Nebýt věčný osel, to je to oč běží

Nebýt věčný osel, to je to oč běží

Příběh o dvou oslech, je příběhem o tom, jak se mnohdy chováme, aniž bychom si uvědomili, že v něm hrajeme hlavní roli – osla královského 🙂

Udělejte si pohodlí, uvolněte se a přeneste se o pár tisíc kilometrů dál do Himalájí, ale možná, že nemusíte ani tak daleko, tenhle příběh se mohl odehrát kdekoliv blízko vás, možná trochu jinak, ale podstata byla určitě stejná.

Voda v horském potoce je ledová, divoce zurčí a prodírá si cestu mezi kameny směrem do údolí. Právě se přes tento potok přebrodil poutník na své cestě po Himalájích. Vydal se vzhůru po klikaté kamenité cestě do pěkně prudkého svahu. Je to pořádný stoupák! Cesta kopíruje vysoký hřeben, za kterým následuje další údolí, v němž se rozkládá vesnice, kterou obývají pastevci. Tahle vesnice je bohatá, proto přitahuje mnoho obchodníků a navíc se zde v tyto dny chystá velká oslava. Poutník sem byl pozván právě na tuto oslavu.

Sluníčko krásně hřeje a ozařuje nádherné štíty hor, prostě den nabitý radostí a kouzlem. Poutník si vesele vykračuje do strmého svahu a zdolávání kopce mu nečiní žádné problémy, když tu náhle zaslechne nějaké lamentování a nadávky. Zpozorní a zaostří zrak do míst, odkud se nadávky ozývají. Před sebou vidí zajímavé divadlo. Opodál na cestě stojí osel a kolem něj poskakuje maličký človíček, takový „prcek“.

Poutník přidá do kroku a se zájmem se chystá vyřešit situaci, která ucpala tuto důležitou „silnici“. Jak se ukáže, je náš maličký človíček obchodníkem se suknem. Jeho oslík se prohýbá pod těžkým nákladem, zatím co on nad ním stojí a vydatně ho zasypává kletbami a nadávkami. Oslík se nechce pohnout ani jedním směrem. Prostě se zasekl tak, jak to umí jen oslové. Maličký obchodník je vzteky celý rudý, potí se, protože má na hlavě kožešinovou čepici, tak typickou pro obyvatele Tibetu. Čepice to není obyčejná, je bohatě zdobená a vyšívaná – upozorňuje na to, že jí nosí hlava zámožného člověka. Když se však osel nechce hnout z místa, pak ani ten nejzámožnější majitel čepice nemůže udělat vůbec nic!

Poutník přistoupí k obchodníkovi a ptá se: „Co se děje? Proč tvůj osel stávkuje? Mohu ti nějak pomoci?“

Obchodník zakoulí očima a říká: „Jak by mi mohl někdo pomoci? Už jsem na osla zkoušel všechno, mlátil ho, skoro jsem o něj zlomil bičík, prosil jsem ho, sliboval mu oslici, hladil ho, i na kolenou před ním klečel, ale to hloupé zvíře se ne a ne hnout! Kdo by mi mohl pomoci? Už tady stojím skoro půl dne, utíkají mi obchody, co se mnou bude?“

Poutník pokývá soucitně hlavou a pozorně obhlíží osla ze všech stran, dokonce si pod něj i vleze. Malý obchodník poskakuje kolem, pak se nechápavě zarazí a jen se dívá.

Poutník se zvedne a říká: „No, byla by tady jedna možnost, jak ho přimět k pohybu.“

Obchodník vyvalí oči a netrpělivě se zeptá: „Jaká možnost? Prosím řekni mi to, pomoz mi, bohatě ti zaplatím!“

Poutník jenom mávne rukou: „Musíme najít příčinu toho, proč se tvůj osel zastavil a odmítá jít dál. Tu nalezneme jenom tak, že sami začneme uvažovat jako on – jako osel!“

Obchodník se ironicky zašklebí a odsekne: „Co? Osel myslí? Je to jen hloupé, sprosté zvíře, to přece nemůžete myslet vážně?“

Poutník se důrazně zeptá: „Chceš, abych ti pomohl, anebo nechceš?“

Obchodník se zalekne. Pochopí, že před ním stojí autorita a silná osobnost, i když neví, o koho jde. Řekne si pro sebe: „V Tibetu si nemůžete být nikým jisti. Všude jsou samí učenci a světci, a když je neposlechnete, lidé si to o vás řeknou. Ode mne pak už nikdo nekoupí ani metr sukna!“

Tak usuzuje a pak řekne poutníkovi: „Potřebuji pomoc a ty jsi jistě moudrý. Já sám jsem v koncích, nevím co dělat, nechám si od tebe poradit.“

Poutník se chápavě usměje a řekne: „Musíš se stát oslem!“

„Cože?“ lekne se obchodník. Slyšel již dříve o kouzelnících a jejich kouscích, které jsou v Tibetu velmi časté, a už se viděl, jak ho neznámý pocestný proměňuje v osla! Začne lamentovat, klekne na kolena a žadoní: „Milost, milost! Neproměňuj mne v osla, kouzelníku!“

Poutník ho chytí za límec, postaví ho, opráší kolena a řekne: „Co blázníš? My musíme najít příčinu, proč ten osel nechce jít dál! Ty budeš dělat osla „jako“! Pojď, odstrojíme ho. Sneseme všechen náklad dolů k potoku, odkud jste přišli. Já ti pomohu. Ty budeš dělat osla, poneseš náklad, zatímco já budu dělat všechno jako ty, budu tebou, obchodníkem, a to by bylo, abychom se nedopátrali příčiny, proč tvůj osel stávkuje!“

Obchodníkovi se uleví. Tahle varianta se mu líbí více, než proměna v osla. Radostně kývne hlavou a oba začínají osla osvobozovat od naloženého zboží, výstroje, zásob a čutory s vodou.

Cesta ze svahu není jednoduchá a lehká, zboží se spíše samo chce koulet dolů, obchodník je malý, moc toho nepobere, a tak náš poutník snáší téměř všechen náklad k potoku sám a ještě musí svého nového přítele podpírat, aby se také neskutálel do vody.

Když je všechno u horského potůčku, oba si trochu odpočinou a po chvíli poutník praví: „Teď tě ustrojím jako osla, na záda ti naložím všechen náklad a půjdeme zpátky nahoru, až k místu, kde stojí tvůj osel. Ty mi ale musíš přesně popsat, co jsi dělal, jak jsi ho popoháněl, co jsi u toho říkal. To bude teď můj úkol, napodobovat tě až do posledního puntíku…“.

Poutník vezme s hlavy obchodníka jeho drahocennou čepici, nasadí si ji na hlavu a vystrouhá ostrý obličej. Obchodník mu podává ještě bičík, naplní čutoru čerstvou vodou a říká: „Osla jsem popoháněl bičíkem a nadával jsem mu: Ty línej dobytku, hloupej osle, hni sebou, ty darmožroute, smradlavče, lenochu…“

Poutník obchodníka ustrojí, na záda mu přiváže veškerý náklad, zboží i zásoby. Potom ho švihne bičíkem a řekne: „Tak, ty línej dobytku, hloupej osle, hni sebou!“

Obchodník vyvalí oči a pomyslí si:“ Na co jsem se to dal!“

Ale už nemůže nic dělat, vše bylo ujednáno. Musí na všechny čtyři, svah je příliš strmý a náklad těžký. Poutník ho poctivě popohání a peskuje jeho vlastními slovy. Za chvíli z nového osla lije jako z konve, je celý upocený a žízeň na sebe nenechala dlouho čekat. Prosí o vodu. Poutník se provokativně napije z čutory jako správný obchodník a zeptá se: „Dal jsi snad svému oslovi napít ze své čutory?“

Obchodník odpovídá: „Jasně, že ne, pil jsem jenom já. Ale teď je to jiné…“

Poutník se zamračí a praví: „Proč jiné? Ty jsi teď osel! A hni sebou, ty línej dobytku, darmožroute smradlavá, hloupej osle!“

Švihne ho bičíkem silně po zadku. Obchodník se vzteká, prosí, slibuje, ale poutník ho dál popohání a zasypává nadávkami. Takto naše dvojice stoupá výš a výš po příkré kamenité cestě.

Obchodník už nemůže, sotva leze po čtyřech. Teď už ani neprosí, ale přímo vyhrožuje, nadává a začíná ho naplňovat vztek.

„Jestli mi nedáš ihned napít, tak uvidíš!“ vyhrožuje. „Opravdu se už nehnu a nepůjdu dál, zastavíme se a budu stát tak dlouho, až dostanu napít!“

Pak se opravdu zastaví a ani si nepovšimne, že stojí právě vedle svého osla. V zápalu svého hněvu viděl jen poutníka. Teď však uslyšel svá slova a podívá se vpravo, vidí tam svého osla. Ten se na něj podívá a zahýkal „IAAAA“. Zní to jako smích.

Maličký obchodník se chytí za hlavu a pochopí. Ihned vytrhne poutníkovi čutoru s vodou, nalije jí do misky a podá oslíkovi. Ten pije jak divý. Obchodník se s ním mazlí jako s dítětem, dokonce zapomíná i na svou vlastní žízeň.

Pak společně s poutníkem rozvibrují svoje bránice srdečným smíchem. Protože už se začíná stmívat, naloží náklad zpět na oslíka a všichni tři vyrazí do vesnice.

Jak vidíte, někdy se zdá naše cesta poznání strmá a klikatá. Stačí však, abychom se jenom na chvíli stali oslem a pochopíme…

Co mi tento příběh pomohl pochopit

Pomohl mi pochopit, že se často divíme, proč nás naše tělo nechce poslouchat, proč se brání tím, že je náchylné k různým nemocem a  zraněním, přitom stačí velmi málo. Stačí tělu naslouchat a dopřát mu, co je třeba dělat, aby nestrádalo.

Ať už se jedná o dostatek odpočinku po velké zátěži, nebo o přísun tekutin, živin, minerálů, vitamínů a dalších potřebných látek, které potřebuje ke svému růstu nebo prosté obnově.

Poskytl mi zrcadlo. Zrcadlo, jehož odražený obraz se mi sice moc nezamlouvá, ale musím uznat, že jsem v životě pochybil vícekrát, než je zdrávo, už jenom třeba tím, když jsem kritizoval věci, o nichž jsem měl jen matné tušení a myslel si, že jsou naprosto jednoduché, ale jelikož jsem je nemusel nikdy řešit, tak jsem neměl žádnou představu, co to vlastně obnáší. To je ale také otázka zkušeností, které přijdou a nemusí to být vždy jen s věkem, stačí se jen zapojit a přiložit ruce k dílu.

Úspěch se nerodí z chaosu, ale vyžaduje dobrý plán a jeho naplnění

Úspěch se nerodí z chaosu, ale vyžaduje dobrý plán a jeho naplnění

Když sezóna končí, není od věci si zhodnotit, co se nám povedlo, co nepovedlo a proč. To už má „snad“ většina za sebou. Stejně tak dobré je si vzít z provedeného hodnocení ponaučení – jinak by přeci nemělo smysl jej vůbec dělat, a naplánovat si nový běžecký rok lépe a radostněji. Tak, aby nám vše do sebe zapadalo: trénink, rodina, zaměstnání, koníčky…

10 kroků pro klidnou a úspěšnou přípravu

První krok – objektivní analýza

Upřímnost k sobě je základním pilířem k tomu, abyste neopakovali chyby minulosti a mohli popoběhnout ke splnění nových cílů. Máte-li se poučit z minulých chyb, musíte si je nejdříve přiznat a pak je poznat, jen tak se jich můžete napříště vyvarovat. Takže je třeba si položit spoustu otázek, a být při jejich pokládání, ale hlavně zodpovídání, k sobě naprosto upřímní. 

Ty otázky mohou například znít:

  • Nebyly cíle, které jsem si stanovil v loňském roce, příliš ambiciózní nebo naprosto nereálné?
  • Jaká byla moje tréninková disciplína – jak jsem plnil, co jsem si stanovil?
  • Jak mé výsledky ovlivnila situace v rodině, v zaměstnání – měl jsem vůbec dostatečný prostor své plány splnit?

Odpovědi na tyto a další otázky byste měli použít jako základ pro naplánování si nové – úspěšnější sezóny. Přičemž pojem úspěšnější nemusí nutně znamenat jen lepší časy, delší uběhnutou vzdálenost, ale i lepší pocit z prožitého. Záleží na tom, co je hlavním smyslem vašeho běhání. 

Druhý krok – mentální příprava a dobře zvolená motivace

Často podceňujeme základní předpoklad jakékoliv sportovní, ale i nesportovní činnosti – vaše vnitřní nastavení (váš postoj). Tím je myšleno to, že když opravdu něco chceme, musíme tomu dát prostor a čas:

  • na trénink
  • jít na závod
  • dojít si na masáž nebo k fyzioterapeutovi

Ale také se nebát námahy a sebeobětování se pro věc – prostě méně večírků, tlachání, hledání důvodů, proč to nejde…

Když se chystáte na maratonský debut, tak holt vám nebude stačit běhat v tréninku jen 10 kilometrů, ale budete si muset udělat čas na dlouhé, až 32 kilometrové či 3 – 4 hodinové výběhy či intervalový trénink. Zrovna tak ani 10 kilometrů nezaběhnete lépe, když zůstanete u toho, co jste běhali doposud.

Třetí krok – stanovit si reálné a dosažitelné cíle

Jednou z nejčastějších chyb je stanovení si příliš vysokých cílů. Ale ani stanovení si nízkých cílů není výhra. Je naprostá hloupost stanovit si, že chci uběhnout maraton, když jsem před tím absolvoval jen závod na 10 kilometrů. Stejně praštěné je si stanovit za cíl uběhnutí desítky za 50 minut, když můj nejlepší výkon je 58 minut. Pokud jste úspěšně zvládli 10 kilometrů, stanovte si jako další cíl ½maraton, pokud jste uběhli 10 kilometrů nejlépe za 58 minut, dejte si za cíl 55 minut, ale s tím, že se k tomuto času propracujete během celého roku, ne že jej zaběhnete při prvním závodě. 

Když víte CO, snáze se dopracujete k tomu, JAK! Příliš vysoké cíle ničí vaší motivaci, příliš nízké cíle vás neuspokojí.

Krok čtvrtý – stanovte si vrchol (vrcholy) sezóny

Nelze si myslet, že každý závod, který absolvujete, bude vrcholem sezóny. Třebaže v každém závodě si zaběhnete osobní rekord. Tím dosáhnete jediného – vyčerpání, zranění, frustrace. Plán by měl být postaven tak, že v něm budete mít cíle – závody, v nichž budete třeba plnit taktické úkoly (například, že i když vás bude předbíhat Lojza či Máňa, tak si dál poběžíte předem stanoveným tempem).

V plánu si naplánujte vrcholy (maximálně 3 – 4), na něž se budete připravovat v tréninku a ostatních závodech. Na vrchol musí být člověk připraven po všech stránkách (fyzicky, psychicky, takticky). Když tyto zdroje vyčerpáte v každém závodě, vrcholu nikdy nedosáhnete. Když se horolezci vydají zdolat osmitisícovku, také budují postupné tábory, než zaútočí na vrchol. U běžců by to nemělo být jinak. 

Krok pátý – tréninkový plán

Už jste dospěli k tomu, že máte stanoven reálný cíl nebo cíle. Nyní je čas připravit si tréninkový plán k jejich splnění. V tréninkovém plánu je třeba zohlednit:

  • termíny vrcholových závodů
  • časové možnosti, které budou respektovat i váš čas na rodinu a na práci (dny v týdnu či o víkendu, kdy se můžete a jak dlouho tréninku věnovat)
  • vaši současnou výkonnost

Tréninkový plán si můžete sestavit sami, ale pokud nemáte s jeho sestavováním zkušenosti, doporučili bychom vám si jej nechat, minimálně napoprvé, sestavit někým, kdo ví, jak všechny výše uvedené aspekty skloubit, abyste byli na konci sezóny spokojení. Rozhodně není ani od věci, když před sezónou či na jejím začátku absolvujete zátěžový test, abyste získali objektivní ukazatele své trénovanosti, s nimiž pak můžete vy nebo váš trenér pracovat, abyste dospěli ke kýženým metám. 

Krok šestý – rodinné (sociální) zázemí

Veškeré plány vám budou k ničemu, když vám nebudou souznít s tím, co po vás bude vyžadovat rodina a práce. I sebelépe nastavený tréninkový plán, pokud nezohlední právě ony požadavky, které na vás klade plnění rodinných, společenských a pracovních úkolů, z vás neudělá vítěze. Jen ke stresům v rodině, v zaměstnání přidá i stres z toho, co jste si naplánovali a výsledkem bude to, že nebudete vědět, kam dřív skočit, co ošidit. Zkrátka dostanete se do situace, kdy nebudete spokojeni NIKDE. 

Krok sedmý – absolvujte sportovně preventivní zdravotní prohlídku či zátěžový test

Nejenom začátečníci, lidé s nadváhou, ti, co mají vrozené zdravotní problémy, ale i dle svého soudu „zdraví a silní“ by neměli podceňovat – mnohdy spíše přeceňovat – své zdraví a svou kondici. Zvláště pokud si stanoví nějaký ambiciózní sportovní cíl, tak by měli absolvovat jak sportovně preventivní zdravotní prohlídku či alespoň zátěžový test. Sportovně preventivní zdravotní prohlídka jim řekne, jak na tom po zdravotní stránce jsou. Zátěžový test jim zase umožní optimalizovat trénink. Obé jim pak pomůže po psychické stránce ve chvílích, kdy si začnou říkat: 

  • Nepřeháním to náhodou? 
  • Mám na to? 
  • Vydržím to?
Krok osmý – zkontrolujte botník, šatník, běžecké doplňky

Se stanovením cílů souvisí i inventura našeho běžeckého vybavení, tedy všeho, co k tréninku potřebujeme nebo budeme nově potřebovat. Proto byste si měli probrat svůj běžecký šatník, botník, udělat si přehled ve svém dalším běžeckém vybavení (ledvinka, camelback, čelovka, sportovní hodinky). S novými cíli třeba zjistíte, že:

  • nemáte boty na běhání v terénu 
  • nemáte čelovku, protože jste dosud běhali jen za světla a tak jste ji nepotřebovali 
  • zjistíte, že je dobré, abyste si alespoň občas změřili, na jakých tepech běháte – a nemáte žádný sporttester
  • chcete absolvovat nějaký ultramaraton, při němž nelze počítat s klasickými občerstvovačkami, a tak se bude nutné naučit běhat s camelbackem
  • zjistíte, že už vám nebude stačit k doplňování energie, minerálů, vitamínů, stopových prvků běžná strava, takže bude potřeba i v tréninku se naučit používat energetické gely, sportovní iontové nápoje a další doplňky stravy. Rozhodně toto není dobré nechat až na závod, protože ne všechny (nevyzkoušené) doplňky je naše tělo ochotno přijmout a pojmout.
Krok devátý – dostatečné doplňování energie

Jak už uvedeno v předcházejícím bodě, s novými cíli se budete muset vypořádat i s doplňováním energie, s úpravou jídelníčku a pitného režimu. Proto ještě jednou zdůrazňuji potřebu vše vyzkoušet i v tréninku. Není nic příjemného, když musíte najednou odbočit z cesty a hledat místo, kde odložíte to, s čím tělo nesouhlasí, že jste do něj vložili. 

Krok desátý – alternativní trénink

Žádný tréninkový plán by neměl být sestaven tak, že nebude obsahovat nebo připouštět žádnou jinou alternativu tréninku. Tím rozumíme zařazení dalších pohybových aktivit. Může se vám snadno stát, že odjedete někam, kde nebudete moc běhat, zraníte se, či vám do toho vlezou jiné – neočekávané okolnosti. V tu chvíli se nebojte zařadit plavání, cyklistiku, posilování, prostě cokoliv je lepší než pasivní rezignace. Alternativa zahrnuje i masáž, saunu, fyzioterapii, ale i odpovídající spánek.

Jak potrénovat na podzim a v zimě, když se nechce vyběhnout

Jak potrénovat na podzim a v zimě, když se nechce vyběhnout

Kdo trénuje na podzim a v zimě alternativně, užije si tato období i jinak a dalším plusem je, že se o to víc bude těšit na své běžecké tréninky.

Povídali jsme si s jedním kamarádem, který vždy na konci běžecké sezóny pověsí běžecké boty na hřebík, z něhož sundá běžky. Nutno říci, že však upřednostňuje klasické lyžování, tedy nikoliv bruslení a zdůvodňuje to tím, že pak je pohyb na běžkách svým způsobem mnohem bližší běhání „na botách“, a především si cení toho, že na rozdíl od běhání nejsou při běžkování tolik namáhány klouby. Jinak jsou však v těle zatěžovány veškeré svalové skupiny.

Na konci běžkařské sezóny se pak nemůže vynadívat na své bochánky na břiše (vyrýsované břišní svaly). K ježdění na běžkách se dostal tak, že studoval ve Finsku, kde si všiml, že Finové se prakticky celou zimu pohybují na běžkách a moc se mu to zalíbilo. Takže už tam si koupil své první běžkařské vybavení a jezdit nepřestal ani po návratu domů. 

Jeho tréninkový den, který stráví na běžkách, vypadá přibližně takto: ráno a odpoledne si vyjede na 90 minut. Mezi tím si ještě dá krátký běh v hlubokém sněhu. Pokud tomu nahrává počasí, tak si dopřeje dlouhý, třeba i celodenní výlet na běžkách a nemůže si vynachválit, jak blahodárně působí na jeho tělo i mysl svištivý zvuk běžek pod nohama, blyštící se krystalky sněhu vůkol a pocit – teď jsem pánem světa. 

Pro něj je běžkování jediná alternativa, která mu může nahradit běhání, protože plavání nemusí (jak mu rozumím:)), kolo – tak to už vůbec ne a to, že by odjel běhat do teplých krajů, jej nechává naprosto chladným.

Pro vás ostatní však máme v šuplíku několik dalších možností vhodného alternativní tréninku běžce na zimu nebo v období podzimních či jarních plískanic.

Jízda na kole

Jízda na kole je i v zimě dobrou alternativou k běhání. Když máte horské kolo, dá se na něm dobře jezdit i v zimních podmínkách. Klouby a podpůrný aparát jsou při jízdě na kole zatěžovány méně než při běhu, protože více než dvě třetiny váhy těla spočívá na sedle. Tady je však nutno připomenout, že při jízdě na kole se tolik neohřejete, takže je třeba se přiměřeně obléknout. 

Příklad tréninku jízdy na kole

V prvním měsíci 2 – 3 tréninky týdně. Zpočátku 45 – 50 minut jízdy, ale brzo můžete prodloužit na celou hodinu. Ideální k tréninku vytrvalosti je kadence šlapání okolo 100 šlápnutí za minutu. 

plus

Nemusíte se učit žádnou novou techniku, navíc trénink můžete snadno zakomponovat do běžného dne třeba tím, že budete jezdit do práce a z práce. 

mínus

Při jízdě na kole je zanedbávána horní část těla, takže to bude chtít ještě najít nějaký vhodný trénink na její posilování.

Veslařský trenažér

Veslařský trenažér nabízí perfektní trénink celého těla. Pohyby, které jsou prováděny na vodě, jsou simulovány na suchu. Při tom jsou trénovány zvláště nohy a ruce, přičemž ramena a celá horní polovina těla jsou do tréninku také výrazně zapojeny. Pro běžce je zvlášť zajímavé budování svalů lýtek a stehen. Veslování zvyšuje obecnou vytrvalost bez toho, že by byly zatěžovány klouby.

Příklady tréninku na veslařském trenažeru

Pro začátečníky jsou vhodné tři tréninky týdně po 40 minutách. Zvláště na začátku byste měli veslovat jen lehce, cca na 65% TF max, a dbát na správnou techniku a držení těla.

plus

Podle typu si můžete na displeji přečíst ujetou vzdálenost, rychlost, spotřebu kalorií, u některých i tepovou frekvenci, anebo si můžete nastavit, že budete soupeřit s jinou lodičkou, nebo proti svému poslednímu tréninku.

mínus

Vysoká pořizovací cena, pokud si chcete veslařský trenažér pořídit domů. Ale rozhodně to stojí za to.

Indor-cycling (spinning)

Můžeme rozlišit tři způsoby, jak jezdit uvnitř na kole:

  • Jízda na válcích na běžném kole. Zde je výhodou, že jedete na svém vlastním kole, které máte upravené na svou velikost a nemusíte se ničemu přizpůsobovat. 
  • Rotoped, který najdete v každém fitku či v nejednom obýváku. Vypadá sice nejméně sportovní z těchto tří možností, ale zase vám poskytuje přesnou kontrolu výkonu (watty, kalorie, tepová frekvence).
  • Spinning, což je skupinové ježdění pod odborným vedením instruktora. U spinningu máte největší možnost obměn jízdy či různých způsobů intervalového tréninku. Navíc je na něm motivující to, že jedete na hudbu a ve skupině, což z vás mnohdy dostane víc, než kdybyste jeli někde sami.
Příklad tréninku Indor-Cyclingu

Spinningová lekce trvá většinou 60 minut a kdo chce dosáhnout opravdu dobrého efektu, měl by trénovat minimálně dvakrát týdně.

plus

Přestože se spinning provádí ve skupině, tak si každý může nastavit svou úroveň, protože si může nastavit na kole individuálně odpor. 

mínus

Při spinningu jste vázáni na časy lekcí ve fitku a i úroveň instruktora bývá různá.

Nordic-Blaning

Při tomto zajímavém sportu je zapojeno celé tělo. Je podobný jízdě na běžkách a používají se při něm in-linové brusle a hůlky k rychlejšímu pohybu vpřed. Svalstvo nohou a hýždí je zatěžováno šetrněji než při joggingu. Jsou trénovány vaše koordinační schopnosti (to je něco pro Michala:)). Při Nordic Bladingu se zvyšuje výkonnost a vytrvalost, neboť do pohybu se zapojuje celé tělo. 

Příklad tréninku Nordic-Blaningu

Zvláště na počátku byste měli investovat hodně času do nácviku správné techniky. Rozhodně doporučujeme absolvovat kurz pod dohledem zkušeného instruktora. Dobrý trenér vám také hned sestaví vhodný tréninkový plán. 

plus

Ty samé pozitivní efekty jako běžkování s tím, že lze provádět i bez sněhu.

mínus

Nutná dobrá technika. Prodloužená brzdná dráha, zvyšuje se riziko možného úrazu.

Plavání

Na rozdíl od běhání jsou při plavání zapojovány svaly rukou, nohou a trupu rovnoměrně. Přitom tento pohyb maximálně šetří klouby, protože ve vodě pociťujete jen 10 % váhy svého těla (jak kdo:)). Aby se ale dosáhlo optimálního tréninkového efektu, musí se zvládnout správná technika, jinak se ve vodě jen tak plácáte. Jestliže se necítíte ve vodě příliš jistě a přesto chcete plavat, vyplatí se najmout si alespoň na pár hodin plaveckého trenéra. 

Aquajogging

Aquajogging je neprávem někdy považován za sport pro seniory. Je to vynikající prostředek pro rehabilitaci a jak navíc prokázali britští vědci, když je používán jako doplňkový sport při běhání, dosti výrazně zvyšuje výkonnost toho, kdo jej provádí. Při správně prováděném aquajoggingu se nedotýkáte nohama dna bazénu, ale šlapete vodu. To vám umožňuje speciální pás kolem pasu, který vás drží nad hladinou. Takže potřebujete hodně síly, abyste se dostali vůbec z místa. 

Příklady tréninku plavání

I při plavání se doporučuje začátečníkům, aby trénovali třikrát týdně. Začíná se s 300 metry, kdy se plave vždy 50 metrů rychle a 50 metrů pomalu. Druhý a třetí den se prodlouží úsek na 400 metrů a v druhém a třetím týdnu se plavaná vzdálenost může až zdvojnásobit. 

plus

Při plavání nepotřebujete kromě plavek a plaveckých brýlí žádné další vybavení. 

mínus

Zvláště v zimě jste závislí na otevíracích časech bazénů a někdy bývá tak plno, že reálný trénink je dosti problematický. Musí se chodit prostě tehdy, kdy nikdo moc nechodí.

Běhání na běžeckém páse nemusí být nuda

Běhání na běžeckém páse nemusí být nuda

Běhání na běžeckém pásu je často, pro mnohé, jedinou možností, jak běhat. I když osobně, raději radši vyběhnu venku, běhání na běžeckém pásu neodsuzuji. Jak říkám obecně o hýbání se, je to lepší než nic. I to je důvod, proč i běhačům na pásu se snažím pomáhat a hledat způsoby, které učiní jejich běhání pestrým a účinným.

Tři možnosti, jak si můžete zpestřit trénink na běžeckém pásu

  1. Měňte běžecký styl
  2. Měňte tempo
  3. Měňte stroje

Měnění stylu

Nejčastější námitka běžců vůči běhání na běžeckém páse je: „Je to nuda, nic se neděje, furt běžíš a jsi na místě“. Někdo to řeší díváním se na televizi, někdo pohledem na půvabnou běžkyni či pěkného vazouna vedle sebe, ale někdy se půvabná běžkyně či vazoun nedostaví a co pak? Pak se o to musí člověk postarat sám. Jak? Třeba následovně:

Zahřejte se pětiminutovým volným během (65 – 75% TF max) na pásu v základní poloze. Po zahřátí si dejte 3x 2 minuty v maximálním tempu a dbejte na to, abyste dopadali na přední část nohy (ne na špičku, ale na bříško chodidla). Na vydýchání mezi těmito úseky vložte minutu rychlé chůze. Pak si zvedněte pás na 3 % a běžte 10 minut v tempu obecné vytrvalosti (80 – 85% TF max), pokud jde o styl, běžte jak umíte. Pak si snižte pás na 1,5 % a běžte dalších 10 minut úplně pomalu (65-75% TF max), při tom se však soustřeďte na odvalování celé nohy. Až potud do doby celkového trvání 33 minut a pokud vám nebude nestačí, můžete si to celé ještě 1x či 2x zopakovat.

Měnění tempa

Nejrychleji čas utíká, když měníte tempo. Běžet ve stále stejném tempu je nuda a navíc měněním tempa svůj trénink zintenzivníte (má mnohem větší efekt). Velmi dobrou alternativou, jak si zpestřit běhání na páse, je klasická pyramida, viz níže.

Začněte 10 minutami při 1% stoupání v pohodovém tempu (do 80% TF max). Pak zvedněte pás na 1,5 % a dejte si 1, 2, 3, 4, 6, 4, 2 minuty v rychlém tempu (tempo volte takové, abyste byli schopni v něm po celý interval vydržet). Mezi jednotlivé úseky vložte vždy 2 minuty velmi volného běhu (75 – 65 % TF max) nebo chůze. U prvních úseků se vám budou zdát možná vložené pomalé úseky jako dlouhé, ale v závěru už nejspíš budete mít pocit, že se během nich ani pořádně nevydýcháte. Na konci tréninku ještě zařaďte 5 minut volně (75 – 65 % TF max). Celý trénink vám zabere 49 minut. Pokud to je na vás moc, tak vynechejte nejdelší (6ti minutový) rychlý interval.

Měňte stroje

Nudí vás to na páse jako Danušku? Kupte si medvídka mývala, nebo ještě lépe vystřídejte během tréninku několik kardio trenažérů, podle toho, co v daném fitku mají. Třeba crosstrainer, veslák, rotoped a pak se zase vraťte na pás. Jestli vám jde především o to, abyste hubli, tak nejvíce se vysmažíte na páse, pak rotopedu, následně crosstraineru a nejméně na vesláku. Rozdíly však nejsou nijak velké. 

Začněte 10 minutami lehkého běhu na páse (65 – 75% TF max), poté přejděte na veslák a vystupňujte na něm v osmi minutách pomalou frekvenci až po velmi rychlou. Po vesláku skočte na rotoped a šlapejte 10 minut střední frekvencí a posledních 90 sekund jděte ze sedla a pěkně to osolte. Pak si běžte zase 10 minut odpočinout na pás (65 – 75% TF max) a celé to zakončete osmi minutami na crosstraineru. Dohromady vám to vydá na 46 minut. 

Proč si hrát na běžeckém pásu s nastavováním stoupání

Trénink na páse vás bude stát méně energie než trénink venku. Jednak vám ve fitku nebo doma nehrozí téměř žádný odpor vzduchu, tím méně protivítr, a pak také vzhledem k tomu, že se nepohybujete vpřed, ale zůstáváte na místě, nepotřebujete žádnou energii ke zrychlení či brzdění těžiště vašeho těla. Aby byl trénink na páse srovnatelně namáhavý, je třeba nastavit na páse minimálně 1,5  % stoupání.

Neschovávej se doma před nepohodou a běž ven

Neschovávej se doma před nepohodou a běž ven

Mnoho lidí nevytáhne paty z domu, protože se „stydí“ za svůj vzhled, přitom pohyb je tím prostředkem, který jim pomůže bezbolestně a bezplatně mnohé na sobě změnit.

Začíná období, které mají lidé spojené s obdobím nachlazení, chřipek, depresí a povětšinou, když to na ně „přijde“, řeší to léky. Mnohem lepší však je řešit to pravidelným pohybem venku. 

Pohybem venku se člověk stává zdravějším, protože jeho imunitní systém je lépe schopný reagovat na změny počasí, člověk se jen nesmí bát vystrčit nos.

Možná to mnohým přijde divné, ale i krása má základ v pravidelném pohybu, přestože většina to řeší spíše zevně (natíráním speciálními přípravky na den, na noc, různými maskami, úpravami fasády:-). Pravidelný pohyb pomůže člověku zlepšit psychiku, což pak člověku pomůže dívat se radostněji na svět kolem sebe, uvolnit se, být přístupnějším. 

Člověk, který se pravidelně hýbe, se rozzáří, přestane se mračit, ubydou mu vrásky na obličeji i obruče na břiše. 

Rozprouděním krve se vyčistí i pleť, vyčistí se střeva (tím dojde k lepšímu zásobení periférii).

Je to divné, ale je to tak, jakmile se začnete hýbat, tak přestože při tom energii vydáváte, tak najednou zjistíte, že jste daleko vitálnější (máte více energie do života), a to i tehdy, když jste třeba přiškrtili příjem stravy.

Prostě pravidelný pohyb, potažmo zdravý životní styl (s nímž však souvisí i umění odpočívat, abyste si nemysleli, že chcete-li být zdraví, musíte se uběhat) je tím nejlepším přípravkem na vaše zdraví, krásu i vitalitu.

Aktivně pro zdraví

Zdraví najdete v chůzi

Vitalitu získáte i díky oblečení

Kam zavedou bobři běžecké safari v barvách podzimu                   při Půlmaratonu Český les?

Kam zavedou bobři běžecké safari v barvách podzimu                   při Půlmaratonu Český les?

Až poslední hodiny před startem určí přesnou podobu trati bobři. Pořadatelé je nechtějí rušit a přizpůsobí se jejich výskytu. Obvykle přesto někteří z nich zvědavě vyhlížejí z koryta potoka. Vzácný druh bílého jelena nebo jeřába, lišky nebo další zvířata zahlédnete v jejich přirozeném prostředí. Na trase přírodního Půlmaratonu Český les, letos v sobotu 11. října, tradičním podniku Trail Running Cupu. 

Tomáš Nohejl – TONO agency

„Daří se nám tu objevovat krásy jednoho z posledních téměř nedotčených území u nás,“ těší ředitele závodu i seriálu Martina Dvořáka. Jinak zde platí oblíbená mantra „Co funguje, to se nemění“. Zaprvé z pohledu trati, organizace i atmosféry. Zadruhé podle předpovědi počasí. Babí léto se ani v polovině října (snad) nehodlá vzdát své vlády.

Drobná vylepšení trati proběhla v minulých letech, nejprve úvodním výběhem v Nemanicích podél tří dvousetletých památných dubů a pak loukou k Novosedelským hutím. A pak ještě přidáním přeběhu mostku také v závěru po přehoupnutí se přes oblý kopec. Jinak vše při starém – 22 km s převýšením 520 metrů. Anebo doprovodná, též lesukrásná, šestka a samozřejmě dětské běhy.

Tradiční putování podzimní přírodní obrazárnou jen málo dotčené krajiny si tak můžete prodloužit i sami. „V zázemí závodu u hřiště v Nemanicích se dá postavit stan nebo zaparkovat obytné auto, vedle je sámoška, žádné obavy. Obec prochází znovuzrozením, to se nám ukázalo už loni,“ láká Dvořák, který už se vydal na obhlídku terénu.

Trať tedy kombinuje nejlepší úseky dosavadní už sedmileté historie závodu po stranách hraničního hřebene Haltravy. Po lehkém vystoupání se ponoří do lesa. Tady pak po dalším krátkém vzestupu po asfaltu protne i zaniklou německou obec Lučina/Grafenried s výstražnými torzy chalup a teď už nově i památníkem obětem násilného poválečného vysídlení. Kdysi za komunistické zlovlády tady měli nejblíž umístěné elektrické dráty a ze zhruba třiceti metrů na sebe přes hranice volali členové rozdělených rodin…

Na české území se běžci z Bavorského lesa vrátí opět známým velice technickým seběhem po hranici v lese mezi kameny a kořeny. Dech naberete po šotolinové cestě, ale v závěru čeká ještě výživný zatravněný kopec s dlouhým klesáním často hustou vysokou travou.

„To je krása, vidíte to, já si tady snad lehnu a budu se válet,“ řičel štěstím při výhledu z kopce do prosluněné krajiny před časem Tomáš Bičík, ve své zdejší premiéře bojující o pozice ve druhé desítce. A malebné kulisy barevného podzimu si pochvalovali i další. Trať vede povětšinou po lesních cestách, nahoru a dolů.

Už téměř před sto lety napsal zdejší kněz a významný spisovatel Jindřich Šimon Baar: „Pane Bože! Všecky struny v srdci mém již popraskaly. Jedna jediná mi zbyla. Miluješ-li mě – dej – abych směl na ni zahrát píseň o lásce k této tvrdé kamenité zemi.“ 

V minulosti se tu ukázala řada zajímavých tváří, třeba česko-slovenský olympionik Róbert Štefko v prvním terénním testu v silničních botách. Proslulý kardiochirurg a nyní senátor, skvělý lyžař, triatlonista i běžec Jan Pirk se vrátil se závodním číslem do rodného kraje. Anebo lyžařka Kateřina Beroušková-Razýmová ještě před svou vrcholnou érou v reprezentačním družstvu. Teď ji z rodinných důvodů ukončila, ale vyběhnout skoro za domem by mohla, že. Jednou sem dorazila i dáma z dalekých Spojených arabských emirátů, inspirovaná nádhernými fotografiemi z předchozího roku, předloni tibetský IT láma Taši Gjamco, který doběhl s natrženým stehenním svalem.

Před rokem zvítězili v rekordním blátě Jan Svatoň (1:42), pravidelný pražský účastník TRC, a podruhé v řadě Dominika Holá (1:54) z nedalekého Stodu. Koho potkáme na trati letos?

Přihlášky jsou na webu www.sportgroup.cz, startuje se jako obvykle v pravé poledne. Vyhlašuje se jako vždy deset věkových kategorií, čekají i zajímavé ceny v tombole. Báječné osvěžení, ještě ne kryoterapii, po doběhu nabízí nedaleké půvabné přírodní koupaliště Babylon.

Tak vzhůru za kopec Čerchov, do kraje nedostižného Vlastimila Zwiefelhofera, rekordmana Běchovic i Kunratic, nebo Jiráskových Psohlavců, rebela Koziny a proradného Lomikara. Boží soud tady nemilosrdně, ale spravedlivě zhodnotí vaši formu.

Pro většinu účastníků platí, že autem se jede z Plzně po I/26 směrem na Horšovský Týn a Babylon, pak na Klenčí a Lískovou, na německé straně je nejbližším sídlem Waldmünchen. Z Prahy jste tu za hodinu a půl. Na VIP služby se mohou těšit členové platformy Jsem subarista i ti, kdož přijedou do Nemanic vozem Subaru.

Vice na www.trailrunningcup.cz