Hýbejte, ale jen tak trošku, abyste zase nebyli zdraví moc

Hýbejte, ale jen tak trošku, abyste zase nebyli zdraví moc

Když jsem před mnoha lety, psal na svůj blog na iDnes dva články o příčinách, respektive viníku tehdejší ekonomické krize, vůbec jsem netušil, čeho všeho se Karel IV. – ano, on je tím hlavním viníkem – na nás dopustil. Vždyť je tu nad nebe jasnější spojitost mezi ním a rudou, ale i tou černou září, která se nyní opět valí na Prahu, potažmo celou Evropu. Před 79 lety přišla od východu, tentokrát se valí odevšad.

Co na to říká Karel IV.: Spal jsem dlouho, víc jak 640 let. Pokud si ale někdo myslí, že to bylo klidné spaní, tak se hrozně mýlí. Celou tu dobu jsem si říkal „Karle, takhle to probůh nemůžeš nechat, když jsi jednou něco zvoral, tak se probuď a řekni jim, co mají s tím tvým odkazem dělat. Pokud to neuděláš, tak za chvíli to bude na Zemi samý zdravím překypující člověk, a co si s tím ta planeta nakonec počne?“

Karel si zavolal ze záhrobí svého písaře a začal přemýšlet nahlas, je docela dost možné, že písař měl trochu ztuhlý a tupý brk a tak nestačil všechno zapisovat přesně tak, jak to Karel řekl, každopádně tady je výsledek jeho hlasitého zvažování:

… Nevím, kam by došel sociální systém, kdyby všichni žili zdravě. Paradoxně mi připadá, že za pití alkoholu, kouření a opovrhování sportem by stát měl lidem připlácet, páč to jej zbavuje povinnosti se o něj starat v důchodu…

…. dále dávám na zvážení, zda by ekonomové chystající reformy, jež mají pomoci zachránit Zemi před naprostým nekontrolovatelným přelidněním, neměli navrhnout, aby jednotlivé státy měly všechny, kdo projevují sebemenší snahu se starat o své zdraví a svou fyzickou kondici, vést jako lidi podrývající samu podstatu demokracie. Vždyť považte, oni jsou tak neomalení, že se dokáží postarat sami o sebe a své politiky k ničemu nepotřebují…

… zanedbatelné není ani to, jakou hrozbou jsou pro stát důchodové systémy, vždyť oni jsou schopní tu žít déle než do stovky! A tak se ptám: „Kdo jim to má platit?“

… určitě bych se zamyslel i nad tím, zda:

  • by se neměl zdanit maraton a vlastně veškerý běh přesahující vzdálenost maxima průměrné populace, kterým je a vždy bylo 50 m při dobíhání veřejného povozu;
  • by běhání a aktivní provozování jakéhokoliv sportu nemělo být regulováno a kontrolováno sportovní policií;
  • by např. ve fitness centrech, wellness centrech, lázních – no prostě všech zařízeních, kam lidé chodí, aby byli fit, cítili se dobře a překypovali zdravím, se neměla zřídit speciální daň a tuto zahrnout do vstupného. Ať platí za to nejcennější, co mají, no ne?;
  • by veškeré aktivity provozované venku, na čerstvém vzduchu, neměly být považovány za trestný čin nebo za zločin. Jak je možné, že jste ještě nezavedli daň na to, když si lidé ve svém volném čase dělají pro sebe na baráku, na zahrádce a z odvedené činnosti neplatí DPH a neodvádí žádnou sociální daň? I když jsem zaslechl, že tady už se něco začíná dít, neboť skupina českých poslanců připravuje do sněmovny speciální zákon pro zahrádkáře;

… hubeňourům bych zvednul sociální pojištění, kdoví jak dlouho tady s tím jejich stylem života budou proti ostatním oxidovat. A kdo nemá vysoký cholesterol, ať si připlatí cholesterovou daň! Plať daně, ať to s tebou švihne v třiašedesáti (dřív ne, jen ať maká, dokud nedožije důchodového věku),>

… možná by se na ministerstvu zdraví měl vytvořit zvláštní odbor pro nezdravý životní styl a obezitu, to by bylo koryto, nebo bych ho rovnou přejmenoval na ministerstvo nezdraví, vždyť doktoři si nás stejně jen pěstují na body, ale je fakt, že to dělají chytře a snaží se, abychom jim jako plátci dlouho vydrželi…

… městská policie by měla mít ze zákona povinnost kontrolovat běžce a vyvolat tak nucenou přestávku v řádu minimálně 30 minut – v zimě nastydne a v létě totálně vychladne. A ještě by měla dostat právo jim kontrolovat obsah čutory na zakázané látky jako ionťák a jiné ty jejich zdravé nápoje…

… silniční kola by se měla vůbec zakázat a u horských by měly mít pneumatiky šířku minimálně 8 cm, aby kolo jelo co nejpomaleji. Určitě by stálo za zvážení, aby byla na kole v rámci povinné výbavy nutná dynama jako před rokem 89, co budou furt v provozu a muset osvětlovat cyklistu – když povinné osvětlení je celý den přece povinné, takhle to bude dostatečně zelené jako bio-zdroj a lidi za chvíli s těma velocipédama praští a zalezou raději domů k telce, kde jim budou promítat, jak je zdravé se pořád futrovat…

… sportovní policie pak bude muset mít ve své výbavě testery a foťáky, aby bylo možné následně vést vyšetřování při podezření na obsah endorfinů v krvi, k čemuž pomůže odběr krve a inkriminované šťastné foto. A laktát nad 4 bude trestný čin…

No a jaké poselství z toho plyne pro vás, které neodradí Karlovo „procitnutí“:

Začněte se hýbat, dokud to máte zadarmo!

Podkladem k sepsání tohoto blogu byl dopis, zaslaný mi ze záhrobí na soukromý e-mail, proto za něj nesu jen tu odpovědnost, že jej trošku zkultivovaný přeposílám dál, protože mne pobavil a věřím, že totéž učiní i s vámi:).

Sportu zdar!

Člověče běž a staň se člověkem

Člověče běž a staň se člověkem

Bibli zná, nebo o ní alespoň něco ví, každý člověk. O běžecké bibli – Born To Run, minimálně slyšel každý běžec. Bible říká: „Na počátku bylo slovo“, běžecká bible, kromě jiného, říká: „Na počátku byl králík“.

Na počátku objevu, že člověk byl zrozen k běhu, byla pitva králika

Ty velké břišní svaly na bránici? Musí být přichyceny k něčemu pevnému, takže jsou napojeny k bederním obratlům, stejně jako byste přivázali plachty k ráhnu. Tak je tomu u všech savců počínaje velrybami a vombaty konče, jenže tenhle zajíc je uspořádaný jinak. Místo aby se držely něčeho pevného, jsou jeho břišní svaly spojené s těmito útvary podobnými kuřecím křidélkům

David na jeden z nich zatlačil prstem. Zajímavé. Nechal se stlačit jako spirálová pružina a po uvolnění tlaku se vrátil do původní pozice. Proč by ale právě zajíc ze všech savců na světě potřeboval mít v břiše pružiny?

Fajn, pomyslel si David, možná ty pružiny mají něco společného s rychlostí. Co se tedy podílí na rychlosti? David si začal v duchu odškrtávat jednotlivé položky. Uvidíme. Potřebujeme mít aerodynamické tělo. Úžasné reflexy. Silné hýždě. Objemné kapilární cévy. Rychle se smršťující svalová vlákna. Malá, drobná chodidla. Pružné šlachy, které vracejí elastickou energii. Tenké svaly u pacek, mohutné svaly u kloubů

Sakra. Netrvalo dlouho a David pochopil, že se dostal do slepé uličky. Na rychlosti se podílí spousta faktorů a králíci jich se svými lovci většinu sdílejí. Místo, aby zjistil, čím se od sebe liší, nacházel u nich podobnosti. Zkusil tedy trik, který ho naučil doktor Bramble. Když nedokážeš odpovědět na otázku, formuluj ji obráceně. Nezabývej se tím, co je činí rychlým, ale tím, co je zpomaluje. Není koneckonců důležité, jak rychle dokáže králík běžet, ale to, jak dlouho vydrží rychle běžet, než najde noru, do níž se může schovat. 

Při běhu nás limituje množství vzduchu (kyslíku), který máme k dispozici

Žádný vzduch rovná se, žádná rychlost. Zkuste sprintovat a zadržet při tom dech, a uvidíte, jak daleko se dostanete. Vaše svaly potřebují kyslík, aby mohly spalovat kalorie (z cukrů, tuků, bílkovin) a měnit je na energii. Takže čím lépe vyměňujeme plyny, tedy vdechujeme kyslík a vydechujeme kysličník uhličitý, tím déle vydržíme běžet plnou rychlostí (proto je tak „oblíbený“ krevní dopink!).

Počkat! To tedy znamená, že aby králík udržel náskok před chňapajícími čelistmi, potřebuje o něco více kyslíku než jeho pronásledovatel. David si v duchu představil viktoriánský létající stroj, jednu z těch potrhlých, ale přesvědčivých mašinek plných pístů, parních ventilů a nekonečného množství pák. 

Páky

Ty pružiny začínají dávat smysl. Musí jít o páky, které pomáhají v práci plicím králíka, pumpují dovnitř a ven vzduch jako měch u krbu.

Jasně, když si odmyslím ty páky, copak nejsou stejným způsobem stavěni všichni ostatní savci? Možná proto je bránice uchycena k bederním obratlům. Ne proto, že je páteř pevná a nehne se, ale protože je ohebná. Protože se ohýbá. 

Vzduch

V našich tělech jde hlavně o to, jak do nich dostat vzduch. Získávání vzduchu možná určovalo, jak budou vypadat naše těla. 

Zde se nabízí, proč běhat ve funkčním prádle. Nejen proto, že odvádí pot od těla, ale i proto, že umožňuje přístupu vzduchu ke kůži – kožní dýchání. To je možná jedno z tajemství obdivuhodných výkonů Antona Krupicky. Tedy proč běhá jen v trenkách – umožňuje mu to dýchat celým povrchem těla[modra].

Bože, bylo to tak jednoduché, a tak neuvěřitelné! Jestli se David nemýlil, vyřešil právě jednu z největších záhad vývoje člověka. Nikdo nikdy nepřišel na to, proč se první lidé vyčlenili ze všech ostatních stvoření, zvedli přední končetiny nad zem a vstali. Aby dýchali! Aby se jim otevřela hrdla, uvolnil hrudník a mohli dýchat lépe než všichni další živočichové na planetě. 

Běhat! Tvrdíte, že za vývojem člověka stojí to, aby byl schopný běhat?

Jakmile jsme se zvedli na zadní, všechno se pokazilo. Ztratili jsme rychlost a sílu trupu… Jenže, proč bychom se vzdali síly i rychlosti zároveň. Nemohli jsme tak běhat, nemohli jsme bojovat, nedokázali jsme šplhat a ukrýt se v korunách stromů. Museli bychom vyhynout, pokud bychom výměnou nezískali skutečně něco důležitého.

Proč bychom se vyvíjeli ve slabší stvoření místo v silnější? Došlo k tomu dlouho před tím, než jsme se naučili vyrábět zbraně, jakou jsme tedy měli genetickou výhodu? 

Mohla to snad být schopnost běhat? Zamyslel se doktor Bramble. Nemá snad David pravdu?

Morfologové vědí, co mají v rychle se pohybujícím stroji hledat, a lidské tělo v žádném případě nevyhovuje ideální specifikaci. Stačí se nám podívat na zadek. V celých dějinách obratlovců na Zemi – v celých dějinách – jsou lidé jediní běhající dvounožci bez ocasu. 

Běh je v podstatě pouze kontrolovaný pád, jak ho tedy můžeme řídit a nepadnout na ústa bez protizávaží podobného klokanímu ocasu? 

Poznámka pod čarou MŠ

Jasně, já to říkal:

Když se dítě postaví, tak první co udělá je, že předpaží a pak se rozeběhne (zvednuté paže nahrazují ocas), protože ještě neumí držet rovnováhu a běží tak dlouho, dokud se něčeho nechytne, nebo nespadne na ústa. Teprve až srovná rovnováhu, začne chodit.

Na začátku mi spousta věcí, podporující teorii, že člověku byl dán běh jako prostředek, jímž získal vůči ostatním živočichům na Zemi výhodu, neseděla. Pak jsem začal zvířecí říši dělit na dvě kategorie: na běžce a na chodce. Pokud by se lidé vyvinuli tak, aby většinu času kráčeli a běhali jen v případech nouze, naše mechanické uspořádání by se mělo výrazně podobat uspořádání ostatních chodců. 

Achillova šlacha

Mnohého z nás napadne: „K čemu ji vlastně máme, když nám většinou působí tolik problémů. Při svém hledání doktor Bramble zjistil, že ve srovnání se šimpanzi, s nimiž sdílíme 95% naší DNA, jednu společnou věc nemáme. A to Achillovu šlachu. Proč?

Tvar chodidla nohy člověka

Další rozdíl je ve tvaru našich chodidel. Naše jsou prohnutá, šimpanzí plochá. 

Prsty nohou člověka

Naše prsty jsou krátké a míří dopředu, což pomáhá při běhu, šimpanzí jsou dlouhé a roztažené, což je lepší pro chůzi. 

Zadek (hýždě) člověka

My máme mohutné sedací svaly, šimpanzi v podstatě žádné. 

Šíjový vaz člověka

Šimpanzi ho nemají, ani prasata, ale mají ho psi, koně a lidé.

Teď to začalo být teprve zajímavé: 
Úkolem šíjového vazu je stabilizovat polohu hlavy. Velký zadek je také nutný k běhání. Můžete si to ověřit sami na sobě, když se za zadek chytíte a projdete se po místnosti, bude měkký, jakmile se však rozeběhnete, okamžitě se napne. Jeho úkolem totiž je, udržet trup vzpřímený, abyste nepadli na nos. Stejně tak achillovka nemá při chůzi žádný význam, proto ji šimpanzi postrádají.

Lebka člověka

Když se doktor Bramble zaměřil na lebku, zjistil, že u Australopitheka byla hladká, zatímco u druhu Homo erectus na ní našel mělkou brázdu pro šíjový vaz. Časová linie vývoje člověka začala dostávat jasné obrysy: jak se lidské tělo v průběhu času měnilo, začínalo získávat klíčové vlastnosti běžců.

Doktor Brambe uvažoval dále: Jak je možné, že se u nás vyvinuly všechny specializované prvky běžců, a u ostatních chodců ne? Pro kráčející zvířata by achillovka znamenala komplikaci. Pohybovat se po dvou nohách je jako chůze na chůdách – poslední, co byste potřebovali, jsou roztažitelné pohyblivé šlachy přímo v základně. Achillovka se totiž jen stahuje jako svazek gumy. 

Když začal David hovořit o běhání, předpokládal doktor Bramble, že má na mysli rychlost. Jenže existují dva typy vynikajících běžců: sprinteři a vytrvalci. To by vysvětlovalo, proč jsou naše nohy a chodidla plná pružných vazů. Protože pružné vazy ukládají a uvolňují energii, podobně jako gumový svazek pohánějící balzová letadélka. Čím více gumový svazek zakroutíte, tím dále model doletí. A stejně tak platí, že čím více napnete vazy, tím více energie získáte, když se noha natáhne a švihne dozadu.

Běh je ve skutečnosti jen série skoků, kdy přeskakujeme z jedné nohy na druhou. Šlachy nejsou důležité pro chůzi, ale velmi výkonné pro skákání. Zapomeňme tedy na rychlost, možná jsme se zrodili jako nejlepší vytrvalci na světě. Navíc se prostě člověk musí ptát, proč jako jediný živočišný druh máme tendenci shlukovat se do desetitisíců a běhat jen tak pro zábavu šestadvacet mil v horku. Rekreační běhání má svůj důvod!

Po těchto objevech se doktor Bramble pustil společně s Davidem do testování modelu nejlepšího vytrvalce. K jednomu z jejich největších objevů došlo jen náhodou, když vzal David proběhnout koně. „Chtěli jsme koně nafilmovat, abychom viděli, jak má krok koordinovaný s dýcháním. Potřebovali jsme někoho, kdo by držel lonži, aby se nezamotala, takže David běžel vedle koně. Když jsme pak záběry pustili, bylo na nich něco divného. Pouštěli jsme si pásku několikrát dokola, až nám došlo, co. David i kůň se pohybovali stejnou rychlostí, Davidovy nohy však pracovaly pomaleji. Ačkoli má kůň delší nohy, a navíc čtyři, David dělal delší kroky. Závěr: Člověk má prostě delší krok než kůň

Kůň vypadá, jako by se pohyboval vpřed ohromnými skoky, ale kopyta před dopadem na zem švihnou dozadu. Výsledek? Ačkoli má po biomechanické stránce průměrný lidský běžec krátký krok, stále tímto jedním krokem urazí větší vzdálenost než kůň, což jeho běh činí efektivnějším. Se stejným objemem vzduchu v plicích by člověk teoreticky doběhl dál než kůň. 

Podobná zjištění pro oba vědce představovala jen třešničku na dortu jejich velkého objevu. Jak David předpokládal od okamžiku, kdy se díval do rozpitvaného králíka a zjistil, že mu pohled oplácí historie života na Zemi, celá evoluce se týkala vzduchu. Čím vyvinutější druh, tím lepší spalování.

Je pro začátečníka zdravější běhat po měkkých cestách nebo po asfaltu

Je pro začátečníka zdravější běhat po měkkých cestách nebo po asfaltu

Na čem mám běhat, když s běháním začínám. Je lepší běhat po silnici, nebo v terénu, po měkkých cestách.

Když přijde adept běhání za lékařem a zeptá se jej na jeho názor, jestli by pro něj bylo zdravé běhat, tak se dost často dočká odpovědi: no, zdravé by to pro vás být mohlo, ale prosím vás, vzhledem k vaší váze a kloubům, když už budete běhat, tak po měkkém!

Ano, na první pohled tato rada vypadá logicky, ale:

Když se stejnou otázkou obrátí adept běhání na mě, tak mu poradím, aby začal běhat na asfaltu, případně zpevněných parkových či lesních cestách, ale těm měkkým se rozhodně vyhnul.

Proč?

Běh po měkkém povrchu je fyzicky náročnější a rizikovější než Běh po asfaltu

Protože běhání po měkkých cestách je fyzicky daleko náročnější a fakticky i daleko rizikovější než běhání po pevných cestách. V měkkém terénu se zaboříte, tudíž vám dá mnohem více práce se odrazit, navíc když si vezmeme, že v městech se dostaneme na měkký povrch nejspíše na trávnících v parcích, kde kromě toho že se zaboříme, hrozí i to, že povrch skýtá různé nerovnosti, takže zvrtnutý kotník máme na to tata.

Připočítám-li k tomu ještě, ne úplně dobrý styl běhu a slabou fyzickou kondici, tak pro začínajícího běžce či běžkyni je běh po měkkém povrchu nejen více nebezpečný než po pevném povrchu, ale i daleko fyzicky náročnější.

Začínáte běhat? Běhejte v objemových (silničních) botách

Objemová bota, i když neběháte přirozeně technicky správně, alespoň částečně eliminuje rizika běhu. Píši záměrně – částečně – protože žádná bota vás neuchrání před riziky běhu, způsobené:

  • nedobrým běžeckým stylem,
  • špatnou metodikou – snahou běhat hned co nejrychleji a co nejdál.

Tedy těmi důvody, která v převážné míře stojí za zraněními běžců a běžkyň, bez ohledu na to, zda s během začínají, nebo již nějakou dobu (i pár let) běhají.

Po jakých površích se běhá

Běh po asfaltu či zpevněných cestách

Obecně se dá říci, že pokud běháte po asfaltu někde v parku nebo cyklostezkách, tak ten běh, i s přihlédnutím k nedokonalé technice, odsýpá.

Odsýpá, protože asfalt je vlastně guma a jak známo guma pruží. Navíc asfalt je většinou hladký, boty k němu méně přilnou a váš běh (pohyb) je plynulejší.

Zpevněné, ať parkové, či lesní cesty, mají přeci jenom hrubší povrch, a odvalení nohy a následný odraz trvají déle než na asfaltu. I proto na asfaltu běží při stejné intenzitě (stejném profilu) člověk rychleji, než na zpevněných cestách. O měkkém povrchu už vůbec nemluvě.

Pokud se rozhodnete, že přes výše napsané, dáte terénu přeci jenom šanci, tak bude dobré, když se seznámíte s tím, co vás bude čekat.

Běh v terénu skýtá možnost běhání po různém povrchu. Každý povrch má své příznivé vlastnosti, ale také rizika, která je dobré znát.

Nezpevněný povrch

Pokud po nezpevněné cestě nepřejel zrovna ve chvíli, kdy bylo bláto, traktor nebo v lese nějaký těžký těžební stroj, tak je to vcelku v pohodě. Běh po takové cestě je pak většinou příjemný, protože povrch je měkký a pružný. Pokud si s ní ale pohrála kola těžkých strojů, vznikají nepříjemné brázdy. Je-li sucho, jsou ztvrdlé a běh v nich je o kotníky. Je-li naopak mokro, jsou plné vody a tak nám většinou nezbývá než opustit takovou cestu a běžet raději po poli nebo lesem. 

Zpevněné povrchy

Pokud tvoří zpevněný povrch jemný štěrk, je to docela dobré. I když se nám pod nohama lehce drolí a nemůžeme se pořádně odrazit, je to lepší, než když se někdo rozhodne na cestu vysypat hrubý štěrk nebo dokonce zavážku z nějaké stavby. To je pak spíš na kostrbatou chůzi než na běhání. V tomto případě je také vhodnější volit běh přímo v terénu, než po takovéto cestě.

Lesní a horské cesty

Lesní horské cesty nám dokážou přichystat velmi rozmanitá překvapení. Těmi nejčastějšími jsou kořeny a vývraty. Dost často vedou i koryty potůčků či říček. Pokud jsou vyschlé, tak to ještě jde, většinou si očima vyhlédnete větší oblázky po nichž se bezpečně budete pohybovat směrem dopředu. V okamžiku, kdy ale zaprší, nebo pokud se takovou cestou vydáte brzy zjara, budete po takové cestě pěkně klouzat. Jak si v takovém případě co nejlépe poradit? Před pár lety byste si museli někde uříznout jednu či dvě větve a s jejich pomocí se pokusit bezpečně takovéto místo překonat. Dneska je to daleko jednodušší. Vezmete si s sebou do ruky, případně do běžeckého batůžku, dvě hole na Nordic Walking a máte vystaráno. Ve chvíli, kdy je budete potřebovat, je jen upravíte na příslušnou délku a získáte hned další dva pevné opěrné body pro svůj bezpečný běh.

Běhání s holemi

Hole na Nordic Walking či na Nordick running by v podstatě mohly být ve výbavě každého běžce, který se chystá běhat ve složitějším terénu. Nikdy nevíte dopředu, kdy je budete potřebovat. Nehodí se jen k bezpečnějšímu zdolávání nebezpečné cesty nebo těžkého horského terénu, ale v případě, že máte smůlu a podaří se vám vyrobit si nějaké zranění, máte hned po ruce vhodný prostředek na případné zpevnění zhmožděné nebo zlomené končetiny, ale hlavně vám pomůžou či sníží riziko toho, že si vůbec nějaké zranění způsobíte, protože dokáží za pomoci rukou korigovat i váš případný špatný došlap.

Deset základních pravidel pro začínající běžce a běžkyně

Deset základních pravidel pro začínající běžce a běžkyně

Většina lidí nevyběhne, protože mají strach, že toho bude na ně zezačátku moc. Přitom to jediné co musí udělat a co je bezpochyby nejtěžší, je poprvé zvednout zadek. jakmile ten zadek jednou zvednete a rozpohybujete, máte vyhráno – už vás potlačí, střídajíce nohy pravá – levá, stále vpřed.

1. Nehledejte ve skříni staré boty, myslíte-li to vážně, kupte si nové

Nezařaďte se mezi ty, kteří si řeknou: „Na to mé běhání budou ze začátku stačit boty, v kterých jsem běhal na střední“, případně „Ono neuškodí, když formu vyzkouším v teniskách“. Chyba! Čím déle jste neběhali, tím bude váš běh topornější (ano, je to tak, promiňte!) a tím větší je riziko například zranění. Nebo toho, že se prostě nebudete dobře cítit. Takže obujte kvalitní běžecké boty.

2. Boty si nevybírejte podle barvy ani značky, ale nechte vybrat vaše nohy

Vyberte si takové, které vám v obchodě budou „sedět na noze“. Nebojte se vyzkoušet třeba i deset párů. Pokud se prodavač „blbě“ tváří, pak jen proto, že není profesionál. Pravda je taková, že každá bota (ani ta drahá a opravdu kvalitní) nesedne na každou nohu. A pravda je také to, že když si bota s nohou „sednou“, tak to obvykle poznáte. Dejte na instinkt. A pokud jste v dobrém obchodě s kvalitními prodavači, nebojte se poradit. Vybírejte boty podle povrchu, na kterém budete nejčastěji běhat – liší se boty „na silnici“ od těch „do terénu“.

3. Běžecké boty si kupte o číslo větší než jsou ty, co v nich normálně chodíte

Co se týče velikosti, nekupujte boty, které padnou „jako ulité“, ale o něco málo větší. Nedbejte ani na svou normální velikost. Jednak různé značky používají různá číslování, a ani když jde o stejnou stupnici, nemusí velikost sedět. Zjednodušeně řečeno, „pětačtyřicítka“ od adidas může být trochu jiná než „pětačtyřicítka“ od Reeboku. Když koupíte botu o něco větší, noha ji po čase běhání „zaplní“ a bude se vám zdát maximálně pohodlná. Malá či „jen tak tak“ bota hrozí puchýři a otlačenými nehty.

4. Na běhání neexistuje špatné počasí, jsou jen špatně oblečení běžci

Oblékejte se podle počasí. V teple samozřejmě co nejméně, ale zase tak, abyste se na sluníčku nespálili. V zimě se oblečte o poznání méně, než byste se oblékli na procházku. Pokud fouká, určitě si vezměte větrovku. A když se teplota blíží k nule, nezapomeňte na čepici a rukavice. Lidé začínající s během někdy dělají chybu, že aby se hodně potili a tudíž rychle zhubli, navlečou si víc vrstev. Ale to je hloupost. Oblečte se tak, abyste se po pár minutách běhu cítili komfortně.

5. Změnu jídelníčku nechte na později, až si zvyknete na jednu životní změnu

Když se člověk rozhodne běhat, obvykle to souvisí s radikální změnou celé životosprávy. Takže zároveň začne držet dietu, případně promění radikálně jídelníček. Z dlouhodobé perspektivy je zdravé stravování správné, ale nedělejte to hned se začátkem pravidelného běhání. Docílíte jen toho, že se na vás tělo „naštve“ a budete se po pár dnech cítit slabí. Klidně si podržte původní jídelníček (včetně vepřové a pár piv), měnit ho začněte až po čase.

6. Uvědomte si, že běh to nejsou jen nohy, ale celé tělo

Novopečení běžci si „hledí“ hlavně nohou. Těm věnují celou péči, často včetně masáží nebo cvičení, případně i posilování. Ovšem pozor, při běhu zaměstnáváme celé tělo. Pokud začnete cvičit, věnujte se i posilování břicha, rukou, beder… prostě „celého člověka“. Zase to souvisí s tím, že se pak budete líp cítit.

7. Trénink začínejte vždy pomalým rozběhnutím

Jakmile začnete „polykat“ kilometry, budete všechno ostatní brát jako ztrátu času. Zejména pomalé rozehřátí před tím, než se dostanete do tempa. Ale na to nezapomínejte, je to aktivita, která vás odmění lepší kondicí a menší pravděpodobností zranění. 

8. Každý se chlubí kolik uběhl kilometrů, lepší však je si trénink plánovat v čase

Spíš než v „kilometrech“ uvažujte aspoň zpočátku v „minutách“. Lépe si běh budete moci plánovat. A když budete mít zrovna málo času a v tréninkovém plánu „výklus“, nebude vás to nutit k většímu tempu a tudíž nedodržení tréninku.

9. Běhejte tak, abyste mohli druhý den chodit

 „Přepálení“ tempa je nejčastější začátečnická chyba. Když poběžíte s jazykem na vestě, neznamená to, že je váš trénink intenzivnější a tudíž efektivnější. Většinou právě naopak! Běžte tak, abyste druhý den mohli chodit a třetí den zase vyběhnout. Jak to poznáte? Jednoduše. Nejlepší tempo je takové, při kterém můžete normálně mluvit (se spoluběžcem nebo sami se sebou), aniž byste lapali po dechu. 

10. Pokud to jde, běhejte tam kde je hezky, bude vás to víc bavit

Zvlášť městští běžci si nemůžou moc vybírat. Ale pokud je to jen trochu možné, volte trasy či časy, kdy pro vás běh bude příjemný a zajímavý. Když není vyhnutí, dá se povinná dávka „odběhat“ i ve fitcentru na běžeckém pásu. A někdo to tak má nejradši. Ale pokud dáváte přednost přírodě, běhejte tam! Objevujte nová místa, experimentujte, běhejte s větrem ve vlasech a se sluncem nad hlavou. Časem pochopíte, že běh není mučení, které „musíte“ absolvovat, ale že je nádherným relaxem, při kterém přijdete na jiné myšlenky a po kterém se budete cítit jako znovuzrození.

Jizerská 50 spustila registrace se zpožděním, ale za nejvýhodnější cenu

Jizerská 50 spustila registrace se zpožděním, ale za nejvýhodnější cenu

Přípravy na 58. ročník ikonické Jizerské 50 jsou v plném proudu a organizátoři právě spouští nejvýhodnější registrace! Účastníky opět čekají 4 dny plné adrenalinu, 8 unikátních tras a neobyčejný doprovodný program.

Budou tomu už skoro 2 roky, co se jela Jizerská 50 naposledy. O to více jsou pořadatelé odhodláni vyvinout maximální úsilí a udělat vše pro to, aby stál nadcházející 58. ročník ČEZ Jizerské 50, který se uskuteční 6.-9. února 2025, skutečně za to: “Do tohoto okamžiku se ladily veškeré detaily nutné ke spuštění registrací, a nyní můžeme konečně říci – je to tady! Tak neváhejte a vyberte si z Jizerské 17, Volkswagen Bedřichovské 30 skejtem, nebo ČT Jizerské 10, Jizerské 25 a ČEZ Jizerské 50 klasicky. O adrenalin nebude nouze ani na divácké tribuně, protože součástí akce bude také ohnivý ORLEN Sprint a T-Mobile Jizerská firemní štafeta,” vysvětluje za pořadatele Richard Valoušek, tiskový mluvčí Jizerské 50.

Nejvýhodnější startovné se jménem na čísle pořídíš do 18. listopadu

Startovné na svůj osobní závod mohou závodníci pořídit už nyní, a to za tu nejvýhodnější cenu do konce první registrační vlny 18. listopadu. Cena startovného se nezvedla a zůstává stejná jako loni. Například za 50kilometrovou legendu tak do konce listopadu závodníci zaplatí 2 120 Kč, celý ceník je pak dostupný v propozicích jednotlivých závodů na oficiálním webu jiz50.cz. Včasným zakoupením startovného lidé ušetří až vyšší stovky korun a zároveň na svém čísle najdou své jméno.

Věříme v pořádnou nadílku, ale o sněhové pojištění nepřijdeš

Poslední ročník ukázal, jak bylo pojištění startovného kryjící nedostatek sněhu na Jizerské 50 zásadní. Zároveň to byl hlavní důvod, proč byly letos spuštěny registrace později než v předchozích letech, jak vysvětluje David Douša z agentury RAUL: “Fakt, že se dosavadní pojišťovna rozhodla u Jizerské 50 nepokračovat a my jsme chtěli všem závodníkům i v dalším ročníku nabídnout jistotu, že o celé startovné nepřijdou, nás postavil před náročný úkol. Mám proto obrovskou radost, že jsme nakonec byli v hledání úspěšní a máme tak, nově pro úplně všechny závodníky, připravené pojištění v rámci startovného na příští ročník. Jeho parametry zůstávají stejné. Závodníci dostanou i v nepravděpodobné situaci zrušení akce nebo dokonce jednotlivých závodů díky pojištění 70 % startovného zpět. V případě závodu na 50 km jde o částku 1 482 Kč.”

The Grand Classics. Vítěz Jizerské 50 si odnese 500 bodů

Jizerská 50 už tradičně patří mezi 4 nejprestižnější závody profesionální soutěže Ski Classics, tzv. Grand Classics. Nově si pomyslný král a královna odnese dokonce 500 bodů, čímž se naše legenda stává ještě atraktivnějším závodem pro světová esa, jako je trojnásobný vítěz Andreas Nygaard, který na Jizerky nedá dopustit, nebo například poslední vítězové Magni Smedaas a Kasper Stadaas. Kdo si tuto bodovou nálož odnese 9. února 2025 zůstává otázkou, ale jedno je jisté: Rozhodně se všichni máme na co těšit!

Vše o běhání, na co jste se styděli zeptat

Vše o běhání, na co jste se styděli zeptat

Je spousta lidí, kteří ještě nepropadli kouzlu běhu, protože se stydí za to, jak vypadají a obávají se veřejné kritiky. Pro ně mám jednoduchou radu: nemějte žádné obavy, ti co běhají mají dost starostí sami se sebou, takže klidně vyběhněte.

Pokud se stydíte z jakéhokoliv důvodu začít běhat, tak máte spoustu možnosti, zjistit si jak na to. Jedna možnost je Rok běhání s Milošem Škorpilem, druhá přečíst si následující článek a zhlédnout připojená videa.

Neběhám, protože to neumím

Tak tuhle obavu klidně hoďte za hlavu. Až 95 % lidí, kteří dnes běhají, nemají dobrou techniku a vůbec jim to nevadí. Odstraňovat jejich špatné návyky jim dá kolikrát dost zabrat, tomu se vy můžete vyhnout tím, že hned od začátku začnete běhat správně. 

Neběhám, protože nemám čas

Nejčastější chyba běžců, začínajících běžců i neběžců. Proč neběžců? Protože řada z nich někdy běhala a v důsledku nedostatku času a snahy docílit co nejrychleji nějakých výsledků, výsledky nepřišly, nebo v horším případě se dotyční zrakvili a pak měli strach dát běhu druhou šanci, aby si opět nepřivodili nějaké zranění.

Neběhám, protože nevím, jak si vybrat správné boty na běhání

Tak tenhle důvod docela chápu, zvláště jestli jste zašli do obchodu s běžeckou obuví a tam se vás snažili přesvědčit, že jen ty nejvymazlenější, bohužel ale i nejdražší modely, jsou právě ty, které jako začátečník potřebujete, jestli to tedy s běháním myslíte vážně.

Neběhám, protože nevím, jak se na běhání obléknout

Tak tenhle problém řeší hlavně ženy, chlap na sebe hodí, co mu padne pod ruku a vyběhne. Jinak to však není moc velká věda, v současné době, kdy se vyrábí funkční oblečení na všechno, to chce jen to nepřehnat s počtem vrstev, a obléci se tak, aby vás oblečení neomezovalo v pohybu a když vyjdete ven, než se rozeběhnete jste pociťovali mírný chlad. No a pak je taky důležité vyběhnout zvolna, a ne nejvyšším možným tempem kterého jste schopni, aby vám za prvním rohem nedošlo.

Nevím, co, kdy, jak, jíst, abych neměl hlad nebo se mi nedělo špatně

Pokud si těsně před během nedáte husičku či kachničku, se zelím a knedlíkem a nezapijete to jedním žejdlíkem, tak se bát nemusíte, tedy minimálně toho hladovění, to druhé se dostaví zcela určitě.

Pokud jde o jídlo, tak záleží na tom, kdy budete běhat, jestli ráno, v poledne, odpoledne či večer. Každopádně jídlo před během by mělo být lehké, spíše sacharidy, co nejméně vlákniny a neměli byste zapomenout na tekutiny, zvláště v teplých a horkých dnech.

Nechci se ztrapňovat na závodech

A kdo vám nakukal, že všichni běžci musí závodit? Začněte běhat sami pro sebe a jestli vás to chytne a budete chtít zjistit, jak na tom se svým během jste v porovnání s ostatními, tak si vyberte správnou trať odpovídající vašim schopnostem a běžte na to.