Zvítězili jsme, i ty můžeš být vítěz, stačí vyběhnout

Zvítězili jsme, i ty můžeš být vítěz, stačí vyběhnout

Před pár lety by to bylo jako ocitnout se někde uprostřed nějaké science fiction, dnes je to realita. Před pár lety vám lidé, kolem nichž jste probíhali, pokládali otázky typu: „Kolik ti za to platí? Ty jsi nemocný, že běháš? To děláš dobrovolně?“ anebo nějaké obdobné. Dnes spíše zpytují svědomí, že ještě také nevyběhli.

Je příjemné pozorovat, jak čas a běh mění v české kotlině zapřisáhlé odpůrce jakéhokoliv pohybu ve vyznavače toho nejpřirozenějšího a nejméně náročného.

I když to druhé určitě ještě většina běhajících nebere, majíce stále běh za něco nepřirozeného, s čím je třeba se porvat. Pro ty mám radu: „Přestaňte se s během prát, jen tak se stane vaším přítelem, stejně jako se může stát vaším přítelem člověk, s nímž se dlouhý čas perete, protože vám až příliš připomíná vás samé. Ve chvíli, kdy si uvědomíte, že se perete vlastně sami se sebou, pochopíte tu celou absurditu a podáte si ruce“. 

S během a běháním se to má jako s člověkem, jako se životem, teprve když pochopíte jeho krásu a jeho hloubku, uvědomíte si, jaký dar vám byl dán, že můžete běhat, že jste takového člověka potkali, že můžete žít takový život. 

Ve světle všech krizí, které se na člověka hrnou ze všech stran, které nás nutí šetřit, kde se dá, je vlastně běh jedna z mála věcí, které nás nedusí.

Ba právě naopak, jakmile se člověk odhodlá k běhu, objeví jeho krásu, objeví krásu pohybu pod širým nebem, zjistí, že vlastně není až takové dřevo, jak si o sobě myslel. Objeví, že byť mu běh „bere“ čas, získává čas pro sebe, získává čas na sebe, začne objevovat sám sebe, začne konečně volně dýchat.

Na běhu je krásné, že jakmile skrze něj začnete objevovat sami sebe, nezaleknete se toho, jako se většinou člověk zalekne toho, co hluboko v sobě nahlédne. U běhu ne.

Možná je to dáno tím, že když na běh příliš zatlačíte, chcete získat rychle výsledky, tak zjistíte, že tudy cesta nevede, že to prostě tu trpělivost chce.

Není to jako s něčím, po čem velmi toužíte a to tak, že nechcete čekat, takže si na to někde půjčíte, zadlužíte se a pak zjistíte, že to vlastně ani nepotřebujete, nebo že to není vlastně to, co jste si představovali. 

To u běhu nejde, běh si nemůžete vypůjčit, běhu musíte obětovat kus sebe, díl z času, který vám byl vyměřen, ale za to dostanete zpět mnohem víc, dostanete vše, co jste si kdy přáli mít, protože to vše bude pro vás náhle bezcenné, a to jen proto, že jste objevili, že jste byli obdarováni během. 

No řekněte sami, nestojí za to vyběhnout?

Jak rychle, jak daleko, jak často běhat

Jak rychle, jak daleko, jak často běhat

 

Začínající adept či adeptka běhání před tím, než vyběhne, řeší: jak rychle musím běžet, jak daleko musím běžet, jak často musím běhat? Mám vůbec na to?

 

 Takže vážení, zapomeňte tyto otázky, neboť opravdu tohle není u běžce či běžkyni začínající běhat vůbec důležité řešit a po pravdě přesně tyto otázky vás přivedou k nejčastějším chybám začátečníků:

  • napálíte to, seč vám budou síly stačit
  • stanovíte si pro začátek vzdálenost, která vás odrovná

K té poslední otázce už se většinou ani při plnění nedostanete, protože ty první dvě chyby vás posadí zpět na zadek.

Jinak odpověď zní:

  • tak daleko, tak rychle, aby to za něco stálo pro tebe
  • tak rychle, aby tě to neodradilo, ba naopak naladilo na to, vyběhnout příště (pozítří) znovu
  • tak často, aby sis vytvořil pozitivní návyk (nejlépe obden)

Tak rychle a daleko, abys měl z běhání ten skvělý pocit, který zažívají ti, co běhají, aby je to naplňovalo a činilo šťastnými.

Než vyběhnete na svou první rundu, nechte tuhle prvotní otázku (která je stejně nepodstatná, jako co bylo dřív – slepice či vejce, když máte hlad a nemáte ani jedno, ani druhé, ba co víc, nemáte vůbec nic, čím byste svůj hlad, potřebu vašeho těla po energii, po životě, ukojili) zatím být.

Prostě běžte a běžte tak rychle, abyste to byli schopní bez problémů udýchat. A když to bude „jen“ chůze, nevadí, pořád lepší než zůstat sedět na zadku. Běžte tak dlouho, dokud vám to bude příjemné, přičemž při těch prvních pokusech vůbec, ale vůbec nezáleží na vzdálenosti, na době, při níž se udržíte v pohybu. Daleko důležitější je, abyste měli příště chuť vyrazit znovu, a pak znovu a znovu a znovu.

 

A pokud potřebujete nějaký plán, aby to vaše znovuobjevení hýbání se získalo nějaký řád, doporučuji začít podle Ročního tréninkového plánu Miloše Škorpila, který postaví na nohy i zaryté odpůrce pohybu.  Další možností jak se začít hýbat, je Rok běhání s Milošem Škorpilem, kde poznáte nové kamarády a tak v tom nebudete sami.

Ať už jsem vás zvednul z gauče či ne, přeji vám šťastný života běh!, protože já vím, že můj čas přijde a až přijde, tak vy ten zadek zvednete a půjdete objevovat krásu světa venku a hezky po svých.

K tomu ještě doporučuji se podívat na krátkou instruktáž.

Běh z čiré radosti

Běh z čiré radosti

Podívejte se na běžící dítě, podívejte se mu do očí, jak září, jakoby říkaly: „Není nic krásnějšího na světě než běžet, běžet a běžet.“ Sledujte každý jeho pohyb a uvědomíte si, že ten pohyb říká to samé. I vás to chytne. Zachytíte proud čisté energie, zalije vás proud čiré radosti, není nic, co byste v té chvíli nedokázali. To všechno můžete získat skrze běh.

To, co vnímáme a můžeme pozorovat skrze dítě, se netýká jen běhu. Týká se to všeho, co v životě děláme. Postupem času, jak náš život běží, zapomínáme na to, co nám v dětství přinášelo radost. Byla to jednoduchost v nazírání na svět, nic pro nás nebyl problém, problémy jsme si vytvořili až postupně, jak náš život šel. Problémy si většinou vytváříme tím, že nejdříve přemýšlíme nad tím, proč nejde něco udělat, zatímco bychom spíše měli přemýšlet nad tím, jak to udělat. Nebo spíš nepřemýšlet vůbec a udělat to.

Vím, teď si nejspíš řeknete, že to co tu píšu je spíš prostoduché než jednoduché, že přeci nemůžeme udělat vše, co bychom chtěli, protože…

A to je ono. PROTOŽE, to je to slovíčko, které nám brání hnout se z místa, pokud se nám do něčeho, co bychom chtěli udělat, měli udělat, NECHCE.

Cítíte ten paradox? CHTĚLI BYCHOM, ale ONO SE NÁM NECHCE. Proč asi? To víme každý sám, kde je ten pes, který tu stojí před námi a štěká a štěká, ale nekousne. To ale nevadí, my máme strach, že by kousnout mohl a tak raději místo, které střeží, obloukem obejdeme. Obejdeme ho takovým obloukem, že najednou před ním stojíme znovu. Tentokrát ale z druhé strany. Bohužel, pokud budeme chtít pokračovat v cestě, budeme muset kolem něj projít. Možná kousne, možná ale taky ne. KDO VÍ.

NIKDO to neví, kdybychom to věděli, bylo by to příliš jednoduché a nezískali bychom zkušenost, že jsme se zbytečně obávali něčeho, co vlastně stvořila jen naše fantazie. Je taky dost možné, že si na nás toho strašáka vymyslel někdo jiný, kdo měl obavu, abychom ho nějak v životě nepředběhli. Abychom nepochopili.

Pokud se jednou rozeběhnete, zacítíte čistou radost z běhu. Věci, které se vám nyní zdají příliš těžké, příliš složité, věci, jimž nemůžete přijít na kloub, se najednou před vámi otevřou jak krajina za zimního rána, kdy je vše průzračné a tiché. Vzduch se nechvěje a vy vidíte daleko, daleko před sebe, jako byste vše měli na dosah ruky.

Pokud se jednou rozeběhnete, získáte čas pro sebe, získáte čas, v němž jste jen vy, cesta pod vašima nohama a vzduch ve vašich plicích. Běžíte, nepřemýšlíte, jen jste a tu najednou! 

Co to? 

Myšlenka! 

No jo, vždyť je to tak jednoduché. 

Proč mě to dřív nenapadlo. 

A je to. Máte ve vteřině vyřešený problém, s nímž se už pachtíte třeba i roky. Proč najednou v tuhle chvíli jste přišli na jeho řešení?

Možná uzrál jeho čas. Ale proč právě teď, když běhám, proč mě to nenapadlo, když jsem nad tím usilovně přemýšlel v kanceláři nebo doma?

Možná to tkví v té usilovnosti. Znáte to, když si chcete na něco usilovně vzpomenout, tak to ne a ne přijít. Sotva se začnete ve své mysli zabývat něčím jiným, hup a je to tady, už jsem si vzpomněl.

Možná je to ale proto, že v kanceláři nebo doma na vás v jednu chvíli doráží spousta dalších vjemů a vy se nemůžete pořádně soustředit, zatímco při běhu jste jenom vy a příroda okolo vás a pak taky ten kyslík, který potřebují vaše mozkové buňky, aby byly schopné na něco přijít.

Tak vyběhněte!

Ušetříte tím v životě spoustu času.

Do zóny se dostanete nejlíp joggingem

Do zóny se dostanete nejlíp joggingem

Jogging, jóga, meditace, modlitba. Běh, uvolnění, prozření, příslib.

Běžecký národ se dělí na běžce a na joggery. Běžec je ten, co běží. Fajn, ale to dělá jogger taky, tedy většinou.

Tak v čem je rozdíl, nač rozdělovat vyznavače běhu na běžce a joggery? Byť to není na první pohled patrné, tak mezi běžcem a joggerem je velký rozdíl.

Běžec běží zejména pro potěchu z běhu, pro potěchu z fyzického výkonu. Jogger k té radosti z běhu přidává ještě objevování. Objevování sebe sama, objevování světa krás.

Jogging není jen o běhu, ale je i objevování vnitřních světů, objevování krás světa, rozmlouváním se sebou samým ve svém nitru, rozmlouváním se světem kolem sebe. Rozmlouváním a hledáním, proč tu jsme, co si můžeme vzájemně – JÁ a SVĚT – nabídnout. 

Při joggingu člověk běží a medituje, ale také často běží a modlí se, protože to, co objeví v sobě a kolem sebe jej nenechává klidným, rozehrává struny jeho vědomí do nejúžasnějších tónů, které naplňují jeho duši radostí.

V jeho těle uvolňují napětí, na jeho tváři, v jeho očích, probouzejí blažený úsměv, úsměv „idiota“.

Úsměv idiota proto, že vzniká zcela mimoděk. Když se někdo zeptá joggera: „proč se tak usmíváte, co vás tak pobavilo?“, tak nejčastější odpověď je: „nevím, prostě se mi tak nějak udělalo najednou dobře“. 

Při joggingu se člověk dosti často přistihne při modlitbě. Přistihne se při modlitbě za lepší svět: „Bože, prosím, dej, aby byli všichni tak šťastní, jako já v této chvíli. Bože, dej, ať je na světě tak krásně, jako to vnímám já v této chvíli. Bože, dej, ať mohu létat…“

Při joggingu se člověk dostává skrze hluboké dýchání do stavů, jež prožívají jogíni ve chvílích nejhlubšího ponoření se v sebe sama.

Kolikrát zažije běžec stav nejhlubšího splynutí, stav, kdy vstoupí do zóny?

Prameny uvádějí, že běžci se to přihodí tak 2x či 3x za život. Jogger je schopný vstoupit do zóny každý den. 

Už je vám jasný rozdíl mezi během a joggingem? Ne? Tak jste nejspíš ještě nikdy v životě nejoggovali, ale nevěšte hlavu, joggovat můžete začít kdykoliv a kdekoliv, chce to jen přestat utíkat.

Stravou proti únavě

Stravou proti únavě

Více kalorií přivedených do těla sportovce ze stravy by zákonitě mělo znamenat více energie. Tato úměrnost však vždycky neplatí, zvláště když tuto energii chceme využít v určitém časově omezeném úseku. Proč nemáme energii vždy po ruce, i když jsme naplněni kaloriemi? Proč jsme unaveni, i když máme být plni energie? Na tyto otázky si zkusíme odpovědět níže.

Únavu způsobuje celkový nedostatek tělesné energie. Únava může mít mnoho příčin. Mezi nejčastější v současné době lze počítat duševní a fyzický stres či nedostatek spánku. Způsob stravování v ní hraje též velkou roli. Strava, postrádající pestrost, vitamíny, minerály či kalorie, také přispívá k únavě běžců, ale lidí obecně. A konečně, energetická krize běžce může být důsledkem toho, že si vybírá špatná jídla nebo jí sice dobrá jídla, ale ve špatnou dobu.

Poměrně jednoduchými změnami ve stravovacích návycích můžeme ze stravy získat více energie, potlačit únavu a být zásobeni dostatkem energie i během sportovního tréninku či závodu. Metoda, kterou to dokážeme, je spojena s vylučováním tzv. nervových přenašečů (neurotransmiterů) a s jejich specifickými účinky. Tak např. neurotransmiter serotonin pomáhá odstraňovat únavu a dokonce podporuje tréninkový výkon.

Nervoví přenašeči jsou chemičtí poslové, pracující v mozku, kteří reagují prakticky na vše, co děláme. Serotonin je odvozen z 5-hydroxytryptaminu (5-HT), což je metabolit známé aminokyseliny tryptofanu. Je součástí mechanismu jevů, o nichž mluvíme, tedy spánku, odpočinku a únavy. 

Tryptofanové suplementy mají uklidňující účinky, protože podporují tvorbu serotoninu a jeho transport do mozku. Serotonin má mírně sedativní povahu. Někdo vystačí i s banánem, který je také bohatý na tryptofan.

Tryptofan a serotonin na podporu kvalitního spánku a prevence proti únavě

Tryptofan a jeho produkt serotonin tedy přispívají ke spánku a únavě. Když je však dostaneme pod kontrolu, můžeme pozitivně ovlivnit svoji pozornost, potlačit únavu a cítit se naplněni energií i jako výkonní sportovci.

Důležitým faktorem, ovlivňujícím produkci serotoninu, jsou sacharidy, které by měly tvořit největší podíl v naší stravě. Většina odborníků na sportovní výživu stále ještě tvrdí, že by to mělo být nejméně 50 % z celkově přijaté energie denně, i když je již mezi nimi řada takových, kteří tak vysoký podíl sacharidů i ve sportovní výživě zpochybňují. Jejich nejběžnějšími zdroji jsou rýže, brambory, luštěniny, celozrnné pečivo, těstoviny, a ovoce a zelenina. Příliš vysoký příjem sacharidů na úkor příjmu bílkovin však podporuje vyšší uvolňování serotoninu v mozku, vedoucí k vyšší únavě.

Příjem sacharidů, ať už jednoduchých či složitých, současně vyvolává uvolňování insulinu, který vytlačuje z krve většinu aminokyselin do svalů, jater a dalších tkání. 

JEDINOU AMINOKYSELINOU, NA NÍŽ NEMÁ INSULIN TAKOVÝ VLIV, JE TRYPTOFAN. 

Ten si musí najít svoji vlastní cestu do mozku a překonat určitou bariéru, aby mohl ovlivňovat centrální nervovou soustavu.

Následující informaci si dobře zapamatujte, zejména pak ti, kteří jste zastánci přemíry sacharidů ve stravě, což jsou ve velké většině duševně pracující.

Když sníte velkou celozrnnou bagetu nebo talíř těstovin jen s malým kouskem kuřete, podpoříte přenos tryptofanu do mozku, v němž se vytvoří serotonin, který vzbudí pocit únavy a ospalosti.

Bílkoviny mají naopak antisedativní vliv. Některé aminokyseliny, nazývané LNAA (= velké neutrální aminokyseliny) určují, kolik tryptofanu se dostane do mozku. Patří k nim známé rozvětvené aminokyseliny (leucin, isoleucin a valin), tyrosin, fenylalanin a metionin. Jejich cesty do mozku jsou totožné s cestami tryptofanu, a proto s ním musejí vzájemně soutěžit, aby se všechny vešly do transportního systému, který má jen omezenou kapacitu. Výsledkem tohoto soutěžení může být redukce množství tryptofanu v mozku. Z toho pak vyplývá, že: 

JÍDLO, SLOŽENÉ Z KOMBINACE BÍLKOVIN A SACHARIDŮ, PŘISPÍVÁ K ÚNAVĚ MÉNĚ NEŽ POKRM JEN ZE SACHARIDŮ, KTERÝ NEOBSAHUJE ŽÁDNÉ NEBO JEN MÁLO BÍLKOVIN.

Proto bychom měli makroživiny (sacharidy, bílkoviny a tuky) v jídlech neustále kombinovat.

Oddálením nástupu únavy zlepšíte svůj výkon

Uvědomte si, že při nástupu únavy zpomalíte, zhorší se koordinace pohybu – váš styl, což může znamenat kromě zhoršeného výkonu i velké riziko vzniku úrazu! Proto je důležité z hlediska kvality běžeckého tréninku a kvality života si uvědomit, jak velký vliv na obojí má stravování a správné dávkování odpočinku (regenerace) a skladby tréninku. Nyní zase trošku biochemie:

BCAA a tryptofan se dělí o kapacitu transportního systému, který má tělo k dispozici. Když trénujete opravdu tvrdě, část energie se vytvoří i z BCAA jejich štěpením. Tím se uvolňuje přepravní kapacita ve prospěch tryptofanu, který se snáze dostane do mozku. Tím se dostavuje větší únava.

Abyste oddálili nástup únavy, je třeba, abyste ve své stravě dodržovali optimální poměr mezi obsahem sacharidů a bílkovin. Za optimální při sportovním výkonu se vzhledem k únavě považuje poměr energií, získaných ze sacharidů, bílkovin a tuků a to v poměru 50 : 35 : 15. Dominantním zdrojem energie při běžeckém tréninku jsou sacharidy, BCAA jsou však důležitým pomocníkem. Proto byste na ně zejména před tréninkem neměli zapomínat. BCAA se spalují přímo ve svalech, podílejí se na udržení konstantní hladiny glukózy v krvi a doplňování glykogenového paliva do svalů. Zároveň blokují transportní kapacitu v neprospěch tryptofanu, a tím oddalují nástup únavy, která je přirozeným společníkem běžeckého tréninku.

Jak podpoříme pomocí stravy delší sportovní výkon

Už tedy víme tedy, že přemíra sacharidů přispívá k pocitům vyčerpanosti a únavy. Jedinou výjimkou je glukóza, která se ukazuje být výborným rychlým energetickým zdrojem pro aerobní cvičení.

Tryptofan se v krvi váže na krevní bílkovinu – albumin podobně jako tuky, obsažené v krvi. Jak známo, při aerobní sportovní zátěži jsou mastné kyseliny a glycerol z rozložených tukových zásob hlavním zdrojem energie.

Bohužel se vážou na albumin jako tryptofan, ten vytěsňují zpět do krevní plazmy, a tím mu usnadňují cestu do mozku, kde vzbuzuje pocit únavy. Dalším zdrojem únavy jsou vyprazdňující se zásoby glykogenu v pracujících svalech.

Jak se bránit nástupu únavy pomocí stravy při dlouhodobém anaerobním výkonu delším než 90 minut

Bylo zjištěno, že dobře funguje, když vypijete v průběhu běhu 0,5 litru nápoje, obsahujícího 50 g glukózy (200 kcal energie). Mechanismus jeho účinku proti únavě je dvojí. Jednoduchý cukr dodává energii do mozku, zároveň zpomaluje spalování tuků, takže mastné kyseliny se neuvolňují v takovém množství do krve a na albumin se mohou navázat volné molekuly tryptofanu. Tím se jejich cesta do mozku zpomalí a pocit únavy se oddálí.

Při sportovním výkonu se kromě serotoninu také aktivuje další nervový přenašeč – dopamin, jehož účinek působí proti serotoninu. S postupným vyčerpáním při tréninku účinky serotoninu postupně převládají nad povzbuzujícími vlivy dopaminu. Jsou však známy látky, které stimulují hladinu dopaminu, a tím prohlubují efektivnost cvičení a zabraňují únavě. Jsou to například amfetaminy, kofein, efedrin a léčivé rostliny (ma-huang). 

Tyto stimulanty však mohou být pro sportujícího člověka nebezpečné, protože mohou mít nepříznivé vedlejší účinky. Proto jsou na seznamu zakázaných látek MOV (amfetaminy, vysoká množství kofeinu, ma-huang, efedrin).

Přesto šálek kávy nebo sklenice Coly před tréninkem mohou pomoci zvýšit hladinu dopaminu a potlačit únavový tryptofan. Dalším trikem je předtréninková suplementace aminokyselinou tyrosinem, která také podporuje účinky dopaminu.

Šest triků jak oddálit únavu pomocí stravy při běžeckém tréninku

  • Dbejte, aby vaše strava obsahovala sacharidy, bílkoviny i tuky. Optimální poměr jejich příjmu v běžné (ne v předzávodní) stravě je 33:33:33
  • nejezte později než 2 hodiny před tréninkem
  • optimální je jíst 3x denně – hlavní jídla. Tím umožníte i vašemu metabolickému systému odpočinek, který potřebuje ke svému plnému výkonu, stejně jako vy
  • berte si 0,5-1 gram tyrosinu hodinu před tréninkem. Tyrosin je prekursorem dopaminu, jehož účinky jsou namířeny proti sedativním účinkům serotoninu
  • vždycky doplňujte příjem sacharidů konzumací proteinů s LNAA, které snižují sedativní efekt sacharidů
  • 30 minut před tréninkem nebo závodem užívejte 6-8 g BCAA. Větvené aminokyseliny prohlubují efektivnost sportovního výkonu a oddalují nástup únavy, protože se spalují na energii, když se pomalu vyprazdňují zásoby glykogenu. Také konkurují tryptofanu a brání mu v překonání transportní bariéry na cestě do mozku
  • před tréninkem si dejte šálek silnější kávy, pokud vás káva povzbuzuje. Kofein stimuluje nervovou soustavu a připraví tělo na výkon. Zvyšuje aerobní výkon a prohlubuje efektivnost výkonu.

Motolské jamky z obrazů Tomáše Bíma znovu ozdobili běžci.

Motolské jamky z obrazů Tomáše Bíma znovu ozdobili běžci.

Dvacetileté výročí slavily Motolské jamky, unikátní kros na golfovém hřišti s výhledem na Pražský hrad. A vítěz Lukáš Havlík jako by zosobnil jeho ducha, historii, tradici a kontinuitu. Teď už člen extraligové Hvězdy Pardubice a skyrunningový reprezentant tady začínal v dětských závodech.

Tomáš Nohejl – TONO agency

A teď ve dvaceti letech porazil na hlavní desítce (s celkovým převýšením nezanedbatelných 184 metrů) o (běžeckou) generaci staršího 35letého podkrkonošského matadora Ondřeje Fejfara. Navíc běžce podobně všestranného charakteru s výsledky na rovinách i v kopcích. „O to je to pro mě cennější,“ lebedil si student architektury a stavitelství na ČVUT, původem z Vysočiny.

„Bylo to napínavé až do konce. Snažil jsem se natáhnout krok v seběhu do posledního čtvrtého kola, pak jsem trošku získával a vydalo mi to na patnáct vteřin rozdílu v cíli, možná ten poslední výšlap,“ líčil nadšeně. Letos běžel extraligovou pětku na dráze, na silniční desítce v Pečkách dal 32:57 a obstál i na mistrovství Evropy ve skyrunningu v Černé hoře (13. vertical i skyrace a 9. v kombinaci). „Víc mě baví terény,“ připustil pak po chvilce přemýšlení.

Ostatně Fejfar to má podobně, dokáže získat medaile v maratonu na silnici, ale třeba i letos odběhl švýcarskou trialovou klasiku Sierre-Zinal nebo Dolomitenmanna. „Běželi jsme tři kola spolu, pak mi cuknul v seběhu do toho čtvrtého, asi si to chystal,“ komentoval. Zklamaný však nebyl. „Hezky jsme si zazávodili,“ dodal zvesela vítěz z roku 2021, jemuž se na zdejším terénu příliš nedaří. Na rozdíl od blízkého Trailu na Petříně, kde vyhrál letos už poosmé z jedenácti ročníků. Ještě ho čekají Kunratice, Hořický kros a pak už zasloužený odpočinek.

Třetí skončil nositel zvučného jména David Smrčka (-1:55), devátý třeba Jan Svatoň (-4:45), vítěz Česko-německého půlmaratonu.

A desátá pak absolutně Tereza Lajdová (39:21!), 31letá zubařka a máma dvou malých dětí ze Slavie, která letos dala půlmaraton za 1:20 (osobák má 1:17) a silniční desítku těsně nad 36. „Běhám teď jen s kočárkem na Ladronce, maximálně jednou týdně intervaly, když mi někdo pohlídá. Je to zvláštní, že běhám jen na rovině a teď tohle, kros v tretrách jako z říše snů. Skvělý závod i organizace,“ pochvalovala si premiéru v Trail Running Cupu.

Mračil se na ni (naoko) snad jen Filip Dvořák, známý kanoistický olympionik, který se dal po skončení kariéry na běhání. „Předběhla mě letos i první holka, ale mám míň naběháno, a ještě včera jsem dal jeden nový závod nad Slapy,“ vysvětloval. Po trápení se zraněním se vrací nejlepší padesátník Zdeněk Beck, nyní osmnáctý (-7:44).

Z wellness pro nohy se radovali jako vždy i veteráni Hana Breburdová nebo skoro osmdesátník Petr Boušek. Po ranní podzimní mlze a jinovatce se areál rozsvítil do nádherných obrazů jak z pláten Kamila Lhotáka nebo Tomáše Bíma. Ostatně ten svými díly před časem ocenil vítěze… Teď by nalezl i další inspiraci v zátiší rozesetých golfových míčků na férveji, kde tentokrát sbírací kombajn odpočíval. Vskutku ideální počasí, jako skoro pravidelně v posledních letech.

Pětku, která byla dospělým pražským mistrovstvím v krosu, vyhrál 26letý Jan Halberštát (16:26) z Hradce Králové, letos mj. druhý na Pečecké desítce za 31:11 nebo jedenáctý v mistrovském půlmaratonu v Pardubicích za 1:11. Zde před Šimonem Beránkem (-40). Oba trénují v pražském Kerteamu u legendárního Jana Kervitcera, který je koučoval u trati. Za nimi pak skončili zásluhou lepšího závěru zkušení borci, orienťák Jan Mrázek (-1:00) s Janem Flašarem (-1:13).

Ženy vyhrála 28letá Vladimíra Sacherová z AC Praha, dvojnásobná finalistka mistrovství ČR na dráze na 3000 m překážek a 1500 m před nezdolnou pamětnicí začátků Trail Running Cupu, hlavně opět orientační běžkyní Kamilou Gregorovou (-6). Pětku doběhlo 84 lidí, celkem ve všech startech přes šest stovek.

Potěšily až neuvěřitelně početně obsazené mládežnické závody, v nichž se ukázala řada potomků známých jmen, nejen atletických. Jasný triumf zapsal třeba vítězný mladší žák Max Strangmüller, syn Jana, bývalého vítěze havajského Ironmana a nyní manažera týmu Road to Kona.

Sezonu TRC zakončí adventní maraton (a desítka) Peaha – Dobříš v sobotu 7. prosince.

Kompletní výsledky najdete zde.

Foto: Martin Wawrzyczek