Jak lidé nejčastěji při běhu chybují

Jak lidé nejčastěji při běhu chybují

Běh je dovednost, stejně tak jako plavání, jízda na kole, úder golfovou holí či tenisovou raketou. Každou dovednost je třeba se učit, chceme-li jí dělat dobře. Tedy i běh!

Jaké chyby lidé dělají v běžeckém tréninku a co je doprovází

  1. Nedostatečné rozehřátí – úraz, neúměrný výdej energie
  2. Příliš vysoké tempo – rychlé vyčerpání energetických zásob, přehřátí organismu
  3. Rychlé zvyšování dávek – přetrénování – stagnace výkonnosti – pokles výkonnosti
  4. Nepravidelný trénink – výsledky nebudou odpovídat vynaložené energii
  5. Tréninkový stereotyp – trénink vás po čase přestane bavit
  6. Trénink za každou cenu – když cítíte, že nejste zdravotně zcela v pořádku, je třeba trénink buď omezit nebo úplně vypustit
  7. Individuální chyby způsobené tím, že trénink nepřizpůsobíte svým možnostem a schopnostem – každý člověk je jiný, má odlišné dispozice i kondici. Někdo se do formy dostane rychle, jinému to trvá déle. Tím nejdůležitějším je při běhání naslouchat svému tělu. Když něco děláte špatně, tělo vám to dá najevo.
  8. Nedostatek regenerace – dřív nebo později začnete mít vážné problémy se zdravím, energií a zřejmě poznáte, co to je únavová zlomenina 

Jak se zbavit únavy z tréninku

No jak – odpočinkem!

Únavy se lze zbavit jedině odpočinkem – je tvrzení, které je pravdivé jen částečně, protože únavy se můžete zbavit i aktivním pohybem, intenzita tohoto pohybu musí však být velmi nízká. Naopak nevěřte tomu, že vám proti únavě pomohou léky nebo speciální přípravky. Co vám ale opravdu pomůže, je:

  • dostatek spánku
  • odpovídající strava (před závody se vyvarujte „těžkých“ jídel bohatých na tuky, jezte častěji, ale menší porce)
  • doplňujte tekutiny, pomohou vám k odplavení metabolitů a doplnění iontů
  • aktivní pohyb (jiný než běhání) – procházka, plavání, protažení
  • masáž
  • sauna

Pokud jste skončili intervalový trénink nebo doběhli závod, tak rozhodně lepší, než se svalit do trávy, je lehce si vyklusat. Při regeneračním běhu dochází k rozproudění krve, která je jediným transportním zařízením těla pro jeho zásobení stavebními látkami, kyslíkem a odvod (odvoz) všeho, co je třeba z těla dostat ven. Co platí po tréninku a po závodě, platí i pro další den po závodě!

Běžecké prázdniny? Ale vůbec… Brdský půlmaraton v Kytíně přinesl rekordy

Běžecké prázdniny? Ale vůbec… Brdský půlmaraton v Kytíně přinesl rekordy

Rekordní počet účastníků ze čtyř kontinentů, rekordní časy (nejen těch nejlepších) a snad i rekordní nálada, jak ukazoval radostmetr. Pátý Brdský půlmaraton (a devítka), pevná součást Trail Running Cupu i Kytínských letních slavností, žal úspěch. Navzdory mírně narovnané trati.

Tomáš Nohejl – TONO agency

Přírodě (aspoň ještě někde tak úplně) neporučíš, což někdy může přinést komplikace. „Vinou lesních prací a také některých nebezpečných míst jsme museli vynechat pár oblíbených trailových úseků,“ omlouval se ředitel závodu. Namísto nich tam navedli trasu na šotolinovou lesní cestu. V části podél obory až ke Knížecím studánkám vedla celých šest kilometrů napřímo, což jste si však ani neuvědomili, neboť jste měli starosti se třemi táhlými kopci (a pak zaslouženými seběhy).

Každopádně poctivých jedenadvacet přírodních a ne silničních, se 410 metry převýšení a nejvyšším bodem v 580 metrech. Ideální na rozběhnutí nohou tři týdny po královské Krkonošské 50. A hlavně v prázdninovém závodním úhoru parádní šance na ostrou prověrku. Tím spíš, když se jako by vypnulo léto a podzimní teplota spadla pod 15 stupňů. Dokonce i foukalo a na startu spadlo pár kapek. Historické hasičské vozy na sousední louce si radostí zatroubily.

Trailový pohár objevili další nové tváře, které přinesli kvalitu a rekordy závodu. V čele s vítězem Michalem Košem (1:19:30). Bývalý zdatný cyklista Sparty, před drahným časem vítěz nejlepších maratonů Krále Šumavy, Beskyd tour nebo Mamuta, mistr UAC, běhá teprve čtyři roky. „Motor mi zůstal, ale vůbec jsem nevěděl, jak trénovat, až jsem si přivodil dvě únavové zlomeniny,“ přiznal 49letý chlapík ze Srbska na Karlštejnsku a servisman ve vysočanském Colnagu. Ale poučil se a už dokáže třeba maraton za 2:40.

„Tady se mi to moc líbilo, musím častěji vyrazit do terénu. Běžel jsem sám a vůbec se neohlížel, myslel jsem, že mám velký náskok,“ divil se pak, že druhý Drahomír Randa zůstal jen 29 vteřin za ním. „Zaváhal jsem trochu na rozdvojce tratí. Pořád jsem ho viděl kousek před sebou, ale nedokázal se k němu přiblížit,“ povídal 51letý unikátní solitér ze Stěžer, v posledních letech vládce běhů v Hradci Králové a okolí.

Třetí doběhl o dvě minuty času a věkovou generaci mladší Marek Páral. „Letos to bylo opravdu nabitý,“ povzdechl si obhájce vítězství, plzeňský lyžař Jan Majer z eD systém Vltava Fund teamu, tentokrát šestnáctý, ale s velmi podobným časem (1:31:48) jako v loňském tropickém vedru (1:32). Zato ostatní soupeři se hodně polepšili, někteří v první třetině výsledkové listiny až o deset minut.

Také ženám vládla novicka, dobřichovcká Eva Vyskočilová (1:30:43, absolutně 16.), 45letá pátá žena mistrovského maratonu v Praze (2:53). „Já na terény tolik nejsem, ale tady se mi to líbilo, hodně rychlé a běhavé. Běžela jsem si svoje, spíš se občas držela kluků, na ostatní holky nekoukala,“ dodala profesí konzultantka v oboru udržitelnosti, tedy zvládla tu nabrat i kousek inspirace z brdského polesí. Druhá doběhla se ztrátou deseti minut Adéla Nováková a třetí ještě o tři další Veronika Pundová.

Další obdivuhodné výkony přidali známí veteráni. Bývalý elitní maratonec Čeněk Filingr z Kadaně i v 64 letech desátý (1:29:16!) v celkovém pořadí. Stejně mladá Hana Breburdová týden po nočním maratonu, letos jich má už dvaadvacet (!), tady za 2:27… A nejstarší z nich 80letý Petr Boušek pár kroků za ní, za sebou nechal pár o mnoho mladších.

Devítku vyhráli velmi svižně Daniel Kraus (34:55) s Adélou Bajerovou (46:25), na překážkové dráze běhaly i děti.

Trail Running Cup pokračuje charakterově podobným, i když o něco náročnějším Česko-německým půlmaratonem v Českém lese v Nemanicích druhou říjnovou sobotu (11. 10.).

Kompletní výsledky

Běh, pouť a cesta

Běh, pouť a cesta

Nejspíš to začínáte pociťovat sami na sobě, ostatně jinak byste nezavítali na stránky Běžecké školy, či se nezajímali o věci spojené s během a běháním. O čem mluvím? Nabízelo se přidat ještě – když mluvím o běhání, ale to už použil Haruki Murakami jako název pro svou knihu, která je spíš o něm, o jeho běhání, já mám nyní na mysli běhání jako:

  •  životní pouť, 
  • vyjádření životního postoje,
  • vyjádření životního názoru,
  • společenskou událost,
  • životní pouť – nalézání sebe sama
  • představení sebe sama světu – druhým

Možná byste našli ještě další rozměry toho, co v životě člověka představuje ten krásný a ladný pohyb, při němž se člověk vznáší pár centimetrů nad zemí a jenž člověk nazývá běh, run, laufen…

Jistě, je zde i ten rozměr sportovní, v jehož rámci se jeden člověk snaží zvítězit nad druhým, nechci přímo psát: porazit druhého, i když „bohužel“ tento rozměr v běžeckých kláních také je obsažen. Ale neměl by být. Vždyť při běhu jde hlavně o to nalézt sebe sama, svou lidskou podstatu, svou životní cestu, nezřídka i svého životního partnera či partnerku. Boj, ten nemá v běhu co dělat, a to ani v podobě boje se sebou samým, vždyť kde bychom se měli lépe naučit spolupracovat, než při spolupráci svého těla se svou myslí, se svou duší?

Vstaňte z gauče a objevte zlatou žílu života

Vstaňte z gauče a objevte zlatou žílu života

Nikdy není pozdě se začít hýbat! To platí úplně pro všechny bez rozdílu a vůbec nezáleží na tom, jak dlouho už to nedělali, nebo zdali to v životě vůbec někdy dělali. 

Tu a tam se objeví, ve vztahu k vrcholovým sportovcům, že by měli končit na vrcholu, aby si „nepošpinili“ pověst. To neuznávám. Proč? To by jako nikdo, komu je přes pětadvacet let, neměl právo žít? Kdy člověk správně pozná, že je na vrcholu? Když něco má rád, proč by to nemohl dělat dál? Mít strach, co na to řeknou ostatní? Tohle neuznávám.

To je, jako když se někdo v mládí chodí rád procházet do lesa a najednou ve stáří by si řekl, že už ho při tom hrozně bolej´ nohy, tak radši nikam chodit nepůjde. Vždyť je to blbost“.

Jaromír Jágr k tomu kdysi řekl: „Zastávám názor: Pořád je lepší jít na led i s tím, že jsem o něco málo horší, než ostatní, než sedět v hospodě a dělat chytráka, jak jsem v minulosti býval dobrý“.

Osobně tenhle názor zastávám taky a dodávám, že je zcela lhostejné, na jaké úrovni člověk sport kdy dělal nebo dělá. Vždy je lepší žít aktivně, než mít z úst prachárnu. 

Je to už pár let, kdy se psalo o Britovi Fauja Singhovi, který tehdy udivil celý sportovní svět několika běžeckými světovými rekordy.

Jen si to vezměte: v jeden den vytvořil osm světových rekordů ve své věkové kategorii, když například uběhl 100 metrů za 23,14, 1500 metrů za 11 a půl minuty a 5000 metrů za 50 minut. Tři dny na to pak běžel maraton v čase 8 hodin 11 minut a 6 sekund.

Singh přitom nebyl sportovcem od mládí, ale začal běhat až po smrti své manželky, to už mu bylo 81 let! Běhat začal proto, že sedět doma jej zabíjelo! Jak inspirující pro všechny, kteří se doma perou se svými gaučovými démony a vymlouvají se na to, že na jakékoliv hýbání jsou již staří. 

Aby to měli se svými argumenty ještě těžší, bude dobré připomenout, že Singh zaběhl svůj nejlepší maraton, když mu bylo 92 let, a to v čase 5 hodin 40 minut.

Je mi jasné, že Jaromír Jágr či Fauja Singh jsou svým způsobem výjimeční v tom, co dělají, v tom, čeho v životě všeho dosáhli, ale jejich životní osudy jsou natolik rozdílné. Zatímco Jágr se hokeji začal věnovat už jako dítě, Singh začal běhat až v jedenaosmdesáti. 

Co to dokazuje? Dokazuje to to, že na nic není v životě pozdě, že nikdy není pozdě začít dělat věci, na něž jsme si dříve z různých důvodů netroufli, a také to znamená, že věk není žádným mezníkem, ať už člověk dělá cokoliv. 

Pokud bych měl několika slovy na závěr říct, proč jsem vlastně tenhle článek psal, jaké je jeho poselství, tak bych napsal:

ČLOVĚČE, VSTAŇ ZE SVÉHO GAUČE A ZAČNI SI PLNIT SVÉ SNY – OBJEV SVOU ZLATOU ŽIVOTNÍ ŽÍLU.

 

Pohyb ve dne, v přírodě, lék na chmury či jiné neduhy a máte ho zadarmo

Pohyb ve dne, v přírodě, lék na chmury či jiné neduhy a máte ho zadarmo

Hýbat se uvnitř, nebo raději v přírodě. Rozhodně jsem zastáncem toho, že pohyb, v jakékoliv jeho formě, člověku jen prospívá. Na druhou stranu však preferuji všechny pohybové aktivity prováděné venku v přírodě, zejména v období cca od poloviny října do konec března. Období, kdy si velké procento lidí stěžuje na únavu a stres, které jsou vyvolány nedostatkem denního světla a pobytem v uzavřených prostorách.

Lékaři už dokonce tento stav označili za nemoc, kterou nazvali SAD. O co jde, o nic míň a o nic víc, než o to, že člověk je tvor zimomřivý a veškerým komfortem značně zhýčkaný a sotva začne být venku mlhavo a pošmourno, zalézá do svých jeskyň. Tam za ním nemůže denní světlo a tak řadu měsíců tráví tím, že je na umělém osvětlení. To přírodní, z nějž jsme coby živočišný druh napájeni, se nám najednou nedostává. A tak lékaři společně s vědci vymysleli lék. Tím lékem je světlo o jisté barevnosti a jistých dalších vlastnostech, které na člověka působí blahodárně a vrací mu energii a vitalitu. 

No dobře, ale nešlo by to řešit jinak? Jsem přesvědčen, že šlo a to velmi jednoduše. Prostě být každý den alespoň 15 – 20 minut na denním světle. Záměrně neříkám venku, protože na začátku zimy jsem měl konzultaci s jedním svým klientem – pánem, kterému je již 71 let. Žije v horské oblasti, celý život lyžoval, ale protože ho začalo bolet rameno, začal běhat. Běžecká sezóna skončila a on najednou nemohl čtrnáct dní spát. Začal mu scházet pohyb, pohyb na denním světle. Byl učitelem a tak dříve denně chodil do školy několik kilometrů pěšky, tam i zpět. Samozřejmě za denního světla. Teď najednou nic. 

Sotva mi svůj problém popsal, ptám se ho: „Chodíte ven, když nyní máte tréninkovou pauzu?“ A on: „Chodím.“ Tak jsem to zkusil jinak: „Chodíte ven za světla?“ A on na to: „Ne, až večer.“ Zeptal jsem se: „A co vám brání, chodit ven za světla?“ „Nic, jen manželka mi říká, že jsem blázen, a v těch 71 letech už bych si mohl dát pokoj!“ Vycítil ale, kam svými otázkami mířím a řekl mi, že byl u lékaře a ten mu předepsal melatonin, tedy hormon, který naše tělo produkuje ve chvíli, kdy je vystaveno dennímu světlu. Hormon, který je zodpovědný za to, že se cítíme dobře, máme dobrou náladu a máme dobrý spánek. Pochopil bez dalšího dlouhého vysvětlování, že tím, že najednou zůstává zavřený doma, v bytě, nechodí za světla ven, se prostě melatonin v jeho těle nemůže tvořit. A o to celé jde, když říkám: „Snažte se být každý den 15 – 20 minut venku, na denním světle. 

Kde na to vzít čas? To je jednoduché, stačí, když si ráno přivstanete a projdete se těch 15 – 20 minut kolem svého bydliště – jezdíte-li do práce autem. Jezdíte-li do práce prostředky hromadné dopravy – jednu či dvě stanice na začátku, nebo na konci se projděte. Žehrání na nedostatek času je jen naše věčná výmluva, protože člověk má tolik času, kolik si ho na sebe udělá. A na co jiného by si měl udělat čas, než na sebe. Vezměte to tak, že vše, co v životě máte, mate jen proto, že jste si na to museli vydělat. Kdo nebo co vám pomohlo si na to vše vydělat? Vaše auto? Váš počítač? Vaše televize? Vaše lednička? Váš šéf? Vaše …? 

NE! Pomohlo vám k tomu vaše tělo, a proto bychom se o něj měli postarat nejlépe, jak umíme, abyste si společně s ním mohli váš život pořádně užívat. Pokud se o něj staráte tím, že chodíte cvičit do fitka, chodíte plavat, hrajete squash, tenis, volejbal, cokoli si vymyslíte v hale, dobře, nic proti tomu, ale nezapomínejte na to, že stejně funguje naše tělo na sluneční energii, stejně jako na ní fungují všechny systémy, všechny stroje, které člověk vynalezl a důmyslně sestrojil. Protože co je benzín, co je ropa, co je zemní plyn, co je dřevo? To vše je přetransformovaná sluneční energie. Zrovna tak přírodní potraviny, protože než kráva sežere trávu, musí ta tráva z něčeho vyrůst a jedním z těch faktorů je zase sluneční světlo. 

Prostě a jednoduše, když na vás sedne podzimní, zimní, jarní depka, vyrazte ven a buďte tam co nejčastěji, nabijte se tou nejpřirozenější energií, na níž naše tělo jede, běží, cvičí, hraje …

Nabijte se světlem od sluníčka a pozor, vůbec při tom nevadí, když je v tu chvíli, kdy my jsme venku, za mraky.

Chůze a pomalý běh, cesty k aktivní dlouhověkosti

Chůze a pomalý běh, cesty k aktivní dlouhověkosti

Člověk stále usilovně hledá recept na dlouhověkost. Ovšem je rozdíl dožít se vysokého věku a dožít se vysokého věku a moci si této výsady aktivně užívat. Chůze a pomalý běh jsou prostředkem k aktivní dlouhověkosti, ale i prostředkem k běžecké dlouhověkosti.

Takže je mi záhadou, proč se lidé stále někam ženou, jako by jim někdo zapálil koudel u zadku. Nejhorší na tom je, že když proběhneš životem sprintem, na jeho konci stejně zjistíš, že jsi toho nestihl víc, než kdybys běžel tempem maratonce.

Jediný rozdíl je v tom, že při tempu maratonce toho víc uvidíš a i prožitek bude hlubší. Navíc pomalý běh, v tomto období, je právě to, co vám dopomůže v příští sezóně k rychlejším časům.

Vše kolem nás se točí velkou rychlostí. Několikrát za den člověk slyší: rychle, rychle, rychle. Pokud se týče tréninku, tak nejvyhledávanější jsou typy, kdy za pokud možno nejkratší čas člověk dosáhne největšího zrychlení nebo zlepšení.

Jasně – fartlek, intervalové úseky, sprinty mají mnoho co člověku dát, pokud mu jde o to, dosáhnout během určitého času konkrétního zlepšení na desítce, v půlmaratonu, maratonu, či zhubnout 5 kilo. 

Ovšem stanovit přitom odpovídající míru zatížení a odpočinku nepřijde těžké jen začátečníkům, ale mnohdy i zkušeným běžcům. To bylo i jedním z důvodů, proč byla provedena jedna z nejrozsáhlejších dlouhodobých evropských studií, v jejímž rámci bylo definováno nejzdravější běžecké tempo jako pomalé, nebo přiměřené (podle vlastního subjektivního hodnocení účastníka studie). 

U účastníků studie, kteří pravidelně joggovali v těchto tempech (pomalém či přiměřeném), se snížilo riziko úmrtí o 63 % respektive 47 %, což odpovídá prodloužení očekávané délky života až o 6 let. Zajímavé bylo, že u těch, kteří označili ve studii své běžecké tempo jako rychlé, se vliv na změnu délky života téměř vůbec neprojevil. 

Prostě, jak na to tak koukám, tak studie potvrdila přesně to, co říkám, a sice že běh by měl člověk brát jako prostředek relaxace, uvolnění se od běžných životních stresů a naopak by neměl do života člověka přinášet další stresy. 

Vědci zjistili, že s ohledem na očekávanou délku života má největší smysl běhat či joggovat dva až tři dny v týdnu, dohromady 1 až 2,5 hodiny, a to právě v tom pomalém či přiměřeném tempu, prostě se nikam nehonit, neštvat. 

Co se týče toho, jak najít to správné, pohodlné tempo, tak i odborníci doporučují tempo, při němž můžete plynně konverzovat (když běžíte sami, můžete podle odborníků mluvit sami se sebou, ale upřímně, raději jen, budete-li mimo civilizaci, aby na vás někdo aktivní nezavolal Chocholouška :)).

I když to není přesné, tak je to lepší než dlouho doporučované tempo 130 tepů za minutu, neboť něco jiného je 130 tepů za minutu pro dvacetiletého a něco jiného pro šedesátiletého člověka. Je však i pravdou, že existují jedinci s pomalou frekvencí nádechů, kteří jsou schopni umluvit i poměrně rychlé tempo. Takže nejlepší je nechat si změřit toto tempo při zátěžovém testu a pak si při běhu kontrolovat tep pomocí sporttesteru a držet ho mezi 75 – 80 % TF max.

Rizika běhání v zimě

Zranění

V zimě, pokud se před během dobře nezahřejete, osobně doporučuji malou běžeckou abecedu, třeba hopsáním či pomalým během a rovnou nasadíte rychlé tempo, zvyšujete pravděpodobnost, že se vám něco stane, neboť vaše svaly, klouby, šlachy, úpony jsou ztuhlé.

Nachlazení, „Open Window“ efekt otevřeného okna

Zvláště po velmi rychlém nebo dlouhém běhu je váš imunitní systém oslabený a vaše tělo je tím náchylnější něco „chytit“. Podle stupně zatížení a vaší osobní odolnosti trvá efekt „otevřeného okna“ pro viry a infekci od 3 do 72 hodin. Většinou jsou zasaženy dýchací cesty, v jejichž sliznicích je po intenzivním tréninku k dispozici méně imunoglobulinu, který za běžných podmínek stojí na stráži proti škodlivým bakteriím a virům. Proto odborníci radí především v zimě své tempo kontrolovat, abyste své okno infekci moc neotvírali. 

Dokonce i mezi výkonnostními sportovci je považována zima za období regenerace a budování základní vytrvalosti. Proto také, pokud potřebují opravdu zamakat na tempu, dělají to buď na páse ve fitku, v hale či jedou za teplem do teplých krajin. 

Pokud nemáte tyto možnosti, je dobré se zamyslet nad vrcholy své běžecké sezóny a jde-li to, posunout je spíše k létu či podzimu, a v zimě se přizpůsobit rytmu přírody. Více relaxovat, případně si dopřávat běh v meditativním tempu, prostě nestát u „otevřeného okna“, když to není bezpodmínečně nutné. Možná si nezaběhnete osobní výkony na těch závodech, na nichž jste chtěli, ale proběhnete zimou zdraví, o rok si prodloužíte svůj život a vytvoříte si tak dosmrtný osobák. 

Dvanáctitýdenní tréninkový plán na proběhnutí zimou ve zdraví

První a druhý týden pro proběhnutí zimou ve zdraví

den

délka tréninku

tepová frekvence

provedení

úterý

30 minut

55 – 70% TF max

souvislý běh

čtvrtek

40 minut

55 – 70% TF max

souvislý běh

neděle

45 minut

55 – 70% TF max

souvislý běh

Třetí a čtvrtý týden pro proběhnutí zimou ve zdraví

den

délka tréninku

tepová frekvence

provedení

úterý

30 minut

55 – 70% TF max

vložit – 3x 60 metrů stupňovaně

čtvrtek

40 minut

55 – 70% TF max

souvislý běh

neděle

45 minut

55 – 70% TF max

vložit – 3x 60 metrů stupňovaně

Pátý a šestý týden pro proběhnutí zimou ve zdraví

den

délka tréninku

tepová frekvence

provedení

úterý

30 minut

55 – 70% TF max

souvislý běh

čtvrtek

50 minut

55 – 80% TF max

20 min (55-70) – 10 min (70-80) – 20 min (55-70)

neděle

45 minut

55 – 70% TF max

souvislý běh

Sedmý a osmý týden pro proběhnutí zimou ve zdraví

den

délka tréninku

tepová frekvence

provedení

úterý

30 minut

55 – 70% TF max

vložit – 3x 60 metrů stupňovaně

čtvrtek

40 minut

55 – 70% TF max

souvislý běh

neděle

50 minut

55 – 70% TF max

vložit – 3x 60 metrů stupňovaně

Devátý a desátý týden pro proběhnutí zimou ve zdraví

den

délka tréninku

tepová frekvence

provedení

úterý

30 minut

55 – 70% TF max

souvislý běh

čtvrtek

40 minut

55 – 70% TF max

souvislý běh

neděle

50 minut

55 – 80% TF max

20 min (55-70) – 10 min (70-80) – 20 min (55-70)

Jedenáctý a dvanáctý týden pro proběhnutí zimou ve zdraví

den

délka tréninku

tepová frekvence

provedení

úterý

30 minut

55 – 70% TF max

vložit – 3x 60 metrů stupňovaně

čtvrtek

30 minut

55 – 70% TF max

vložit – 3x 60 metrů stupňovaně

neděle

45 minut

55 – 70% TF max

souvislý běh