvakrát, protože nikdy nevíš, co bude ten poslední impuls (poslední rána), co tě nakopne změnit svůj život k lepšímu.

Kde: FOX GYM by Fitness Svět pod Palmovkou, Novákových 16, Praha 8 (kousek od metra Palmovka)

Kdy: sobota 4.6.2022 od 10:00 do cca 17:00 hodin (bude záležet na vaší aktivitě)

Co s sebou: sportovní oblečení a boty na cvičení i běhání, něco na psaní, svačinu. Ve fitku si můžeme uvařit kávu/čaj, nalít vodu.

Program

• 10:00 – 11:30 zahájení, přednáška o stravování, cvičení a zdravém životním stylu (D)
• 11:30 – 13:00 polovina účastníků cvičení (D), druhá polovina nácvik běžeckého stylu (M)
•  13:00 – 13:30 přestávka na občerstvení
•  13:30 – 15:00 běžecká teorie (M)
• 15:00 – 16:30 polovina účastníků nácvik běžeckého stylu (M), druhá cvičení (D)
•  16:30 – 17:00 otázky a odpovědi, ukončení

Cena: 1600,- Kč

 Kapacita: omezená, max. 20 účastníků

Přihláška

Běhajíce přírodou, běhajíce parky, běhajíce kolem upravených zahrad, se soustředíme na svůj dech. Naše oči však těkají, vyhledávají a přelétají jak motýli z jednoho obrázku, z jedné rostliny na druhou. Mezi těmi spoustami různých rostlin jsou dvě, které nám připadají docela všední, ale pro běžce jsou vysloveně pokladnicí síly a energie.

Ostropestřec mariánský

„Hele bodlák, sice je na něj pěkný pohled v době, když kvete nebo i když odkvétá a začíná posílat stejně jako pampeliška, pomocí chmýří svůj genový fond po širokém okolí, aby osídlil území, které ještě nedobyl, ale pořád je to bodlák a pěkně píchá“. Řekne si mnohý z nás, míjeje krásnou dekorativní rostlinu. Přesto si tenhle bodlák zaslouží naši plnou pozornost, protože když si občas dopřejeme jeho očistnou kúru, tak naše játra nám to vrátí tím, že budou znovu makat na plný plyn, jako když ještě nebyla ztvrdlá a zasajrajtěná zbytkovými účinky léků, či jinými zdroji z našeho stravování a léčení. 

Ostropestřec do každé rodiny

Ostropestřec pomůže alkoholikům, obézním, po žloutence, po otravě, po chemoterapii, ale i těm, co žijí zdravě. Ostropestřec je jedním z nejlépe prověřených přírodních léků na nemoci jater a jejich celkovou regeneraci. 

Tu „zázračnou“ vlastnost získal díky silymarinu, což je látka, která je považována za jednu s nejefektivnějších, co se týče obnovy jaterní tkáně. Dokáže velmi účinně léčit i tzv. tučná nebo ztvrdlá játra (cirhózu), ale také následky infekčních zánětů jater, např. žloutenky. Účinky silymarinu jsou tak výrazné, že se úspěšně používá dokonce i pro regeneraci silně poškozených jater u drogově závislých, při léčbě alkoholiků, nebo lidí s poškozenými játry následkem dlouhodobého užívání syntetických preparátů, po chemoterapii nebo otravách jedy nejrůznějšího druhu, třeba i po otravě houbami apod. 

Vhodný je i tam, kde k zanesení jater došlo buď v důsledku špatné výživy, nebo nadvýživy, tedy u lidí obézních. Zbavuje naše tělo též např. dnes tak běžných chemických příměsí z potravin, které našim játrům při vysokém množství nepopiratelně škodí. Všechny zmíněné účinky ostropestřce byly odborně prokázány mnohými studiemi a jeho blahodárný vliv na naše tělo je dnes běžně znám i lékařům, kteří ho také často doporučují svým pacientům. 

Ostropestřec, bezpečná volba

Látky obsažené v tomto vysoce léčivém bodláku fungují jako bič na jedy a toxické látky, které se nám v játrech usadily, ničí je a odbourává. Užíváním ostropestřce játra čistíme od těchto jedů a zároveň jim pomáháme se regenerovat a umožnit jim obnovit jejich nepostradatelnou funkci. 

Ostropestřec nemá víceméně žádné závažné vedlejší účinky a neobsahuje pro játra škodlivé látky a chemické příměsi, které běžně najdeme u syntetických preparátů, je velmi bezpečnou volbou pro jejich léčbu. Může se užívat i tam, kde se nesmí podávat žádné syntetické léky se spoustou příměsí, jež by játra mohly nadále poškozovat. Jediné případy, kdy se tato bylina nedoporučuje aplikovat, je u žen v období těhotenství a kojení, a u lidí s vysokým krevním tlakem; v ojedinělých případech se může objevit alergická reakce. 

Ostropestřec, pomocník alergiků při potížích s trávením

Pro běžce, ale samozřejmě nejen pro ně, bude určitě zajímavé i to, že v některých případech dokáže ostropestřec snížit projevy alergií. Nefunguje v každém případě, jeho působení je potřeba individuálně vyzkoušet, ale jsou zaznamenány případy, kdy pomohl např. při senné rýmě nebo různých kopřivkách, vyrážkách apod. Kúry z ostropestřce se doporučují i lidem s poruchou funkce trávení, především těm, kteří trpí nedostatečnou funkcí žlučníku. Dalšími známými účinky je třeba mírné zvyšování krevního tlaku, někdy pomáhá i při bolestech hlavy, dokonce i při cestovní nevolnosti, jako jakýsi „přírodní kinedryl“. 

Jakou formu ostropestřce zvolit, čaj tablety nebo tinkturu

Ostropestřec by se měl pro opravdovou efektivnost užívat jako kúra – pravidelně po několik týdnu nebo měsíců, nejlépe opakovaně. Důležité je se během doby jeho aplikace vyvarovat alkoholu a pokud možno omezit i užívání syntetických léků. Otázkou je, jaký přípravek z této byliny zvolit. Chceme-li ji užívat k běžné detoxikační kúře a regeneraci, postačí nám čaj z drcených semen. Pokud jsou ale vaše játra vážněji poškozena nemocí nebo jedy, zvolte raději tablety, kapsle, popř. tinkturu, nebo olej, které mají vyšší obsah silymarinu, tedy i vyšší účinnost.

Bonusy kúry z ostropestřce pro běžce

Játra, běžcova plná spižírna, lednička, ledvinka či camelback

Játra jsou pro běžce stejně nepostradatelným orgánem jako srdce, plíce, ledviny. Pomineme-li všechny ostatní jejich funkce, tak už proto, že jsou největší zásobárnou glykogenu, bez nějž bychom daleko nedoběhli, ale bez nějž by daleko nikdo ani nedošel, nedojel nebo nedoplaval. 

Úprava krevního tlaku pro nízkotlaké

Přiznám se, že s tímhle mám celkem problém, jakmile se zastavím, už tak dost nízký tlak mi ještě více klesne, a když si rychle nedám svou dávku kafe, tak můžu jít spát, nebo radši lehnu dobrovolně sám, než si ustelu nedobrovolně. Takže moje volba je jasná – nasazuji kúru z ostropestřce. 

Vyčištění jater po „preventivním“ nebo bolest potlačujícícm pravidelném užívání Ibuprofenu a jim podobných „pomahačů“

Je veřejným tajemstvím, že spoustu běžců (ale nejen běžců) sahá preventivně, aby náhodou při závodě, ale i při tréninku necítili bolest, která by je limitovala ve výkonu, k tomu, že si prostě vezmou, tak jak to vidí u špičkových sportovců, Ibuprofen nebo jemu podobný „lék“ a jdou na to. Těm, kteří to dělají, bych osobně doporučil nasadit kúru ostropestřce, jejich játra jim za to budou určitě vděčná. 

Břečťan popínavý

Břečťan popínavý je další rostlinou, kterou běžec při svých bězích často vidí a obdivuje, aniž by si uvědomil, jak až mu může pomoci zlepšit jeho běh. Břečťan byl velmi ceněnou léčivou rostlinou již v antice. Používal se jak proti průjmu, tak při bolestech uší nebo hlavy. Své místo měl také při onemocněních ledvin. Kolik běžců řeší problémy s tím, že má rychlou peristaltiku a o tom, jak důležitá je dobrá funkce ledvin, nemá cenu vůbec diskutovat. 

Břečťanový list lze použít vnitřně i zevně (a i tak 🙂

Při aplikaci vnitřně břečťan působí proti bakteriím, virům i plísním. Účinek břečťanu se v plné míře projeví, jestliže ho použijeme jako podpůrný prostředek při zánětu dýchacích cest, k podpoře vykašlávání. V terapeutických dávkách rovněž posiluje činnost srdce, působí proti střevním parazitům a účinkuje proti revmatismu.

Zevně můžete vyzkoušet účinek listů břečťanu, když utrpíte drobná poranění kůže, na něž si přiložíte čerstvé (čisté) listy břečťanu.

Experimentátoři bacha!

Břečťan patří mezi jedovaté rostliny. Kromě toho, že čerstvý může vyvolat podráždění kůže, ve větších dávkách působí na organismus toxicky.

Každopádně lidem, kteří mají problémy s dýcháním, mohu doporučit břečťan ve formě přípravku Prospan, který je již léta volně dostupný bez lékařského předpisu, a u nějž klinické studie na účinky a bezpečnost prokázaly, že je vhodný i pro děti.

Jak přípravky z ostropestřce mariánského, tak Prospan dostanete v každé lékárně. 

Tak a teď si vyběhněte do přírody pro svou pravidelnou dávku endorfinů a přitom se dívejte, jestli někde nezahlédnete břečťan ovíjející se kolem nějakého stromu, aby vyšplhal co nejblíže slunci a načerpal z něj energii, kterou vám pak bude moci předat. Ostropestřec nejspíše nyní ještě neuvidíte, ale určitě už zahlédnete sněženky, krokusy, podběl. Podběl, taky zajímavá rostlina, která nám může mnohé dát, ale dost, teď už je čas běhat.

Malé ohlédnutí do doby, kdy ještě nebyl orel Orlem, kdy neměl ani tušení o tom, že napíše knihu Cestou orla, ale těžkou lamou. Do doby, kdy ještě ani nesnil o tom, že bude prvním Čechem, který získá slavný běžecký Grand Slam – Miloš Škorpil

Nyní už necháme mluvit Jana Hanouska alias 12Honzade

Tak už je to tady, jako každý rok na oslavu mých narozenin pan prezident dává vyznamenání a dokonce i vyhlásil státní svátek! Ten sváteční duch mě vždy dostane a vzpomínám, že před 20+ lety mi to umožňovalo se „hrdinně“ zúčastnit různých demonstrací, protože jsem věděl, že když by došlo na lámání chleba (a policisté začali různě lidí rozebírat), tak jsem vždy mohl zbaběle předstírat opilost a vykřikovat, že mám narozeniny.

Jo, doba se mění, ale státní svátek zůstává. 

Každý má nějak tendenci hodnotit a ohlížet se zpátky, asi abychom nezapomněli odkud a kam jdeme, udělám to dneska taky. Na prosbu LL a dalších snad z popudu, abych jiné začínající (a přitom ne nutné mladé věkem) běžce povzbudil, přidávám pár milníků na své běhací cestě. Myslím, že je z toho vidět naprosto průměrný, ale takový poctivý přístup k trenýrkovému plánu, což vlastně ukazuje, že to funguje téměř na každého, když to fungovalo na moji maličkost, že?  

Ted když se zastavuju a listuju proto ve svém zdejším zápisníčku, až mě to příjemné „vyděsilo“. Před dvěma roky jsem se na jedné party nechal Ďurim (za což mu budiž vesmírný dík) vyprovokovat a začal se připravovat na PIM 1/2 maraton. Ještě před začátkem roku 2009 jsem téměř nebyl schopen souvisle uběhnout víc jak 400 m (a to na pásu!) a vážil jsem dnes neuvěřitelných 104 kg. 

Začal jsem na svůj věk opravdu zostra, každý druhý den jsem maličko přidával, zrušil jsem výtah v práci a snažil se běhat a běhat. Žádnou dietu jsem nedržel, ale ono když jdete běhat, tak se před tím nějaký čas nedá jist a potom se taky nelze úplně nafutrovat. Celý leden jsem běhal na pasu, jako veverka v kleci:), občas mi v mém úsilí pomáhala přítomnost žen:), ale i teď s odstupem času musím říci, že co mi při tom všem pomáhalo, byl pocit, že si to nesmírně užívám, což je určitě pravda. Asi ten, kdo sem přišel a zalistoval v mých starších záznamech, potvrdí. 

Pár souhrnných čísel za první rok, protože ten letošní už byl opravdu běžecký a ještě neskončil, i když se postupně připravuji na další sezónu.

Prostě ke konci prvního měsíce (ledna) jsem překonal 10 km na pasu ve fitku za 67 minut a pokusil se překonat rychlost 9 km/h! V březnu jsem dál 1/2 maraton za 1:56 h tedy pod 2 hodiny a moc jsem se z toho radoval. Můj první maraton PIM v květnu, tedy po 4 měsících usilovného treningu, jsem „dal“ za 4:20, dodnes vím (co jsem si vyslechl), jak se běžci dívají na časy začátečníků začínajících 4, ale bylo to tam! 

Miloš mi udělal můj první detailní trenýrkový plán a já podle něj běhal celé léto, a na podzim 2009 pražská Stromovka se radovala se mnou ze zlepšení skoro o 40 minut! Maraton za 3:41 byl mým druhým závodem na 42 km distanci a já pokořil hranici 4 hodin hned v prvním roce mého běhání [loňské TESCO bylo za 47 minut, letošní pod 41, jinak já závody moc nevyhledávám].

Kilometry nalétané v roce 2010

Tož tak, zatím i letošní rok mi přinášel také celou náruč běžecké radosti. Po usilovném zimním pobíhání jak venku, tak i na pásu, jarní Brdská stezka (4:40) znamenala pro mě zdolání 50 km hranice, před pár dny jsem si udělal radost v Amsterdamu časem 3:23:33, tedy 17 minut zlepšení od loňského podzimu.

Prostě, běh jako takový mi spoustu věci dal, něco vzal, mimo jiné oněch zmíněných cca 25 kg a asi je to Milošovým vlivem, ztratil jsem velkou část svého orientačního smyslu, velmi snadno zabloudím (asi jak se kochám v přírodě) a vede to k humorným situacím:). A taky jsem asi větší mimoň:). Jako například nedávno jsem při přípravě na maraton dobíhal po 32 km domů a teď si říkám, herdek jednosměrka a už jsem to otáčel, že to oběhnu, když jsem si uvědomil, že nejedu v autě, ale běžím. Zase jindy dostávám rodinu a kamarády tím, že nechtěně při plánování výletu uvažuju ve vzdálenostech, co oni berou za děsnou celodenní túru jako dopolední procházku, příjemné 1.5 – 2 hodinové proběhnutí.. Sice nejsem žádný Škorpil ani Orálek, ale prostě 5 km není žádná míra, to bych nijak neřešil. 

A tak nám všem přeju radostné a veselé pobíhání! Ať si to hezky užijem a furt nás to baví!

Běžcům pohyb zdokonalí a protáhne svaly, které v jejich tělech dlouho nečinně jen spaly. Zlepší jemnou motoriku, cit pro rytmus také, jestli znáte jiné triky, rád bych věděl jaké?

Pomalý Pepa Cupal

Běžecká abeceda od A do Z

Začínáme – na co čekat, LIFTINK bude první, jestli nechceš – nenutím tě, klidně si teď zdrhni… 

Druhý v řadě bude SKIPINK, na ten hledám rým,pěkně si ho odcvičíme, podumám, co s tím…
(místo toho, abych našel rým na slovo „SKIPINK“, ve vteřině pérkem z tužky voko jsem si vypink:D)

Dalším cvikem, který přijde, jsou VYSOKÁ KOLENA, to se nám to pěkně daří, nejsme žádná polena…

Teď budeme ZAKOPÁVAT, nejen pro pořádek, nesmíme však v horlivosti nakopat si zadek.

Teď se hezky proběhnem po ROZPÁLENÉ PLOTNĚ, explozivně odrazíme, kotník mákne notně!

BĚH PO BŘÍŠKÁCH přijde nyní, to je vážně krása, do kopců a pro běh sprintem tenhle cvik je spása.

ÚKROKY STRANOU teď asi by to chtělo, kolemjdoucí když nás vidí, ťukaj si na čelo.

Na závěr si z abecedy ODPICHY teď dáme, ani to moc nebolelo, hotové to máme!

Ten kdo tuhle abecedu před běháním cvičí, nemusí mít žádné strachy, že své tělo zničí.
Kdo však ale sportováním bez cvičení pluje, neví, jakou chybu dělá, náhle průšvih tu je.

Ortopedům v čekárnách se kupí běžců mraky, ti, co neznaj abecedu, tak tam sedí taky.
Nebylo by třeba lepší abecedu znát, nemuset se o zranění úzkostlivě bát?

Nejde jenom o zranění, ale také o to, abys běžel jako vítr, nebo třeba proto, abys zlehka jako pírko běžel a ne šel, abys z běhu v každém věku velkou radost měl.

Světovým trendem v maratonu je umožnit co nejvíce lidem maraton absolvovat. Záměrně neříkám uběhnout, ale absolvovat, protože to není totéž. Mají pravdu ti, co mluví o devalvaci „mystéria“ maratonu tím, že se stále prodlužují limity, za něž mohou ten který maraton lidé absolvovat, nebo ti, co volají po tom, vrátit se zpátky do trenek a nátělníků a umožnit startovat jen těm, co maraton skutečně uběhnou?

 Kdo si může říkat maratonec? Ten co zvládne uběhnout vzdálenost 42,195 kilometrů pod 3 hodiny, nebo každý, kdo je jí schopen ve vymezeném čase absolvovat?

 Things to Do Before I Die“ Věci které mám udělat před tím než umřu. To je motto těch, co se snaží žít a život užívat. Lidí, kteří pochopili, co je to žít tady a teď. 

Téma, které doslova hýbe celou běžeckou komunitou a je jedno, jestli se podíváte na běžecký web, či web nějakého maratonu v Evropě, Americe, Asii či v Africe. Vždy najdete dva názory, které jsou si podobné jak noc a den, jak black and white.

Jeden zastávají ti, které si běh (mystérium maraton) podmanilo, protože to pro ně představuje skutečnou výzvu, výzvu něco v životě dokázat, posunout své hranice někam hodně vysoko, ale zároveň zůstat při tom na zemi.

Mystérium maraton je krásná výzva a popravdě řečeno nevidím důvod, proč by mělo být někomu odmítáno jen proto, že nedostal od sudiček nadělen pohybový talent, zato ale dostal vůli a odhodlání plnit si své sny.

A sen MARATON, to už je panečku pořádný sen, sen, který je vidět, sen, který je cítit, tedy cítím ho v celém těle, když se na něj připravuji a když ho pak absolvuji.

Jediné, co neuznávám, je vyrazit na maraton bez přípravy. Každý, kdo se na něj poctivě připravuje a pak jej úspěšně absolvuje, je pro mě VÍTĚZ a o to jde především. Být vítěz pro sebe, protože pro sebe to každý děláme. To, že pak můžeme v kruhu rodiny, v kruhu přátel povídat o tom, co jsme v přípravě vše podstoupili, co při vlastním zdolávání maratonské trati museli překonat, obdiv, který za to sklidíme, je jen třešnička na dortu. Třešnička velmi sladká, ale pořád jen třešnička, protože to, co cítíme uvnitř sebe, to vám přátelé nemůže nikdo dát, ale už taky nikdy vzít a proto stojí za to na maraton vyrazit.

Vím, pravověrní běžci (ti co mají za to, že maraton se musí běžet a nejlépe pod 3 hodiny, jinak to není maraton), tohle neuznávají. Právě pro ně jsou tihle „chodci“ na trati překážkou a ti, co mystérium maratonu devalvují. Přiznávám, že jsem patřil také mezi ně, než jsem před devíti lety pochopil svůj omyl a přestoupil na druhou stranu barikády. A nebylo to proto, že bych ještě nestíhal maraton pod 3, ale proto, že jsem pochopil absurditu svého uvažování. Prostě mi došlo, že nejsem ten, co by měl jiné soudit.

Ano, chápete to správně, je to stejné jako ve všem ostatním, co člověk koná, odsoudíme druhého, zaškatulkujeme si ho a není síly, která by to změnila. Bohužel nechápeme, že tím škatulkováním odsuzujeme jen sebe. Odsuzujeme se k tomu být perfektní a ve chvíli, kdy nejsme schopni už svá kritéria plnit, se odsoudíme k nečinnosti. Odsoudíme se k nečinnosti, protože jak by to vypadalo, kdybychom najednou začali tvrdit něco jiného, než jsme tvrdili dosud? Většina těchto lidí už pak nikdy nevyběhne, je jim líto, že nemohou vyběhnout, štve je to, štve je každý, kdo se nějak hýbe a neláme si hlavu s nějakými pravidly a kritérii, která my považujeme za svatá, a přes něž nejede vlak.

V Americe si dali běžci puritáni – ti, co jsou proti těm, co v jejich očích jen maraton absolvují – práci a spočítali průměrné časy mužů a žen, kteří dokončili nějaký maraton v USA v roce 1980 a pak v roce 2008 a došli k těmto číslům:

Muži

V roce 1980 byl průměrný čas dokončivších maraton 3:32:17, což odpovídá 8 minutám na míli, v roce 2008 pak již 4:16, což odpovídá 9:46 na míli. 

Ženy

U těch je to obdobné. V roce 1980 byl průměrný čas všech žen, které dokončily v USA nějaký maraton, 4.03:39 a v roce 2008 už to bylo 4:43:32.

Běžci puritáni dále uvádějí, že více než polovina lidí, kteří v současné době absolvují maraton, mají nadváhu a jejich hlavním cílem je získat tričko a medaili, s tím, že se těší na den, kdy budou vyprávět o tom, jak trpěli při své 11 minutové „závodní rychlosti“. 

Vzhůru do Honolulu

Někteří ředitelé závodů se snaží najít správnou míru stanovení konečného limitu, v němž lze maratonskou trať absolvovat. Ale někteří tento limit vůbec neřeší, např. maraton v Honolulu, kde není stanoven žádný konečný limit. Jedno ze závodních pravidel honolulského maratonu zní: „Bude dovoleno dokončit maraton každému, kdo se postaví na start a vyběhne a to bez ohledu na konečný čas.“ Je zde pravidlem, že polovina startovního pole zde absolvovala maraton v čase vyšším než 6 hodin. Někteří maratonci se v průběhu maratonu zastavili i na oběd.

A jsme u další záležitosti, kterou je třeba vnímat, náklady na pořádání takového městského maratonu. Věřte, že jdou do milionů. Kolik si myslíte, že by muselo být startovné, kdyby na startu stáli jen ti, kteří uběhnou maraton do 3 či 4 hodin? Kolik by takový závod přitáhl sponzorů, televizních společností, diváků.

Vyplatilo by se kvůli tomu uzavírat a ochrnovat celá města na řadu hodin? A co maratony v horách, v pouštích, na pólech. I když ty maratony v pouštích a na pólech nám alespoň mohou poskytnout malou ukázku o ceně takové kratochvíle a přiznejme si přátelé, tam je to spíše o tom, kdo si to může dovolit hlavně finančně.

Jsem přesvědčen, že přistoupit na puritánská pravidla, by vedlo k jedinému a to k tomu, že by běžecké boty a běžecké oblečení stálo 3x tolik co dnes a těch lidí, co si mohou běhání dovolit, by bylo asi jako golfistů.

Myslím, že ani tohle si pravověrní běžci nepřejí, protože to by je zasáhlo velmi výrazně. Ono si sice můžeme uspořádat nějaký „svůj“ maratonek, pro pár běžců, co to zvládnou běžet velmi rychle. Uděláme si ho sami pro sebe, moc nás to nebude stát, budeme si běhat dokolečka, dokola, okolo stola la la la, ale možná v kanadách, jako kdysi Emil Zátopek.

Ale ten to nedělal proto, že neměl v čem běhat, ale proto, že to měl jako tréninkovou pomůcku, prostě  těžko na cvičišti, lehko na bojišti! A ještě něco, zájem o běh obecně by natolik upadl, že bychom pak neměli komu vyprávět, a nikoho by nezajímalo, že jsme to dali zase pod 3 – 2:59:59. 

A víte, jaký byl můj nejsilnější zážitek ze všech maratonů, které jsem v životě absolvoval?

Tenhle kluk na prkně, který takto absolvoval celý NY maraton v roce 2004, řekne někdo, že on devalvuje mystérium maratonu?

Blbý, CO?

A to vůbec pomíjím prospěšnost běhu na lidské zdraví, psychiku, kondici …, a to všechno by šlo, kdybychom přistoupili na výtky puritánů taky do háje zeleného, i když nic proti hájům a už vůbec ne zeleným :).

Tak což kdybychom se vyprdli na to, kdo je maratonec a kdo ne a šli si zaběhat, a třeba se i připravit na to, zkusit si dát maraton pod 4, což je meta hobby běžců a běžkyň.

Připravit se můžete podle Jak uběhnout maraton za 100 dní, Běhání pro všechny, nebo Běžecké bible.

Sváteční dny nás spíše lákají se oddávat sladkému nicnedělání, či spíše věnování se vzájemnému družení a oslavování, že to staré je za námi a odchází a to nové přicházející by mohlo být lepší. Vesměs to znamená spoustu kalorii ať už z vydatné krmě či z vydatného popíjení. Proto by se docela hodilo mezi tím vším si jít trochu provětrat hlavu a protáhnout tělo.

Pokud to neuděláme, tak se může lehce stát, že nás najednou začne všechno bolet a my se budeme divit: „Čím to, že mě všechno bolí, chytají křeče, když vlastně jen odpočívám?“

Dvě příčiny

První příčina tkví v tom našem slastném odpočívání, na něž už naše tělo přivyklé pravidelnému běhání není zvyklé a tak se najednou svaly začínají bouřit, respektive začnou se ozývat a protože nemají jinou možnost, jak nám říct, že tohle pro ně není zrovna to pravé, tak nám to dají vědět pěknou křečí. Možná, že to dobře znáte. Slastně si pochrupujete a tu najednou, baf ho a křeč se vám zakousne do lýtka. Spánek je pryč a vy se v posteli kroutíte jak žížala a hledáte polohu, v níž by se vám postihnutou nohu podařilo zapřít a křeče se zbavit. Po chvíli funění a převalování se vám to konečně povede. Vyčerpáním usínáte a zase, baf ho. Tentokrát to schytala druhá noha a tak zase bojujete.

Tady je pomoc celkem snadná – choďte běhat alespoň obden i v období mezi svátky.

Druhou příčinu je nutné hledat v přemíře alkoholu. Alkohol je totiž velkým žroutem minerálů a hlavně těch, jejichž úbytek vede k iniciaci křečí. 

V tomto případě máme dvě možnosti, z níž ta první se asi nebude líbit, ta zní NEPÍT. Ta druhá rada je lepší, doplňovat minerály stejně tak, jako když máte týden před maratonem, respektive když běžíte maraton. Ne, že byste měli prokládat whisky místo sodou ionťákem, ale pravidelně v tyto dny brát multiminerální přípravky, hlavně ty co obsahují hořčík, vápník a draslík.

A jedna rada nakonec. Když se chystáte na tah, nebo jste po něm a stále to s vámi houpe jak na zaoceánské lodi, dejte si 2 tobolky soya lecitinu nebo omega 3 mastné kyseliny případně rybí tuk, samozřejmě vše v tobolkách. 

A protože nám začala pořádná zima, zastavíme se chvilku u oblečení.

Jak se v zimě na běh oblékat

S oblečením se to má jako s partnery, jeden má rád blondýny, druhý brunety, ta má ráda holobradé zrzouny, ta zas holohlavé s bradkou :). Někomu vyhovuje se obléci na běhání více, jinému středně a někdo se potřebuje nabalit. Hlavním kritériem při výběru oblečení je: udržet svaly, klouby a úpony v teple, přičemž byste neměli zapomínat na hlavu, kterou odchází cca 40 % vašeho tělesného tepla. Zkřehlé prsty taky nejsou nic moc, takže nezapomínejte ani na rukavice.

V zimě se kromě mrazu budete často při běhu potýkat i s větrem, v tom případě byste měli vědět nebo si uvědomit, že pokud venku fouká, není jen důležité, co nám říká o venkovní teplotě teploměr, ale také síla větru viz obrázek:

• tělo – více vrstev – spodní vrstva, mikina, silná bunda (fleece), případně větrovka
• nohy (dolní končetiny) – dlouhé elasťáky (středně silné nebo zateplené), případně spodky či v případě větru a sněžení nepromokavé, proti větru chránící kalhoty)
• nohy – teplé ponožky nebo podkolenky, případně opatřené Milanovými návleky
• hlava – čepice nebo teplá čelenka, případně kukla či šála (šátek) přes pusu, abyste nedýchali studený vzduch
• ruce – rukavice

Jezdíte-li na trénink autem, po doběhu si zpocené sundejte a vezměte si na sebe něco suchého a teplého, jak na tělo, tak na nohy a doma rychle do teplé sprchy a čaj.

Vím, už jsem o tom psal v minulém týdnu několikrát, ale v tom vánočním shonu nemáte čas všechno číst, případně to zapomenete dřív než dočtete nakonec, tak se ještě jednou vracím k běhání na sněhu a na klouzačce. 

Sníh je nádherná věc, pro běžce však skrývá značná rizika. Pokud jste se dostali ve svém tréninku už k běhání tempových úseků, nebo běhání kopců, tak pro vás jsou ta rizika ještě větší. Proč, jednoduše proto, že nám sníh, nebo to mejdlíčko co se z něj vytvoří pod nohama, klouže.

Lyžaři jásají, běžci si však říkají: „Mohl si tam klidně zůstat“. Ale co by to bylo za zimu bez sněhu. Potíže, které nám může připravit, je dobré mít vždy na zřeteli, jen tak máme šanci co nejvíce eliminovat možné následky.

Následky pádu mohou být krušné

Zlomeninu nohy či ruky, výron v kotníku, naražení kostrče, kolen či jiných části těla, natažení či natržení vazů, natažení či natržení různých svalů. Zdá se vám toho dost? Mně rozhodně ano. Je to také způsobeno tím, že pád na sněhu nebo na ledu se dá špatně kontrolovat, nebo chcete-li, korigovat. 

Jak se nejlépe ubránit pádu

Dobré boty. V tomto případě tím myslím boty s krosovou podrážkou. Hrubší design podrážky vám pomůže hlavně při běhu v čerstvém nebo hlubším sněhu, méně už na ledovce, nebo ušlapaném či uklouzaném sněhu. Tam jednoznačně doporučuji použít při běhu běžecké boty s hroty, případně nesmeky. 

Kromě výše uvedeného pak máte možnost jít si zaběhat do fitka na běžecký pás. Není to sice takový zážitek jako venku, kde je kolem vás vše nádherně bílé, ale každopádně bezpečnější.