Slyšet se a myslet pozitivně, to je to oč běží

Slyšet se a myslet pozitivně, to je to oč běží

Miloši, moc krásný rozhovor. Tvá slova jsou pro mě poslední dobou opravdu pohlazením na duši. A to je člověk jen čte. Ale slyšet Tě, slyšet Tvůj hlas, bylo ještě báječnější. Děkuji!

Miloš Škorpil na Hausbotu s Petrem Horkým

Jsou věci, které si v normálním životě moc neuvědomujeme, protože možnost moci se vidět, moci se slyšet, máme v podstatě vždy.

Obecně se mluví o tom, jak špatně snášejí odloučení starší lidé, hlavně ti kteří žijí v domovech seniorů, či jiných podobných zařízeních, kam za nimi v normální době jezdí jejich příbuzní, což bylo v době covidu velmi komplikované.

Z komunikace na sociálních sítích dost člověk zachytil i stesk lidí mnohem mladších. Člověk je, ač se to možná nezdá, komunitní tvor a nedostatek kontaktu výrazně pociťují lidé všech věkových skupin.

To je možná i jeden z důvodů, proč byla u nás proti covidová opatření tak často porušována, hlavně pak mladou a střední generací. U té staré či starší to člověk většinou nezaznamenává, přestože my staří (jo, je mi 66, takže už se k mladým nepočítám, byť se mladým cítím) už jsme si v životě mnohé užili.

Možná to je ten problém, mladí mají pocit, a upřímně my jsme jej měli v jejich věku taky, že jim něco utíká a tak se bouří. Svou vzpouru dávají najevo tím, že se skrytě scházejí a snaží se žít alespoň trošku normálně, když veřejně to nejde.

Neberte to tak, že je omlouvám, jen se je snažím chápat.

S Danou si skoro denně říkáme: zaplať pánbůh za to, co jsme mohli prožít, a i kdyby už nebylo nic dalšího, stálo to za to.

Ti mladí, ale ještě nic neprožili, a situace, která je spíš stále horší a horší, v nich určitě žádnou velkou naději, že bude líp, že bude zase dobře, že vše poběží zase jako dřív, nevzbuzuje. Tak proč by se měli připravit alespoň o tu párty, která se jim nabízí?

Že to situaci nepomáhá, na to v tu chvíli nemyslí!

Proto jsem velmi rád za každou možnost, kdy můžu lidem říci, že sice to nyní vypadá opravdu na pendrek, ale na druhou stranu vždy je šance, že bude líp, a i když se tomu nechce věřit, tak lépe začne být, když začneme věřit.

Když začneme věřit, že bude dobře a my (jeden každý z nás) budeme moci zase dělat vše, co máme rádi, budeme se moci stýkat s přáteli a kamarády, sdílet spolu (nejen na sítích) ale osobně, život.

Opravdu jsem přesvědčený a věřím tomu, že stačí tak málo, že stačí jen myslet pozitivně, neboť pozitivní myšlení má velkou moc. Bohužel však stejně velkou moc má i negativní myšlení! A znovu bohužel, toho je v naší společnosti stále moc.

Začnete myslet pozitivně a nevzdávejte to, ani když výsledky nebudete vidět hned. Když chcete zhubnout, přestat kouřit, pít…, taky ty výsledky nepřijdou ze dne na den, musíte věřit, že to dáte, musíte nějaký čas vydržet a pak to přijde.

Tak co, dáme to!?

P.S. Za sebe a Danu slibuju, že budeme do vás dál tepat láskou a pozitivní energii, dokud to nevzdáte a začnete věřit s námi :).

Blíží se adventní maraton. Z Prahy až do Dobříše přes Cukrák a Brdy

Blíží se adventní maraton. Z Prahy až do Dobříše přes Cukrák a Brdy

Před pěti lety oprášili „běžci pro běžce“ z popela nejstarší český maraton z Prahy do Dobříše. Vedli ho opět podél Vltavy, přes golfové hřiště v Lipencích, dále na Cukrák a pak stezkami Brdského lesa. Ani covid ho nesložil, byť se běžel jako „individuální časovka“ bez hromadného startu. Což se pak už potřikrát pro velký úspěch (a s následným velkým úspěchem) opakovalo. A chystá se znovu, nyní v sobotu 7. prosince.

Tomáš Nohejl – TONO agency

„Chceme tak na závěr sezony dát šanci běžcům utéct z předvánočního šílení a užít si přírodu. A taky připomenout čas, kdy jsme museli společně překonávat těžkosti. Už víme, že tímhle individuálním adventním maratonem jsme založili novou tradici. A také zveme i na posezení v cíli v restauraci Vlaška,“ říká Martin Dvořák, šéf pořadatelského týmu Sportgroup oblíbeného seriálu Trail Running Cupu, nejstaršího svého druhu na české půdě. Jediného, který právě ani v podivných covidových sezonách nezrušil jediný závod.

Jde o jakousi „doběženou“, nebo doběhnutí roku. Sám nebo s přáteli, rodinou, jak je libo. Cílem už není absolutní výsledek, rekordní čas. Na druhou stranu zdolat maratonskou distanc se vždycky cení, natož v zimním čase. Před čtyřmi lety taktéž těsně před Vánoci bylo nádherně, slunce, v lese ležel sněhový poprašek…  Další roky se zamračilo, ale sníh nechyběl…

Maraton má 593 metrů převýšení, doprovodná desítka – pokud vás už po sezoně trápí bolístky nebo se zrovna jinak necítíte –  z kytínské návsi – stále 125 metrů. „Hodně zajímavý profil, velmi pestrý, ani rovina, ani těžké kopce,“ pochvalují si účastníci.

Předloni zaznamenal rekord závodu elitní horský běžec Ondřej Fejfar (2:53:53), loni vyhráli Jan Svatoň (3:19) a Tereza Gavendová (3:50). A pro zajímavost premiéru ovládli na domácím terénu David Gerych za 3:00 a jeho žena Michaela (3:20).

Vyráží se mezi osmou a jedenáctou z A Parku vedle bývalých ledáren v Braníku, tam dostanete startovní číslo a odpípnou vám časomíru. Ti, kdo se chtějí vydat pouze na desetikilometrovou trasu, mohou vyrazit ve dvanáct hromadně z návsi v Kytíně – to je jediná změna pro lepší organizaci výsledků. Do cíle v SK Vlaška na kraji lesa a Dobříše je potřeba dorazit do čtvrté hodiny odpolední. Za světla. Není nutné to rvát do mrtva, ale body do celkového pořadí Trail Running Cupu tady získáte po zásluze.

„Paráda, moc se mi to líbilo. I ten formát. Běžíš si podle sebe, jasně, že chceš, co nejlíp, ale nejsi v takovým stresu z pevného startu, honičky na začátku, postupně se to stejně roztrhá a najdeš si sem tam někoho k sobě,“ říkal třeba Jan Šeliga, který přijel ráno vlakem až z Mariánských Lázní.

A k tomu si připomenul historii starých c. a k. sportsmanů, vždyť tenhle maraton oslaví už 117. narozeniny. Kníže Jeroným Colloredo – Mansfeld (jeho vnuk Jerome nyní opět žije na dobříšském zámku), sportovní nadšenec a protektor závodu, tehdy poprvé v roce 1908 věnoval stříbrný pohár jako hlavní cenu pro nejrychlejšího běžce. Určil trať (tenkrát ještě) z Prahy-Smíchova do Dobříše v délce 40 kilometrů a dal podnět organizátorům závodu z S. K. Slavia.

Díky tomu v nově vytvořeném závodu odstartoval legendární sportovní buditel a spoluautor olympijské charty Jiří Guth-Jarkovský, z tehdejšího kraje Prahy šest běžců doprovázených nejméně dvaceti cyklisty, dvěma automobily a čtyřmi fiakry do Dobříše. Pořadí běžců ještě lze dohledat v Národní knihovně, časy prvních dvou však bohužel nikoliv, neboť byli v cíli dříve, než to stihl oficiální časoměřič na fiakru… Vítězem se stal tehdy Karel Reisner, mimochodem praprastrýc jednoho z našich účastníků, jinak profesor Vysoké školy výtvarných umění, u něhož studovali i třeba Jan Zrzavý nebo Bohumil Kubišta.

Letošní ročník se těší opět zasloužené podpoře starostů obcí startu i cíle, tedy Prahy 4 i Dobříše.

Více informací i přihlášky najdete na www.trailrunningcup.cz a na facebooku

Běhat se dá, i když to klouže, důležité jen být připravený

Běhat se dá, i když to klouže, důležité jen být připravený

Stačí jedna noc a z bezpečné cesty se stane nebezpečná. Pro běh na zrcadle platí kromě toho, že si obujete boty, co nekloužou nebo kloužou minimálně, že poběžíte rovnoměrným tempem, nebudete zrychlovat ani zpomalovat. Každé zrychlení či zpomalení vás totiž může uvést do skluzu.

Při běhání na klouzačce se vyplatí i snížit těžiště (jeden z mála případů, kdy můžete porušit pravidla přirozeného běhu), trošku si do toho sednout, ale zároveň provádět dokonalou kolíbku (dosáhnout co nejdelšího kontaktu podrážky s kluzkým povrchem, aby došlo k co největšímu „přisátí“ k němu.

Také je lepší, když si vezmete na běh na klouzačce silniční běžeckou obuv (nemáte-li speciální, vybavenou na podrážce ocelovými hroty). Měkká a hladká podrážka ke klouzavému povrchu přilne lépe, než podrážka tvrdá a rozdělená do mnoha plošek, které v měkkém terénu zahrábnou, ale na ledu se nechytí, což má za následek „šavlový tanec“. 

Devět tipů a triků pro běhání v zimě či na ledu

Tip první – než vyběhnete, podívejte se z okna, když ho otevřete a vykloníte se, nic tím nezkazíte

Dříve, než vůbec vyběhnete, podívejte se z okna, jak to venku vypadá, abyste pak nebyli najednou překvapeni, že:

  • čerstvě nasněžilo,
  • začalo tát,
  • vše je namrzlé,
  • venku se žení všichni čerti a není vidět na krok.

Když zjistíte, že na cestě je klouzačka, tak zkuste běžet po okraji cesty, kde to většinou nebývá tak uklouzané. Tedy pokud ve vašem okolí neběhá spousta běžců, kteří měli stejný nápad, pak vám ani tento tip nepomůže a bude lepší si rovnou připravit nesmeky, nebo si pořídit běžecké boty s hroty, vyrábí je už nejedna značka, ale určitě je najdete v nabídce firem Icebug, Inov-8, adidas, Salming. Ti, co běhají rádi po lesích, mohou využít projetých kolejí po autě či po traktoru, ale pak je třeba si dávat pozor na zmrzlé otisky pneumatik. 

Tip druhý – čerstvý vzduch posiluje obranyschopnost těla

Máte dojem, že v zimě máte předem naprogramováno, že se musíte nachladit? Tak to rozhodně není! Pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu posiluje imunitní systém. V zimním období je vhodnější běhat kratší trasy, ale zato častěji. Dobré je, když se pohybem zahřejete ještě před tím, než vyběhnete. Zkuste si párkrát poskočit do výšky sounož, a pak po jedné a druhé noze. Astmatici by při velmi studeném a suchém vzduchu neměli raději běhat venku vůbec. 

Tip třetí – zacibulujte se

Ještě důležitější než v teplejších měsících je funkčnost vašeho sportovního oblečení. Zapomeňte raději na bavlnu, neboť tak rychle neodvádí pot od těla jako funkční materiály ze syntetických materiálů, a tím pádem je tělo ochlazováno a mrzne. Myslete na to i při výběru pokrývky hlavy a rukavic. Uvědomte si, že hlavou a rukama ztrácí člověk až 40 % tělesného tepla. 

Tip čtvrtý – nadechujte se nosem

Kdo se nadechuje studeného vzduchu ústy, pak u něj hrozí podráždění a zachlazení průdušek. Lehká šála, šátek nebo rolák ochrání váš krk, a vás následně před bolestí v krku. 

Tip pátý – budiž světlo

V zimě se stmívá velmi záhy, proto je vhodné běhat v dobře viditelném, nejlépe reflexním oblečení. Vylepšit to můžete blikačkou a čelovkou. A ještě jeden trik. Máte-li zrovna náladu pod psa, zvednout si ji můžete nasazením sportovních brýlí s oranžovými nebo růžovými (průhlednými) skly. 

Tip šestý – pijte, ideálně teplé nápoje

V zimě má člověk většinou menší žízeň a také máme pocit, že se při běhu méně potíme. Z těchto důvodů také méně pijeme, ale tělo přesto potřebuje dostatečný přísun tekutin – v podstatě stejný jako v teplých měsících. V zimě ztrácíme hodně tělesných tekutin, protože je suchý vzduch. 

Tip sedmý – po doběhnutí běžte rychle do tepla

Strečink venku by pro vás měl být v zimních měsících tabu. Je lepší ho provést až po osprchování a převlečení do suchého oděvu. 

Tip osmý – jak se na zimní běh obléci

Při běhání v zimě venku je vhodnější běhat v trailové obuvi, vybavenou hroty v podrážce, jejíž svršek je ošetřen proti vlhkosti (Goretex nebo nanotechnologie), takže vám zůstanou nohy v suchu a teple, a méně to klouže. 

Na nohy si natáhněte zateplené funkční elasťáky, nemáte-li zateplené elasťáky, tak můžete použít funkční dlouhé spodky pod elasťáky, v nichž běháte obvykle. Není také od věci si opatřit speciální elasťáky, které mají na přední straně stehen vrstvu proti profouknutí. Je-li velká zima, můžete si na sebe vzít zateplené kraťasy.

Na horní polovinu těla se doporučuje použít známý cibulový princip – vrstvení:

  • na tělo silnější funkční tričko s dlouhými rukávy
  • na tričko slabou funkční fleesku (ne bundu, ale něco jako chlupaté triko)
  • na fleesku pak lehkou softshellovou bundu

V této kombinaci se nebudete klepat ani při velmi nízkých teplotách. Na hlavu si vezměte čepici. Ideální je, když má tato na čele a uších ochranu proti větru. Na krk šálu nebo multifunkční šátek, který můžete použít i na ochranu úst. Na ruce rukavice. 

Máte-li citlivou pleť, chraňte si tváře natřením mastnějším krémem, můžete použít i vazelínu. Při slunečném počasí se doporučuje ochrana proti UV záření, protože sníh odráží sluneční paprsky. V tomto případě nezaškodí nasadit sluneční brýle. 

Jste-li oblečeni přiměřeně venkovním podmínkám a jste správně obuti, pak nemusíte mít strach vyběhnout a svůj běh si i v zimě užít.

Tip devátý – udržujte své sliznice v ústech a krku vlhké

Čistě náhodou jsem objevil během loňské zimy v lékárně GeloRevoice, což jsou pastilky, které se vyrábí a prodávají pro ty, co mají svůj hlas jako výrobní prostředek (učitelé, zpěváci, přednášející a další) a při větším zatížení hlasivek (po delším mluvení, či zpívání), jim vysychá v krku a začnou chraptit, protože tím vysycháním jim hlasivky zduří.

Když běháte v zimě a je suchý mrazivý vzduch, určitě jste už také zaregistrovali, že vám vysychají ústní a nosní sliznice a začne vás to dráždit ke kašli. No a tak mne napadlo při zimním běhání začít pastilky GeloRevoice cucat, tedy spíš před tím, než vyběhnu. Protože po jejich vycucání se sliznice potáhnou hlenem a nevysychají.

A ještě větší bomba je to, že GeloRevoice slouží i jako skvělá ochrana před různými viry, které se na suché sliznici snadno zachytí a začnou bujet, ale v hlenu se utopí.

GeloRevoice ocení i ti, co chodí do fitek nebo sportují v halách, kde funguje klimatizace, vlastně je ocení všichni, kdo se pohybují v klimatizovaných objektech, kde je suchý vzduch.

Čas dupačů

Čas dupačů

Nastává čas dupačů (dupač = běžec), kteří každým svým krokem vdupávají do matky Země energii kolující Vesmírem. Vdupáváme ji usilovně, každým dnem je nás stále víc, jsme jak mravenci množící se v teplém, suchém létě. Poté, co jsme se rozlezli po městech, se začínáme rozlézat po horách a po všech kontinentech. Nevadí nám horko a písek Sahary nebo Dead Valley, nevadí nám mráz, led a sníh Antarktidy, nevadí nám nadmořská výška a řídký vzduch velehor, jsme stále na cestě a je těžké nás zničit, protože nikdo neví, kde budeme příští den.
Naše síla je v nepředvídatelnosti, množství a variabilitě.

Dupači se nerozlišují na bílé, rudé, černé či žluté. Dupačům je jedno, zda se valí jak velká voda nebo líně jak řeka v rovině. Své metry, své kilometry si každý dupač musí oddupat sám. Každý sám za sebe si řekne kde, kdy, s kým nebo že sám chce dupat, a jde na to. Naší výhodou je, že podle kroku nepoznáte dupače zasvěceného a člověka, který dupe jen proto, že ho nikdo nenaučil správně chodit.

Být dupačem je bezpečné a jeho cesta má vždy správný směr, a to i v případě, že zrovna dupe někam jinam, než právě zamýšlel, protože jen tenkrát něco pozná, když si to dupe mimo vytýčené cesty. To má svou výhodu i v tom, že nás nejde zaměřit skrze naše myšlenky, protože ty ve chvíli, kdy dupeme, většinou létají v oblacích, přelétají z kytky na kytku, ze stromu na strom, z kolibříka na orla, z laně na jelena či kance.

Chyťte pak takovouto myšlenku a zaměřte směr a místo, kde se dupač, který ji vypustil, nalézá! Prostě, všechna hlídající komanda jsou ve chvíli, kdy se vydá dupač na svou cestu, v řiti.

Specifika běžeckého tréninku v zimě

Specifika běžeckého tréninku v zimě

Mnoho lidí má zařazený běh, jako letní sport, a to zejména proto, že mají strach z nachlazení a zranění. Když však dodržíte pár zásad, tak se bát nachlazení, ani zranění nemusíte, ba právě naopak a navíc si to zamilujete víc než v létě.

 V zimě dbejte na rozcvičení, posílování, protažení

Pokud nemají vámi prováděná cvičení pro zahřátí, posílení či protažení svalů a vazů uchlácholit jen vaše svědomí, měli byste je provádět pravidelně a cíleně. Pokud je budete provádět pouze občas, aby se neřeklo, nebude to mít žádný efekt. Důležité je taky jednotlivé cviky několikrát opakovat.
Pravidlo 3x 5

Pro začátečníky se doporučuje vzorec 3x 5. To znamená, že každý cvik opakujeme pětkrát, pak si dáme krátkou přestávku a poté provedeme ještě další dvě série po pěti opakováních stejného cviku.

Pravidlo 3x 12

Pokud už se řadíte mezi pokročilé, tak vaše tělo potřebuje vyšší zatížení, abyste dosáhli stejného efektu, v tu chvíli je třeba pravidlo 3x 5 opustit a začít cvičit podle pravidla 3x 12. Což není nic jiného než opakování stejného cviku dvanáctkrát s malou přestávkou, a to vždy ve třech sériích. Pro urychlení a lepší využití času je možné v době přestávky provádět jiný cvik, takový, při němž jsou zatěžovány jiné svalové skupiny než u cviku předešlého.

Správné dýchání

  1. Správně dýchat není důležité jen při běhu, ale i při cvičení, takže byste si měli zapamatovat tři základní pravidla správného dýchání při cvičení:
  2. Dýchejte zhluboka a rovnoměrně a vzduch nezadržujte, ani když je cvik těžký nebo vysilující.
  3. Nadechujte se, když se svaly uvolňují a vydechujte, když se napínají. Do správného rytmu nádech – výdech se dostanete, když budete vydechovat s  tichým zvukem ústy. Získáte tak kontrolu, že nedýcháte „proti pohybu“.
  4. Máte toho dost? V tom případě si dejte krátkou pauzu, při níž budete dýchat pouze nosem. Sledujte při tom cestu vzduchu tělem do plic tak dlouho, až opět najdete správný rytmus dýchání. Teprve pak pokračujte ve cvičení.

 Jak správně protahovat a to nejen v zimě

Strečink je poměrně frekventované slovo, je to v podstatě cvičení, jímž se mají uvolnit používané svaly, tedy svaly, které jsou zaměstnávány při sportovní aktivitě, kterou právě provádíte. Není to tak dlouho, co se vrcholoví a výkonnostní sportovci protahovali před každým tréninkem a po něm. Dnes už se odborníci tak jednoznačně příznivě na strečink nedívají. Zjistilo se totiž, že protahování svalů vede ke snížení svalového napětí, což je na překážku následné fyzické aktivitě. Věda o sportu tedy stále častěji nedoporučuje strečink před fyzickou aktivitou, ale až poté, co jsou svaly zahřáté! Tedy např. po krátkém běhu v pomalém tempu (10 – 15 minut) a pak po tréninku.

 Kdy je nejlepší se protáhnout (provádět strečink)

Pokud jde o rekreační sport, tak v něm má protahování rozhodně své důležité místo. Protahováním se zlepší celkově vaše hybnost (pohyblivost). Svalové dysbalance (zkrácení svalů) však jen protahováním nespravíte.

Z toho důvodu je dobré zařadit i posilování, při němž procvičujete (posilujete) antagonisty – „protihráče“ ve svalových skupinách, tedy ty svalové skupiny, které jsou při běhu „jakoby jen do počtu“.

Podobně mylné je se domnívat, že dostatečným protahováním se chráníte před zraněními. Protahováním nezabráníte ani namožení. Naopak dosti často se stane, že namožení či dokonce zranění je vyvoláno přílišným protahováním – protahováním do nejzazších pozic, protahováním nad práh bolesti, pérováním nebo protahováním v nevhodnou dobu (po intenzivním výkonu nebo studených svalů). Protahování může totiž na nezahřátém svalu způsobit mikroskopická zranění (natržení svalových vláken). Proto se neprotahujte před tréninkem, ale raději se zahřejete speciálními cviky na rozehřátí (ukázku cviků i s popisem, jak provádět, přineseme v následujících dnech)

Protahujte se až po rozklusání

Lehké protažení proveďte až po rozklusání (10 – 15 minutách běhu či chůze na úrovni 65 – 75 % TF max). Pokud je však velká zima, nebo jsou velmi krušné povětrnostní podmínky (vítr, déšť), protáhněte se až po skončení tréninku (půl hodiny až hodinu po tréninku), podle jeho intenzity. Jde o to, abyste v době protahování nevystydli a následně neprostydli!
Protahování po skončení tréninku podporuje také odplavování produktů látkové výměny (metabolizmu), které se při běhu produkují ve zvýšené míře. Z tohoto hlediska má protahování funkci přípravy na další tréninkovou jednotku.

Jak se protahovat

Chcete-li využít výhod protahování, měli byste se řídit těmito pravidly

  1. Nikdy neprotahujte studené svaly. Tedy před sportováním. Vystavujete se tak nebezpečí zranění!
  2. Při každém cviku zaujímejte zcela bezpečnou pozici
  3. Veškeré protahovací cviky provádějte zvolna, dokud nebudete jasně vnímat protažení. Rozhodně to však nepřehánějte. Pohyby by v žádném případě neměly působit bolest.
  4. Myslete na páteř. Záda mějte vzpřímená, nehrbte se. Abyste uvolnili klouby, nikdy kolena zcela nepropínejte. Stůjte vždy s mírně pokrčenýma nohama.
  5. Při každém cviku dýchejte rovnoměrně a zhluboka. V každé pozici vydržte cca 30 vteřin. Při protahovací fázi nepružte, soustřeďte se pouze na protahování a rovnoměrné dýchání.

Přestávka na strečink. Když vám začne při tréninku docházet dech, vzpamatuje vás několik protahovacích cviků a vy pak můžete zase zcela čerství vyběhnout na další kilometry.

Vše výše popsané provádíme hlavně proto, abychom se vyhnuli zranění, přičemž nejčastějšími zraněními v zimě, která nám hrozí, jsou: přetížení třísel, přetížení kloubů (kyčle, kolena, kotníky), přetížení svalových úponů (vazů), natažení (natržení) svalových vláken a pak ta, která si učiníte v důsledku pádu. Mnohým z těchto zranění se můžete vyhnout, když budete důslední při rozcvičení, posilování a protahování, mnohým se vyhnete, když budete dbát na správný běžecký styl, dalším zabráníte tím, že budete na běhání dobře obuti a oblečeni.

Stejně jako vhodné cviky na rozehřátí, tak i vhodné cviky na protažení pro vás připravíme a vydáme na Běžecké škole v následujících dnech.

Další informace o tom, jak běhat v zimě najdete v těchto článcích

Vše o běhání v zimě na jednom místě
Žhavé tipy na běhání v chladných a zimních dnech
Zima není obdobím pro osobní rekordy

Běhání v přírodě, v terénu, lék na nudu všedních dnů

Běhání v přírodě, v terénu, lék na nudu všedních dnů

Běžíme-li poprvé v neznámém terénu, platí, že bychom neměli běžet sami. Je-li to možné, je dobré běžet s přítelem, partnerem nebo v běžecké skupině. Naučit se dobře číst v mapě, usnadní nám to se nazaběhnout.

Můžete také používat GPS, stáhněte si trasu do hodinek nebo navigace, ale myslete na to, že např. pod vysokými stromy je signál rušený a baterie se taky jednou vybije. V každém případě je výhodné, hlavně zpočátku, běžet zpátky stejnou cestou, jakou jste přiběhli. Nebezpečí, že se někde na velkém neznámém okruhu ztratíte, je poměrně značné.

Běžte s otevřenýma očima a všímejte si, jestli cesta, po které běžíte, vede podél vodního toku nebo horského masívu, jestli je v blízkosti pole nebo nějaká víska? To všechno pomáhá při orientaci a při hledání správné cesty. Pravidelně se otáčejte a zkuste si zapamatovat co nejvíce ze svého okolí.

Nebo to udělejte jako v té pohádce a cestu si prostě značte – např. klacíky, kamínky apod. A nezapomeňte říci někomu z vašich blízkých, kam běžíte a kdy máte v úmyslu se asi vrátit.

Technika běhu při běhání v terénu

Většina cestiček je běhatelnější, než si myslíte. Pomůže vám k tomu i pár následujících triků:

  • Jak se vypořádat s během do kopce
  • V každém případě snižte tempo, krok držte krátký a plochý, není to tak namáhavé a šetříte energii,
  • Koncentrujte se na stabilní držení těla – zůstaňte vždy narovnaní, bude se vám lépe dýchat
  • Dívejte se přímo před sebe, asi tak 5 kroků daleko
  • Ruce držte u těla a pohybujte s nimi rychle, tak jako na silnici

Jak běžet z kopce

  • Jestliže seběh následuje hned po výběhu kopce, zůstaňte po dosažení vrcholu chvilku stát, stačí minutka, abyste se vydýchali a krátce si odpočinuli. Pak už budete mít vlastní tělo i sestup pod kontrolou
  • Zkuste se nezaklánět- brzdí vás to a hodně to namáhá stehna. Když je sešup příliš prudký, neběžte přímo „šusem“ dolů, ale dělejte nohama „cik cak“ pohyb
  • Klidně se rozeběhněte, ale stále mějte pohyb pod kontrolou. Nedívejte se přímo na své nohy, ale vždy pár kroků dopředu, abyste vždycky věděli, co máte před sebou
  • Vždy čas od času překontrolujte, jestli horní polovina vašeho těla spolupracuje – tato stabilita je rozhodující pro jistý krok při překonávání kamenů a kořenů
  • Rozhodně se nestyďte používat paže k udržování rovnováhy, když to bude potřeba! Jestliže před vámi běží nějaký zkušený trailový běžec, využijte toho a běžte v jeho stopách

Jak překonávat vodu

Pokud to jde, přeskočte

  • Když je vzdálenost příliš velká, na chvilku zastavte a zkuste najít nejjistější cestu. Třeba tam někde je velký kámen/y nebo kus kmene. Otestujte opatrně jejich stabilitu před tím, než na ně skočíte plnou vahou. Nebezpečí, že uklouznete, je i tak poměrně velké
  • Musíte-li vstoupit do vody, zpomalte do chůze, abyste zjistili, jakou rychlost a sílu proud má, a pak můžete zrychlit
  • Teče-li voda hodně rychle a proud je silný, můžete si vypomoci holí, klackem…, abyste snáze udrželi rovnováhu
  • V létě není žádný problém, když si namočíte nohy, nakonec to může být i osvěžující:-), ale v chladném počasí už to problém může být. Jestliže nemáte zrovna goretexové boty, vyhýbejte se cestám, kde se budete muset brodit hlubokou vodou. Jedinou výjimkou může být, když takový úsek bude na posledních metrech vaší trasy.

Cvičení dělá mistra

Jako zlepšujete všechny své ostatní schopnosti, tak pravidelným tréninkem budete stále lépe a lépe zvládat i technické požadavky běhání v terénu (v přírodě). Jakmile začnete zažívat první úspěchy, budete i v terénu běhat mnohem spokojeněji a bez obav.