Právě jsem se probudil z dlouhého, nepěkného snu. Než jsem ulehl, vzdal jsem se naděje, která mě dlouhou dobu naplňovala, napájela. Ve chvíli, kdy jsem se jí vzdal, se vše začalo obracet, ne o 45, ne o 90, ne o 180 stupňů, najednou mám pocit, že vše nabralo neskutečné obrátky, stoupám, ba přímo běžím po spirále, zatímco poslední dobou jsem se jen stále točil v kruhu.

Stále znovu a znovu se přesvědčuji o tom, že zkoušky, které v životě podstupujeme, jsou čím dál tím těžší, čím dál rafinovanější a čím dál tím méně pochopitelné.

Dokud si však do poslední chvíle zachovám chladnou hlavu, i když je mě k uzoufání, nakonec se ve chvíli, kdy si řeknu:

„Ne, mě nedonutíte, abych činil proti svému přesvědčení, abych se snažil druhého přemluvit k něčemu, co sám tak necítí, byť by mi zřejmě podlehl a nechal se přesvědčit! Ne, protože by to bylo Pyrrhovo vítězství, kdyby k tomu nedošel sám! Tímto vítězstvím bych získal jen pochybnosti, zda to učinil kvůli tomu, že jsem to chtěl já, nebo zda to udělal proto, že to tak chtěl on“ něco zlomí a ten druhý to udělá sám.

Stejně nazírám na každého, kdo ke mně přijde, proto se snažím druhé jen navádět na cestu, s tím, že jít po ní, běžet po ní, už musí sami.

Ukážu jim – naznačím, kudy cesta vede, jak správně našlapovat, běžet, dýchat, ale to ostatní musí být o nich samotných, neboť i když to tak možná necítí, tak i běh je součást jejich cesty, jejich životního poznáni. I na běhu – při běhu, se mohou dozvědět hodně důležitých informací o sobě, o svém životě, o své cestě, která je dovede k jejich cíli.

Původní význam slova jogging znamenal střídání pomalého běhu s chůzí, po našem – indiánský běh. Indiánský běh proto, že tento způsob překonávání dlouhých vzdáleností používali již před staletími indiáni.

Byl to i způsob překonávání dlouhých vzdáleností dávných a bájných listonošů v Himálajích či vojenských poslů, jakými byl například ten, co běžel z Atén do Sparty žádat o pomoc proti Peršanům a pak s nepořízenou běžet zpět, když zjistil, že ti oslavují zrovna svého boha války a to jim nedovoluje týden pozvednout zbraně.

Byl jím i bájný Feidippides, běžící pak z Marathonu do Athén, když ti si to s Peršany pak vyřídili sami.

Na indiánský běh, bájné listonoše a vojenské posly pomalu padá prach zapomnění, zato jogging si stále výrazněji nachází místo v životě moderního – aktivně žijícího člověka. Jeho moderní historie je spjata se jménem legendárního novozélandského trenéra Artura Lydiarda, díky němuž se od šedesátých let minulého století lidé začali nejdříve po desítkách, pak po stovkách, tisících, desetitisících a dnes statisících opět aktivně hýbat.

S malou nadsázkou by se dalo říci, že za to, jak to vypadá v současné době ve velkých městech po celém světě v den, kdy se zde běží maraton, může Artur Lydiard.

Charakteristickým rysem joggingu je, že člověk při něm běží,  jde jen tak, aby se sotva zadýchal, tedy na nízké až střední intenzitě (65 – 75 % TF max).

Jogging je nejlepší způsob, jak se zbavit přebytečných kilogramů, jak vůbec začít běhat. Je to tedy ten nejlepší možný způsob aktivního pohybu pro všechny začátečníky, ale i lidi s cukrovkou nebo kardio-vaskulárními problémy.

Cukrovkáři a kardiaci musí však toto začít dělat a i později provádět pod dohledem lékaře. To neznamená, že s ním budou chodit joggovat, ale budou chodit na pravidelné kontroly, měření a konzultace. Vůbec nejlepší by bylo, kdyby takto jejich lékař přímo spolupracoval s jejich trenérem!

Nevěřím na náhody, proto mě ani nepřekvapilo, když jsem dostal nějakou dobou zprávu, že děti v České republice jsou nejtlustější ze všech dětí v Evropě, nejen nejtlustější, ale také jsou nejvíce ohroženy cukrovkou.

Proč mě to nepřekvapilo? Protože, byť každý rodič/prarodič nadevšechno miluje své děti/vnoučata, tak hodně často ten samý rodič/prarodič svým dětem dokáže neuvěřitelně škodit. Ne úmyslně, ale právě pro tu lásku.

Prostě dá, koupí jim, co jim na očích vidí – my jsme si to nemohli dovolit, nebylo to tady, tak ať aspoň moje dítě/vnouče si to užije – coly, limonády, hamburgery…

Ve škole nějakej „pošuk :)“ chce děti naučit běhat: „Mami/tati – mně se nechce, mohla/mohl bys mi napsat omluvenku, že nemůžu?“ Ale to víš miláčku, že ti jí napíšu, ještě by ses se nám zpotil/zpotila!“

Pak dítě vidí, o čem to je a prosí: „Mohl bych/mohla bych taky běžet?“ „ Nemůžeš Milánku, Milunko, rodiče ti napsali omluvenku, my si tě nemůžeme vzít na triko.“ 

Jogging je univerzálním prostředkem k vymazání šéfa/šéfky, manžela/manželky, syna/dcery, dluhů a všech dalších možných a nemožných problémů z hlavy.

Ne, že byste na ně dočista zapomněli a už nikdy nenašli cestu do práce, domů, do své banky, to rozhodně ne, ale ve chvíli kdy vyběhnete na ně prostě zapomenete a tím si vytvoříte ve své hlavě místo pro to, abyste posléze mohli najít řešení všech svých problémů. Protože jen ve chvíli, kdy máme hlavu čistou, mohou do ní přijít nové myšlenky, nové nápady a vy se můžete vydat vše, co vás tíží, vše, co vás drtí, řešit. 

Právě proto se stal jogging a posléze i běh takovým fenoménem, že dneska zaplavuje celý svět. Je to jedině a právě proto, že člověk má zase alespoň chvilku čas být sám sebou, bezbolestně se zbavit přebytečných kilogramů a všeho toho balastu, který uvnitř sebe nosí a zase normálně žít.

Žít a jít, běžet, kam ho napadne, kam se mu zachce, protože najednou na to MÁ. Má na to energii. A co si budeme povídat přátelé, v celém našem vesmíru o nic jiného než o energii nejde. Pokud si myslíte, že prachy jsou tím fenoménem, který roztáčí kola života, tak se jimi zkuste živit, jsem zvědavý, kolik dní bude trvat, než pochopíte, nebo zcela vyhladovíte :).

Ve stáří je skryta zkušenost z prožitého životního maratonu. Když člověk uběhne maraton, má mysl prázdnou. Právě NĚCO dokázal! Dokázal něco, v co ani on sám možná nevěřil a pochopil, že věřit znamená poznat pravdu.

Když se člověk dožije stáří, má v sobě zkušenost, že v životě běží málo co podle not. Že v životě málo co běží podle našich představ, že život je neustálá zkouška, ale že i tak stálo za to ten život žít.

Když se objímají lidé v cíli maratonu (ultramaratonu), jsou prázdní a šťastní. Jsou prázdní myšlenek, které je až dosud strašily, jsou prázdní myšlenek na neúspěch.

Prožije-li člověk život aktivně, je ve stáří prost myšlenek: co jsem všechno mohl, kdyby? Je prost těchto myšlenek, protože ví, že vše v životě mít, či dosáhnout, nelze. Zklidní se a užívá si toho, co je a vlastně i toho co bylo.

Stáří i úspěšně absolvovaný maraton představují v životě člověka mezník. Tím mezníkem je zkušenost, zkušenost, že všem navzdory, sobě navzdory, něco dokázal.

Dokázal jsem uběhnout maraton, dokázal se dožít stáří, kdy ještě leccos můžu.

Pokud se člověk dožije stáří a ještě je k tomu zdravý, vitální, fyzicky zdatný, může rozdávat rozumy těm, co v toto nevěří, protože kolem sebe vidí, že lidé mnohem mladší, třeba už čtyřicátníci, začínají ztrácet životní síly a životní optimismus.

Dožít se aktivního stáří, či uběhnout maraton je zkušenost k nezaplacení, neboť jediné, zač ji může člověk získat, je jít do toho a činit!

Proto jsou děti obecně rády ve společnosti prarodičů, proto jsou lidé obecně rádi ve společnosti starších lidí. Lidí, kteří nekáží, ale vlastním příkladem dokazují, že mnohé jde, když se o to aktivně usiluje. Cítí, že starší lidé, k nim nepřistupují s žádnými nároky, prostě k nim přistupují jen jako k člověku a člověk je tvor světla žijící z lásky.

Z lásky byl stvořen a s láskou by měl být propuštěn ze světa, když naznal, že jeho čas na Zemi se již nachýlil.  

Běh a stáří jsou stavy, kterým ti, co je nezažili, nepoznali, nerozumí a tak je odmítají jako bláznovství. Je to jen a jedině k jejich škodě, neboť běh i stáří jsou ZKUŠENOST.

Zkušenost, ke které člověk musí dožít či doběhnout. Zkušenost, kterou musí na vlastní kůži POZNAT!

Bláznovství je odmítání vlastního poznání, vlastního prožitku. Bláznovství je nevydat se na cestu k poznání, protože mi někdo řekl: „TO NEJDE!“ a nedokázal mi vysvětlit PROČ.

Vysvětlit PROČ může znamenat, že druhého nechám jít jeho vlastní cestou, zažít jeho vlastní zkušenost, protože bez vlastního poznání nepřijde POCHOPENÍ.

A pochopení sebe, pochopení ostatních je to, čeho nám je nyní třeba jako soli.