Probouzení, probuzení, probuzený

Probouzení, probuzení, probuzený

Probouzení, probuzení, probuzený, tak nějak to probíhá chvíli před tím, než se ráno vzbudíme, tedy pokud nás neprobudí kokrhání kohouta či zvuk budíku, pak je to jak rána palicí do hlavy. Probuzení, ve smyslu prozření probíhá podobně, přičemž někdy ta rána palicí do hlavy dokáže zázraky, žáci zenu by o tom mohli vyprávět 🙂

Dnes se zatoulám ve svých myšlenkách hodně, hodně zpět. Do doby, kdy jsem se začal probouzet já. Do doby, kdy jsem ještě nevěděl, co je to opravdu dlouhý běh, co je to ultraběh. V té době jsem se seznámil s žáky Sri Chinmoye, kteří k nám přinesli jeho mírovou pochodeň, s níž obíhali celý svět. Ta myšlenka se mi zalíbila, ta myšlenka mě přímo do sebe nasála a já se stal na pár let nositelem této pochodně u nás.

Dvakrát jsem stál v čele týmu, který organizoval Peace Run, tak se tehdy jmenoval Harmony běh, který se běhá v současnosti. Stálo mě to skoro život, protože to bylo tak náročné, že jsem neměl čas běhat. Zase jeden paradox života, děláte něco pro běh, pro blaho světa, pro život a musíte obětovat to nejcennější – svůj běh a málem svůj život. Nelituji však ničeho, mnohé jsem se tehdy naučil, a jak už jsem napsal výše, doslova se probudil, neboť do té doby jsem se moc neprojevoval. Byl jsem jak zakletý princ, nemluvný, zahloubaný do sebe, neprojevující se navenek.

Ptáte se: co mě probudilo? Popravdě řečeno nevím. Nejspíš to byla ta zvláštní energie, kterou člověk pociťuje, když běží v davu desítek rozzářených dětí, dětí běžících z kopce dolů, dětí valících se jak řeka tekoucí z kopců do údolí, řeka, kterou nic nezastaví, řeka, uprostřed níž běžíte a máte při tom zježený každý vlas, každý chlup na svém těle. Tohle jsem pocítil v Mariánských Lázních při doběhu jedné z etap, tohle byl jeden z mnoha doslova elektrizujících šoků, který mě probudil ze snu a doslova nakopl pro ŽIVOT. Pár let nato jsem napsal následující článek, který jsem jen mírně poopravil pro současnost.

…..Kouzlo rozloučení, té sladkobolné chvíle, v níž láska prolíná se smutkem, bylo konečně zlomeno.
Pak zkusil uvést do praxe jedno malé a proti ostatním celkem bezvýznamné cvičení, jemuž se při ovládání dechu v Tak-uja teoreticky naučil. Byl to psychický běh lung gom. Přehodil si raneček zásob přes rameno, do levé ruky vzal kouzelné dordže, které mu daroval kdysi Učitel, obrátil je špicí dolů, v duchu je prodloužil až k zemi, pak nabral zvolna, ale mocně jogínský dech a prolnul jím svou páteř i celé své tělo, pevné i jemnější. Opřel se o dordže, nadlehčil se jím, až se zdálo, že neváží víc než ptačí pírko, vyslovil mantram, které mělo řídit jeho rytmus dechu, a potom vyběhl a běžel bez zastávky.
Čtvrtého dne ráno s očima široce otevřenýma, které jako by se stále ještě dívaly do chladných dálek, doběhl Töpaga k východní bráně Čödorovy gömpy.
Nebyl unaven, naopak, zdálo se mu, že je nyní ještě lehčí než byl na počátku běhu a že by tak mohl letět ještě celé týdny. Jak osvobozující je pohybovat se s větrem o závod a nebýt těžším než obláček páry. Teď už věřil, že žijí na světě lidé – jak kdysi slýchával – kteří dovedou usednout na ječný klas, aniž jej ohnuli.

Úryvek byl vybrán z knihy Milarepa, kterou napsal Eduard Tomáš a jež v roce 1991vydalo nakladatelství GEMMA89

Tento úryvek mě provází mým životem od té doby, kdy jsem si knihu Milarepa v roce 1991 přečetl. Provází mě zvláště proto, že běh jako takový považují za vyjádření svého životního názoru a od mých 11 let, kdy jsem se začal běhu věnovat, mne provází životem již 60 let a vím, že mne bude provázet stále, neboť se stal pro mne drogou, obdobnou jako je pro jiného hudba nebo zpěv.

V tomto svém vyprávění ale nechci hovořit o sobě, ale o těch, kteří se vydali ve stopách Milarepovy cesty, tak jak ji naznačil výše uvedený úryvek. Chci vás seznámit s lidmi, kterým se stalo v dnešní době techniky vším, obout běžecké boty a zvládat četné kilometry po svých. O lidech, kterým se zdá málo zvládnout „pouze“ maraton, tedy vzdálenost, která je pro většinu ostatních už něčím, co si neumí představit. O lidech, kteří se pouští do běhů na 100 km, 24 hodin, 6ti denní běhy až po nejdelší v současné době pořádaný závod na 2700 mil. Běhy se konají jak na atletických okruzích, v parcích, tak i v přírodě.

Prvotním impulsem pro to, aby se člověk pustil do takovýchto extrémních vzdáleností, je většinou touha dokázat si, že jsem schopen takovou vzdálenost zvládnout. Ve většině případů pak běžec neprožívá takové pocity, jaké při svém běhu prožíval Milarepa. V mnoha případech začínající ultraběžec končí předčasně, neboť neodhadl dobře své síly a většinu jich vyčerpal v začátku běhu, aniž by myslel na to, co ho čeká, prostě zažíval euforii z běhu a nechal se strhnout tempem ostatních běžců. Pokud ho tato zkušenost nezlomí, tak si umane, že příště už to zvládne a bude rozumnější. Začne shánět informace o tom, jak se ostatní běžci připravují, jak odpočívají, co jí, pijí a podobně. Jak však začíná v tréninku přidávat na kilometrech, začne se čím dál tím více pohybovat venku pod otevřeným nebem, začne si uvědomovat, že už neběhá jen pro samotný běh, ale že jeho běhání mu přináší novou zkušenost. Začíná poznávat, že pokud je jeho běh rovnoměrný, v rozumném tempu, které mu umožní pravidelně dýchat a vlastně už samotným během relaxovat, cítí, že se něco mění, začíná cítit, že už není sám, že se stává součástí něčeho většího, co nás obklopuje a čeho jsme všichni součástí. Něčeho, co jsme doposud neznali, něčeho, co jsme doposud ani nepostřehli …

V těchto chvílích se začíná přibližovat pocitům, které Milarepa prožíval po čtvrtém dnu své cesty. Začíná se cítit lehký a svěží a má pocit, že by mohl oběhnout celý svět. Bohužel, stále mu ještě chybí Milarepovo dordže a jeho mantram. To se však dostane jen těm, kteří pochopí, že svoji schopnost nedostali do vínku jen proto, aby udivovali svými výkony ostatní lidi, ale že svoji schopnost dostali zejména proto, aby jejím prostřednictvím byli schopni něco ostatním lidem přinést a dát. Je to prostě jako s tou hudbou a zpěvem, mám-li hudební nadání nebo mi byl nadělen krásný hlas, je mou povinností jejich prostřednictvím přinášet ostatním lidem pokoj, mír a radost. Tak i ti, kteří projdou svým vývojovým stadiem, jako ultraběžci závodníci, v mnoha případech dojdou k poučení, že dar, který dostali, nedostali proto, aby jím udivovali, ale aby ho využili například na podporu Světového běhu míru nebo charity.

A takových akcí je více. Již po mnoho let například probíhá štafeta na trase 300 km ze Stříbra do německého města Dinkelsbühlu. Štafety se účastní jak čeští tak němečtí běžci a běžkyně. Mottem tohoto běhu je „běh k přátelům“. Jeden rok se běží ze Stříbra do Dinkelsbühlu a druhý rok obráceně. Štafetu jsme založili zejména z toho důvodu, že většina německých obyvatel, kteří bydleli ve Stříbře a jeho okolí a byli nuceni z naší republiky v roce 1945 odejít, se přestěhovala právě do Dinkelsbühlu a jeho okolí. Tento běh pak symbolicky představuje nabídnutou ruku z obou stran k navázání vztahů a přátelství, které byly v roce 1945 přerušeny.

Na závěr bych vás chtěl opět zavést do stránek knihy o Milarepovi, která končí Písní vítězství, jejímž autorem je sám Milarepa, a která nám, kteří jsme na cestě, ať duchovní nebo skutečné, stále zní v uších, i když třeba ještě neznáme její slova.

Píseň vítězství

V šlépějích mistra, Učitele Marpy,
na stezce spásy v samotě

pokorně kráčím. Dopřej mi síly
setrvav s tebou v Jednotě.

Rozptýlils navždy klam, svody světa
zanikly tichem znaveny,
květ vědomí a bytí vzkvétá
v mém srdci, láskou stvořený.
Odplynul kal i rmut mé mysli,
umlčel svár v tvé moudrosti
a žiji v klidu, nezávislý,

mírem své vlastní svatosti.
Démonů král už nevyruší, když jeho vojska odvál čas;
dlím v přítomnosti s mírem v duši.
Ó, guru, hledím ve tvůj jas
a ve tvých stopách kráčím lehce
samoten na vítězné stezce.

Tolik tedy historie. Peace run jsem opustil v roce 1995 a vydal se hledat vlastní cestu, cestu, která by více vyjadřovala to, co cítím, co chci ostatním sdělit. Cestu napříč všemi duchovními směry, protože člověk je jen jeden, bůh je jen jeden, život je jen jeden.

Stále více si uvědomuji, že běh je tím nejlepším poslem pro pospolitost mezi všemi lidmi, všemi národy, všemi tvory, co jich na světě žije a běhá. Vždyť co udělá zajíc, srnka, pták, když kolem něj poběžíte pohrouženi do svého běhu? Neudělá nic, zůstane klidně sedět tam kde je, protože ví, že tahle pohybující se bytost není nepřítel, ale přítel. A vězte, že stejně to vnímá i člověk, který sedí před svým domem. Proto se dnes může běhat tolik velkých běhů, při nichž se valí lidé jak řeka největšími metropolemi světa, pouštěmi, horami, údolími i podél vodních toků.

Lidé mají potřebu být součástí takovéto řeky a přitom cítit, že je nikdo neohrožuje, zatímco když přecházejí ulici SVÉHO města, cítí se pořád nesví, jako by na každém rohu číhal nepřítel!

Deset týdnů pro nastartování pozitivních životních změn

Deset týdnů pro nastartování pozitivních životních změn

Krása života spočívá v nespočívání. V nespočívání v čase a místě. Nespočívat znamená hýbat se, jít, běžet, jet, plavat, letět a to vše zdánlivě jakoby nic.

Znáte někoho, na kom vám záleží (nebo se to týká i vás), kdo je neustále podrážděný, přepracovaný a začínají se u něj projevovat potíže s tím spojené: vyšší tlak, nadváha, psychické poruchy, poruchy metabolismu…?

Nebojte se, doby, kdy do vás vštěpovali, že pokud při cvičení nelapáte po dechu a následující den vás všechno nebolí, tak nemá cenu ani začínat, jsou pryč. Je to právě naopak. Pokud se druhý den po, cítíte jak spráskaný pes, je to známka toho, že jste to přehnali.

Podle Mezinárodní zdravotnické organizace by měl dospělý člověk nashromáždit během dne okolo 40 minut pohybové aktivity.

To však neznamená, že musí sportovat! Postačí, když bude chodit, kam to jen půjde, hlavně po svých.

Budete-li tuto zásadu dodržovat, zajistíte svému tělu dostatek pohybové aktivity, minimálně na to, abyste významně snížili riziko kardiovaskulárních onemocnění, ale i riziko obezity a cukrovky.

Donedávna se také tvrdilo, že pokud nebude vaše pohybová aktivita soustavná (ve větším časovém úseku) pak nebude mít na váš zdravotní stav kladný účinek. Naštěstí pro už dnes víme, že jakákoliv pohybová aktivita má přínos pro naše zdraví. Proto se jí nezříkejte! Brání-li vám vaše pracovní náplň vyčlenit si těch 40 minut, rozdělte si je klidně na 3 – 4 10 či 15 minutové úseky.

Například můžete cestu do zaměstnání a zpět absolvovat po svých (nebo alespoň její část). Místo čekání na autobus nebo jízdy výtahem, po eskalátorech apod. – můžete jít pěšky

Zkuste to, určitě se vám to vyplatí. Získáte tak čas i na sebe. V době, kdy půjdete, budete mít dostatek času si utřídit myšlenky, vyřešit problém, který už vás dlouho tíží. Není to nic nadneseného, funguje to. Sám jsem to již mnohokrát vyzkoušel, a se mnou už i mnoho dalších, které jsem přesvědčil, že takhle to fakt funguje.

Navíc opět zdůrazňuji, že intenzita vašeho pohybu může být poměrně nízká, zhruba na úrovni 50 % vaší TF max, což odpovídá chůzi o rychlosti 5 – 6 km/h.

Toto pásmo je vhodné zvláště pro začátečníky, starší osoby nebo osoby s vysokou váhou.

Pohyb v tomto pásmu je přijatelný i pro dlouho neaktivní, kteří jsou tak schopní hýbat se dostatečně dlouhou dobu, aby došlo k žádaným změnám v organismu (zvyšování fyzické kondice, proudění krve, spalování tuku), ale zároveň to nemělo negativní dopad na jejich zdraví.

Snižování váhy

Pohybové aktivity v tomto pásmu posílí vaše srdce a zlepší jeho činnost tak, že bude pracovat optimálněji.

I takto nízká intenzita prováděných aktivit, zatíží váš organismus na tolik, že bude docházet k pozitivním změnám ve všech orgánech vašeho těla.

Vaše srdce se po několika týdnech práce v tomto pásmu stane výkonnější, vaše svaly zesílí, zefektivní se zapojení energetických systémů a nebude vám činit problémy hýbat se dlouhodobě, aniž byste měli nelibé pocity a dostávali se do nepřiměřené únavy.

Doporučuji vám pracovat v tomto nízkém pásmu i v případě, že jste již několik týdnů pohybově aktivní, nemáte vysokou nadváhu a vaším cílem je se cítit fit, bez ambicí na výrazný růst výkonnosti.

Jak si jednoduše sestavit tréninkový plán na zlepšení kondice

Sestavení vašeho tréninkového plánu by mělo vycházet z odpovědí na předchozí otázky. Pokud jste se rozhodli, že chcete zlepšit svou fyzickou kondici, své zdraví, psychiku, měli byste se věnovat fyzické aktivitě alespoň třikrát týdně, lépe však obden.

Jen takto může splnit vaše očekávání, ať už od této aktivity očekáváte cokoliv. Na druhou stranu si můžete být jisti, že čas a úsilí vložené do vaší tělesné schránky se vám mnohonásobně vrátí. Vrátí se minimálně tím, že vše, co v životě děláte, budete moci zvládat s menší námahou a tím i efektivněji.

Určete si dny, resp. čas, který si pro svůj trénink vymezíte. Snažte se maximálně tento čas dodržovat! Možná se budete muset ze začátku do aktivit, které si zvolíte, nutit, ale časem zjistíte, jak se na ty chvíle těšíte a zjistíte, že vám přináší něco, co nedokážete někdy ani příliš dobře definovat. Přinesou vám zvláštní stav uvolnění až euforie. To na vás začne působit droga, kterou si můžete vytvořit právě jen pohybem. Tahle droga je naprosto legální, stojí vás právě jen tu trochu pohybu a nehrozí vám za její užívání žádný postih. Snad jenom pokud byste už nemohli v životě s jakoukoli formou pohybu přestat. Tahle droga se jmenuje ENDORFIN a věřte, hlava po ní nebolí a jazyk se po ní na patře nelepí. Pravdou je, že mně doktoři říkají, že kdybych přestal běhat, tak budu mít kocovinu, nebo to se mnou sekne :).

Při stanovení dnů a časů si ujasněte, jakou konkrétní činnost chcete dělat. Zda se jít proběhnou, jít do fitcentra (až to půjde), projet se na kole, koloběžce, jít se otužovat či zaplavat?

Desetitýdenní tréninkový plán pro šťastnější života běh

Čím pestřejší bude váš sportovní život, tím vás to bude více bavit, takže níže najdete 10 týdenní ukázkový tréninkový plán, v němž střídám různé sporty, abyste měli představu, jak postupovat, když si budete stavět svůj vlastní podle sportů, které se líbí vám nebo jež jste schopni provádět. U všech těchto sportů však platí, že byste při jejich aplikování měli udržet svou ctižádost na uzdě a tepovou frekvenci na úrovni do 75 % TF max. Jaká je vaše tepová frekvence na požadované úrovni si spočítáte klidně sami.

týden/den
pohybová aktivita
vzdálenost (km)
čas (min)
1/1 chůze 3 30
1/2 chůze/běh (indiánský běh) 3 26
1/3 kolo/koloběžka 7 30
2/1 chůze 3 30
2/2 plavání 250 (m) 25
2/3 kolo/koloběžka 7 30
3/1 chůze 3 30
3/2 plavání 250 (m) 25
3/3 běh 3 25
3/4 kolo/koloběžka 10 40
4/1 rotoped průměrná rychlost 20/hod 20
4/2 plavání 300 (m) 30
4/3 běh 3 25
4/4 turistika 20 240
5/1 běh 4 30
5/2 chůze/běh na páse se sklonem 2 % rychlost 7km/hod 30
5/3 rotoped rychlost 25 km/hod 30
6/1 běh 3 25
6/2 plavání 350 (m) 30
6/3 veslařský trenažer stupeň 4 25
6/4 kolo/koloběžka 12 45
7/1 běh 4 30
7/2 plavání 350 (m) 30
7/3 kolo/koloběžka 12 45
8/1 rotoped rychlost 25 km/hod 30
8/2 plavání 400 (m) 35
8/3 běh 4 30
8/4 turistika 20 – 25 240 – 300
9/1 běh 5 40
9/2 plavání 400 (m) 35
9/3 běh na lyžích 6 – 8 30
10/1 veslařský trenažér stupeň 4 30
10/2 plavání 400 (m) 35
10/3 rotoped rychlost 26 km/hod 30
10/4 lyže – sjezd 240 – 300

 

Zima, lyžování, jarní běžecké závody, jak to skloubit dohromady

Zima, lyžování, jarní běžecké závody, jak to skloubit dohromady

Nejenom během živ je člověk. Určitě nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že většina lidí, kteří už teď plánují jarní běžecké závody, řeší dilema: lyžování, zimní dovolená x stihnu kvalitně natrénovat? 

Podle mých zkušeností – osobních i přenesených, kdy jsem to mnohokrát řešil – a úspěšně – se svými klienty, to žádné dilema není. Tedy, pokud jste vážně rozhodnuti se na závod připravit. Vždy je to jen otázka toho, srovnat si vše v hlavě, nastavit si správně priority a pak skloubit jedno s druhým, stejně jako to řešíte v běžném životě.

Zimní sporty jsou skvělou přípravou na běžecké závody

Zimní sporty jsou skvělou přípravou na půlmaraton i maraton, jen považte, jaké bonusy do vašeho tréninku vám přinášejí: vytrvalost – je naprosto jedno, zda strávíte celý den na běžkách, sněžnicích, sjezdovkách či snowboardu sílu – platí nemlich to samé jako u vytrvalosti 

Vytrvalost

Položíte-li si otázku: „Jak mi může k běžecké vytrvalosti pomoci, že strávím celý víkend nebo dokonce celý týden na horách a přitom budu běhat jen minimálně nebo dokonce vůbec?“, tak vězte, že VELMI

U vytrvalosti jde vždy jen o vytrvalost, tedy naučit tělo dlouho pracovat, a je zcela lhostejné, co během toho děláte. Vytrvalost je o tom, překonat své vnitřní strašáky, které vám našeptávají při prvních příznacích nepohody: 

  • Přestaň! 
  • Dej si pauzu! 
  • Na to ještě nemáš! 
  • Co když se zraníš? 
  • Jak zabezpečíš svoji rodinu, když nebudeš moci dělat svou práci? 
  • … 

Vytrvalost je ve svých argumentech velmi vynalézavá, velmi pragmatická. Vždy používá takové argumenty, na něž slyšíte. Z vlastní zkušenosti však vím, že po nějaké chvilce, pokud její argumenty neoslyšíte, samozřejmě pokud jste si nepřivodili nějaké zranění, nebo už jste se silami skutečně na dně, vám tyto argumenty přestanou v hlavě znít a vy se vydáte bez obav vstříc svému životnímu dobrodružství. U vytrvalosti zkrátka stačí, nebo by se spíše hodilo říci, musíte – VYTRVAT! A tady je opravdu naprosto nepodstatné, jakou činnost zrovna provádíte, zda běžíte, běžíte na běžkách, celý den jezdíte nahoru a dolů na sjezdovkách či snowboardu, či se procházíte po sněžných pláních na sněžnicích. 

Vytrvalostní síla

Provozování zimních sportů pomáhá běžci naprosto přirozeně rozvíjet sílu a vytrvalostní sílu v celém těle. Při sjezdování posilujete svalstvo nohou i trupu, core. Při jízdě na běžkách i sílu rukou. Při chůzi na sněžnicích celého člověka. Při zimních sportech navíc nehledíte na čas, jako třeba ve fitku, neboť většinou počítáte s tím, že na to máte celý den – celé dny. 

Orientace

Tříbíte si orientaci pro chvíle, až se budete muset prodírat davem běžců při velkých městských závodech. 

Snažit se naplno trénovat a užívat si zimní sporty může vést k přetrénování!

Když vyrazíte na víkend či na týden v zimě na hory a máte výčitky, že vůbec nevyběhnete a ztratíte tím pádem cit pro běh, pak není problém si k zimnímu vybavení přibalit i vybavení na běh a nejlépe ráno si vyběhnout na pár kilometrů nebo 20 minut, jen pro ten pocit běhu. Rozhodně se při tom nesnažte o žádný výkon, toho si užijete až až při zimních sportech a v týdnu. 

Trénovat (nejen) v zimě můžete i jinak než při sportu. Níže máte tabulku, kolik energie vynaložíte při různých činnostech. I tyto činnosti, pokud je někdy vykonáváte, si pak můžete do svého tréninku zakomponovat, respektive započítat.

aktivita

kJ 

aktivita

kJ 

badminton

21,9

squash

36,1

tenis – dvouhra

24,4

tenis – čtyřhra

15,1

stolní tenis

16,0

veslařský trenažér

26,0

bruslení na ledě

21,9

chůze se sněžnicemi

37,8

jízda na kole – 16 km/h

22,7

posilování

16,0

volejbal

18,5

kopaná

31,1

jízda na koni – cval

23,5

hřebelcování koně

29,4

tanec klasický

13,4

tanec moderní

21,9

chůze 5 km/h

20,2

jogging – 10km/h

35,3

lyžování – běh

31,1

lyžování – sjezd

21,9

horská turistika

30,2

plavání pomalé – kraul

29,4

skákání přes švihadlo

31,9

zahradní práce – lehká

19,3

úklid domu

13,4

drhnutí podlahy

24,4

vytírání podlahy

14,3

úklid sněhu – lopatou

24,4

sekání dřeva

19,3

řezání ruční pilou

27,7

Poznámka: Uvedená čísla u jednotlivých aktivit představují počet spálených kJ za hodinu na 1 kg hmotnosti hýbatele – toho, co se zrovna hýbe.

Tak vidíte, člověk – pokud se hýbe a dělá manuální práci, může trénovat pořád. Krásné na tom je, že to ani za trénink nepovažuje, ale považuje to za přirozenost. Pak je na tom krásné i to, že kolikrát za to nemusí vůbec platit, a to se vyplatí. 

Zapomeňte ve svém uvažování, jak kvalitně natrénovat na 5 či 10 km, půlmaraton či maraton, na to, že váš trénink musí být v kuse. Tedy že musíte například běžet alespoň hodinu či dvě, aby to mělo vůbec smysl. Možná vás to překvapí, ale mnohem víc dostanete, když si svůj trénink rozdělíte během dne, na více kratších dílů. Vaše tělo pak bude vlastně v záběru skoro neustále, neboť ono neskončí s pohybem ve chvíli, kdy se vy zastavíte, kdy vy odložíte raketu, brusle či lyže.

Pozitivní procesy jako okysličování, proudění krve, spalování respektive přeměna tuků na svalový glykogen v něm probíhají ještě dlouho po tom. Čím jste tedy během dne, co se různých úkonů, znamenajících pohyb, aktivnější, tím více jste pak připraveni i na běh. 

Během týdne vám pak stačí, když v týdnech, kdy jezdíte na hory, vyběhnete alespoň 2 – 3x k cílenému běžeckému tréninku, aby tělo nezapomnělo, jak běh chutná. Až sleze sníh nebo po dovolené párkrát potrénujete i vytrvalostní běh a bude to tam. To mi věřte.

 

Chůze je nejpomalejší běžecké tempo, tak běž a už nepřestaneš

Chůze je nejpomalejší běžecké tempo, tak běž a už nepřestaneš

Když neběžec začíná s tréninkem, první týdny, možná měsíce jsou podobné – nežádoucí účinky vysoce převažují nad těmi žádoucími. Tuto detoxikační fázi nicméně nelze ani odstranit ani zkrátit. Lze ji pouze vydržet. Pavel Kosorin

Pavle, souhlasím i nesouhlasím a zároveň dodávám, že jde o úhel pohledu na vše, co v životě děláme. Většina lidí to má nastavené nejspíš tak, jak říkáš v poslední větě a sice jde o to „vydržet“.

To slovo vypovídá o kladu, o vytrvání, vytrvalosti, ale my mu podsouváme i význam záporný a sice: ÚTRPNOST! Co je však na výdrži útrpné? Zhola nic. Jak se tedy do té výdrže promítla? Jednoduše, od narození nám říkali a říkají, že nic není zadarmo, že všechno, co za něco stojí, si člověk musí zasloužit. Což je sice pravda, ale zase poloviční. Vždyť spoustu toho můžete v životě získat „pouze“ tím, že jste k ostatním milí, příjemní, empatičtí, že jim bez problémů poskytnete to, čím jste byli ŽIVOTEM obdarováni.

A tak bych mohl pokračovat a rozebrat všechna slova, všechny naše činy a u všech bychom našli obě stránky: kladnou i tu zápornou, jin i jang, bez nichž to prostě v životě nejde.

Život, běh, života běh jsou ukázkami, demonstracemi toho, že nic není jen bílé a nic není jen černé, že oboje k životu patří, nechceme-li prožít život šedivý. Takže až začnete v životě s čímkoliv, nestavte si hned na počátku do cesty překážky v podobě černé, spíše na začátku hledejte odstíny bílé, pak se snadněji překlenete i přes propasti té nejtemnější černé, přičemž se vám klidně může stát, že si jich ani nevšimnete, nebo, a to se stává velmi často, si černou zamilujete.

Běh či jakýkoli jiný pohyb se vám stane drogou a závislostí, bez níž si už nebudete moci svůj život představit. Což je zase jen poloviční +, mnohem lepší je, když se „jen“ stane pevnou součástí vašeho života, o níž nemusíte přemýšlet, co se stane když, když třeba zrovna dnes nevyběhnete.

Vyhnout se tomu, abyste na začátku běhání prožívali negativní zážitky, a pocity není až tak těžké, jak by se ze zkušenosti mnohých, kteří s běháním začali před vámi. Stačí, když nebudete nedočkaví, zbrklí a přeceňovat své síly.

Prostě začnete pomalu, netlačte na pilu, nesledujte výkony ostatních, nepoměřujte se s nimi. Když nezvládáte běžet, přejděte v klidu do chůze, když sotva chytáte dech, přejděte do chůze. Tréninky si plánujte na minuty, ne na kilometry, nebude vás to nutit běžet (pohybovat se dopředu) rychleji, než zvládáte. A pamatujte si: CHŮZE JE NEJPOMALEJŠÍ BĚŽECKÉ TEMPO, A POKUD JDETE DOPŘEDU, JE TO SUPER!

Běž a nepřestávej

Všechno co umím a znám o běhání, jsem se naučil od běhu

Všechno co umím a znám o běhání, jsem se naučil od běhu

Všechno, co v životě umím, mě naučil běh, i tak by se dal nazvat tento článek. Nebo jinak: když se batole postaví poprvé na nohy, tak se hned rozeběhne. Proč se v tom úvodu tak babrám a nejdu rovnou k věci? Nejspíš proto, že většina lidí, když začíná běhat, má právě tohle někde hluboko v podvědomí, a proto to běhání většiny lidí vypadá tak, jak vypadá. Prostě člověk má za to, že běhat umí odjakživa a tudíž se to nemusí učit. Stačí na sebe něco hodit, zabouchnout dveře od domu a tradááááááá.

Ale zpět k první větě. Běh mě opravdu naučil všechno, co člověk v životě potřebuje, a sice: 

  • jak se pohybovat, abych se s co nejmenším výdejem energie dostal co nejdál a co nejrychleji
  • jak se oblékat, abych se hned nezpotil a při tom mi nebyla zima, nebo naopak horko
  • jak běžet, abych neskákal, tím pádem mohl za běhu jíst a nedělalo se mi špatně nebo si nezpůsobil nějaké zranění
  • vybrat si pro pohyb venku, ale i třeba do fitka či tělocvičny správnou obuv
  • jak si v životě vše zorganizovat, abych stačil všechno, co mě zajímá, co mě baví a při tom nestrádal
  • mít rád sám sebe (přijmout se takový jaký sem)
  • mít rád lidi (přijmout je takový jací jsou)

Zdá se vám výše uvedeného málo, myslíte si, že člověk, aby v životě uspěl, aby uměl běhat (proběhnout životem), musí toho umět a znát daleko víc? Musí se třeba naučit vydělávat peníze, umět řídit auto, umět pracovat na počítači, umět x cizích řečí, umět ovládat všechny možné stroje a přístroje, aby se v životě co nejlépe uplatnil? Možná máte pravdu, ale k čemu vám to všechno bude, když vypnou proud, když dojdou pohonné hmoty, když vás nebude práce bavit, když vás nebude bavit život, zkrátka, když se dostanete do situace, že váš života běh bude stát za pendrek?

Tak fajn, tak konečně řekni něco praktického, ať můžeme vyběhnout! Tak dobře, tady je pár praktických rad, které byste měli vědět, než za sebou poprvé zabouchnete dveře bytu či domu a vyběhnete:

Pět rad, jak se při běhu nepřehřát, nenastydnout, neškobrtnout

1. Nikam se nežeňte

Tím chci říci, že máte tempo, kterým vyběhnete, přizpůsobit své momentální fyzické kondici, svým aktuálním schopnostem a ne tomu, abyste podle vás běželi a nebyla to chůze, respektive, abyste stačili tempu, či lépe byli rychlejší, než ti, které při svém běhu potkáte. Prostě běžte (jděte) tak, abyste to byli schopni v klidu udýchat. Běžte (jděte) tak, abyste při tom byli schopni plynule mluvit.

2. Spěchejte pomalu, nedávejte si cíle, které v danou chvíli nejste schopni zvládnout

Začněte běhat (chodit) obden, začněte na 25 – 30 minutách a vzdálenost, respektive čas tréninku si prodlužujte tak po 3 trénincích, a nejvýše o 5 minut. Tímto způsobem se dostaňte až na hodinu běhu (pohybu) obden. Teprve pak začněte uvažovat o specifičtějším tréninku, zaměřeném například k uběhnutí 5 km v kuse či za nějaký konkrétní čas. Trénink si raději plánujte v čase než na danou vzdálenost, vyhnete se tím přetěžování (běhání ve vyšší intenzitě, než je pro vaše tělo v danou chvíli žádoucí a přípustné), také se tím vyhnete možnému zklamání, když vám to zrovna moc nepoběží a vy neuběhnete vytýčenou vzdálenost. Prostě 30 minut zůstává stále 30 minutami bez ohledu na to, zda jste za ně urazili 5 či 3 kilometry!

3. Na běh venku i ve fitku se oblékejte tak, abyste před během pociťovali mírný chlad

Na trénink se vždy oblékejte méně než více, po krátké době běhu (zátěže) se zahřejete na provozní teplotu. Zatímco pokud se obléknete komfortně, tak po chvíli běhu (tréninku) se začnete nadměrně potit, začnete se rozepínat (abyste se zchladili), vystydnete a nastydnete!

4. Počasí, ani nízké teploty či vítr, nejsou zdrojem nachlazení, tím je tempo, které nejste schopni držet po celý trénink, nesprávný způsob oblečení, vychladnutí

Počasí, ať je venku jakkoliv, není příčinou toho, že člověk, který začne běhat (či se jinak hýbat), bývá často nachlazený. Důvodem není ani případná oslabená imunita. Hlavní příčinou je to, že se člověk zpotí, začne mu být vedro a následně rychle vychladne! 

ZPOTIT SE, následně VYCHLADNOUT, znamená zcela jistě NACHLADNOUT!

Nachladnete nejsnáze tak, že běžíte (pohybujete se) příliš rychle, tak rychle, že to přestanete být schopni udýchat – zpomalíte, začnete se potit – než budete schopni zase běžet rychleji, abyste se zahřáli na provozní teplotu, vychladnete – druhý den budete kýchat a poteče vám z nosu.

Nachladnete nejsnáze tak, že se na běh (trénink) nadměrně oblečete. Brzo po začátku běhu (tréninku) se začnete potit, začnete se rozepínat či odkládat svršky – ochladíte se – vychladnete – druhý den budete nachlazení.

Nejsnáze nachladnete i tehdy, když se oblečete přiměřeně vnějším podmínkám a intenzita vašeho tréninku bude odpovídající vaší kondici a nebudete ji muset během tréninku snižovat, ale na konci tréninku, když budete zahřátí, zůstanete stát, zapovídáte se a vystydnete. Proto, abyste nenastydli, je dobré se co nejrychleji po tréninku osprchovat a převléci se do suchého, a třeba až pak se protáhnout.

5. Běžecké boty jsou důležité, ale důležitější je styl vašeho běhu

 

Běhat, alespoň ze začátku, se dá prakticky v čemkoliv (tedy boty na vysokých podpatcích či pánská společenská obuv není to pravé ořechové) a nic si nezpůsobíte. Ale i když budete mít ty nejdražší běžecké boty a nebudete umět skutečně běhat, tak začnete přetěžovat váš pohybový aparát a uženete si nejspíš nějaké zranění.

Investice do výuky běhu se vyplatí, třeba v tom, že nebudete utrácet mnoho tisíc Kč za boty různých značek, abyste nakonec zjistili, že vám žádná z nich od bolestí a zranění nepomůže.

Rok 2026 je skvělou šancí začít být sám sebou

Rok 2026 je skvělou šancí začít být sám sebou

Paměť, která pracuje pouze pozpátku, je velmi ubohá.  – Bílá královna, Alenka v zemi za zrcadlem Zdánlivě nelogické konstatování, vždyť pamatovat si můžeme jen to, co už bylo, tedy to, na co vzpomínáme.

Ano, potud je to nelogické konstatování. Logické začne být ve chvíli, kdy si sáhneme do svědomí a uvědomíme si, jak velmi často náš výlet do minulosti končí.

Když vzpomínka se velmi rychle mění v přání, v sen, jako třeba: to jsem byl ještě mladej, rychlej, silnej, přitažlivej, žádoucí…, to jsem byla mladá, krásná, štíhlá, přitažlivá, žádoucí…, kéž by to šlo nějak vrátit.

A už začínáte vymýšlet, snít, co by s tím šlo udělat, aby se alespoň něco z toho vrátilo. Pohříchu vám vždy vyjde, že to nebude zadarmo, že do toho budete muset něco vložit.

Copak peníze, těch je vám líto ze všeho nejmíň, a mnoho lidí to právě těmi penězi řeší, proto je ochotno na sobě nechat dělat spoustu „kosmetických“ úprav, támhle něco přiříznout, támhle něco uříznout, támhle něco vysát.

Bohužel vám to vrátí možná trošku z bývalé krásy, ale rozhodně vám to nevrátí vitalitu, mladický elán, ten vám vrátí jen to, když svému snu „obětujete“ sebe. Když na sobě začnete usilovně pracovat, prostě začnete chodit, běhat, cvičit, prolívat pot…

Zní to možná drasticky, ale to, že do sebe necháte řezat, to vám drastické nepřipadá. Je zajímavé, kolik lidí, kteří podnikají plastické operace, má hrůzu z toho, že by do nich chirurg říznul, kdyby jim opravdu něco bylo, třeba si postavilo hlavu jejich tlusté střevo, nebo provést operaci nějakého důležitého tělesného orgánu.

Bohužel mnohdy až podobný zážitek je přiměje se skutečně zamyslet a začít pro sebe, své zdraví, skutečně něco aktivně dělat.  

Za šest dní začne rok 2026, mnozí si na něj vymysleli, jako mnoho roků před tím novoroční předsevzetí, zkuste být jednou k sobě upřímní, sáhněte si do svědomí, nakolik je to vaše „pravdivé“, nebo jen obezličkou pro to, abyste opět umlčeli své svědomí: „Vždyť to takhle dělá většina“. Nebuďte jednou většinou, staňte se SAMI SEBOU!