Proběhni se lomem Velká Amerika

Proběhni se lomem Velká Amerika

Na Karlštejně čekají trasy pro celou rodinu, běžce všech úrovní a hlavně místa, ke kterým vede správná cesta jenom s Běhej lesy. Královské výhledy, indiánská hudba, světelný tunel, uzavřený lom a jarem nasáklý vzduch v prostředí Karlštejnska.

Richard Valoušek – Raul s.r.o.

Už pojedenácté odemkneme lom Velká Amerika. Místo, kde se filmoval Limonádový Joe, český Grand Canyon a lom jinak uzavřený pro veřejnost. Jen jednou ročně můžete proběhnout místo protkané pověstmi na dvou hlavních trasách závodu. Vytvořte si tu vaší vlastní pověst při 80 metrovém klesání do lomu, do kterého vás v rytmu živé hudby nasměruje již tradičně osvětlený tunel.

Krátkou Nova Sport trasu jsme doplnili o pár výhledů i výběhů. Její nově upravená podoba má přes 12 kilometrů a 400 metrů převýšení. Je dost dlouhá na zahřátí, má dostatek výhledů na kochání a srdce roztaje při proběhnutí přímo kolem hradní zdi, trasa totiž lemuje vstupní bránu do hradu Karlštejn.

Dlouhá ČSOB trasa zůstává na stejných stezkách, ale nově se zařadila na seznam UTMB Index Races. To znamená, že za odběhnutí 18 kilometrů a necelých 600 metrů převýšení získáte kromě medaile i body do mezinárodního žebříčku. Na trase čeká jedinečný pohled na jeden z nejznámějších českých hradů, kde si i ti nejrychlejší běžci najdou čas na úsměvy.

PENNY. běh má nově závodní podobu, a kromě toho také trasu. Na nejkratším závodě na Karlštejně se nově pokocháte výhledem na lom Malá Amerika. Chybět nebudou ani tradiční dětské závody Dr. Max. Závody jen pár minut od Prahy jsou zkrátka pro celou rodinu, všechny generace i běžce všech výkonností.

Na všechny krásy, které tento závod přináší se můžete podívat na videu. Jen pozor, zhlédnutí videa způsobuje okamžitý zájem o závod a zaplnění kalendáře v termínu 12. dubna.

Ve středu 12. března končí 2. vlna nejlevnější startovného. Od čtvrtka 13. března jdeme do poslední vlny startovného, ale pozor startovní listina je už nyní z více než 70 % plná. Pořídit si zážitek za výhodnou cenu do středeční půlnoci můžete na stránkách nebo přímo ve SportID.

Jak lze nahradit běžecký trénink cyklistickým, hned čtyři tipy

Jak lze nahradit běžecký trénink cyklistickým, hned čtyři tipy

Začátek prázdnin, je obdobím kdy je vhodné zařadit krátkou regenerační pauzu. V tomto období bychom měli vyléčit zranění z první části sezóny, ale neměli bychom úplně z tréninku vypadnout. Jako vhodná alternativa tréninku se jeví jízda na kole. Níže najdete čtyři typy cyklistického tréninku, které můžete využít, když nebudete moci běhat, nebo vás už běhání začne otravovat.

Ti, co provozují více sportů, k tomu již dospěli dávno, vytrvalostní trénink je na kole lehčí a zábavnější než při běhání. Minimálně na prvních kilometrech a rovných cestách. Zatímco při běhu vás, než se zahřejete, začne kdeco táhnout, na kole jedete v pohodě. V podstatě by se dalo říci, že jízda na kole je něco jako sedavé zaměstnání. Sedíte a vaše klouby jsou ušetřeny toho, aby vás nesly a nárazů spojených s během. Když nejedete zrovna do nějakého krpálu, tak vaše tepová frekvence zůstává na nižších hodnotách, to je velká výhoda zvláště pro začátečníky, kteří mají pocit, že když mají svou tepovou frekvenci držet na 65 či 70% TF max, tak vlastně už musí jít. I zkušení běžci však mohou z jízdy na kole profitovat, zejména tehdy, když potřebují natrénovat objemy, jež už jejich pohybový aparát není schopný bez přetížení, a tím i zvýšené možnosti zranění, pobrat.

Místo regeneračního běhu lehká vyjížďka na kole

Cíl: Zotavení po těžkém (intenzivním) běžeckém tréninku.

Výlet na kole se ideálně hodí k tomu, abyste po intenzivním běžeckém tréninku regenerovali, bez toho, že byste si dali nohy nahoru. Naplánujte si na to zhruba dvojnásobek času, než byste běželi, pokud byste si dali volný výklus. Ne však více než 90 minut. Možná si pamatujete z tréninkových plánů na Běžecké škole, že 45 minut volného – regeneračního běhu je optimálních, takže 2x 45 vám dává oněch 90 minut. Pokud možno si vyberte si trasu, kde nejsou kopce, jinak se váš trénink změní z regeneračního na silový. Pokud používáte při tréninku sporttester, tak tepová frekvence, na níž pojedete, by měla být cca o 5 tepů nižší, než jakou dosahujete při volném běhu (běhu na 65 – 75% TF max).

Místo tréninku obecné vytrvalosti dlouhá vyjížďka na kole

Cíl: Zlepšení – zvýšení základní vytrvalosti.

V tomto případě půjde již o delší vyjížďku než je 90 minut. Pokud jde o intenzitu, tak ta bude trošku vyšší než u volné vyjížďky a měla by se pohybovat v rozmezí mezi 75 – 80% vaší TF max, opět snížené cca o 5 tepů. Stejně jako u lehké vyjížďky byste měli volit spíše rovinatý profil.

Zranění vám brání v absolvování běžeckého tréninku, ale na kole jet můžete, tak do toho

Cíl: Zachování formy respektive fyzické kondice pro případ, že nemůžete absolvovat z důvodu zranění svůj běžecký trénink.

Jsou zranění, která vám sice znemožní běhat, ale dovolí vám jezdit na kole. Pak se dá prakticky každý trénink přepsat na kolo. Trénujete zde sice jiné svalové skupiny než při běhání, ale váš kardiovaskulární systém a metabolizmus si udrží svou formu, takže po vyléčení zranění se budete moci mnohem snáze vrátit do svého běžeckého tréninku.

Běžecký trénink zněl:

5 x 1000 metrů v tempu 4 minuty na kilometr respektive na 170 tepů za minutu. Pauza mezi jednotlivými kilometry byla 3 minuty.

Na kole by měl tento trénink vypadat takto:

Po lehkém vyjetí (v běžeckém tréninku mluvíme o rozklusání), které by mělo trvat zhruba 2x déle než výklus, budete šlapat 5x 4 minuty vysokou frekvencí (kadencí 80 – 100 otáček za minutu), až se váš tep dostane na hodnoty 165 – 170 tepů za minutu. Mezi tím pojedete vždy 3 minuty lehce (na 65% TF max). Takovýto trénink můžete samozřejmě absolvovat i na ergometru či spinningovém kole. Časy pro intervalový trénink, naplánovaný pro běh, byste měli přenést na trénink na kole v poměru 1 : 1.

Trénink silové vytrvalosti nahradíme jízdou do kopce na těžký převod

Cíl: Zlepšení – zvýšení silové vytrvalosti.

Na kole můžete absolvovat výborný silově vytrvalostní trénink, kde posílíte stehna. Příklad: zahřejte se lehkou jízdou po dobu 20 – 30 minut, při níž si najdete zpevněnou cestu nebo málo frekventovanou silnici, která má zhruba 10% stoupání a je 1 – 3 kilometry dlouhá. Toto stoupání pojedete 5 – 15 minut nahoru, přičemž nepůjdete ze sedla a vaše kadence šlapání bude 50 – 60 otáček za minutu. Pak si sjeďte lehce dolů a zopakujte 3 – 5x. Nakonec si zase lehce vyjeďte 20 – 30 minut a doma si řádně protáhněte přední stranu stehen.

Podle ankety na Běžecké škole 90% jejích žáků provozuje kromě běhání ještě nějaký jiný sport, většina z vás má tedy doma určitě nějakého cyklistického miláčka, takže i v případě, že nejste zraněni nebo váš pohybový aparát zatím bez problémů zvládá, to co mu při běhu nakládáte, vyzkoušejte si zařadit kolo do svého tréninku. Minimálně je to vhodná alternativa pro období podzimu, kdy máte v běžeckém tréninku stejně trošku polevit, abyste dopřáli unaveným svalům, kloubům a vnitřním orgánům trošku toho odpočinku.

RADY A TIPY BĚŽECKÉ ŠKOLY PRO BĚHÁNÍ V LÉTĚ

Pravidla běhání v písku a u moře

Teplé počasí patří k létu, může však způsobit vážné zdravotní problémy. Jak se zachovat v situacích které vás či jiné potkají

Letní alternativní trénink pro běžce, když se nechce, nebo nejde běhat

Jak se bránit proti rizikům běhání v létě

Jak v létě potrénovat a užívat si to, když musíte makat v práci

Stabilita, to je to oč také běží

Stabilita, to je to oč také běží

Čím má člověk lepší stabilitu, tím lepší má předpoklady k tomu, být dobrým běžcem. Běh vyžaduje vynikající stabilitu, nicméně takto běžci a běžkyně většinou neuvažují, i to je jedním z důvodů, proč hodně běžců a běžkyň zanedbává stabilizační cvičení – cvičení na posílení středu těla (core).

Cvičení na posílení středu těla, ale posilování obecně vůbec, jsou společně s běžeckou abecedou, základními pilíři nácviku přirozeného běhu.

Kdo jednou zkusil běžet, určitě zjistil, že samotné chodidlo mnoho stability neposkytuje. Dá se říci, že toho dlouho využívali výrobci bot, kteří se snažili běžecké boty „naučit“, aby byly schopné poskytnout běžci pro běh co největší stabilitu.

Byl to od nich jistě velmi chvályhodný počin, a netřeba jim zde podsouvat žádné nekalé úmysly, jak se to stalo po vydání knihy Born To Run, ale všeobecně to vedlo k tomu, že čím byly běžecké boty po této stránce dokonalejší, tím větší devastaci způsobovaly na pohybovém aparátu běžce. Tělo běžce nemělo tím pádem potřebu pracovat na stabilitě a tudíž svaly středu těla, které tvoří jakousi centrálu svalové soustavy, chřadly a chřadly. 

Návrat ke kořenům

Návrat ke kořenům v běhu znamená pochopení toho, že při běhu celé tělo pracuje jako celek. Teď nemluvím o tom, že mozek a centrální nervová soustava vše řídí a jednotlivé svaly, úpony, šlachy, klouby se postupně, tak jak je třeba, do příslušného pohybu zapojují. Teď mluvím o tom, že každý sval v lidském těle má při běhu svůj úkol a to, jak dobře jej provede, je závislé na tom, jak člověk dokáže do běžeckého pohybu (ale i do chůze, skoku, hodu, šplhu) zapojit střed těla (core). Návrat ke kořenům v případě běhu pak znamená návrat do doby, kdy člověk slezl ze stromu a kdy mu nečinilo žádný problém chodit, skákat, lézt po čtyřech, šplhat…, tak také návrat do doby, kdy jako batole začal lézt a pak běhat. 

Jak už bylo výše napsáno, samotné chodidlo mnoho stability neposkytuje, neboť ve svislé poloze nás drží postoj a rovnováha. Když uprostřed kroku spočíváte jednou nohou na zemi, v podstatě balancujete na malé trojnožce, jejímiž opěrnými body (nohama) jsou vnější a vnitřní okraj bříška a pata. Při vytrvalostním (přirozeném) běhu s dopadem na střed chodidla jsou všechny tři opěrné body současně v kontaktu se zemí jen krátce. Tak krátce, že to většinou pouhým okem není člověk schopný zaznamenat. Abyste v tomto zlomku vteřiny udrželi rovnováhu, je třeba koordinovaným úsilím zapojit stovky svalů vašeho těla. Tu koordinaci obstarávají svaly středu těla. Není divu, že když svaly středu těla jsou slabé, či tím, že se při běhu předkloníte či si do toho „sednete“, je „odpojíte“, tak veškerá svalová koordinace je v tahu a s ní i stabilita. 

Na druhou stranu, čím lépe dokáže nervová soustava zapojovat svaly efektivně, tím méně úsilí nás to při běhu stojí. Máte-li špatnou rovnováhu, špatnou koordinaci pohybů, vyplýtváte zbůhdarma spoustu energie na pohyby do stran, pohyby, které naprosto nemají pro váš běh – posun dopředu – žádný účel, a ani si to neuvědomíte. Zatímco když poběžíte přirozeně (technicky správně), poběžíte dál a rychleji.

Nejlépe vylepšíte svou rovnováhu tím, že budete provádět různá balanční cvičení. Třeba se postavte na jednu nohu, druhou mírně pokrčte v koleni a v tomto postavení si házejte s někým míčkem. Snažte se míček přehodit co nejvícekrát a přitom se zvednutou nohou nedotknout země. Cvičení si můžete ještě ztížit tím, že se postavíte na nějaký nestabilní předmět (měkkou gumovou podložku třeba BOSU.

Ve stoji na jedné noze nebo nestabilní podložce můžete i cvičit s lehkým závažím. Cvičením na rovnováhu je dobré se věnovat hlavně na začátku přípravného období, a potom – byť méně často – i v ostatních obdobích přípravy. 

Zlepšit stabilitu vém pomůže běhání v botách, které umožní vaší noze pracovat

Když jsem výše řekl k běžeckým botám A, a sice že přílišná soustředěnost na co největší zajištění stability běžeckého pohybu botou, vedla k tomu, že to mělo negativní vliv na střed těla běžce, musím říci i B.

To B je, co s tím?

Po vydání knihy Born To Run, doplatilo mnoho běžců a běžkyň na příliš rychlý odklon od klasických technických běžeckých bot k běhání v minimalistických botách, v pětiprstkách či dokonce naboso. Neuvědomili si, že jejich nohy na to nejsou připravené, že jejich střed těla na to není připravený, což u velké většiny z nich vyvolalo zdravotní problémy. 

Naštěstí tenhle zběsilý úprk od technické boty k botě minimalistické je již za námi, dnes se dokonce objevují boty maximalistické, to je mimo jiné stejná zhovadilost, jakou bylo ve své době pohřbení technické boty. Žádná bota vás od běžeckých zranění neuchrání, pokud budete běhat technicky nesprávně a pokud budete nesprávně trénovat a tím pádem ani vaše forma či fyzická kondice nebudou vykazovat stabilitu či dokonce růst..

Běh je jen jeden a je pro všechny

Běh je jen jeden a je pro všechny

Stále více a více se přesvědčuji o tom, že je zcela jedno, zda člověk běhá sprintem, běhá po silnici, po louce, po polích, nahoru či dolů. Běhá venku v přírodě či někde na páse, protože ať běháte, jak běháte, ať běžíte tu či onde, stále to je o tom zásadním – pohybujete se dopředu.

A o tom to je – být v pohybu a to co nejčastěji, co to jde, jinak se člověku může velmi snadno stát, že se ani nenaděje a uvědomí si, že jej čas „doběhl“, tedy spíše předběhl, zatímco on se trýznil myšlenkami, že by něco měl. Je pak zcela nepodstatné, co! Jestli měl běhat, chodit, plavat, jezdit na kole, poznávat, řešit věci v osobním životě, v zaměstnání…

Každé ustrnutí na místě znamená pro každého člověka jediné – jednou to prostě bude muset začít řešit. Když to nezačne řešit v tomto životě, ono si to na něj „počká“ do toho dalšího, prostě tomu neuteče!

To je krásný protimluv, že: „Člověk neuteče, když zůstane sedět na zadku a nebude řešit.“ Jeden by řekl, že se dá něčemu utéct, jen když před něčím utíkáte, a ono ouha, vy tomu neutečete ani tehdy, když to neřešíte. Což je celkem logické, protože vás to doběhne a bude to po vás šlapat, dokud tomu nezatrhnete tipec tím, že to vyřešíte.

Možná tenhle protimluv je důvodem, proč mnoho lidí běhá. Běhá hodně, běhá čím dál tím více, aby utekli svým běžným životním strastem. Strastem, které ale kupodivu tím, že více a více běháme, se nezmenšují, spíše se naopak zvětšují a mnohdy k nim přibývá další strast v té podobě, že najednou zjistíme, že nejen že jsme ničemu neutekli, ale ještě jsme si zadělali na další v té podobě, že naše tělo si postaví hlavu a odmítá s námi dále vybíhat, neboť tělo je daleko moudřejší než my a ví, že tahle cesta nikam nevede. Leda tak do pekla, což je cesta, mající jen jeden konec, bohužel ten, od nějž se snažíme všemi silami co nejvíce vzdálit, protože tušíme, že tam nám bude pořádně horko.

Blbý na životě je, že žádná z cest člověka nezavede do růžové zahrady, v níž by mohl pouze čichat k voňavým květinkám, uléhat si do naducaných peřin, k tomu být napájen mokem z božích pivovárků a pojídat krmi z božích luk. Mnohem spíše skončí u božích muk, očekávaje příchodu kouzelné babičky či dědečka s očarovaným oslíkem či ubrouskem. Bohužel spíše tam potká agenta nabízejícím mu „teplou vodu“ – snadné zbohatnutí, zhubnutí, krásu, zdraví…, bez toho, že by jakkoliv přiložil ruku k dílu či učinil byť jen jediný krok.

Chceš-li zrychlit, zpomal!

Chceš-li zrychlit, zpomal!

Nejlepší způsob, jak můžete zlepšit váš běh, je postavit svůj trénink na tempu, které jste schopni udýchat.

Toto jsem napsal před více, jak patnácti roky v úvodu článku Charón tě zve k sobě, chceš-li mu utéct, zpomal, buď trpělivý, vše má svůj čas, i ty budeš vítěz. Za tu dobu spíše přibylo, než ubylo těch, kteří se stále ptají: Co mám dělat, abych zrychlil/zrychlila svůj běh? A já odpovídám stále stejně: „Zpomal“.

Reakce je také stále stejná a sice: „Jsi snad hluchej, nebo mě vůbec neposloucháš, já se chci zrychlit. Sakra!“

Dnes nebudu psát o tom, jak to v těle funguje a proč máte nejdříve zpomalit, abyste následně mohli běhat rychleji, to je v „Charonovi“ vysvětleno víc než důkladně. Dnes se spíše zaměřím na to, proč nejsme schopni, nebo proč nám velmi dlouho trvá, než jsme ochotni přijmout takový do nebe volající paradox, že když chci zrychlit, musím nejdříve zpomalit.

Velmi dobře to celé vyjádřil Galileo Galilei, který kromě toho, že řekl „A přece se točí“, řekl: „Nemůžete lidi nic naučit. Můžete jim pouze pomoci objevit vše v nich samotných.“

A o tom to celé je, když chceme dobře běhat, měli bychom být ochotni se to naučit, alespoň si jednou vyzkoušet, že pravdy o běhání, které k nám přicházejí z různých zdrojů, mají něco do sebe. Ne předstírat hledajícího a při tom si vše dělat tvrdohlavě stále po svém – snad abychom „kázajícího“ přesvědčili o své pravdě.

Nejlépe vás naučí běhat ten, který dokáže odhalit vaše chyby, ten, který je ochotný se stále sám učit, neboť proces učení není nikdy ukončen. Poznávám to velmi dobře při své práci. Přichází za mnou čím dál více lidí, kteří mají skutečnou touhu „létat“ – vždyť běh je přeci kontrolovaný pád a běh má jednu fázi, jíž se říká „Letová fáze“. Ti, co za mnou přicházejí, jsou již většinou poučeni – ať už ze stránek Běžecké školy, či jiných zdrojů, že mají našlapovat na střed chodidla, tedy ani na špičku, ani na patu. Že mají být při běhu lehce nakloněni dopředu, že mají při běhu používat ruce.

 

 

Když s takto poučeným člověkem vyběhnu na náš individuální trénink, zprvu mám dojem, že ten člověk už to má zmáknuté, že já už ho nic nového naučit nemůžu. Přesto mi v tom jeho projevu něco nesedí. Zhruba po půlhodině běhu problém objevím, styl jemně upravíme a je to. 

Popisovat vám, co dělají poučení za chyby, a jak by se jim mohli dopředu vyvarovat, nejde, neboť každý dělá chybu trošku jinou, a vychází to z jejich „přirozeného stylu“ běhu – tedy z toho stylu, kterým běhali do doby, než na něm začali pracovat. Pro mě je pak odhalování těch drobných nepřesností, které však mohou způsobovat danému jedinci velké problémy, velká radost, neboť mě posune v mých znalostech, co všechno mohou dělat lidi při běhu špatně, o chlup dál, a díky tomu pak třeba mohu pomoci dalším.

Co jsem tímto dnešním ohlédnutím za běháním chtěl říci? No hlavně to, že bychom měli být vždy otevřeni novým pohledům na svět, že je sice dobré si stát za svým, ale když mě to opakovaně přesvědčuje o tom, že něco dělám špatně, tak to jednou zkusit jinak.

Výhody a rizika běhání. Jak běhat do vysokého věku, radí ortoped i známý český běžec

Výhody a rizika běhání. Jak běhat do vysokého věku, radí ortoped i známý český běžec

Běh je jednou z nejoblíbenějších a nejpřístupnějších forem cvičení a aktivního odpočinku. Různé odhady říkají, že běhá 30–42 % Čechů. Díky běhu mají lidé dobrou fyzickou i psychickou formu, udržují si přiměřenou váhu a také zlepšují svou kardiovaskulární kondici. Někdy ale běhání může způsobit i problémy.

Sabina Bergmanová, PR manager, RHA Communications, s.r.o. 

„Jak stárneme, klouby se postupně opotřebovávají, a zejména běžci ve středním a vyšším věku jsou náchylní k obtížím a zraněním v oblasti kolenních a kyčelních kloubů, které jsou jako nosné klouby při běhu zatěžovány nejvíce,“ vysvětluje MUDr. Jiří Janďourek, ortopedický lékař z rehabilitačního centra Sarema Liberec. Bolest kolene je jedním z nejčastějších problémů u běžců a může být způsobena a ovlivněna řadou faktorů včetně přetěžování, špatného stylu běhu či špatně zvolenou obuví. Především starší sportovci pak mohou mít bolesti kolen komplikované ještě gonartrózou, tedy degenerativním onemocněním kolenního kloubu.

Nepřepálit začátek

Teplé letní měsíce lákají k běhu i úplné nováčky. Jak upozorňuje fyzioterapeutka Bc. Zuzana Sladká z rehabilitačního centra Sarema Liberec, nejčastější chybou u začínajících běžců je přepálený začátek: „To znamená, že bez rozcvičení chtějí běhat rychle a hodně kilometrů. Také dělají některé typické chyby, například běhají po tvrdém asfaltu typu cyklostezka. Zapomínají na kompenzaci zatížení, na protažení. Chybí u nich posilování středu těla, nemají správné držení těla, dýchání, leckdy bývá špatná technika běhu a podobně.“ 

Nejčastější běžecké potíže

„K nejčastějším obtížím s kolenními klouby u běžců patří patellofemorální bolestivý syndrom, označovaný zkratkou PFPS, kterému se lidově říká běžecké koleno. Projevuje se bolestí přední části kolenního kloubu v okolí čéšky a může vést sportovce k omezení nebo přerušení vykonávané činnosti na poměrně dlouhou dobu,“ vysvětluje ortoped Janďourek. Hodně často se lékaři u běžců setkávají také s iliotibiálním čili ITB syndromem. Je způsobený zejména nepřiměřenou zátěží a přetrénováním, ale také nesprávnou technikou běhu či nošením nevhodné obuvi. ITB syndrom je podle doktora Janďourka charakterizován bolestí a otokem na vnější straně kolene, někdy se šířící po zevní straně do stehna nebo do oblasti hýždí. Obtíže mohou být tak intenzivní, že často vyřadí sportovce z tréninku i na několik týdnů či měsíců. „V našem centru mnohdy řešíme také poranění menisků kolenních kloubů nebo osteoartrózu kolenních kloubů,“ dodává ortoped.

Recept na běhání do vysokého věku

Výčet obtíží, které běžce mohou potkat, rozhodně neznamená, že by s pohybem měli přestat. Při správné prevenci a léčbě je možné tyto stavy dobře zvládnout a pokračovat v běhání bezpečně a bezbolestně. Klíčová je prevence, zejména udržení přiměřené hmotnosti, používání správné formy a techniky běhu, pravidelný strečink a postupné navyšování intenzity zátěže a uběhnutých kilometrů, zdůrazňuje doktor Janďourek. „Pokud se i přes veškerou snahu a prevenci u vás poškození kolenního kloubu objeví, vyhledání lékařské pomoci a dodržování doporučeného léčebného plánu za účasti lékaře a fyzioterapeuta může pomoci minimalizovat bolest a zabránit dalšímu poškození kolenního kloubu,“ vysvětluje doktor Janďourek. Možnosti léčby se podle něj pohybují od nefarmakologických metod, jako jsou fyzikální terapie a cvičební programy, až po medikaci a v nejtěžších případech operační léčbu. „Při dodržení principů prevence a časné léčby lze ale tento krásný sport provozovat bez větších zdravotních obtíží až do vysokého věku,“ povzbuzuje doktor Janďourek.

Miloš Škorpil má kolena pořád svoje

To potvrzuje i náš nejznámější běžec a trenér Miloš Škorpil, kterému je 68 let, z nichž se 55 aktivně věnuje běhu. „Za život jsem uběhl více než 240 000 tisíc kilometrů, při tom jsem třikrát oběhl Českou republiku, běžel z Prahy do Vídně, z Drážďan do Prahy, z Prahy na Sněžku. Také jsem vyběhl a seběhl v jednom tahu 43 500 schodů nahoru a dolů, to abych zdolal 8848 metrů, což je výška nejvyšší hory světa Everestu. To všechno mám za sebou a pořád mám kolena i kyčle svoje a nikdy jsem s nimi neměl potíže,“ říká sportovec a dodává: „Takže můj tip na zdravá kolena je, hýbejte se. Hýbejte se rozumně a uvidíte, že i ty problémy s pohybovým aparátem, které dnes možná máte, postupně odeznějí a vy se budete cítit, jako kdyby vám bylo 20, no dobrá, jako kdyby vám bylo 30.“

 Centrum Sarema Liberec, s.r.o., poskytuje vysoce specializované neurorehabilitační a rehabilitační služby. Bylo založeno roku 1995. Sídlí v Liberci a působí také v Brně a ve Zlíně a připravuje se otevření nové pobočky v Praze od září. Kromě zdravotní péče centrum nabízí i sociální rehabilitaci a služby fundraisingu. Více informací najdete na stránce www.sarema.cz