Druhé poběhání s Forestem Gumpem
„Nejsem moc chytrej, ale vím, co je láska!“ K tomu nemám co dodat, snad jen to, že člověk nemusí být vždy chytrý, důležitější je, je-li moudrý a v tomto bodě Forrest u mě zabodoval stejně jako u seržanta, když odpovídal na jeho otázku: „Gumpe, jaký je váš jediný cíl v armádě?“ „Plnit vaše rozkazy, pane seržante.“
Trenér americké kopané o Forrestovi: „Možná je to ten největší pablb na světě, ale běhá mu to.“ Už tehdy se ukázalo, že neví, kdy má zastavit :), zároveň se taky ukázalo, jak může být pro člověka běh důležitý, Forrestovi třeba pomohl až k vysokoškolskému diplomu, prostě si ho vyběhal 🙂
Když vzpomíná na Jenny: „Je to zvláštní, když tak člověk vzpomíná, nepamatuji si třeba, jak jsem se narodil, nepamatuji si své první Vánoce, ani kdy jsem šel poprvé na výlet, přesto vím, kdy jsem poprvé uslyšel ten nejsladší hlásek na celým šírým světě.“ Jo, je to zvláštní, že některé situace si neseme v paměti stále, vždy, když si na ně vzpomeneme, vstupujeme do zvláštního – snového světa, z něhož se nám nechce zpátky, pak jsou ale také situace, na něž bychom nejraději navždy zapomněli a o co víc se o to snažíme, o to víc se nám připomínají …
„Máma byla moc chytrá paní“ Ano, moje maminka a taky moje babička byly moc chytré ženy, nechaly mě vždy dělat, co jsem chtěl, pravda, vyrostl ze mě sice samorost, ale zato mě nikdo neohne, pokud tedy sám nechci 🙂
„Třeba tomu nebudete ani věřit, ale já utíkal jako vítr, od toho dne, když jsem někam šel, tak jsem utíkal.“ Jo, tak tomu rozumím úplně nejvíc, mám to taky tak, tedy měl jsem, než jsem doběhl až k té, kterou jsem hledal a i proto mi možná říkají Forrest Gump :), čím víckrát tenhle film vidím, tím více si uvědomuji, jak moc máme společného
„Jsem milionář a sekat trávu mě baví, proto to dělám zadarmo.“ Já sice milionář nejsem a nejspíš asi nikdy nebudu, i když Bůh ví, ale pravdou taky je, že spoustu věcí dělám rád, protože mě prostě těší je dělat a pokud za to ještě dostanu zaplaceno, taky dobře 🙂
Máma říkala: „Malá lež někdy neublíží,“ tak na tuhle hlášku si vždycky vzpomenu, když někdo něco příliš vychvaluje a říkám si, kdo ví, jestli to vůbec viděl, měl na sobě, ochutnal … Můžete si být ale jistí, že když já na něco napíšu recenzi – hodnocení, tak jsem v tom běhal, nebo to jedl, nebo na tom cvičil! A pokud na tom nenajdu chybu, tak nevím proč bych to měl alespoň trošku pomluvit, aby to vypadalo objektivně.
